11 C 72/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně trvale bytem adresa žalobkyně adresa pro doručování adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa žalované o zaplacení 10 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 9 965 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 965 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 946,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum], ve znění pozdějších změn a doplnění, domáhala na žalovaném zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady újmy na zdraví – odškodnění bolesti, částky 1 700 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady újmy na zdraví – odškodnění ztížení společenského uplatnění, částky 8 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, částky 40 000 Kč jako náhrady škody – nákladů obhajoby a částky 790 195,06 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody – ušlého zisku, to vše v souvislosti s vedením řízení o uložení ústavního ochranného léčení. Řízení bylo původně vedeno pod sp. zn. [spisová značka].

2. Část předmětu řízení s požadavky na zaplacení částek 300 000 Kč s příslušenstvím, 1 700 000 Kč s příslušenstvím a 8 000 000 Kč s příslušenstvím byla usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyloučena k samostatnému řízení a řízení je vedeno pod sp. zn. [spisová značka], o zbytku předmětu řízení sp. zn. [spisová značka] již bylo pravomocně rozhodnuto.

3. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] byly vůči ní policejním orgánem (dále jen„ MOP [část obce]“) zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření z přečinu křivého obvinění dle § 345 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se měla žalobkyně dopustit tím, že před orgány činnými v trestním řízení v době od [anonymizováno] do [datum] (pozn. soudu: zřejmě [rok]) údajně křivě nařkla [anonymizováno], že žalobkyni dlouhodobě pronásleduje a pravděpodobně se dne [datum] (pozn. soudu: zřejmě [rok]) pokusil vloupat do bytu žalobkyně. Usnesením MOP [část obce] ze dne [datum] byla předmětná trestní věc žalobkyně odložena, a to na základě závěrů znaleckého posudku z oboru psychiatrie, podle kterého měla žalobkyně v dané době trpět poruchou [anonymizována tři slova] její rozpoznávací a ovládací schopnosti měly být vymizelé. Stížnost žalobkyně byla zamítnuta usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [obec] (dále jen„ OSZ [obec a číslo]“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kdy OSZ [obec] v závěru usnesení uvedlo, že na žalobkyni bude podán návrh na uložení ochranného léčení. Návrh na uložení ochranného léčení ústavní formou byl podán k [název soudu] (dále jen„ OS [obec]) dne [datum] a řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením OS [obec a číslo] ze dne [datum] bylo žalobkyni uloženo ochranné psychiatrické léčení ambulantní formou. Ke stížnosti žalobkyně bylo toto usnesení zrušeno usnesením [název soudu] (dále jen„ MS [obec]“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a věc byla vrácena OS [obec a číslo] k novému projednání a rozhodnutí. Dalším usnesením [příjmení] [obec a číslo] ze dne [datum] bylo žalobkyni opětovně uloženo ochranné psychiatrické léčení ambulantní formou. Ke stížnosti žalobkyně ve věci opět rozhodoval MS [obec], který usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], návrh na uložení ochranného léčení zamítl, a to pro neprokázanou společenskou nebezpečnost žalobkyně. Ačkoli tedy bylo od počátku zřejmé, že podmínky pro uložení ochranného léčení nejsou ve věci dány a státní zastupitelství nemělo návrh na zahájení předmětného řízení nikdy podat, bylo žalobkyni dvakrát nepravomocně uloženo ochranné léčení v ambulantní formě a teprve následně byl návrh po cca dvou letech zamítnut pro nesplnění jedné ze tří zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení.

4. K průběhu předmětného řízení žalobkyně uvedla, že znalecký posudek z oboru psychiatrie zpracovaný MUDr. [příjmení] obsahuje závažné vady, nebyla vyžádána zdravotní dokumentace, znalkyně opakovaně odmítla psychologické vyšetření, odmítala konfrontaci s důkazy, vyjadřovala se k otázkám nespadajícím do její odbornosti, neodůvodnila jí uvedenou diagnózu [anonymizována tři slova], opakovaně trvala na ničím nepodložené údajné společenské nebezpečnosti, opakovaně trvala na odborně i právně neadekvátní formě omezení svobody a důstojnosti formou nucené psychiatrické hospitalizace v ústavu a nasazením silných psychofarmak. Navazující křivé svědectví znalce doc. MUDr. [příjmení] a prokazatelně neúplný a nepravdivý posudek MUDr. [ulice] a PhDr. [anonymizováno] jsou kolegiátní. Kontext předcházející a následující vypracování posudku, tedy nepravdivě uvedené informace z místa činu a odstranění popisu pachatele, stejně jako následná manipulace se spisem, nezákonné seznámení pravděpodobného pachatele-policisty se spisem v policejním systému, odmítání vyšetřování pravděpodobné trestné činnosti policistů, vyšetřovatelky GIBS a dozorující státní zástupkyně dle žalobkyně hovoří spíše pro odklon vyšetřování trestné činnosti formou nepravdivého znaleckého posudku a následujících nezákonných psychiatrických řízení, o uložení ochranné léčby a omezení svéprávnosti. Pro řízení nebyly splněny zákonné podmínky, a to spáchání činu jinak trestného, nepříčetnost v době spáchání skutku a společenská nebezpečnost. Soud i státní zastupitelství se zákonností řízení opakovaně odmítaly zabývat. Osvobozující usnesení MS [obec] se sice nevyjadřuje k nestandardní podobě znaleckých posudků a jejich odtrženým, nevysvětleným závěrům s údajnou, lékařským zprávám protiřečící diagnózou, ale vyjadřuje se k tomu, že údajná společenská nebezpečnost nikdy nebyla prokázána, k ústavnímu právu činit podání k institucím a tomu, že soud neprováděl šetření důkazů, kterým nebyla věnována dostatečná pozornost během přípravného řízení. Důkazy nebyly na MOP [část obce] a GIBS řádně prošetřeny, u soudu byly pouze zakládány, návrhy na dokazování byly vždy zamítnuty. Byl změněn zápis z veřejného zasedání oproti skutečnosti a zvukovému záznamu, a to ve věci dotazování se znalce z oboru psychologie PhDr. [anonymizováno] na údajnou společenskou nebezpečnost žalobkyně. V soudní síni řekl, že nebezpečná není a podání holt dělat může, ve stručném zápisu, který neodpovídá podrobným zápisům, které vždy žádali a který ani nebyl rozeslán, je uvedeno, že říká„ ano“. Linie činitelů orgánů činných v trestním řízení procházející od MOP [část obce], přes [příjmení], OSZ [obec a číslo] až k samosoudkyni OS [obec a číslo] je dle žalobkyně podezřelá. Ve spisu je založena komunikace soudkyně s údajně poškozeným [příjmení], dle hlavičky emailu ji má uloženou v adresáři, a nejedná se tedy o první kontakt. Trestní řízení a jednání státních zástupkyň u soudu bylo šikanující, i přes odlišně vyznívající lékařské zprávy i znalecké posudky neustále trvaly na údajné společenské nebezpečnosti žalobkyně a nutném zavření v ústavu, argumentovaly pouze činěním podání ke státním institucím, jednou také správním řízením se státní zástupkyní, na jejíž jednání si žalobkyně stěžovala. Obhajoba žalobkyně měla být pouze potvrzením údajné poruchy s [anonymizováno] OS [obec a číslo] i přes opakovanou žádost odmítl vydat více než tři záznamy ze všech veřejných zasedání během roku a půl. V tomto kontextu žalobkyni jejich jednání na konci zimy [rok] dohnalo až k rozhodnutí o sebevraždě z nutnosti, mělo-li by toto řízení pokračovat dál.

