11 C 34/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 180 000 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 468 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 101 782 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 21. 4. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 180 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen„ [příjmení] [obec a číslo]“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako„ posuzované řízení“).

2. Žalobkyně uvedla, že je pozůstalou manželkou po zůstaviteli [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] státním příslušníkovi, zemřelém dne [datum]. Zůstavitel zemřel bez zanechání závěti, dědické řízení bylo zahájeno dne 13. 9. 2010 a bylo vedeno nejdříve notářkou JUDr. [jméno] [příjmení]. První jednání se konalo dne 21. 4. 2011 a na tomto jednání byla žalobkyně seznámena s dosavadními výsledky šetření ohledně dědického práva, stavu SJM a dědictví a určení dalšího postupu v řízení. Následně byla žalobkyně kontaktována až v roce 2017 notářem Mgr. [jméno] [příjmení] s tím, že dědické řízení bude nadále projednáváno jím jako soudním komisařem. Přípisem ze dne 16. 4. 2018 byla žalobkyně vyrozuměna o tom, že jí svědčí dědické právo z důvodu dědění ze zákona, a zároveň byla poučena o možnosti dědictví odmítnout. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce přípisem ze dne 17. 5. 2018 sdělila soudnímu komisaři, že dědictví přijímá. Teprve dne 10. 5. 2019 vydal [příjmení] [obec a číslo] pověřeným soudním komisařem Mgr. [anonymizováno] usnesení o tom, že žalobkyně nabyla celé dědictví po zůstaviteli. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 5. 2019, přičemž k tomuto datu tedy bylo dědické řízení téměř po devíti letech ukončeno. Žalobkyně se zcela oprávněně domnívá, že v případě projednávání dědictví po jejím manželovi došlo k průtahům ve věci, kdy věc byla řešena pouze v jednom stupni, nebyly prováděny žádné složité či časově náročné procesní úkony, přesto ale docházelo k neomluvitelným a nedůvodným prodlevám při nařizování jednotlivých jednání ve věci. V důsledku tohoto postupu ze strany soudu, resp. notářů v postavení soudních komisařů, vznikla žalobkyni imateriální újma, způsobená právě nepřiměřenou délkou soudního řízení spočívajícího v projednání a rozhodnutí o dědictví. Celá záležitost se žalobkyně hluboce dotýká, neboť se jedná o citlivou osobní záležitost, kdy jí zemřel manžel a ona následně po celou dobu řízení byla s touto skutečností konfrontována, aniž by byla v rozumně očekávané době uzavřena. Žalobkyně se na průtazích v řízení žádným způsobem nepodílela, se soudním komisařem spolupracovala sama případně prostřednictvím svého právního zástupce. Posuzované řízení sice bylo ztíženo mezinárodním prvkem, když zůstavitel byl [anonymizováno] státní příslušník, toto ale bylo již v samém počátku řízení vyřešeno JUDr. [anonymizováno]. Stejně tak byla poměrně záhy vyřešena otázka okruhu případných dědiců, a to nejpozději v roce 2012. Popsanými průtahy, kdy dědické řízení trvalo více než osm let, byla poškozena práva žalobkyně na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, když toto je nedílnou součástí práva na spravedlivý proces garantovaný Listinou základních práv a svobod.

3. Přípisem ze dne 3. 11. 2019 uplatnila žalobkyně u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy za průtahy ve věci v celkové výši 180 000 Kč. Žalovaný potvrdil přijetí žádosti, avšak do dne podání žaloby od něho žalobkyně na odškodnění neobdržela ničeho. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 180 000 Kč.

4. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobkyně dne 3. 11. 2019 uplatnila požadavek na zaplacení částky 180 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v posuzovaném řízení. Žalovaný uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudil tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená, a poskytl žalobkyni zadostiučinění v penězích ve výši 74 750 Kč. K věci samé žalovaný po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení uvedl, že posuzované probíhalo po dobu 8 let a 8 měsíců u notáře jako soudního komisaře pověřeného provést úkony v dědickém řízení. Bylo rozhodnuto o zahájení dědického řízení, o ustanovení tlumočníka a odměně, o ustanovení opatrovníka a řízení bylo ukončeno potvrzením nabytí dědictví pozůstalé manželce. V řízení docházelo k prodlevám mezi některými úkony soudního komisaře. Žalovaný tak dospěl k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, a došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěl žalovaný nejprve k základní částce 115 000 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 7 500 Kč). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci, podíl žalobkyně na délce řízení a význam řízení pro žalobkyni o 35 %. Jednalo se o dědické řízení, kdy zůstavitel byl občanem [anonymizována dvě slova], na řízení bylo tedy nutno použít [anonymizováno] dědické právo. Notářka musela kontaktovat matku a sestru zůstavitele žijící v [země] a zjistit jejich postoj k dědickému právu. Za tím účelem bylo nutno ustanovit tlumočníka. Dceři zůstavitele, jejíž kontaktní údaje se nepodařilo zjistit, byl ustanoven opatrovník. Bylo vypořádáno společné jmění zůstavitele a žalobkyně. Dědictví bylo představováno podílem v bytovém družstvu a obchodním podílem v několika společnostech. Zůstavitel zanechal i dluhy. Žalobkyně sama se svým postupem na délce řízení podílela, když nereagovala na některé výzvy soudního komisaře, a to ani přes opakované urgence. Jako jeden z příkladů nespolupráce žalobkyně lze uvést, že do konce května 2011 měla podle výzvy z jednání předložit listinné doklady a sdělit, zda se spojila s matkou a sestrou zůstavitele v [země]. Zástupce žalobkyně po urgenci notářky požádal o prodloužení lhůty, kterou však nedodržel, a na další urgenci z počátku dubna 2012 reagovala žalobkyně až na konci května 2012. V kritériu významu řízení pak bylo přiznávané zadostiučinění sníženo z toho důvodu, že v době, kdy došlo k poměrně výrazné nečinnosti soudního komisaře, se žalobkyně nijak o řízení nezajímala, spisový materiál neobsahuje žádný dotaz na průběh dalšího řízení nebo urgenci o další postup. Žalovaný tak považuje zadostiučinění poskytnuté v rámci mimosoudního projednání věci za zcela přiměřené a dostačující.

5. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 29. 9. 2020 potvrdila, že jí bylo ze strany žalovaného po podání žaloby poskytnuto dne 7. 8. 2020 zadostiučinění v penězích, a to v celkové výši 74 750 Kč. V rozsahu takto poskytnutého plnění tak vzala žalobkyně svou žalobu zpět. K obraně žalovaného pak žalobkyně uvedla, že má za to, že přiměřenou základní částkou je v daném případě nikoliv částka 15 000 Kč, ale částka 20 000 Kč. Žalobkyně pak nesouhlasí s argumentací žalovaného, že její nárok je třeba krátit z jím uvedených důvodů. Pokud je argumentováno tím, že zůstavitel byl občanem [anonymizována dvě slova], a tedy bylo třeba použít [anonymizováno] dědické právo, tak již dne 15. 10. 2010 byla do datové schránky soudního komisaře doručena zpráva mezinárodního odboru civilního Ministerstva spravedlnosti ČR s vyjádřením, jak by mělo být ve věci postupováno. Tedy tento argument žalovaného nemůže obstát. Žalobkyně je též názoru, že ji nelze snižovat přiznané zadostiučinění z toho důvodu, že v době, kdy došlo k poměrně významné nečinnosti soudního komisaře, se nijak o řízení nezajímala. Žalobkyně nemá povinnost vyvíjet procesní aktivitu v tom směru, aby soudního komisaře jakkoliv urgovala, když je to právě soudní komisař, který má povinnost postupovat bez zbytečných průtahů. Nadto je třeba konstatovat, že ačkoliv byl jeden z věřitelů (Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen„ OS Praha 1“) s pohledávkou ve výši 4 000 Kč z titulu paušální náhrady nákladů trestního řízení) v rámci předmětného řízení nebývale aktivní a opakovanými dotazy se soudního komisaře dotazoval na stav řízení, toto stejně nemělo žádný efekt.

6. Usnesením ze dne 15. 12. 2020, č. j. 11 C 34/2020-33, bylo řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno.

7. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě shodných tvrzení účastníků a účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

