11 C 8/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o zaplacení 68 630 Kč s příslušenstvím a 80 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 148 630 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 148 630 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou původně Okresnímu soudu v Opavě dne 20. 7. 2020, ve znění pozdějších doplnění, se žalobce domáhal zaplacení částek 68 630 Kč s příslušenstvím a 80 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škod, které mu měly vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu [anonymizována čtyři slova] [územní celek] (dále jen„ [anonymizováno]“).

2. Žalobce uvedl, že se stal obětí diskriminace v přístupu k zaměstnání z důvodu věku, a proto tuto skutečnost oznámil příslušnému [anonymizována dvě slova], který jej následně vyzval k doložení adresy zaměstnavatele, aby u něho mohl provést kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů. Žalobci se však s ohledem na ochranu osobních údajů nepodařilo adresu diskriminujícího subjektu zjistit a žalovaný mu v této situaci neposkytl žádnou součinnost. Žalobci proto nezbylo, než se pokusit o zjištění adresy diskriminujícího subjektu vlastními prostředky z veřejně dostupných informačních zdrojů, aby se mohl domoci soudní ochrany poté, co se žalovaný ke své zákonné povinnosti postavil uvedeným způsobem. Jelikož bylo s ohledem na ustanovení o. s. ř. nezbytné, aby žalobce do své žaloby proti diskriminujícímu subjektu uvedl jeho adresu, kterou neznal, nezbylo mu než ke jménu a příjmení diskriminujícího subjektu, o němž nebylo pochyb, že se jedná o skutečné občanské jméno a příjmení, připsat adresu, o níž se domníval, že diskriminujícímu subjektu patří. Avšak poté co nalézací soud kontaktoval žalovaného na adrese, kterou žalobce v žalobě uvedl, se ukázalo, že patří jiné osobě shodného jména a příjmení. Žaloba proto byla zamítnuta a rovněž všechny nadřízené soudy se s rozhodnutími soudu nižších stupňů ztotožnily. Žalobce byl tedy se svou žalobou vůči diskriminujícímu subjektu neúspěšný, a to z důvodu pochybení na straně žalovaného, který byl nečinný místo toho, aby v případě diskriminace postupoval, jakožto veřejnoprávní kontrolní orgán, z úřední povinnosti, plnil ustanovení zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, a důsledně využíval svých pravomocí. 3. [anonymizováno] tedy porušil svou zákonnou povinnost kontrolního orgánu jednat z úřední povinnosti v případech, kdy se dozví o jednání, které zakládá podezření na diskriminační jednání v přístupu k zaměstnání na základě věku. [anonymizováno] zahajuje kontrolní řízení z moci úřední. Účelem kontroly je zjištění, zda kontrolovaná osoba plní povinnosti jí vyplývající z právních předpisů. Dle § 25 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), kontrolní orgány v zájmu dobré správy vzájemně spolupracují a koordinují své kontroly. Požádá-li kontrolní orgán jiný orgán veřejné moci o poskytnutí údajů či informací potřebných k provedení kontroly, budou mu tímto orgánem poskytnuty, má-li je takový orgán k dispozici. Žalobce se obrátil na [anonymizováno] se zjištěním, že je diskriminován z důvodu věku, kdy na podporu těchto svých závěrů předložil relevantní důkazy tak, aby úřad na jejich podkladě mohl započít s kontrolní činností. Sám nebyl schopen k žádosti blíže diskriminující subjekt identifikovat, neboť oproti státnímu orgánu nedisponoval prostředky k zjištění bližších údajů o diskriminujícím subjektu. [anonymizováno] i přes jemu zákonem uložené povinnosti kooperace s dalšími orgány státní správy zůstal zcela nečinný a zpronevěřil se svému poslání. Podnětem žalobce se tak bez dalšího odmítl jakkoli zabývat.

4. Nečinnost [anonymizováno] zapříčinila stav, kdy diskriminující subjekt nemohl být žalobcem řádně identifikován a případně správním orgánem uznán vinným za diskriminační jednání. V důsledku popsaného nesprávného úředního postupu [anonymizováno] vznikla žalobci škoda v podobě: - přímé škody v úhrnné výši 68 630 Kč, kterou tvoří náklady (vlastní a protistrany) neúspěšného soudního řízení - ušlého zisku ve výši 80 000 Kč, představující náhradu za diskriminaci v přístupu k zaměstnání, které se žalobce nedomohl; při vyčíslení této náhrady žalobce vyšel z německého modelu převzatého do české soudní praxe a stanovil ji ve výši trojnásobku měsíční mzdy, která by mu v případě přijetí do zaměstnání pravděpodobně náležela (žalobce vyšel z údajů Informačního systému o průměrném výdělku [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“), tj. z mediánu hrubé měsíční mzdy pro skupinu zaměstnání Překladatelé, tlumočníci a jazykovědci za rok 2016, tedy částky 28 337 Kč); tato praxe má oporu v evropském právu, z něhož český antidiskriminační zákon vychází.

5. Požadavek na náhradu uvedených škod žalobce uplatnil dne 15. 5. 2020 u [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), který však nárok odmítl s odůvodněním, že [anonymizováno] žádnou svou zákonnou povinnost neporušil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částek 68 630 Kč a 80 000 Kč, obojí se zákonným úrokem z prodlení od 14. 7. 2020 do zaplacení. Následně žalobce upřesnil, že se při vyčíslení škody v podobě nákladů řízení dopustil početní chyby a na těchto nákladech zaplatil ještě vyšší částku, avšak k náhradě nadále požadoval jen částku 68 630 Kč s příslušenstvím.