5. V důsledku vedení popsaného řízení vznikla žalobkyni jednak nemajetková újma, jednak újma na zdraví. <b>nemajetková újma</b> 6. Téměř dvouleté trestní řízení nemělo být pro nesplnění zákonných podmínek vůbec vedeno. Argumentaci společenské nebezpečnosti jako činění podání k institucím, které bylo nosnou linií pro vedení řízení, spatřuje žalobkyně jako zásadní zásah do svých základních a občanských práv deklarovaných Ústavou ČR a mezinárodními úmluvami. Učinění podnětu ohledně podezřelého jednání činitelů orgánů činných v trestním řízení žalobkyně vnímá jako svou zákonnou povinnost dle trestního zákoníku. V průběhu řízení musela žalobkyně absolvovat několik znaleckých vyšetření z oboru psychiatrie, které jsou však vzhledem k povaze řízení a nepravdivé kolegialitě odporující lékařské etice předmětem trestního oznámení. Šikanující jednání státních zástupkyň OSZ [obec a číslo], znemožňování obhajoby a cílená snaha dostat žalobkyni do ústavu, aby nebyla dále řešena trestná činnost zúčastněných činitelů orgánů činných v trestním řízení, a neřešitelnost situace žalobkyni na konci [anonymizováno] [rok] dohnaly až k rozhodnutí o sebevraždě z nutnosti, pokud by nezákonně vedené řízení vůči její osobě pokračovalo nařízením přezkumného znaleckého posudku z oboru psychiatrie ústavní formou, jak bylo požadováno OSZ [obec a číslo]. Žalobkyně zažívala enormní stres i reálnou hrozbu dalšího vyhýbavě nepravdivého znaleckého posudku, nasazení účelně nesprávné a poškozující medikace, bezbrannosti vůči zainteresovaným osobám a nejistoty z toho, zda a kdy by takové zařízení pod soudně nařízenou léčbou mohla opustit. Pokračovalo-li by řízení dále, ke skutku by došlo. Ve velmi těžkém období trestního řízení, vedle dále probíhajícího obtěžování ze strany pachatele nebezpečného pronásledování, zažívala žalobkyně enormní stres až po stresovou paralýzu, kdy nebyla pod tlakem schopna cokoli kromě nejnutnějšího dělat. Způsobený stres byl znásobený reálnou, byť ne doslovnou ztrátou základních práv před orgány činnými v trestním řízení, psychiatrizací její osoby a de facto nemožnou obhajobou. Došlo k její degradaci jako lidské bytosti a občana, který by nikdy nikoho vědomě nepoškodil. Navíc se dlouho snažila vyjít pachateli vstříc a situaci s ním vyřešit v soukromí. Nebezpečné pronásledování jí velmi ublížilo, ale nesrovnatelně větší zásah do jejího života mělo vadné trestní řízení, psychiatrizace a řízení o uložení ochranné ústavní léčby, posléze i řízení o omezení svéprávnosti. Celkově žalobkyně touto tématikou, nestandardním řízením vzbuzujícím v okolí divnost a nepochopení, u ní pak marnost a otázky ohledně vlastního bezpečí, přišla téměř o všechny důležité lidi ve svém životě. Ze života jí díky tomu odešli přátelé. Výrazně se jí narušily vztahy s rodinou až tak, že rodinu v podstatě nemá a jsou v minimálním, spíše formálním kontaktu. Přišla o reputaci člověka, který je slušný, pracovitý, má dobré pracovní renomé a lidé si jej váží. Místo toho se konfrontuje s velkým poškozením své osobnosti a osobního života a sekundárně vzniklými problémy. Sociální izolaci doprovázelo i zhoršené zdraví. Výrazně poškozující byly dopady na její práci, kariéru a finanční situaci. Žalobkyně pracuje jako OSVČ, její projekty vyžadují velké množství tvůrčí aktivity, seznamování se s novými informacemi a trendy v oboru ([anonymizována tři slova]), a proto zůstaly projekty z velké části rozpracovány a žalobkyně dosud nemá kapacitu se jim dále věnovat. Při revizním znaleckém posudku uvedla, že se toho času byla schopná soustředit asi jen dvě hodiny denně, jinak převládalo vyčerpání. Stav se zlepšuje velmi pozvolna, i díky konfrontaci s existenčními problémy. Žalobkyně vystudovala [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [obec]. Již v průběhu vysoké školy pracovala jako OSVČ, sbírala zkušenosti v oboru, posléze se věnovala výuce [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Nebýt trestné činnosti, které byla vystavená, a předmětného soudního řízení, byla by dnes zcela jinde. Vedla by svou poradenskou a realizační firmu, spravovala [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. <b>újma na zdraví</b> 7. V důsledku trestné činnosti se žalobkyni rozvinula posttraumatická stresová porucha a posttraumatické stresové obtíže. Po setkání s MUDr. [příjmení] ztratila důvěru v psychiatry, posléze ji získala díky MUDr. [anonymizováno], který [anonymizováno 9 slov], a současné lékařce MUDr. [příjmení]. Dosud dochází a nadále bude docházet do psychiatrické ambulance. Dlouho kvůli zvládání stresové zátěže docházela také na psychoterapii. Vedené trestní řízení žalobkyni výrazně zhoršilo celkový zdravotní stav, kdy se jí začátkem trestního řízení v důsledku stresu [anonymizována tři slova], s doručením návrhu na uložení ochranné ústavní léčby a průběhem soudu se pak v důsledku enormního stresu a vyčerpání reaktivovala permanentně. Jedná se o [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno 9 slov], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno 9 slov], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno]) [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova], [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Během soudního procesu i ve znaleckých posudcích byl ze žalobkyně dělán hypochondr, který si nemoci i zdravotní omezení pro přítomnost na veřejných zasedáních vymýšlí. Častým předmětem zájmu státních zástupkyň z OSZ [obec a číslo] byla silná psychofarmaka, která na základě posudku MUDr. [příjmení] prosazovaly.

8. Následně žalobkyně doplnila, že prvotní újma na zdraví jí vznikla ze stresu ze stalkingu, kdy se jí začal somatizovat stres a snižovat pracovní výkonnost, mimo jiné i kvůli obtěžování, narušení spánku a spánkové deprivaci. Po vloupání a započetí úkonů trestního řízení až po nezákonně vedené soudní řízení o uložení ochranné léčby, jeho nestandardní podobu a přetrvávající poškozující stalking její stres a zdravotní komplikace vygradovaly do popsané podoby. Žalobkyni bylo navrženo vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu zažádat o invalidní důchod; vzhledem k přerušení plateb sociálního pojištění z důvodu nedostatečného výdělku však nesplnila základní kritérium. Žalobkyně se od r. [rok] de facto nachází ve stavu pracovní neschopnosti, s minimálními občasnými výdělky. Limitována je na trhu práce i kariérně a exekučním obstavením účtů. Podle závěrů MUDr. [příjmení] žalobkyně trpí mj. [anonymizováno 20 slov]. Následkem psychických a psychosomatických obtíží docházelo ke značnému až úplnému snížení schopnosti pracovní činnosti žalobkyně, celkovému zhoršení jejího sociálního zázemí i oblasti vztahů ([anonymizována tři slova]), v některých momentech vedoucí až k sociální izolaci. Žalobkyně nadále potřebuje psychiatrickou a psychoterapeutickou péči.

9. Takto vymezené újmy požadovala žalobkyně nahradit v penězích, a to částkou 10 000 000 Kč. Nárok žalobkyně uplatnila u žalovaného podáními ze dnů 6. 4. a 6. 10. 2015. Jelikož žalovaný přes výzvu na náhradu uvedených újem ničeho nezaplatil, domáhala se žalobkyně podanou žalobou nejprve zaplacení částky 10 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 7. 4. 2016 do zaplacení. Tento žalobní požadavek pak k výzvám soudu k odstranění vad žaloby upřesnila tak, že požaduje zaplacení částky 8 000 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, částky 300 000 Kč jako náhrady újmy na zdraví – odškodnění vytrpěné bolesti a částky 1 700 000 Kč jako náhrady újmy na zdraví – odškodnění ztížení společenského uplatnění, každou z těchto částek se zákonným úrokem z prodlení 7. 4. 2016 do zaplacení.

10. K požadavku na provedení srovnání jejího případu s jiným obdobným případem odškodňování nemajetkové újmy žalobkyně uvedla, že se jí nepodařilo nalézt rozhodnutí nejvyšších soudů, které by dopadalo na projednávanou věc, tj. rozhodnutí, kterým by byla řešena otázka odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným řízením o uložení ochranné psychiatrické léčby v obdobném způsobu a rozsahu jako u žalobkyně, a odkázala na sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) k otázce náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání, kdy zdůraznila, že nezákonné trestní řízení vedené proti ní zasáhlo do všech stránek jejího osobního a pracovního života.

11. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný učinil nesporným, že u něho žalobkyně podáními došlými ve dnech 5. a 6. 10. 2015, upřesněnými podáními došlými ve dnech 5. 5. a 5. 12. 2016 uplatnila požadavek na zaplacení částky 10 000 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy. Žádost byla vyřízena stanoviskem ze dne 28. 3. 2017 a požadavku na poskytnutí zadostiučinění nebylo ani z části vyhověno. Po rekapitulaci předmětných trestních řízení (obdobně jako žalobkyně) žalovaný uvedl, že nedošlo ani k vydání nezákonného rozhodnutí, ani k nesprávnému úřednímu postupu Policie České republiky, OSZ [obec a číslo] a [příjmení] [obec a číslo]. Ochranné léčení nebylo ani z části vykonáno. Neexistuje zde tedy odpovědnostní titul ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

12. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy pak žalovaný vznesl též námitku promlčení. Uvedl, že usnesení MS [obec] ze dne [datum] bylo posledním úkonem v předmětné věci. Toto usnesení bylo doručeno žalobkyni dne [datum] a právnímu zástupci žalobkyně dne [datum]. Vůči žalobkyni tedy usnesení nabylo právní moci nejpozději dne [datum]. Z webové stránky [webová adresa] žalovaný zjistil, že žaloba je sice datována ke dni [datum], ale řízení před zdejším soudem započalo až dne [datum]. Z toho žalovaný dovozuje, že žaloba byla podána až po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. (včetně stavění jejího běhu dle § 35 téhož zákona), a nárok je tedy promlčen.

13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

14. Dne [datum] byly Policií ČR, MOP [část obce] zahájeny úkony trestního ve věci podezření z přečinu křivého obvinění dle § 345 odst. 1 trestního zákoníku, který mohla spáchat žalobkyně tím, že v době od [datum] do [datum] nařkla a obvinila poškozeného a oznamovatele v jedné osobě, [anonymizováno], na MOP [část obce] z nebezpečného pronásledování a dobývání do bytu. Usnesením Policie ČR, MOP [část obce], ze dne [datum], byla uvedená trestní věc odložena dle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Policejní orgán tak rozhodl s odkazem na posudek zpracovaný MUDr. [příjmení], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, dle kterého byly v inkriminované době schopnosti žalobkyně rozpoznat vzhledem k vyšetřovanému skutku protiprávnost svého jednání a schopnosti toto jednání dále ovládat zcela vymizelé v důsledku poruchy [anonymizována dvě slova]. Znalkyně ve svém posudku současně uvedla, že pobyt žalobkyně na svobodě je v současné době z psychiatrického hlediska pro společnost nebezpečný, a doporučovala uložení ochranného léčení psychiatrického formou ústavní. Proti uvedenému usnesení podala žalobkyně dne [datum] stížnost, ve které mj. namítala, že posudek MUDr. [příjmení] neodpovídá skutečnosti, žádala zpracování revizního posudku odborníkem, který má zkušenosti se stalkingem, a žádala též zpracování psychiatrického a sexuologického posudku na [anonymizováno]. Stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením OSZ [obec a číslo] ze dne [datum]. V závěru odůvodnění usnesení bylo uvedeno, že po nabytí právní moci usnesení bude k [příjmení] [obec a číslo] podán návrh na uložení ochranného léčení žalobkyni. Usnesením MOP [část obce] ze dne [datum] pak bylo opraveno usnesení ze dne [datum] tak, že byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu křivého obvinění dle § 345 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měla žalobkyně dopustit tím, že opakovaně před orgány činnými v trestním řízení – zejména dne [datum] na OSZ [obec a číslo], dále před MOP [část obce] a před [příjmení] při svých výsleších po řádném poučení o povinnosti vypovídat pravdu křivě obvinila poškozeného [příjmení], když uváděla, že se on snaží dostat do jejího bydliště nacházejícího se v [obec a číslo], pronásleduje ji, a to v průběhu roku [rok] a i předtím tři roky zpětně, čímž se měl dopouštět přečinu nebezpečného pronásledování dle § 354 trestního zákoníku (zjištěno ze spisu Policie ČR, MOP [část obce] [číslo jednací]).

