11 C 98/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 220 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 121 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 121 000 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 99 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek220 000 Kč od 16. 8. 2023 do 15. 2. 2024,99 000 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradě nákladů řízení částku 55 728 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, , zástupce žalobce.

1. Žalobou došlou původně , adresa, , soud B, “) dne 7. 2. 2024, upřesněnou při ústním jednání konaném dne 28. 3. 2025, se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu trestního stíhání a částky 120 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání, to vše v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným nakonec , adresa, (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též jako „posuzované řízení“) a jeho nepřiměřenou délkou.

2. Žalobce uvedl, že dne 13. 8. 2018 byly Policií ČR, , podezřelý výraz, , Anonymizováno, zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování, ze kterého byl podezřelý , tituly před jménem, , jméno FO, v případném spojení s dalšími tehdy neztotožněnými osobami. Z trestního řízení vyšlo najevo, že prvotním impulsem pro zahájení úkonů trestního řízení bylo udání ze strany rozvádějící se manželky , tituly před jménem, , jméno FO, . V průběhu trestního řízení došlo ke ztotožnění doposud neustanovených osob – zejména prostřednictvím odposlechu mobilního telefonu , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž jednou z osob, která měla být v těsném kontaktu s , tituly před jménem, , jméno FO, při nelegálním opatřování zbraní, měl být žalobce, který sice od , tituly před jménem, , jméno FO, , ani od později spoluobžalovaného , jméno FO, nikdy nic nekupoval, ani mu neprodával, ale jezdili spolu na sběratelské burzy. Na základě příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 9. 10. 2018 měly pak být získány informace, jež měly potvrdit skutečnost, že žalobce je v kontaktu s , tituly před jménem, , jméno FO, a , Anonymizováno, . , jméno FO, , přičemž se s těmito domlouvá na objednávkách zbraní, jejich dovozu a ceně. Na návrh státního zástupce ze dne 23. 11. 2018 byl , soud A, vydán příkaz k domovní prohlídce v rodinném domě nacházejícím se na adrese , adresa, , jehož vlastníkem je , jméno FO, a uživatelem je žalobce. Domovní prohlídka byla vykonána dne 29. 11. 2018. V průběhu domovní prohlídky bylo v rodinném domě v užívání žalobce nalezeno několik znehodnocených zbraní a dalších komponentů ze sbírky žalobce, přičemž tyto policie zajistila. Bylo nalezeno i určité množství nefunkčního (zpravidla vykopaného) střeliva, které žalobce kdysi shromažďoval a kterého se po skončení platnosti zbrojního oprávnění zapomněl zbavit spolu s několika kusy funkčního střeliva. Dne 29. 11. 2018 byl žalobce též zadržen a proběhl jeho výslech, přičemž v průběhu výslech několikrát uvedl, že zadržené zbraně byly řádně znehodnoceny. Tato tvrzení však nebyla ze strany orgánů činných v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“) nijak reflektována a usnesením ze dne 7. 2. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu nedovolené ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. V průběhu trestního stíhání pak byl žalobce vyslechnut ještě ve dnech 22. 4. 2020 a 22. 6. 2020, přičemž v obou případech s policejním orgánem spolupracoval a poskytoval mu veškerou součinnost. Dne 20. 9. 2021 byla mj. na žalobce podána obžaloba, dle které měl žalobce bez povolení sobě opatřit a přechovávat hlavní části zbraně nebo ve větším množství střelivo, čímž měl spáchat přečin nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu měl být uložen trest odnětí svobody v délce 10 až 12 měsíců za současného uložení zkušební doby v délce 18 až 24 měsíců a trest propadnutí věci (všech zadržených věcí). Ve věci poté proběhlo několik soudních jednání, kdy ještě před zahájením prvního hlavního líčení se žalobce prostřednictvím svého obhájce vyjádřil tak, že skutek, jež je mu dáván za vinu, nemůže být trestným činem, neboť zadržený materiál (ať už zbraně nebo munice) byl, jakožto znehodnocený, nabyt zcela legálně. Na základě předmětného písemného vyjádření žalobce byla jeho trestní věc vyloučena k samostatnému projednání. Dne 24. 1. 2023 žalobce doručil soudu návrh na zproštění obžaloby, ve kterém opětovně zdůrazňoval argumentaci směřující zejména k absenci subjektivní stránky předmětného trestného činu. Dne 14. 2. 2023 vydal , soud A, usnesení, kterým bylo trestní stíhání žalobce ukončeno, neboť skutek, pro který byl obžalován, není trestným činem. S několika funkčními kusy střeliva byla věc žalobce postoupena do přestupkového řízení, kam od počátku patřila.