6. Po ujasnění, že v řízení má za žalovaného vystupovat jako příslušná organizační složka [anonymizováno], žalobce nárok též uplatnil u tohoto úřadu dne 31. 5. 2022.

7. Žalovaný žalobou uplatněné nároky neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že [anonymizováno] obdržel dne 8. 11. 2013 od žalobce podnět, jehož obsahem byla e-mailová komunikace žalobce a osoby komunikující pod e-mailovou adresou [email]. Žalobce žádal minimálně o zablokování předmětné elektronické adresy. Podnět byl ze strany [anonymizováno] vyhodnocen jako neúplné podání, proto byl žalobce dne 13. 12. 2013 vyrozuměn o přijetí podnětu a mj. vyzván k doplnění údajů o zaměstnavateli tak, aby bylo možno posoudit místní příslušnost oblastního inspektorátu práce ke kontrole. Zároveň byl žalobce upozorněn na skutečnost, že pokud požadované informace nezašle, bude podání založeno bez provedení kontroly. Žalobce požadované informace nezaslal, proto byl podnět založen bez provedení kontroly. Dále pak žalovaný popsal komunikaci se žalobcem v období říjen 2016 až červenec 2020, zahrnující též uplatnění požadavku na náhradu škod ve výši 68 630 Kč a 80 000 Kč ze dne 18. 5. 2020 a odmítnutí tohoto nároku dne 10. 7. 2020. K žalobou uplatněným nárokům pak žalovaný uvedl, že mezi žalobcem a [anonymizováno], resp. [anonymizováno], probíhala od roku 2013 četná korespondence, kdy [anonymizováno], jakož i [anonymizováno], vyřizovaly řadu podání žalobce, v rámci kterých se žalobce domáhal provedení kontroly zaměřené na věkovou diskriminaci v přístupu k zaměstnání předložením e-mailové komunikace mezi žalobcem a osobou komunikující z e-mailové adresy [email], ve které žalobce zřejmě reagoval na„ poptávku překladatelských služeb“. Z žalobcem předložených údajů nebylo možno dostatečně identifikovat osobu, u které by mohla být provedena kontrola v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 255/2012 Sb. a zákona č. 251/2005 Sb. [anonymizováno], potažmo [anonymizováno], se řádně zabývaly všemi podáními žalobce a při jejich vyřizování postupovaly v souladu s právními předpisy. Nebylo-li známo, kterého konkrétního subjektu se podnět týkal, nemohla u něj být ani zahájena kontrola podle příslušných ustanovení kontrolního řádu. Vyjadřoval-li se [anonymizováno] k dotazům vzneseným žalobcem v průběhu roku 2016, pak ačkoliv tyto připouštěly možnost dotázat se provozovatele inzertních serverů na zadavatele inzerátu, v daném případě to nebylo možné využít pro doložení informace žalobcem pouze o e-mailové adrese. Argumentuje-li žalobce stanoviskem [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), žalovaný uvedl, že [anonymizováno] v rámci § 97 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, zahrnut není, přestože [anonymizováno] v závěru svého vyjádření uvádí, že informace může poskytnout pouze orgánům státní správy. [anonymizováno] nemá tudíž oprávnění získat informace od [anonymizováno] za účelem identifikace majitelů volaného čísla. Nadto provedení kontroly je vždy rozhodnutím příslušného kontrolního orgánu, neboť kontroly jsou zahajovány z moci úřední, nikoli na žádost, a na jejich provedení není právní nárok. V případě kontroly neexistuje„ kontrola na žádost“, stejně jako v případě správního řízení z moci úřední není subjektivní právo na to, aby byla v určité věci vůči určité osobě kontrola či správní řízení z moci úřední zahájeno. Domáhání se zahájení řízení (ať již kontroly ze strany orgánů inspekce práce, nebo zahájení správního řízení), nadto v případě, kdy nebylo jasné, s kým má být řízení zahájeno a vedeno, judikatura vylučuje. Úřední postup žalovaného ve věci tedy nebyl nesprávný, a proto takovým úředním postupem žalobci nemohla vzniknout, a ani nevznikla, žádná škoda. Dále žalovaný namítl absenci příčinné souvislosti mezi jakýmkoliv (i potenciálně nesprávným) úředním postupem žalovaného a žalobcem uplatňovanou škodou. Pokud jde o škodu v podobě nákladů řízení, tato byla zcela zjevně způsobena jednáním žalobce, který žaloval prakticky náhodně (podle jména a příjmení) vybranou osobu, kdy sám v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 (dále jen„ OS Praha 4“) připustil, že„ autorem inzerátu mohl být i jiný [jméno] [příjmení]“ Dle žalovaného tak zde není důvodu, pro který by odpovědnost za toto iracionální, nehospodárné jednání žalobce měla být jakkoli přenesena na žalovaného. Z celého průběhu komunikace se žalobcem lze mít důvodně za to, že žalobce si při vědomí svého neúspěchu ve sporu s [anonymizováno] [příjmení], způsobeného jednáním žalobce, kdy tento žaloval prakticky náhodně vybranou osobu, pouze snaží nalézt„ viníka“ situace, kterým však žalovaný není. Obdobné pak platí i pro škodu v podobě ušlého zisku, u které též neexistuje žádná příčinná souvislost mezi jakýmkoli jednáním žalovaného a takto definovaným nárokem žalobce.

