11 C 39/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa b) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa c) anonymizováno jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa d) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa všichni zastoupení advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa jednající anonymizováno 7 slov sídlem adresa o zaplacení 3 731 227 Kč a 3x 183 528 Kč

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 3 731 227 Kč, se zamítá.

II. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) částku 183 528 Kč, se zamítá.

III. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) částku 183 528 Kč, se zamítá.

IV. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci d) částku 183 528 Kč, se zamítá.

V. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2 091 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 103 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobkyně c) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 103 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobce d) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 103 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhali na žalovaném zaplacení částek 3 731 227 Kč a 3x 183 528 Kč jako náhrady škod způsobených jim nesprávným úředním postupem.

2. Žalobci uvedli, že Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen„ OS Praha 1“) vedl nejprve pod sp. zn. [spisová značka] a následně pod sp. zn. [spisová značka] dědické řízení po zůstaviteli [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum] (dále jen„ posuzované řízení“). Provedením dědického řízení byla dne [datum] pověřena notářka [anonymizováno] [příjmení] [obec a číslo] usnesením ze dne [datum], následně opravným usnesením ze dne [datum], rozhodl o uspokojení věřitelů a ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] vyplatil rozhodnuté částky. Od [datum] do vyplacení dědictví v roce 2017 tedy uplynulo více jak 24 let. Žalobci na základě dědického usnesení obdrželi následující částky: - žalobkyně a) - jako věřitel [číslo] dne [datum] částku 2 518 303 Kč - jako věřitel [číslo] dne [datum] částku 788 034 Kč - jako přebytek dědictví dne [datum] částku 171 042 Kč - žalobce b) jako přebytek dědictví dne [datum] částku 171 042 Kč - žalobkyně c) jako přebytek dědictví dne [datum] částku 171 042 Kč - žalobce d) jako přebytek dědictví dne [datum] částku 171 042 Kč Žalobci mají za to, že úřední postup soudu nebyl správný a že jim vznikla škoda zejména tím, že nemohli po celou dobu jednání soudu používat svůj majetek v peněžité formě, i když bylo zřejmé, že jen pomalý postup soudu tomu brání. Dle žalobců jde zřetelně o nesprávný úřední postup, kterým byla žalobcům způsobena škoda. Při řádném výkonu státní správy by žalobci mohli zhodnotit peníze, kdy naopak došlo k jejich reálnému znehodnocení, a to o míru inflace za období od [datum] do vyplacení dědictví v roce 2017. S odkazem na míru inflace, která dle dat ČSÚ činila za roky 1993 až 2016 celkem 107,3 %, žalobci uvedli, že je zřejmé, že pouze délkou řízení došlo ke škodě na jejich majetku spočívajícího v jeho zmenšení. Žalobci tedy požadovali náhradu škody, která je rovna rozdílu reálné hodnoty peněžních prostředků v době zahájení dědického řízení a jejich reálné hodnoty v době úhrady žalobcům. Takto koncipovanou škodu pak žalobci vyčíslili jako 107,3 % z částek vyplacených jim z dědického řízení na částku 3 731 227 Kč (2 702 139 Kč + 845 560 Kč + 183 528 Kč) u žalobkyně a) a částku 183 528 Kč u každého ze žalobců b) až d). Požadavek na náhradu škody žalobci uplatnili u žalovaného výzvou ze dne 1. 9. 2018, doručenou včetně doplnění žalovanému dne 19. 9. 2018, žalovaný však tuto žádost dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobkyně a) domáhala zaplacení částky 3 731 227 Kč a žalobci b) až d) každý zaplacení částky 183 528 Kč.

3. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobci uplatnili dne 19. 9. 2018 požadavky na náhradu škody z důvodu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení, a to žalobkyně a) ve výši 12 518 564,40 Kč a žalobci b) až d) každý ve výši 615 751,20 Kč. K mimosoudnímu projednání nároku dosud nedošlo. Jelikož ohledně průběhu posuzovaného řízení měl žalovaný poznatky pouze z tvrzení uváděných žalobci, nikoliv z vlastní činnosti, nemohl učinit nespornou žádnou ze skutečností rozhodných pro odpovědnost státu za škodu. Zejména však žalovaný namítl, že nárok tak, jak je žalobci koncipován, nelze vůbec považovat za škodu, kterou by bylo možné požadovat po státu podle zákona č. 82/1998 Sb. Dle ustálené judikatury vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité plnění skutečná škoda nevzniká. Znehodnocení peněz inflací v důsledku opožděného vydání rozhodnutí nemůže být posouzeno jako ušlý zisk. Dále žalovaný namítl, že zde také absentuje kauzální nexus mezi délkou dědického řízení, respektive postupem soudu či notáře, a mezi tvrzenou škodou. Žalobci požadují náhradu škody za všechny roky trvání řízení, což žalovaný považuje za zcela nesprávné. Každé řízení nějakou dobu musí trvat, i žalobcům pak musí být zřejmé, že by vypořádání z dědictví neobdrželi již v roce 1993, a to vzhledem ke složitosti daného případu. Žalovaný pak má za to, že finanční plnění, které by žalobci obdrželi kdykoli v průběhu řízení, by se nutně svou výší muselo odlišovat od plnění, které fakticky obdrželi po skončení dědického řízení. Žalobci si tedy zcela teoreticky spočetli nějaké částky, které požadují jako náhradu škody. Žalobci musí prokázat, že jim skutečně vznikla vůbec nějaká škoda, natož v požadované výši, což žalobci neučinili, když inflaci nelze za škodu považovat.

4. Žalobci v reakci na obranu žalovaného uvedli, že délka posuzovaného řízení byla v podstatě v celé části závislá na dotčených orgánech veřejné moci a případný vliv žalobců na jeho délku je nicotný, tj. žalobci mají za to, že odpovědnost za délku posuzovaného řízení má právě žalovaný a nelze jí ani z části přičítat žalobcům. Posuzované řízení trvalo 24 let, což je doba zjevně nepřiměřená, přičemž žalobci s odkazem na judikaturu týkající se odškodňování nemajetkových újem vzniklých z nepřiměřené délky řízení zdůraznili, že je nutné vycházet z celkové délky řízení, a nelze tak souhlasit s argumentem žalovaného, že řízení musí nějakou dobu trvat. K námitce žalovaného, že znehodnocení finančních prostředků v důsledku inflace nelze považovat za škodu, žalobci uvedli, že toto bylo uvedeno jen jako vodítko ke stanovení výše škody, kdy bylo možno požadovat škodu ve výši ušlého zisku ve výši úroků poskytovanými bankami či ve výši úroků z prodlení, kdy by požadovaná částka byla nepoměrně vyšší. Žalobci tedy mají za to, že žalobou požadované částky jsou takto plně odůvodnitelné a přiměřené. Pokud by soud měl za to, že není ze strany žalobců dostatečně prokázána výše škody, mají žalobci za to, že je třeba určit výši škody podle spravedlivého uvážení. V této souvislosti žalobci odkázali na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1430/13 týkající se uvalení nesplnitelného důkazního břemene ve vztahu k přesnému určení a prokázání výše škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem za situace, kdy poškozený prokáže a odůvodní, že mu taková škoda vznikla. Konečně pak k námitce žalovaného stran rozdílné výše plnění, kterou by žalobci fakticky obdrželi po skončení dědického řízení a kterou by teoreticky obdrželi kdykoliv v průběhu řízení, žalobci uvedli, že by to mohly být částky i vyšší, tj. částky týkající se přebytku dědictví. V části týkající se žalobkyně a) pod pořadovým číslem věřitele [číslo] s částkou 2 518 303 Kč a pod pořadovým číslem věřitele [číslo] s částkou 788 034 Kč by uvedené částky žalobkyně a) obdržela kdykoliv v průběhu dědictví.

