11 C 82/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 152 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 57 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 57 000 Kč od 12. 5. 2025 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 133 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 133 Kč od 12. 5. 2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 65 867 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 65 867 Kč od 12. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 097 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, , zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 5. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 152 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , soud A, (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , sp. zn., (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobkyně uvedla, že se žalobou podanou dne 13. 4. 2017 domáhala vůči , adresa, , , jméno FO, , adresa, určení vlastnického práva k pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, tak, že žalobkyně a , osoba A, byli rovnodílnými spoluvlastníky uvedené nemovitosti. První jednání ve věci bylo nařízeno až na den 20. 6. 2018, tj. 1 rok a 2 měsíce po podání žaloby. Na dalším jednání konaném dne 13. 7. 2018 soud vyhlásil rozsudek, jehož písemné vyhotovení bylo žalobkyni doručeno až dne 9. 10. 2018. Žalobkyně podala dne 19. 10. 2018 odvolání, jednání u odvolacího soudu bylo nařízeno na den 20. 3. 2019, tj. 5 měsíců po podání odvolání. Toto jednání pak bylo odročeno na neurčito z důvodu úmrtí , osoba A, , k němuž ale došlo již dne 23. 12. 2018, tedy před tím, než bylo uvedené jednání nařízeno. Další jednání pak bylo nařízeno na den 18. 3. 2020, toto jednání pak bylo odročeno na den 6. 5. 2020, tj. 19 měsíců po podání odvolání. Na uvedeném jednání , Anonymizováno, (dále jen „, soud B, “) zamítavý rozsudek soudu prvého stupně potvrdil a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedený rozsudek byl žalobkyni doručen dne 29. 5. 2020. Žalobkyně proti předmětnému rozsudku podala dne 27. 7. 2020 dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud (dále jen „NS“) rozsudkem ze dne 4. 2. 2021, jímž zrušil rozsudky odvolacího soudu i soudu prvého stupně. Rozsudek NS byl žalobkyni doručen dne 19. 3. 2021. Další jednání ve věci pak , soud A, nařídil na den 15. 9. 2021, tj. až 7 měsíců po zrušení předchozích rozsudků. Na tomto jednání soud prvého stupně žalobu opět rozsudkem zamítl bez toho, aby řádně provedl dokazování. Dne 2. 11. 2021 žalobce podal proti rozsudku odvolání. Odvolací soud nařídil jednání na den 2. 3. 2022, tj. za další 4 měsíce. Ve věci pak tento soud rozhodl rozsudkem ze dne 14. 12. 2022, který byl žalobkyni doručen dne 6. 2. 2023. Dne 6. 4. 2023 podala žalobkyně dovolání, které bylo usnesením NS ze dne 3. 1. 2024 odmítnuto. Žalobkyně podala proti usnesení NS dne 14. 3. 2024 ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 13. 8. 2024.

3. Posuzované řízení tedy trvalo celkem 7 let a 4 měsíce a dle žalobkyně je evidentní, že tato délka řízení je zcela jistě nepřiměřená a neodpovídá standardní délce řízení. V průběhu řízení došlo k projednávání věci ve všech stupních soudní soustavy, žalobkyně se na nepřiměřené délce řízení nijak nepodílela, v řízení docházelo opakovaně k neodůvodněným průtahům. Soud prvého stupně vydal své první rozhodnutí ve věci po 1 roce a 3 měsících trvání řízení, ačkoliv v řízení prakticky neprováděl dokazování, což se později ukázalo jako jeden z důvodů, pro který byl jeho rozsudek následně jako nezákonný zrušen NS. O odvolání žalobkyně proti prvnímu rozsudku soudu prvého stupně bylo rozhodnuto až po 1 roce a 7 měsících trvání řízení. Po téměř 4 letech trvání řízení byly oba rozsudky nižších soudů zrušeny rozsudkem NS jako nezákonné. Nařízení dalšího jednání trvalo soudu prvého stupně dalších 7 měsíců, řízení před odvolacím soudem pak trvalo přes 1 rok. Rozhodnutí ve věci přitom bylo pro žalobkyni zcela zásadní, neboť předmětem posuzovaného řízení bylo určení vlastnického práva k nemovitosti, která byla současně v jiném řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. , sp. zn., předmětem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Rozhodnutí v této věci pak bylo určující pro závěr o velikosti spoluvlastnického podílu žalobkyně v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Na včasném vyřešení tohoto sporu tak měla žalobkyně zvláštní zájem.

4. V důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobkyni nemajetková újma, za kterou požadovala poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 152 000 Kč. Při určení výše zadostiučinění žalobkyně vyšla ze základní částky 20 000 Kč za rok trvání řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, kterou s ohledem na poměrně dlouhou celkovou dobu řízení a s ohledem na to, že se jednalo o otázce pro žalobkyni zcela zásadní, navýšila o 10 %. O dalších 10 % pak žalobkyně základní částku navýšila s ohledem na postup orgánů veřejné moci během řízení, v němž lze shledat opakované průtahy.

5. Takto formulovaný požadavek žalobkyně uplatnila u žalované dopisem ze dne 11. 11. 2024, žalovaná však její žádost dosud nijak nevyřídila. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 152 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 5. 2025 do zaplacení.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila dne 11. 11. 2024 předmětný nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 7. 5. 2025, ve kterém konstatovala, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když celková délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená, a poskytla žalobkyni zadostiučinění v penězích ve výši 57 000 Kč. K věci samé pak žalovaná po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení (obdobně jako žalobkyně), uvedla, že posuzované řízení probíhalo po dobu 7 let a 4 měsíců opakovaně na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Soud prvého stupně rozhodl ve věci dvakrát, dvakrát rozhodl odvolací soud a také dovolací soud. Ústavní soud rozhodl ve věci také dvakrát. Provedeným šetřením nebylo zjištěno, že by v řízení docházelo k výrazným prodlevám, veškeré úkony byly provedeny v přiměřených lhůtách. Negativní vliv na délku řízení však mělo zrušení rozsudku soudu prvého stupně a soudu odvolacího NS. Předmětem řízení byla žaloba na určení vlastnictví k části pozemku. Žalobkyně koupila spoluvlastnický podíl na pozemku, následkem toho se stala účastníkem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, v němž byl celý pozemek přikázán do vlastnictví , osoba A, . Rozhodnutí ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví byla následně zrušena. , osoba A, převedl část pozemku do vlastnictví svých synů. Žalobkyně tak musela prokázat existenci naléhavého právního zájmu, dále se soudy zabývaly námitkou neplatnosti darovací smlouvy mezi žalovanými, a to pro rozpor s dobrými mravy nebo pro obcházení zákona. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování, i ohledně zdravotního stavu , osoba A, . Řízení bylo na necelý jeden rok přerušeno kvůli probíhajícímu dědickému řízení, v době přerušení soud nemůže činit v řízení žádné úkony, ačkoli je doba přerušení započítána do celkové délky řízení, je nutné ji zohlednit snížením základní částky zadostiučinění. Žalobkyně, ani ostatní účastníci se na délce řízení nepodíleli. Význam řízení shledala žalovaná jako standardní. S tímto typem řízení není spojen presumovaný zvýšený význam pro jeho účastníky. Žalobkyně koupila spoluvlastnický podíl na pozemku v průběhu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, k pozemku neměla žalobkyně žádný předcházející vztah. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, když okolnosti, které by měly vést k závěru o navýšení základní shledány nebyly. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci a stupně soudní soustavy o 40 %. Takto poskytnuté zadostiučinění žalovaná považuje za zcela přiměřené a dostačující.