15. Návrhem došlým [příjmení] [obec a číslo] dne [datum] navrhlo OSZ [obec a číslo] s odkazem na výsledek předchozího trestního řízení a zpracovaný znalecký posudek MUDr. [příjmení] a její doporučení, aby bylo žalobkyni uloženo ochranné léčení psychiatrické ústavní formou. Žalobkyně v e-mailu došlém soudu dne [datum] označila celou věc za cílenou snahu se jí rychle zbavit a znevěrohodnit veškeré materiály, které policii poskytla. Po bezvýsledné komunikaci se žalobkyní ustanovil soud žalobkyni dne [datum] obhájce Mgr. [příjmení]. Ve dnech [anonymizováno] a [datum] přeposílal [anonymizováno] soudu e-maily, které mu posílala žalobkyně, a žádal o urychlené vyřízení věci z důvodu obav o svou rodinu. Dne [datum] udělila žalobkyně plnou moc k obhajobě v předmětném řízení Mgr. [příjmení]. Dne [datum] se konalo veřejné zasedání, avšak z důvodu omluvy žalobkyně (z důvodu návštěvy lékaře) bylo bez dalšího odročeno na den [datum], na který byla k návrhu obhájce žalobkyně předvolána též MUDr. [příjmení]. Veřejné zasedání konané dne [datum] bylo z důvodu omluvy žalobkyně, která ani neměla řádně doručeno, a znalkyně (pro kolizi s jiným jednáním) bez dalšího odročeno na den [datum]. Usnesením ze dne [datum] rozhodl soud o nákladech Mgr. [příjmení], proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne [datum] stížnost. E-mailem ze dne [datum] se žalobkyně ze zdravotních důvodů ([anonymizována tři slova], což dokládala potvrzením MUDr. [příjmení] o tom, že je v její péči pro stav [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [rok]) omluvila z nařízeného veřejného zasedání, současně však vyjádřila zájem účastnit se soudního jednání a žádala o stanovení dalšího termínu. Dále žalobkyně v předmětném e-mailu poslala obsáhlé vyjádření k projednávané věci. Zopakovala tvrzení o stalkingu ze strany [anonymizováno] a upozorňovala, že probíhala další dvě trestní řízení (vloupání do bytu a pokus o opakované vniknutí do bytu a prolomení dat důvěrného charakteru), kde měla též podezření na [anonymizováno]. Kritizovala práci policejního orgánu, který věci řádně neprošetřil, nezabýval se důkazy, se spisy bylo manipulováno a ztrácely se z nich důkazy. Kritice podrobila též posudek MUDr. [příjmení], která tvrzení žalobkyně vytrhávala z kontextu a řadu žalobkyní uvedených skutečností pominula, a zopakovala požadavek na zpracování revizního posudku. K e-mailu žalobkyně připojila obsáhlý komentář, ve kterém se kriticky vyjadřovala k jednotlivým částem posudku MUDr. [příjmení], a dále e-mailovou komunikaci s [příjmení], údajně s [anonymizováno] a další. K veřejnému zasedání konanému dne [datum] se dostavila MUDr. [příjmení], která byla připravena vypovídat, avšak z důvodu nepřítomnosti žalobkyně, která chtěla být dle sdělení svého obhájce výpovědi znalkyně přítomna, bylo veřejné zasedání odročeno na den [datum]. Při veřejném zasedání konaném dne [datum] byla vyslechnuta žalobkyně, která vypovídala o tom, že ji už čtyři roky pronásleduje jeden člověk, žalobkyně trpí velkým stresem přetížením a léčí se u celé řady lékařů. Policie v tom nic neudělala, neměla zájem nic řešit, až po urgencích žalobkyně učinila nějaké kroky, ze spisu se ztrácely dokumenty, důkazy. Žalobkyně popřela, že by byla vůči někomu agresivní, nebezpečná. Dále byla vyslechnuta znalkyně [příjmení] [příjmení], která setrvala na závěrech svého posudku, tj. že žalobkyně trpěla v době jejího vyšetření ([datum]) [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], její rozpoznávací i ovládací schopnosti byly zcela vymizelé a její pobyt na svobodě je z psychiatrického hlediska nebezpečný. Znalkyně proto navrhovala uložení ústavního léčení. Byly provedeny listinné důkazy. Obhájce žalobkyně zpochybňoval, že by se žalobkyně vůbec dopustila činu jinak trestného, a poukazoval na vadnou práci policejního orgánu, poukazoval na vady posudku MUDr. [příjmení], sporoval jeho použitelnost a navrhoval zpracování nového posudku, sporoval skutečnost, že by pobyt žalobkyně na svobodě měl být nebezpečný. Veřejné zasedání bylo odročeno za účelem výslechu MUDr. [příjmení], kterého jako dalšího znalce navrhla žalobkyně, na den [datum]. Při veřejném zasedání konaném dne [datum] byl vyslechnut MUDr. [příjmení], který uvedl, že byl žalobkyní požádán o vypracování posudku, který by byl určitou protiváhou posudku MUDr. [příjmení], po podrobném vyšetření žalobkyně však dospěl prakticky ke stejným závěrům, a vypracování posudku by tak bylo zbytečné. MUDr. [příjmení] měl za to, že by u žalobkyně postačovalo ambulantní léčení, že by žalobkyně takto uložené léčení dodržela. Byla opětovně vyslechnuta žalobkyně, která jednak znovu poukazovala na vadnou práci policejního orgánu a dokládala, že se obrátila na [příjmení], jednak se distancovala od nyní prezentovaných závěrů MUDr. [příjmení]. Obhájce žalobkyně soudu předložil písemné vyjádření k posudku MUDr. [příjmení]. Další důkazní návrhy (zejména další znalecké zkoumání, především psychologické) byly zamítnuty a bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo žalobkyni uloženo ochranné psychiatrické ambulantní léčení. Žalobkyně si ihned po vyhlášení podala stížnost, státní zástupce si ponechal lhůtu. Dne [datum] podalo proti usnesení stížnost i OSZ [obec a číslo]. Písemné vyhotovení usnesení bylo vypraveno dne [datum]. V odůvodnění stížnosti došlém soudu dne [datum] trvalo OSZ [obec a číslo] na uložení ústavního ochranného léčení. Dne [datum] vyhotovil obhájce žalobkyně písemné odůvodnění stížnosti proti předmětnému usnesení, ve kterém bylo sporováno naplnění všech zákonem stanovených podmínek pro uložení ochranného léčení. Dne [datum] byl spis předložen MS [obec], který usneseními ze dne [datum], vyhlášenými v neveřejném zasedání, jednak zamítl stížnost žalobkyně proti usnesení o nákladech obhajoby Mgr. [příjmení] jako stížnost podanou osobou neoprávněnou, jednak zrušil usnesení o uložení ochranného léčení a soudu prvého stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. [název soudu] neměl pochybnosti o tom, že žalobkyně trpí duševní poruchou – [anonymizována tři slova], že se v tomto stavu dopustila činu jinak trestného, že je pravděpodobné, že bude takové jednání opakovat, a že jsou tedy splněny podmínky pro uložení ochranného léčení. Soudu prvého stupně pak [název soudu] uložil doplnit dokazování ve vztahu k formě ochranného léčení. Spis byl vrácen [příjmení] [obec a číslo] dne [datum]. Dne [datum] informoval obhájce žalobkyně o navázání spolupráce žalobkyně s psychiatrem MUDr. [anonymizováno], ke kterému by žalobkyně docházela v případě zamítnutí její stížnosti proti uložení ochranného léčení. V přiložené lékařské zprávě ze dne [datum] MUDr. [anonymizováno] po vyšetření žalobkyně konstatoval, že nezjišťuje žádné známky poruchy s [anonymizováno], i když není seznámen se spisem a všemi okolnostmi řízení. Ze samotného psychiatrického vyšetření však neshledává nic, co by na psychotické onemocnění poukazovalo. Naopak zjišťuje zcela evidentní známky posttraumatické stresové poruchy, která v aktuálním stadiu proběhla od [anonymizována tři slova] [rok]. V současné době porucha chronifikuje, když je žalobkyně retraumatizována průběhem celého trestního řízení. Diagnóza MUDr. [ulice] byla posttraumatická stresová porucha, chronický průběh, oběť kriminálního činu a šikany. Žalobkyni doporučil léčbu antidepresivy a léčbu na psychosomatické klinice psychoterapeutického centra a rovněž psychologické vyšetření u PhDr. [příjmení] se zaměřením na psychoticismus. Dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání na den [datum], ke kterému byla opětovně předvolána též MUDr. [příjmení]. Z důvodu omluv MUDr. [příjmení] a obhájce žalobkyně byl termín veřejného zasedání následně několikrát měněn, nakonec bylo nařízeno na dne [datum] a byl předvolán též MUDr. [anonymizováno]. Veřejné zasedání konané dne [datum] bylo z důvodu prohlášení žalobkyně, že trvá na zachování procesní lhůty (o konání veřejného zasedání se dozvěděla až dne [datum] od obhájce, doručováno jí přitom bylo stále na stejnou adresu), bez dalšího odročeno na den [datum], mimo veřejné zasedání však byli vyslechnuti MUDr. [anonymizováno] a MUDr. [příjmení]. MUDr. [anonymizováno] setrval na závěrech uvedených výše v jeho zprávě s tím, že ani klinická psycholožka PhDr. [příjmení] u žalobkyně neshledala žádné známky psychoticismu. Doporučenou léčbu v psychoterapeutickém centru u Mgr. [příjmení] žalobkyně zahájila. Dle MUDr. [ulice] byla žalobkyně depresivní v době, kdy se rozcházela se svým bývalým přítelem, a spouštěcím momentem pro posttraumatickou stresovou poruchu byl okamžik jejího přepadení v bytě. Pochopil pak, že z pohledu někoho jiného žalobkyně někoho dalšího nespravedlivě nařkla. Žalobkyně potřebuje léčbu, ale jinou, než je navrhováno, její pobyt na svobodě není nebezpečný. MUDr. [příjmení] se závěry MUDr. [ulice] zásadně nesouhlasila a setrvala na svých závěrech. Žalobkyně potřebuje léčbu psychiatrickou, nikoliv psychoterapii, a potřebuje antipsychotika, nikoliv antidepresiva. Ambulantní léčba by byla možná, pokud by ji žalobkyně dodržovala, což dle názoru MUDr. [příjmení] vysoce pravděpodobně nebude. Při veřejném zasedání konaném dne [datum] byla opětovně vyslechnuta žalobkyně, která se opětovně distancovala od závěrů MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], kteří nevypovídali pravdu, popírala, že by trpěla [anonymizováno], a popisovala zdravotní komplikace, které jí vedené řízení přináší ([anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]). Obhájce žalobkyně předložil soudu písemně zpracované vyjádření k dosavadnímu průběhu řízení, ve kterém opětovně sporoval naplnění jednotlivých podmínek pro uložení ochranného léčení. Přiloženo bylo vyjádření a zpráva MUDr. [ulice], dle kterých žalobkyně nadále absolvuje psychoterapeutickou léčbu. Dle MUDr. [ulice] není porucha s [anonymizováno] léčitelná ani antipsychotiky, ani dlouhodobou hospitalizací. Kdyby jí žalobkyně trpěla (jako že netrpí), byl by celý navržený léčebný postup z medicínského hlediska nesmysl. Z tohoto důvodu má z pohledu psychiatra nařízená léčba hlavně dehonestující charakter. Veřejné zasedání bylo odročeno za účelem přibrání znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, na den [datum]. Opatřením ze dne [datum] byl k posouzení zdravotního stavu žalobkyně, určení, zda trpí duševní poruchou, zda je její pobyt na svobodě nebezpečný a zda je navrhováno ochranné léčení, přibrán znalec – psychiatr MUDr. [anonymizováno], kterému bylo povoleno přibrání konzultanta – psychologa. Posudek měl být vypracován do [datum]. Veřejné zasedání konané dne [datum] bylo bez dalšího odročeno na den [datum], neboť nebyl dosud doručen znalecký posudek. Dne [datum] předložilo OSZ [obec a číslo] soudu materiály týkající se šetření oznámení podaných žalobkyní na [anonymizováno], která má stále podezření, že jí [anonymizováno] uškodil, a navrhovalo jejich předložení znalcům k posouzení hrozby recidivy jednání žalobkyně (opětovné neoprávněné obvinění). Další takové materiály předložilo OSZ [obec a číslo] soudu dne [datum] Tyto materiály obsahovaly mj. návrh [příjmení] ze dne [datum] na uložení spisového materiálu ve věci podání žalobkyně týkajícího se postupu MOP [část obce] při šetření údajného obtěžování [anonymizováno], neboť nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty trestného činu či přestupku spáchaného příslušníkem bezpečnostního sboru. V návrhu bylo též stručně popsáno prověřování oznámení žalobkyně týkající se obtěžování, kdy mělo být zjištěno, že [anonymizováno] žalobkyni vůbec nezná a žalobkyně si jej měla vyhledat v informačním systému [příjmení] univerzity v [obec], kde oba dříve studovali. [anonymizováno] podal na žalobkyni trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění, kdy věc skončila shora popsaným způsobem. MUDr. [anonymizováno] byl dne [datum] dotazován na stav zpracování posudku, dne [datum] sdělil, že čeká na nález přibraného konzultanta – psychologa a posudek by mohl být zpracován cca během 14 dnů. Veřejné zasedání konané dne [datum] bylo z důvodu urgence znaleckého posudku bez dalšího odročeno na neurčito. MUDr. [anonymizováno] byl o zpracování posudku urgován dne [datum]. Znalecký posudek zpracovaný MUDr. [anonymizováno] a PhDr. [příjmení], klinickým psychologem, byl soudu předložen dne [datum]. Znalci dospěli k závěru, že žalobkyně trpí poruchou s [anonymizováno]. Základem i projevem její choroby je paranoidně-perzekuční bludná produkce, do níž může zahrnovat lidi, jež jdou proti jejímu subjektivnímu názoru na věc. Pro léčbu je pak důležitá motivace pacienta k léčbě. Žalobkyně sama dobrovolně dochází na psychoterapie k Mgr. [příjmení], docházela do ordinace k psychiatrovi MUDr. [příjmení], nyní má docházet k psychiatryni MUDr. [příjmení]. K léčbě u těchto terapeutů je pozitivně motivována, nařízení ochranné léčby psychiatrické by vnímala jako restrikci a zavzala by ji do svého paranoidně-perzekučního systému a je otázkou, zda by jí dodržovala. Tato léčba by byla kontraproduktivní, zatímco k uvedeným terapeutům je pozitivně motivována docházet. Znalci se proto domnívají, že uložení ochranné léčby psychiatrické v jakékoli formě by neplnilo svůj účel, a naopak by vedlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, proto ji nenavrhují. Dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání na den [datum]. Při veřejném zasedání konaném dne [datum] byl vyslechnut PhDr. [příjmení], který setrval na závěrech znaleckého posudku. Uvedl, že v současné době není pobyt žalobkyně na svobodě nebezpečný a ani nebude, pokud bude nadále docházet na psychoterapie a bude se léčit u MUDr. [příjmení]. Nařízení léčení není dle jeho názoru zapotřebí, domnívá se, že žalobkyně bude i bez rozhodnutí soudu léčení sama dobrovolně vykonávat. Jinak nebezpečnost žalobkyně spočívá jednak v tom, že může pokračovat v podávání trestních oznámení a vtahovat do nich další a další osoby, je to velmi pravděpodobné, jednak onemocnění ničí život žalobkyni samotné. Dále byly v průběhu hlavního líčení předloženy zprávy Mgr. [příjmení], MUDr. [ulice] a MUDr. [příjmení]. MUDr. [anonymizováno] uvedl to samé, co ve zprávě ze dne [datum], MUDr. [příjmení] uvedla, že může převzít žalobkyni do péče od [anonymizováno] [rok], t. č. je žalobkyně v péči MUDr. [ulice] a dochází na intenzivní psychoterapii k Mgr. [příjmení]. Mgr. [příjmení] uvedl, že se na něho žalobkyně obrátila se žádostí o psychoterapii v [anonymizováno] [rok] na doporučení MUDr. [ulice]. Stěžovala si na celkovou ztrátu životní spokojenosti provázenou úzkostmi, poruchami soustředění a spánku, snížením pracovní výkonnosti, pocity bezmoci, vyčerpání a bezvýchodnosti. Jako příčinu uváděla dlouhodobý stres spojený se stalkingem ze strany bývalého přítele, následným procesem vyšetřování a vleklou soudní pří, ve kterou případ vyústil. Veřejné zasedání bylo za účelem výslechu Mgr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] odročeno na den [datum]. V podání svého obhájce došlém soudu dne [datum] se žalobkyně ohradila vůči tvrzením státního zástupce, že neustále podává podněty vůči [anonymizováno]. Jak plyne z důkazů předložených samotným státním zástupcem, žádný takový podnět již více jak rok nepodala. MUDr. [příjmení] se dne [datum] z účasti na veřejném zasedání omluvila, neboť jí není o žalobkyni ničeho známo, do péče ji dosud nepřevzala. Při veřejném zasedání konaném dne [datum] obhájce žalobkyně opětovně poukazoval na nesplnění jedné z podmínek pro uložení ochranného léčení, a to nebezpečnost pobytu žalobkyně na svobodě, když tato dosud nebyla ze strany státního zástupce ani konkrétně tvrzena, a tedy nedůvodnost vedení celého předmětného řízení i za situace, kdy by žalobkyně duševní poruchou skutečně měla trpět. Byl proveden výslech Mgr. [příjmení], který vyjádřil přesvědčení, že žalobkyně poruchou s [anonymizováno] netrpí. MUDr. [anonymizováno] k němu byla žalobkyně poslána pro posttraumatickou stresovou poruchu, nikoliv pro poruchu s [anonymizováno], což není případ pro psychologa, a takto s ní Mgr. [příjmení] pracuje, s reakcí na stres. Ze žádných kontaktů se žalobkyní a svých pozorování nenabyl dojmu, že by žalobkyně měla trpět poruchou s [anonymizováno]. Projednávaná věc na žalobkyni silně doléhá, s diagnostikovanou poruchou s [anonymizováno], což je psychotická záležitost a velmi těžká diagnóza, nesouhlasí, cítí pocit křivdy, nespí, zhoršují se jí trávicí problémy. Všechny další návrhy na doplnění dokazování byly zamítnuty a bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo žalobkyni uloženo ochranného psychiatrického ambulantního léčení. Žalobkyně si ihned po vyhlášení podala stížnost, státní zástupce si ponechal lhůtu k vyjádření. Dne [datum] podalo proti usnesení stížnost i OSZ [obec a číslo]. Písemné vyhotovení usnesení bylo vypraveno dne [datum]. V odůvodnění stížnosti došlém soudu dne [datum] trvalo OSZ [obec a číslo] na uložení ústavního ochranného léčení. Dne [datum] došlo soudu odůvodnění stížnosti žalobkyně, ve kterém bylo opět sporováno naplnění všech zákonem stanovených podmínek pro uložení ochranného léčení. K podání byla přiložena zpráva psychiatričky MUDr. [příjmení] ze dne [datum], která stanovila diagnózu na posttraumatické obtíže následkem vleklého, dosud nevyřešeného traumatu a doporučovala pokračovat v systematické individuální psychoterapii, na kterou žalobkyně dochází k Mgr. [příjmení], s tím, že stav zatím nevyžaduje medikaci. Dále byla přiložena zpráva MUDr. [příjmení], lékařky kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí, která popisovala projevy [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], které mají již delší dobu na žalobkyni limitující vliv – snížená tolerance zátěže, snížená kvalita života, sekundární únavový syndrom. Dne [datum] byl spis předložen MS [obec], který usnesením vyhlášeným v neveřejném zasedání konaném dne [datum], napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že návrh OSZ [obec a číslo] zamítl. Důvodem zamítnutí návrhu byla zejména absence prokázání nebezpečnosti pobytu žalobkyně na svobodě, kdy ani znalci [příjmení] [příjmení] a PhDr. [příjmení] nebylo ochranné léčení navrhováno. [název soudu] tak dospěl k závěru, že by mělo být ponecháno na žalobkyni, aby si sama a dobrovolně zvolila léčbu vhodnou pro stabilizaci svého duševního stavu, a že není namístě řešit léčbu duševní choroby žalobkyně prostředky trestního práva. Spis byl vrácen [příjmení] [obec a číslo] dne [datum]. Usnesení MS [obec] bylo vypraveno dne [datum] a doručeno žalobkyni prostřednictvím jejího obhájce dne [datum] (zjištěno ze spisu [příjmení] [obec a číslo] sp. zn. [spisová značka]).