8. Následně pak žalovaný ještě vznesl námitku promlčení žalobou uplatněných nároků, když se jedná o případ, který začal někdy v roce 2017, 2018.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

10. Dne 1. 11. 2013 byla na serveru [webová adresa] zveřejněna nabídka práce s popisem:„ Hledáme, mladé, sympatické muže, na překlady z francouzštiny do češtiny a obráceně. Vyžadujeme znalost francouzského jazyka na velmi vysoké úrovni. Zájemci pište na email: [email] nebo volejte na telefonní číslo [tel. číslo]“ (zjištěno z inzerátu).

11. E-mailem ze dne 8. 11. 2013 přeposlal žalobce [příjmení] e-mailovou komunikaci ze dnů 7. a 8. 11. 2013 začínající zprávou ze dne 7. 11. 2013 s textem: <i>„ Dobrý den,</i> <i>na základě Vaší poptávky mohu nabídnout překladatelské služby mezi češtinou a francouzštinou.</i> <i>S pozdravem</i> <i>[celé jméno žalobce], absolvent [anonymizováno] studia na [anonymizováno 5 slov]“</i> pokračující zprávou z adresy [email] ze dne 7. 11. 2013 s textem: <i>„ Dobrý den, mohl bych se vás zeptat na váš věk a případně zda-li by jste mi mohl poslat vaše číslo? Děkuji.“</i> pokračující zprávou ze dne 7. 11. 2013 s textem: <i>„ Je mi [anonymizováno] a můj telefon je [tel. číslo].</i> <i>[celé jméno žalobce]“</i> a končící zprávou z adresy [email] ze dne 8. 11. 2013 s textem: <i>„ Takto se bohužel omlouvám, ale mám od svého šéfa instrukce, že věkový limit je 26 let. Nezlobte se a přeji hezký víkend.“</i> V e-mailu, kterým žalobce tuto komunikaci přeposílal [anonymizováno], žalobce uvedl: <i>„ Dobrý den,</i> <i>přeposílám Vám podnět pro věkovou diskriminaci a žádám minimálně o zablokování níže uvedené elektronické adresy.</i> <i>[celé jméno žalobce]“</i> <i>(zjištěno z e-mailové komunikace).</i> 12. [anonymizováno] žalobci e-mailem ze dne 13. 12. 2013 potvrdil přijetí podnětu ke kontrole, ve kterém žalobce upozorňuje na porušování pracovněprávních předpisů v oblasti diskriminace před uzavřením pracovního poměru (věková diskriminace), a současně žalobci sdělil, že z obsahu jeho e-mailu není jasné, u jakého zaměstnavatele mělo dojít k porušování pracovněprávních vztahů v oblasti diskriminace, a že v e-mailu nejsou uvedeny další doplňující údaje např. místo výkonu případné práce. [anonymizováno] tak žalobce žádal o doplnění údajů o zaměstnavateli (včetně IČO a adresy sídla), aby bylo možné posoudit místní příslušnost [anonymizováno] ke kontrole. Současně [anonymizováno] žalobce žádal o zbavení mlčenlivosti, kterou je povinen zachovávat dle zákona č. 251/2005 Sb., a to prostřednictvím vyplnění zaslaného formuláře. Dále pak [anonymizováno] žalobce poučil, že pokud žádané informace nezašle, bude jeho podání (e-mail) založeno bez provedení kontroly. Žalobce na tento e-mail reagoval e-mailem ze dne 18. 12. 2013, ve kterém uvedl, že mu jméno zaměstnavatele není známo, reagoval na inzerát a obdržel odpověď, kterou [anonymizováno] přeposlal. Dále uvedl, že místem výkonu práce je [obec] a že podal trestní oznámení na [stát. instituce] (zjištěno z e-mailové komunikace).

13. Formulářem datovaným dnem 4. 1. 2014 (došlým [anonymizováno] nezjištěného data) žalobce zbavil [anonymizováno] mlčenlivosti a stran identifikace zaměstnavatele, u kterého má být kontrola provedena, uvedl, že tento je dosud neznámý a bude zjištěn [stát. instituce] (zjištěno z vyplněného formuláře zbavení mlčenlivosti).