8. Na základě shodných tvrzení účastníků a účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

9. Usnesením ze dne 13. 9. 2010 bylo zahájeno dědické řízení po zůstaviteli a provedením úkonů soudního komisaře byla pověřena notářka JUDr. [anonymizováno]. Dne 17. 9. 2010 byly provedeny lustrace v evidenci závětí a v katastru nemovitostí s negativním výsledkem. Dne 20. 9. 2010 bylo nařízeno předběžné šetření na den 5. 10. 2010. K předběžnému šetření se dne 5. 10. 2010 dostavila žalobkyně se svým právním zástupcem. Žalobkyně uvedla, že zůstavitel měl matku a sestru, jejichž identifikační a kontaktní (žijí v [země]) údaje sdělila, o dětech zůstavitele jí nebylo nic známo. Zůstavitel vlastnil osobní vozidlo [příjmení] [jméno], byl členem BD [ulice a číslo], [obec a číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“) a jednatelem společnosti [právnická osoba] Členství v BD přešlo na žalobkyni a do SJM náleží náhrada ve výši hodnoty členského podílu, který je potřeba ocenit. Bylo žádáno, aby notář učinil dotazy na banky stran případných účtů zůstavitele. Zůstavitel měl dluhy vůči [anonymizováno] ve výši 111 000 Kč (řešeno soudním exekutorem JUDr. [jméno], EÚ [obec]), vůči [anonymizováno] ve výši 5 000 EUR a 220 000 Kč a dále dluhy řešené soudním exekutorem Mgr. [příjmení], EÚ [obec a číslo] Náklady pohřbu hradila žalobkyně, která též za zůstavitele uhradila dluhy ve výši 250 000 Kč a 270 000 Kč vůči [anonymizováno]. Dne 5. 10. 2010 byla provedena lustrace v evidenci SCP s negativním výsledkem. Z lustrace v obchodním rejstříku dne 6. 10. 2010 vyplynulo, že ve společnosti [právnická osoba] byl zůstavitel nejen jednatelem, ale i společníkem, a že byl dále společníkem ve společnostech [právnická osoba] a [právnická osoba] Přípisem ze dne 6. 10. 2010 se notářka obrátila na Ministerstvo spravedlnosti ČR se žádostí o pomoc při určení správného postupu a rozhodného práva při projednávání předmětné věci s cizím prvkem a o případné poskytnutí relevantních [anonymizováno] právních předpisů. Přípisy ze dne 8. 10. 2010 vyžádala notářka z obchodního rejstříku listiny týkající se společností, ve kterých byl zůstavitel společníkem. Ministerstvo spravedlnosti ČR sdělilo notářce přípisem došlým dne 15. 10. 2010, že ve věci je nutné aplikovat [anonymizováno] hmotné právo, jehož dílčí překlad přiložilo. Listiny z obchodního rejstříku došly notářce ve dnech 18.- 25. 10. 2010. Přípisy ze dne 27. 10. 2010 učinila notářka dotazy stran případné existence účtů zůstavitele či jeho společností na 6 bank. Odpovědi bank došly notářce ve dnech 3. 11.- 24. 11. 2010, byl zjištěn jediný účet zůstavitele u [právnická osoba] se záporným zůstatkem - 2 807,98 Kč a dále byly zjištěny účty některých společností u této banky, všechny se zápornými zůstatky. S pohledávkou ve výši 2 907,98 Kč se dne 24. 11. 2010 přihlásila [anonymizováno] do dědického řízení. Přípisy ze dne 25. 2. 2011 se notářka obrátila s dotazy na finanční úřad (stran [právnická osoba] a [anonymizováno]), na BD (stran členství zůstavitele) a na JUDr. [jméno] (stran exekučně řešených dluhů). BD potvrdilo v přípisu ze dne 28. 2. 2011, že zůstavitel byl jeho členem spolu se žalobkyní. JUDr. [jméno] sdělil dne 10. 3. 2011, že exekuce byla zastavena a nebylo nic vymoženo. Finanční úřad odmítl dne 24. 3. 2011 informace poskytnout s odvoláním na povinnost mlčenlivosti. Dne 31. 3. 2011 domluvila notářka se zástupcem žalobkyně termín jednání na den 6. 4. 2011, dne 6. 4. 2011 bylo toto jednání na žádost zástupce žalobkyně přesunuto na den 13. 4. 2011. Přípisem ze dne 6. 