11 C 50/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: Česká Republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 1 592 975 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 73 875 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 1 519 100 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 36 929 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku 11 979 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 592 975 Kč jako náhrady škody na zdraví, kterou utrpěl v průběhu nezákonného věznění.

2. Žalobce uvedl, že byl rozsudkem [název soudu] (dále jen„ OS [obec]“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve znění rozsudku [název soudu] (dále jen„ KS [obec]“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudku OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně (dále též jako„ první odsouzení“). V této souvislosti byl žalobce ve vazbě od [datum] do [datum] a následně byl převeden do výkonu trestu, který byl vykonán dne [datum]. Po vykonání trestu však žalobce nebyl propuštěn na svobodu (viz dále). Usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byla prohlášena žalobcova účast na soudní rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb. Dále žalobce uvedl, že byl rozsudkem [anonymizována tři slova] v [obec] (dále jen„ [anonymizováno] [obec]“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ČSSR (dále jen„ NS ČSSR“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 13 let nepodmíněně, k trestu propadnutí majetku a k trestu vyhoštění (dále též jako„ druhé odsouzení“). V této souvislosti byl žalobce ve vazbě od [datum] do [datum] a následně byl převeden do výkonu trestu, odkud byl dne [datum] vyhoštěn do [příjmení] republiky Německo na základě rozhodnutí prezidenta republiky [číslo jednací], kterým byl žalobci prominut zbytek trestu. Usnesením [název soudu], pobočka [obec] (dále jen„ KS [anonymizováno]“), ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byla rozhodnutí ze dnů [datum] a [datum] zrušena v celém rozsahu. Rozsudkem téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byl žalobce podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby v celém rozsahu.

3. V souvislosti s druhým odsouzením bylo žalobci sdělením [stát. instituce] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], přiznáno odškodnění ve výši 153 725 Kč (náhrada ušlého výdělku ve výši 143 250 Kč, náhrada nákladů vazby ve výši 2 240 Kč, náhrada nákladů výkonu trestu ve výši 8 035 Kč a náhrada nákladů trestního řízení ve výši 200 Kč). Za zdravotní poškození žalobce neobdržel ničeho. V souvislosti s prvním odsouzením požádal žalobce dne [datum] žalovaného o odškodnění, mj. v položce náhrada za poškození zdraví ve výši 1 640 000 Kč. Žalovaný žalobci přiznal dne [datum] částku 33 810 Kč jako náhradu ušlého výdělku, náhradu nákladů vazby, náhradu nákladů výkonu trestu a náhradu nákladů trestního řízení. Odškodnění za poškození zdraví však žalovaný odmítl s tím, že zaslaný znalecký posudek se týká žalobcova druhého odsouzení, nikoli toho, které je předmětem nynějšího odškodňovacího řízení. Žalobce proto znalce požádal, aby svůj posudek přesněji vymezil, což znalec učinil, a žalobce proto dne [datum] zaslal žalovanému novou žádost, v níž svůj požadavek na odškodnění za poškození zdraví upřesnil na 1 642 250 Kč. Žalovaný žalobci sdělil dne [datum], že na základě aktualizovaného posudku přiznává žalobci odškodnění za poškození zdraví ve výši 49 275 Kč s tím, že podle § 7 odst. 2 vyhlášky č. 32/1965 Sb. může další navýšení provést pouze rozhodčí orgán nebo soud. Žalovaný žalobci současně nahradil znalečné ve výši 8 954 Kč, a dodatečné odškodnění tedy činilo celkem 58 229 Kč.

4. S takto stanovenou výší odškodnění žalobce nesouhlasil a navrhoval, aby hodnota jednoho bodu ohodnocené újmy na zdraví byla počítána ve výši 250 Kč a nikoliv ve výši 30 Kč, jak činí žalovaný. Žalovaný uvádí, že správně by hodnota bodu měla být podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. pouze 10 Kč, ale s ohledem na„ lidský rozměr“ případu počítá hodnotu bodu na 30 Kč. Žalovaný uvádí, že hodnotu bodu na 250 Kč podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. nemůže počítat, protože se toto nařízení vztahuje na„ odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, což není tento případ“ a že se musí„ vycházet z úpravy platné v době poškození zdraví“. Žalobce má oproti názoru žalovaného za to, že zvýšení bodu z 10 Kč na 30 Kč„ lidský rozměr“ případu nezohledňuje, ale spíše bagatelizuje a zcela pomíjí rozdílnou mzdovou a cenovou hladinu v roce [rok] a nyní. Dle žalobce zákon č. 119/1990 Sb. nikde nestanoví, že by se musel používat předpis platný v době, kdy poškození vzniklo. Navíc v daném případě poškození jeho zdraví přetrvává až do dnešní doby. Žalobce tak navrhoval, aby soud s přihlédnutím k nařízení vlády č. 276/2015 Sb., které lze pokládat za předpis nejblíže příbuzný k projednávané problematice (srovnatelně též nařízení vlády č. 277/2015 Sb.), určil hodnotu bodu na 250 Kč. Takto určenou hodnotu bodu pak žalobce navrhoval navýšit o 100 %, neboť mnohaleté nezákonné věznění spojené s mučením příslušníky Státní bezpečnosti mu způsobilo celoživotní trauma (žalovaný provedl navýšení o 200 % ale z jiného základu, z 10 Kč na 30 Kč). Konečně pak žalobce nesouhlasil s dělením zdravotního poškození a jeho náhrady mezi první a druhé odsouzení. Znalec samozřejmě nemohl s odstupem [anonymizováno] let přesně stanovit, které poškození (například který úder) se vztahovalo k prvnímu odsouzení a které k druhému. Žalovaný proto snížil počet bodů na polovinu. Žalobce zdůraznil, že jeho věznění probíhalo souvisle, nepřetržitě a ve skutečnosti tvořilo jeden celek. Žalobce má tedy za to, že„ rozpočítávání“ žalovaného není správné a nemůže ani vycházet z reálného podkladu. Žalobce v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve věci [příjmení] [příjmení] proti České republice, ve které bylo předmětem sporu odškodnění za manželovu smrt ve vězení, přičemž sporná otázka byla, zda zemřel při výkonu prvního či druhého trestu. NSČR však vysvětlil, že to není vůbec podstatné, neboť„ není v daném případě důvod odpírat odškodnění... jen z důvodu formálního rozlišení období, v němž odsouzený a později plně rehabilitovaný vykonával až do své smrti bez přerušení trest odnětí svobody, uložený celkem na 30 let za několik skutků dvěma odsuzujícími rozsudky“. Žalobce má tedy za to, že ani v jeho případě není důvod za obdobných okolností krátit počet bodů na polovinu, a to zvlášť s přihlédnutím k tomu, že žádné jiné odškodnění za poškození zdraví žalobce neobdržel.

