11 C 78/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: stát, organizační složka státu , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 1 130 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částek50 000 Kč od , datum, do , datum, ,20 000 Kč od , datum, do zaplacení,to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 1 110 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 110 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 45 034 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal na žalované zaplacení částky 1 160 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným povolením a nezákonnou realizací odposlechů jeho telefonů.

2. Žalobce uvedl, že v trestním řízení vedeném Policií ČR pod č. j. , číslo jednací, byl na základě příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vydaného dne , datum, soudkyní Okresního soudu v , adresa, (dále jen „OS , adresa, “) pod sp. zn. , spisová značka, , , číslo jednací, (dále jen „příkaz k odposlechu“), v období od , datum, do , datum, realizován odposlech a záznam telekomunikačního provozu žalobcem užívaných mobilních telefonů. K návrhu žalobce na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a zákonnosti jeho provedení rozhodl Nejvyšší soud (dále jen „NS“) usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , tak, že předmětným příkazem k odposlechu byl porušen zákon v ustanoveních § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Příkaz k odposlechu byl tedy zcela nedůvodný a nezákonný a stejně tak bylo zcela nezákonné a nedůvodné provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu realizované na jeho základě.

3. Dále žalobce uvedl, že předmětné trestní řízení bylo vedeno v souvislosti se skutečností, že žalobce byl delší dobu nedůvodně „pod kontrolou“ příslušníků Policie České republiky služebně zařazených u Obvodního oddělení , adresa, (dále jen „OO , adresa, “), a to prakticky kontinuálně od léta roku , rok, . Tento kontinuální zájem o žalobce niterně souvisel se skutečností, že v létě roku , rok, bylo bouřlivým způsobem ukončeno partnerské soužití mezi žalobcem a jeho tehdejší družkou , jméno FO, , přičemž od té doby probíhá u OS , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, složité občanské soudní řízení týkající se úpravy poměrů k jejich nezletilému synovi. , jméno FO, v tomto řízení používá ve vztahu k žalobci všechny možné nástroje, aby dosáhla takového uspořádání vzájemných vztahů, které by plně odpovídalo jejím představám. Žalobce má informace o tom, že , jméno FO, má blízké osobní kontakty s některými příslušníky Policie ČR služebně zařazenými u OO , adresa, , a má důvod se domnívat, že uvedený kontinuální „zájem“ těchto příslušníků o žalobce podněcuje právě , jméno FO, a výsledky aktivit příslušníků Policie ČR následně využívá proti žalobci v rámci uvedeného občanského soudního řízení. Účelová a nepravdivá tvrzení , jméno FO, postačila k tomu, aby policejní orgán zahájil vůči žalobci úkony trestního řízení, inicioval nasazení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vůči žalobci (v rámci jehož realizace samozřejmě nebylo potvrzeno jakékoliv , jméno FO, uváděné závadové počínání žalobce), aby žalobce zadržel a po dvě noci držel v cele předběžného zadržení s tím, že v mezidobí byla provedena domovní prohlídka v rodinném domě žalobce a prohlídka nebytových prostor, konkrétně motorového vozidla užívaného žalobcem. Policejní orgán se nekriticky spoléhal na účelová tvrzení , jméno FO, a jejího tehdejšího druha , jméno FO, , který byl dříve velmi blízkým kamarádem žalobce, avšak poté, co žalobce začal udržovat partnerský vztah s jeho manželkou, tento velmi blízký kamarádský vztah se změnil v otevřené nepřátelství, o čemž příslušníci Policie ČR již tehdy velmi dobře věděli, a přesto se v rámci následného iniciování nasazení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu plně a zcela nekriticky spoléhali na účelová „svědectví“ jmenovaných osob s tím, že účelovost těchto „svědectví“ měla být odhalena, avšak nestalo se tak. O nedůvodnosti vedení trestního řízení, a tedy o nedůvodnosti a nezákonnosti vydání příkazu k odposlechu a jeho realizace svědčí mimo jiné také to, že trestní řízení bylo ukončeno usnesením policejního orgánu ze dne , datum, , kterým byla trestní věc dle § 159a odst. 1 tr. ř. odložena, neboť ve věci nešlo o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak.