7. V podání došlém soudu dne 31. 8. 2025 žalobkyně uvedla, že jí žalovaná na základě stanoviska ze dne 7. 5. 2015, které jí bylo doručeno dne 12. 5. 2015, zaplatila dne 9. 5. 2025 přiznanou částku 57 000 Kč. V požadavku na zaplacení této částky s příslušenstvím tak vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět.

8. K obraně žalované pak žalobkyně namítla, že s ohledem na celkovou délku řízení je namístě, aby se při stanovení základní částky zadostiučinění vycházelo z částky 20 000 Kč za každý rok řízení, nikoliv z nejnižší možné částky 15 000 Kč za rok řízení, jak provedla žalovaná. Současně žalobkyně nesouhlasila se snížením částky zadostiučinění o 40 %. Skutečnost, že věc byla projednávána na více stupních soudní soustavy, nemůže být kladena žalobkyni k tíži. Současně nelze považovat za důvodnou argumentaci žalované ohledně údajně rozsáhlého dokazování. Soud prvého stupně rozsáhlé dokazování neprováděl, o čemž svědčí i skutečnost, že ve věci rozhodl již na druhém jednání a po vrácení věci pak rozhodl na jediném jednání. Nedostatečně provedené dokazování přitom bylo soudu prvého stupně vytýkáno i v rámci následného zrušovacího rozhodnutí NS. Pokud tedy bylo řízení vedeno ve více stupních soudní soustavy, bylo to v důsledku nedbalého přístupu soudu prvého stupně, který neprovedl řádně dokazování, což nemůže být kladeno k tíži žalobkyně. Z vedení věci před soudy více stupňů automaticky neznamená, že je věc složitá, jak je zřejmé v tomto případě. Dokazování pak doplňoval až odvolací soud, nicméně významné prodloužení doby trvání posuzovaného řízení s touto skutečností nebylo spojeno. Konečně skutečnost, že bylo částečně prováděno dokazování i ke zdravotnímu stavu , osoba A, , pak neměla na délku řízení vůbec žádný vliv, když v tomto směru soud provedl k důkazu pouze několik listinných důkazů – lékařských zpráv, jejichž provedení soudu nezabralo delší časový úsek. Uvedenou skutečnost tak v žádném případě nelze považovat za důvod pro nepřiměřenou délku uvedeného soudního řízení. Naopak v řízení lze shledat neodůvodněné průtahy na straně soudu, popsané již v žalobě, na kterých se žalobkyně nijak nepodílela, jak ostatně potvrzuje i žalovaná. Nepřiměřenou délku řízení založily první rozsudky soudu prvého stupně a soudu odvolacího, které byly následně jako nezákonné zrušeny NS. Žalobkyně současně nesouhlasí s tím, že by pro ni řízení mělo toliko standardní význam. Naopak, rozhodnutí v tomto řízení bylo pro žalobkyni zcela zásadní, když od jeho výsledku se pak odvíjel i výsledek řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví sp. zn. , sp. zn., . Vzhledem ke všem těmto okolnostem je žalobkyně přesvědčena, že základní částka zadostiučinění neměla být žalovanou v žádném případě snížena, natož pak o celých 40 %, ale naopak navýšena o 10 % pro zásadní význam věci pro žalobkyni a o dalších 10 % pro postup orgánů veřejné moci během řízení.

9. Následně pak žalobkyně ještě doplnila, že jí nemůže být přičítáno k tíži, že posuzované řízení bylo necelý rok přerušeno z důvodu úmrtí , osoba A, . Kdyby soudy postupovaly řádně, mohlo být ve věci rozhodnuto ještě za života , osoba A, .