5. Ze všech uvedených důvodů tak žalobce podanou žalobou požadoval zaplacení částky 1 592 975 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 642 250 Kč uplatněnou v rámci předběžného projednání nároku a částkou 49 275 Kč žalovaným přiznanou.

6. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný učinil nespornými skutková tvrzení žalobce, tj. že žalobce vykonával dva na sebe navazující tresty odnětí svobody, přičemž Ministerstvem spravedlnosti byl odškodněn za období prvého trestu, tj. za období od [datum] do [datum], navazující trest trvající do [datum] byl již odškodněn dříve Ministerstvem obrany. K nároku samotnému pak žalovaný uvedl, že jak upřesňuje sám žalobce, předmětem žaloby je požadavek na náhradu škody na zdraví toliko za první odsouzení, o navazujícím druhém odsouzení se žalobce zmiňuje toliko kvůli souvislostem. První odsouzení bylo též předmětem předběžného projednání u žalovaného. V rámci předběžného projednání byl žalovanému předložen znalecký posudek ze dne [datum], ve kterém se znalec vyjadřuje k období věznění od [datum] do [datum]. Tento znalecký posudek navazoval na posudek vypracovaný týmž znalcem za účelem posouzení míry poškození zdraví v souvislosti s výkonem trestu od [datum] do [datum], za které však náhrada škody nebyla žádána. Žalovaný při posouzení náhrady škody na zdraví vycházel z předloženého znaleckého posudku, kde znalec určil bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění (dále jen„ ZSU“) správně dle tehdy platné vyhlášky č. 32/65 Sb. Jak bylo uvedeno výše, tento znalecký posudek navazoval na znalecký posudek předložený již dříve, přičemž nyní byl posudek„ rozšířen“ i na období věznění předcházející tomu dříve posuzovanému. Znalecký výpočet byl vydělen jednou polovinou, neboť žalobce vykonával dva na sebe navazující tresty. Pokud jde o hodnotu bodu, žalovaný trvá na tom, že žalobcem požadovaný výpočet použít nelze, neboť nařízení vlády č. 276/2015 Sb. je určeno pro odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, což není tento případ. Zejména však je třeba vycházet z úpravy platné v době poškození zdraví, tedy z vyhlášky č. 32/65 Sb. Dle § 7 odst. 2 vyhlášky č. 32/65 Sb. v dobovém znění, celková výše odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění z jednoho poškození na zdraví nesmí přesáhnout částku 40 000 Kčs (nyní Kč). Dle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 35/65 Sb. v dobovém znění, tj. v době poškození zdraví, činila hodnota bodu 10 Kč. Nicméně s ohledem na specifika případu žalovaný na náhradě škody na zdraví přiznal částku převyšující maximum dle tehdy platné vyhlášky a vycházel z hodnoty bodu 30 Kč, tedy převyšující jeho hodnotu v době poškození. Žalovaný trvá na tom, že žalobci náleží odškodnění odpovídající hodnotě bodu 30 Kč, neboť v zásadě se vždy vychází z hodnoty bodu v době poškození zdraví. Zde se žalobce mýlí, pokud má za to, že navýšení hodnoty bodu může určit soud, navýšit lze pouze celkovou výši odškodnění. Pokud jde o navýšení celkové výše odškodnění, žalovaný trvá na tom, že požadovanému navýšení celkového počtu bodů o 100 % nelze vyhovět, neboť toto navýšení znalec pouze okrajově zmiňuje na straně 6 v poznámce jako možnost v případě, že by vyšla najevo další postižení zdraví žadatele, tedy jiná než ta, která byla předmětem znaleckého ohodnocení. Žádná další poškození prokázána nebyla. Zřejmě i z tohoto důvodu žalobce v rámci požadavku na odškodnění zvolil cestu navýšení hodnoty bodu na částku 250 Kč dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., tento právní předpis však na projednávaný případ použít nelze. Konečně pokud jde o rozdělení odškodnění mezi obě odsouzení, žalovaný souhlasí s rozborem znalce, že je těžké přesně určit, jakou měrou se to které odsouzení, která na sebe navazovala, na poškození zdraví konkrétně podílelo. Dle názoru žalovaného jsou přiléhavé úvahy znalce, že k největšímu poškození zdraví dochází právě v počátečních fázích věznění. Znalec tedy uzavírá tak, že na první (rehabilitované) věznění připadá zhruba jedna polovina celkového bodového ohodnocení, byť se v případě nyní odškodňovaného období jednalo o časově kratší úsek. Vzhledem k tomu, že byly rehabilitovány oba navazující tresty, přičemž ten druhý byl již v minulosti odškodněn, žalobce by měl vysvětlit, zda v souvislosti s druhým odsouzením o náhradu škody na zdraví u Ministerstva obrany již dříve žádal či nikoli (v žalobě uvádí pouze, že ničeho neobdržel, aniž by uvedl důvod); pokud nikoli, tak z jakého důvodu se náhrady domáhá až nyní, kdy je nárok na náhradu škody na zdraví v souvislosti s druhým odsouzením již prekludován. Za nesrovnatelný považoval žalovaný žalobcem odkazovaný případ generála [příjmení].

