11 C 80/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , země jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu anonymizována dvě slova právnická osoba , IČO anonymizováno adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 180 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 180 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 180 000 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 88 270 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doplatek soudního poplatku ze žaloby ve výši 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 28. 6. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky 180 000 Kč s příslušenstvím z titulu slevy z nájemného, resp. vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalobce uvedl, že je provozovatelem řetězce restaurací konceptu [anonymizována dvě slova], kdy předmětem jeho podnikání je mimo jiné hostinská činnost. Na základě smluv o nájmu ze dnů 28. 5. 2013, 1. 12. 2013 a 28. 6. 2013 si žalobce pronajal od žalovaného nebytové prostory umístěné v suterénu a přízemí budovy [adresa], v [obec a číslo] ([ulice a číslo]), stojící na pozemku [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví], o celkové výměře cca [výměra] ([výměra] v přízemí a cca [výměra] v suterénu - dále též jako„ Prostory“). Sjednaným účelem nájmu byl provoz rychlého občerstvení s prodejem sendvičů a dalšího přidruženého sortimentu (zejména včetně cukrovinek, salátů, nápojů a kávy) a služeb, a to s možností nepřetržitého provozu dle konceptu [anonymizována dvě slova]. Koncept sítě restaurací [anonymizována dvě slova] je založen na zdravější a chutnější alternativě rychlého občerstvení. Ústředním produktem jsou čerstvé, křupavé bagety [anonymizováno] typu, plněné kvalitními, a především originálními surovinami, které jsou pečené a kompletované na přání a před očima zákazníka. Tento koncept je dále založen na přípravě snídaňových menu, salátů, polévek, snídaní, džusů z čerstvého ovoce. Výrazným prvkem sortimentu je sezónní [příjmení] [příjmení], připravované renomovanými evropskými šéfkuchaři, kteří sází zejména na sezonnost a lokálnost použitých surovin. Charakteristickým motivem pro pobočky [anonymizována dvě slova] jsou vtipné výstřižky nadpisů bulvárních článků převážně spojených s jídlem, které se poté objevují na hlavních elementech značky – obalech produktů, na stěnách v interiéru restaurací na stěnách apod. Interiér restaurace je založen na velmi specifickém a zajímavém designu navozujícím pro zákazníky příjemnou a uvolněnou atmosférou s hudbou. Provozovna v Prostorách se skládá z prostoru pro přípravnu pokrmů, objednávkového a výdejového pultu (pokladny, menuboardy s nabídkou pokrmů, atd.). Součástí Prostor je i sezení určené výlučně pro zákazníky. [anonymizována dvě slova] nabízí svým zákazníkům kromě jednotlivých produktů i menu, které si zákazník sám vybírá. [příjmení] spočívá nejčastěji v hlavním jídle (bagety, sendviče, polévky, atd.) společně s přílohou ([anonymizováno], saláty, atd.) a společně s nápoji (ledový čas, džusy) i dezertů a kávy. Zákazník si v provozovně při objednávce sám volí samotné menu, jeho úpravu (typ pečiva, nápoje, přílohy, atd.). Jídlo je připravováno před očima zákazníka a zákazník jídlo v provozovně následně konzumuje. Pro naplnění účelu nájmu je tak nezbytnou podmínkou, aby do provozovny nebyl omezován vstup veřejnosti (zákazníků). [anonymizována dvě slova] je tedy z velké části plnohodnotným zázemím pro setkávání zákazníků, společenskou konverzaci i konzumaci jídel.

3. Krizovými opatřeními státu - č. 596/ 2020 Sb. ze dne 23. 12. 2020 s účinností od 27. 12. 2020 do 10. 1. 2021, - č. 9/ 2021 Sb. ze dne 7. 1. 2021 s účinností od 11. 1. 2021 do 22. 1. 2021, - č. 16/ 2021 Sb. ze dne 18. 1. 2021 s účinností od 19. 1. 2021 do 22. 1. 2021, - č. 23/ 2021 Sb. ze dne 22. 1. 2021 s účinností od 23. 1. 2021 do 14. 2. 2021, - č. 31/ 2021 Sb. ze dne 28. 1. 2021, s účinností od 30. 1. 2021 do 14. 2. 2021, - č. 60/ 2021 Sb. ze dne 14. 2. 2021, s účinností od 15. 2. 2021 do 28. 2. 2021, - č. 97/ 2021 Sb. ze dne 26. 2. 2021, s účinností od 27. 2. 2021 do 28. 2. 2021, - č. 114/ 2021 Sb. ze dne 26. 2. 2021 ve znění nařízení vyhlášených pod č. 116/ 2021 Sb. a 118/ 2021 Sb., s účinností od 1. 3. 2021 do 21. 3. 2021, - č. 133/ 2021 Sb. ze dne 18. 3. 2021, s účinností od 22. 3. 2021 do 11. 4. 2021, - č. 147/ 2021 Sb. ze dne 26. 3. 2021, s účinností od 27. 3. 2021, byl zakázán nebo omezen maloobchod a prodej služeb a byla zakázána přítomnost veřejnosti v prostorách stravovacích služeb, čímž se pronajaté Prostory staly nezpůsobilými k jejich užívání v souladu se sjednaným účelem nájmu. V důsledku této vady Prostor zákazníci nemohli vstupovat do Prostor, zdržovat se tam, usadit se a konzumovat v místech k tomu určených jídlo nakoupené u žalobce. Žalobce mohl prostory užívat pouze jako výdejové okénko. Takovým způsobem ale mohl žalobce obsloužit pouze velmi omezenou část zákazníků, pro tento účel si žalobce Prostory nepronajal.

4. Jelikož žalobce nemohl užívat Prostory v souladu se sjednaným účelem nájmu, je přesvědčen, že mu náleží právo na slevu z nájemného. Žalobce si je vědom specifičnosti této věci dané tím, že do smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovaným vstoupil stát svými opatřeními a že ani žalobce, ani žalovaný tento stav nezavinili. Nicméně právě z uvedeného důvodu má žalobce za to, že nárok na slevu mu po právu náleží. V opačném případě by totiž veškeré negativní důsledky opatření nesl žalobce sám. Žalobce vychází ze základní premisy, že nájemné nájemce platí nejen za samotnou možnost předmět nájmu užívat, nýbrž i za základní předpoklad, že předmět nájmu bude použitelný k ujednanému nebo obvyklému účelu. Pokud by žalobce měl mít povinnost hradit plné nájemné v situaci, kdy bez své viny nemůže předmět nájmu užívat ke smluvenému účelu, jednalo by se o rozpor se základní zásadou spravedlnosti, na které je založeno soukromého právo (§ 3 odst. 3 o. z.). Jednání žalovaného spočívající v odmítnutí nároku na slevu a trvání na úhradě plného nájemného je současně možné považovat za jednání, které je v hrubém rozporu s dobrými mravy a zásadou jednat v právním styku poctivě (§ 6 o. z.). Ustanovení § 2205 o. z. stanoví esenciální povinnostmi pronajímatele z nájemního vztahu. V rozhodné době pronajímatel (žalovaný) nemohl udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata, protože Prostory se staly nezpůsobilými k účelu nájmu (provozování restaurace s možností sezení zákazníků a konzumace pokrmů v místě Prostor), když na základě opatření bylo zakázáno, aby do tohoto typu Prostor (provozovny stravovacích služeb) mohli vstupovat, zdržovat se v nich zákazníci (veřejnost) a konzumovat nakoupené produkty. Žalovaný (pronajímatel) nemohl žalobci zajistit nerušené užívání Prostor, když opět v důsledku opatření žalobce nemohl v Prostorách obsluhovat zákazníky takovým způsobem, jak vyplývalo ze sjednaného účelu užívání (tj. neomezený přístup zákazníků do Prostor s možností nákupu produktů v Provozovně, s možností jejich sezení a konzumace v místě Prostor). Za plnění předmětných povinností nese pronajímatel (žalovaný) odpovědnost objektivní, bez ohledu na to, zda neplnění povinností způsobil či mohl ovlivnit. Žalovaný tak nemohl řádně plnit shora uvedené povinnosti a již z uvedeného důvodu by žalovanému nemělo svědčit právo na úhradu plného nájemného. Nájemné lze považovat za synallagmatický závazek ke shora uvedeným základním povinnostem žalovaného jako pronajímatele. Pokud ke splnění těchto závazků ze strany žalovaného nedošlo, nemohl na druhé straně vzniknout závazek na úhradu nájemného (nebo alespoň ne v plném rozsahu). I pokud by závazek na úhradu nájemného vznikl, svědčilo by žalobci právo z odpovědnosti žalovaného za vady. S odkazem na § 2212 odst. 3 o. z. a § 2208 odst. 1 o. z. je žalobce přesvědčen, že mu na základě obou uvedených důvodů vzniklo právo na slevu, tj. jak z důvodu, že žalobce byl rušen v užívání nájmu ze strany třetí osoby (státu), tak z důvodu vad Prostor, jak je uvedeno shora. Omezení žalobce v možnosti užívat Prostory ke sjednanému účelu způsobilo žalobci velmi vysoké finanční ztráty. Tržby žalobce v rozhodném období dramaticky klesly a s tím i provozní výsledek hospodaření žalobce. I z uvedeného důvodu má žalobce za to, že žalovanému nevzniklo právo na úhradu nájemného v plné výši.

