11 C 42/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 67 300 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 67 300 Kč za dobu od 14. 3. 2025 do 6. 6. 2025, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 250 Kč od 7. 6. 2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 25 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 050 Kč od 7. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19 885,79 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, , zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 3. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 67 300 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , adresa, (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobkyně uvedla, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 28. 5. 2018 a , Anonymizováno, (dále jen „, soud B, “) jako soud odvolací rozhodl až rozsudkem ze dne 3. 9. 2024, který nabyl právní moci dne 16. 9. 2024. Řízení tedy trvalo celkem 6 let, 3 měsíce a 19 dní, tj. 75,5 měsíců. Účastníci posuzovaného řízení jsou bývalí manželé. Žalobkyně po rozvodu manželství podala k , soud A, žalobu na vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Bývalý manžel žalobkyně na tuto žalobu reagoval tak, že on sám v postavení žalobce podal žalobu na určení neplatnosti právního jednání, přičemž posléze došlo ke změně žaloby, a předmětem posuzovaného řízení se tak stalo určení vlastnického práva k nemovitosti. V řízení vystupovala žalobkyně na straně žalované. Věc nebyla složitá po právní stránce, neboť , soud A, provedl listinné důkazy a vyslechl účastníky řízení a dvě svědkyně. Na základě takto provedených důkazů soud rozhodl ve prospěch žalobkyně a žalobu jejího bývalého manžela zamítl. Věc nebyla složitá po právní stránce ani z důvodu potřeby odborných znalostí, k jejichž posouzení by musely být vypracovány znalecké posudky a věc by vyžadovala důkladné studium znaleckých posudků. Věc byla předmětem rozhodování pouze na dvou stupních soudní soustavy a byla závislá toliko na právním posouzení věci. Žalobkyně opakovaně žádala dopisem ze dne 7. 10. 2019 a ze dne 6. 1. 2020 soud o nařízení ústního jednání ve věci dle § 6 o. s. ř. tak, aby ochrana práv účastníků byla rychlá a účinná. Žalobkyně dopisem ze dne 3. 3. 2023 žádala soud o sdělení stavu řízení, a to s ohledem na poslední ústní jednání ve věci dne 22. 9. 2021. Žádný z účastníků nepřispěl svým obstrukčním chováním k jakkoliv významnému prodloužení celkové délky řízení. Lze uzavřít, že žalobkyně vyvíjela aktivitu směřující ke zkrácení délky řízení. Lze poukázat na bezdůvodnou nečinnost soudu, a to zejména ve dvou obdobích. Řízení bylo zahájeno dne 28. 5. 2018, přičemž první jednání ve věci proběhlo až dne 20. 3. 2020. Dále lze poukázat na období od 22. 9. 2021 do 8. 11. 2023, kdy neproběhlo žádné jednání. Toto období nečinnosti soudu je třeba hodnotit ve prospěch žalobkyně a naopak přičíst k tíži žalované. Význam řízení byl pro žalobkyni enormní, neboť žalobkyně byla po dobu více než šesti let v nejistotě, zda je vlastníkem sporné nemovité věci a zda bude mít nárok na její soudní vypořádání. Vzhledem k tomu, že předmětem určení vlastnického práva byla nemovitost nacházející se v samotném srdci , město, , finanční vypořádání se pohybuje v řádech miliónů korun. Účastníci byli pravomocně rozvedeni dne 7. 3. 2018, avšak ani k dnešnímu dni nebylo řízení o vypořádání SJM pravomocně skončeno. Žalobkyně byla po celou dobu v nejistotě ohledně své finanční situace, kdy hodnota nemovitostí na trhu rapidně stoupala. Žalobkyně v této době byla na mateřské a posléze i na rodičovské dovolené, kdy se starala o postižené dítě, a tato dlouholetá nejistá situace ji velice stresovala.

3. S ohledem na uvedené je žalobkyně názoru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou, a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy. Za takto vzniklou nemajetkovou újmu požadovala žalobkyně zadostiučinění v penězích ve výši 132 300 Kč. Při určení této částky žalobkyně vyšla ze základní částky ve výši 18 000 Kč za rok řízení (posuzované řízení bylo extrémně dlouhé), snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, kterou zvýšila o 10 % za složitost případu, o 5 % za chování žalobkyně, o 15 % za postup příslušných orgánů a o 10 % za význam předmětu řízení pro žalobkyni.

4. Takto formulovaný nárok žalobkyně uplatnila u žalované dopisem ze dne 4. 12. 2024. Žalovaná žalobkyni mimosoudně zaplatila částku 65 000 Kč, o čemž žalobkyni informovala dopisem ze dne 31. 1. 2025. Žalobkyně s tímto zadostiučiněným nesouhlasí, neboť nereflektuje všechny okolnosti případu a bagatelizuje dlouholeté průtahy v řízení. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 67 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby, tj. od 14. 3. 2025, do zaplacení.