4. Dále žalobce namítal, že policejní orgán v průběhu nasazení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu řádně nevyhodnocoval, zda i nadále trvají důvody, které původně měly vést k vydání příkazu k odposlechu, a tedy i provedení příkazu k odposlechu bylo v rozporu se zákonem, když nebyl splněn zákonný požadavek formulovaný v § 88 odst. 3 tr. ř. Nesplnění tohoto zákonného požadavku zatěžovalo provedení příkazu k odposlechu vadou mající za následek nezákonnost samotného provedení příkazu k odposlechu. Žalobce namítal, že policejní orgán ihned neukončil nasazení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ani v situaci, kdy zjistil, že jeho nasazení je nedůvodné, a tedy další provádění příkazu k odposlechu bylo v rozporu se zákonem.

5. Nezákonným rozhodnutím při nařízení a nesprávným úředním postupem při realizaci odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla žalobci způsobena významná nemajetková újma spojená s důsledky těchto nezákonných zásahů do práv, svobod, soukromí, cti a důstojnosti žalobce a rovněž jeho družky , jméno FO, , se kterou žalobce v té době očekával narození potomka (dcera , jméno FO, se narodila dne , datum, ). Žalobce a jeho družka spolu již tehdy vedli společnou domácnost a těšili se na narození potomka. Následné zjištění, že vzájemná – často velmi intimní – komunikace žalobce a jeho družky byla pod kontrolou orgánů činných v trestním řízení, vnímali žalobce a jeho družka velice emocionálně a senzitivně, když takový zásah do práv, svobod, soukromí, cti a důstojnosti je ještě intenzivnější než zásah do soukromí spojený s realizací domovní prohlídky nebo než zásah do práv, svobod, soukromí, cti a důstojnosti spojený se šacováním při osobní prohlídce. Invazivní zásahy orgánů činných v trestním řízení měly za následek vážný a zcela zásadní zásah do osobnostních práv žalobce.

6. Vzniklou nemajetkovou újmu požadoval žalobce nahradit v penězích, když samotné konstatování porušení práva se nemůže jevit jako dostačující. Žalobce tak požadoval za každý započatý den provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu částku 10 000 Kč, tj. za 116 dnů od , datum, do , datum, požadoval celkem částku 1 160 000 Kč.

7. Takto formulovaný nárok žalobce uplatnil u žalované přípisem doručeným dne , datum, , žalovaná však jeho žádost dosud nijak nevyřídila. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 1 160 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.

8. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil předmětný nárok dne , datum, . K projednání žádosti došlo dne , datum, , žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Žalovaná uvedla, že ze spisu OS , adresa, sp. zn. , spisová značka, zjistila, že dne , datum, byl OS , adresa, vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v délce trvání od , datum, do , datum, , realizován byl ve skutečnosti od , datum, do , datum, , tedy necelé 4 měsíce. Na základě informace od policejního orgánu podal žalobce dne , datum, návrh na přezkoumání zákonnosti k NS, který vydal dne , datum, usnesení, kterým prohlásil, že uvedeným příkazem byl porušen zákon v ustanoveních § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem tvrzena s konkrétními následky a dostatečně prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledala. Žalobce se ve své žádosti, ale naprosto shodně i v žalobě pouze obecně vyjadřuje ve smyslu vzniku nemajetkové újmy a zásahů do jeho soukromého života stran intimních rozhovorů s družkou, která měla být v tu dobu těhotná. Ničeho k tomuto však nedoložil. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě bylo přihlédnuto zejména ke skutečnosti, že se jedná o zásah do práv žadatele, který byl odposloucháván, aniž by o tom věděl, a proto se proti takovému zásahu, v době jeho trvání, nemohl bránit. Zároveň bylo v daném případě přihlédnuto k již dříve vydanému pravomocnému rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, (dále jen „, název soudu, “) ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , ve spojení s rozhodnutím Městského soudu , název soudu, (dále jen „, název soudu, “) ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, ve kterém bylo přiznáno žalobci zadostiučinění za 3 měsíce trvající odposlech ve výši 20 000 Kč. Vzhledem k uvedenému považuje žalovaná přiznání zadostiučinění ve výši 30 000 Kč za dostatečné.

9. V podáním došlém soudu dne , datum, žalobce uvedl, že mu žalovaná na předmětný nárok uhradila dne , datum, částku 30 000 Kč, a do této částky vzal svou žalobu částečně zpět. Tvrzené datum úhrady učinila žalovaná při ústním jednání konaném dne , datum, nesporným. Řízení bylo v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, .