4. 2011 se notářka obrátila s dotazem na exekučně řešené dluhy na Mgr. [příjmení], který zde 11. 4. 2011 sdělil, pouze to, že je projednáván návrh žalobkyně na zastavení exekuce, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Dne 13. 4. 2011 bylo na žádost zástupce žalobkyně přesunuto jednání na den 21. 4. 2011. Při jednání konaném dne 21. 4. 2011, kterého se účastnil zástupce žalobkyně, bylo konstatováno, že ve věci bude postupováno dle [anonymizováno] občanského zákoníku, dle kterého by měli být dědicem ze zákona žalobkyně, matka a sestra zůstavitele. Zástupce žalobkyně předložil odhad tržní hodnoty podílu v BD na částku 1 600 000 Kč a smlouvu o postoupení pohledávky za zůstavitelem ve výši 230 000 Kč mezi [anonymizováno] (postupitel) a [anonymizováno] (postupník). Notářka konstatovala, že je nutné doložit ocenění automobilu, podílů v obchodních společnostech, tvrzení žalobkyně o úhradě dluhů zůstavitele a tvrzení o dalších dluzích zůstavitele a nastínila možné postupy stran dědiček v [země] (zmocnění někoho v ČR, písemný kontakt prostřednictvím tlumočníka). Zástupce žalobkyně se zavázal sdělit do konce května 2011, zda se žalobkyni podařilo kontaktovat dědičky v [země] a domluvit s nimi případný další postup, a ve stejné lhůtě též doložit další požadované doklady. Spis byl dán na lhůtu do konce května. Dne 29. 4. 2011 se do dědického řízení přihlásila společnost [právnická osoba] s vykonatelnou pohledávkou za zůstavitelem ve výši 630 000 Kč s příslušenstvím. E-mailem ze dne 1. 6. 2011 informovala notářka zástupce žalobkyně o přihlášce pohledávky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a současně urgovala předložení vyjádření a podkladů dle příslibu z posledního jednání. Zástupce žalobkyně požádal dne 2. 6. 2011 o prodloužení lhůty do 20. 6. 2011, čemuž bylo vyhověno. Dne 23. 8. 2011 přihlásil [příjmení] [obec a číslo] do dědického řízení pohledávku za zůstavitelem ve výši 4 000 Kč z titulu nákladů trestního řízení. Dne 13. 10. 2011 se na stav řízení dotazoval [příjmení] [obec a číslo] v rámci jiného civilního řízení proti zůstaviteli, dne 21. 10. 2011 mu bylo sděleno, že zatím nebyl určen okruh neodmítnuvších dědiců, neboť dva z dědiců jsou v cizině. Dne 5. 4. 2012 se na stav řízení dotazoval Mgr. [příjmení] a obdržel stejnou odpověď. Přípisem doručeným zástupci žalobkyně dne 10. 4. 2012 urgovala notářka splnění příslibu z jednání konaného dne 21. 4. 2011, a to ve lhůtě 14 dnů. Dne 15. 5. 2012 se na stav řízení dotazoval [příjmení] [obec a číslo]. Zástupce žalobkyně sdělil dne 28. 5. 2012, že žalobkyně nemá žádnou povědomost o tom, že by matka a sestra zůstavitele byly zastoupeny, stejně tak není mezi nimi žádná dohoda stran dalšího postupu. Dne 14. 6. 2012 se na stav řízení dotazoval soudní exekutor JUDr. [příjmení], EÚ [obec], v rámci exekuce vedené na majetek zůstavitele ve prospěch [anonymizováno]. Dne 25. 9. 2012 se na stav řízení znovu dotazoval Mgr. [příjmení] a dne 9. 10. 2012 se znovu dotazoval [příjmení] [obec a číslo]. Dne 1. 11. 2012 vyhotovila notářka vyrozumění o dědickém právu pro matku a sestru zůstavitele a usnesením z téhož dne ustanovila tlumočníka za účelem překladu těchto listin do [anonymizováno]. Předklady měly být předloženy do 30 dnů od právní moci usnesení, tj. do 8. 12. 2012. Překlady byly předloženy dne 29. 11. 2012, kvůli formálním nedostatkům však byly tlumočníkovi dne 3. 12. 2012 vráceny k opravě. Dne 3. 12. 2012 sdělila notářka [příjmení] [obec a číslo], že dědické řízení zatím není skončeno, dva z potenciálních dědiců žijí v cizině. Opravené překlady byly předloženy dne 29. 