7. Žalobce k obraně žalovaného doplnil, že následky tehdejšího zlého zacházení u něho trvají doposud a odškodnění se počítá nyní. Proto by měl být použit aktuální předpis, který se na věc přímo vztahuje nebo je nejblíže podobný. Žalobce proto navrhuje hodnotu 1 bodu ve výši 250 Kč. Poznámku o možnosti navýšení odškodnění znalec učinil s ohledem na to, že neměl úplnou zdravotní dokumentaci. Posouzení otázky, nakolik bodové hodnocení navýšit, pak nenáleží znalci, nýbrž soudu. Žalobce má za to, že jeho návrh je přiměřený, neboť ze strany vyšetřovatelů došlo k jeho svévolnému a zlovolnému poškozování s cílem jej naprosto zdeptat. Následky trvají doposud. Nárok na odškodnění poškození zdraví z druhého odsouzení žalobce uplatnil u [název soudu] (dále jen„ OS [obec]“), který mu rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přiznal částku 100 000 Kč. K odvolání Ministerstva obrany však Krajský soud v Praze (dále jen„ KS [obec]“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobu zamítl s tím, že nárok je promlčený. V souvislosti s druhým odsouzením tedy žalobce za poškození zdraví nedostal ničeho. Konkrétní rozlišení, k jakému poškození zdraví došlo v průběhu toho kterého výkonu trestu, není již s odstupem let možné, jak uvádí i znalec, k zásadnímu poškození zdraví však došlo v průběhu výkonu trestu z prvního odsouzení, kdy byl žalobce vyšetřován v souvislosti s druhou trestní věcí, za kterou byl následně odsouzen v druhém odsouzení. V průběhu tohoto vyšetřování byl mlácen, týrán, mučen, [anonymizována čtyři slova].

8. Při ústním jednání konaném dne [datum] soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání takových tvrzení stran případných dalších poškození zdraví než těch, která byla popsána a ohodnocena v předloženém znaleckém posudku (zejména [anonymizována tři slova]), a dále stran toho, jaká poškození zdraví měl utrpět v průběhu výkonu trestu z prvního odsouzení, tvrdí-li, že v průběhu výkonu tohoto trestu bylo jeho zdraví poškozeno výrazněji než v průběhu výkonu trestu z druhého odsouzení. K takovémuto doplnění byla žalobci poskytnuta lhůta 2 měsíců počínající běžet od vyhlášení usnesení se současným poučením o koncentraci řízení. Doplnění došla soudu až ve dnech [anonymizováno] a [datum], a soud tak k nim pro rozpor s již nastalou koncentrací řízení nemohl přihlížet.

9. Na základě provedeného dokazování a ze shodných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění:

10. Rozsudkem OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve znění rozsudku KS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudku OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně. Žalobce byl ve vazbě od [datum] do [datum] a následně byl převeden do výkonu trestu, který vykonal dne [datum]. Usnesením OS [obec] ze dne [datum], které nabylo právní moci téhož dne, bylo rozhodnuto, že žalobce je účasten na soudní rehabilitaci dle § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb. v platném znění ve vztahu ke zbavení osobní svobody na základě rozsudku OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, usnesení sp. zn. [spisová značka]).

11. Rozsudkem [anonymizováno] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením NS ČSSR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 13 let nepodmíněně, k trestu propadnutí majetku a k trestu vyhoštění. V době od [datum] do [datum] byl žalobce ve vazbě a následně byl převeden do výkonu trestu, odkud byl dne [datum] vyhoštěn do [příjmení] [anonymizováno] [země] na základě rozhodnutí prezidenta republiky [číslo jednací], kterým byl žalobci prominut zbytek trestu. Usnesením KS [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byla rozhodnutí ze dnů [datum] a [datum] zrušena a rozsudkem téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byl žalobce podle § 226 písm. a) trestního řádu v celém rozsahu zproštěn obžaloby (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, odůvodnění rozsudku OS [obec] č. j. [číslo jednací]).

12. V návaznosti na rozsudek KS [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo žalobci ze strany Ministerstva obrany poskytnuto odškodnění ve výši 153 725 Kč jako náhrada za ztrátu na výdělku po dobu vazby a po dobu výkonu trestu odnětí svobody, náhrada nákladů vazby, náhrada nákladů výkonu trestu odnětí svobody a náhrada nákladů trestního řízení. Žalobce byl současně poučen, že dalšího odškodnění se může domáhat žalobou v občanskoprávním řízení u OS [obec] (zjištěno ze sdělení Ministerstva obrany ČR ze dne [datum]).