10. Žalobce pak ke vzniklé nemajetkové újmě doplnil, že tato spočívá v zásazích do osobního, rodinného, společenského a pracovního života a soukromí žalobce. Následné zjištění, že byl nezákonným způsobem odposloucháván, bylo žalobcem vnímáno velice emocionálně a senzitivně, a to i s ohledem (avšak nejen) na tehdejší těhotenství jeho družky, a dále s ohledem na to, že žalobce si uvědomil, jaké soukromé, důvěrné a intimní telefonické rozhovory v té době se svou družkou vedl. Zjištění o realizovaných odposleších žalobce velmi zasáhlo. Žalobce se cítil a stále ještě cítí být značně poškozen na svých subjektivních právech, když si je plně vědom toho, že byl odposloucháván nedůvodně a nezákonně, a tedy že vůbec nebylo na místě, aby byl odposloucháván. V důsledku nedůvodných a nezákonných odposlechů měly cizí osoby možnost vyposlechnout telefonické rozhovory žalobce týkající se jeho soukromého, rodinného, partnerského a intimního, společenského a pracovního života, přičemž žalobce si nikdy nepřál, aby jakékoliv cizí osoby tyto telefonické rozhovory vyposlechly, resp. se s těmito telefonickými rozhovory seznámily a pamatovaly si je, a to zejména v situaci, kdy žalobce se ničeho nezákonného nedopustil. Uvedené žalobce vnímal značně úkorně o to více, že obec , adresa, , ve které žalobce žije, je relativně malou obcí, kde tzv. každý se zná s každým, a to včetně ve věci zainteresovaných a činných policistů, kteří předmětné telefonické rozhovory vyposlechli, resp. se s nimi seznámili a pamatovali si je, když žalobce se s těmito policisty zná a tito policisté se znají s žalobcem, přičemž jejich vztahy jsou dlouhodobě napjaté. Z místní policie navíc pravidelně dochází k únikům informací týkajících se žalobce zjištěných místními policisty s tím, že tyto informace se pravidelně následně dovídá mimo jiné také bývalá družka žalobce , jméno FO, a prostřednictvím ní také bývalý manžel družky žalobce , jméno FO, . Žalobce též působí v rámci obce , adresa, a blízkého okolí jako poměrně úspěšný podnikatel, když podniká prostřednictvím poměrně úspěšné obchodní společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , která se věnuje výrobní činnosti, přičemž potencionální šíření soukromých informací o jeho osobě vyposlechnutých z předmětných telefonických hovorů je způsobilé žalobce poškozovat v rámci jeho podnikatelské činnosti, když žalobce se od té doby důvodně obává, že takto vyposlechnuté soukromé informace o jeho osobě mohou být v budoucnu zneužity. Od doby, co se dověděl, že byl nedůvodně a nezákonně odposloucháván, žije žalobce v obavách, stresu a napětí, když neví, co jej v této souvislosti ještě očekává a jaké další škody jej postihnou, což značně snižuje životní komfort. S takovou situací se žalobce a jeho rodina setkali poprvé ve svém životě a připadali si a ještě si stále připadají, jako by byli nějací zločinci či nějaké závadové osoby. Jak žalobce, tak jeho rodina v této souvislosti pociťovali a stále ještě pociťují značnou nervozitu a stres, špatně se jim spalo a stále se jim ještě špatně spí. Byli a stále ještě jsou pod tlakem psychickým a emočním. Žalobce v této souvislosti často propadá zoufalství. Zásah do soukromé sféry žalobce dosud zcela neodezněl. To vše představuje vážné zásahy do sféry žalobce. Žalobce se po zjištění, že byl nedůvodně a nezákonně odposloucháván, uzavřel do sebe, začal se méně stýkat se svými přáteli, přestal mít náladu na to, aby se věnoval svým zálibám, ztratil chuť do života. Zjištění o realizovaných odposleších bylo pro žalobce značně ponižující a frustrující, žalobce v důsledku toho dosud pociťuje hanbu a stud, poškození své dobré pověsti, žalobce pociťoval a stále ještě pociťuje lítost, ponížení a stigmatizaci. Žalobce měl za to, že stát jej ochrání před nedůvodně vedenými zásahy orgánů činných v trestním řízení do jeho osobní sféry, avšak to zde zjevně neplatilo. Nedůvodné zásahy orgánů činných v trestním řízení se do života žalobce negativně promítly v mnoha směrech s tím, že související negativní důsledky nebude možné nikdy zcela odstranit. Jednoznačnou příčinou uvedených zásahů do sféry žalobce je skutečnost, žalobce byl nezákonným způsobem odposloucháván.