5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila dne 6. 12. 2024 předmětný nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 31. 1. 2025, kterým žádosti částečně vyhověla a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 65 000 Kč. K věci samé pak žalovaná po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení, uvedla, že žalobkyně jako žalovaná v posuzovaném řízení se o řízení dozvěděla dne 15. 5. 2019, až od tohoto data tak mohla být v nejistotě ohledně výsledku řízení a mohla jí vznikat nemajetková újma. Řízení ve vztahu k žalobkyni tak trvalo od května 2019 do září 2024 a celková doba řízení činila 5 let a 4 měsíce. V řízení lze konstatovat nekoncentrovaný postup soudu prvého stupně. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů, ve věci rozhodoval soud prvého stupně jedenkrát a soud druhého stupně rovněž jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Význam řízení pro žalobkyni byl shledán jako běžný. Žalobce v posuzovaném řízení se podanou žalobou domáhal určení neplatnosti právního jednání, tedy určení, že právní jednání, resp. smlouva o rozšíření SJM sepsaná formou notářského zápisu je neplatná. Žalobce později žalobu rozšířil i o určení, že je výlučným vlastníkem podílu na bytu o velikosti ½. Účastníci byli manželé a měli spolu uzavřenou smlouvu o zúžení zákonného rozsahu SJM. Žalobkyně na manžela opakovaně naléhala s prosbami o rozšíření SJM. Po rozšíření SJM žalobkyně opustila rodinnou domácnost a poté bylo zahájeno rozvodové řízení. V rámci dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně odchod od manžela plánovala a tento úmysl realizovala v době, kdy to pro ni bylo ekonomicky nejvýhodnější. Po zhodnocení všech uvedených skutečností žalovaná dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou, a že tak žalobkyni vznikla nemajetková újma, za kterou jí náleží zadostiučinění v penězích. Za odpovídající výši zadostiučinění pak žalovaná považovala částku 65 000 Kč, při jejímž určení vyšla ze základní částky ve výši 15 000 Kč za rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, kterou snížila o 5 % z důvodu složitosti věci a o 5 % z důvodu podílu stran na délce řízení, včetně opakovaných žádostí o odročení jednání, a zvýšila o 10 % z důvodu postupu soudu prvého stupně. K požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení od 14. 3. 2025 pak žalovaná s odkazem na § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. namítla, že žalobkyně u ní svůj nárok uplatnila dne 6. 12. 2024, proto žalovaná nemohla být již ode dne 14. 3. 2025 v prodlení.

6. Při jednání konaném dne 15. 8. 2025 vzala žalobkyně svou žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 14. 3. 2025 do 6. 4. 2025 částečně zpět. K obraně žalované pak žalobkyně namítla, že nepovažuje za správné, že jí nebylo poskytnuto zadostiučinění za první rok trvání posuzovaného řízení. Celý spor žalobkyně a jejího bývalého manžela se táhne již od roku 2017, žalobkyně bývalého manžela opustila za poměrně dramatických okolností a už v podstatě od doby opuštění společné domácností mezi účastníky a mezi jejich právními zástupci probíhala velmi obsáhlá komunikace. Byly posílány předžalobní výzvy, probíhala obsáhlá e-mailová komunikace. Bývalý manžel podal na žalobkyni trestní oznámení, které bylo odloženo. Zástupkyně účastníků si vyměnily nespočet e-mailů a obě věděly, že žalobkyně bude podávat žalobu o vypořádání SJM a bývalý manžel podává žalobu o určení relativní neplatnosti právního jednání. Zástupkyně na to žalobkyni v e-mailové komunikaci i upozorňovala. Telefonicky si pak ověřovali, že ta žaloba podána je. Skutečnost, že soud pak žalobu v posuzovaném řízení doručil žalobkyni až za rok, by při vědomí žalobkyně o podání žaloby měla být promítnuta buď do odškodnění i prvního roku trvání posuzovaného řízení, za který žalovaná odmítla poskytnout zadostiučinění, případně by tato okolnost měla být promítnuta do modifikačních kritérií ve vztahu k postupu soudu v prvním roce řízení. Dále žalobkyně nesouhlasila s určením výše základní částky a její modifikací provedenou žalovanou a v tomto směru trvala na svých uplatněných požadavcích, a to i s ohledem na skutečnost, že spory mezi žalobkyní a bývalým manželem trvají již od roku 2017. V této souvislosti žalobkyně odkázala na jiné odškodňovací řízení, ve kterém byla poškozenému Ministerstvem práce a sociálních věcí přiznána základní částka 17 500 Kč za rok řízení. K významu předmětu posuzovaného řízení pak žalobkyně doplnila, že v průběhu posuzovaného řízení byla značně dehonestována, byla nařčena, že je sňatková podvodnice, že opustila společnou domácnost v době, kdy to pro ni bylo ekonomicky výhodné, byla nařčena z chování, které se absolutně příčí dobrým mravům. Nicméně , soud B, pak ve svém rozsudku poměrně hezky odůvodnil, že všechny tyto urážky žalobkyně byly liché a že na opuštění společné domácnosti v daném případě nebylo nic nemravného, pouze načasování bylo jaksi nešťastně zvolené. Konečně pak žalobkyně považovala za nespravedlivé, že bývalému manželovi, tj. žalobci v posuzovaném řízení, bylo žalovanou za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení poskytnuto zadostiučinění ve výši 78 000 Kč, tj. více než žalobkyni.

7. Žalovaná pak na podporu svého stanoviska, že již poskytnuté zadostiučinění je dostatečným, odkázala na věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 45 C 121/2019 a následně u MS Praha pod sp. zn. 11 Co 169/2021, ve které bylo stran obdobného řízení, kdy poškozeným bylo i argumentováno obdobnými dopady, jaké nyní uvádí žalobkyně, konstatováno, že právo na projednání věci v přiměřené lhůtě nebylo narušeno.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