3. V důsledku popsaného trestního stíhání a jeho délky vznikly žalobci nemajetkové újmy, které požadoval nahradit.A. nemajetková újma z titulu nezákonného trestního stíhání4. Pokud by již státní zastupitelství a Policie ČR neignorovaly skutečnosti a důkazy žalobcem předkládané i důkazy jimi samotnými shromážděné, nemuselo k trestnímu stíhání vůbec dojít, případně mohlo být ukončeno ještě před podáním obžaloby a postoupeno k projednání v přestupkovém řízení, kam věc od počátku patřila. Z již ustálené judikatury totiž měl dozorový státní zástupce vědět, že držení úředně znehodnocených zbraní není trestný čin a přestupkem může být pouze tehdy, pokud se prokáže, že k převodu vlastnictví došlo po 7. 4. 2017. Stejně tak dozorový státní zástupce pochybil, když se věci nevěnoval s náležitou odbornou péčí a nezajistil, aby došlo k řádnému znaleckému zkoumání zajištěného střeliva. Pokud by tak učinil, pak by nepochybně zjistil, že prakticky všechny zajištěné náboje jsou nefunkční, stejně jako vykopaná a na burze prodaná torza granátů. V jejich případech je navíc úsměvné to, že tato torza žalobce zakoupil na military burze, která byla podrobně monitorována stejnou policejní součástí, která vedla přípravné řízení, kdy těchto artefaktů nebylo možno si nevšimnout, neboť je prodávalo více prodejců z Polska navíc ve značném množství (mimochodem se na podobných burzách prodávají dodnes). Nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a podáním obžaloby došlo u žalobce zejména k újmě na psychickém stavu, zdraví a životní pohodě, na osobním a rodinném životě, na profesním životě. Trestní stíhání žalobci způsobilo psychickou újmu, projevující se zejména nervozitou a stresem. Trestní stíhání ohrožovalo samotnou další profesní existenci žalobce. V případě odsouzení za úmyslný trestný čin by žalobce přišel o zaměstnání, kterému se věnoval celý život, byla by tak ohrožena finanční nouzí také jeho rodina. Vědomí těchto důsledků a délka trvání trestního stíhání, znamenaly pro žalobce dlouhodobý stres, ztrátu zájmu o koníčky, zhoršení v osobním a rodinném životě. Celé trestní řízení pak představovalo mimořádnou psychickou zátěž celé jeho rodiny. Žalobce celých zhruba 16 měsíců (správně 3 roky – pozn. soudu) od sdělení obvinění až po zprošťující rozsudek musel v zaměstnání neustále čelit nepříjemným dotazům na stíhání, mnohdy i pohledům, z kterých bylo cítit opovržení nad jeho osobou, zvláště pak i vysokou míru zlehčování jeho sběratelských aktivit. V osobním životě se prakticky nevěnoval svým oblíbeným činnostem, koníčkům atd., byl bez nálady a myšlenek na nějakou zábavu nebo rozptýlení. Žalobce nedokázal ani odjet na žádnou dovolenou, omezil také kontakty s přáteli, které nechtěl zatěžovat svými problémy a přenášet je na ně, styděl se za to, do jaké situace se dostal. To vše mělo vliv na jeho osobní i rodinný život, jeho blízcí samozřejmě poznali, že se změnil ve svém chování a životním postoji, byl smutný, nebavil se, nesmál, uzavřel se do sebe, prostě jen přežíval. Trestní stíhání žalobci přivodilo psychické problémy, které ale nikde neléčil také z obavy, že se stane obětí dalšího zesměšňování. Žalobce neustále myslel na vzniklé stíhání, obvinění, obžalobu, soud. Stejně tak žalobce utrpěl psychickou újmu během domovní prohlídky v místě jeho bydliště, kdy cizí osoby prohledávaly jeho celoživotní sbírku, přičemž bylo zřejmé, že minimálně její část bude žalobci zadržena, poté pak žalobce po celý zbytek trvání trestního stíhání žil v nejistotě i stran osudu zcela legálně nabytých a držených částí jeho sbírky. Šlo o zásadní zásah do soukromí a života žalobce a rodiny, který znamenal obrovské ztížení každodenního života. Domovní prohlídku navíc soud nařídil na základě neúplných a zkreslených informací obsažených v návrhu státního zástupce. Kdyby totiž státní zástupce popravdě napsal, že jediné provinění žalobce je to, že jezdil na burzy s člověkem, kterého rozvádějící manželka obvinila „z podpory terorismu“, soud by nepochybně domovní prohlídku nenařídil, i když tato byla v konečném důsledku ve vztahu k oněm několika kusům střeliva v podstatě úspěšná. Prohlídky, nemluvě o zcela zásadním zadržení, bez ohledu na to, že byly provedeny před zahájením trestního stíhání, jsou integrální součástí trestního řízení. Navíc v protokolech o prohlídkách je uváděn žalobce již jako podezřelá osoba a v souvislosti s prohlídkami byl dokonce zadržen, za takovou osobu byl již v této době tedy považován, takže je zřejmé, že i z toho důvodu tyto úkony je třeba zohlednit v rámci stíhání. Zásadní újmu do osobního a rodinného života tedy znamenala v prvé řadě výše popsaná domovní prohlídka, která narušila právo žalobce a jeho rodiny na nedotknutelnost obydlí a na soukromí. Uvedené prohlídky a zadržení jsou tedy úkonem, které byly učiněny v rámci daného stíhání jako celku, a tím, že soud následně konstatoval, že stíhání bylo nezákonné, když je zastavil, bylo konstatováno, že stíhání, včetně všech jeho úkonů, je nezákonné a nemělo být provedeno, takže i tyto úkony musí být v újmě zohledněny vedle toho, že postup OČTŘ v řízení je jedním z kritérií pro hodnocení výše zadostiučinění za způsobenou újmu dle judikatury Nejvyššího soudu (dále jen „NS“). U žalobce došlo k zásadní újmě na osobní, profesní cti a dobrém jméně. Ačkoli samotný žalobce, resp. jeho jméno, nebylo medializováno, případ samotný medializován byl. Přinejmenším zaměstnavatel a kolegové, kteří věděli, že se žalobce v rámci svých sběratelských činností zabývá právě oborem zmíněným např. v usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, se tedy dozvěděli, nebo minimálně mohli dozvědět i o trestním stíhání žalobce, nebo alespoň jeho zapojení do dané kauzy. Žalobce byl dotazován na své stíhání svým okolím, svými přáteli a známými, před nimiž se neutajilo, což mu bylo pochopitelně nepříjemné. Je tedy zřejmé, že trestní stíhání bylo pro žalobce velice nepříjemné. Žalobce stíháním samotným, nutností vypovídat, časem stráveným obranou v řízení, ztratil nezanedbatelnou část svého života, nehledě na náklady obhajoby. Obhajoba v řízení, studium spisu a přemýšlení nad stíháním žalobci zabíralo nezanedbatelný čas, který mohl věnovat rodině a svému volnému času, a to navíc po dobu více než 3 roky.