11. Dále žalobce uvedl, že nezákonné nařízení a provádění odposlechu měl policejní orgán (resp. dozorující státní zástupce) zjistit krátce po nařízení, neboť již krátce po pořízení a po vyposlechnutí prvních odposlechů musel policejní orgán zjistit, že žalobce se žádné nelegální činnosti nedopouští a že nařčení ze strany , jméno FO, a , jméno FO, , která byla impulsem k zahájení odposlechu, byla nepodložená, smyšlená a vedená toliko snahou po osobní revanši. Policejní orgán však na tato zjištění nedbal a přes tato zjištění odposlech ihned neukončil a místo toho v něm nadále pokračoval, a to i přesto, že průběžně musel zjišťovat, že odposlech je realizován zcela nedůvodně, a tedy nezákonně. Na toto však policejní orgán nijak nereagoval a dále nedůvodně zasahoval do soukromí žalobce, nadále nedůvodně pořizoval nahrávky odposlechnutých telefonických hovorů, se kterými se seznamovali ve věci činní policisté, kteří měli možnost si informace obsažené v těchto odposlechnutých telefonických hovorech zapamatovat, a to po maximálně možnou dobu, kterou umožňovalo prvotní soudní povolení odposlechu. Uvedené umocňuje jednak nedůvodnost, jednak závažnost zásahů do sféry žalobce, a tedy i intenzitu nemajetkové újmy způsobené žalobci.

12. Srovnání s věcí projednávanou u , název soudu, pod sp. zn. , spisová značka, nemůže dle žalobce obstát. V případě, který uvádí žalovaná, nebyly nedůvodné zásahy do sféry poškozené osoby tak masivní a tak na první pohled zcela nedůvodné, jako tomu bylo v případě žalobce. Uvedený případ je též mnohem staršího data, než je tomu v případě žalobce, kdy v mezidobí došlo v důsledku výrazné inflace ke snížení hodnoty tehdy přiznané peněžní částky.

13. Následně žalobce doplnil tvrzení o konkrétních případech, kdy měly do jeho okolí uniknout informace o realizovaných odposleších, event. o obsahu odposlechnutých hovorů, a o dopadech těchto úniků na jednotlivé sféry života žalobce. Po předestření názoru soudu, že se v případě takových eventuálních úniků jedná o případný jiný nesprávný úřední postup, a tedy jiný odpovědnostní titul než nezákonné nařízení a realizování odposlechů, které jsou dosud předmětem řízení, kdy uplatňování nároků z tohoto dalšího odpovědnostního titulu představuje změnu žaloby, a výzvě soudu, aby žalobce dotvrdil a prokázal, zda a kdy splnil podmínku předběžného projednání nároků z takového dalšího nesprávného úředního postupu u žalované, žalobce doplnil, že nároky u žalované předběžně neuplatnil a na předmětné změně žaloby netrvá.

14. Žalovaná pak ještě doplnila, že žalobce nebyl přes opakované výzvy soudu schopen konkrétně tvrdit zásahy, které mu měly být způsobeny předmětnými odposlechy. Zásahy dává žalobce do souvislosti i s domovní prohlídkou, zadržením či trestním řízením jako takovým. Opakovaně zdůrazňuje, že trestní stíhání bylo zaviněno jeho bývalou družkou a jejím současným partnerem. Dle žalované nelze klást orgánům činným v trestním řízení za vinu, že se věnovaly prověřování takto závažné činnosti. Stran domovní prohlídky, prohlídky jiných prostor a zadržení již žalobce vedl u , název soudu, pod sp. zn. , spisová značka, kompenzační řízení a jeho žaloba byla zamítnuta, když nebyl shledán odpovědnostní titul. Žalobce se tak dle názoru žalované snaží podřadit stejné zásahy pod dnes projednávaný odpovědnostní titul, kterým je nezákonně provedený odposlech.

15. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

16. V trestní věci podezření ze spáchání přečinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (distribuce metamfetaminu – pervitinu v době od počátku roku 2010 do současnosti), ve které vystupoval žalobce jako podezřelý, byl k návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne , datum, soudkyní OS , adresa, vydán dne , datum, příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dvou telefonních čísel a třech telefonních přístrojů, jejichž uživatelem měl být žalobce, a to na dobu od , datum, do , datum, . Trestní řízení bylo zahájeno na základě vysvětlení podaných , jméno FO, a , jméno FO, . Příkaz k odposlechu byl vydán za účelem rozkrytí rozsahu distribuce metamfetaminu a zmapování kontaktů žalobce při této činnosti jak na straně odběratelů, tak na straně dodavatelů (zjištěno z návrhu č. j. , číslo jednací, , příkazu č. j. , číslo jednací, ).