1. 2013 [příjmení] [obec a číslo]. Dne 21. 2. 2013 rozhodla notářka o tlumočném a přeložené listiny byly dne 25. 2. 2013 odeslány do [země]. Dne 25. 3. 2013 byl dán pokyn k proplacení tlumočného. Dne 13. 2. 2013 se na stav řízení dotazoval [příjmení] [obec a číslo], dne 16. 4. 2013 mu bylo sděleno, že v průběhu května by mělo být známo, zda dědičky v [země] odmítnou či neodmítnou dědictví, a tomu bude přizpůsoben další postup. Ve dnech 16.- 18. 4. 2013 došla notářce série [anonymizováno] psaných e-mailů. Dne 24. 4. 2013 nahlížela žalobkyně do spisu a uvedla, že e-maily psala sestra zůstavitele, která uvádí, že ona i matka dědictví odmítají, a že zůstavitel má dceru z prvního manželství, stran které vědí jen jméno, rok a město narození. Stejné skutečnosti měla sestra zůstavitele sdělovat žalobkyni též telefonicky. Po nahlížení do spisu měla sestra zůstavitele žalobkyni znovu volat, žalobkyně tak byla notářkou vyzvána, aby sestru zůstavitele informovala, že odmítnutí dědictví je nutno zaslat písemně s podpisy jak sestry, tak matky zůstavitele. Dne 25. 4. 2013 se na stav řízení dotazoval Mgr. [příjmení] a obdržel obdobnou odpověď jako ostatní tazatelé. Dne 2. 5. 2013 došla notářce [anonymizováno] psaná listina, která byla dne 3. 5. 2013 odeslána tlumočníkovi k překladu ve lhůtě 3 týdnů. Překlad došel notářce dne 17. 5. 2013. Jednalo se o prohlášení matky a sestry zůstavitele sepsané u notáře v [země] o tom, že dle [anonymizováno] práva nejsou přímými dědici zůstavitele, těmi jsou žalobkyně a dcera zůstavitele z prvního manželství, jejíž datum narození, ani adresu bydliště neznají. Usnesením ze dne 9. 7. 2013 bylo rozhodnuto o tlumočném. Usnesením ze dne 11. 7. 2013, které nabylo právní moci dne 27. 7. 2013, ustanovila notářka dceři zůstavitele z prvního manželství, jakož i dalším případným dosud neznámým potomkům zůstavitele opatrovníka. Dne 26. 9. 2013 se na stav řízení opět dotazoval [příjmení] [obec a číslo] a bylo mu sděleno, že řízení dosud není skončeno. Usnesením ze dne 2. 10. 2013, které nabylo právní moci dne 5. 11. 2013, vyrozuměla notářka dceru zůstavitele z prvního manželství, jakož i další případné dosud neznámé potomky zůstavitele o dědickém právu a vyzvala je, aby se ve lhůtě 1 měsíce od vyvěšení usnesení na úřední desce soudu přihlásili notářce nebo soudu, jinak se k nim při projednávání dědictví nebude přihlížet. Usnesení bylo vyvěšeno na úřední desce [příjmení] [obec a číslo] od 3. 10 do 15. 11. 2013. Dne 24. 10. 2013 byl dán pokyn k proplacení tlumočného. K návrhu došlému dne 20. 11. 2013 bylo usnesením ze dne 25. 11. 2013 rozhodnuto o nákladech ustanoveného opatrovníka. Téhož dne byl po vzdání se práva odvolání dán pokyn k proplacení. Dne 30. 12. 2013 předala notářka v souvislosti s ukončením činnosti spis [příjmení] [obec a číslo], který usnesením ze dne 6. 1. 2014 pověřil prováděním úkonů soudního komisaře notáře Mgr. [anonymizováno]. Ve dnech 10. 2., 14. 4., 14. 5., 7. 11., 15. 12. 2014, 30. 10., 11. 11. 2015, 1. 2., 16. 3., 23. 5. 2016, 2. 3., 20. 3. 2017 se [příjmení] [obec a číslo], Mgr. [příjmení], JUDr. [příjmení], [anonymizováno], soudní exekutor Mgr. [příjmení], EÚ [obec], [příjmení] [obec a číslo] opakovaně dotazovali na stav řízení, bylo jim průběžně odpovídáno, že věc převzal nový notář, který musí věc nastudovat, věc je komplikovaná zahraničním prvkem, není skončena a nelze předpokládat, kdy se tak stane. E-mailem ze dne 7. 4. 2017 se notář dotazoval právního zástupce žalobkyně, zda v této věci žalobkyni stále zastupuje, e-mailem ze dne 19. 