9. Žalobou došlou soudu dne 28. 5. 2018 se , osoba A, , bývalý manžel žalobkyně, domáhal vůči žalobkyni určení, že smlouva o rozšíření SJM ze dne 10. 3. 2017 je neplatná. , osoba A, uvedl, že uvedenou smlouvou sepsanou ve formě notářského zápisu bylo rozšířeno SJM účastníků o podíl o velikosti ½ na bytové jednotce v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . O tento podíl bylo SJM účastníků smlouvou ze dne 14. 11. 2009 zúženo. Smlouva o rozšíření SJM byla uzavřena po opětovném naléhání žalobkyně, která , osoba A, současně ujišťovala o svých citech a fungujícím vztahu. Krátce po uzavření smlouvy žalobkyně dne 30. 3. 2017 udělila plnou moc právní zástupkyni k zastupování v rozvodovém řízení, v květnu 2017 opustila společnou domácnost a dne 16. 6. 2017 podala návrh na rozvod manželství účastníků, manželství pak bylo rozvedeno ke dni 7. 3. 2018. V rámci dokazování v rozvodovém řízení bylo zjištěno, že žalobkyně odchod od , osoba A, a rozvod dlouhodobě plánovala a tento svůj úmysl realizovala v době, kdy to pro ni bylo ekonomicky nejvýhodnější. , osoba A, tak považoval smlouvu o rozšíření SJM za neplatnou z důvodu jeho jednání v omylu vyvolaném lstí žalobkyně. K výzvě soudu odeslané dne 22. 6. 2018 zaplatil , osoba A, dne 2. 7. 2018 soudní poplatek za žalobu. Dne 25. 9. 2018 se , osoba A, dotazoval na stav řízení. Podáním došlým soudu dne 9. 10. 2018 , osoba A, svou žalobu rozšířil o požadavek na určení, že je výlučným vlastníkem předmětného podílu na bytové jednotce. K výzvě soudu odeslané dne 5. 6. 2019 zaplatil , osoba A, dne 10. 6. 2019 doplatek soudního poplatku za rozšířenou žalobu. S přípisem došlým soudu dne 10. 6. 2019 založila žalobkyně do spisu plnou moc udělenou právní zástupkyni pro zastupování v tomto řízení dne 29. 5. 2019 a současně žádala o zaslání žaloby, o které se dozvěděla v souvislosti s usnesením , soud A, ze dne 24. 5. 2019, č. j. 38 C 48/2019-16 (pozn. soudu – řízení o vypořádání SJM). Opatřením předsedy , soud A, ze dne 1. 7. 2019 byla věc přidělena jinému soudci. Dne 24. 7. 2019 došlo soudu vyjádření žalobkyně k žalobě, ve kterém uvedla, že jí byly žaloba a její rozšíření doručeny prostřednictvím její zástupkyně dne 2. 7. 2019 (jak zástupkyně žalobkyně k textu žaloby a její změny přišla, se ze spisu nepodává, soudem jí byly tyto listiny doručeny až později – viz níže, do spisu v mezidobí nahlíženo nebylo). Žalobkyně nárok neuznala, žalobu označila za pokus zhrzeného manžela potrestat žalobkyni za to, že jej opustila, a jeho snahu vyhnout se vypořádání předmětného podílu na bytu v rámci vypořádání zaniklého SJM, stran kterého probíhá u , soud A, k žalobě žalobkyně řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobkyně popřela prosby či nátlak na , osoba A, a vylíčila odlišně okolnosti rozšíření SJM, které bylo splněním dříve uzavřené dohody. Žalobkyně ručila za úvěr na pořízení bytu, pro získání tohoto úvěru však bylo nutné z důvodu absence státního občanství ČR u žalobkyně zúžit SJM (za což žalobkyně nepožadovala žádné vypořádání) a dohoda byla taková, že po doplacení hypotéky, k čemuž došlo na začátku roku 2017, bude podíl na bytu vrácen do SJM. Žalobkyně též uvedla, že na ni , osoba A, podal trestní oznámení pro krádež věcí ze společné domácnosti, věc byla pravděpodobně odložena. Dne 7. 10. 2019 žalobkyně urgovala nařízení ústního jednání. Usnesením ze dne 9. 10. 2019, které nabylo právní moci dne 14. 10. 2019, byla připuštěna změna (rozšíření) žaloby, žalobkyni byly až s tímto usnesením zaslány žaloba a změna žaloby (doručeno dne 11. 10. 2019). Podáním došlým soudu dne 6. 1. 2020 žalobkyně opětovně žádala o nařízení ústního jednání. Dne 28. 1. 2020 bylo nařízeno ústní jednání na den 20. 3. 2020. K žádosti zástupkyně , osoba A, došlé dne 12. 3. 2020, odůvodněné pracovní neschopností, bylo ústní jednání odročeno na den 13. 5. 2020. Při jednání konaném dne 13. 5. 2020 bylo zahájeno projednání věci, soud vyzval , osoba A, k prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti smlouvy, , osoba A, doplňoval svá tvrzení, kdy uváděl, že žalobkyně jej opustila krátce po rozšíření SJM a poté, co získala české občanství, že při odchodu „vybílila“ byt a odjela do , Anonymizováno, , kde žije dosud, a obsáhle se vyjadřoval k obraně žalobkyně, kdy popíral tvrzení žalobkyně o dohodě na pozdějším rozšíření SJM, popíral nedostatek financí na nákup bytu, k prvotnímu zúžení SJM došlo proto, že byt , osoba A, nabyl za prostředky z dědictví. Bylo provedeno větší množství listinných důkazů včetně obsahů spisů týkajících se rozvodu manželství účastníků a trestního oznámení , osoba A, na žalobkyni, , osoba A, avizoval předložení dalších důkazů a bylo navrženo provedení účastnických výpovědí. Jednání bylo za účelem pokračování v dokazování odročeno na den 1. 