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

11. Žalobou došlou soudu dne 13. 4. 2017 se žalobkyně domáhala vůči , osoba A, , , osoba C, a , osoba B, (dále společně jako „Žalovaní“) určení, že žalobkyně a , osoba A, jsou podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, a to každý v rozsahu id. ½ vzhledem k celku. Žalobkyně uvedla, že spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ nabyla v srpnu 2008 poté, co , osoba A, nevyužil předkupního práva, a následně namísto svého právního předchůdce vstoupila do řízení vedeného u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn., , ve kterém se , osoba A, domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti. V tomto řízení bylo dne 16. 12. 2013 pravomocně rozhodnuto, že se nemovitost přikazuje do výlučného vlastnictví , osoba A, za náhradu, vlastnické právo , osoba A, bylo do katastru nemovitostí zapsáno s právními účinky vkladu ke dni 8. 1. 2014. Rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví napadla žalobkyně dne 13. 3. 2014 žalobou pro zmatečnost. K té se , osoba A, dne 14. 4. 2014 vyjádřil a následně uzavřel dne 9. 6. 2014 s , osoba C, a , osoba B, darovací smlouvu, kterou na každého z nich s právními účinky vkladu ke dni 4. 7. 2014 převedl podíl na předmětné nemovitosti o velikosti id. 2/5. O žalobě pro zmatečnost bylo nakonec rozhodnuto dne 21. 12. 2016 tak, že byl rozsudek odvolacího soudu ve věci , sp. zn., zrušen. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je tak znovu ve fázi odvolacího řízení. S ohledem na uvedené žalobkyně namítala, že odkazovaná darovací smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a pro obcházení zákona, když , osoba A, věděl, že ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví byla podána žaloba pro zmatečnost, stejně tak o řízení a jeho stavu věděli, anebo museli vědět i , osoba C, a , osoba B, , a cílem darovací smlouvy tak bylo zachovat celou nemovitost v rodině , osoba A, i pro případ úspěchu žaloby pro zmatečnost. K žalobě byly mj. přiloženy rozsudek , soud A, ze dne 10. 12. 2012, č. j. , sp. zn., -337, a jej potvrzující rozsudek , soud B, ze dne 16. 10. 2013, kterými bylo rozhodnuto o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví , osoba A, a žalobkyně k předmětné nemovitosti a , osoba A, bylo uloženo zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 6 890 000 Kč (nemovitost byla znalecky oceněna na 13 780 000 Kč). Dne 23. 6. 2017 došla soudu oprava písařské chyby v žalobě. Dne 7. 9. 2017 soud zaslal žalobkyni výzvu k zaplacení soudního poplatku za žalobu a výzvu k předložení dokladu o odeslání předžalobní výzvy. Soudní poplatek byl zaplacen dne 11. 9. 2017, stejného dne došel soudu i vyžádaný doklad. Dne 22. 9. 2017 byla žaloba s výzvou k vyjádření ve lhůtě 30 dnů odeslána Žalovaným. Zásilky od všech Žalovaných se vrátily jako nedoručitelné a dne 17. 10. 2017 k nim byla na 30 dnů vyvěšena sdělení na úřední desku. Dne 24. 11. 2017 byla zásilka , osoba A, zaslána na jinou adresu, kde mu byla doručena dne 2. 1. 2018. Dne 31. 1. 2018 došlo soudu vyjádření Žalovaných, kteří uplatněný nárok neuznali. , osoba A, uvedl, že byl s právním předchůdcem žalobkyně dohodnut na prodeji id. ½ nemovitosti, a když se tento nedostavil na smluvenou schůzku, tak zahájil řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl až v průběhu řízení a všemožnými obstrukcemi se snažila oddálit soudní rozhodnutí, třebaže neměla žádný argument pro to, aby nemovitost byla přikázána jí. V této snaze byla poměrně úspěšná a prvostupňový soud rozhodl až v roce 2012, následně ve věci rozhodoval i , soud B, a NS. Podíly na syny , osoba A, převedl v době, kdy bylo pravomocně určeno, a to i na úrovni NS, že je výlučným vlastníkem nemovitosti. Učinil tak jednak s ohledem na svůj věk a jednak s ohledem na to, že synové mají dostatek prostředků, aby mohli do nemovitosti investovat. Synové se podíleli i na vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni. Darovací smlouvu tak Žalovaní nepovažovali za jakkoliv rozpornou s dobrými mravy, jednalo se o naprosto běžné mezigenerační předání nemovitosti v rámci rodiny v době, kdy převodu nic nebránilo. Podanou žalobu pro zmatečnost , osoba A, považoval za zcela nedůvodnou a za další obstrukční snahu žalobkyně, bylo tak velmi překvapivé, že jí bylo vyhověno. Věc zrušení a vypořádání byla následně vrácena na první stupeň a žalobkyně nadále nemá žádný argument pro přikázání nemovitosti sobě, pouze řízení prodlužuje ve snaze získat co nejvyšší vypořádací podíl. Žalovaní též uvedli, že žalobkyně podala nyní projednávanou žalobou, aniž by vyčkala výsledku řízení o ústavní stížnosti , osoba A, podané proti rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, a sama tak jedná způsobem, který vyčítá Žalovaným. Dne 5. 4. 2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 20. 6. 2018. V podání došlém soudu dne 19. 6. 2018 Žalovaní namítali, že otázku platnosti předmětné darovací smlouvy a toho, kdo je spoluvlastníkem nemovitosti, si již soud jako předběžnou vyřešil v řízení , sp. zn., , kdy zamítl návrh , osoba A, na přistoupení , osoba C, a , osoba B, do řízení. Žalovaní tak namítali, že podání určovací žaloby ztrácí smysl, žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a navíc jejímu projednání brání překážka litispendence. Při jednání konaném dne 20. 6. 2018 učinili účastníci nesporným, že , osoba C, a , osoba B, se podstatným způsobem podíleli na vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni, že , osoba A, a , osoba C, v nemovitosti bydlí, průběh řízení o žalobě pro zmatečnost i současný stav řízení , sp. zn., . Žalobkyně pak připomínala, že podíl na nemovitosti nabyla poté, co , osoba A, nevyužil předkupního práva. Rekapitulovala též důvody podání žaloby pro zmatečnost, což soud nepovažoval za podstatné. Soud rozhodl, že dokazování nebude prováděno a že vyjde ze shodných tvrzení účastníků. Jednání bylo za účelem přednesu závěrečných návrhů a rozhodnutí ve věci odročeno na den 13. 7. 2018. Ve vyjádření/závěrečném návrhu došlém soudu dne 11. 7. 2018 Žalovaní znovu namítali, že otázka platnosti darovací smlouvy byla již posouzena v řízení , sp. zn., , a to tak, že převod podílů byl platný. Žalobce se v závěrečném návrhu došlém soudu též dne 11. 7. 2018 vyjádřil k obraně Žalovaných. Zdůraznil, že Žalovaní svým postupem zmařili možnost zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k celé nemovitosti v řízení , sp. zn., , ve kterém se soud nadále hodlá zabývat jen podílem o velikosti id. 1/10, když uzavřel, že , osoba C, a , osoba B, nabyli podíly řádně a náleží jim ochrana, jako by věc nabyli od pravého vlastníka. K tomu žalobkyně přiložila usnesení , soud A, ze dne 1. 