5. 2017 notář dotaz urgoval. Dne 25. 5. 2017 sdělila advokátní kancelář zástupce žalobkyně, ať se notář obrátí přímo na žalobkyni, že ji v minulosti zastupovali, ale v současnosti tomu tak již není. Dne 2. 6. 2017 nahlížela žalobkyně do spisu. Požádala o zaslání soupisu dosud známých aktiv a pasiv a požádala o lhůtu 1 měsíc na rozmyšlenou. Soupis byl žalobkyni zaslán e-mailem dne 8. 6. 2017. K dotazu [příjmení] [obec a číslo] na stav řízení ze dne 2. 6. 2017 bylo shora uvedeným způsobem odpovězeno dne 9. 6. 2017. Dne 12. 6. 2017 sdělila žalobkyně telefonicky, že má schůzku s právníkem v týdnu od 19. 6. 2017 a poté se notáři ozve, dne 20. 6. 2017 požádala žalobkyně telefonicky o prodloužení lhůty k vyjádření k pohledávkám o 1 měsíc. Dne 28. 7. 2017 nahlížela do spisu nová právní zástupkyně žalobkyně, dne 2. 8. 2017 pak zástupkyně žalobkyně telefonicky sdělila, že se notáři ozve začátkem října s návrhem jednání od žalobkyně a domluví ústní jednání. E-mailem ze dne 14. 11. 2017 se notář dotazoval právní zástupkyně žalobkyně,„ co je nového“, s tím, že by potřebovali spis nějak ukončit. Zřejmě pak následovala telefonická komunikace, neboť e-mailem ze dne 4. 1. 2018 notář žádal právní zástupkyni o zaslání zprávy dle telefonické domluvy. E-mailem ze dne 18. 1. 2018 notář urgoval odpověď. E-mailem ze dne 26. 1. 2018 zasílala zástupkyně žalobkyně notáři vyčíslení pohledávek [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno] (exekuce u Mgr. [příjmení]), notář v odpovědi z téhož dne uvedl, že bude nařízeno jednání, popř. žalobkyně bude vyrozuměna o dědickém právu písemně. Přípisem ze dne 16. 4. 2018 vyrozuměl notář žalobkyni o dědickém právu a stanovil lhůtu 1 měsíce k vyjádření, zda dědické odmítá či neodmítá. Dne 17. 5. 2018 sdělila žalobkyně, že dědictví přijímá, a současně předložila prohlášení stran hodnot obchodních podílů zůstavitele (všechny ve výši 0 Kč) a hodnoty automobilu (75 000 Kč). Dne 24. 5. 2018 přihlásil do dědictví své pohledávky [anonymizováno] (111 000 Kč s příslušenstvím, 5 000 EUR a 220 000 Kč). Dne 19. 6. 2018 požádala zástupkyně žalobkyně o nařízení jednání až po srpnu 2018 z důvodu prázdnin a dovolených. Dne 3. 10. 2018 proběhl neúspěšný pokus o telefonické kontaktování zástupkyně žalobkyně a byl dán pokyn kanceláři k nařízení jednání, jednání však nařízeno nebylo. Dne 19. 2. 2019 se na stav řízení dotazoval [příjmení] [obec a číslo] a dne 11. 3. 2019 mu bylo odpovězeno shora uvedeným způsobem. V e-mailové komunikaci mezi notářem a zástupkyní žalobkyně ze dnů 25. 4.- 6. 5. 2019 byl dohodnut termín jednání na den 10. 5. 2019. Při jednání konaném dne 10. 5. 2019, kterého se účastnila jen zástupkyně žalobkyně, byla věc projednána s tím, že do SJM zůstavitele a žalobkyně patří všechen shora uvedený majetek (podíl v BD, automobil, podíly v obchodních společnostech), který připadne žalobkyni, a do aktiv dědictví připadne náhradová pohledávka za žalobkyní ve výši 837 500 Kč a osobní věci zůstavitele v nulové hodnotě. Do pasiv dědictví pak připadají dluhy vůči [anonymizováno] a [anonymizováno] v celkové výši 665 145 Kč. Pohledávky [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [příjmení] [obec a číslo] zůstávají sporné. Usnesením ze dne 10. 5. 2019, které nabylo právní moci dne 17. 5. 2019, rozhodl notář o vypořádání zaniklého SJM (shora uvedeným způsobem) a potvrdil nabytí dědictví, jehož čistá hodnota je 172 355 Kč, žalobkyní jako jediným dědicem (zjištěno ze spisu [příjmení] [obec a číslo] sp. zn. [spisová značka]).