16. Podáním ze dne [datum], nazvaným„ Souhrnné trestní oznámení ve věci nebezpečného pronásledování, manipulace s vyšetřováním a spisy v rámci PČR, GIBS a státního zastupitelství, nezákonných soudních řízení o uložení ochranné psychiatrické léčby a omezení svéprávnosti, zneužití pravomoci veřejného činitele, šikany, nepravdivých a neúplných znaleckých posudků a křivých výpovědí“, se žalobkyně obrátila na Národní centrálu proti organizovanému zločinu (dále jen„ NCOZ“). V tomto podání žalobkyně obsáhle popsala všechny nezákonnosti a manipulace, ke kterým mělo docházet v jednotlivých řízeních týkajících se její osoby a ve kterých spatřovala podezření ze spáchání více vzájemně propojených trestných činů. NCOZ předmětné podání postoupila k rukám nejvyššího státního zástupce k přijetí vlastních opatření, když NCOZ nepřísluší revidovat postupy jiných orgánů činných v trestním řízení, o čemž žalobkyni vyrozuměla přípisem ze dne [datum]. Nejvyšší státní zastupitelství (dále jen„ NSZ“) vyrozumělo žalobkyni přípisem ze dne [datum], že podání postupuje Vrchnímu státnímu zastupitelství v [obec] (dále jen„ VSZ [obec]“) k vyhodnocení, zda se nejedná o další podnět k výkonu dohledu. Současně žalobkyni poučilo, že VSZ [obec] nebude podání přezkoumávat, dojde-li k závěru, že se obsahově shodným podnětem již zabývalo. Podáním ze dne [datum] podala žalobkyně proti postupu NSZ a VSZ [obec] při vyřizování jejího souhrnného trestního oznámení ústavní stížnost, která byla usnesením [název soudu] ze dne [datum] odmítnuta jako zjevně neopodstatněná (zjištěno ze souhrnného trestního oznámení, přípisu NCOZ, přípisu NSZ, ústavní stížnosti, usnesení sp. zn. III. ÚS 2042/17).