17. Odposlechy byly realizovány v době od , datum, do , datum, (zjištěno z vyrozumění policejního orgánu ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, ).

18. K návrhu žalobce ze dne , datum, , ve kterém argumentoval obdobně jako v nyní projednávané žalobě, rozhodl NS usnesením ze dne , datum, tak, že předmětným příkazem k odposlechu byl porušen zákon v ustanoveních § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. NS zejména vytkl, že trestní řízení bylo zahájeno, resp. příkaz k odposlechu byl vydán pouze na základě tvrzení , jméno FO, a , jméno FO, , jejichž výpovědi nakonec ani sám policejní orgán nepovažoval za věrohodné pro jejich specifický vztah k žalobci a dostatečné pro zahájení trestního stíhání žalobce, a že se orgány činné v trestním řízení nepokusily prověřit jejich tvrzení jinými méně invazivními prostředky, než je nařízení a realizace odposlechů. Příkaz k odposlechu NS označil též za nedostatečně a jen formálně odůvodněný. Dalšími námitkami žalobce týkajícími se dalších úkonů v předmětném trestním řízení, mj. tvrzeními o porušení povinnosti dle § 88 odst. 3 tr. ř. (povinnost policejního orgánu průběžně vyhodnocovat, zda i nadále trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a povinnost odposlech a záznam telekomunikačního provozu ihned ukončit, pokud tyto důvody pominuly), se NS nezabýval, neboť tyto nemohly být předmětem řízení o přezkumu dle § 314l a násl. tr. ř. (zjištěno z návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a na přezkoumání zákonnosti provedení příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jakožto návrhu učiněného ve smyslu třetí věty § 88 odst. 8 trestního řádu a ve smyslu § 314l odst. 1 trestního řádu, usnesení č. j. 4 Pzo 1/2022-65).

19. Usnesením ze dne , datum, byla předmětná trestní věc odložena dle § 159a odst. 1 tr. řádu, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Policejní orgán na podkladě provedeného prověřování konstatoval, že nelze ani s vyšší mírou pravděpodobnosti konstatovat, že by se žalobce dopustil jednání, pro které byly zahájeny úkony trestního řízení. Předmětné podezření se opírá jen o vysvětlení , jméno FO, a , jméno FO, , kteří vedou se žalobcem a jeho přítelkyní spory o svěření dětí do péče. V odůvodnění usnesení není uvedena ani zmínka o jakékoli relevantní skutečnosti zjištěné z realizovaných odposlechů (zjištěno z usnesení č. j. , číslo jednací, ).

20. Svědkyně , jméno FO, , partnerka žalobce od února , rok, , uvedla, že zjištění, že byli odposloucháváni, byl pro ně šok, bylo to pro ně velmi nepříjemné. Svědkyně byla v dané době těhotná, musela ukončit pracovní poměr a odcházela na rizikové těhotenství. Se žalobcem po telefonu probírali intimní záležitosti, věci stran těhotenství svědkyně, co jí řekla lékařka, co se může stát apod. Svědkyně se v dané době rozváděla a i toto po telefonu probírali. V komunikaci byli otevření, nijak ji necenzurovali, nedávali si na nic pozor, netušili, že by mohli být odposloucháváni. Bylo pak velmi nepříjemné zjistit, že tuto jejich komunikaci slyšel někdo další. Po zjištění, že byli odposloucháni, si v telefonátech dávají větší pozor, obávají se říci něco důvěrnějšího či intimnějšího. Nevědí, zda někdo něco podobného zase nezkusí. Zjištění, že byli odposloucháváni, pak probírali i v rodině a všichni z toho byli v šoku, že někdo může něco takového neoprávněně dělat. Dále svědkyně uvedla, že žalobce je v , název města, poměrně známý, podniká ve společnosti , právnická osoba, , pracují se železem, spolupracují s různými firmami. Vztahy žalobce s policií nejsou dle svědkyně dobré. Informace o odposleších se dle svědkyně rozšířila, rozšířila se i informace o proběhlé neoprávněné domovní prohlídce, o žalobci se říkalo, že je nějaký distributor omamných látek. Některé firmy ukončili se žalobcovou společností spolupráci. Uniklé informace byly užívány , jméno FO, a , jméno FO, v opatrovnických a rozvodových řízeních.