5. Za takto vzniklou újmu požadoval žalobce zadostiučinění ve výši 100 000 Kč.B. nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání6. Za nepřiměřenou délku řízení žalobce považuje celé řízení od zahájení trestního stíhání dne 7. 2. 2020 až do okamžiku, kdy bylo soudem dne 14. 2. 2023 rozhodnuto o ukončení trestního stíhání, tedy přibližně 16 měsíců (správně 3 roky – pozn. soudu). Pokud by totiž policejní orgán a státní zástupce respektovali zásadu, že v přípravném řízení OČTŘ objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede, tak by k obvinění žalobce nikdy nemohlo dojít. Pokud by již státní zastupitelství a Policie ČR neignorovaly skutečnosti a důkazy žalobcem navrhované, nemuselo k trestnímu stíhání vůbec dojít a pokud by k němu došlo, tak by bylo záhy zastaveno ještě v přípravném řízení, neboť by bylo zjištěno to, co bylo následně pomocí výpovědí znalců zjištěno před soudem. Řízení bylo vedeno očividnou snahou dostat žalobce před soud, a to bez ohledu na skutečnost, že jak policejní orgán, tak i dozorový státní zástupce, ignorovali důkazy svědčící ve prospěch žalobce. V případě žalobce okamžikem zahájení trestního stíhání započalo období ponížení, stresu a obav o budoucí existence jak svoji, tak jeho rodiny. Každý den probíhajícího stíhání byl vykoupen psychickým zdravím a nemožností běžně se radovat ze života. To bylo umocněno tím, že v domě žalobce proběhla prohlídka a žalobci byly odejmuty některé pro žalobce důležité věci. Z pohledu právního i skutkového se jednalo fakticky o banální případ, řízení bylo vedeno a skončeno na jediném stupni soudní soustavy, žalobce se aktivně snažil zkrátit délku řízení svými návrhy, které byly akceptovány až nalézacím soudem, věc měla pro žalobce velký význam.