5. Následně po předestření názoru soudu vycházejícího z judikatury Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) (rozsudky sp. zn. 25 Cdo 38/2000, 25 Cdo 1272/2001) o tom, že znehodnocení peněz inflací není škodou, žalobci svou žalobu změnili tak, že se stejných částek domáhali jako náhrady škody - zisku, který jim měl ujít tím, že z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení nemohli prostředky, které jim nakonec byly z dědictví vyplaceny, zvoleným způsobem zhodnotit. Pokud pak jde o konkrétní vylíčení škody, tj. toho, jaké zhodnocení prostředků mělo žalobcům v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení ujít, žalobci opět odkázali na shora uvedený nález Ústavního soudu s tím, že je na ně kladeno nesplnitelné důkazní břemeno. Dle žalobců zákonodárce v zákonu č. 82/1998 Sb. stanovil jako důvod pro odškodňování vznik škody, zde neúměrně dlouhé soudní řízení, který byl naplněn. Co se týče výše škody, ta závisí na konkrétním odškodňovaném soudním řízení a je na soudu, aby vlastní úvahou stanovil a odůvodnil její výši. Je zcela v pravomoci obecných soudů posoudit existenci podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Žalobci nabídli k úvaze o stanovení výše odškodnění použít inflaci v místě a čase, v němž dlouhé soudní řízení probíhalo. Pokud soud dospěje k závěru, že žalobcům žádná škoda nevznikla, ač nemohli 24 let nakládat se svým majetkem, učiní právo na odškodnění nároků uplatňovaných podle zákona o odpovědnosti státu právem zdánlivým.

6. Změna žaloby byla připuštěna usnesením ze dne 13. 2. 2020, č. j. 11 C 39/2019-64.

7. Žalovaný ke změněnému žalobnímu nároku namítl, že žalobci vycházejí z dezinterpretace jimi opakovaně odkazovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1430/13 Ústavní soud v tomto nálezu posuzoval případ, kdy byly tvrzeny a prokázány všechny podmínky odpovědnosti státu za škodu, a to jak odpovědnostní titul (průtahy v exekučním řízení), vznik škody (v konkursu obdržená nižší částka než by stěžovatel obdržel při výkonu rozhodnutí) i příčinná souvislost mezi nimi (škoda vzniklá tím, že k dražbě nedošlo před vyhlášením konkursu, je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem). Jediné, co nebylo postaveno najisto, byla výše škody. Nález Ústavního soudu nelze interpretovat jinak, než že teprve po splnění všech podmínek odpovědnosti státu za škodu, a pokud nelze výši náhrady škody přesně určit, přichází na řadu aplikace § 2955 o. z., podle kterého náhradu určí podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud. Nález však nelze interpretovat tak, jak to ve své podstatě činí žalobci, tedy že by žalobci byli zproštěni břemene tvrzení a břemene důkazního ve vztahu k některému prvku odpovědnosti státu za škodu, a že by bez dalšího postačovalo pouhé obecné tvrzení, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a ke vzniku škody. Žalovaný je přesvědčen, že odpovědnostním titulem v tomto případě nemůže být nepřiměřená délka celého posuzovaného řízení. Žalobci neuvedli, kdy mělo posuzované řízení skončit, pokud by v něm nedošlo k průtahům, a odpovědnostní titul tedy není ani řádně tvrzen. Žalobci dále neuvádí nic o tom, jak konkrétně jim měla škoda vzniknout. Žalobci ani neuvádí, jak by bývali tento svůj majetek za normálního běhu okolností užívali. Z vágního tvrzení žalobců tak není možno dovodit, že by žalobci nebýt daného nesprávného úředního postupu (pokud k němu vůbec došlo) dosáhli při nakládání s předmětným majetkem příjmu (zisku), o který přišli.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 9. [příjmení] [obec a číslo] pověřil dne [datum] [anonymizováno] [příjmení] jako soudního komisaře provedením úkonů v řízení o dědictví sp. zn. [spisová značka] (zjištěno z pověření).