7. 2020. V podání došlém soudu dne 30. 6. 2020 , osoba A, obsáhle doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy a vzal svou žalobu částečně zpět v požadavku na určení neplatnosti smlouvy. Při jednání konaném dne 1. 7. 2020, kdy pozdní zaslání podání , osoba A, bylo omlouváno pracovní neschopností jeho právní zástupkyně, bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo řízení v rozsahu požadavku na určení neplatnosti smlouvy zastaveno, a bylo provedeno větší množství listinných důkazů. Zástupkyně žalobkyně uváděla, že žalobkyně pečuje o roční dítě a v září očekává narození dalšího potomka, nemůže se tak dostavit k soudu a žádá o provedení výslechu videokonferenčně. Jednání pak bylo za účelem poskytnutí možnosti žalobkyni vyjádřit se k doplněným tvrzením a důkazům , osoba A, a za účelem pokračování v dokazování odročeno na den 9. 9. 2020. Vyjádření žalobkyně, ve kterém mj. obsáhle argumentovala proti existenci naléhavého právního zájmu , osoba A, na požadovaném určení vlastnictví s ohledem na zánik SJM a probíhající řízení o vypořádání SJM, došlo soudu dne 4. 9. 2020. Při jednání konaném dne 9. 9. 2020 se , osoba A, obsáhle vyjadřoval k vyjádření žalobkyně, bylo provedeno několik listinných důkazů a byl velmi obsáhle vyslechnut , osoba A, . Jednání pak bylo za účelem pokračování v dokazování odročeno na den 11. 11. 2020 s tím, že účastníkům byla poskytnuta lhůta 30 dnů pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů před koncentrací řízení. Doplnění účastníků (mj. návrhy na výslech dvou svědkyň) došla soudu dne 9. 10. 2020, svědkyně byly předvolány k odročenému jednání. K žádosti zástupkyně žalobkyně došlé dne 8. 11. 2020, odůvodněné nutností péče o narozené , rodné přijmení, a nemožností zajištění substituce, bylo jednání odročeno na den 5. 2. 2021. Při jednání konaném dne 5. 2. 2021 byly velmi obsáhle vyslechnuty dvě svědkyně a z důvodu vyčerpání času bylo jednání za účelem pokračování dokazování odročeno na den 14. 4. 2021. Zástupkyně žalobkyně při jednání zopakovala, že žalobkyně žije v , Anonymizováno, , pečuje o dvě děti a nemá v úmyslu se vracet do ČR, a znovu požádala o výslech prostřednictvím videokonference. K tomu bylo soudem sděleno, že návrhu vyhoví, ale zajištění videokonference s , Anonymizováno, soudem bude trvat několik měsíců. Dne 15. 2. 2021 došlo soudu sdělení současné adresy žalobkyně v , Anonymizováno, . K žádosti zástupkyně žalobkyně došlé dne 13. 4. 2021, odůvodněné akutními zdravotními problémy, bylo jednání odročeno na den 16. 6. 2021. Dne 11. 6. 2021 bylo jednání z důvodu změny v obsazení soudního senátu odročeno na den 22. 9. 2021. Při jednání konaném dne 22. 9. 2021 bylo provedeno velké množství listinných důkazů a jednání bylo za účelem zajištění videokonference s , Anonymizováno, soudem a výslechu žalobkyně odročeno na neurčito. Dne 10. 12. 2021 byla žalobkyni zaslána výzva, aby ve lhůtě 10 dnů sdělila, zda na svém výslechu prostřednictvím videokonference trvá, popř. aby sdělila svou aktuální adresu. Vyjádření žalobkyně s potvrzením adresy došlo soudu dne 15. 12. 2021. Dne 25. 1. 2022 byla , Anonymizováno, ústřednímu orgánu odeslána žádost (v , Anonymizováno, ) o provedení důkazu prostřednictvím videokonference. Dne 15. 2. 2022 došla soudu žádost o zaslání žádosti o videokonferenci ve , Anonymizováno, , o doplnění žádosti a o uvedení požadovaného data videokonference. Usnesením ze dne 21. 6. 2022 bylo žalobkyni uloženo složit zálohu na náklady důkazu – provedení výslechu prostřednictvím videokonference (nutno ustanovit tlumočníka), záloha byla složena dne 30. 6. 2022. Usnesením ze dne 20. 9. 2022 byl ustanoven tlumočník z/do , Anonymizováno, jazyka k provedení překladu doplnění žádosti o videokonferenci do , Anonymizováno, , a to ve lhůtě 15 dnů. Usnesení s textem překladu bylo doručeno tlumočníkovi dne 24. 9. 2022, překlad došel soudu dne 25. 10. 2022. Usnesením ze dne 30. 11. 2022, které nabylo právní moci dne 20. 12. 2022, bylo rozhodnuto o tlumočném. Doplněná žádost o videokonferenci byla dne 26. 1. 2023 odeslána do , Anonymizováno, . Dne 14. 2. 2023 došel soudu od , Anonymizováno, orgánu standardizovaný formulář, který má obsahovat sdělení dožádaného orgánu, zda žádost o provedení přímého dokazování schvaluje/schvaluje za určitých podmínek/neschvaluje, ve kterém však nebyla žádná z těchto možností vyplněna. Dne 6. 