7. Za takto vzniklou újmu požadoval žalobce zadostiučinění ve výši 100 000 Kč.

8. Uvedeným způsobem vymezené nároky žalobci uplatnil u žalované výzvou ze dne 15. 8. 2023, žalovaná však jeho žádost dosud nijak nevyřídila. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 220 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 8. 2023 do zaplacení.

9. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce žalobou uplatněné nároky uplatnil dne 14. 8. 2023. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 16. 4. 2024, kterým žádosti žalobce nevyhověla. K věci samé pak žalovaná uvedla, že usnesením ze dne 7. 2. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu nedovolené ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Dne 23. 3. 2020 policie požádala znalce o odborné vyjádření. Dne 22. 4. 2020 se konal výslech obviněného žalobce. Dne 12. 8. 2020 bylo vyhotoveno odborné vyjádření , právnická osoba, (dále jen „, Úřad, “). Dne 12. 8. 2020 police zažádala o doplnění odborného vyjádření. Dne 21. 10. 2020 policie požádala znalce o odborné vyjádření. Dne 16. 3. 2021 bylo vyhotoveno doplnění odborného vyjádření. Dne 22. 6. 2021 se konal výslech obviněného žalobce. Dne 24. 6. 2021 policejní orgán rozhodl o vrácení nekompletní opakovací pušky žalobci. Dne 17. 8. 2021 bylo umožněno žalobci a jeho obhájci prostudování spisu, ani jeden se nedostavil, omluvili se. Dne 24. 8. 2021 byl podán návrh na podání obžaloby. Dne 22. 9. 2021 byla podána obžaloba k , soud A, . Dne 29. 3. 2022 bylo zahájeno hlavní líčení, odročeno na 25. 5. 2022 z důvodu omluvy obhájce jednoho z obviněných. Dne 25. 5. 2022 se konalo hlavní líčení, soud rozhodl o vyloučení věci žalobce k samostatnému řízení. Dne 25. 5. 2022 soud usnesením rozhodl o předložení věci NS k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu. Dne 27. 6. 2022 byl NS předložen spis v kopiích. Dne 17. 8. 2022 NS rozhodl, že k projednání je příslušný , soud A, . Dne 11. 11. 2022 soud nařídil hlavní líčení na den 6. 12. 2022. Dne 5. 12. 2022 se balistik omluvil z hlavního líčení z důvodu pracovní neschopnosti, soud nařízené hlavní líčení zrušil. Dne 24. 1. 2023 se konalo hlavní líčení. Dne 14. 2. 2023 se konalo hlavní líčení, na kterém soud rozhodl usnesením o postoupení věci , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “).