5. Aby žalobce předešel eventuálním dalším sporům se žalovaným (a rovněž riziku vzniku škod), hradil žalovanému nájemné za Prostory v plné výši a snažil se se žalovaným dosáhnout dohody o poskytnutí slevy. Žalobce uhradil za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 žalovanému za užívání Prostor nájemné ve výši celkem 360 000 Kč. Žalobce v průběhu tohoto období opakovaně a několikráte žádal žalovaného o poskytnutí přiměřené slevy, prostřednictvím právního zástupce pak žalobce uplatnil své nároky dopisem ze dne 14. 6. 2021, ve kterém požadoval poskytnutí přiměřené slevy, za kterou považuje slevu ve výši 70 % ze zaplaceného nájemného, a vyzval žalovaného k vrácení již uhrazeného nájemného v rozsahu uplatněné slevy. Na uvedenou výzvu žalovaný nereagoval. Výši slevy žalobce odůvodňuje rozsahem a intenzitou, v jakém byl v důsledku vad a rušení při užívání Prostor omezen. Žalobce byl v Rozhodném období nucen provozovat Prostory pouze jako výdejové okénko (mimo provozovnu). Zákazníci mohli pouze přijít k výdejovému okénku, objednat si jídlo a odnést si ho sebou. Jak je shora uvedeno, koncept [anonymizována dvě slova] spočívá na poskytování plnohodnotného zázemí restaurace, které poskytuje zákazníkům místo pro setkávání, společenskou konverzaci a konzumaci jídel. Žalobce tak tímto způsobem mohl obsloužit pouze velmi omezený počet zákazníků. V důsledku toho žalobci dramaticky klesly v rozhodném období tržby a výrazně pro žalobce klesla užitná hodnota nájmu. Ačkoli je žalobce přesvědčen, že mu z uvedených důvodu náleží právo na slevu ve výši 70 %, uplatňuje touto žalobou pouze nárok na vrácení částky odpovídající 50% slevě z nájemného. Žalobce je přesvědčen, že minimálně tato výše slevy musí naplňovat kritérium přiměřenosti s ohledem na popsaná omezení a důsledky, které pro žalobce tato omezení měla, a i s přihlédnutím k tomu, že vydání opatření nezpůsobili a nemohli ovlivnit ani žalobce, ani žalovaný. Jelikož žalobce hradil v době vzniklého práva na slevu z nájemného nájemné v plné výši, vzniklo na straně žalovaného v rozsahu 50 % zaplaceného nájemného bezdůvodné obohacení, které žalobce požadoval vydat. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 180 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne marného uplynutí lhůty pro plnění poskytnuté žalovanému ve výzvě, tj. od 15. 4. 2021 do zaplacení.

6. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil, že dne 28. 5. 2013 byla mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaného uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem je nájem nebytových prostor v přízemí a suterénu o celkové ploše [výměra]. Nájemné bylo dohodnuto na částku ve výši 115 000 Kč/měsíc. Toto nájemné bylo následně dodatkem č. 1 ze dne 13. 5. 2014 sníženo na částku ve výši 105 000 Kč. Předmětem nájmu dle další nájemní smlouvy ze dne 1. 12. 2013 je kuchyně o výměře [výměra]. Nájemné dle této smlouvy činí částku ve výši 14 000 Kč/měsíc. Dále byla mezi stranami uzavřena nájemní smlouva ze dne 28. 6. 2013, jejímž předmětem je část pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], o výměře [výměra], a dle které činí nájemné částku ve výši 1 000 Kč/měsíc. Pokud jde o požadovanou slevu z nájemného, žalobce dle žalovaného pomíjí, že odkazovaná ustanovení § 2205 a § 2212 o. z. sice ukládají žalovanému jako pronajímateli zajistit nerušené užívání prostor žalobcem jako nájemcem, ale tato ustanovení upravují situaci, kdy k předpokládanému rušení užívání prostor dochází ze strany soukromoprávních subjektů. V daném případě však stát se svými opatřeními nevystupuje jako soukromoprávní subjekt, ale jedná se o výkon státní správy v oblasti ochrany veřejného zdraví a krizového řízení dle krizového zákona, dle kterého je vláda oprávněna v době trvání nouzového stavu na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu nařídit mj. zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezených místech nebo území. Ustanovení § 2205 a § 2212 o. z. se tedy na danou situaci nevztahuje, a žalovaný má tak za to, že nárok žalobce na slevu z nájemného vůbec nevznikl. Pokud by přesto soud dospěl k závěru, že tvrzený nárok žalobce na slevu z nájemného dle § 2212 o. z. vznikl, namítl žalovaný porušení povinnosti žalobce oznámit rušení včas. Vzhledem k tomu, že žalobce své tvrzené nároky uplatnil až dopisem ze dne 14. 6. 2021, nemůže mu být nárok na slevu za požadované období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 přiznán. Žalobce navíc nepředkládá žádná tvrzení ani důkazy ohledně výše požadované slevy a pouze neurčitě odkazuje na„ rozsah a intenzitu, v jakém byl v důsledku vad a rušení žalobce při užívání prostor rušen“. Pokud jde o vlastní vyčíslení slevy, žalobce pominul, že prostory dle dalších nájemních smluv (nájem kuchyně a pozemku) užíval naprosto bez omezení, takže k jakékoli slevě není žádný důvod.

7. Dále žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že by neposkytnutí slevy z nájemného mělo být v rozporu s dobrými mravy a zásadou jednat v právním styku poctivě. Již dne 24. 9. 2020 byl mezi žalobcem a žalovaným uzavřen Dodatek č. 2 k nájemní smlouvě, kterým žalovaný, aniž by to byla jeho povinnost, poskytl žalobci slevu ve výši 30 % ze základního nájemného za měsíce duben – červen 2020, čímž žalobci umožnil, aby mu v rámci Výzvy pro program podpory podnikatelů postižených celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-2„ COVID – Nájemné“ zveřejněné Ministerstvem průmyslu a obchodu byla poskytnuta podpora ve výši 50 % rozhodného nájemného, a to za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020. V tomto období, v jehož části omezení pro činnost žalobce už ani neplatila, tedy hradil žalobce pouze 20 % sjednaného nájemného. Co se týká rozhodného období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021, existovalo několik státních programů na podporu podnikatelů zasažených předmětnými opatřeními (např. COVID - Nepokryté náklady). Navíc žalovaný mnohokrát nabízel žalobci, aby nájemní smlouvy, pokud jsou pro něho tak nevýhodné, ukončil. Žalovaný deklaroval svoji ochotu uzavřít o ukončení nájmu předmětných prostor dohodu, příp. mohl žalobce využít svého práva a nájemní smlouvy bez uvedení důvodu vypovědět. Uvedené žalobce neučinil a ukončení nájmu prostor odmítl.

8. Žalobce v reakci na obranu žalovaného namítl, že žalovanému nemohl nárok na nájemné zcela nebo částečně vůbec vzniknout (bez ohledu na aplikaci ustanovení o slevě) již jen proto, že v rozhodné době nemohla být naplněna právní norma stanovící základní složky nájemního vztahu, tedy dočasné užívání předmětu nájmu (§ 2201 o. z.), resp. i objektivní povinnost pronajímatele udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata a zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu (§ 2205 písm. b) a c) o. z.). Jedná se přitom o právní nemožnost takového plnění, protože tato právní norma nemohla být naplněna z důvodu opatření státu, kterým stát zakázal přístup veřejnosti do předmětů nájmu tohoto typu (provozoven stravovacích služeb). Účel nájmu tak po určitou dobu zcela odpadl. Jestliže tato základní náležitost, resp. i povinnost pronajímatele nebyla splněna (ať již zaviněně, či nezaviněně), nelze po nájemci spravedlivě požadovat, aby byl za takové situace nadále povinen plnit v plném rozsahu své vlastní základní povinnosti, tj. zejména povinnost platit nájemné. V opačném případě by se rovněž jednalo o výkon práva, které je v rozporu s dobrými mravy a nemůže požívat právní ochrany. Dále žalobce uvedl, že se zcela neztotožňuje ani s názorem žalovaného, že na řešenou situaci nelze uplatnit ustanovení § 2205 a § 2212 o. z., neboť ačkoliv došlo k rušení práv žalobce coby nájemce předmětných prostor třetí osobou, stát zde svými opatřeními nevystupuje jako soukromoprávní subjekt, nýbrž se jedná o výkon státní správy. Žalobce je přesvědčen, že v tomto případě je potřeba přijmout extenzivní výklad § 2212 o. z. a za„ třetí osobu“ považovat i stát při výkonu veřejné moci, když tento výkon dopadá i do oblasti soukromého práva – v tomto případě nájemního vztahu. Účelem uvedeného ustanovení je napravit stav nesplnění (ať již zaviněného nebo nezaviněného) povinnosti pronajímatele zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu (§ 2205 písm. c) o. z.). Toto ustanovení hovoří pouze o nerušeném užívání bez ohledu na to, kým a jak bylo porušeno nebo nebylo zajištěno. Pojmu„ třetí osoba“ je tak v ustanovení § 2212 o. z. užíváno pouze k odlišení od případů, kdy by nájemci nevznikalo právo na slevu v případech, kdy nájemce sám zaviní, že je rušen v užívání předmětu nájmu (například osobami v jakémkoli vztahu k nájemci). Pokud žalovaný namítá, že mu nebylo oznámeno rušení v užívání předmětu nájmu včas, tedy bezodkladně, odkázal žalobce na svůj dopis ze dne 31. 3. 2021, kterým bylo žalovanému rušení v užívání předmětu nájmu oznámeno. Tento dopis byl žalovanému odeslán dne 1. 4. 2021. Žalobce rovněž i v předchozím roce se žalovaným několikrát jednal o tomtéž, protože tato situace se od vypuknutí pandemie několikrát opakovala již v roce 2020. Kromě toho je žalobce přesvědčen, že důsledkem neoznámení vady včas je pouze to, že nájemce nemá nároky v takovém rozsahu, v jakém by pronajímatel mohl rušení zabránit, pokud by rušení nájemce včas oznámil. V tomto případě však pronajímatel ani rušení odstranit nemohl, navíc o něm bezesporu věděl, protože toto rušení mu fakticky bylo oznámeno daným krizovým opatřením, hojně se vyskytovalo v médiích apod. K námitce, že žalobce mohl ostatní prostory užívat bez omezení, žalobce uvedl, že ačkoliv je část pronajatých prostor tvořena zázemím, které není využíváno zákazníky, s ohledem na omezený počet zákazníků, kteří využili služeb žalobce v důsledku krizových opatření, nebylo samozřejmě možné plně využívat ani potenciál samotného zázemí. Ve smlouvě o nájmu je stanoven účel, k němuž mohou být pronajaté prostory využívány, a žalobce je nemohl využívat jinak. K námitce o nedoložení rozsahu a intenzity rušení a výše slevy žalobce uvedl, že nedokládal konkrétní propad tržeb z důvodu, že má za to, že jeho nárok je založen v souladu s tvrzeními a právní argumentací uvedenými v žalobě již jen na skutečnosti, že nemohl užívat předmět nájmu způsobem a k účelu, který byl mezi stranami sjednán smlouvou o nájmu. Pouze pro názornost žalobce uvedl, že v rozhodné době mohl provozovnu používat pouze jako přípravnu pokrmů s prodejem prostřednictvím výdejového okénka. Zákazníků, kteří přišli k výdejovému okénku, bylo zanedbatelné množství. Převažující část výrobků žalobce prodal formou tzv. delivery, tedy s doručením produktů k zákazníkovi, a to především prostřednictvím zprostředkovatelských platforem jako„ [anonymizováno]“,„ [anonymizováno]“ atd. Tento způsob prodeje je pro žalobce v zásadě nerentabilní, protože jsou s ním spojeny vysoké platby za zprostředkování těmto platformám a náklady na doručení produktu k zákazníkovi a žalobce na něj přistupuje spíše z nutnosti udržení konkurenceschopnosti. Pro případ, že soud bude tyto skutečnosti považovat k projednání žalobního nároku za důležité, je žalobce připraven tato tvrzení podrobně doplnit a prokázat účetními záznamy eventuálně znaleckým posudkem, přičemž zdůraznil, že při dokazování výnosů je potřeba zohledňovat řadu faktorů (kromě nájemného a poplatků za služby rovněž náklady na suroviny, mzdy, pokladny, náklady na zprostředkování a dopravu produktů formou delivery). Konečně k námitce o státních programech na podporu podnikatelů zasažených pandemií žalobce uvedl, že stát počínaje od 1. 1. 2021 neposkytoval dotace ke krytí nákladů na nájemné, jak činil dříve v rámci dotačních programů tzv. COVID - Nájemné. Účelem Programu COVID - Nepokryté náklady nebylo krytí nákladů na nájem a byl určen především malým podnikatelům. Žalobce tohoto programu využít nemohl.