14. E-mailem ze dne 15. 10. 2016 sděloval žalobce, že [stát. instituce] se odmítla zjištěním identity tehdy neznámého subjektu/zaměstnavatele zabývat, proto nemohlo být k podnětu zaslanému žalobcem před téměř třemi lety zahájeno ze strany [anonymizováno] šetření. Žalobce se tak pustil do hledání inzerenta vlastními silami a zjistil, že se jedná o existující osobu, která užívá stejné telefonní číslo dodnes. Dotazoval se pak [anonymizováno], zda může pokračovat v šetření, sdělí-li mu identit diskriminujícího subjektu, který je v diskriminujícím inzerátu obsažen, s tím, že konkrétní diskriminaci své osoby hodlá žalobce řešit samostatně v občanskoprávním soudním řízení. [anonymizováno] v odpovědi ze dne 18. 11. 2016, zaslané žalobci e-mailem ze dne 25. 11. 2016, žalobce informoval o subjektivních (1 rok) a objektivních (3 roky) lhůtách dle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, pro zánik odpovědnosti za správní delikt s tím, že odpovědnost za žalobcem uváděný skutek, který se stal před 3 lety, již zanikla. Na to žalobce reagoval e-mailem ze dne 30. 11. 2016, ve kterém namítal, že [anonymizováno] mohl zareagovat operativně a vyžádat si od žalobce obratem označení a kontaktní adresu přestupce, které žalobce dohledal na základě své vlastní investigativní činnosti, aby tak mohl zahájit správní řízení. Stejně tak mohl [anonymizováno] žalobce poučit o lhůtách již před třemi roky, nikoliv až po uplynutí tří let. Žalobce žalobu před vypršením tříleté promlčecí lhůty podat stihl, a nechápe tak, proč byl [anonymizováno] nečinný, když má sloužit právu a spravedlnosti. Za toto pochybení by měl někdo nést zodpovědnost (zjištěno z e-mailové komunikace).

15. E-mailem ze dne 16. 8. 2018 se žalobce dotazoval [anonymizováno], zda při podnětu oznamovatele k provedení kontroly si může [anonymizováno] zjistit adresu subjektu z moci úřední, pokud jej oznamovatel nezná a nemá možnost ji zjistit vlastními silami. K tomu mu [anonymizováno] e-mailem ze dne 20. 8. 2018 zaslal obecnou informaci o předmětu své činnosti a způsobech a náležitostech podávání podnětů. Žalobce v e-mailové reakci ze dne 23. 8. 2018 uváděl, že v odpovědi nenašel pomoc v situaci, kdy inzerent, který se dopustil věkové diskriminace v přístupu k zaměstnání, a z něhož (čili z inzerátu) nelze dovodit jeho sídlo, pouze jeho jméno, telefonické spojení či e-mailová adresa, a diskriminovaný žádá [anonymizováno] o zjištění sídla za účelem provedení kontroly, a žádal o upřesnění. K tomu mu [anonymizováno] e-mailem ze dne 27. 8. 2018 sdělil, že on, resp. [anonymizována tři slova] mohou při své kontrolní činnosti z moci úřední využít institut povinné osoby a dotázat se provozovatele inzertního portálu na totožnost podatele inzerátu. Současně však žalobce upozornil, že povinná osoba (provozovatel inzertního portálu) nemusí mít údaje vedoucí k identifikaci podatele inzerátu v době kontroly již k dispozici, neboť neexistuje žádná zákonná lhůta, která by určovala provozovatelům inzertních portálů uchovávat osobní údaje o zadavatelích. Žalobce v e-mailové reakci ze dne 27. 8. 2018 uváděl, že [anonymizováno] kontaktoval 2 dny po zveřejnění inzerátu. Z jeho podnětu ke kontrole však nebylo možné zjistit, u jakého zaměstnavatele k porušování pracovněprávních předpisů došlo. Žalobce byl opakovaně žádán o doplnění údajů o IČO a adresu sídla, aby bylo možné určit místní příslušnost oblastního inspektorátu, adresu zaměstnavatele však nedokázal určit, a ke kontrole tudíž nedošlo. V dalším e-mailu ze dne 23. 10. 2018 žalobce urgoval [anonymizováno] o zaslání komplexní odpovědi na předchozí dotaz. [anonymizováno] v e-mailové odpovědi ze dne 19. 11. 2018 zopakoval již poskytnutou obecnou informaci o předmětu své činnosti a o možnosti využití institutu povinné osoby a doplnil, že určité skutečnosti nedokáže zjistit, neboť není orgánem vyšetřovacím. Často se jedná např. o situaci, kdy je zveřejněna obecná nabídka práce, ze které nelze zjistit podatele inzerátu, nelze zjistit, pro jakého zaměstnavatele je nabídka práce zveřejněna. U takových inzerátů jsou uvedeny např. smyšlené adresy, telefonní čísla apod. E-mailem ze dne 19. 11. 2018 žádal žalobce [příjmení] o možnost nahlédnout do spisu týkajícího se jeho podnětu, k čemuž mu bylo e-mailem ze dne 21. 12. 2018 sděleno, že podnět a související korespondence jsou evidovány u [anonymizováno], na který se má žalobce dále obracet (zjištěno z e-mailové komunikace).

16. E-mailem ze dne 27. 12. 2019 se žalobce [příjmení] znovu dotazoval, zda má [anonymizováno] zákonnou možnost si z moci úřední zjistit adresu subjektu poté, co obdrží oznámení o porušování pracovně-právních předpisů, když oznamovateli není adresa zaměstnavatele známá a nemá možnost ji zjistit z veřejně dostupných zdrojů. E-mailem ze dne 2. 1. 2020 byl žalobce odkázán na odpověď poskytnutou na obdobný dotaz ze dne 16. 8. 2018 (zjištěno z e-mailové komunikace).