13. V řízení vedeném u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka] se žalobce domáhal náhrady škody na zdraví, která mu měla být způsobena v době výkonu trestu v rámci druhého odsouzení. V průběhu tohoto soudního řízení byl [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno], [příjmení], znalcem z oboru zdravotnictví, zpracován dne [datum] posudek k posouzení újmy na zdraví, kterou měl žalobce utrpět v době vazby a následného výkonu trestu odnětí svobody v letech [rok] až [rok]. Znalec konstatoval, že žalobce v průběhu uvedeného věznění utrpěl újmu na zdraví, která buď zcela ([anonymizováno 27 slov]), anebo částečně ([anonymizováno 25 slov]) souvisela s výkonem vazby a následně trestu odnětí svobody. Zejména pokud jde o změny psychiky a dále o [anonymizováno 8 slov], zanechala utrpěná újma na zdraví žalobce trvalé následky. Další zjištěné poškození zdraví ([anonymizováno 14 slov]) dle názoru znalce nemohou s vězněním souviset. Znalec dále zkonstatoval, že v předložené dokumentaci nenalezl žádné doklady o tom, že by žalobce utrpěl ještě další újmu na zdraví, tj. zejména že by během věznění (nebo krátce po něm) prodělal [anonymizována dvě slova], že by trpěl [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], že by mu během věznění [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nebo že by [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] nebo že by u něho existovaly nějaké následky po [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Znalec pak provedl bodové ohodnocení zjištěné újmy na zdraví (bolestné a ZSU) dle vyhlášky č. 32/1965 Sb. s tím, že u újmy, která s vězněním souvisela zcela, zahrnul 100 % bodů dle vyhlášky, a u újmy, která s vězněním souvisela jen částečně, zahrnul 50 % bodů dle vyhlášky. Veden těmito úvahami, provedl znalec ohodnocení následovně: bolestné - [anonymizována tři slova] 80 bodů + 5 bodů za každý [anonymizováno 14 slov] + až 55 bodů za [anonymizováno 6 slov]) ZSU - [anonymizováno] 900 bodů - [anonymizována dvě slova] 1000 bodů - [anonymizována tři slova] 300 bodů - [anonymizována dvě slova] 200 bodů - [anonymizována dvě slova] 200 bodů Při stanovení celkového bodového ohodnocení za ZSU se bodové hodnoty stanovené pro jednotlivá postižení nesčítají, plná bodová hodnota se přiřadí k nejzávažnějšímu zjištěnému postižení a bodové hodnoty ostatních postižení se k tomu přičtou jen jednou polovinou. Ohodnocení ZSU tak znalec stanovil na 1800 bodů ([číslo] + (900 + 300 + 200 + 200) /2). Takto stanovené základní bodové hodnocení pak znalec navýšil s ohledem na věk, v němž u žalobce došlo ke zdravotnímu postižení. Znalec v takovýchto případech hodnocení postupuje zpravidla tak, že dojde-li k poškození zdraví ve věku do 18 let, provádí navýšení o 100 %, dojde-li k postižení zdraví ve věku vyšším než 65 let, navýšení s ohledem na věk neprovádí. Dojde-1i k poškození zdraví ve věku od 18 do 65 let, navyšuje základní bodové hodnocení takovým způsobem, že mezi věkem a stupněm navýšení je lineární závislost (od 100 % pro 18 let věku po 0 % pro 65 let věku). Žalobce byl vězněn od roku [rok], tj. od věku [anonymizováno] let, čemuž pak při popsaném postupu odpovídá navýšení o 75 %, tj. o 1350 bodů. Celkovou výši bodového hodnocení za ZSU tedy znalec stanovil na 3150 bodů. Závěrem pak znalec konstatoval, že lékařské podklady, které měl při zpracování posudku k dispozici, byly jen velmi stručné a nemusely být úplné. Nelze vyloučit, že žalobce utrpěl během nezákonného věznění v letech [rok] až [rok] ještě jiné újmy na zdraví, než jsou v posudku uvedeny, a že v současné době má ještě další zdravotní následky tohoto věznění. V případě, že by žalobce dodal ještě další doklady o svém zdravotním stavu, případně se podrobil znaleckému vyšetření, nelze vyloučit, že závěry tohoto znaleckého posudku by s ohledem na to musely být dále modifikovány (zjištěno z rozsudku OS [obec] č. j. [číslo jednací], znaleckého posudku).

14. Rozsudkem OS [obec] ze dne [datum] byla žalobci přiznána náhrada škody na zdraví v celkové výši 100 000 Kč jako odškodnění ZSU ve výši 94 500 Kč ([číslo] bodů x 30 Kč) + odškodnění bolesti ve výši 2 400 Kč (80 bodů x 30 Kč + 5 bodů za každý úder, jejichž počet však nebyl v řízení prokázán) + mimořádné zvýšení dle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. ve výši 3 100 Kč. K odvolání žalovaného (ČR - Ministerstvo obrany) byl rozsudek změněn rozsudkem KS [obec] ze dne [datum] tak, že žaloba byla zamítnuta, když odvolací soud dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prekludován (zjištěno z rozsudku OS [obec] č. j. [číslo jednací], rozsudku KS [obec] č. j. [číslo jednací]).

15. Žádostí ze dne [datum] uplatnil žalobce z důvodů uvedených v nyní projednávané žalobě u žalovaného nároky z titulu rehabilitace prvního odsouzení, mj. též nárok na odškodnění za poškození zdraví ve výši 1 640 000 Kč. Žalobce vyšel ze znaleckého posudku zpracovaného v řízení u OS [obec], kdy za cca 10 úderů požadoval odškodnění bolesti v rozsahu 50 bodů, tj. celkem uplatňoval [číslo] bodů, které z důvodu mimořádně krutého zacházení s nevinným cizím státním příslušníkem navýšil na dvojnásobek, tj. požadoval odškodnění v rozsahu 6560 bodů. Hodnotu jednoho bodu pak navrhoval stanovit ve výši 250 Kč (zjištěno ze žádosti o odškodnění).

16. Žalovaný žádost vyřídil dne 18. 10. 2018, kdy k požadavku na náhradu škody na zdraví uvedl, že předložený znalecký posudek byl vypracován pro účely posouzení míry poškození zdraví v souvislosti s druhým odsouzením, tj. za období let [rok] až [rok], za které odškodnění požadováno není. Výkon trestu z prvního odsouzení skončil již v [anonymizováno] [rok], nelze mít proto za prokázanou příčinnou souvislost mezi stanovenou mírou poškození zdraví a vězněním v době od [datum] do [datum] (zjištěno z přípisu žalovaného).