9. Žalovaný pak ještě doplnil, že sám žalobce uvádí, že účelem nájemní smlouvy je provozování rychlého občerstvení. V naplnění tohoto účelu mu příslušná opatření nijak nebránila, neboť znakem rychlého občerstvení je právě rychlost, nikoliv možnost posezení uvnitř provozovny. Naopak, většina zákazníků si i v době bez omezujících opatření občerstvení odnáší mimo provozovnu. Žalobce netvrdí, ani neprokazuje, jaký vliv na jeho tržby měla uvedená opatření v předmětném období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021, nicméně např. v roce 2020 se zvýšil podíl nájemného na tržbách pouze asi o 4 % oproti předchozím obdobím, z čehož je zřejmé, že vliv opatření byl naprosto minimální. Pokud žalobce uvádí, že většina výrobků byla prodávána pro něho nerentabilní formou tzv. delivery, tedy s negativním dopadem na hospodářský výsledek, není možné tímto odůvodnit požadovanou slevu, neboť akceptace tohoto způsobu prodeje a nastavení jeho podmínek bylo a je čistě v rukách žalobce, když důsledky jeho podnikatelského/ marketingového rozhodnutí není možné přenášet na žalovaného. Není povinností žalovaného zajistit, aby žalobce měl dostatečné tržby a aby vydělával. Žalovaný žalobci prostory poskytl v souladu se smlouvou k provozování rychlého občerstvení, v čemž žalobci nikdo nebránil. Mohl dál vyrábět a prodávat sortiment v celém rozsahu. Změna chování zákazníků a rozvoj prodeje formou tzv. delivery nemůže být kladeno k tíži žalovanému. Navíc dopady vydaných opatření byly ze strany státu kompenzovány různými programy, zejména programy COVID – Nepokryté náklady a COVID – 2021. Program COVID – Nepokryté náklady byl„ plošně zaměřený, záchytný program pro firmy bez ohledu na konkrétní sektor, formu vlastnictví či počet zaměstnanců.“ Firmám, kterým poklesl obrat za příslušné období alespoň o 50 % a doložily ztrátu, bylo hrazeno 60 % nepokrytých fixních nákladů. O podporu dle programu COVID 2021 mohl žádat podnikatel – fyzická nebo právnická osoba, které klesly tržby alespoň o 50 %. Podpora byla poskytována za zaměstnance ve výši 500 Kč na den na náklady na provoz a udržení podnikatelské činnosti. Podnikatel si mohl vybrat jeden ze shora uvedených programů s tím, že současně s jedním z těchto programů bylo možné využít i program Antivirus. Žalobce tedy měl, na rozdíl od žalovaného, několik možností, jak požádat o náhradu alespoň části svých tvrzených ztrát. Pokud žalobce uvedené programy nevyužil, pokud se rozhodl pro prodej formou„ delivery“, který je dle jeho tvrzení pro něho ztrátový, pokud nevyužil nabízené možnosti a nájem předmětných prostor neukončil, nemůže následky svých rozhodnutí přenášet na žalovaného a požadovat slevu na nájemném. Naopak pokud by žalobce těchto programů využil a soud by žalobě vyhověl, došlo by k situaci, kdy by žalobci byly stejné náklady kompenzovány dvakrát, v rámci státních programů a současně v rámci požadované slevy. Žalovaný se sám ocitl v tíživé situaci, když mnoho nájemců ukončilo z důvodu nedostatku prostředků na úhradu nájemného nájemní smlouvy, na což se žádný z kompenzačních programů nevztahoval. Navíc, jak bylo již uvedeno, žalovaný již žalobci slevu poskytl, a to slevu ve výši 30 % za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020. Pokud žalobce argumentuje dobrými mravy, je nutné vzít v úvahu celou záležitost komplexně. Vedle shora uvedených skutečností také dobu trvání smlouvy s fixní výší nájemného de facto bez inflační doložky. Žalobce požaduje slevu z důvodu poklesu tržeb po dobu 3 měsíců, ale on sám i přes zvyšující se tržby nikdy žalovanému navýšení nájemného nenabídl. Žalovaný tudíž nevidí důvod, proč by v případě několikaměsíčního propadu mělo dojít k jeho snížení. Navíc žalovaný několikrát nabízel žalobci, že je ochoten se dohodnout na ukončení nájemní smlouvy, pokud je pro žalobce nevýhodná. Když se žalobci navyšovaly zisky a nájemné zůstávalo ve stejné výši, nic zvláštního mu na tom nepřipadalo, ale v okamžiku několikaměsíčního snížení zisku okamžitě požaduje nájemné snížit. Právě toto jednání žalobce by mělo být považováno za jednání v rozporu s dobrými mravy, nikoliv jednání žalovaného. Navíc za situace, kdy bylo pouze na rozhodnutí žalobce, zda i nadále bude provozovnu využívat nebo zda její užívání, pokud je pro něho ztrátové, ukončí.