17. Přípisem ze dne 8. 2. 2020 se žalobce obrátil na [anonymizováno] se žádostí o zodpovězení dotazu, zda v případě, že oznamovatel nemá možnost, s ohledem na ochranu osobních údajů, adresu subjektu porušujícího pracovněprávní předpisy zjistit, má [anonymizováno] zákonnou pravomoc zjistit si adresu z moci úřední, když se mu tuto informaci dosud nepodařilo od pracovníků samotného [anonymizováno] zjistit. [anonymizováno] žalobci v přípisu ze dne 24. 2. 2020 (zpracovaném i na podkladu vyjádření [anonymizováno] ze dne 18. 2. 2020, ve kterém [anonymizováno] shrnul komunikaci se žalobcem) sdělilo, že [anonymizováno] disponuje možnostmi, jak zaměstnavatele identifikovat, byť k tomuto nemá žádnou speciální zákonnou pravomoc, nicméně je nezbytné, aby mu za tímto účelem byly podatelem podnětu poskytnuty veškeré dostupné a konkrétní informace, a to např. přímým zasláním inzerátu, na který žalobce ve dnech 23. 8. 2018 a 27. 8. 2018 poukázal (zjištěno z přípisů). 18. [anonymizováno] žalobci v přípisu ze dne 14. 6. 2017 v odpovědi na stížnost vysvětlil, že poskytovatelé elektronických komunikací jsou povinni poskytovat provozní a lokalizační údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu, které jsou povinni uchovávat jen po dobu 6 měsíců, pouze orgánům státní správy uvedeným v § 97 zákona č. 127/2005 Sb. (mezi kterými [anonymizováno] není - poznámka soudu) a že nejsou ze zákona povinni poskytovat osobní údaje o účastníkovi soukromé osobě (zjištěno z přípisu).

19. Rozsudkem OS Praha 4 ze dne 13. 12. 2017 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal vůči [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [IČO], zaplacení částky 80 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za předmětné diskriminační jednání, a žalobci bylo uloženo zaplatit [anonymizováno] [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 18 400 Kč. Soud v průběhu řízení zjistil z vyžádané zprávy společnosti [právnická osoba], že telefonní číslo uvedené v předmětném inzerátu je od roku 2010 evidováno na jinou osobu jménem [jméno] [příjmení], a žalobu tak zamítl, když bylo jednoznačně prokázáno, že [anonymizováno] [příjmení] není ve věci pasivně legitimován (zjištěno z rozsudku OS Praha 4 č j. [číslo jednací]).

20. K odvolání žalobce byl rozsudek OS Praha 4 potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen„ MS Praha“) ze dne 13. 6. 2018 a žalobci bylo uloženo zaplatit [anonymizováno] [příjmení] náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 200 Kč (zjištěno z rozsudku MS Praha č. j. [číslo jednací]).

21. Usnesením Nejvyššího sodu ČR (dále jen„ NSČR“) ze dne 13. 8. 2019 bylo jako nepřípustné odmítnuto žalobcovo dovolání proti rozsudku MS Praha a žalobci bylo uloženo zaplatit [anonymizováno] [příjmení] náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5 150 Kč (zjištěno z usnesení NSČR č. j. [číslo jednací]).

22. Usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2019 byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta ústavní stížnost žalobce proti rozsudkům OS Praha 4 a MS Praha a usnesení NSČR (zjištěno z usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3547/19).

23. V jiném řízení vedeném u OS Praha 4 pod sp. zn. [spisová značka] byl dne 13. 3. 2017 zaplacen soudní poplatek ve výši 4 000 Kč (soudní poplatek za žalobu v řízení sp. zn. [spisová značka] musel být, nebyl-li žalobce od poplatku osvobozen, zaplacen ve výši 2 000 Kč dle položky č. 3 písm. a) Sazebníku soudních poplatků - poznámka soudu) (zjištěno z poštovní poukázky)

24. V řízení u OS Praha 4 sp. zn. [spisová značka] zaplatil žalobce dne 19. 2. 2018 na účet soudu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (zjevně soudní poplatek za odvolání - poznámka soudu) (zjištěno z potvrzení o transakcích provedených platební kartou ze dne 19. 2. 2018).

25. V řízení u OS Praha 4 sp. zn. [spisová značka] zaplatil žalobce dne 20. 5. 2019 na účet soudu částku 7 000 Kč (zjevně soudní poplatek za dovolání - poznámka soudu) a dále zaplatil [obec] [anonymizována dvě slova] poplatek za službu ve výši 100 Kč (zjištěno z pokladní složenky a dokladu č. [spisová značka] [číslo] ze dne 20. 5. 2019).

26. Náhradu nákladů nalézacího a odvolacího řízení v celkové výši 27 600 Kč žalobce zaplatil dne 12. 7. 2018, náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5 150 Kč žalobce zaplatil dne 13. 9. 2019 (zjištěno z pohybů na účtu žalobce).

27. Ve dnech 2. 5. a 10. 8. 2018 žalobce zakoupil kolky v hodnotě 2x 50 Kč (zjištěno z paragonu č. [anonymizováno] [číslo], potvrzení MS Praha).

28. Proforma fakturou ze dne 30. 11. 2018 vyúčtovala žalobci [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov] smluvní odměnu za dovolání ke sp. zn. [spisová značka] ve výši 9 680 Kč vč. DPH. Žalobce tuto částku uhradil dne 15. 2. 2019 (zjištěno z proforma faktury [číslo] její přílohy, výpisu z účtu ze dne 8. 3. 2019).