17. MUDr. [příjmení] uvedla ve zprávě ze dne [datum], že žalobkyně dochází do její psychiatrické ambulance na pravidelné kontroly a podporu. V psychiatrickém vyšetření žalobkyně neshledává žádné akutní ani dlouhodobé osobnostní známky svědčící pro poruchu s [anonymizováno 13 slov]. Skutečnosti, se kterými se žalobkyně potýká, nebyly objektivně objasněny, jak se zakládají na realitě. [anonymizováno 9 slov]. Žalobkyně má pouze potřebu využít svých občanských práv k objasnění skutečností, které zažila. Žalobkyni vidí jako oběť stalkingu a následně šikany ze strany vyšetřování a soudní moci. Zacházení se susp. psychiatrickou diagnózu poruchy s [anonymizováno] v rámci soudního řízení vidí jako hrubě nestandardní. Odbornou otázku, zda a jakou psychickou poruchou žalobkyně trpí, nevidí jako rozhodující pro řešení soudního sporu. I pokud by totiž nastala shoda zúčastněných odborníků na jakékoliv diagnóze, nebylo by to samo o sobě důvodem k nařízení ochranné léčby nebo omezování občanských práv ve smyslu podání trestního oznámení. Soudí tak proto, že ani prokázaná diagnóza např. paranoidní schizofrenie není právním důvodem k nařízení ochranné léčby v situaci, kdy pacient není nebezpečný sobě nebo okolí. A ani taková diagnóza není také sama o sobě důvodem k omezení práv jedince podávat trestní oznámení v susp. záležitostech jeho se týkajících. Diagnózu MUDr. [příjmení] stanovila na posttraumatické obtíže následkem vleklého, dosud nevyřešeného traumatu. Doporučovala pokračovat v systematické individuální psychoterapii, na kterou žalobkyně dochází k Mgr. [příjmení], s tím, že stav zatím nevyžaduje medikaci (zjištěno z lékařské zprávy ze dne [datum]).

18. Obdobné MUDr. [příjmení] uvedla ve zprávě ze dne [datum] s tím, že žalobkyně je v její pravidelné psychiatrické péči od [datum]. Žalobkyně neohrožuje sebe ani své okolí, celkově jedná přiměřeně. Po určité době rekonvalescence po konci minulého soudního procesu se jí v poslední době dařilo začít také opět více pracovat. Při srovnání stavu žalobkyně s psychickým stavem psychiatricky nemocných jedinců, u kterých jsou obvykle podobná opatření (ochranná léčba, omezení způsobilosti) navrhována, se MUDr. [příjmení] nemůže ubránit dojmu naprosto nestandardního až účelově působícího postupu proti žalobkyni (zjištěno z lékařské zprávy ze dne [datum]).

19. V další zprávě ze dne [datum] MUDr. [příjmení] uvedla, že od počátku kontaktu jde u žalobkyně o posttraumatické obtíže v souvislosti se soudními řízeními proti její osobě (návrh na ústavní léčbu a návrh na omezení způsobilosti k právním úkonům), které z lékařského hlediska vidí jako zcela nedůvodné. Tento názor sdíleli i původní psychiatr MUDr. [anonymizováno] a psychoterapeut Mgr. [příjmení]. Obtíže po celou dobu péče narušují schopnost pracovní činnosti žalobkyně, její vztahové zázemí a stresová zátěž přinesla i zhoršení somatického stavu. Její život byl na dlouhou dobu vážně narušen a dostala se i do hmotné nouze. V souvislosti s řízením o nařízení ústavní léčby se u žalobkyně objevily i sebevražedné úvahy a tendence. Dosud nedošlo k nápravě a odškodnění žalobkyně a vlekoucí se řízení způsobuje další psychickou zátěž (zjištěno z lékařské zprávy ze dne [datum]).

20. Mgr. [příjmení] uvedl ve zprávě ze dne [datum] (nad rámec toho, co již bylo uvedeno ve zprávě založené do spisu [příjmení] [obec a číslo]), že žalobkyně k němu dochází od [anonymizováno] [rok] doposud. Během konzultací žalobkyni poskytuje krizovou intervenci a psychoterapii v souvislosti s enormní zátěží, kterou v současné době prožívá. Tato zátěž sestává z hlubokého pocitu křivdy vzhledem k obvinění, které proti ní bylo vzneseno a které je v hrubém rozporu s její zkušeností a pojetím případu, z pocitu bezmoci vzhledem k psychiatrické diagnóze, ke které došla soudní znalkyně a která odporuje žalobkynině evidenci o vlastní soudnosti a příčetnosti, a z perseverujících vzpomínek na traumatizující zážitky spojené se stalkingem ze strany bývalého přítele. Tyto vzpomínky svým vlivem na spánek, soustředění a sebepojetí žalobkyně naplňují syndrom posttraumatické stresové poruchy (zjištěno ze zdravotního záznamu ze dne [datum]).

21. Při vyšetření na hepatogastroenterologické klinice den [datum] byla u žalobkyně diagnostikována céliakie, histaminová intolerance, deficit laktázy, stav po infekční mononukleóze, recidivující reaktivace (zjištěno ze ambulantní lékařské zprávy MUDr. [anonymizováno] ze dne [datum]).

22. Žalobkyně byla v evidenci jako OSVČ v době od [datum] do [datum] a v době od [datum] do [datum]. V roce [rok] činnost OSVČ nevykonávala (zjištěno z potvrzení [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum], e-mailu [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum]).

23. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], obhájce žalobkyně v předmětném trestním řízení, uvedl, že žalobkyně díky svému osobnostnímu nastavení snášela předmětné řízení ještě hůře než běžná osoba, která čelí trestnímu řízení. Po psychické stránce mělo řízení na žalobkyni dost devastující vliv, to bylo evidentní. Projevovala se u ní beznaděj, cítila bezpráví z toho, že je proti ní po tak dlouhou dobu vedeno řízení, které vůbec vedeno být nemá. [příjmení] cítila i z postupu policejního orgánu, na jehož chyby se zejména zpočátku snažili poukazovat. Ve stavu beznaděje pak žalobkyně chtěla už i akceptovat, že jí bude uloženo ochranné léčení ambulantní formou, jenom aby už se to nějakým způsobem vyřešilo. Její psychický stav se trochu odrážel i na jejím zevnějšku, už o sebe asi tolik nedbala, měla šedivé vlasy. Mluvila i o sebevraždě, ale že by se o něco takového pokusila, nebylo svědkovi známo. Žalobkyně hodně zhubla a stěžovala si na celý soubor zdravotních potíží, které dle názoru a zkušeností svědka z jiných věcí mohly mít do značné míry původ v psychice. Stěžovala si na časté průjmy, vypadávání vlasů apod., celkově dle svědka vypadala špatně. Na začátku řízení žalobkyně dle svědka ještě někde pracovala (svědek nevěděl v jakém rozsahu), ke konci už ale asi nepracovala a svým způsobem jen přežívala, předmětný spor se časem stal středobodem jejího života. Svědek se ji snažil přimět, aby si našla nějakou aktivitu a nezabývala se jen tímto, což žalobkyně asi neučinila. Svědkovi žalobkyně sdělovala, že okruh osob, které s ní udržují sociální vazbu, se tenčí, a to včetně její rodiny. Mluvila o rodičích nebo o matce, o bratrovi, říkala, že přátelé s ní nekomunikují a že už má asi jenom jednoho dva lidi. Toto žalobkyně sdělovala v souvislosti s předmětným řízením. Svědek pak žalobkyni zastupoval ještě v řízení o omezení svéprávnosti, které navazovalo na předmětné trestní řízení a bylo rovněž iniciováno OSZ [obec a číslo]. Toto řízení už bylo dle svědka zcela nesmyslné a bylo daleko rychleji skončeno, státní zastupitelství snad svůj návrh stáhlo. Dle názoru svědka tam už možná byla nějaká osobní averze, a nikoliv objektivní skutečnosti, které vedly k zahájení tohoto řízení.

24. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedla stejně jako v předchozích písemných zprávách, že žalobkyni má ve své psychiatrické péči od [anonymizováno] [rok], kdy ji převzala od MUDr. [ulice]. Žalobkyně trpí posttraumatickými obtížemi. Kdy přesně u ní vznikly, nedokázala svědkyně určit, trpěla jimi však již v tom [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] v té době asi byly nejsilnější, objevovaly se i sebevražedné úvahy. Předmětné obtíže se projevovaly hlavně zvýšenou mírou napětí, stresu, dále různými psychosomatickými onemocněními, kterých má žalobkyně více. Jedná se o [anonymizováno 22 slov]. Během cca prvního roku péče svědkyně, kdy byly stavy žalobkyně nejhorší, se objevovaly i depresivní obtíže a sebevražedné úvahy. Nebyl žádný sebevražedný pokus, ale sebevražedné úvahy považovala svědkyně za vážně míněné. Příčinou popisovaných obtíží byly dle svědkyně jednoznačně trestní stíhání a soudy, které byly se žalobkyní vedeny, tj. o nařízení ústavní léčby a o omezení svéprávnosti. Z převzaté dokumentace je svědkyni známo, že žalobkyně měla někdy kolem 17. roku věku podezření na [anonymizováno 7 slov]. Podezření se však nepotvrdilo, [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno] [anonymizováno]. Dle svědkyně nemají tyto obtíže k současnému problému vztah. Určitý vliv mohlo mít i to, že žalobkyně měla být obětí vloupání a stalkingu, zásadní je však dle svědkyně pocit nebezpečí, který vznikne v situaci, kdy oběť třeba i případného stalkingu zjistí, nebo se začne obávat, že nebude mít zastání, a naopak je sama obviněna. Posttraumatické obtíže trvaly v kolísavé intenzitě delší dobu a výrazně zlepšovat se začaly až poté, co byla soudní řízení ukončena. Za to asi tříleté období trvání vyšetřování a pak soudních procesů má však žalobkyně dosti ovlivněny celkovou životní spokojenost, životní stabilitu a úprava bude trvat delší dobu. Dosud i přes zlepšení nelze hovořit o návratu k normě, který asi není úplně možný. Po jakémkoli traumatickém zážitku se výrazně snižuje důvěra v sociální okolí, přetrvává zvýšená obavnost a vyšší náchylnost k obtížím ve stresu. Dále svědkyně uvedla, že vzhledem k vyšší míře stresu, zhoršenému spánku měla žalobkyně sníženou pracovní výkonnost, obtížně byla schopná soustředit se na práci, příp. práci shánět, minimálně o jednu pracovní příležitost též přišla. V popsaném tlaku bylo pro žalobkyni obtížné budovat si dlouhodobější partnerské vztahy, stabilnější vztah žalobkyně navázala až po částečném zlepšení obtíží. Pokud jde o rodinu a přátele, tak v době největší zátěže žalobkyně byli tito vtahováni do jejího stresu, kontakty byly omezenější a byl tam posun k sociální izolaci.

25. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že žalobkyně byla v jeho péči jako klinického psychologa v letech [rok] [rok]. V rámci terapií řešili to, co žalobkyně zažila se stalkingem, který měl být prováděn rafinovaným způsobem. A pak se okolo toho vyvinulo obvinění pro křivou výpověď, řízení o způsobilosti a o psychiatrické diagnóze. V souvislosti s těmito událostmi měla žalobkyně reakci na stres, která dle svědka naplňovala povahu posttraumatické stresové poruchy, která se vyznačuje tím, že se akcelerují duševní děje, ke kterým má osobnost dispozice, ale když je pod stresem, tak více vyjdou na povrch. Jednalo se o obtíže od poruch pozornosti, spánku až po ztrátu důvěry ve vztahy, v instituce. Žalobkyně mluvila též o spoustě somatických obtíží, [anonymizováno 21 slov] [role v řízení] [anonymizováno 18 slov] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov]. K sebevražednému pokusu nedošlo, ale spíše než sebevražedné tendence se u žalobkyně projevovala totální rezignace na životní perspektivu, takový spíš depresivní stav, neschopnost práce. Dle svědka měla žalobkyně dluhy, které nebyla schopná platit atp. Ještě výraznější nežli zdravotní dopady byly dle svědka dopady v ostatních oblastech. Žalobkyně měla pocit, že jí nikdo nevěří, stahovala se do sebe, byla velmi izolovaná, v práci diskvalifikovaná, ztrácela životní perspektivu. Žalobkyně navázala několik vztahů, ale když partneři zjistili, čím prochází, tak ze vztahu odešli. Žalobkyně byla ponořená do svého procesu a bylo těžké s ní být. Rodina žalobkyně se terapeutického procesu neúčastnila, svědek má o jejím fungování jen zběžné informace. Terapie se soustředila jen na přítomnost, kterou byla žalobkyně zahlcena. Spolupráce svědka se žalobkyní skončila na jaře [rok], kdy žalobkyně navázala intenzivnější spolupráci s MUDr. [příjmení] a dostávalo se jí spíše psychiatrické péče. Dle svědka žalobkyně prošla regulérním traumatizujícím procesem, jehož příznaky u ní mohou přetrvat, třebaže následky může v nějaké psychoterapii zpracovat. Důležité je, aby se žalobkyni dostalo satisfakce a uznání, že jí smysly neklamaly. Bez takového uznání jsou všechny další nápravné kroky jen iluzorní.

26. Znalecký ústav [anonymizováno 5 slov] ve svém posudku ze dne [datum], zadaném soudem k posouzení zdravotního stavu žalobkyně, popisu, kvalifikaci a bodovému ohodnocení případné újmy vzniklé na jejím zdravím, uvedl, že žalobkyně trpěla ke dni [datum] duševním onemocněním poruchou s [anonymizováno]. Ze somatických onemocnění se jednalo o stav po [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [datum], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov]. Vliv probíhajícího trestního řízení na případnou aktivaci či zhoršení přítomných onemocnění a poruch zdravotního stavu nelze přeceňovat a dávat do jednoznačné příčinné souvislosti. Uvedená onemocnění jsou obecného charakteru, takže za jedinou a rozhodující příčinu jejich vzniku či možného zhoršení nelze považovat vedení předmětného řízení o uložení ochranného léčení vůči žalobkyni. Uvedená onemocnění a poruchy zdravotního stavu jsou chronického charakteru a jejich příčina vzniku je obecná. Žalobkyně je omezena v běžných životních, pracovních a společenských aktivitách, kde rozhodující příčinou dlouhodobého nepřiznivého zdravotního stavu je duševní onemocnění, porucha s [anonymizováno]. V roce [rok] a [rok] mohlo odpovídat zdravotnímu postižení uvedenému v položce 3c, kapitola V vyhlášky 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, se snížením pracovní schopnosti v rozsahu 30- 45 %, a vést tak nejspíše ke stanovení invalidity prvního stupně. Poškození zdraví žalobkyně, správně onemocnění žalobkyně, nemá charakter úrazu ani nemoci z povolání, takže posouzení podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., ve znění platném do [datum], jak je požadováno, nemůže být provedeno. Nad rámec položených otázek pak znalecký ústav konstatoval, že jde o klasický případ, kdy po řádném prošetření oznamovatelkou nahlášeného vloupání do jejího bytu a udávaného stalkingu (v obou případech s vyloučením reálnosti) a plně důvodném znaleckém zkoumání jejího duševního stavu se závěrem zjištění závažného duševního onemocnění – poruchy s [anonymizováno], jsou v jakési pochybné korektnosti některými zdravotnickými pracovníky, bez znalosti spisové dokumentace a objektivního stavu, zejména výsledků znaleckého psychiatrického a psychologického zkoumání, naprosto nekompetentně vytvářeny konstrukce neodpovídající skutečnému stavu v předmětné věci. Pacientce není přitom poskytována adekvátní a potřebná psychiatrická péče, což má nepříznivý vliv na další vývoj jejího závažného duševního onemocnění, včetně vzniku a rozvoje možných nežádoucích situací, když je utvrzována ve svých chorobných představách a vývodech. Přitom ošetřujícím psychiatrům MUDr. [anonymizováno] a MUDr. [příjmení], i klinickému psychologovi Mgr. [příjmení], stačilo vyžádat si předmětné znalecké posudky, ať od žalobkyně nebo přímo od jejich zpracovatelů, případ. po předchozím souhlasu zadavatelů těchto posudků (zjištěno ze znaleckého posudku).

27. MUDr. [jméno] [příjmení], zástupce znaleckého ústavu, při znaleckém výslechu na závěrech písemně zpracovaného posudku setrval. Uvedl, že přijaté závěry bylo možné učinit jen na základě zdravotnické dokumentace žalobkyně a již dříve zpracovaných znaleckých posudků. Vyšetření žalobkyně, od kterého znalecký ústav upustil, by nemohlo přinést žádné nové skutečnosti ve vztahu k období, za které byl zdravotní stav žalobkyně posuzován. Znalecký ústav se pak ztotožnil se závěry znalců, kteří onemocnění žalobkyně hodnotili jako duševní poruchu s [anonymizováno], když stejně jako oni přihlédl i k objektivním skutečnostem obsaženým ve spisové dokumentaci a nevycházel (na rozdíl od MUDr. [ulice], MUDr. [příjmení] a Mgr. [příjmení]) jen ze skutečností sdělovaných samotnou žalobkyní. S odkazem na skutečnosti uváděné již v samotném posudku pak MUDr. [příjmení] vysvětlil, z jakého důvodu se u žalobkyně nemůže jednat o posttraumatickou stresovou poruchu. Zopakoval, že onemocnění, kterými žalobkyně trpěla již před zahájením předmětného trestního řízení, jsou obecného charakteru a jejich vznik či zhoršení nelze z lékařského hlediska klást do příčinné souvislosti s předmětným řízením. V posuzované dokumentaci se navíc nenacházejí žádné údaje, ze kterých by vyplývalo, že v době vedení předmětného řízení došlo k diagnosticky významnému zhoršení již přítomných onemocnění. To platí i pro popisované somatické potíže, kde vedené řízení mohlo mít určitý vliv na jejich zhoršení, ale žalobkyní absolvovaná vyšetření dopadla buď v normě, nebo jako hraniční a deklarovala spíše přítomnost žalobkyní subjektivně uváděných potíží. Odborná vyšetření nezaznamenala nějakou významnější patologii. Připouští se určitý vliv stresu na těch projevech, ale léčebně na to není nijak reagováno a jsou dávána obecná doporučení typu omezit stresové situace, zavést si režimová opatření. Ve výsledcích vyšetření není nic, co by naznačovalo, že od doby zahájení soudního řízení došlo k nějakému výraznému zhoršení zdravotního stavu. Znalecký ústav tak dospěl k závěru, že po zahájení předmětného řízení nedošlo k žádnému kvantifikovatelnému zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, ze kterého by bylo možné ohodnotit vytrpěnou bolest či vznik trvalých následků.