10. K vylíčení konkrétních dopadů, jaké mělo uzavření provozoven pro veřejnost na činnost žalobce v předmětné provozovně, žalobce následně vyčíslil propad očekávaného zisku. Uvedl, že v období měsíce ledna 2021 byl očekávaný výnos (tržby) 1 546 731 Kč, reálné tržby byly 611 925 Kč. V období měsíce února 2021 byl očekávaný výnos (tržby) 1 439 367 Kč, reálné tržby byly 632 075 Kč. V období měsíce března 2021 byl očekávaný výnos (tržby) 1 786 596 Kč, reálné tržby byly 635 998 Kč. Za celé období prvního čtvrtletí 2021 tak očekávané tržby (pokud by nedošlo k uzavření provozovny) byly 4 772 694 Kč, reálně bylo dosaženo tržeb 1 879 998 Kč. Markantnější je pak srovnání výsledku hospodaření (po započítání nákladů), kdy v období měsíce ledna 2021 byl očekávaný hospodářský výsledek 81 211 Kč (zisk), reálně však byla zaznamenána ztráta - 445 247 Kč. V období měsíce února 2021 byl očekávaný hospodářský výsledek 33 130 Kč (zisk), reálně však byla zaznamenána ztráta - 288 418 Kč. V období měsíce března 2021 byl očekávaný hospodářský výsledek 188 630 Kč (zisk), reálně však byla zaznamenána ztráta - 266 712 Kč. Za celé období prvního čtvrtletí 2021 tak očekávaný výsledek hospodaření (pokud by nedošlo k uzavření provozovny) byl 302 970 Kč, reálně byla zaznamenána ztráta - 1 000 377 Kč. Lze tedy konstatovat, že hodnota rozdílu mezi očekávanými tržbami a skutečně dosaženými tržbami v posuzovaném období je 60,61 % a hodnota rozdílu mezi očekávaným výsledkem hospodaření a skutečně dosaženým výsledkem hospodaření je ve výši 430,19 %: <b>Období; Výnosy</b> <b>; Skutečné hodnoty; Predikované hodnoty; Rozdíl; Změna k predikci</b> 01/ 2021; 611 925 Kč; 1 546 731 Kč; - 934 806 Kč; - 60,44 % 02/ 2021; 632 075 Kč; 1 439 367 Kč; - 807 292 Kč; - 56,09 % 03/ 2021; 635 998 Kč; 1 786 596 Kč; - 1 150 598 Kč; - 64,40 % <b>Celkem; 1 879 998 Kč; 4 772 694 Kč; - 2 892 696 Kč; - 60,61 %</b> <b>Období; Zisk</b> <b>; Skutečné hodnoty; Predikované hodnoty; Rozdíl; Změna k predikci</b> 01/ 2021; - 445 247 Kč; 81 211 Kč; - 526 458 Kč; - 648,26 % 02/ 2021; - 288 418 Kč; 33 130 Kč; - 321 548 Kč; - 970,57 % 03/ 2021; - 266 712 Kč; 188 630 Kč; - 455 342 Kč; - 241,39 % <b>Celkem; - 1 000 377 Kč; 302 970 Kč; - 1 303 347 Kč; - 430,19 %</b> Žalobce pro srovnání rovněž uvedl srovnání s předchozím rokem, konkrétně obdobím, kdy byly rovněž provozovny uzavřeny, ze kterého vyplývá následující pokles průměrného výsledku hospodaření vlivem propadu tržeb: - v měsíci říjnu 2020 byla výše měsíčního výsledku hospodaření záporná a činila - 183 517 Kč; ve stejném měsíci roku 2019 byla výše měsíčního výsledku hospodaření kladná a činila + 72 157 Kč, tedy oproti stejnému období v roce 2019 poklesl provozní výsledek hospodaření o 353,82 %, - v měsíci listopadu 2020 byla výše měsíčního výsledku hospodaření záporná a činila - 53 399 Kč; ve stejném měsíci roku 2019 byla výše měsíčního výsledku hospodaření kladná a činila + 181 439 Kč, tedy oproti stejnému období v roce 2019 poklesl provozní výsledek hospodaření o 129,43 %.

11. Žalobce tedy prokázal, že v důsledku uzavření provozoven se z očekávaného zisku dostal do ztráty (v průměru ve výši 330 000 Kč měsíčně). Pokud by žalobce provozovnu po dobu uzavření neprovozoval vůbec, neměl by žádné tržby, ale musel by platit nájemné 120 tis, poplatky za služby, v zásadě stejné náklady na zaměstnance (mzdové náklady za měsíc leden 2021 činili 261 257 Kč, za měsíc únor 214 793 Kč, za měsíc březen 219 742 Kč) a další paušální mandatorní výdaje. Žalobce souhlasí s tvrzením žalovaného, že pokud se jednalo o nerentabilní prodej, byl rozhodnutím žalobce a nemůže být kladen k tíži žalovaného. Žalobce ale má za to, že uvedená problematika s posouzením výše slevy nesouvisí. Žalobce buď mohl uzavřít provozovnu, zaměstnancům hradit náhradu mzdy, hradit nájem a ostatní paušální služby související s provozováním provozovny a nezískávat žádné tržby, nebo udržovat činnost provozovny a snažit se získat alespoň nějaké tržby, byť s nižším hospodářským výsledkem z těchto tržeb daných vyššími náklady. V prvním případě by ztráta žalobce byla jistá a vyšší než v případě druhém. Uvedená problematika udržování činnosti provozovny je však mnohem širší a podle názoru žalobce je nad rámec tohoto předmětu sporu se jí podrobně zabývat. Žalobce se pak domnívá, že jím požadovaná výše slevy rovněž odpovídá výši podpor státu v rámci programu COVID - Nájemné, které v rámci první výzvy programu COVID - Nájemné byly poskytovány v rozsahu 50 %, kdy podmínkou bylo rovněž obdržení slevy od pronajímatele ve výši 30 %. Následně pak nebyla požadována podmínka poskytnutí slevy pronajímatelem, výše podpory 50 % však zůstala stejná. Od počátku roku 2021 již tato podpora poskytována nebyla a žalobce na nájemné ani v souvislosti s provozováním provozovny [anonymizována dvě slova] [ulice] od počátku roku 2021 žádné podpory nepřijal.

12. Program COVID – Nepokryté náklady ani program COVID – 2021 žalobce nečerpal. Tyto programy nebyly určeny na krytí nákladů na nájemné, podobně jako k tomu byl určen program COVID – Nájemné, který však od 1. 1. 2021 nebyl poskytován. Cílem Programu COVID – Nepokryté náklady je především snaha zabránit riziku úpadku touto Výzvou stanovenému okruhu podnikatelských subjektů z nejvíce postižených sektorů, ochrana pracovních míst a zachování jejich podnikatelské činnosti. Dotace poskytnutá na úhradu částí nákladů představuje cílenou a jasně směřovanou podporu definovanému okruhu oprávněných žadatelů. Podpora je zaměřena na ty podnikatelské subjekty, jejichž obrat kvůli pandemii koronaviru poklesl během rozhodného období nejméně o 50 % ve srovnání se stejným obdobím roku 2019 (případně 2018) a současně zaznamenaly hospodářskou ztrátu. Nepokrytými náklady se podle této výzvy rozumí hospodářská ztráta. Podpora programu COVID – 2021 byla poskytována za zaměstnance, nikoliv v souvislosti s nájemným. Podmínkou byl rovněž pokles tržeb alespoň o 50 %. Žalobce si kromě provozovny ve [anonymizováno] pronajímá dalších několik desítek provozoven v České republice i v zahraničí. Žalobce je navíc součástí skupiny [anonymizováno], která se zabývá i jinými činnostmi než provozováním [anonymizována dvě slova]. Žalobce nesplňoval podmínky pro přiznání těchto podpor. Podmínku 50 % poklesu tržeb by žalobce prokazoval za všechny své provozovny a veškerou svoji ostatní činnost a této úrovně by pravděpodobně nedosáhl. Navíc jak žalobce uvedl, snažil se ve všech svých provozovnách udržet provoz prodejem jídla sebou prostřednictvím zprostředkovatelských portálů jako„ [anonymizováno]“,„ [anonymizováno]“ a následně i vlastními kurýry. Tento způsob prodeje však sebou nesl razantní zvýšení nákladů na takový prodej, zejména náklady na dopravu produktů zákazníkům a platbu zprostředkovatelským platformám.

13. Pokud jde o uplatňování slevy z nájemného u žalovaného, žalobce doplnil, že požadoval po žalovaném (jeho právním předchůdci) poskytnutí slevy v opakovaných intervalech. Po prvním vyhlášení zákazu přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (březen 2020) tak žalobce učinil dopisem ze dne 24. 4. 2020, ve kterém žádal poskytnutí slevy po dobu uzavření provozoven a rovněž se domáhal obnovení jednání o nájemní smlouvě v důsledku podstatné změny okolností. V návaznosti na to probíhalo mezi žalobcem a žalovaným (předchůdcem žalovaného) jednání o poskytnutí slevy, jejíž poskytnutí bylo podmínkou pro přidělení státní podpory v rámci výzvy COVID – Nájemné. Na podzim roku 2020 (od 9. 10. 2020) došlo opět k vydání zákazu přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, které trvalo s malou přestávkou až do konce května 2021. Žalobce dopisem ze dne 6. 11. 2020 vyzval předchůdce žalovaného k poskytnutí přiměřené slevy po dobu trvajícího omezení slevy. Uvedl, že za přiměřenou slevu považuje slevu ve výši 40 % z nájemného (pozn. v té době ještě probíhala podpora státu COVID – Nájemné) do konce roku 2021 s tím, že od počátku roku 2021 žádá (i) trvalé snížení nájmu o 20 % (v důsledku podstatné změny okolností) + (ii) změnu smlouvy o nájmu zakládající žalobci automatické právo na slevu nebo prominutí nájmu po dobu vyloučení nebo omezení návštěvnosti provozovny (aby o tomto nároku nepanoval mezi stranami spor). Protože se žalobce se žalovaným nedohodl na úpravě smlouvy o nájmu, podal žalobce dne 31. 12. 2020 žalobu, kterou se domáhal, aby soud obnovil nerovnováhu v právech a povinnostech stran trvalým snížením nájemného o 20 % počínaje lednem 2021 a doplněním ustanovení do smlouvy o nájmu zakládajícím žalobci automatické právo na slevu po dobu vyloučení nebo omezení návštěvnosti provozovny nařízené státem. V této žalobě žalobce vyjmenovala stejně jako v dopisu ze dne 6. 11. 2020 konkrétní státní opatření zakazující návštěvnost provozovny veřejností a tato opatření aktualizovala ke dni podání žaloby. Tato žaloba byla doručena předchůdci žalovaného dne 28. 1. 2021 O žalobě bylo vedeno řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a žaloba byla zamítnuta. O odvolání žalobce rozhodoval Městský soud v Praze v řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], který napadený rozsudek potvrdil, když ale uvedl, že na rozdíl od soudu prvního stupně má za to, že pandemie obecně může být okolností odůvodňující změnu smlouvy. Představuje změnu nepředvídatelnou a neovlivnitelnou. Otázkou tak bylo, zda v daném případě v příčinné souvislosti s touto okolností došlo ke vzniku hrubého nepoměru, v daném případě zda došlo ke snížení hodnoty předmětu nájmu, jak dovozoval žalobce. Otázkou tak bylo, zda lze snížení tržeb žalobce v důsledku snížení návštěvnosti pronajatých prostor v souvislosti s pandemií a z tohoto pohledu pro něho snížení hodnoty předmětu nájmu považovat za hrubý nepoměr v právech a povinnostech na straně účastníků oproti době v době uzavření nájemní smlouvy. Podle názoru odvolacího soudu tomu tak není, protože žalobce stále získával z provozování provozovny příjmy, byť sice nižší, ale nikoliv tak nízké, aby vznikl zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran a byla tak legitimní ingerence soudu do smlouvy o nájmu. Argumentem odvolacího soudu rovněž bylo, že nižší příjmy jsou pouze dočasné, zatímco nájemní smlouva je dlouhodobá. Nutno podotknout, že v tomto řízení se žalobce domáhal trvalého snížení nájmu v důsledku podstatné změny okolností zapříčiněných více faktory, zejména razantním snížením turismu. Rovněž soud se nezabýval snížením tržeb a výsledku hospodaření izolovaně po dobu uzavření provozoven ale celkově, tedy i za období, ve kterém nebyla zakázána přítomnost veřejnosti v prostorách stravovacích služeb. Žalobce se tedy opakovaně domáhal po žalovaném, resp. jeho právním předchůdci poskytnutí slevy, trvalého snížení nájemného, změny smlouvy o nájmu a od 1. 1. 2021 s ním vedl spor o změně smlouvy o nájmu, tedy z jiného právního důvodu, než se domáhá slevy v tomto řízení. Nad to je žalobce přesvědčen, že i pokud by vůči žalovanému slevu neuplatňoval nebo mu neoznamoval, že je rušen v užívání provozovny, nemá tato skutečnost za následek ztrátu nároku na slevu. Účelem notifikace vad podle § 2212 o. z. stejně jako účelem notifikace vad podle § 2214 o. z. je upozornit pronajímatele na existenci rušení (vady) a umožnit pronajímateli, aby vadu odstranil, resp. zabránil rušení, přičemž do oznámení vady (pokud o ní pronajímatel neví ani vědět nemůže) není pronajímatel v prodlení s odstraněním vady. V posuzovaném případě o rušení jednak žalovaný věděl a vědět musel, protože opatření měla povahu usnesení státu a byla zveřejňována. O zákazu veřejnosti v prostorách stravovacích služeb byla veřejnost informována každodenně snad ve všech médiích. Nelze pominout, že předchůdce žalovaného sám provozuje ubytovací služby, které byly týmž opatřeními rovněž zakázány, a musel si být této skutečnosti vědom. Dále pak pronajímatel nemohl rušení sám zabránit/odstranit, protože rušení bylo založeno aktem státu, byť tato skutečnost nemá na vznik nároku na slevu vliv, protože odpovědnost pronajímatele za zajištění nerušeného užívání je odpovědností objektivní, bez ohledu na jeho zavinění. Jakkoliv četná notifikace rušení ze strany žalobce by tak na trvání rušení a jeho následcích neměla žádný vliv.