10. Usnesením ze dne 27. 4. 2016, č. j. [číslo jednací] (původně [spisová značka]), které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o rozdělení výtěžku zpeněžení majetku z likvidační podstaty dědictví po [anonymizována dvě slova], zemřelém dne [datum], ve výši 8 809 532,80 Kč, tvořeného jednak částkou ve výši 7 320 343 Kč deponovanou na účtu [příjmení] [obec a číslo], jednak částkou ve výši 1 489 189,80 Kč v držení a dispozici žalobkyně a). Z částky ve výši 1 489 189,80 Kč, kterou měla k dispozici žalobkyně a) a kterou byla povinna vyplatit do likvidační podstaty, měly být zpět žalobkyni a) vyplaceny částky v souhrnné výši 1 489 189,80 Kč na úhradu nákladů pohřbu, na zaplacené daně a poplatky, na převzaté pohledávky některých věřitelů a z titulu vypořádání zaniklého BSM, tj. reálné výplaty prostředků neproběhly a usnesením byl proveden zápočet. Z částky ve výši 7 320 343 Kč deponované na účtu soudu měly být po úhradě nákladů státu a notáře plně uhrazeny pohledávky cca 140 věřitelů v celkové výši 6 398 219,90 Kč, mezi kterými vystupovala též žalobkyně a) jako věřitel [číslo] (jako podnikající fyzická osoba) s pohledávkou ve výši 2 518 303 Kč a jako věřitel [číslo] (jako osoba, která uhradila mzdy zaměstnanců zůstavitele) s pohledávkou ve výši 788 034,30 Kč. Vzniklý přebytek ve výši 922 123,10 Kč měl být rovným dílem à 230 530,70 Kč rozdělen mezi žalobce a) až d) jako dědice zůstavitele (zjištěno z usnesení).

11. Usnesením ze dne 7. 6. 2016, č. j. [číslo jednací] (původně [spisová značka]), bylo opraveno usnesení ze dne [datum] tak, že z částky ve výši 7 320 343 Kč deponované na účtu soudu měly být po úhradě nákladů státu a notáře plně uhrazeny pohledávky cca 140 věřitelů v celkové výši 6 507 840,20 Kč, přičemž pohledávky žalobkyně a) jako věřitele [číslo] zůstaly nezměněny, a vzniklý přebytek ve výši 684 171,60 Kč měl být rovným dílem à 171 042,90 Kč rozdělen mezi žalobce a) až d) jako dědice zůstavitele (zjištěno z usnesení).

12. Žádostí ze dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], kdy obě podání došla žalovanému dne [datum], uplatnili žalobci u žalovaného požadavky na zaplacení částek 12 518 654,40 Kč (žalobkyně a)) a 3x 615 751,20 Kč (žalobci b) až d)) jako náhrady škody v podobě ušlého zhodnocení částek vyplacených jim z dědictví úrokem 15 % ročně (úroky žádané bankami v devadesátých letech), tj. celkem 360 % za 24 let trvání dědického řízení. Žalobci též uvedli, že pouze délkou řízení došlo ke škodě na jejich majetku spočívající v jeho zmenšení o míru inflace, která za dobu let 1993 a ž 2016 dosáhla celkem výše 107,3 % (zjištěno ze žádosti a jejího doplnění, včetně dokladů o doručení, potvrzení o přijetí žádosti ze dne [datum]).

13. Všechny další návrhy na provedení dokazování soud s ohledem na právní posouzení věci (viz dále) pro nadbytečnost zamítl.

14. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

15. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

16. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

18. Žalobcem požadovaná náhrada škody by mohla být přiznána jen za kumulativního splnění třech předpokladů odpovědnosti státu a) existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi předpoklady a) a b).