29. Fakturou ze dne 12. 12. 2019 vyúčtovala žalobci [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov] smluvní odměnu za ústavní stížnost proti usnesení NSČR č. j. [číslo jednací] ve výši 15 730 Kč vč. DPH. Tato částka již byla v době vystavení faktury uhrazena ze složené zálohy, resp. uhrazené proforma faktury [číslo] (zjištěno z faktury [číslo] proforma faktury [číslo] její přílohy).

30. Server [webová adresa] v článku ze dne 4. 6. 2013 informoval o případu muže, kterého zaměstnavatel odmítl přijmout na pozici řidiče s odůvodněním, že jde o práci fyzicky velmi náročnou a nevhodnou pro starší osoby, a který se domohl odškodnění nemajetkové újmy za diskriminaci z důvodu věku ve výši 80 000 Kč. Odškodnění se muž domohl poté, co věc prošetřoval ombudsman (na jehož zprávu a konstatování diskriminace z důvodu věku však zaměstnavatel nereagoval) a následně byla zaměstnavateli advokátem muže zaslána předžalobní výzva. Protože v ČR zatím neexistuje ustálená soudní praxe vztahující se k takovému případu, inspiroval se advokát při zvažování přiměřenosti částky německou právní úpravou, která stanoví maximální hranici pro náhradu ve výši trojnásobku průměrné odměny odpovídající pracovnímu místu, na které nebyl uchazeč či uchazečka přijat v návaznosti na diskriminační jednání zaměstnavatele. Článek též obsahuje vyjádření zástupce ombudsmana, že v souvislosti s diskriminací v oblasti práce a zaměstnání může být kromě soukromoprávní sankce ve formě odškodnění zaměstnavateli uložena i pokuta ze strany inspektorátu práce za správní delikt diskriminace - jak v době pracovního poměru, tak i před jeho vznikem. Orgány inspekce práce v roce 2012 uložily povinnost zaplatit pokutu několika zaměstnavatelům, kteří zveřejnili diskriminační inzeráty, v nichž figuroval požadavek na (nízký) věk uchazečů. Výše pokuty se pohybuje v řádu desetitisíců (zjištěno z článku„ [příjmení] [anonymizováno 8 slov]“).

31. Medián hrubé měsíční mzdy pro skupinu zaměstnání 2643 - Překladatelé, tlumočníci a jazykovědci za rok 2016 činil 28 337 Kč (zjištěno z výtisku z Informačního systému o průměrném výdělku [anonymizováno]).

32. Z důvodů následně uvedených v podané žalobě uplatnil žalobce u [anonymizováno] přípisem ze dne 15. 5. 2020 požadavek na zaplacení částek 80 000 Kč a 68 630 Kč jako náhrady škody. [anonymizováno] z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě požadavky odmítl sdělením ze dne 10. 7. 2020, doručeným žalobci dne 13. 7. 2020 (zjištěno z předběžného uplatnění, sdělení, doručenky).

33. Podáním ze dne 28. 5. 2022, došlým dne 31. 5. 2022, pak žalobce opět ze stejných důvodů uplatnil požadavek na zaplacení částek 80 000 Kč a 68 630 Kč u [anonymizováno] (zjištěno z předběžného uplatnění opatřeného podacím razítkem [anonymizováno]).

34. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

35. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

36. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

37. Žalobce nesplnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. Před podáním žaloby žalobce nárok uplatnil u [anonymizováno], který není úřadem dle § 6 OdpŠk, tím je [anonymizováno]. Soud však má za to, že v daném případě došlo k naplnění jedné z judikaturou formulovaných výjimek, kdy není potřeba na předběžném projednání nároku trvat, když žaloba byla doručena žalovanému dne 20. 12. 2021 (s usnesením o místní nepříslušnosti), uplynula lhůta 6 měsíců stanovená v § 15 OdpŠk pro vyřízení žádosti a žalovaný dal ve vyjádření k žalobě ze dne 17. 5. 2022 jasně najevo, že uplatněný nárok neuznává a ničeho plnit nehodlá.

38. Podmínkou pro vznik odpovědnosti, resp. přiznání nároku na náhradu škody je kumulativní splnění třech předpokladů a) existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, b) vznik újmy, c) vztah příčinné souvislosti mezi předpoklady a) a b).

39. Žalobce se dovolával nesprávného úředního postupu žalovaného ([anonymizována dvě slova]).

40. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

41. Vyjma nepřiměřené délky řízení tedy není nesprávný úřední postup v zákoně definován a teorií a praxí je za něj považována jiná činnost státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

42. Dle § 3 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění účinném do 31. 3. 2017, (1) Úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z a) právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům, příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům, b) právních předpisů stanovících pracovní dobu a dobu odpočinku, c) právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce, d) právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení, e) právních předpisů o zaměstnávání zaměstnankyň, mladistvých zaměstnanců, zaměstnanců pečujících o děti, jakož i zaměstnanců, kteří prokázali, že převážně sami dlouhodobě pečují o fyzickou osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), f) právních předpisů upravujících výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi, g) právního předpisu, který stanoví povinnost uskutečnit veřejnou výzvu nebo výběrové řízení na obsazení místa úředníka nebo na obsazení místa vedoucího úředníka územního samosprávného celku, jakož i to, zda veřejná výzva nebo výběrové řízení byly provedeny včetně jejich průběhu, h) právního předpisu upravujícího péči o dítě v dětské skupině. (2) Úřad a inspektoráty rovněž kontrolují dodržování a) kolektivních smluv v částech, ve kterých jsou upraveny individuální pracovněprávní nároky zaměstnanců vyplývající z právních předpisů, jakož i vnitřních předpisů podle § 305 zákoníku práce, b) vnitřních předpisů vydaných podle zákoníku práce, jestliže zakládají práva zaměstnanců. (3) Úřad a inspektoráty vykonávají kontrolu také v případech stanovených zvláštními právními předpisy.