14. V podání došlém soudu dne 3. 6. 2022 žalobce doplnil, že je součástí skupiny [anonymizováno], která na území České republiky provozuje síť řetězce [anonymizována dvě slova]. Součástí skupiny [anonymizováno] jsou společnosti propojené přes jediného společníka jednotlivých společností a jednatele pana [jméno] [příjmení]. Na provozování tohoto řetězce se podílí několik společností, které jsou součástí skupiny [anonymizováno] [ulice] úlohou žalobce v této skupině [anonymizováno] je pronajímat si nebytové prostory, ve kterých jsou následně vybudovány a provozovány provozovny konceptu [anonymizována dvě slova] a konceptu [anonymizováno]. Tímto způsobem si na území ČR žalobce pronajímá 23 nebytových jednotek. Zbývajících 32 jednotek v České republice si pronajímá [právnická osoba] [právnická osoba] [IČO], v případě jedné jednotky společnost [právnická osoba] a v případě jedné jednotky společnost [právnická osoba] Poté, co si žalobce (nebo [právnická osoba] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nebo jiná společnost v rámci skupiny [anonymizováno]) pronajme nebytový prostor za účelem provozování jednotky konceptu [anonymizována dvě slova] vybuduje [právnická osoba] [právnická osoba] v této jednotce provozovnu [anonymizována dvě slova]. Žalobce sám jednotlivé provozovny neprovozuje. Jeho příjmy, které se mohou započítávat do obratu podle obou programů MPO (tj. výnosy v účtové skupině 60) jsou příjmy, které žalobce získává od subjektů, kteří v nebytových prostorách, které má žalobce v nájmu, provozují provozovnu konceptu [anonymizována dvě slova]. Těmito společnostmi jsou zpravidla [právnická osoba] [právnická osoba] nebo franšízový partner. Franšízovým partnerem je samostatný subjekt, který nepatří do skupiny [anonymizováno], který absolvoval školení konceptu [anonymizována dvě slova], získal potřebné certifikace a byla s ním uzavřena franšízová smlouva, na základě které mu bylo uděleno oprávnění (licence) provozovat provozovnu konceptu [anonymizována dvě slova]. Poskytovatelem tohoto oprávnění, tedy franšízorem, je holandská [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], IČO [číslo]. Kromě pronájmu nebytových prostor a subjektu, který fakticky provozuje v provozovně provozovnu [anonymizována dvě slova], je součástí franšízového systému celá řada dalších činností, které zajišťuje zejména [právnická osoba] [právnická osoba] Ta vyrábí a dodává do jednotlivých provozoven suroviny na výrobu jednotlivých produktů [anonymizována dvě slova], prostřednictvím oddělení IT provozuje objednávkový systém, systém elektronických pokladen, oddělení logistiky zajišťuje rozvozy produktů z poboček k zákazníkům, oddělení výstavby zajišťuje výstavbu, údržbu a modernizaci provozoven [anonymizována dvě slova], další oddělení zajišťuje provoz školícího centra pro franšízové partnery a zaměstnance pracující na pobočkách a kontrolu dodržování kvality, dále se významně na činnosti poboček podílí oddělení marketingu, obchodní oddělení, personální oddělení, management, atd. Na celém provozu řetězce [anonymizována dvě slova] (všech jednotek i jakékoli z nich) se tak podílí desítky a počítaje i výrobu surovin tak stovky pracovníků skupiny [anonymizováno] a náklady na provoz celého tohoto systému jsou enormní. Velmi často se jedná o fixní náklady, které nelze snížit proto, že stát uzavře na několik měsíců provozovny, zvláště pokud období uzavření provozoven nebylo dopředu známo a docházelo k němu v závislosti na vývoji epidemie a po kratších časových úsecích, které byly celou řadou opatření opakovaně prodlužována a měněna. Refundace těchto nákladů je závislá na objemu prodaného zboží, tj. tržbách dosažených v jednotlivých provozovnách. Přičemž však platí, že i malým snížením tržeb dochází (vzhledem k vysokým fixním nákladům) k razantnímu poklesu hospodářského výsledku. I v rámci jednotlivých provozoven (pokud bychom nepočítali s výše uvedenými náklady skupiny [anonymizováno] na provoz konceptu [anonymizována dvě slova]) jsou hlavními náklady provozování náklady na nájem a mzdové náklady zaměstnanců provozovny. Ani tyto náklady nelze při dočasném uzavření provozoven rychle snížit. Zaměstnavatel nemůže na několik měsíců propustit zaměstnance ani zaměstnance nechávat na překážkách v práci (za náhradu mzdy). Počet zaměstnanců provozovny není významně závislý na množství prodávaných baget. I malé množství baget musí vyrobit a zákazníkům prodat stejný počet zaměstnanců jako při větších prodejích. To je mimo jiné založeno na dlouhodobě budované dělbě úkolů při obsluze provozovny, které mají zaručovat kvalitu výrobků a služeb a tvoří dlouho budované know-how žalobce (stejně jako v případě ostatních fastfoodových řetězců typu [příjmení], [anonymizováno], atd.). Pro kvantifikaci dopadů uzavření provozoven na ekonomiku tohoto systému tak jsou namísto tržeb názornější hodnotou hospodářský výsledek (zisk/ztráta). Ilustrativně lze vztah hospodářského výsledku na tržbách popsat tímto způsobem: Při tržbách 1 mil. Kč a s jejich dosažením spojených nákladech ve výši 800 000 Kč podnikatel obdrží zisk 200 000 Kč. Snížení tržeb o 50 % za předpokladu stejných nákladů neznamená, že podnikatel obdrží o 50 % nižší zisk, ale v tomto případě namísto očekávaného zisku 200 tis. zaznamená ztrátu -300 tis. (tzn. hospodářský výsledek se sníží několikanásobně). Navíc v případě provozoven [anonymizována dvě slova] (včetně provozovny [ulice]) v době uzavření provozoven platilo, pokud veřejnost nesměla navštěvovat provozovny, byla velká část tržeb realizována formou tzv. delivery, tedy dovozem produktů k zákazníkovi. S tím ovšem byly spojeny velmi vysoké náklady na rozvážku (kurýři) a platbu zprostředkovatelům ([anonymizována dvě slova], atd.). To ostatně bylo v době covidu hojně medializováno. Náklady na dodávku produktů formou delivery z provozovny [ulice] se nepodařilo v uvedené lhůtě získat z důvodu, že nejsou zcela hotové účetní závěrky, výkazy za rok 2021. Podmínkou pro poskytnutí podpory z programů COVID - Nepokryté náklady a COVID - 2021 byl v obou případech pokles tržeb v rozhodném období o alespoň 50 % oproti stejnému období v roce 2019 a/nebo 2020. Žalobce tohoto poklesu tržeb nedosáhl, protože: - pokles tržeb se vypočítává za celou účetní jednotku (tj. za všechny příjmy žalobce v účtové skupině 60); a - žalobce sám neprovozuje jednotlivé provozovny, ale„ drží“ nájmy jednotlivých jednotek, tak jeho výdaji jsou zjednodušeně řečeno fixní náklady na nájem a poplatky za služby, které je povinen platit jednotlivým pronajímatelům nebytových prostor, a jeho příjmy jsou příjmy od subjektů, kteří provozují jednotlivé provozovny (tj. zejména [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a franšízových partnerů), a to často zprostředkovaně od další společnosti ve skupině [anonymizováno], společnosti [právnická osoba] Tyto poplatky mají většinou povahu poplatků za poskytnutí přístupu do prostor jednotlivých provozoven dle uzavřených Smluv o zajištění přístupu do prostor a jejich výše je u jednotlivých provozoven podobná (nikoliv však stejná) nájmu a dalším poplatkům za služby, které žalobce platí pronajímateli, aby žalobce měl zajištěno cash flow pro úhradu těchto závazků. K tomu nutno poznamenat, že žalobce si nemůže dovolit tyto příjmy snížit natolik aby se dostal do úpadku nebo předlužení, protože stav úpadku nebo předlužení je v mnoha nájemních smlouvách důvodem pro výpověď ze stran pronajímatele.