19. Žalobci se domáhali náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

20. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. S ohledem na povahu žalobou uplatněného nároku, tj. náhrady škody – zisku, který měl žalobcům ujít v důsledku nemožnosti nakládat s prostředky, které jim nakonec byly z dědictví vyplaceny, resp. tyto prostředky zhodnocovat, je pak nutno konstatovat, že při závěru o nepřiměřenosti délky dotčeného soudního řízení není možné uvažovat o poskytnutí náhrady škody za celou dobu řízení tak, jak je postupováno v případě náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Samotné zahájení a vedení dědického řízení totiž nelze přičítat k tíži státu a nelze je považovat za nesprávný úřední postup. Za nesprávný úřední postup je tak nutno považovat pouze průtahy řízení, tj. dobu, o kterou se kvůli vadnému postupu státu řízení prodloužilo. Odškodnitelnou dobou, kterou je možno přičíst k tíži státu, je pak jen doba mezi určeným datem, kdy by řízení nebýt nesprávného úředního postupu v podobě průtahů skončilo, a skutečným datem skončení řízení.

22. Zkoumáním toho, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, a určováním okamžiku, ke kterému by posuzované řízení nebýt nesprávného úředního postupu skončilo, se soud pro nadbytečnost nezabýval, neboť žalobci přes poučení a výzvu soudu neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k dalším dvěma předpokladům odpovědnosti za škodu, tj. vzniku škody a existenci příčinné souvislosti mezi tvrzenými nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou.

23. Stran vzniku škody a příčinné souvislosti žalobci pouze zcela obecně uvedli, že nemohli s prostředky z dědictví po dobu nepřiměřeně dlouhého dědického řízení nakládat a tyto zhodnocovat. Žalobci tak vůbec nespecifikovali, v čem toto„ zhodnocení“ prostředků mělo spočívat, z jakého titulu či zdroje mělo zhodnocení pocházet a v jaké mělo být výši. Obecný odkaz na úrokové mírky bank v devadesátých letech, uvedený v žádosti adresované žalovanému je v daném směru zcela nedostačující. I kdyby žalobci dostatečně tvrdili a prokázali, jak prostředky z dědictví mohli zhodnotit, museli by současně tvrdit a prokázat, že takovéto zhodnocení prostředků představovalo obvyklý, očekávatelný běh věcí, do kterého negativně zasáhl právě nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení, tj. jinými slovy, že nebýt předmětného nesprávného úředního postupu žalobci by za obvyklého chodu věcí zhodnocení skutečně dosáhli. Nesprávný úřední postup by musel představovat zásah do skutečně očekávatelného průběhu děje vedoucího k určitému zisku, nepostačil by pouhý předpoklad či dokonce zpětně dovozovaný záměr (viz usnesení NSČR sp. zn. 25 Cdo 2973/2005). Nic takového ovšem žalobci ani netvrdili, ani neprokazovali, a stran vzniku škody a příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem tak neunesli příslušná procení břemena.

24. Za dané situace tak soudu nezbylo, než žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout.

25. Pokud pak jde o žalobci opakovaně odkazovaný nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1430/13, soud se ztotožňuje se shora uvedeným názorem žalovaného, na který lze pro stručnost odkázat. Závěr o nesplnitelném důkazním břemenu a povinnosti soudu určit výši náhrady škody dle spravedlivého uvážení Ústavní soud formuloval za situace, kdy poškozený prokázal naplnění všech předpokladů odpovědnosti státu za škodu, tj. vznik škody v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, a neprokázaným zůstala jen výše škody, tedy za situace zcela odlišné od nyní projednávané věci, ve které nebyly vznik škody a příčinná souvislost ani dostatečně tvrzeny a existencí nesprávného úředního postupu se pak soud pro nadbytečnost ani nezabýval.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému, který nebyl v řízení právně zastoupen, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 400 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 8 úkonů (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], sepis vyjádření ke změněné žalobě, příprava na jednání soudu konané dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], příprava na jednání soudu konané dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum]), dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Povinnost k náhradě těchto nákladů pak soud rozdělil mezi žalobce v poměru jimi uplatňovaných nároků 3 731 227 Kč: 183 528 Kč: 183 528 Kč: 183 528 Kč, tj. 87,14 %: 4,29 %: 4,29 %: 4,29 %. Žalobkyni a) tak bylo uloženo zaplatit částku 2 091 Kč a každému ze žalobců b) až d) částku 103 Kč.