3. 2023 žádala žalobkyně s ohledem na skutečnost, že poslední ústní jednání se konalo dne 22. 9. 2021, o sdělení stavu řízení. Dne 16. 3. 2023 sdělil soud žalobkyni, že dne 26. 1. 2023 odeslal do , Anonymizováno, žádost o provedení videokonference, dne 14. 2. 2023 obdržel potvrzení o přijetí žádosti, žádost však dosud nebyla vyřízena. Dne 27. 3. 2023 byl spis založen na lhůtu 2 měsíce. Dne 8. 6. 2023 a znovu pak dne 4. 7. 2023 byla , Anonymizováno, orgánu zaslána žádost o sdělení stavu vyřizování žádosti. Dne 6. 7. 2023 se , Anonymizováno, orgán omlouval, že si nebyl vědom, že zaslaný formulář nebyl úplný. K tomu soud sdělil , Anonymizováno, orgánu dne 18. 7. 2023, že dle zaslaného formuláře byla žádost schválena, a žádal o sdělení termínu videokonference. Na to obdržel automatickou odpověď (komunikace probíhala e-mailem), že příslušný pracovník je od 14. 7. do 4. 8. 2023 nepřítomen. Dne 8. 8. 2023 obdržel soud sdělení, že , Anonymizováno, orgán není v současné době z organizačních důvodů schopen zajistit videokonferenci a neví, kdy bude žádost vyřízena. Dne 14. 8. 2023 bylo nařízeno ústní jednání na den 8. 11. 2023 a žalobkyně byla s ohledem na nemožnost realizace videokonference vyzvána, aby se osobně dostavila k soudu, chce-li být vyslechnuta, jinak bude ve věci rozhodnuto bez jejího výslechu. Při jednání konaném dne 8. 11. 2023 byla obsáhle vyslechnuta žalobkyně, následovala obsáhlá vyjádření zástupců obou účastníků a jednání bylo za účelem přednesu závěrečných návrhů odročeno na den 26. 1. 2024. Závěrečné návrhy účastníků došly soudu písemně ve dnech 25. a 26. 1. 2024. Při jednání konaném dne 26. 1. 2024 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta (výrok I) a , osoba A, bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 56 805 Kč (výrok II). K žádosti ze dne 26. 2. 2024, odůvodněné složitostí věci, byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do 27. 3. 2024, tohoto dne pak byl rozsudek vypraven. Soud na základě provedeného dokazování nevzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že ji měl , osoba A, v průběhu v podstatě celého manželství fyzicky napadat a že se ho měla bát, naopak vzal za prokázané, že jejich vztah byl harmonický. Současně soud nevzal za prokázané, že by žalobkyně , osoba A, k zahrnutí podílu na bytu do SJM nutila či na něho v tomto směru činila nějaký nátlak a že by jeho úsudek byl při uzavírání předmětné smlouvy jakkoliv ovlivněn. Samotná okolnost, že žalobkyně krátce po rozšíření SJM opustila společnou domácnost a navrhla rozvod manželství, ať už tak činila z jakýchkoliv důvodů, v žádném případě nezakládá omyl na straně , osoba A, o rozhodující okolnosti. Předmětná smlouva byla uzavřena platně na základě autonomie vůle smluvních stran. Dne 16. 4. 2024 došlo soudu blanketní odvolání , osoba A, , odvolání bylo odůvodněno podáním došlým soudu dne 23. 4. 2024. K výzvě soudu odeslané dne 7. 5. 2024 zaplatil , osoba A, dne 14. 5. 2024 soudní poplatek za odvolání. Dne 30. 5. 2024 bylo odvolání s výzvou k vyjádření ve lhůtě 10 dnů zasláno žalobkyni, vyjádření došlo soudu dne 10. 6. 2024. Dne 2. 7. 2024 byl spis předložen , soud B, , který dne 26. 7. 2024 nařídil odvolací ústní jednání na den 3. 9. 2024. Při jednání konaném dne 3. 9. 2024 bylo odvolání projednáno a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek potvrzen (výrok I) a , osoba A, bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 14 232,50 Kč (výrok II). Odvolací soud odmítl označení žalobkyně za sňatkového podvodníka, jak učinil , osoba A, . Uzavřel, že rozšíření SJM bylo výsledkem předchozí dohody účastníků, kdy předmětný podíl na bytu byl původně součástí SJM účastníků, následně o něj bylo SJM zúženo, aniž by žalobkyně požadovala nějaké vypořádání, a současně žalobkyně jako spoludlužník hypotéky výrazným způsobem přispěla k tomu, že byt byl vůbec nabyt. Načasování rozvodu krátce poté, co byla uzavřena smlouva o rozšíření SJM, bylo nešťastné, avšak s ohledem na předchozí vývoj a naklání s předmětným podílem na bytu nezpůsobuje neplatnost smlouvy o rozšíření SJM. O takové neplatnosti by bylo možné uvažovat např. za situace, kdy by SJM bylo rozšířeno o majetkovou hodnotu, která do něj nikdy nenáležela, tak tomu ale v daném případě nebylo. Spis byl vrácen , soud A, dne 12. 9. 2024, rozsudek , soud B, byl dne 13. 9. 2024 vypraven a dne 16. 9. 2024 nabyl právní moci. Tím bylo řízení skončeno (zjištěno ze spisu , soud A, sp. zn. , Anonymizováno, ).

