11 C 67/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Trepkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobce , příjmení anonymizováno země zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení 300 000 Kč

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 24. 7. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 300 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“).

2. Žalobkyně uvedla, že posuzované řízení trvalo od 21. 10. 1992 do 29. 1. 2019, tj. celkem téměř 27 let, přičemž žalobkyně do něho vstoupila na samém začátku po úmrtí svého otce [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum]. Vůči žalobkyni je tedy nutno posuzovat délku řízení od roku 1994. I tak v jejím případě nelze hovořit o právu na spravedlivý proces z hlediska délky řízení, neboť tato na ni měla negativní vliv jak po stránce psychické, tak po stránce ekonomické. Žalobkyně žila po značnou dobu v nejistotě, s ohledem na konstitutivní výrok rozsudku (šlo o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví), co vlastně bude jejím majetkem, jak bude moci nakládat se svým majetkem, a nemohla se rozhodovat ohledně toho, jaké bude další využití majetkové, když ani nevěděla, jaký majetek jí bude přiřčen. Spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je sporem, při kterém není soud vázán návrhy účastníků, a bylo tedy na soudu, aby byl rychle srozuměn a spravedlivě při akceptaci tržních cen a faktického stavu nemovitých věcí věc rychle a spravedlivě rozhodl. Tuto skutečnost soud nebral v úvahu a neakceptoval, a proto řízení trvalo tak dlouho. Žalobkyně se nebránila reálnému rozdělení pozemku, zastávala konzistentní stanovisko a k průtahům docházelo zejména ze strany soudu, když řízení bylo zahájeno dne 21. 10. 1992 a jednání, u kterého de facto, až došlo k projednávání věci, se konalo až 22. 11. 2000, tedy osm let od podání žaloby. V průběhu jednání různí účastníci také podávali stížnosti na průtahy v řízení, které nebyly úspěšné, a dokonce i Ústavní soud se dožadoval předložení spisu, aby mohl ve věci rozhodnout, a okresní soud mu spis odmítl dát.

3. Žalobkyně tedy měla za to, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, v důsledku kterého jí vznikla nemajetková újma, kterou požadovala nahradit v penězích. Za přiměřenou žalobkyně považovala částku 15 000 Kč za jeden rok řízení (sníženou na polovinu za první dva roky řízení), a celkově tak vyčíslila požadovanou náhradu na částku 300 000 Kč. Takto formulovaný požadavek žalobkyně uplatnila u žalovaného podáním ze dne 29. 7. 2019, žalovaný však pouze potvrdil přijetí žádosti a tuto nijak ve stanovené lhůtě nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 300 000 Kč.

4. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobkyně podáním doručeným dne 29. 7. 2019 uplatnila předmětný nárok na náhradu nemajetkové újmy. Žádosti bylo ze strany žalovaného plně vyhověno. Po obsáhlé rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení žalovaný uvedl, že celková délka řízení činila ve vztahu k žalobkyni celkem 26 let, počínaje lednem 1993, kdy se tato dozvěděla o probíhajícím soudním řízení, konče dnem 29. 1. 2019, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2018. V rámci mimosoudního projednání byl uplatněný nárok žalovaným posouzen tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení vzhledem k účastenství žalobkyně nebyla přiměřená. Z tohoto důvodu přiznal žalovaný žalobkyni zadostiučinění v penězích v celkové požadované výši 300 000 Kč, neboť konstatování porušení práva ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se v daném případě nejevilo jako dostačující náhrada. Na tomto svém stanovisku ze dne 12. 1. 2021 žalovaný i nadále setrvává. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěl žalovaný nejprve k základní částce 500 000 Kč za celkovou délku řízení v trvání 26 let s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 20 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka pak byla ponížena o 50 % za složitost řízení a dále o 5 % z důvodu, že řízení bylo vedeno opakovaně na dvou stupních soudní soustavy a v roce 2016 před Ústavním soudem ČR. Základní částka byla dále ponížena o 5 % za tzv. sdílenou újmu, resp. pluralitu účastníků a naopak byla základní částka navýšena o 20 % za postup orgánů veřejné moci. Základní částka tak byla celkem ponížena o 40 % a žalobkyně má nárok na přiměřené zadostiučinění v celkové výši 300 000 Kč Částku 300 000 Kč žalovaný zaplatil žalobkyni dne 19. 1. 2021.

5. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě shodných tvrzení účastníků a účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

6. Na základě shodných tvrzení účastníků a účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

7. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 21. 10. 1992 a pravomocně skončilo dne 29. 1. 2019. Žalobkyně o probíhajícím řízení věděla od ledna 1993, a ve vztahu k její osobě tedy probíhalo 26 let (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

8. Žádostí ze dne 29. 7. 2019, došlou žalovanému téhož dne, uplatnila žalobkyně u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 300 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 12. 1. 2021, ve kterém z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a přiznal žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč. Částka 300 000 Kč byla žalobkyni zaplacena dne 19. 1. 2021 (zjištěno ze žádosti, potvrzení přijetí, stanoviska, výpisu z účtu).

9. Další skutková zjištění soud s ohledem na celkovou nespornost nároku nečinil.

10. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

11. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

12. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároků u příslušného orgánu.

14. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni celkem 26 let. Mezi účastníky bylo zcela nesporné, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a že žalobkyni náleží náhrada způsobné nemajetkové újmy v penězích, konkrétně pak částkou 300 000 Kč. Tento nárok žalovaný v průběhu řízení zcela uznal a po podání žaloby v plném rozsahu uspokojil.

17. S ohledem na vše uvedené, kdy se žalobkyně nedomáhala ničeho jiného, než co jí bylo ze strany žalovaného již poskytnuto, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení plně úspěšný, v kombinaci s § 150 o. s. ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud v dané souvislosti zohlednil, že žalovaný u něho řádně uplatněný nárok nevyřídil ve lhůtě dle § 15 OdpŠk, přestože jej považoval za důvodný, že žalobkyně podala předmětnou žalobu zcela důvodně a že tato byla zamítnuta jen z důvodu, že žalovaný po zahájení řízení nárok v celém rozsahu uspokojil. Soud za dané situace pak považuje za nespravedlivé, aby jen ze skutečnosti, že žalobkyně na plnění ze strany žalovaného nereagovala a nevzala svou žalobu zpět, mělo plynout žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, jehož vedení svou předchozí nečinností způsobil. Soud tak žalovanému právo na náhradu nákladů nepřiznal.