15. Žalobce měl v jednotlivých letech následující příjmy, které by se počítali do obratu pro účely splnění podmínek podpory: - v období leden až březen 2019 výnosy 3 276 606,55 Kč, - v období leden až březen 2020 výnosy 6 594 763,22 Kč, - v období leden až březen 2021 výnosy 11 399 878,12 Kč. Růst výnosů v jednotlivých letech není dán tím, že by žalobce získával z jednotlivých provozoven větší výnosy, ale tím, že získával výnosy z více provozoven, případně se v průběhu let zvyšuje nájem o inflaci nebo na základě smlouvy. V průběhu roku 2019 takto žalobce získával výnosy z provozoven [anonymizováno] [obec], [anonymizována čtyři slova], [obec] [ulice], [obec] [ulice], [obec] [anonymizováno], [obec] [anonymizována dvě slova], [obec], [anonymizováno] [obec], [obec], [anonymizováno] [obec]. Do dalšího srovnávacího období roku 2020 vzrostl počet provozoven o tři ([anonymizováno] [obec], [příjmení] [jméno], [anonymizováno] [obec]). Do dalšího srovnávacího období roku 2021 vzrostl počet provozoven o dalších devět ([příjmení] [část obce] [anonymizováno], [obec], [obec], [anonymizováno] [obec], [obec] [ulice], [příjmení] [část obce a číslo], [anonymizováno] [část obce], [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec a číslo]). Nutno pak podoktnout, že celá akvizice nové jednotky (získání nebytového prostoru do nájmu, následná výstavba provozovny v nebytovém prostoru a otevření jednotky pro veřejnost trvá) řádově rok, někdy více. Akvizice jednotek v roce 2021 tak byly zahájeny vždy o rok, dva někdy více zpět.

16. Provozovnu [ulice] v rozhodném období i ve srovnávacích obdobích provozoval franšízový partner, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO]. Kromě provozovny [ulice] tento franšízový partner provozoval rovněž jednotky [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení], [ulice], [anonymizováno] Ani franšízant nesplňoval podmínky obou programů, protože opět obrat ze všech provozoven nepoklesl o 50 %. Tržby franšízanta z jím provozovaných provozoven byly v rozhodném období a srovnávacích obdobích takovéto: <b>Provozovna; Tržby v období</b> <b>1-3/ 2019; Tržby v období</b> <b>1-3/ 2020; Tržby v období</b> <b>1-3/ 2021</b> [anonymizováno]; 7 070 118 Kč; 5 525 580 Kč; 3 874 518 Kč [ulice]; 7 482 905 Kč; 7 116 172 Kč; 3 900 534 Kč [ulice]; 4 087 256 Kč; 3 596 937 Kč; 1 879 997 Kč [příjmení]; 4 297 005 Kč; 3 651 347 Kč; 3 157 189 Kč <b>Celkem; 22 937 284 Kč; 19 890 036 Kč; 12 812 238 Kč</b> Franšízant tedy nesplňoval podmínku poklesu tržeb, byť je zřejmé, že tržby klesly výrazně, když nejvyšší propad tržeb byl v provozovně [ulice] a [ulice]. Důvodem uvedeného je skutečnost, že ostatní jednotky jsou umístěny v obchodních centrech, a protože se většina prodejů v období uzavření realizovala formou delivery, docházelo často k větším prodejům z obchodních center, ze kterých byla vhodnější a levnější logistika (kurýři vyzvedávali v nákupních centrech produkty i od jiných jednotek ve foodcourtech).

17. Posledně uvedeným podáním (odstavce 14. až 16. tohoto odůvodnění) žalobce reagoval na výzvu soudu učiněnou při ústním jednání konaném dne 27. 4. 2022 k doplnění tvrzení stran konkrétních skutečností, na základě kterých se žalobce nemohl účastnit kompenzačních programů COVID - Nepokryté náklady a COVID - 2021, když na podkladě provedení dokazování podmínkami uvedených programů a žalobcem dosud předkládaných tvrzení o poklesu tržeb/zisku neměl soud za prokázané, že by se žalobce předmětných programů nemohl účastnit. Skutečnost, že se žalobce státem vyhlášených kompenzačních programů případně neúčastnil, přestože se účastnit mohl, přitom soud považoval z hlediska předmětu tohoto řízení za podstatnou, když dle jeho názoru se žalobce nemůže domáhat slevy z nájemného po žalovaném z důvodu rušení nebo jiného dotčení užívání předmětu nájmu jednáním třetí osoby (státu), když tento rušitel (stát) nabízí k (minimálně) zmírnění dopadů takového rušení kompenzace, kterých žalobce nevyužil. Jednalo se o výzvu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kterou došlo k prolomení koncentrace řízení, která dle § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. nastala uplynutím třicetidenní lhůty poskytnuté účastníkům při ústním jednání konaném dne 2. 3. 2022, tj. ke dni 4. 4. 2022. K doplnění tvrzení a návrhů důkazů při prolomení koncentrace řízení byla žalobci stanovena lhůta 30 dnů, jejíž konec připadl na den 27. 5. 2022, žalobcovo doplnění došlo soudu až dne 3. 6. 2022. Jelikož k předmětnému nedodržení lhůty přispěl i sám soud, když zástupci žalobce zaslal dne 10. 5. 2022 protokol o jednání konaném dne 27. 4. 2022 s nesprávně uvedeným datem konání tohoto jednání až dne 4. 5. 2022, dle kterého došlo k vyznačení konce lhůty v advokátní kanceláři zástupce žalobce, považoval soud tvrzení doplněná žalobcem v posledně uvedeném podání za přípustná a jako k takovým k nim v řízení přihlédl.

18. Stejný závěr o přípustnosti nových tvrzení však soud nemohl učinit stran tvrzení doplňovaných žalobcem při ústních jednáních konaných ve dnech 22. 6. 2022 a 21. 9. 2022, kterými žalobce měnil vylíčení povahy dotčení jeho užívání pronajatých Prostor v důsledku předmětných proticovidových opatření, když k takovýmto změnám tvrzení došlo již v rozporu s nastalou koncentrací řízení. Soud tak nemohl přihlédnout k tvrzení, že žalobce poskytoval franšízantovi slevu z poplatku za přístup do Prostor za účelem provozování restaurace, že příjmy/tržby žalobce byly závislé na tržbách franšízanta jako provozovatele restaurace či že dotčení žalobce jako nájemce předmětných Prostor má spočívat v dotčení celé skupiny [anonymizováno], resp. jejích členů, jejichž příjmy/tržby jsou závislé na příjmech z provozu dané restaurace.

19. Na základě provedeného dokazování a ze shodných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění: 20. [anonymizováno]. [příjmení] jako pronajímatel a žalobce jako nájemce uzavřeli dne 28. 5. 2013 písemnou smlouvu o nájmu nebytových prostor, jejímž předmětem byly nebytové prostory o celkové ploše cca [výměra] nacházející se v přízemí a suterénu budovy [adresa] na adrese [adresa], ve vlastnictví [anonymizováno]. [příjmení]. Nebytové prostory byly pronajaty za účelem provozu rychlého občerstvení. V rámci sjednaného účelu byl žalobce zejména oprávněn provozovat provozovnu rychlého občerstvení s prodejem sendvičů a dalšího přidruženého sortimentu (zejména včetně cukrovinek, salátů, nápojů a kávy) a služeb, a to s možností nepřetržitého provozu. Potřebná povolení k nepřetržitému provozu si měl žalobce obstarat sám na své vlastní náklady. Jako předmět podnikání byl žalobce v nebytových prostorách oprávněn provozovat zejména Velkoobchod a maloobchod, Hostinskou činnost, Výrobu potravinářských a škrobárenských výrobků, Pekařství, cukrářství. Žalobce ve smlouvě prohlásil, že je způsobilý k provozování činnosti, pro kterou si nebytové prostory pronajímá, a že potřebná živnostenská a jiná oprávnění již má, anebo si je neprodleně sám na své vlastní náklady obstará. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 6. 2013 do 31. 5. 2033. Žalobce se ve smlouvě zavázal platit nájemné v celkové výši 115 000 Kč měsíčně (100 000 Kč za přízemí a 15 000 Kč za suterén) a současně bylo sjednána možnost pronajímatele každoročně k datu 1. 7., nejdříve však k 1. 7. 2015, zvýšit nájemné o hodnotu inflačního koeficientu, pokud jeho výše přesáhne 10 % Vedle nájemného se žalobce zavázal hradit pronajímateli zúčtovatelné zálohy cen služeb spojených s užíváním nebytových prostor v celkové výši 6 300 Kč. Pronajímatel vzal ve smlouvě na vědomí, že žalobce je oprávněn na vlastní náklady nebytové prostory upravit (zejména pak i stavebně) tak, aby vyhovovaly provozním podmínkám žalobce a sjednanému účelu nájmu, k čemuž mu pronajímatel udělil předchozí souhlas a zavázal se žalobci poskytnout součinnost k tomu, aby mohl takové úpravy realizovat. Žalobce nesměl nebytové prostory bez písemného souhlasu pronajímatele přenechat do podnájmu, vyjma případu, kdy podnájemce bude osoba v rámci koncernu žalobce nebo koncernu [právnická osoba] [právnická osoba] či osobou jednající ve shodě se žalobcem nebo [právnická osoba] [právnická osoba] nebo osoba (franšízant), který bude mít s franšízorem uzavřenu franšízovou smlouvu na koncept [anonymizována dvě slova] - v těchto případech byl podnájem možný bez dalšího (zjištěno ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 28. 5. 2013).