21. Žalobce ve své účastnické výpovědi rovněž uvedl, že zjištění o tom, že byli odposloucháváni, byl pro ně obrovský šok. V telefonické komunikaci probírali řadu intimních věcí týkajících se zdravotních, rodinných problémů. Řešili záležitosti týkající se rizikového těhotenství žalobcovy přítelkyně, mrtvice žalobcova otce, zdravotních problémů žalobcovy matky, záležitosti týkající se řízení o úpravě poměrů žalobcova syna. Žalobce též probíral záležitosti svého podnikání, a to i ve věcech, ve kterých má se svými obchodními partnery sjednánu povinnost mlčenlivosti. V komunikaci byli velmi otevření, netušili, že by je mohl někdo odposlouchávat. Po zjištění o realizovaných odposleších si musejí dávat pozor, co mohou do telefonu říct, musejí počítat s tím, že mohou být odposloucháváni. Žalobce z toho má do dodneška špatné spaní, zdá se mu o tom, má strach cokoliv říct do telefonu. Dále žalobce uvedl, že , název města, jsou malé město, všichni se tam znají. Žalobce je v místě poměrně známý podnikatel. Informace z odposlechů se dle žalobce rozšířily jak mezi obyvatele , název města, , tak mezi obchodní partnery žalobce. Lidé se pak na ně dívali skrz prsty, někteří obchodní partneři přerušili se žalobcovou společností spolupráci, ubyly jí zakázky. Od policie se šířily i další informace z trestního řízení žalobce, např. o provedené domovní prohlídce. , jméno FO, má dle žalobce s policisty přátelské vztahy a policie je vůči žalobci zaujatá. Informace z trestního řízení využívali , jméno FO, a , jméno FO, v soudních řízeních.

22. Žádostí ze dne , datum, , došlou žalované téhož dne, uplatnil žalobce u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 1 160 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným nařízením a realizací odposlechů. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne , datum, , kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za jehož vydání se žalobci omluvila, a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Částka 30 000 Kč byla žalobci uhrazena dne , datum, (zjištěno ze žádosti, stanoviska, shodných tvrzení účastníků o datu úhrady).

23. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

24. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

25. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

27. Ke vzniku odpovědnosti státu za újmu je nutné kumulativní splnění třech předpokladůa) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupub) vznik újmyc) příčinná souvislost mezi předpoklady a) a b).

28. Dle § 7 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

29. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

31. Pokud jde o nesprávný úřední postup, který není vyjma nepřiměřené délky řízení v zákoně definován, je za něj teorií a praxí považována jiná činnost státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

32. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

33. V řízení bylo prokázáno, že usnesením NS byla deklarována nezákonnost předmětného příkazu k odposlechu. Přestože tedy dané rozhodnutí nebylo pro nezákonnost přímo zrušeno či změněno, jeho nezákonnost byla deklarována k tomu příslušným orgánem v zákonem předvídaném řízení, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné.

34. Soud se pak pro nadbytečnost nezabýval zjišťováním, zda policejní orgán při provádění odposlechů porušil povinnost upravenou v § 88 odst. 3 tr. řádu, když případně zjištěný nesprávný úřední postup by neměl na posouzení věci žádný vliv. Žalobce o provádění odposlechů nevěděl, o jejich realizaci se dozvěděl až ex post, a rozhodující je tak dle názoru soudu jen celková doba provádění odposlechů a skutečnost, že celé jejich nařízení a následná realizace nebyly souladné se zákonem, nikoliv též další případná pochybení při jejich provádění. Namítané porušení § 88 odst. 3 tr. ř. by mohlo mít relevanci v případě, že by odposlechy byly nařízeny v souladu se zákonem, avšak v důsledku porušení odkazovaného ustanovení tr. ř. probíhalo jejich provádění déle, než dle zákona probíhat mělo.