43. Dle § 4 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění účinném do 31. 3. 2017, (1) Úřad a) řídí inspektoráty; je vůči inspektorátům nadřízeným služebním úřadem v organizačních věcech státní služby a služebních vztazích zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu jako službu, kterou Česká republika poskytuje veřejnosti, b) odborně vede inspektoráty a poskytuje jim technickou pomoc, c) zpracovává roční program kontrolních akcí, který projedná s vyššími odborovými orgány a organizacemi zaměstnavatelů, a předkládá jej ministerstvu ke schválení, d) koordinuje kontrolu prováděnou inspektoráty ve vztahu k činnosti jiných správních úřadů vykonávanou podle zvláštních právních předpisů, v jejichž působnosti je dozor, popřípadě kontrolní činnost na úseku bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí nebo pracovních podmínek, e) vydává a odnímá průkazy inspektorům opravňující inspektory k výkonu kontroly podle tohoto zákona, f) je oprávněn vykonávat kontrolu v rozsahu stanoveném v § 3, g) ukládá opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole a určuje přiměřené lhůty k jejich odstranění, h) kontroluje plnění opatření k odstranění zjištěných nedostatků, i) rozhoduje ve správním řízení v prvním stupni o přestupcích, správních deliktech nebo zákazu podle § 7 odst. 1 písm. f), j) přezkoumává ve správním řízení rozhodnutí o přestupcích, správních deliktech nebo zákazu podle § 7 odst. 1 písm. f) vydaná inspektorátem, k ) je oprávněn zakázat (omezit) 9a) výkon práce přesčas vykonávané podle § 93a zákoníku práce, l) vydává závazná stanoviska ohledně posouzení souladu podmínek pro práci členů posádky lodě s požadavky části páté zákona o námořní plavbě a zákoníku práce. (2) Úřad a) předkládá ministerstvu podněty ke zlepšení právní úpravy týkající se právních předpisů uvedených v § 3 odst. 1, b) podílí se společně s ministerstvem na mezinárodní spolupráci týkající se pracovního prostředí, bezpečnosti práce a pracovních podmínek, c) poskytuje právnickým a fyzickým osobám, které v pracovních vztazích zaměstnávají fyzické osoby (dále jen "zaměstnavatel"), a zaměstnancům bezúplatně základní informace a poradenství týkající se ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, d) na základě podkladů inspektorátů zpracovává roční souhrnnou zprávu o výsledcích kontrolních akcí, kterou předkládá ministerstvu, a informuje o jejím obsahu vyšší odborové orgány a organizace zaměstnavatelů, e) spolupracuje na programech osvěty o ochraně pracovních vztahů a pracovních podmínek zajišťovaných jinými správními úřady, vyššími odborovými orgány nebo organizacemi zaměstnavatelů, f) poskytuje Úřadu práce České republiky informaci o uložení pokuty agentuře práce za porušení povinností, které pro agentury práce vyplývají z § 308 a 309 zákoníku práce, a o uložení pokuty zaměstnavateli za porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, jejichž dodržování úřad a inspektoráty kontrolují, a to do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty.

44. Dle § 5 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění účinném do 31. 3. 2017, (1) Inspektorát a) vykonává kontrolu v rozsahu stanoveném v § 3, b) ukládá opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole, určuje přiměřené lhůty k jejich odstranění, c) kontroluje plnění opatření k odstranění zjištěných nedostatků, d) neprodleně kontroluje závady, o nichž byl vyrozuměn odborovou organizací podle § 322 odst. 3 zákoníku práce, e) je oprávněn kontrolovat příčiny a okolnosti pracovních úrazů, popřípadě se zúčastňovat šetření na místě úrazového děje, f) poskytuje úřadu údaje o 1. pracovních úrazech, pro vedení informačního systému o pracovních úrazech podle § 4 odst. 4, ke kterým došlo v jeho územním obvodu, včetně jejich organizačních a technických příčin, 2. rizicích při výkonu práce zjištěných kontrolou a o opatřeních přijatých k jejich odstranění pro vedení informačního systému podle § 4 odst. 5, g) předkládá úřadu podněty ke zlepšení právní úpravy týkající se právních předpisů uvedených v § 3 odst. 1, h) poskytuje informace a zpracovává zprávy o plnění svých úkolů, které předkládá úřadu, i) vyjadřuje se k vybraným projektovým dokumentacím staveb určených pro užívání ve veřejném zájmu nebo jako pracoviště fyzických osob, zda splňují požadavky právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, j) uplatňuje při povolování staveb určených pro užívání ve veřejném zájmu nebo jako pracoviště fyzických osob požadavky právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, k ) poskytuje zaměstnavatelům a zaměstnancům bezúplatně základní informace a poradenství týkající se ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, l) rozhoduje ve správním řízení v prvním stupni o přestupcích, správních deliktech nebo zákazu podle § 7 odst. 1 písm. f), m) je oprávněn zakázat (omezit) výkon práce přesčas vykonávané podle § 93a zákoníku práce. (2) Provedl-li inspektorát kontrolu na základě písemného podnětu, informuje písemně o výsledku toho, kdo podnět podal.