10. E-mailem ze dne 10. 5. 2018 zaslaným zástupkyni žalobkyně reagovala zástupkyně , osoba A, na obdrženou předžalobní výzvu stran vypořádání SJM, kdy mj. uváděla a dokládala, že , osoba A, zasílal žalobkyni námitku relativní neplatnosti notářského zápisu ze dne 10. 3. 2017, na jeho základě došlo k rozšíření SJM účastníků o podíl na předmětném bytu, uváděla, že , osoba A, nesouhlasí s tím, že podíl na bytu by měl být součástí SJM a měl by být předmětem vypořádání, a že je , osoba A, připraven domáhat se určení neplatnosti notářského zápisu (zjištěno z e-mailu včetně připojené námitky neplatnosti právního jednání).

11. E-mailem ze dne 25. 5. 2018 sdělovala zástupkyně žalobkyně zástupkyni , osoba A, , že s ohledem na stanovisko , osoba A, podá žalobkyně žalobu na vypořádání SJM (zjištěno z e-mailu).

12. E-mailem ze dne 25. 6. 2018 sdělovala žalobkyně své zástupkyni, že žalobu na vypořádání SJM může podat (zjištěno z e-mailu).

13. E-mailem ze dne 30. 5. 2018 zasílala zástupkyně žalobkyni návrh žaloby na vypořádání SJM a mj. uváděla, že předpokládá, že , osoba A, uplatní námitku relativní neplatnosti právního jednání v rámci řízení o vypořádání SJM, případně podá samostatnou žalobu na určení relativní neplatnosti právního jednání (zjištěno z e-mailu včetně připojené žaloby na vypořádání společného jmění).

14. Kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky 2011 až 2024 celkem 62,75 % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne 13. 1. 2025).

15. Žádostí ze dne 4. 12. 2024, došlou žalované dne 6. 12. 2024, uplatnila žalobkyně u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 132 300 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 31. 1. 2025, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 65 000 Kč (zjištěno ze žádosti, stanoviska).

16. Ze stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 24. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/34375-332/1 (předloženého žalobkyní) a rozsudků zdejšího soudu ze dne 16. 2. 2021, č. j. 45 C 121/2019-41, a MS Praha ze dne 25. 8. 2021, č. j. 11 Co 169/2021-57 (předložených žalovanou) soud žádná pro věc relevantní zjištění neučinil. Stanovisko a rozsudky se zabývají přiměřeností délky tam posuzovaných řízení (v případě stanoviska navíc řízení typově zcela odlišného – správní řízení o příspěvek na péči) a nárokem na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu na základě individuálních znaků předmětných posuzovaných řízení a jejich závěry nejsou přenosné do zde projednávané věci.

17. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

18. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

19. Dle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

20. V předmětné věci vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět v rámci zahájení projednání věci samé, soud tak rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

21. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

22. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

24. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

25. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 28. 5. 2018 a skončilo právní mocí rozsudku , soud B, dne 16. 9. 2024. Řízení tedy trvalo celkem 6 let a 3,5 měsíce, resp. 75,5 měsíců. Uvedené však platí pouze pro osobu, která návrh na zahájení řízení podala a vystupuje v řízení jako navrhovatel, neboť od tohoto okamžiku čeká na rozhodnutí a může trpět pocitem nejistoty stran výsledku řízení. Vůči jiné osobě vystupující v řízení, typicky žalovaný, pak rozhodná doba začíná běžet nikoliv již od podání návrhu, ale až od okamžiku, kdy se o podání návrhu a existenci řízení dozví. Neví-li tato osoba o tom, že je vůči ní vedeno nějaké řízení, nemůže u ní logicky ani vzniknout nejistota, kdy a jak vůči ní bude o něčem rozhodnuto, a nemůže tak na její straně vznikat ani nemajetková újma. Ze spisu , soud A, vyplynulo, že žalobkyně (v posuzovaném řízení v postavení žalované) se měla o podané žalobě, kterou bylo zahájeno posuzované řízení, dozvědět v souvislosti s usnesením , soud A, ze dne 24. 5. 2019, č. j. 38 C 48/2019-16, řádně jí pak byla žaloba doručena až dne 11. 10. 2019. Ze žalobkyní předložené e-mailové komunikace (navíc částečně předcházející zahájení posuzovaného řízení) dřívější vědomost žalobkyně o vedení posuzovaného řízení nevyplývá. V této komunikaci je toliko deklarována připravenost , osoba A, domáhat se určení relativní neplatnosti smlouvy o rozšíření SJM a vyjádřen předpoklad, že , osoba A, uplatní námitku relativní neplatnosti buď v řízení o vypořádání SJM, anebo samostatnou žalobou, skutečná vědomost žalobkyně o vedení posuzovaného řízení se z ní však nepodává. Jelikož pak žalobkyně přes poučení a výzvu soudu nedoplnila konkrétní tvrzení o dřívější vědomosti o vedení posuzovaného řízení a neoznačila důkazy k prokázání takových tvrzení, soud tak za období, po které mohla žalobkyně průběh řízení vnímat, a tento se jí mohl dotýkat, považoval dobu od 24. 5. 2019 do 16. 9. 2024, tj. dobu 5 let a téměř (bez 8 dnů) 4 měsíců, resp. téměř 64 měsíců.

27. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že řízení bylo po skutkové stránce složitější, kdy byly obsáhle zjišťovány nejen okolnosti uzavření předmětné smlouvy o rozšíření SJM, ale i skutečnosti týkají se manželského soužití účastníků a okolnosti opuštění společné domácnosti a následného podání návrhu na rozvod ze strany žalobkyně. To se pak promítlo i do složitosti procesní, kdy bylo provedeno větší množství listinných důkazů, byli obsáhle vyslýcháni oba účastníci a obsáhle byly vyslechnuty dvě svědkyně, jejichž výslech zabral celé jedno konané ústní jednání. K provedení účastnického výslechu žalobkyně bylo navíc (byť nakonec neúspěšně) zařizováno provedení videokonference s , Anonymizováno, soudem. K procesní složitosti je nutno dále přičíst odročení ústního jednání nařízeného na den 20. 3. 2020 pro nemoc zástupkyně , osoba A, na den 13. 5. 2020, tj. prodloužení řízení o téměř 2 měsíce. Konečně je pak nutno k procesní složitosti přičíst četnost rozhodování a počet stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování. , soud A, rozhodoval 1x ve věci a dále o změně žaloby, o částečném zastavení řízení, o ustanovení tlumočníka a o tlumočném, , soud B, rozhodoval 1x ve věci. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Po právní stránce nebylo posuzované řízení nijak zvlášť složité, jednalo se o běžný spor o určení vlastnického práva na základě tvrzení o neplatnosti právního jednání, které bylo podkladem pro změnu vlastnického režimu, složitost řízení spočívala v rovině skutkové a procesní.

28. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), je nutno konstatovat, že řízení bylo zatíženo několika průtahy či nekoncentrovanými postupy soudu prvého stupně, které je nutno přičíst k tíži státu. Zmínit je nutno zejména následující. Dne 2. 7. 2018 byl zaplacen soudní poplatek za žalobu, dne 25. 9. 2018 činil , osoba A, dotaz na stav řízení, dne 9. 10. 2018 došlo soudu rozšíření žaloby, k výzvě ze dne 5. 6. 2019 zaplatil , osoba A, dne 10. 6. 2019 soudní poplatek za rozšíření žaloby, dne 10. 6. 2019 došla soudu žádost žalobkyně o zaslání žaloby a dne 24. 7. 2019 došlo soudu vyjádření žalobkyně k žalobě. Jedná se tak o období 1 roku, kdy byl soud téměř nečinný a kromě výběru soudního poplatku za rozšíření žaloby neučinil žádný úkon směřující ke skončení věci (ani žalobkyni přes její žádost nedoručil žalobu a její rozšíření, k tomu došlo až dne 11. 10. 2019, žalobkyně si text těchto podání opatřila jinak), a v této prodlevě je nutno spatřovat celkový průtah min. 9 měsíců. Je však nutno konstatovat, že většina uvedeného průtahu spadá do období, než se řízení stalo relevantní pro žalobkyni (jak bylo uzavřeno výše, žalobkyně se o řízení dozvěděla až dne 24. 5. 2019). Dne 24. 7. 2019 došlo soudu vyjádření žalobkyně, dne 7. 10. 2019 došla soudu žádost žalobkyně o nařízení ústního jednání, dne 9. 10. 2019 byla připuštěna změna žaloby, dne 6. 1. 2020 došla soudu další žádost žalobkyně o nařízení jednání a dne 29. 1. 2020, tj. 6 měsíců po dojití vyjádření, bylo nařízeno ústní jednání na den 20. 3. 2020, tj. 8 měsíců po dojití vyjádření. V této prodlevě, při které došlo jen k připuštění změny žaloby, je nutno spatřovat průtah min. 3-4 měsíce. Ústní jednání nařízené na den 16. 6. 2021 bylo odročeno z důvodu změny obsazení soudního senátu na den 22. 9. 2021, takto vzniklou prodlevu více než 3 měsíců je nutno přičíst k tíži státu. Ústní jednání konané dne 22. 9. 2021 bylo odročeno na neurčito za účelem zajištění videokonference s , Anonymizováno, soudem, až dne 10. 12. 2021, tj. za více než 2,5 měsíce byl činěn dotaz na žalobkyni, zda na svém výslechu prostřednictvím videokonference trvá a na aktuální adresu. V této prodlevě je i s ohledem na již uplynulou délku řízení nutno spatřovat průtah cca 1-2 měsíce. Od 4. 1. 2022 do 8. 8. 2023, tj. po dobu 19 měsíců byla (nakonec neúspěšně) zařizována videokonference s , Anonymizováno, za účelem provedení výslechu žalobkyně. V tomto období je nutno spatřovat průtahy cca 3 měsíce při výběru zálohy na tlumočníka (dne 15. 2. 2022 došla soudu žádost o zaslání žádosti o videokonferenci ve , Anonymizováno, , o doplnění žádosti a o uvedení požadovaného data videokonference, usnesením ze dne 21. 6. 2022, tj. za více než 4 měsíce, bylo žalobkyni uloženo složit zálohu) + cca 2 měsíce při ustanovení tlumočníka (dne 30. 6. 2022 byla složena záloha, usnesením ze dne 20. 9. 2022, tj. za 2 a 2/3 měsíce, byl ustanoven tlumočník) + cca 2 měsíce při doplnění žádosti o videokonferenci (dne 25. 10. 2022 došel soudu překlad, dne 26. 1. 2023, tj. za 3 měsíce, byla odeslána doplněná žádost o videokonferenci, navíc opět bez konkrétního požadavku na datum provedení videokonference) + cca 5 měsíců při neschopnosti zajistit si termín videokonference (dne 14. 2. 2023 došel soudu neúplně vyplněný formulář od , Anonymizováno, orgánu, ze kterého nebylo patrné, zda žádost o provedení videokonference byla či nebyla schválena, soud si jej však mylně vyložil jako akceptaci žádosti, pak byl spis lhůtován, následně byla vedena neefektivní e-mailová komunikace, která vedla ke sdělení , Anonymizováno, orgánu ze dne 8. 8. 2023, že videokonference nemůže být realizována = téměř 6 měsíců), tj. celkem průtahy cca 12 měsíců.

29. Pokud jde o jednání žalobkyně, je nutno konstatovat, že tato svým postupem, resp. skutečnostmi na své straně k délce posuzovaného řízení též dílčím způsobem přispěla. Ústní jednání nařízené na den 11. 11. 2020 bylo odročeno na žádost zástupkyně žalobkyně na den 5. 2. 2021, tj. téměř za 3 měsíce, a ústní jednání nařízené na den 14. 4. 2021 bylo odročeno pro zdravotní komplikace zástupkyně žalobkyně na den 16. 6. 2021, tj. za 2 měsíce. Oproti tomu je však nutno přičíst žalobkyni ku prospěchu, že se snažila též o urychlení řízení, když dne 7. 10. 2019 žádala o nařízení ústního jednání (bez efektu), dne 6. 1. 2020 opětovně žádala o nařízení ústního jednání (dne 29. 1. 2020 bylo jednání nařízeno na den 20. 3. 2020) a dne 3. 3. 2023 se dotazovala na stav řízení s ohledem na konání posledního jednání dne 22. 9. 2021 (bylo jí sděleno, že je zařizována videokonference). Soud tak celkově hodnotil přispění žalobkyně k délce řízení jako neutrální.

30. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako zvýšený. Předmětem řízení byl sice spor o určení vlastnického práva, a nejednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem řízení pro poškozeného, za která jsou obecně považována řízení trestní, opatrovnická, ve věcech osobní stavu apod., význam předmětu řízení však zvyšoval předmět určení vlastnictví, což byl byt v centru , město, , resp. podíl na takovém bytu, tj. milionová majetková hodnota. Dále význam předmětu řízení zvyšovala skutečnost, že probíhající posuzované řízení blokovalo řízení o vypořádání SJM, na kterém měla žalobkyně i s ohledem na skutečnost, že byla na mateřské, resp. rodičovské dovolené (to bylo soudu v posuzovaném řízení známo), zájem. Konečně pak význam předmětu posuzovaného řízení zvyšovala rétorika , osoba A, , který žalobkyni označoval za sňatkovou podvodnici, a žalobkyně tak měla zájem očistit své jméno od takového nařčení. Oproti tomu nebylo možné v rámci hodnocení významu předmětu řízení přihlížet k tvrzenému pečování žalobkyně o postižené dítě, když taková skutečnost v průběhu posuzovaného řízení nezazněla, a soudu tak jako skutečnost, která by jej měla motivovat k vyššímu úsilí o dřívější skončení posuzovaného řízení, nebyla známa.

31. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobkyni dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 5 let a téměř 4 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

32. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobkyně nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá [viz např. usnesení Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. 30 Cdo 3007/2010]. Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobkyně uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

33. Soud pak má opět ve shodě s oběma účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy dle názoru soudu je možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, ale nikoliv extrémní. Částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, však soud považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soudu je známa judikatura NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Stanovisko NS bylo přijato před 14 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě (odškodňovaná nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení je povahou a obsahem stejná jako v roce 2011) ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti oproti roku 2011 menší, ztrácí poskytované zadostiučiní svou satisfakční funkci a vytváří nedůvodné rozdíly mezi poškozenými z roku 2011 a z doby současné. Proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden uvedenou úvahou tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o možnosti vycházet z částky na spodní hranici tohoto rozpětí pak soud považoval za přiměřenou částku 22 500 Kč (15 000 Kč x 1,5) za rok řízení, resp. částku 1 875 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na ½ za první dva roky trvání řízení.

34. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci (skutkové a procesní) soud snížil základní částku o 10 %. Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, který ne dostatečně kompenzuje skutečnost, že je odškodňována celá doba řízení, nejenom doba průtahů, soud zvýšil základní částku o 10 %. Z hlediska přispění žalobkyně k délce řízení soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobkyni pak soud zvýšil základní částku o 10 %.

35. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být zvýšena o 10 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 107 250 Kč vypočtený následovně: 64 (měsíců trvání řízení ve vztahu k žalobkyni) x 1 875 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 875 Kč (modifikace na ½ za první dva roky řízení) = 97 500 Kč x 1,1 (zvýšení o 10 %). Jelikož žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržela jen částku 65 000 Kč, shledal soud její žalobu důvodnou do částky 42 250 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 25 050 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

36. Jen pro úplnost pak soud dodává, že za relevantní nepovažoval, že , osoba A, měla být žalovanou za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou stejného řízení přiznána vyšší částka než žalobkyni, když nebylo tvrzeno, jak konkrétně byla vůči němu posouzena jednotlivá kritéria. Lze jen předpokládat, že , osoba A, obdržel vyšší zadostiučinění z důvodu, že ve vztahu k němu jako k žalobci v posuzovaném řízení byla zohledněna celé délka posuzovaného řízení, tj. o rok více, což však ve vztahu k žalobkyni důvodné není.

37. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobkyně byla doručena žalované dne 6. 12. 2024 a lhůta 6 měsíců skončila dne 6. 6. 2025. Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení (po částečném zpětvzetí žaloby) ode dne 7. 6. 2025 za důvodný, a právo na jeho zaplacení tak žalobkyni přiznal.

38. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobkyně dosáhla satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout jí zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na ni ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byla plně úspěšná, byť jí nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 19 885,79 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč,- 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč, když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, vzata částka 50 000 Kč,- 2x odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby vykonané v roce 2025 (sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 15. 8. 2025) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 5 640 Kč (2x 2 820 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, vzata přiznaná částka 42 250 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do 31. 12. 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 300 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 2 úkony právní služby vykonané v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 900 Kč (2x 450 Kč),- náhradou cestovného za cesty vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 15. 8. 2025, tj. za 749 km (nejrychlejší cesta dle www.mapy.cz měří 374,3 km) při kombinované spotřebě 5,6 litrů BA95/100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 5 845,79 Kč,- náhradou za promeškaný čas při cestách vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 15. 8. 2025, tj. za 14x ½hod. (nejrychlejší cesta vozidlem trvá dle www.mapy.cz 3 hodiny a 25 minut) po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 2 100 Kč (14x z 150 Kč).Zástupce žalobce není plátcem DPH.

39. Požadovanou náhradu odměny a náhradu hotových výdajů právního zástupce za úkon uplatnění nároku na náhradu újmy u žalované soud žalobkyni nepřiznal, když taková náhrada je výslovně vyloučena ustanovením § 31 odst. 4 OdpŠk.

40. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.