21. Písemným dodatkem ze dne 13. 5. 2014 sjednali [anonymizováno]. [příjmení] a žalobce snížení nájemného na dobu 10 let, tj. od 1. 9. 2014 do 31. 8. 2014, po kterou mělo nájemné činit jen 105 000 Kč měsíčně. Důvodem snížení nájemného byla skutečnost, že žalobce po dohodě s pronajímatelem provádí stavební úpravy a zhodnocení předmětu nájmu ještě ve větším rozsahu a standardu, než bylo smluvními stranami předpokládáno při uzavření nájemní smlouvy (zjištěno z dodatku č. 1 ze dne 13. 5. 2014).

22. Písemným dodatkem ze dne 24. 9. 2020 sjednali [anonymizováno]. [příjmení] a žalobce poskytnutí slevy z nájemného ze strany pronajímatele, a to 30 % z částky 105 000 Kč za měsíce duben, květen a červen 2020. Důvodem poskytnutí slevy z nájemného byla skutečnost, že žalobce nemohl po vyhlášení krizových opatření v souvislosti s epidemií COVID - 19 užívat v termínu od 14. 3. 2020 předmět nájmu ve sjednaném rozsahu (zjištěno z dodatku č. 2 ze dne 24. 9. 2020). 23. [anonymizováno]. [příjmení] jako pronajímatel a žalobce jako nájemce uzavřeli dne 28. 6. 2013 písemnou smlouvu o nájmu části pozemku, jejímž předmětem byla část pozemku parc. [číslo] (pozemek, na kterém stojí budova [adresa] na adrese [adresa]. Účelem nájmu byly výstavba a provoz zahrádky a/nebo venkovního prodeje v souvislosti s provozem rychlého občerstvení dle smlouvy o nájmu ze dne 28. 5. 2013, nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 7. 2013 do 31. 5. 2033. Žalobce se ve smlouvě zavázal platit nájemné v celkové výši 1 000 Kč měsíčně, a to až za dobu od 1. 10. 2013. Ve smlouvě byla sjednána stejná možnost (stavebních) úprav předmětu nájmu a stejná úprava podnájmu jako ve smlouvě ze dne 28. 5. 2013 (zjištěno ze smlouvy o nájmu části pozemku ze dne 28. 6. 2013). 24. [anonymizováno]. [příjmení] jako pronajímatel a žalobce jako nájemce uzavřeli dne 1. 12. 2013 písemnou smlouvu o nájmu nebytových prostor, jejímž předmětem byly další nebytové prostory nacházející se v přízemí a suterénu budovy [adresa] na adrese [adresa], ve vlastnictví [anonymizováno]. [příjmení]. Účel nájmu byl sjednán stejně jako ve smlouvě ze dne 28. 5. 2013, nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 12. 2013 do 31. 5. 2033. Žalobce se ve smlouvě zavázal platit nájemné v celkové výši 14 000 Kč měsíčně, vedle nájemného se žalobce zavázal hradit pronajímateli zúčtovatelné zálohy cen služeb spojených s užíváním nebytových prostor v celkové výši 784 Kč. Ve smlouvě byla sjednána stejná úprava podnájmu jako ve smlouvě ze dne 28. 5. 2013 (zjištěno ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 12. 2013).

25. Účastníci učinili nesporným, že po uzavření předmětných nájemních smluv došlo k převodu vlastnického práva k pronajímaným nemovitostem z [anonymizováno]. [příjmení] na žalovaného, ve kterém je [anonymizováno]. [příjmení] jednatelem. Rovněž tak účastníci učinili nesporným, že žalobce uhradil nájemné dle předmětných nájemních smluv za měsíce leden až březen 2021 ve výši 3 x 120 000 Kč (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

26. Žalobce v ČR podniká prostřednictvím odštěpného závodu - [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], který vznikl dne 21. 8. 2012. Předmětem činnosti odštěpného závodu je od jeho vzniku pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Vedoucím odštěpného závodu je [příjmení] [příjmení], který je též jediným jednatelem žalobce (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]).

27. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] (do 10. 1. 1996 [právnická osoba] a do 28. 2. 2011 [anonymizována tři slova], [právnická osoba]), [IČO], vznikla dne 7. 10. 1991. Předmětem jejího podnikání jsou od 17. 2. 1993 hostinská činnost, od 9. 6. 2006 činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence a od 31. 12. 2014 výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3 živnostenského zákona a pekařství, cukrářství. Jejím jediným jednatelem a společníkem je od 8. 4. 1998 [příjmení] [příjmení] (zjištěno z obchodního rejstříku [anonymizováno] [právnická osoba]). 28. [právnická osoba] (do 13. 12. 2016 [anonymizováno 6 slov]), [IČO], vznikla dne 24. 6. 2016 a předmětem její činnosti je od jejího vzniku pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Jediným společníkem je od vzniku [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], jediným jednatelem je od 7. 11. 2016 [příjmení] [příjmení] (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba]).

29. Dne 1. 9. 2016 uzavřely [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (jako franšízor), [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s [anonymizováno] (pro účely smlouvy označovaná jako„ [anonymizována dvě slova]“) a [právnická osoba] [anonymizováno] (jako franšízant) písemnou smlouvu o franšíze, kterou franšízor za sjednaných podmínek poskytl franšírovi právo užívat vlastním jménem a na vlastní odpovědnost koncept [anonymizována dvě slova] a jeho jednotlivé složky a franšízant se zavázal koncept [anonymizována dvě slova] a jeho jednotlivé složky aktivně užívat a platit franšízorovi za využívání konceptu [anonymizována dvě slova] a za související plnění veškerá sjednaná finanční plnění. Prostorami se dle této smlouvy rozuměly prostory sloužící k podnikání umístěné na adrese [adresa]. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že vzhledem k tomu, že způsob provozování konceptu [anonymizována dvě slova] vyžaduje přítomnost [anonymizována dvě slova] v Provozovně (tj. části závodu franšízanta, v rámci které franšízant provozuje koncept [anonymizována dvě slova]), osoba ve skupině franšízora (tj. osoby, které společně s franšízorem tvoří koncern a jakékoliv jiné osoby přímo či nepřímo ovládané, ovládající, či pod společným ovládáním franšízora) sjedná s vlastníkem Prostor takový smluvní vztah, na základě kterého bude [anonymizována dvě slova] oprávněna umožnit franšízantovi vstup do Prostor Provozovny a možnost provozovat v Prostorách Provozovnu. Franšízant s [anonymizována dvě slova] uzavřou Smlouvu o zajištění přístupu do Prostor. Osoba ve skupině franšízora a [anonymizována dvě slova] zajistí, že franšízant bude oprávněn umístit v Provozovně vybavení nutné pro provozování konceptu [anonymizována dvě slova], a že bude oprávněn, včetně svých spolupracujících osob, vstupovat do Prostor Provozovny (viz čl. IX. smlouvy). Provedení stavebních úprav prostor Provozovny tak, aby odpovídaly standardům konceptu [anonymizována dvě slova], a vybavení prostor Provozovny zařizovacími a dalšími předměty, zařízeními a věcmi movitými měla zajistit [anonymizována dvě slova] s tím, že franšízant toto vybavení následně odkoupí (viz čl. X. smlouvy). Franšízant se ve smlouvě mj. zavázal hradit na základě Smlouvy o zajištění přístupu do Prostor po dobu trvání Smlouvy o zajištění přístupu do Prostor [anonymizována dvě slova] měsíčně Poplatek za přístup do Prostor a dále [ulice] zúčtovatelné platby na Poplatek za služby spojené se vstupem do Prostor a [ulice] zúčtovatelné platby na Poplatek za služby spojené se vstupem do společných prostor, tj. zúčtovatelné zálohy na služby (zejména veškerá média) vyúčtované [anonymizována dvě slova] osobou, s níž má uzavřenou smlouvu, na základě které je oprávněna umožnit franšízantovi vstup do Prostor (viz bod 14.19 smlouvy). Poplatek za přístup do Prostor byl v příloze č. 1 smlouvy sjednán na částku 160 328 Kč za měsíc za období od 1. 9. 2016 do 31. 10. 2024 a na částku 130 000 Kč avšak v té době navýšenou o inflaci za měsíc za období od 1. 11. 2014. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že franšízor není povinen prokazovat franšízantovi přesnou výši skutečných nákladů vynaložených na jakékoli plnění dle této smlouvy jako například, nikoli však výlučně, na propagaci a marketing konceptu [anonymizována dvě slova], dodávku potravin, vybavení, vstupu do Prostor či jiná plnění. V případě, kdy by takové náklady vynaloženy nebyly, nemá tato skutečnost vliv na závazek franšízanta platit poplatky dle této smlouvy v plné výši tak, jak jsou tyto sjednány (viz bod 14.46 smlouvy). A dále bylo sjednáno, že franšízant nemá a nebude mít žádný nárok na slevu z jakýchkoli finančních plnění sjednaných touto smlouvou. Veškeré případné nároky franšízanta z vad plnění franšízora podle této smlouvy budou řešeny výlučně odstraněním vad plnění franšízora a/nebo [anonymizována dvě slova] franšízorem a/nebo [anonymizována dvě slova]. Pokud nebude odstranění těchto vad možné či účelné, může franšízor a/nebo [anonymizována dvě slova] namísto odstranění vad poskytnout náhradní plnění (viz bod 14.47 smlouvy) (zjištěno ze smlouvy o franšíze„ [anonymizováno] [číslo]“ ze dne 1. 9. 2016). 30. [právnická osoba] provozovala v období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 jako franšízový partner provozovnu [anonymizována dvě slova] - provozovnu [ulice] na adrese [adresa] (zjištěno z čestného prohlášení [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 2. 6. 2022).