6. 2018, č. j. , sp. zn., -692, kterým byl zamítnut návrh na vstup , osoba C, a , osoba B, do řízení jako dalších žalobců s tím, že nové rozhodnutí v tomto řízení se nemůže dotknout jejich práv. Podrobněji pak žalobkyně argumentovala směrem k rozporu darovací smlouvy s dobrými mravy, kdy jejím cílem právě mělo být zmaření tohoto vypořádání. Odmítla tvrzení Žalovaných, že nemá žádné argumenty pro přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, stejně jako že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví obstruovala a prodlužovala. Zdůraznila též, že , osoba A, mohl poloviční podíl na nemovitosti nabýt na základě předkupního práva, v rámci kterého mu byl nabízen téměř za stejnou cenu jako byl následně určen vypořádací podíl v soudním řízení. Této nabídky však nevyužil a rozhodl se pokračovat v soudním řízení, když spekuloval, že podíl získá za cenu nižší (navrhoval vypořádací podíl cca v poloviční výši). Při jednání konaném dne 13. 7. 2018 byl po přednesu závěrečných návrhů vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta (výrok I) a žalobkyni bylo uloženo zaplatit Žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 38 700 Kč (výrok II). K žádosti ze dne 11. 9. 2018 byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do 5. 10. 2018, písemné vyhotovení rozsudku pak bylo vypraveno dne 8. 10. 2018. Soud uvedeným způsobem rozhodl, když předmětné darování neshledal ani rozporným s dobrými mravy, ani obcházející zákon. Zdůraznil přitom, že otázka, komu má být nemovitost přikázána (, osoba A, ) byla v řízení , sp. zn., vyřešena, a to až na úrovni NS, a že rozhodnutí bylo následně na základě žaloby pro zmatečnost zrušeno pro vady procesního postupu týkajícího se jen určení výše vypořádacího podílu. Dne 19. 10. 2018 došlo soudu odvolání žalobkyně. K výzvě soudu odeslané dne 7. 11. 2018 zaplatila žalobkyně dne 13. 11. 2018 soudní poplatek za žalobu. Dne 19. 11. 2018 bylo odvolání zasláno Žalovaným k vyjádření ve lhůtě 15 dnů, vyjádření došlo soudu dne 5. 12. 2018. Dne 13. 12. 2018 byl spis předložen , soud B, , který dne 22. 2. 2019 nařídil odvolací ústní jednání na den 20. 3. 2019. Dne 18. 3. 2019 sdělili , osoba C, a , osoba B, odvolacímu soudu, že , osoba A, dne 23. 12. 2018 zemřel a že jako jeho dědicové vystupují v dosud neskončeném pozůstalostním řízení oni a jejich matka , jméno FO, . , osoba C, a , osoba B, tak navrhli, aby do řízení na místo , osoba A, vstoupila , Anonymizováno, . , jméno FO, , která s odvolacím ústním jednáním počítá. Dne 18. 3. 2019 soud vyžádal aktuální výpis z katastru nemovitostí stran předmětné nemovitosti, ve kterém byli stále jako podíloví spoluvlastníci nemovitosti zapsáni Žalovaní. Téhož dne bylo odvolací ústní jednání odročeno na neurčito a usnesením z téhož dne, které nabylo právní moci dne 19. 3. 2019, bylo řízení přerušeno do skončení pozůstalostního řízení po , osoba A, . Dne 26. 3. 2019 byl spis vrácen , soud A, s pokynem k opětovnému předložení po skončení pozůstalostního řízení. Dne 28. 3. 2019 byl spi založen na lhůtu 6 měsíců. K dotazu zaslanému dne 9. 10. 2019 sdělil notář dne 10. 10. 2019, že skončení pozůstalostního řízení se předpokládá do konce roku. Dne 26. 11. 2019 došlo soudu usnesení ze dne 21. 11. 2019, které téhož dne nabylo právní moci, dle kterého podíl , osoba A, (id. 1/10) na předmětné nemovitosti nabyli rovným dílem jako dědicové , osoba C, a , osoba B, . Dne 10. 12. 2019 byl spis opětovně předložen , soud B, , který usnesením ze dne 5. 2. 2020 rozhodl, že v řízení bude dále pokračováno na straně žalované s , osoba C, a , osoba B, (dále společně jako „Žalovaní“) a téhož dne nařídil odvolací ústní jednání na den 18. 3. 2020. Dne 2. 3. 2020 došel odvolacímu soudu návrh žalobkyně na změnu žaloby tak, že se žalobkyně nadále domáhá určení, že je vlastníkem id. ½ předmětné nemovitosti a Žalovaní jsou vlastníky každý id. ¼ předmětné nemovitosti. Podání bylo dne 9. 3. 2020 zasláno Žalovaným s výzvou k vyjádření do 16. 3 2020. Dne 16. 3. 2020 bylo odvolací ústní jednání odročeno na den 6. 5. 2020. V podání došlém odvolacímu soudu dne 16. 3. 2020 Žalovaní zopakovali a doplnili svou věcnou obrannou argumentaci a navrhli, aby i po případném připuštění změny, čemuž se čistě po formální stránce nebrání, byla žaloba zamítnuta. Podání bylo dne 17. 3. 2020 zasláno žalobkyni, která na doplnění obrany reagovala podáním došlým , soud B, dne 9. 4. 2020. Podání bylo dne 15. 4. 2020 zasláno Žalovaným, kteří na ně reagovali podáním došlým , soud B, dne 30. 4. 2020. Podání bylo dne 4. 5. 2020 zasláno žalobkyni. Při jednání konaném dne 6.5. 2020 byla připuštěna změna žaloby dle návrhu žalobkyně, odvolání bylo projednáno a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvého stupně ve znění připuštěné změny potvrzen (výrok I) a žalobkyni bylo uloženo zaplatit Žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 30 680 Kč (výrok II). Odvolací soud takto rozhodl, když se ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, že předmětné darování se ani nepříčí dobrým mravům, ani neobchází zákon. Spis byl vrácen , soud A, dne 23. 5. 2020, rozsudek , soud B, byl dne 29. 5. 2020 vypraven a dne 1. 6. 2020 nabyl právní moci. Dne 27. 7. 2020 došlo soudu dovolání žalobkyně. K výzvě soudu odeslané dne 31. 7. 2020 zaplatila žalobkyně dne 3. 8. 2020 soudní poplatek za dovolání. Dne 24. 8. 2020 bylo dovolání s výzvou k vyjádření ve lhůtě 20 dnů zasláno Žalovaným, vyjádření došlo soudu dne 14. 9. 2020. Dne 1. 10. 2020 byl spis předložen NS, který rozsudkem ze dne 4. 2. 2021 zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil , soud A, k dalšímu řízení. NS vytkl soudům nižších stupňů nedostatečné zjištění skutkového stavu, kdy bylo vycházeno jen z nesporných tvrzení bez provádění dokazování, byť skutkové okolnosti, ze kterých žalobkyně dovozovala rozpor s dobrými mravy, anebo obcházení zákona, musely být logicky sporné, nesplnění poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř. ve vztahu k žalobkyni, nevypořádání se se žalobní/odvolací argumentací žalobkyně. Dále pak NS vytkl zatížení řízení vadou v podobě nesprávného připuštění změny žaloby, nereflektující, co bylo projednáno v pozůstalostním řízení (po úmrtí , osoba A, mělo být správně žalováno na určení, že , osoba A, byl ke dni úmrtí vlastníkem id. ½ nemovitosti). Spis byl vrácen , soud A, dne 8. 3. 2021, rozsudek NS byl dne 19. 3. 2021 vypraven a dne 24. 3. 2021 nabyl právní moci. Dne 19. 5. 2021 došlo soudu usnesení Ústavního soudu z téhož dne, kterým byla jako nepřípustná odmítnuta ústavní stížnost Žalovaných proti rozsudku NS. Dne 2. 6. 2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 15. 9. 