35. Pokud jde o vzniklou nemajetkovou újmu, soud vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobce vnímal a nadále vnímá úkorně a jako zásah do svého zejména osobního a rodinného, ale i pracovního života skutečnost, že často intimní či citlivé informace byly vyposlechnuty třetími osobami. Bylo prokázáno, že žalobce v odposlechnutých hovorech probíral se svou partnerkou záležitosti týkající se jejího rizikového těhotenství, jejího zdravotního stavu, řešili též otázky zdravotního stavu rodičů žalobce a další rodinné věci, záležitosti týkající se rozvodu žalobcovy partnerky a sporu ve věci péče o žalobcova syna. Žalobce též v telefonátech probíral citlivé záležitosti stran svého podnikání, které se týkaly i skutečností, ve kterých je smluvně vázán povinností mlčenlivosti. V telefonické komunikaci byli žalobce i jeho partnerka otevření a svá vyjádření nepodrobovali žádné autocenzuře tak, jak se obvykle chová každý člověk, když nemá žádného důvodu předpokládat, že by jeho osobní komunikace byla přístupna někomu dalšímu. Odposlechnutí takovéto komunikace třetími osobami představuje zcela jistě výrazný zásah do osobnostní sféry, do soukromého, rodinného, společenského a pracovního života každé osoby. V případě žalobce pak byla intenzita takového zásahu umocněna skutečností, že žalobce žije na malém městě, kde se všichni znají, a že odposlechy nebyly realizovány anonymními třetími osobami, ale osobami, které žalobce znají i mimo svou pracovní činnost u orgánů činných v trestním řízení. Přestože osoby vykonávající funkci orgánů činných v trestním řízení jsou vázány povinností mlčenlivosti a získané informace nesmějí využít pro jiný účel než pro dotčené trestní řízení, je zcela jistě nepříjemnější vědomí, že se osobní, citlivé, intimní informace o člověku dozvěděl někdo, kdo se s ním dostává do kontaktu i mimo svou pracovní sféru a pro kterého není jinak anonymní osobou v právě řešeném případu. Intenzitu zásahu a vzniklé nemajetkové újmy zvyšuje též délka doby v trvání téměř 4 měsíců (od , datum, do , datum, ), po kterou byly odposlechy realizovány. Zjištění o realizovaných odposleších pak mělo u žalobce (a též jeho partnerky) logický důsledek spočívající v tom, že se v další telefonické komunikaci více hlídají a dávají si pozor, co do telefonu říkají, přestože se ničeho závadného nedopustili a nedopouštějí. Ve své komunikaci tak jsou v konečném důsledku méně svobodní, než tomu bylo před zjištěním nezákonného zásahu ze strany státu.

36. Jak již soud žalobci předestřel v průběhu řízení, nepovažoval pro zde řešenou věc za relevantní tvrzení žalobce o úniku informací o realizovaných odposleších a jejich obsahu a dopadech těchto tvrzených úniků na jednotlivé sféry života žalobce. Pokud k tvrzeným únikům informací o odposleších skutečně došlo (čímž se soud pro nadbytečnost podrobněji nezabýval), jednalo by se o jiný a zcela samostatný nesprávný úřední postup (porušení povinnosti mlčenlivosti) orgánů činných v trestním řízení, který by byl nezávislý na odpovědnostním titulu v podobě nezákonného rozhodnutí, event. nesprávného úředního postupu v podobě porušení povinnosti dle § 88 odst. 3 tr. ř., který žalobce původně uplatnil u žalované a který následně učinil předmětem řízení. Nesprávný úřední postup v podobě úniku informací o odposleších by zde mohl existovat, i kdyby vlastní nařízení a realizace odposlechů byly souladné se zákonem. Mezi tvrzenými následky úniků informací o odposleších a nezákonným nařízením a realizací odposlechů tak absentuje příčinná souvislost, a tyto tvrzené následky tedy soud ve svém rozhodnutí nezohledňoval.

37. Konečně pak soud nepřisvědčil tvrzení žalobce, že v důsledku zjištění o realizaci nezákonných odposlechů špatně spí, uzavřel se do sebe, začal se méně stýkat se svými přáteli, přestal mít náladu věnovat se svým zálibám, přestal mít chuť do života. Soudu je z jeho činnosti (věc projednávaná pod sp. zn. , spisová značka, známo, že zcela identické následky žalobce spojoval již se svým zadržením ve dnech , datum, a domovní prohlídkou a prohlídkou vozidla dle , datum, , realizovanými policejním orgánem v témže trestním řízení, a to v žalobě podané dne , datum, , resp. žádosti o náhradu nemajetkové újmy podané u žalované dne , datum, , tj. dříve, než se žalobce o realizaci odposlechů vůbec dozvěděl.

38. Na základě všech uvedených skutečností vzal soud za prokázané, že v důsledku nezákonného nařízení a realizace odposlechů vznikla žalobci nezanedbatelná nemajetková újma, kterou je namístě nahradit v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. To ostatně nebylo mezi účastníky též sporné, spor byl veden jen o výši takového zadostiučinění.