10. Žádostí ze dne 1. 11. 2019, došlou žalovanému dne 3. 11. 2019, uplatnila žalobkyně u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 180 000 Kč. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 5. 8. 2020, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatoval, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, a přiznal žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši 74 750 Kč. Tato částka byla žalobkyni zaplacena dne 7. 8. 2020 (zjištěno ze žádosti, potvrzení přijetí, stanoviska, oznámení o provedení příkazu k úhradě).

11. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

12. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

13. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

15. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Posuzované řízení bylo zahájeno usnesením ze dne 13. 9. 2010 a bylo pravomocně skončeno dne 17. 5. 2019. Řízení tedy trvalo celkem 8 let a 8 celých měsíců, tj. 104 celých měsíců.

18. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě předložených důkazů za to, že posuzované řízení nebylo po skutkové stránce nijak zvlášť složité. V řízení bylo nutno vyčíslit několik dluhů, kdy zjištění jejich výše nebylo nijak obtížné, ocenit podíl v BD (žalobkyně předložila odhad) a ocenit podíly v obchodních společnostech a automobil (vyřešeno prohlášením žalobkyně), obesláno bylo několik bank. Složité však bylo řízení po stránce procesní. Bylo nutno obeslat pozůstalou matku a sestru zůstavitele do [země], kdy ke komunikaci s nimi bylo nutné ustanovit tlumočníka. Tlumočník navíc předložil formálně vadné předklady, které mu musely být vráceny k přepracování, a místo začátku prosince 2012 pak byly řádné překlady předloženy až na začátku února 2013. Pozůstalá dcera zůstavitele v [země] byla neznámého pobytu, a bylo jí (stejně jako i dalším případným dosud neznámým potomkům zůstavitele) tak nutno ustanovit opatrovníka za účelem doručení vyrozumění o dědickém právu. Původní notář pak v průběhu řízení ukončil svou činnost a prováděním úkonů soudního komisaře byl pověřen nový notář, který se musel s věcí seznámit a tuto nastudovat. V řízení rozhodoval [příjmení] [obec a číslo] 2x o pověření soudního komisaře, soudní komisař pak rozhodoval 1x ve věci samé a vedle toho vydával též několik procesních rozhodnutí (ustanovení tlumočníka, 2x tlumočné, ustanovení opatrovníka a jeho odměna, vyrozumění o dědickém právu). Složitější bylo řízení i po právní stránce. Přestože již v počátku řízení byla vyjasněna otázka rozhodného práva ([anonymizováno]) a notář měl tuto relevantní právní úpravu k dispozici, stále se jednalo o aplikaci cizího práva, tj. právní úpravy, kterou notář nezná a s jejímiž odlišnostmi od české právní úpravy se musí ve svém postupu a rozhodování vypořádat.

19. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudních komisařů), je nutno konstatovat, že tento byl zatížen několika obdobími výrazné nečinnosti. V prodloužené lhůtě 20. 6. 2011 měla žalobkyně sdělit výsledek oslovení matky a sestry zůstavitele stran dalšího postupu v řízení a dodat dosud chybějící doklady k dluhům zůstavitele, nic nedošlo a notář žalobkyni urgoval až dne 5. 4. 2012, tj. po 9,5 měsících. Přestože uvedená prodleva jde i k tíži žalobkyně, je nutno v rezignaci notáře na další postup v řízení spatřovat průtah cca 6-7 měsíců. Dne 28. 5. 2012 sdělila žalobkyně, že o matce a sestře zůstavitele nic neví, notář pak až dne 1. 11. 2012 vydal vyrozumění o dědickém právu a zadal překlad do italštiny. V uvedené prodlevě 5 měsíců je nutno spatřovat průtah cca 2-3 měsíce. Původní soudní komisař ukončil svou činnost na konci roku 2013, dne 6. 1. 2014 byl pověřen těmito úkony nový notář, který učinil první úkon ve věci až dne 7. 4. 2017, tj. za 3 roky a 3 měsíce. Přestože nový notář potřeboval určitý čas na převzetí agendy a nastudování jednotlivých věcí, je v uvedené prodlevě nutno spatřovat průtah cca 3 roky. Dne 26. 1. 2018 se notář konečně (neformálním způsobem telefonem a mailem) domluvil se zástupkyní žalobkyně, které předestřel i další postup ve věci, avšak až dne 16. 4. 2018, tj. za 2,5 měsíce, vydal vyrozumění o dědickém právu pro žalobkyni. V uvedené prodlevě je (i s ohledem na v té době již trvající dobu řízení) nutno spatřovat průtah cca 2 měsíce. Dne 17. 5. 2018 žalobkyně přijala dědictví, dne 19. 6. 2018 požádala její právní zástupkyně o nařízení jednání až po srpnu z důvodu prázdnin a dovolených, dne 3. 10. 2018 se notář pokusil neúspěšně telefonicky kontaktovat zástupkyni žalobkyně a až ve dnech 25. 4.- 6. 5. 2019 se se zástupkyní žalobkyně dohodl na termínu jednání dne 10. 5. 2019, tj. jednání se konalo téměř za rok poté, co žalobkyně dědictví neodmítla. V uvedené prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 8 měsíců (září 2018 2019), přihlédne-li se k tomu, že zástupkyně žalobkyně chtěla nařídit jednání nejdříve až na září 2018.

20. Pokud jde o jednání žalobkyně, je též nutno konstatovat, že tato svým postupem k celkové délce řízení rovněž podstatným způsobem přispěla. Do konce května 2011 měla žalobkyně sdělit výsledek oslovení matky a sestry zůstavitele stran dalšího postupu v řízení a předložit dosud chybějící doklady k dluhům, své vyjádření předložila až po urgencích notáře dne 28. 5. 2012, tj. téměř za rok po původním termínu. Dále si žalobkyně vyhradila dobu od začátku června 2017 do začátku října 2017 pro vyjádření se k dluhům zůstavitele, přestože se jednalo o dluhy, které sama na počátku řízení notáři oznámila, popř. o nich byla na počátku řízení vyrozuměna. Žádné vyjádření však ani v takto vyhrazené lhůtě nepředložila a učinila tak až po opakovaných urgencích notáře dne 26. 1. 2018, tj. po více než 7 měsících. Dne 19. 6. 2018 požádala její právní zástupkyně, aby jednání ve věci bylo nařízeno z důvodu prázdnin a dovolených až po srpnu 2018.

21. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobkyni, tento soud hodnotil jako výrazně snížený. V řízení jednak nešlo o majetek výrazně vysoké hodnoty (čistá hodnota dědictví činila cca 170 tis. Kč), navíc rozsah tohoto majetku byl žalobkyni v podstatě od počátku řízení znám a v jeho užívání nebyla nijak limitována. Obecně lze konstatovat, že protahované řízení o majetek z dědictví pozůstalým nedovoluje vyrovnat se se smrtí blízké osoby, a definitivně tak uzavřít tuto tragickou kapitolu života, což je okolnost, která význam předmětu dědického řízení obecně zvyšuje, avšak z obsahu spisu posuzovaného řízení je zřejmé, že žalobkyně žádný zájem o urychlené skončení řízení neprojevovala. Na výzvy soudního komisaře reagovala v zásadě až po urgencích se zpožděními v řádu měsíců. Od podzimu 2013 do června 2017, kdy se v řízení vůbec nic nedělo, další postup nijak neurgovala, nevznesla ani dotaz na stav řízení, nebyla nahlédnout do spisu, v mezidobí i ukončila spolupráci se svým právním zástupcem. Absenci urgencí jistě nelze žalobkyni přičítat k tíži ve smyslu přispění k délce řízení, soudní komisař měl sám postupovat tak, aby řízení bylo co nejdříve skončeno, avšak popsaný nezájem o osud řízení a jeho výsledek svědčí o výrazně sníženém významu řízení pro žalobkyni.

22. Na základě popsaných hledisek, která lze (postup notářů) či nelze (složitost řízení a přispění samotné žalobkyně k délce řízení) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 8 let a 8 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, přestože řízení mělo pro žalobkyni shora popsaný snížený význam, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky sporné.

23. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobkyně nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. [spisová značka]). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaný v řízení neuvedl, naopak vznik nemajetkové újmy uznával.

24. Soud pak má (opět ve shodě s oběma účastníky) za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem zejména na celkovou dobu řízení a postup orgánů státu nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Dle názoru soudu již není možné při stanovení základní částky vyjít z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla již výrazně nepřiměřená. Za přiměřenou tak soud považoval částku 17 000 Kč za rok řízení, resp. částku 1 417 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na ½ za první dva roky trvání řízení. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku odškodnění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit.

25. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 20 %. Výše popsaný postup orgánů státu v posuzovaném řízení se primárně odrazil již v závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení jako takového, kdy je pak poskytováno zadostiučinění za celou dobu trvání řízení, nikoliv jen za dobu, o kterou z důvodů přičitatelných státu došlo k prodloužení řízení. Popsaný postup notářů měl však na celkovou dobu řízení natolik negativní vliv, že je dle názoru soudu namístě z tohoto hlediska základní částku odškodnění dále navýšit, a to o 20 %. Z důvodu postupu žalobkyně a jejího přispění k celkové délce řízení soud základní částku snížil o 15 %. Pokud pak jde o kritérium významu řízení, zohlednil soud shora popsaný snížený význam řízení pro žalobkyni snížením základní částky o 25 %.

26. Soud tedy uzavřel, že by základní částka odškodnění měla být snížena o 40 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 78 218 Kč (zaokrouhleně) vypočtený následovně: 104 (měsíců řízení) x 1 417 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 417 Kč (modifikace na ½ za první dva roky řízení) = 130 364 Kč x 0,6 (snížení o 40 %). Jelikož žalobkyně již na odškodnění nemajetkové újmy obdržela částku 74 750 Kč, shledal soud její žalobu důvodnou do částky 3 468 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 101 782 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobkyně dosáhla satisfakce uložením povinnosti žalovanému nahradit jí nemateriální újmu, lze na ni ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byla plně úspěšná, byť jí nebylo přiznáno jí požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 3x odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření a částečného zpětvzetí žaloby ze dne 29. 9. 2020) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 9 300 Kč (3x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč). - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad hotových výdajů právní zástupce ve výši 2 142 Kč.

28. Náklady na další provedený úkon právní služby (oprava částečného zpětvzetí žaloby ze dne 4. 11. 2020) soud nepovažoval za účelně vynaložené, když tento úkon byl proveden pouze za účelem odstranění neurčitosti provedeného úkonu. Náhradu odměny za zastupování a paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce za tento úkon tak soud žalobkyni nepřiznal.

29. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.