2021. Následně byl do spisu založen rozsudek , soud A, ze dne 14. 11. 2018, č. j. , sp. zn., -, Anonymizováno, , kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví , osoba A, a žalobkyně k id. 1/5 předmětné nemovitosti (výrok I), žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví , osoba A, a žalobkyně k id. 4/5 předmětné nemovitosti byla zamítnuta (výrok II), id. 1/5 nemovitosti byla přikázána do výlučného vlastnictví , osoba A, (výrok III), kterému bylo uloženo zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 6 890 000 Kč (výrok IV). Soud veden dříve vyjádřeným názorem o řádnosti převodu podílů 2x id. 2/5 na , osoba C, a , osoba B, takto zrušil a vypořádal „obnovené“ podílové spoluvlastnictví , osoba A, a žalobkyně jen k id. 1/5 nemovitosti, žalobkyni však přiznal vypořádací podíl za id. ½ nemovitosti, ovšem v ceně zjištěné v době původního rozhodování (13 780 000 Kč), třebaže aktuální cena nemovitosti byla v důsledku růstu cen nemovitostí vyšší (17 900 000 Kč). Dále byl do spisu založen rozsudek , soud B, ze dne 16. 9. 2020, č. j. , Anonymizováno, , kterým byl rozsudek , soud A, č. j. , sp. zn., -760 ve výroku I, II a III potvrzen (ve výroku III ve znění, že id. 1/5 nemovitosti se přikazuje do výlučného vlastnictví , osoba C, a , osoba B, ) a ve výroku IV změněn jen tak, že výše vypořádacího podílu činí 1 790 000 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvého stupně, že předmětem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má být jen id. 1/5 nemovitosti, když konstatoval, že darovací smlouva není neplatná ani pro rozpor s dobrými mravy, ani pro obcházení zákona. Výši vypořádacího podílu pak odvolací soud stanovil ve výši 1/10 aktuálně zjištěné ceny nemovitosti. Při jednání konaném dne 15. 9. 2021 žalobkyně navrhla změnu žaloby tak, že se domáhá určení, že žalobkyně je a , osoba A, byl ke dni úmrtí vlastníkem každý id. ½ předmětné nemovitosti, tato změna žaloby byla připuštěna. Žalovaní argumentovali nedostatkem naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, když již bylo rozhodnuto o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Bylo provedeno dokazování listinami založenými ve spisu, včetně odkazovaných dvou rozhodnutí z věci , sp. zn., , a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta (výrok I) a žalobkyni bylo uloženo zaplatit Žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 72 740 Kč (výrok II). Soud takto rozhodl, když předně uzavřel, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť zde řešená otázka je otázkou předběžnou pro řízení , sp. zn., , kde takto byla i řešena. Dále pak opětovně uzavřel, že předmětná darovací smlouva není ani rozporná s dobrými mravy, ani neobchází zákon. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 15. 10. 2021. Dne 2. 11. 2021 došlo soudu odvolání žalobkyně. Odvolání spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 7 dnů bylo dne 10. 11. 2021 zasláno Žalovaným a dne 25. 11. 2021 byl spis předložen , soud B, . Vyjádření Žalovaných došlo soudu dne 1. 12. 2021, dne 9. 12. 2021 bylo zasláno žalobkyni. Dne 11. 1. 2022 bylo nařízeno odvolací ústní jednání na den 2. 3. 2022, k žádostem zástupce žalobkyně odůvodněným kolizemi s jinými nařízenými jednáními pak bylo jednání dne 18. 1. 2022 odročeno na den 16. 3. 2022 a dne 1. 3. 2022 na den 11. 5. 2022. Dne 11. 5. 2022 se ústní jednání konalo a bylo odročeno na den 29. 6. 2022. Dne 16. 6. 2022 došlo odvolacímu soudu podání Žalovaných, kterým (částečně k výzvě odvolacího soudu při jednání konaném dne 11. 5. 2022) doplňovali svou obrannou argumentaci. Dne 20. 6. 2022 došlo odvolacímu soudu obsáhlé podání žalobkyně, kterým dále doplňovala a rozvíjela svou žalobní/odvolací argumentaci. Dne 23. 6. 2022 došly odvolacímu soudu od žalobkyně znalecký posudek zpracovaný ve věci , sp. zn., a od Žalovaných navržené listinné důkazy. Dne 27. 6. 2022 došlo odvolacímu soudu vyjádření Žalovaných k poslednímu podání žalobkyně. Dne 29. 6. 2022 se konalo ústní jednání a toto bylo odročeno na den 9. 9. 2022. Dne 22. 8. 2022 došlo odvolacímu soudu obsáhlé vyjádření žalobkyně k předchozím podáním Žalovaných. Dne 5. 9. 2022 došlo odvolacímu soudu vyjádření Žalovaných k předchozímu podání Žalobkyně, ve kterém zejména popisovali zdravotní stav , osoba A, , který dokládali třemi lékařskými zprávami. Dne 8. 9. 2022 došlo odvolacímu soudu vyjádření žalobkyně k předchozímu podání Žalovaných. Dne 9. 9. 2022 se konalo ústní jednání a toto bylo odročeno na den 7. 10. 2022. Dne 29. 9. 2022 došlo odvolacímu soudu vyjádření žalobkyně reagující na výzvu odvolacího soudu z konaného jednání, ve kterém mj. navrhla výslech Žalovaných a , Anonymizováno, . , jméno FO, . Jelikož se Žalovaní a , Anonymizováno, . , jméno FO, nemohli dostavit k výslechu v termínu odročeného jednání, bylo toto dne 6. 10. 2022 odročeno na den 30. 11. 2022. Při jednání konaném dne 30. 11. 2022 byli vyslechnuti Žalovaní a , Anonymizováno, . , jméno FO, a jednání bylo odročeno na den 14. 12. 2022. Dne 7. 12. 2022 došel odvolacímu soudu závěrečný návrh Žalovaných, dne 12. 12. 2022 pak obsáhlý závěrečný návrh žalobkyně. Při jednání konaném dne 14. 12. 2022 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek potvrzen (výrok I) a žalobkyni bylo uloženo zaplatit Žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 50 120 Kč (výrok II). K žádosti ze dne 11. 1. 2023, odůvodněné složitostí věci a indispozičním volnem referujícího člena senátu, byla lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku prodloužena do 27. 1. 2023. Spis byl vrácen , soud A, dne 31. 1. 2023. Odvolací soud se i po doplnění dokazování stran zdravotního stavu , osoba A, a (ne)vědomosti Žalovaných o podání mimořádných opravných prostředků v době darování ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, že předmětná darovací smlouva není ani rozporná s dobrými mravy, ani neobchází zákon. Rozsudek , soud B, byl dne 3. 2. 2023 vypraven a dne 6. 2. 2023 nabyl právní moci. Dne 6. 4. 2023 došlo soudu dovolání žalobkyně. Dovolání spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 10 dnů bylo dne 4. 5. 2023 zasláno Žalovaným. Po žádosti o prodloužení lhůty do 31. 5. 2023, odůvodněné návratem zástupce Žalovaných dovolené, došlé dne 19. 5. 2023, došlo soudu vyjádření k dovolání dne 30. 5. 2023. Dne 9. 6. 2023 byl spis předložen NS, který usnesením ze dne 3. 1. 2024 dovolání odmítl. Spis byl vrácen , soud A, dne 5. 1. 2024, usnesení NS bylo dne 9. 1. 2024 vypraveno a dne 14. 1. 2024 nabylo právní moci. K žádosti došlé dne 17. 4. 2024 byl spis dne 22. 4. 2024 zaslán Ústavnímu soudu k řízení o ústavní stížnosti žalobkyně. Spis byl odeslán zpět , soud A, dne 13. 8. 2024 (zjištěno ze spisu , soud A, sp. zn. , sp. zn., ).