39. Případ žalobce pak soud porovnal s věcí projednávanou u , název soudu, pod sp. zn. , spisová značka, a následně u , název soudu, pod sp. zn. , spisová značka, . V této věci byl rovněž projednáván nárok poškozeného na odškodnění nemajetkové újmy způsobené realizací odposlechů na základě příkazu, který byl následně usnesením NS prohlášen za nezákonný. Odposlechy v porovnávané věci trvaly 3 měsíce a tamní poškozený se o jejich realizaci nejprve vůbec nedozvěděl, když policejní orgán nesplnil svou informační povinnost, a že byly nařízeny a realizovány, se dozvěděl až následně z nahlížení do spisu. Poškozený v porovnávané věci v odposlechnuté komunikaci řešil se svou družkou problémy týkající se jejich společného syna, o jehož výchově probíhalo soudní řízení, a rovněž citlivé rodinné záležitosti se svým bratrem. Pro úplnost lze dodat, že poškozený v projednávané věci byl též policejním orgánem zadržen, byly u něho provedeny domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor (provozovny společnosti) a jeho trestní věc byla následně odložena, aniž by bylo zahájeno trestní stíhání. Žalovaná v porovnávané věci konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a poškozenému se omluvila. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 20 000 Kč, přičemž akcentoval i nesprávný postup policejního orgánu, který o realizaci odposlechů poškozeného nevyrozuměl.

40. Po zohlednění shora učiněných zjištění a porovnání případu žalobce s uvedeným obdobným případem dospěl soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním by byla částka cca 40 000 Kč. Odposlechy v případě žalobce trvaly o měsíc déle než v porovnávaném případě, intenzita jinak obdobných následků byla v případě žalobce umocňována skutečností, že jeho osobní komunikaci vyposlechly osoby, které žalobce znají i mimo jejich činnost v rámci orgánů činných v trestním řízení.

41. Soud pak přisvědčil námitce žalobce, že výše poskytovaného zadostiučinění by měla odpovídat poměrům v ČR a měla by reagovat na změny ekonomické situace a cenové úrovně tak, aby byla zachována její satisfakční funkce. Uvedený princip ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Rozsudek odvolacího soudu v porovnávané věci 27 C 9/2012 byl vydán v únoru 2016. S ohledem (na obecně známý) vývoj inflace v posledních letech tak soud považoval za odpovídající výši zadostiučinění částku 50 000 Kč.

42. Jelikož žalobce na odčinění nemajetkové újmy již obdržel částku 30 000 Kč, považoval soud jeho žalobu za důvodnou do částky 20 000 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 1 110 000 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

43. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalovanému. Žádost žalobce byla doručena žalované dne , datum, a lhůta 6 měsíců skončila dne , datum, . Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení od , datum, za důvodný a právo na zaplacení úroku z prodlení od tohoto data žalobci přiznal.

44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované nahradit mu nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 45 034 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč,- 8x odměnou právního zástupce za osm úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne , datum, , sepis doplnění žaloby ze dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, , sepis doplnění žaloby ze dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, ) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 24 800 Kč (8x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za osm úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 2 400 Kč (8x 300 Kč),- náhradou cestovného právního zástupce za 4 cesty vlakem z , adresa, a zpět ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, dle § 156 a násl. zákoníku práce v celkové výši 3 346 Kč (699 Kč + 35 Kč + 100 Kč dne , datum, , 439 Kč + 535 Kč + 35 Kč dne , datum, , 699 Kč + 35 Kč dne , datum, , 699 Kč + 35 Kč + 35 Kč dne , datum, dle předložených cestovních dokladů),- 4x náhradou za promeškaný čas právního zástupce při cestě vlakem z , adresa, a zpět ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , tj. 4x za 14 ½hod. (jedna cesta vlakem trvá dle IDOS přes 3 do 3,5 hodiny) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 5 600 Kč (56x 100 Kč),- DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce (vyjma náhrady cestovného vlakem, která je již včetně DPH) ve výši 6 888 Kč.

45. Požadovanou náhradu odměny a náhradu hotových výdajů právního zástupce za úkon uplatnění nároku na náhradu újmy u žalované soud žalobci nepřiznal, když taková náhrada je výslovně vyloučena ustanovením § 31 odst. 4 OdpŠk.

46. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.