17. K žádosti žalobce vypracoval [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno], [příjmení] dne [datum] znalecký posudek k posouzení újmy na zdraví, kterou měl žalobce utrpět v souvislosti s vězněním na základě prvního odsouzení. Znalec vyšel z posudku zpracovaného v řízení u OS [obec] a podkladů pro tento dřívější posudek, když žádné nové podklady, které by přinášely nové informace o zdravotním stavu žalobce, neobdržel, a konstatoval, že nemá žádný důvod k činění úvah, podle kterých by se podmínky věznění žalobce na základě prvního a druhého odsouzení nějak lišily. To se týká i nepříznivého působení věznění na zdravotní stav žalobce (o věznění na základě prvního odsouzení znalec v době zpracování posudku v roce [rok] ani nevěděl). Znalec pak konstatoval, že na poškození zdravotního stavu žalobce, k němuž u něj došlo během věznění, se podílelo celé věznění trvající od [datum] do [datum]. Z posudkového hlediska by jistě bylo užitečné stanovit, jaká část z poškození zdraví žalobce související s jeho vězněním nastala následkem jeho uvěznění na základě prvního odsouzení a jaká následkem jeho uvěznění na základě druhého odsouzení, takové rozdělení celkového postižení zdraví žalobce však možné není, a to ani kdyby měl znalec k dispozici důkladné informace o zdravotním stavu žalobce z uvedeného období. Neexistuje ani žádný přijatý lékařský či posudkový postup, na základě kterého by bylo možné nezpochybnitelných způsobem přesně matematicky (kupř. v procentech) vyjádřit podíl jednotlivých možných příčin na celkovém výsledném nepříznivém zdravotním stavu nějakého pacienta. Skutečnost, že první věznění bylo významně kratší než věznění druhé, neznamená, že druhé věznění muselo poškodit zdravotní stav žalobce větší měrou než první věznění. Neplatí, že by podíl jednotlivých věznění na celkovém zhoršení zdravotního stavu žalobce odpovídal nebo byl dokonce stejný, jako je časový podíl jednotlivých věznění na celkové době věznění. Mnohdy se může stát, že k výraznějšímu postižení zdraví dochází v první fázi věznění člověka než v jeho pozdější fázi. Kupř. hubnutí je na počátku věznění výrazné a pak už vězeň v pozdější fázi věznění udržuje relativně stabilní (sníženou) tělesnou hmotnost. V druhé fázi věznění nemohou být vyraženy zuby, které byly vyraženy v jeho první fázi. Psychické změny bývají také nejvýraznější v počáteční fázi věznění, po určité době se může vězeň na psychický teror určitým způsobem adaptovat (a to, co mu dříve připadalo překvapivé až absurdní, již později vnímá jako normální až samozřejmé). Jestliže se v první fázi věznění rozvinou nějaké patologické zdravotní stavy, bývají léčeny a již se v druhé fázi nezhoršují. Takových příkladů ozřejmujících, že nejvýraznější zhoršení zdravotního stavu může nastat v počáteční fázi věznění, by bylo možné uvést více. Z posudkového hlediska by tak dle znalce nebylo možné považovat za chybné, kdyby se na podíl předmětných dvou formálně samostatných věznění žalobce na zhoršení jeho celkového zdravotního stavu pohlíželo jako na shodný, tedy kdyby byl akceptován předpoklad, že se každé z těchto věznění podílelo na zhoršení zdravotního stavu žalobce přibližně stejnou měrou. Stran jednotlivých poškození zdraví žalobce, jejich souvislostí s vězněním a bodového ohodnocení bolesti a ZSU znalec zopakoval závěry uvedené již v posudku z roku [rok], které doplnil jen tak, že za případnou [anonymizována dvě slova] by k ohodnocení ZSU bylo potřeba připočítat 30 bodů za ztrátu 2 [anonymizováno] a 10 bodů za každý [anonymizována dvě slova]. Znalec pak uzavřel, že z posudkového hlediska by nebylo pochybením předpokládat, že na první věznění připadá přibližně jedna polovina z celkového bodového ohodnocení bolesti a ZSU. Konečně obdobně jako v posudku z roku [rok] znalec uvedl, že v bodovém ohodnocení bolesti a ZSU jsou zohledněna jenom ta postižení zdraví žalobce, která byla doložena v dodané zdravotnické dokumentaci. Tato zdravotnická dokumentace, která byla znalci poskytnuta, je však zjevně neúplná. Znalec tedy nemůže vyloučit, že ve zdravotnických dokladech, které mu nebyly poskytnuty, jsou obsaženy informace o dalších postiženích zdraví žalobce souvisejících s jeho vězněním. V takovém případě by bylo nutné stanovená bodová ohodnocení příslušným způsobem navýšit (zjištěno ze znaleckého posudku opatřeného doložkou dle § 127a o. s. ř.).

18. Žádostí ze dne 19. 1. 2019 uplatnil žalobce s odvoláním na znalecký posudek ze dne [datum] u žalovaného opětovně nárok na odškodnění za poškození zdraví, kdy požadoval částku ve výši 1 642 500 Kč. Žalobce požadoval odškodnění bolesti v rozsahu 130 bodů (80 + 55) a odškodnění ZSU v rozsahu 3150 bodů, tj. celkem uplatňoval 3285 bodů, které s ohledem na úvahu znalce o možném zvýšení navýšil na dvojnásobek, tj. požadoval odškodnění v rozsahu 6570 bodů. Hodnotu jednoho bodu pak navrhoval stanovit ve výši 250 Kč (zjištěno ze žádosti o odškodnění).

19. Žalovaný žádost vyřídil dne 14. 3. 2019, kdy z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznal žalobci náhradu ve výši 49 275 Kč. Žalovaný vyšel z bodového ohodnocení stanoveného v předloženém posudku (u bolestného vycházel z počtu 135 bodů (80 + 55)) a přiznal žalobci náhradu za polovinu takto stanovených bodů (67,5 na bolestném, 1575 na ZSU), když s ohledem na specifika případu, zejména pak jeho lidský rozměr, vycházel z hodnoty 1 bodu ve výši 30 Kč (zjištěno z přípisu žalovaného).