28. Podáním svého tehdejšího právního zástupce ze dne [datum], došlým žalovanému téhož dne, doplněným podáními samotné žalobkyně došlými žalovanému ve dnech [anonymizováno], [datum] a [datum], uplatnila žalobkyně u žalovaného požadavek na zaplacení částky 10 000 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy a újmy na zdraví způsobených jí vedením předmětného řízení o uložení ochranného léčení. Žalovaný takto uplatněný nárok z důvodů uvedených ve vyjádření k následně podané žalobě odmítl stanoviskem ze dne [datum] (zjištěno ze žádosti a jejích doplnění, přípisů žalovaného ze dnů [datum] a [datum] potvrzujících přijetí žádosti, stanoviska).

29. Žalobu v této nyní projednávané věci podala žalobkyně elektronicky bez zaručeného elektronického podpisu dne [datum]. Toto podání bylo doplněno podepsaným podáním shodného znění předaným do podatelny soudu dne [datum] (zjištěno z e-mailu žalobkyně na elektronickou podatelnu soudu ze dne [datum], potvrzení elektronické podatelny o doručení podání ze dne [datum], potvrzení elektronické podatelny o předání podání k zapracování ze dne [datum], podání žalobkyně s podacím razítkem ze dne [datum] na č. l. 7 spisu).

30. Další žalobkyní navržené důkazy (doplnění znaleckého zkoumání o vyšetření žalobkyně, opětovné výslechy MUDr. [příjmení] a Mgr. [příjmení], výslech MUDr. [ulice]) soud již neprováděl, neboť z důkazů doposud provedených vyplynul dostatek skutkových zjištění tak, aby ve věci mohlo být rozhodnuto.

31. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

32. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

33. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

34. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. <b>odpovědnostní titul</b> 35. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

36. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

37. Soud nevidí žádného materiálního rozdílu mezi situací, kdy je vůči poškozenému zahájeno trestní stíhání, které neskončí odsuzujícím trestním rozsudkem, a situací žalobkyně, vůči které bylo zahájeno trestní řízení, které neskončilo rozhodnutím o uložení ochranného léčení. V obou případech je„ z podnětu“ orgánu státu vedeno proti poškozenému trestní řízení, jehož průběh se může významně dotýkat práv a oprávněných zájmů poškozeného a způsobovat rozličnou majetkovou a nemajetkovou újmu a které může vést k zásadnímu negativnímu zásahu do osobnostní sféry poškozeného (uložení trestu či ochranného léčení), a v obou případech je závěr takový, že tu důvody pro vedení takového řízení vůči poškozenému nebyly. Soud má tak za to, že by věc žalobkyně měla být z hlediska odpovědnosti státu posuzována dle obdobných principů jako nezákonné trestní stíhání. Soud si je vědom, že na rozdíl od trestního stíhání, které je dle § 160 odst. 1 trestního řádu zahajováno usnesením, absentuje v případě řízení o uložení ochranného léčení zahajovaného na návrh státního zástupce rozhodnutí, které by v případě neuložení tohoto ochranného léčení mohlo být (při stejném extenzivním výkladu jako u trestního stíhání) označeno za nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Je však potřeba poukázat, že výklad o odpovědnosti státu za trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, jako o odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí byl zastáván i v době (po novele trestního řádu s účinností od [datum]), kdy trestní stíhání nebylo zahajováno usnesením, ale jen sdělením obvinění, tj. opatřením. Soud tak má za to, že stejný princip by měl být aplikován i v nyní projednávané věci žalobkyně, a že tedy s ohledem na výsledek předmětného řízení o uložení ochranného léčení je ve věci dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí. <b>újma na zdraví</b> 38. Dle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem, tj. zákonem č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění platném do [datum] (dále jen„ ObčZ“), a to i s ohledem na § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když k porušení povinnosti stanovené právními předpisy, tedy nezákonnému zahájení řízení o uložení ochranného léčení, došlo před [datum].

39. Dle § 444 odst. 1, 2 ObčZ se při škodě na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

40. Tímto předpisem byla vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.

41. Na základě shora uvedených skutkových zjištění vzal soud za prokázané, že žalobkyni žádná škoda na zdraví, a to ať již ve formě vytrpěné bolesti, anebo ve formě ztížení společenského uplatnění, nevznikla. Soud předmětný závěr učinil na základě zpracovaného znaleckého posudku, jehož závěry, stejně jako metody zpracování byly přesvědčivě obhájeny při provedeném výslechu zástupcem znaleckého ústavu. Soud tak má za prokázané, že žalobkyně trpěla jak v oblasti psychické, tak oblasti somatické zdravotními obtížemi již před zahájením předmětného řízení o uložení ochranného léčení, přičemž po zahájení tohoto řízení nedošlo k takové změně či zhoršení zdravotního stavu, které by bylo možné kvalifikovat a kvantifikovat jako škodu na zdraví. Existence posttraumatické stresové poruchy diagnostikované ze strany ošetřujících lékařů, resp. psychiatrů a psychologa, žalobkyně byla předmětným znaleckým posudkem vyvrácena.

42. S ohledem na takto učiněný závěr tedy soud žalobu v části požadující náhradu újmy na zdraví jako nedůvodnou zamítl. <b>nemajetková újma</b> 43. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

44. Dle § 32 odst. 3 věty prvé OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

45. Dle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

46. Z provedeného dokazování vyplynulo, že usnesení MS [obec], kterým byl návrh na nařízení ochranného léčení zamítnut, vydané v neveřejném zasedání, bylo doručeno žalobkyni dne [datum]. Uvedeného dne se tedy žalobkyně dozvěděla, že je zde odpovědnostní titul, ze kterého může nárokovat náhradu nemajetkové újmy, a od tohoto dne tedy běžela šestiměsíční promlčecí doba dle § 32 odst. 3 OdpŠk, jejíž konec připadl na den [datum]. Dne [datum] uplatnila žalobkyně nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalovaného, v důsledku čehož došlo ke stavění běhu promlčecí doby dle § 35 odst. 1 OdpŠk, a to na dobu 6 měsíců, když žalovaný žádost vyřídil až stanoviskem ze dne [datum], tj. do [datum]. V době zastavení jejího běhu zbývalo z promlčecí doby ještě 33 dnů, které počaly znovu běžet od [datum], a konec promlčecí doby tak připadl na den [datum], což byla jednak neděle, jednak státní svátek, a konec promlčecí doby se tedy posunul na pondělí [datum]. Žalobkyně podala nyní projednávanou žalobou v pátek [datum], a její nárok na náhradu nemajetkové újmy tak není promlčen.

47. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i„ při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

48. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že vůči žalobkyni bylo vedeno řízení o uložení ochranného léčení. Dle § 99 odst. 6 tr. zákoníku ochranné léčení trvá, dokud to vyžaduje jeho účel. [ulice] ochranné léčení trvá nejdéle dvě léta; nebude-li v této době léčba ukončena, rozhodne soud před skončením této doby o jejím prodloužení, a to i opakovaně, vždy však nejdéle o další dvě léta; jinak rozhodne o propuštění z ochranného léčení nebo o změně ústavního léčení na léčení ambulantní, ledaže má pachatel vinu na tom, že soud v uvedené době nemohl rozhodnout; v takovém případě soud rozhodne bezodkladně po odpadnutí překážky bránící rozhodnutí. Žalobkyni tedy hrozilo omezení osobní svobody umístěním do zdravotního ústavu, popř. minimálně nutností navštěvovat ambulantní zařízení, a to na předem neomezenou dobu. Reálně se přitom uvažovalo o ochranném léčení ústavním. Uložení ochranného léčení pro psychiatrickou diagnózu pak dle názoru způsobuje výraznější společenské odsouzení než např. odsouzení pro majetkovou trestnou činnost. To jsou všechno okolnosti, které intenzitu nemajetkové újmy umocňují.

49. Pokud jde o délku trestního řízení, toto bylo zahájeno podáním návrhu dne [datum] a skončilo doručením usnesení MS [obec] o zamítnutí návrhu dne [datum] Trestní řízení tedy trvalo 1 rok a téměř 8 měsíců, resp. téměř 20 měsíců. S ohledem na shora učiněná skutková zjištění, kdy ve věci nedocházelo k nedůvodným prodlevám, bylo potřeba zpracovat znalecký posudek a vyslechnout několik znalců a svědků a kdy to byla i sama žalobkyně, která se z veřejných zasedání opakovaně omluvila, a tato tak musela být odročena, má soud za to, že uvedenou dobu řízení je možné považovat za přiměřenou skutkové a procesní složitosti a povaze projednávané věci. Při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání, resp. zde řízení, je však více než přiměřenost délky, kdy újma plynoucí z nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení by mohla být předmětem samostatného nároku, rozhodná délka trestního řízení jako taková. Dobu jednoho roku a osmi měsíců, po které předmětné trestní řízen trvalo a po kterou mohlo na žalobkyni negativně působit, nelze celkově označit za extrémně dlouhou, a délku trestního řízení tak není možné považovat za kritérium, které by mělo intenzitu nemajetkové újmy zvyšovat.

50. Z provedených důkazů nevzal soud za prokázané, že by trestní řízení bylo vůči žalobkyni zahájeno a dále vedeno nějak svévolně či dokonce šikanózně, třebaže je o tom žalobkyně přesvědčena. Byly zde závěry orgánů činných v trestním řízení o tom, že se žalobkyně dopustila činu jinak trestného, a státní zastupitelství disponovalo znaleckým posudkem označujícím žalobkyni za osobu trpící duševní poruchou s [anonymizováno], kdy její pobyt na svobodě byl znalcem označován za nebezpečný, a bylo navrhováno uložení ústavního ochranného léčení. Tím, kdo v konečném důsledku posoudil shromážděné důkazy, byl trestní soud.