31. Zjištění vyplynulá z dalších provedených důkazů (zejména uplatňování nároku na slevu u žalovaného, podmínky kompenzačních programů státu) soud v odůvodnění tohoto rozsudku neuváděl, když nebyla pro posouzení věci podstatná.

32. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

33. Účastníci, resp. žalobce a právní předchůdce žalovaného, uzavřeli nájemní smlouvu dle § 2201 a násl. o. z. Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

34. Dle § 2205 o. z. nájemní smlouva pronajímatele zavazuje a) přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu, b) udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata, c) zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.

35. Dle § 2212 odst. 3 o. z. bude-li nájemce rušen v užívání věci nebo jinak dotčen jednáním třetí osoby, má právo na přiměřenou slevu z nájemného, pokud takové jednání třetí osoby pronajímateli včas oznámil.

36. Soud v obecné rovině souhlasí s názorem žalobce, že na situaci vyvolanou krizovými opatřeními na ochranu proti šíření COVID-19, kdy byl omezen či zakázán vstup veřejnosti do provozoven stravovacích služeb, dopadá úprava § 2205 písm. c), § 2212 odst. 3 o. z. Jednotlivá krizová opatření přitom soud v odůvodnění rozsudku nerozebíral (obsah těchto opatření uveřejněných ve Sbírce zákonů ani nebyl předmětem dokazování), když existence takových opatření a z nich plynoucí omezení či zákazy jsou obecně známy, což je pro přijaté právní posouzení věci dostačující. Soud nepřisvědčil názoru žalovaného, že rušením či jiným dotčením jednáním třetí osoby nemůže být jednání státu v rámci výkonu veřejné moci, takové omezení ustanovení § 2212 odst. 3 o. z. neobsahuje. Soud tak je přesvědčen, že rušením ve smyslu předmětného ustanovení může být jakékoliv jednání (nebo i opomenutí) jakékoliv osoby odlišné od pronajímatele. Nerozhodné je rovněž, zda pronajímatel takové rušení třetí osobou případně zavinil či zda je, anebo není schopen takovému rušení zabránit. Předmětné ustanovení o. z. je koncipováno objektivně, zavinění pronajímatele není vyžadováno, a současně není upraven ani žádný liberační důvod, při jehož naplnění by právo na slevu z nájemného nemělo vzniknout. Případné nároky pronajímatele vůči původci rušení z titulu náhrady škody (ušlého zisku z nájemného) nemají na vztah nájemce a pronajímatele a na vznik práva na slevu z nájemného vliv.

37. Na základě žalobcem uplatněných tvrzení a jím předložených důkazů, ke kterým bylo s ohledem na procesní pravidla (nastalou koncentraci řízení) možné v řízení přihlížet, však soud nevzal za prokázané, resp. vzal za vyvrácené, že by žalobce byl předmětnými krizovými opatřeními, kterými byl omezen či zakázán vstup veřejnosti do provozoven stravovacích služeb, omezen či jinak rušen v užívání pronajaté věci tak, aby toto rušení mělo odůvodnit vznik práva na slevu z nájemného. Tvrzeními uplatněnými v podání došlém soudu dne 3. 6. 2022 a k nim předloženými důkazy žalobce zcela vyvrátil svá původní tvrzení o rušení v užívání pronajatých prostor. Ze smluv o nájmu sice vyplývá, že žalobce si Prostory pronajal za účelem provozu rychlého občerstvení, z jeho doplněných tvrzení, smlouvy o franšíze a prohlášení [právnická osoba] [anonymizováno]. však vyplynulo, že žalobce není provozovatelem řetězce restaurací konceptu [anonymizována dvě slova] a že v době, za kterou požaduje slevu z nájemného, v pronajatých Prostorech žádnou restauraci neprovozoval. Hostinská činnost není ani předmětem jeho podnikání, jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku. Subjektem, který vlastním jménem a na vlastní riziko restauraci konceptu [anonymizována dvě slova] v pronajatých Prostorech v předmětné době provozoval, byla [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalobcem uváděné údaje o poklesu tržeb a zisku z provozu restaurace, kterými dokládal své dotčení v užívání Prostor, se žalobce vůbec netýkaly a jednalo o údaje z hospodaření franšízanta – [právnická osoba] Činností žalobce je sjednávat nájmy nebytových prostor a k těmto pak za obdobných podmínek umožnit přístup franšízantovi za účelem provozování restaurace. Uplatňovaný systém vyplynul z předložené smlouvy o franšíze, kdy přístup k pronajatým Prostorům byl franšízantovi umožněn prostřednictvím [anonymizována dvě slova] (resp. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. [právnická osoba]). Franšízant pak byl smlouvou zavázán k placení fixního poplatku za přístup do pronajatých Prostor ve výši nájemného sjednaného ve smlouvách mezi žalobcem a žalovaným, resp. ve výši takto sjednanou výši nájemného převyšující. Franšízant neměl dle smlouvy právo na doložení, že náklady na přístup k Prostorům byly skutečně vynaloženy, a poplatek byl povinen platit, i když tyto vynaloženy vůbec nebyly. Dle smlouvy neměl právo ani na žádnou slevu. Tomu pak odpovídá i změněné tvrzení žalobce o jeho tržbách, které v rozhodném období nejen neklesly, ale rostly, přestože na tuto skutečnost mělo vliv navýšení počtu pronajatých/k provozování restaurací poskytnutých prostor. Žádná závislost výše tržeb žalobce na výši tržeb skutečného provozovatele restaurace provedenými důkazy prokázána nebyla. Na základě takto uplatněných tvrzení a předložených důkazů pak dle názoru soudu nelze než uzavřít, že omezením či zákazem vstupu veřejnosti do provozoven stravovacích služeb, a tedy omezením možnosti užívání pronajatých Prostor pro provoz restaurace, byla dotčena [právnická osoba] [anonymizováno]. a nikoliv žalobce. Že by [právnická osoba] [anonymizováno]. byla z uvedeného důvodu poskytnuta nějaká sleva z poplatku za přístup do Prostor, která se by se promítla do poměrů žalobce, nebylo před koncentrací řízení ani tvrzeno. Obdobné pak platí pro případný pokles tržeb dalších subjektů v koncernu [anonymizováno], jehož je žalobce součástí, když přenesení takového případného poklesu do poměrů žalobce nebylo opět před nastalou koncentrací řízení řádně tvrzeno.

38. Soud tedy uzavřel, že omezení vyplývající z předmětných krizových opatření přijatých státem by mohla způsobit rušení v užívání předmětu nájmu dle žalobcem uzavřených nájemních smluv ve smyslu 2212 odst. 3 o. z. Se žalobcem lze souhlasit, že je jediným subjektem, který může právo na slevu z nájemného vůči žalovanému uplatňovat, neboť pouze on je stranou nájemních smluv. Žalobce však dostatečně netvrdil, jakým způsobem se omezení vyplývající z krizových opatření měla promítnou do jeho poměrů, resp. procesně přípustným způsobem uplatněná tvrzení sám vyvrátil. Za takové situace nemohl být se svou žalobou úspěšný.

39. Z uvedených důvodů tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

40. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému, který byl v řízení právně zastoupen, tak soud přiznal náhradu nákladů v celkové výši 88 270 Kč, která je tvořena - 8x odměnou právního zástupce za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření ze dne 5. 10. 2021, sepis vyjádření ze dne 24. 2. 2022, účast na jednání soudu dne 2. 3. 2022, sepis vyjádření ze dne 7. 3. 2022, účast na jednání soudu dne 27. 4. 2022, účast na jednání soudu dne 22. 6. 2022, účast na jednání soudu dne 21. 9. 2022) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 66 400 Kč (8x 8 300 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu vzata požadovaná jistina ve výši 180 000 Kč, - 8x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 8 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 2 400 Kč (8x 300 Kč), - 1x náhradou za promeškaný čas ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání soudu dne 26. 1. 2022, které bylo odročeno bez projednání věci, ve výši 4 150 Kč, - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce ve výši 15 320 Kč.

41. Výrok o doplacení soudního poplatku je odůvodněn položkou č. 2 bodem 2. Sazebníku soudních poplatků, dle kterého pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobce v řízení zaplatil soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dle položky [číslo] bodu 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků ve výši 7 200 Kč. Soud elektronický platební rozkaz nevydal, ale v řízení dále pokračoval, a žalobce je tak povinen doplatit soudní poplatek do výše dle položky [číslo] bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků, tj. do výše 9 000 Kč. Povinnost k zaplacení doplatku soudního poplatku pak soud žalobci uložil až v konečném rozhodnutí ve věci, když až tehdy se dle § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích stal doplatek splatným (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publikované pod č. 48/2014 Sb. NS).