12. Ústavní soud usnesením ze dne 7. 8. 2024 ústavní stížnost žalobkyně proti rozhodnutím soudů všech třech stupňů odmítl jako zjevně neopodstatněnou (zjištěno z usnesení sp. zn. , Anonymizováno, . ÚS , Anonymizováno13. V řízení vedeném u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn., bylo nad rámec výše již uvedeného:- nálezem Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021 byly zrušeny nákladové výroky rozsudku , soud B, č. j. , Anonymizováno, a rozsudku , soud A, č. j. , sp. zn., -, Anonymizováno, (zjištěno z nálezu Ústavního soudu sp. z. , Anonymizováno, . ÚS , Anonymizováno, )- rozsudkem NS ze dne 22. 2. 2022 byly zrušeny výrok I rozsudku , soud B, č. j. , Anonymizováno, a výrok I, II, III a IV rozsudku , soud A, č. j. , sp. zn., -, Anonymizováno, – NS takto rozhodl, když se neztotožnil se závěrem soudů nižších stupňů o možnosti zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví jen ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 1/5, kdy rušeno a vypořádáno musí být vždy spoluvlastnictví k celé věci. Dále NS vytkl, že se řízení neúčastnili všichni spoluvlastníci předmětné nemovitosti, přičemž posouzení okruhu spoluvlastnictví je závislé na posouzení platnosti předmětné darovací smlouvy. Tuto si mohou soudy nižších stupňů posoudit samy jako otázku předběžnou, anebo mohou vyčkat výsledku posuzovaného řízení (NS doporučil řízení přerušit do skončení posuzovaného řízení) (zjištěno z rozsudku NS č. j. , Anonymizováno, Cdo , Anonymizováno, )- při jednání konaném u , soud A, dne 22. 6. 2022 byla vedena polemika, zda vyčkat skončení posuzovaného řízení, soud měl za to, že nikoliv, jednání nakonec bylo odročeno na den 8. 7. 2022 za účelem poskytnutí prostoru pro vyjádření účastníků ke znaleckému posudku (zjištěno z protokolu o jednání ze dne 22. 6. 2022)- při dalším jednání konaném u , soud A, dne 8. 7. 2022 byla znovu vedena polemika, zda vyčkat skončení posuzovaného řízení, soud měl za to, že nikoliv, jednání nakonec bylo odročeno na den 14. 9. 2022 mj. za účelem vyčkání rozhodnutí odvolacího soudu v posuzovaném řízení (zjištěno z protokolu o jednání ze dne 8. 7. 2022)- při dalším jednání konaném u , soud A, až dne 19. 9. 2022 nebyla otázka, zda vyčkat skončení posuzovaného řízení, řešena, jednání bylo odročeno na den 12. 10. 2022 za účelem doplnění dokazování k solventnosti účastníků stran možnosti uhradit vypořádací podíl a za účelem rozhodnutí ve věci (zjištěno z protokolu o jednání ze dne 19. 9. 2022)- při dalším jednání konaném u , soud A, až dne 9. 12. 2022 bylo doplněno dokazování mj. i vyjádřeními a listinami předkládanými v posuzovaném řízení, dokazování bylo ukončeno jednání bylo odročeno na den 28. 12. 2022 za účelem písemných závěrečných návrhů a za účelem rozhodnutí ve věci (zjištěno z protokolu o jednání ze dne 9. 12. 2022)- rozsudkem , soud A, ze dne 28. 12. 2022 bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví , osoba C, , , osoba B, a žalobkyně k celé nemovitosti (výrok I), nemovitost byla přikázána rovným dílem do podílového spoluvlastnictví , osoba C, a , osoba B, (výrok II) a , osoba C, a , osoba B, bylo každému uloženo zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 2 315 000 Kč, s tím že tyto částky již byly uhrazeny (výrok III, IV) – Soud při svém rozhodnutí vyšel i z rozsudku odvolacího soudu v posuzovaném řízení, a vycházel tak z toho, že , osoba C, a , osoba B, disponují dohromady id. 9/10 nemovitosti, žalobkyně id. 1/10 nemovitosti. Dále vzal soud za prokázanou hodnotu nemovitosti ve výši 46 300 000 Kč a žalobkyni přiznal vypořádací podíl ve výši 1/10, tj. 4 630 000 Kč, a toho po ½ vůči , osoba C, a , osoba B, (zjištěno z rozsudku č. j. , sp. zn., -, Anonymizováno, )- usnesením , soud B, ze dne 17. 10. 2023 bylo rozhodnuto o přerušení odvolacího řízení do skončení řízení o dovolání žalobkyně v posuzovaném řízení – Odvolací soud tak rozhodl, když i s odvoláním na předchozí rozhodnutí NS v této věci považoval konečný výsledek posuzovaného řízení za klíčový pro zde projednávanou věc (zjištěno z usnesení č. j. 13 Co 129/2023-1217)- rozsudkem , soud B, ze dne 27. 3. 2024 byl rozsudek , soud A, č. j. , sp. zn., -1140 ve výroku I a II potvrzen a ve výroku III a IV změněn jen tak, že částky à 2 315 000 Kč na vyrovnání podílu žalobkyně bylo , osoba C, a , osoba B, uloženo zaplatit ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku – Odvolací soud při svém rozhodnutí vyšel i z výsledku posuzovaného řízení. Neztotožnil se s názorem soudu prvého stupně, že částka zaplacená na vypořádání , osoba A, na základě prvních (a následně zrušených) ve věci vydaných rozsudků, kterou žalobkyně nevrátila, by měla být považována za zálohu na nyní přiznaný vypořádací podíl. Nevrácenou částku je nutno vypořádat dle zásad o bezdůvodném obohacení (zjištěno z rozsudku č. j. , Anonymizováno, )- usnesením NS ze dne 28. 11. 2024 bylo dovolání žalobkyně proti usnesení , soud B, č. j. , Anonymizováno, odmítnuto (zjištěno z usnesení č. j. , Anonymizováno14. Žádostí ze dne 11. 11. 2024, došlou žalované téhož dne, uplatnila žalobkyně u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 152 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 7. 5. 2025, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 57 000 Kč. Přiznaná částka byla žalobkyni uhrazena dne 9. 5. 2025 (zjištěno ze žádosti, potvrzení o přijetí, stanoviska, výpisu z transakční historie účtu).

15. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

16. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

17. Dle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

18. V předmětné věci vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět před prvním jednáním ve věci, soud tak, aniž by zjišťoval stanovisko žalované, rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

19. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

20. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

22. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

23. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

24. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 13. 4. 2017 a skončilo doručením usnesení Ústavního soudu žalobkyni dne 13. 8. 2024 (soud v této souvislosti neměl důvodu nevěřit tvrzení žalobkyně o datu doručení, když stejného dne byl spis po rozhodnutí o ústavní stížnosti odeslán zpět , soud A, , a k datu doručení usnesení tak žádné dokazování neprováděl; nakonec usnesení Ústavního soudu nemohlo být žalobkyni doručeno dříve než 7. 8. 2024, kdy bylo vydáno, a rozdíl 6 dnů by na posouzení celkové délky řízení neměl žádný vliv). Řízení tedy trvalo celkem 7 let a 4 měsíce, resp. 88 měsíců.

25. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že řízení nebylo po skutkové stránce nijak zvlášť složité. Nijak obšírné dokazování se vedlo jen k okolnostem uzavření dotčené darovací smlouvy, ostatní skutkové okolnosti byly mezi účastníky nespornými. Složité však bylo řízení po stránce procesní. K procesní složitosti je předně nutno uvést, že řízení bylo ve fázi prvého odvolacího řízení přerušeno z důvodu úmrtí , osoba A, od 18. 3. 2019 (datum vydání usnesení o přerušení řízení, které pak nabylo právní moci dne 19. 3. 2019) do 5. 2. 2020 (datum vydání usnesení o procesním nástupnictví a nařízení odvolacího ústního jednání), tj. po dobu cca 10,5 měsíců. K tomu soud uvádí, že se pro nadbytečnost nezabýval průběhem pozůstalostního řízení, když toto bylo pravomocně skončeno za 11 měsíců po úmrtí , osoba A, , a je tak zjevné, že jeho délka nebyla nepřiměřeně dlouhá, kdy by dle judikatury měla (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010) taková skutečnost promítnuta i do závěru o nepřiměřené délce řízení posuzovaného. Dále soud k tomuto uvádí, že se neztotožnil s názorem žalobce, že by doba přerušení neměla být přičítána ke složitosti řízení. Jednak , osoba A, zemřel cca po cca 1,5 roce vedení řízení, kdy nelze přepokládat, že by s využitím řádných a mimořádných opravných prostředků a ústavní stížnosti (jak se v řízení stalo) mohlo být posuzované řízení do té doby zcela skončeno, a otázka procesního nástupnictví by se v řízení tak jako tak řešila, možná jen nikoliv před odvolacím soudem, ale až před NS či Ústavním soudem. Jednak je nyní požadováno zadostiučinění za újmu způsobenou celkovou délkou posuzovaného řízení, a nelze tak období, kdy nebyla otázka právního nástupnictví po , osoba A, postavena najisto, a v řízení tak nešlo pokračovat, pominout a v rámci složitosti řízení nezohlednit. Dále je nutno k procesní složitosti přičíst větší procesní aktivitu účastníků, zejména pak v průběhu druhého odvolacího řízení, se kterou se soudy musely vypořádat, a rovněž skutečnost, že odvolací ústní jednání nařízené na den 7. 10. 2022 bylo odročeno pro omluvy všech svědků na den 30. 11. 2022, tj. téměř za 2 měsíce. Konečně je pak nutno k procesní složitosti přičíst četnost rozhodování a počet stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování. , soud A, rozhodoval 2x ve věci, , soud B, rozhodoval také 2x ve věci a vedle toho o přerušení řízení a o procesním nástupnictví po , osoba A, , NS rozhodoval také 2x ve věci a 1x ve věci rozhodoval Ústavní soud (Ústavní soud rozhodoval 2x, řízení o ústavní stížnosti proti prvému rozhodnutí NS však nemělo na délku řízení žádný vliv). Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však neplatí pro první kolo rozhodování před , soud A, a , soud B, , kdy jimi vydané rozsudky byly následně zrušeny NS a věc byla vrácena do řízení před soudem prvého stupně pro shora popsané závažné vady. Tyto skutečnosti je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci (viz dále). Po právní stránce nebylo posuzované řízení nijak zvlášť složité, jednalo se o běžný spor o určení vlastnického práva na základě tvrzení o neplatnosti právního jednání, které bylo podkladem pro změnu (spolu)vlastníků.

26. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), je nutno konstatovat, že řízení bylo zatíženo několika průtahy, které je nutno přičíst k tíži státu. Zmínit je nutno zejména následující. Dne 13. 4. 2017 byla podána žaloba, až dne 7. 9. 2017, tj. téměř za 5 měsíců, byla žalobkyni odeslána výzva k zaplacení soudního poplatku za žalobu. V této prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 3 měsíce. Dne 13. 7. 2018 byl vyhlášen 1. rozsudek, až dne 11. 9. 2018, tj. 30 dnů po uplynutí lhůty dle § 158 odst. 4 o. s. ř., byla prodloužena lhůta pro vypravení jeho písemného vyhotovení do 5. 10. 2018, rozsudek pak byl vypraven až dne 8. 10. 2018, tj. 3 dny po uplynutí prodloužené lhůty. Uvedených 33 dnů bez řádného prodloužení lhůty je tak nutno považovat jednak za průtah, jednak za samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Odvolací ústní jednání nařízené na den 18. 3. 2020 bylo odročeno bez udání důvodu na den 6. 5. 2020, tj. za 1,5 měsíce, které je nutno přičíst k tíži státu. Dne 24. 3. 2021 nabyl právní moci zrušovací rozsudek NS, až dne 2. 6. 2021 (tj. za 2,5 měsíce po zrušení) bylo nařízeno ústní jednání na den 15. 9. 2021 (tj. za více jak 5,5 měsíců po zrušení). V této prodlevě je nutno i s ohledem na dosavadní délku řízení spatřovat průtah cca 3 měsíce. Jak již bylo výše uvedeno, je k tíži státu nutno přičíst skutečnost, že prvé rozsudky soudů prvého a druhého stupně byly pro závažné vady zrušeny NS, v důsledku čehož se řízení vrátilo na začátek před soud prvého stupně.

27. Pokud jde o jednání žalobkyně, je nutno konstatovat, že tato svým postupem, resp. skutečnostmi na své straně k délce posuzovaného řízení též dílčím způsobem přispěla, a to když odvolací ústní jednání nařízené na den 2. 3. 2022 bylo pro kolize jejího zástupce odročeno nejprve na den 16. 3. 2022 a následně na den 11. 5. 2022, čímž došlo k prodloužení řízení o více než 2 měsíce. V kontextu celkové délky řízení je však tato prodleva marginální.

28. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako zvýšený. Předmětem řízení byl sice spor o určení vlastnického práva, a nejednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem řízení pro poškozeného, za která jsou obecně považována řízení trestní, opatrovnická, ve věcech osobní stavu apod., význam předmětu řízení však výrazně zvyšoval předmět určení vlastnictví, kterým byla nemovitost v Praze, jejíž hodnota byla nakonec určena na 46 300 000 Kč. Posuzované řízení pak ovlivňovalo řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vedené u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn., , ve kterém na určení, zda předmětná darovací smlouva byla (ne)platná, resp. na určení, zda žalobkyně je či není spoluvlastníkem s podílem o velikosti id. 1/2, záviselo, zda bude vypořádáván spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2 či o velikosti id. 1/10, což z hlediska určení výše vypořádacího podílu představovalo podstatný rozdíl. Soudy v tomto řízení na skončení posuzovaného řízení přímo nečekaly, otázku vlastnictví nemovitosti si posuzovaly samy, ale nakonec z rozhodnutí v posuzovaném řízení vycházely, a dokonce vyčkaly skončení řízení o dovolání žalobkyně v posuzovaném řízení. Skutečnost, že žalobkyně nabyla podíl na nemovitosti již v době běžícího řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, nepovažoval soud za podstatnou pro hodnocení významu předmětu posuzovaného řízení. Tato skutečnost by mohla být významná pro posouzení významu předmětu řízení , sp. zn., , nikoliv však významu předmětu řízení posuzovaného.

29. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobkyni dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 7 let a 4 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

30. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobkyně nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá [viz např. usnesení Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. 30 Cdo 3007/2010]. Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobkyně uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

31. Soud pak má opět ve shodě s oběma účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy dle názoru soudu již není možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, neboť délka posuzovaného řízení již byla výrazněji nepřiměřená, přestože se nejednalo o délku extrémní. Soud tak za přiměřenou považoval základní částku ve výši 16 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 333,33 Kč za měsíc trvání řízení. Takto soud postupoval, přestože částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Stanovisko NS bylo přijato před 14 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů by tak měla reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Žalobkyně však při ústním jednání výslovně uvedla, že se valorizace základní částky s ohledem na inflaci nedovolává.

32. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 40 % (10 % za procesní složitost v užším slova smyslu + 30 % za stupně soudní soustavy v rozsahu, ve kterém tyto nelze přičítat k tíži státu, tj. ve druhém kole rozhodování). Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, který ne dostatečně kompenzuje skutečnost, že je odškodňována celá doba řízení, nejenom doba průtahů, soud zvýšil základní částku o 15 %. Z hlediska přispění žalobkyně k délce řízení soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobkyni pak soud zvýšil základní částku o 10 %.

33. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být snížena o 15 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 86 133 Kč (po zaokrouhlení) vypočtený následovně: 88 (měsíců trvání řízení) x 1 333,33 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 333,33 Kč (modifikace na ½ za první dva roky řízení) = 101 333,33 Kč x 0,85 (snížení o 15 %). Jelikož žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržela jen částku 57 000 Kč, shledal soud její žalobu důvodnou do částky 29 133 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 65 867 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

34. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobkyně byla doručena žalované dne 11. 11. 2024 a lhůta 6 měsíců skončila dne 11. 5. 2025. Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení ode dne 12. 5. 2025 za důvodný, a právo na jeho zaplacení tak žalobkyni přiznal.

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobkyně dosáhla satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout jí zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na ni ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byla plně úspěšná, byť jí nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 16 097 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč,- 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč, když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, vzata částka 50 000 Kč,- 3x odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby vykonané v roce 2025 (sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 31. 8. 2025, účast na jednání soudu dne 3. 9. 2025) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 6 900 Kč (3x 2 300 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, vzata přiznaná částka 29 133 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do 31. 12. 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 300 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby vykonané v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 1 350 Kč (3x 450 Kč),- DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 447 Kč.

36. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.