51. Pokud jde o dopady trestního řízení do osobnostní sféry žalobkyně, bylo provedenými důkazy prokázáno, že žalobkyně jak před zahájením řízení, tak v jeho průběhu, trpěla jednak duševním onemocněním – poruchou s [anonymizováno], jednak celou řadou somatických zdravotních obtíží. Přestože soud nevzal za prokázané, že by u žalobkyně došlo k takové změně či zhoršení zdravotního stavu, které by bylo možné označit za újmu na zdraví, vzal soud za prokázané, že žalobkyně jako (zejména psychicky) nemocný člověk snášela trestní řízení hůře a úkorněji nežli člověk zdravý. Z provedených výpovědí svědků, které soud jinak hodnotil jako věrohodné, byť diagnostický závěr o posttraumatické stresové poruše považoval za vyvrácený, vzal soud za prokázané, že předmětné řízení se pro žalobkyni stalo středobodem jejího života. Trpěla pocity beznaděje, nespravedlnosti, bezpráví, měla obavy z uložení ústavního léčení. To u ní vyvolávalo stres, napětí, zhoršil se jí spánek, zhubla a subjektivně vnímala zhoršení svých somatických obtíží. Žalobkyně ztrácela životní perspektivu, objevovaly se u ní i depresivní stavy, kdy dokonce mluvila o sebevraždě. Projevovalo se to i na jejím zevnějšku, kdy o sebe přestala tolik pečovat a působila celkově zdecimovaně. Pro soustředění se na své trestní řízení si těžko budovala nějaký stabilnější partnerský vztah. Za prokázané vzal soud též dotčení rodinných vztahů a vztahů s přáteli, kdy zde byly tendence k sociální izolaci, nikoliv však pro skutečnost, že je proti žalobkyni vedeno předmětné trestní řízení, avšak z důvodu stavu, rozpoložení, v jakém se žalobce v průběhu řízení nacházela. Obdobné pak platí i pro sféru pracovní, kdy nebylo prokázáno, že by žalobkyni přímo uškodilo, že je proti ní vedeno předmětné řízení, z důvodu svého rozpoložení však měla sníženou pracovní výkonnost, těžko se soustředila na práci a těžko si práci sháněla a dostala se i do finančních problémů.

52. Na druhou stranu však soud musel zohlednit, že předmětné trestní řízení nebylo jedinou příčinou popisovaných zásahů do osobní a osobnostní sféry žalobkyně. Sama žalobkyně popsané zásahy a z nich plynoucí újmu spojovala též s domnělou trestnou činností (zejména stalkingem) vůči své osobě a řízením o omezení svéprávnosti, které na řízení o uložení ochranného léčení navazovalo.

53. Na základě všech uvedených skutečností tak vzal soud za prokázané, že žalobkyni vznikla výrazná nemajetková újma, která však jen částečně souvisí s předmětným trestním řízením.

54. Soud nenašel případ odškodňování nemajetkové újmy vzniklé ze stejného důvodu, který by mohl s věcí žalobkyně porovnat, věc žalobkyně tedy porovnal s těmito případy odškodňování nemajetkových újem způsobených trestním stíháním: <i>věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 129/2018</i> V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 1 tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře až 2 roky. Trestní stíhání bylo výrazně kratší než trestní řízení žalobkyně, trvalo 6,5 měsíce. Poškozený v porovnávané věci byl renomovaným znalcem, vysokoškolským pedagogem a primářem v nemocnici Trestní stíhání představovalo fatální zásah do jeho cti a osobní a profesní pověsti, jeho znalecká činnost byla po dobu cca měsíce pozastavena. S ohledem na jeho věk a následné rozvinutí zdravotních problémů nebyl poškozený schopen se po skončení trestního stíhání vrátit do výkonu znalecké činnosti v plné síle a profesně v ní působit ve stejném rozsahu, a došlo tak u něho k poklesu příjmů. Poškozený stejně jako žalobkyně trpěl zdravotními problémy již před zahájením trestního stíhání, na jejich následném rozvoji se pak významně podílely stres z trestního stíhání, nejistota z jeho výsledku a zejména ponížení autority. U poškozeného se rozvinuly četné zdravotní problémy pohybového ústrojí, které vyústily v sepsi a následnou hospitalizaci. Poškozený v porovnávané věci neutrpěl na rozpadu rodinných vztahů, naopak rodina, stejně jako kolegové a přátelé poškozeného podrželi a věřili v jeho nevinu. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 100 000 Kč. <i>věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a následně u [název soudu] pod sp. zn. 91 Co 190/2017</i> V této věci byl poškozený stíhán nejprve pro trestný čin nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a pro trestný čin nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. c) a d) tr. zákoníku a po překvalifikaci pro trestný čin vydírání dle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a pro trestný čin nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. c) a d) tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře až 4 roky. Ve věci byl nejprve vyhlášen odsuzující rozsudek, který byl následně zrušen, a věc byla postoupena do přestupkového řízení, ve kterém byl poškozený uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Trestní stíhání včetně navazujícího přestupkového řízení trvalo cca 1 rok a 9 měsíců, tj. obdobně jako řízení žalobkyně. Trestní stíhání zasáhlo vztah poškozeného s partnerkou i vztah k jejím rodičům, před kterými museli jeho trestní stíhání tajit. Poškozený měl nervové problémy, nemohl spát, s partnerkou se často hádali. Partnerka byla těhotná, průběh těhotenství byl v pořádku až do doby, kdy se o poškozeného začala zajímat policie, potom měla rizikové těhotenství. Z důvodu trestního stíhání byl poškozený propuštěn ze zaměstnání a novou práci hledal zhruba dva měsíce. S ohledem na skutečnost, že se poškozený protiprávního jednání dopustil, byť se nejednalo o trestný čin, shledal soud za adekvátní poskytnutí zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. <i>věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 304/2011 a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 70 Co 27/2019</i> V této věci byla poškozená stíhaná pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a byla ohrožena uložením trestu odnětí svobody ve výměře až 3 roky. Trestní stíhání bylo výrazně delší než řízení žalobkyně, trvalo 5 let a 8 měsíců. U poškozené se vyskytly psychické problémy, neuróza, hypertenze, byla dotčena její podnikatelská činnost, došlo k narušení vztahů v rodině. [příjmení] problémy měla poškozená jen v době trestního stíhání, pak už se neléčila. Narušení vztahů bylo jen s otcem, s manželem měli problémy už před trestním stíháním, vztah s dětmi narušen nebyl. Poškozená v porovnávané věci byla 2x pravomocně odsouzena, a 2x tak musela ukončovat činnost advokátní kanceláře. V této věci bylo přiznáno odškodnění ve výši 605 500 Kč.

55. Po takto učiněném porovnání má soud za to, že se případ žalobkyně nejvíce blíží věci projednávané pod sp. zn. [spisová značka], v porovnávané věci však byly u poškozeného zjištěny vážnější následky v oblasti pracovní i zdravotní, vážnější byly též zásahy do osobní a profesní pověsti, řízení žalobkyně oproti tomu trvalo násobně déle. Soud pak má za to, že újmu vzniklou žalobkyni je nutno nahradit v penězích, když pouhé konstatování porušení práva není s ohledem na zjištěný rozsah a závažnost újmy dostatečné. Na základě provedeného porovnání a zvážení uvedených rozdílů v porovnávaných věcech by soud za adekvátní považoval náhradu nemajetkové újmy ve výši cca 70 tis. Kč. Již zmíněnou skutečnost, že předmětné trestní řízení nebylo jedinou příčinou vzniku nemajetkové újmy, když tuto žalobkyně spojovala též domnělou trestnou činností (zejména stalkingem) vůči své osobě a řízením o omezení svéprávnosti, pak soud zohlednil snížením takovéto uvažované náhrady na polovinu a za přiměřenou všem okolnostem daného případu považoval náhradu ve výši 35 000 Kč. Jelikož žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy dosud ničeho neobdržela, soud žalobě jako důvodné vyhověl do částky 35 000 Kč a do zbylých 7 965 000 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

56. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaný se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 zákona přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2060/2001), kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalovanému. Žádost žalobkyně byla doručena žalovanému dne 5. 10. 2015, lhůta 6 měsíců skončila dne 5. 4. 2016 a dne 6. 4. 2016 se žalovaný dostal do prodlení. Soud tak považoval požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ode dne 7. 4. 2016 za důvodný, a požadované právo na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky 35 000 Kč tak žalobkyni přiznal.

57. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů práv. Předmětem nyní projednávané věci byly tři samostatné nároky, a to náhrada nemajetkové újmy s tarifní hodnotou dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve výši 50 000 Kč a dále pak dva nároky na náhradu újmy na zdraví - odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Výše plnění u posledně uvedených dvou nároků by (v případě důvodnosti) závisela na znaleckém posudku, případně uvážení soudu, a tarifní hodnotu pro případnou náhradu nákladů právního zastoupení by pak tvořila částka přisouzeného plnění. S ohledem na výsledek řízení o těchto nárocích pak soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení považoval u každého z těchto nároků za tarifní hodnotu též částku 50 000 Kč. S ohledem na výsledek řízení, kdy žalobkyně dosáhla satisfakce uložením povinnosti žalovanému nahradit jí nemateriální újmu, lze na ni ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byla s nárokem na náhradu nemajetkové újmy plně úspěšná, byť jí nebylo přiznáno jí požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Stran zbylých dvou nároků byl plně úspěšný žalovaný. Žalobkyně tedy byla úspěšná do 1/3 předmětu řízení, do 2/3 byl úspěšný žalovaný, který tak má právo na náhradu 1/3 svých nákladů.

58. Žalovaný, který nebyl v řízení právně zastoupen, má právo na paušální náhradu hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. V původním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] vznikly tyto výdaje ve výši 2 100 Kč jako náhrada za 7 úkonů (sepis vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]). Soud v řízení 11 C 58/2016 vypořádal toliko 7,67 % těchto nákladů, když je rozdělil v poměru částky, která zůstala předmětem řízení 11 C 58/2016 (830 195,06 Kč): částce, která byla vyloučena k samostatnému projednání (10 000 000 Kč), tj. částku 161 Kč, s tím, že o zbylé částce 1 939 Kč bude společně s náklady, které budou žalovanému dále vznikat, rozhodnuto v řízení, do kterého byla část předmětu řízení vyloučena, tj. v nyní projednávané věci, bude-li případně i v tomto řízení žalovaný úspěšný.

59. V nyní projednávané věci pak žalovanému vznikly náklady ve výši 900 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za další 3 úkony (vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]).

60. Celkově tedy byly vypořádávány náklady žalovaného ve výši 2 839 Kč, ze kterých soud přiznal žalovanému náhradu 1/3, tj. částku 946,33 Kč.

61. Lhůta k plnění žalovaného byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.

62. Pro úplnost pak soud dodává, že stát v řízení vynaložil náklady ve výši 63 885 Kč na znalečné pro [anonymizováno 5 slov] Tyto náklady byly vynaloženy výhradně v souvislosti s nároky na náhradu újmy na zdraví, a dle výsledku řízení o těchto nárocích by tak měla předmětné náklady nahradit žalobkyně. Žalobkyně však byla osvobozena od soudních poplatků, proto soud státu náhradu těchto nákladů vůči žalobkyni dle § 148 odst. 1 o. s. ř. nepřiznal.