20. Dne [datum] podal žalobce trestní oznámení pro své nezákonné vyšetřování a věznění a pro to, jakým způsobem s ním bylo v době vyšetřování a věznění zacházeno, kdy byl ze strany příslušníků StB vystaven sadistickému mučení, v důsledku čehož byl po propuštění předán do [země] jako lidská troska. V rámci následných výslechů žalobce uvedl, že po zadržení dne [datum] byl skoro rok ve vazbě a byl vyslýchán téměř každý den, někdy i přes noc. Při výsleších před vznesením obvinění, což trvalo asi [anonymizována čtyři slova], docházelo k fyzickému násilí. [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] Vedle toho docházelo k psychickému násilí, nátlaku vůči žalobci, [anonymizována čtyři slova]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována dvě slova] [jméno] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Po vznesení obvinění převzal vyšetřování p. [příjmení], výslechy byly skoro každý den, často i přes noc, trvaly i více než 12 hodin až do vyčerpání. Zde k fyzickému násilí nedocházelo, byl však vyvíjen nepřetržitý psychický nátlak, žalobce byl stále dokola dotazován na to samé, byl nucen k doznání trestné činnosti. Usnesením ze dne [datum] byla věc podezření z trestné činnosti [anonymizováno] odložena, protože tento v roce [rok] zemřel. Dne [datum] bylo sděleno obvinění bývalému vyšetřovateli StB J.Jahodovi pro jednání, kterého se měl dopustit v době od [datum] do [datum], kdy opakovaně psychicky napadal vyšetřovaného žalobce a vyvíjel na něho psychický nátlak výhrůžkami zabavením majetku (žalobce a jeho rodiny), [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], čímž žalobce přinutil k přiznání trestné činnosti, jíž se nedopustil, a podepsání protokolů sestavených dle potřeb StB, na základě kterých byl žalobce odsouzen na 13 roků odnětí svobody, což se u žalobce projevilo [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] bylo stíhání [anonymizováno] rozšířeno o další skutek, kdy měl zmanipulovat konfrontaci se svědkem (spoluvězněm žalobce - spolupracovníkem StB), o kterém věděl, že na žalobce vyvíjí soustavný nátlak, aby se doznal k trestné činnosti, kterou nespáchal, a kdy měl do protokolů uvádět další nepravdivé skutečnosti a účelově rozšířit trestní stíhání žalobce, což vše vedlo k jeho odsouzení na 13 let nepodmíněně. [anonymizováno] veškeré vytýkané jednání popřel, uvedl však, že si mu žalobce stěžoval, že s ním nebylo ze strany operativních pracovníků, kteří ho vyslýchali ještě před sdělením obvinění, příliš vlídně zacházeno. Žalobce si pak podal na inspekci stížnost ve věci údajného násilí, která byla prošetřena s výsledkem negativní. Jakékoliv násilí při výsleších vedených [anonymizováno] popřela též zapisovatelka, která bývala výslechům přítomna. Obhájce, ustanovený žalobci po sdělení obvinění, uvedl, že [anonymizováno] se vůči žalobci žádného násilí nedopouštěl. Známky fyzického násilí nebyly na žalobci patrné, jeho psychický stav odpovídal vězněné osobě. Žalobce se mu měl zmínit, že dřívější doznání, které později odvolal, na něm bylo vynuceno operativci, podrobnosti ale neuvedl. Bývalá manželka žalobce uvedla, že žalobce ve věznici navštěvovala, vypadal čím dál tím hůř, [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Bylo na něm vidět psychické strádání, mohl být vystaven i fyzickému násilí. Po propuštění jí žalobce vyprávěl, jak byl fyzicky a psychicky týrán, že mu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], bývalý spoluvězeň žalobce ([anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [rok]), uvedl, že fyzické násilí na žalobci vidět nebylo, ale pořád se něčeho bál. Na výslechy chodil odpoledne, jednou se vrátil až po večerce. [anonymizováno], bývalá spolupracovnice žalobce z doby před jeho zatčením, a její manžel [příjmení], přítel žalobce, uvedli, že jim žalobce po propuštění vyprávěl, jak byl ve vězení mučen, [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] a [anonymizováno], kteří byli se žalobcem ve vazební věznici, uvedli, že žalobce byl fyzicky i psychicky týrán, to viděli na cele všichni. Byl mlácen, z výslechů se vracel [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. Byl na tom psychicky špatně, chtěl se zabít. Na výslechy chodil odpoledne, někdy i večer, snažili se ho zlomit. Žalobce měl i problémy s [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova]. Do trestního spisu byla založena zdravotnická dokumentace žalobce z doby obou věznění. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] bylo trestní stíhání [anonymizováno] zastaveno, neboť je nepochybné, že se nestal skutek, pro který se stíhání vede. V odůvodnění usnesení bylo mj. uvedeno, že žalobce byl od vznesení obvinění dne [datum] do [datum] celkem 44x vyslýchán, výslechy byly intenzivní, ale nebyly do nočních hodin, probíhaly v pracovní době s polední přestávkou. Nebylo zjištěno, že by se [anonymizováno] dopouštěl vůči žalobci nějakého násilí. Fyzické a hrubé psychické násilí bylo vůči žalobci zřejmě užito před zahájením jeho trestního stíhání a z osob, které se ho měly dopouštět, [anonymizováno] zemřel a osobu„ [jméno]“ se nepodařilo ustanovit. Žalobce si na jejich chování a na skutečnost, že na něm bylo doznání vynuceno, stěžoval, za tehdejších poměrů však byla stížnost vyhodnocena jako nedůvodná. Ke stížnosti žalobce bylo usnesení o zastavení trestního stíhání zrušeno usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Již samotný fakt, že žalobce byl v době od [datum] do [datum] celkem 50x vyslýchán (z toho 45x [anonymizováno]), přičemž vesměs šlo o výslechy celodenní, svědčí ve prospěch tvrzení žalobce, že účelem výslechů bylo jej psychicky zlomit. Nelze tak jednoznačně tvrdit, že se nestal stíhaný skutek, a ve věci bude muset rozhodnout soud. Dne [datum] byla k OS [obec] podána na [anonymizováno] obžaloba. Rozsudkem OS [obec] ze dne [datum] byl [anonymizováno] obžaloby zproštěn z důvodu, že nebylo prokázáno, že by skutek spáchal obžalovaný. Výslechy ve večerních hodinách prováděli pracovníci operativy, kdy zde docházelo i k fyzickému násilí na žalobci, anebo nadřízení [anonymizováno]. Četnost výslechů vedených [anonymizováno] odpovídala dle názoru soudu povaze trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán (zjištěno ze spisu OS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

21. Znalci [příjmení] [celé jméno znalce], [anonymizováno], [příjmení] byl zaslán soudní spis v této věci, včetně spisu OS [obec] sp. zn. [spisová značka] se založenou kopií zdravotnické dokumentace z doby věznění, a byl vyzván, aby uvedl, zda trvá na závěrech svého posudku ze dne [datum], popř. aby zpracoval nový znalecký posudek a na základě nově zajištěných podkladů znovu zodpověděl dříve položené otázky. Znalec v posudku ze dne [datum] uvedl, že v nově zajištěných podkladech není obsaženo ničeho, na základě čeho by měl své závěry měnit, a na závěrech posudku ze dne [datum] setrval s jednou nepodstatnou výjimkou, že pokud jde o [anonymizována dvě slova], toto u žalobce v době věznění nevzniklo, ale recidivovalo (zjištěno ze znaleckého posudku).

22. Z dalších provedených důkazů (životopis [anonymizováno] [příjmení] z [anonymizováno]) soud žádná pro věc rozhodná zjištění neučil. Návrh na provedení důkazu vyšetřovacím spisem StB s názvem„ [jméno]“, který se týkal vyšetřování žalobce, soud pro nadbytečnost zamítl, když stran průběhu vyšetřování a chování operativců a vyšetřovatele StB k žalobci v době prvního věznění již učinil dostatek zjištění ze spisu OS [obec] sp. zn. [spisová značka] a nelze dle názoru soudu předpokládat, že by tento spis měl obsahovat nějaké konkrétní údaje o poškození zdraví žalobce.

23. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

24. Žalobce je ve vztahu k prvnímu odsouzení účasten na soudní rehabilitaci dle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSR“), a má tak nárok na odškodnění.

25. Dle § 23 odst. 1 písm. b) ZoSR nárok na odškodnění zahrnuje zejména náhradu škody na zdraví, k níž došlo v souvislosti s vazbou nebo výkonem trestu odnětí svobody, pokud tato náhrada nepřísluší podle jiných předpisů.

26. Dle § 23 odst. 4 ZoSR platí pro způsob a rozsah náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady škody na zdraví ustanovení občanského zákoníku.

27. Dle § 3079 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Žalobce se v řízení domáhal škody na zdraví vzniklé v důsledku prvního odsouzení, ke kterému došlo v roce 1978, občanským zákoníkem ve smyslu § 23 odst. 4 ZoSR tedy je obč. zák.

28. Dle § 444 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2000, se při škodě na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Podrobnosti pro ohodnocení škody na zdraví a stanovení výše náhrady pak stanovil prováděcí právní předpis, kterým v době vzniku škody na zdraví žalobce byla vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění.

29. Soud se v této souvislosti neztotožnil s názorem žalobce, že by se pro část určení výše náhrady, konkrétně určení hodnoty 1 bodu, mělo užít nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (zatímco v dalším by mělo být postupováno dle vyhlášky č. 32/1965 Sb., kterou ve svém posudku použil znalec!). Toto nařízení se jednak vztahuje na náhradu újmy na zdraví způsobené pracovním úrazem nebo nemocí povolání, tj. náhradu újmy na zdraví vzniklé z jiného důvodu nežli u žalobce, jednak bylo toto nařízení vlády přijato až v roce 2015, a nejedná se tedy o dosavadní právní předpis ve smyslu § 3079 odst. 1 o. z. Na náhradu žalobci vzniklé škody je nutné aplikovat právní předpisy platné a účinné v době, kdy ke škodě vzniklo, tj. shora odkazovaný § 444 obč. zák. a vyhlášku č. 32/1965 Sb. Takový postup je rovněž souladný s ustálenou judikaturou NSČR (viz např. usnesení sp. zn. [spisová značka], usnesení sp. zn. [spisová značka] či rozsudek sp. zn. [spisová značka].

30. Pokud pak jde o rozhodné znění vyhlášky č. 32/1965 Sb., má soud za to, že je nutné použít znění platné a účinné nikoliv ke dni vzniku škodné události, tj. ke dni prvního odsouzení, resp. ke dni počátku prvního věznění, ale platné a účinné ke dni vzniku škody. Škoda na zdraví ve své úplnosti žalobci vznikla až po propuštění z vězení. Teprve až přestala na žalobce působit škodní příčina, mohla odeznít akutní fáze odškodňované bolesti a mohl se ustálit zdravotní stav žalobce ve smyslu vzniku trvalých následků/ZSU. Z výkonu trestu odnětí svobody byl žalobce propuštěn dne [datum], soud tak za rozhodnou považoval vyhlášku č. 32/1965 Sb., [účinnost] do [datum].

31. Stran bodového ohodnocení bolesti a ZSU soud vyšel ze znaleckých posudků [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno], [příjmení], proti jejichž závěrům účastníci ničeho nenamítali a ze kterých oba vycházeli.

32. Pokud jde o bolestné, považoval soud za důvodných 80 bodů za [anonymizována tři slova]. Další bodové ohodnocení za [anonymizováno] či [anonymizována dvě slova] pak znalec uváděl jen příkladmo, když ale konstatoval, že pro ohodnocení takovéhoto poškození zdraví neměl k dispozici žádné podklady. Obecná skutečnost, že žalobce byl minimálně v průběhu prvního věznění bit, byla provedenými důkazy (spisem OS [obec]) prokázána, žalobce však přes výzvu a poučení soudu nedoplnil žádná konkrétní tvrzení stran počtu úderů, částí těla, do kterých měly být vedeny atd. Obdobné pak platí pro [anonymizována dvě slova], kdy ani zde žalobce ničeho konkrétního nedoplnil. Soud tak nevzal konkrétní způsobenou bolest z tohoto důvodu za prokázanou a další bodové ohodnocení nad znalcem stanovených 80 bodů nepovažoval za důvodné.

33. Pokud jde o ZSU, soud vyšel ze znalcem stanoveného základního bodového ohodnocení ve výši 1800 bodů, které je potřeba navýšit s ohledem na věk, v němž u žalobce došlo ke zdravotnímu postižení ve smyslu § 6 odst. 2 vyhlášky č. 32/1965 Sb. Znalec ve svém posudku vysvětlil, jakým způsobem při takovémto navýšení postupuje, a základní bodové ohodnocení navýšil o 75 %, když přitom vycházel z premisy, že k poškození zdraví u žalobce začalo docházet ve věku [anonymizováno] let (v původním znaleckém posudku prováděl znalec ohodnocení škody na zdraví vzniklé až v průběhu druhého věznění, takto provedený výpočet/navýšení se pak po vyjasnění, že žalobce byl uvězněn již o rok dříve, nezměnil). Výpočet navýšení provedený znalcem byl: ([číslo]) x 100 / ([číslo]) = 74,46 %, tj. 75 % zaokrouhleně. Soud pak má za to, že s ohledem na skutečnost, že žalobce byl uvězněn již v [anonymizováno] [rok], kdy mu bylo teprve [anonymizováno] roku, by navýšení základního bodového ohodnocení z důvodu věku mělo být vyšší, a to při zachování postupu užitého znalcem o 78 % ( ([číslo]) x 100 / ([číslo]) = 77,66 %, tj. 78 % zaokrouhleně). Soud tedy považoval za důvodné navýšení o 1404 bodů, a tedy celkovou výši ohodnocení ZSU ve výši 3204 bodů.