45. Dle § 5 odst. 1 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), kontrolní orgán zahajuje kontrolu z moci úřední.

46. Dle 8 písm. f) kontrolního řádu je kontrolující v souvislosti s výkonem kontroly dále oprávněn vyžadovat od kontrolované osoby a povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly.

47. Dle § 10 odst. 3 kontrolního řádu je povinná osoba povinna poskytnout kontrolujícímu součinnost potřebnou k výkonu kontroly, nelze-li tuto součinnost zajistit prostřednictvím kontrolované osoby.

48. Povinnou osobou se dle § 5 odst. 2 písm. a) kontrolního řádu rozumí osoba, která kontrolované osobě dodává nebo dodala zboží nebo ho od ní odebrala či odebírá, koná nebo konala pro ni práce, anebo jí poskytuje nebo poskytovala služby nebo její služby využívala či využívá, případně se na této činnosti podílí nebo podílela.

49. Dle § 25 odst. 1, 2 kontrolního řádu kontrolní orgány v zájmu dobré správy vzájemně spolupracují a koordinují své kontroly. Požádá-li kontrolní orgán jiný kontrolní orgán nebo další orgán veřejné moci o poskytnutí údajů, informací nebo jiných kontrolních podkladů potřebných k provedení kontroly, oslovený orgán tyto údaje, informace a další kontrolní podklady poskytne, pokud je má k dispozici a nebrání-li tomu plnění povinností uložených jiným právním předpisem, s výjimkou povinnosti mlčenlivosti.

50. Na základě shora učiněných skutkových zjištění má soud za to, že na straně žalovaného nelze shledat nesprávný úřední postup. Z přeložených důkazů vyplývá, že žalobce žalovanému nikdy nesdělil identifikaci provozovatele inzertního média, ve kterém měl být zveřejněn inzerát, na který žalobce reagoval, ani nesdělil telefonní číslo užívané osobou, která se měla dopustit diskriminace, či nepředložil předmětný inzerát, ve kterém jsou tyto informace uvedeny. Žalovaný tak ani nemohl využít institutu povinné osoby dle kontrolního řádu a dotázat se provozovatele inzertního média či telefonního operátora na totožnost zadavatele inzerátu či uživatele telefonního čísla (jak učinil OS Praha 4 v řízení [spisová značka]). Jediné, co měl žalovaný k dispozici, byla e-mailová komunikace a e-mailová adresa na bezplatné e-mailové službě [anonymizováno], ze kterých se ani totožnost uživatele e-mailu zjistit nedá. Žalovaný tak dle názoru soudu nepochybil, pokud při absenci dalších identifikačních údajů osoby, která se měla dopustit diskriminačního jednání, k jejichž doplnění žalobce řádně vyzval, podnět odložil a žádné další kroky ke zjištění totožnosti a zahájení případné kontroly nečinil.

51. Navíc účelem činnosti [anonymizováno] a [anonymizováno] a k tomu jim svěřených kompetencí je dle názoru soudu dohled a kontrola plnění povinností zaměstnavatelů z veřejnoprávního pohledu a případný veřejnoprávní postih takových osob, pokud jejich jednání naplní podmínky odpovědnosti za přestupek (či dříve za správní delikt). Účelem není obstarání podkladů pro uplatňování soukromoprávního nároku osoby, která se nedovoleným jednáním zaměstnavatele cítí být poškozena. Dle názoru soudu by tak i při případném pochybení žalovaného při vyřízení podnětu žalobce a řádném neprověření možného diskriminačního jednání nebylo možné konstatovat příčinnou souvislost mezi takovým nesprávným úředním postupem a ztrátou možnosti žalobce domoci se odškodnění újmy vůči osobě, která se měla diskriminačního jednání dopustit.

52. Zcela pak dle názoru absentuje příčinná souvislost mezi jakýmkoliv postupem žalovaného (vytýkanou nečinností) a vznikem k náhradě nárokované škody v podobě vynaložených nákladů řízení. I kdyby nezjištění totožnosti osoby, která se měla dopustit diskriminace, ze strany žalovaného mělo být považováno za nesprávný úřední postup, nebyla by takováto nečinnost důvodem, aby žalobce zahájil soudní řízení vůči [anonymizováno] [příjmení], o kterém se na základě vlastního šetření domníval, že by se mohlo jednat o zadavatele předmětného inzerátu. V zahájeném řízení pak žalobce absurdně pokračovat až k Ústavnímu soudu, přestože již před soudem prvého stupně bylo zjištěno, že je žalována nesprávná osoba. Vznik škody v podobě vynaložených nákladů řízení je tedy důsledkem pouze vlastního rozhodnutí žalobce a nikoliv jakéhokoliv postupu žalovaného.

53. Na základě uvedených skutečností tedy považoval soud podanou žalobu za nedůvodnou a jako takovou ji v plném rozsahu zamítl.

54. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému, který nebyl v řízení právně zastoupen, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne 14. 9. 2022, účast na jednání soudu dne 14. 9. 2022), dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.