34. Soud pak považoval nejen za správné, ale z hlediska právního posouzení nyní projednávané věci za nezbytné, rozlišit, jaká škoda na zdraví vznikla žalobci v souvislosti s výkonem trestu na základě prvního odsouzení a jaká v souvislosti s výkonem trestu na základě druhého odsouzení. Je tomu tak zejména proto, že náhrady škody na zdraví v souvislosti s druhým odsouzením se žalobce již domáhal v řízení vedeném u OS [obec] a o tomto nároku již bylo dříve pravomocně rozhodnuto. Skutečnost, že žalobce nebyl v dřívějším řízení úspěšný a jeho žaloba byla zamítnuta, nelze nyní obcházet a domáhat se náhrady celé škody na zdraví z titulu výkonu trestu na základě prvního odsouzení. Paralela s případem [anonymizováno] [příjmení] (věc řešená u NSČR pod sp. zn. 25 Cdo 3820/2007) tak není dle názoru soudu namístě.

35. S ohledem na skutečnosti uváděné znalcem v jeho posudcích, kdy na základě objektivních kritérií nelze přesně určit, jaká škoda na zdraví žalobci vznikla v souvislosti s tím kterým výkonem trestu/odsouzením, pak soud akceptoval návrh znalce a celkově zjištěnou/ohodnocenou škodu mezi obě odsouzení rozdělil rovným dílem, když v průběhu prvního věznění byl sice fyzický a psychický nátlak na žalobce zřejmě intenzivnější, druhé věznění naopak trvalo podstatně delší dobu. Žalobce přes výzvu a poučení soudu nedoplnil žádná konkrétní tvrzení a návrhy důkazů, ze kterých by mělo plynout převážení tohoto„ rozdělovacího poměru“ ve prospěch prvního věznění.

36. Soud tak uzavřel, že pro účely nyní projednávaného nároku je důvodné ohodnocení škody na zdraví ve výši 1642 bodů (80 bodů bolestné/2 + 3204 ZSU/2). Při hodnotě 1 bodu ve výši 15 Kč dle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb. by pak žalobci náležela náhrada škody na zdraví ve výši 24 630 Kč.

37. Dle § 7 odst. 2, 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. nesmí celková výše odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění z jednoho poškození na zdraví přesáhnout částku 60 000 Kč; z toho odškodnění za bolest nesmí přesáhnout částku 18 000 Kč, a to ani s připočtením odškodnění podle § 3 odst.

2. Ve zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může rozhodčí orgán nebo soud odškodnění přiměřeně zvýšit, a to i nad stanovené nejvyšší výměry odškodnění.

38. Soudu je známo, že pod pojem výjimečných případů hodných mimořádného zřetele ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. podřazuje ustálená praxe především okolnosti na straně samotného poškozeného, jehož možnosti jsou v důsledku poškození zdraví velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s vysokou a mimořádnou úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody. Soud však má za to, že odkazované ustanovení vyhlášky č. 32/1965 Sb. lze aplikovat i na případ mimořádných okolností, za kterých k poškození zdraví došlo. Z provedeného dokazování spisem OS [obec] vzal soud za prokázané, že žalobce byl v průběhu věznění podroben mimořádně krutému zacházení, čelil psychickému i fyzickému nátlaku, jeho osobnost i tělesná schránka byly systematicky deptány ve snaze jej zlomit a donutit jej k doznání trestné činnosti, kterou nespáchal. Soud tak má za to, že poškození zdraví způsobené za takovýchto okolností bylo obzvláště závažné, a že je tedy namístě odškodnění stanovené na základě bodového ohodnocení navýšit. Ostatně ke stejnému závěru zjevně dospěl i žalovaný, když náhradu vyplatil oproti bodovému ohodnocení ve dvojnásobné výši, resp. při jeho přesvědčení, že správná hodnota bodu je 10 Kč (nikoliv soudem uznaných 15 Kč), dokonce ve trojnásobné výši. Na tomto faktu nic nemění skutečnost, že navýšení náhrady žalovaný„ skryl“ za užití hodnoty bodu ve výši 30 Kč. Jelikož tato hodnota bodu, odpovídající znění vyhlášky č. 32/1965 Sb. ve znění účinném od 29. 1. 1993, se na případ žalobce zjevně nevztahovala, není žalovaným provedené navýšení ničím jiným než navýšením ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. Soud pak má za to, že za přiměřené zjištěným okolnostem poškození zdraví žalobce je možno považovat navýšení náhrady dle bodového ohodnocení na pětinásobek, tj. za přiměřenou považovat celkovou výši odškodnění v částce 123 150 Kč.

39. Jelikož žalobce na náhradě škody na zdraví již obdržel částku 49 275 Kč, shledal soud na základě všech výše uvedených důvodů jeho žalobu důvodnou do částky 73 875 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 1 519 100 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

40. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Mimořádné navýšení náhrady škody v dané věci záleželo na úvaze soudu na základě skutečností vzešlých z provedeného dokazování, proto soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení dle citovaného ustanovení o. s. ř.

41. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 36 929 Kč, která je tvořena - 7x odměnou právního zástupce za sedm úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], sepis vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 28 420 Kč (7x 4 060 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu vzata částka, do které bylo žalobě vyhověno, tj. 73 875 Kč, - 7x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za sedm úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 2 100 Kč (7x 300 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů právní zástupce ve výši 6 409 Kč.

42. Výrok o náhradě nákladů státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v průběhu řízení zaplatil částku 11 979 Kč na znalečném pro [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno], [příjmení]. S ohledem na výsledek řízení pak soud uložil povinnost k náhradě těchto nákladů žalovanému jako ve věci neúspěšnému účastníkovi. Uvedeným způsobem pak soud rozhodl přesto, že žalovaným je stát, za který v řízení jedná organizační složka, která je financována ze stejné kapitoly státního rozpočtu jako činnost soudu, když se jednak již v judikatuře ustálil názor, že uvedená skutečnost nemá na povinnost k náhradě nákladů státu (soudu) vliv, jednak po novele zákona č. 219/2000 Sb. provedené zákonem č. 118/2020 Sb. vystupují jednotlivé organizační složky státu ve vztahu k majetku státu samostatně a vzájemně nezávisle.

43. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovaného řídí.