10. Po takto provedené rekapitulaci žalovaná k jednotlivým nárokům uvedla:A. nemajetková újma z titulu nezákonného trestního stíhání11. K projednání přestupku dosud nedošlo. Za této situace, s ohledem na to, jak rozhodne městský úřad, může být vyloučeno, aby žalobci bylo přiznáno právo na náhradu škody, neboť by to bylo v rozporu s dobrými mravy, resp. se zásadami obecné lidské slušnosti. Ústavní soud judikoval ve svém rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 203/16, že v souladu s rozhodovací praxí NS přiznání práva na náhradu škody způsobené trestním stíháním v případě, kdy se trestně stíhaná osoba dle závěrů učiněných v trestním řízení vskutku dopustila protiprávního jednání odpovídajícího skutkové podstatě trestného činu, by bylo v příkrém rozporu se zásadou ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo vzejít nemůže). Nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí je tak minimálně předčasný.B. nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání12. Celkovou délku posuzovaného řízení lze hodnotit jako přiměřenou, i s přihlédnutím ke složitosti řízení. Přípravné řízení trvalo 1 rok a 7 měsíců a bylo bez průtahů. Řízení u soudu probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a trvalo 1 rok a 5 měsíců. Menší prodleva byla po podání obžaloby, když první hlavní líčení se konalo po šesti měsících, jinak soud postupoval v přiměřených lhůtách. Tuto prodlevu lze v souladu s judikaturou tolerovat, když celková délka je přiměřená. Věc byla i u NS, který rozhodoval o otázce místní příslušnosti soudu. Věc byla skutkově složitější, žalobce byl stíhán pro přečin nedovoleného ozbrojování dle § 279 tr. zákoníku. Celkem bylo stíháno pět osob včetně žalobce, jeho věc byla později u soudu vyloučena k samostatnému projednání. K důkazům bylo třeba odborných posudků ohledně zbraní a střeliva, zejména k zařazení jednotlivých kusů střeliva a zbraní do kategorie podle zákona střelných zbraních a střelivu, případně k funkčnosti, či znehodnocení některých zbraní a střeliva, přičemž tyto se v některých závěrech navzájem lišily.

13. Žalobce v reakci na obranu žalované uvedl:A. nemajetková újma z titulu nezákonného trestního stíhání14. V době, kdy žalovaná sepisovala vyjádření k žalobě, k projednání předmětného přestupku ještě nedošlo. V současnosti platí totéž, byť je pravdou, že byl vydán příkaz , Anonymizováno, (dále jen „, Úřad A, “) ze dne 6. 3. 2025, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 76e odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, avšak platí, že žalobce proti tomuto příkazu podal odpor a prozatím vše nasvědčuje tomu, že bude zastaveno i toto řízení. Nadto platí, že pokud žalovaný argumentuje nalézací praxí Ústavního soudu, pak je třeba připomenout, že výše uvedený (nyní již zrušený) trestní příkaz byl vydán pro nedbalostní přestupek, který měl žalobce spáchat tím, že od blíže nezjištěné doby roku 1998 do dne 29. 11. 2018 v místě svého bydliště v domě na adrese , adresa, , nabyl do vlastnictví a přechovával munici definovanou v bodu 1. písm. a) a m) přílohy č. 2 zákona o zbraních v návaznosti na obecnou definici munice uvedenou v § 70a odst. 1 zákona o zbraních, ač nebyl držitelem obecné muniční licence, a to , Anonymizováno, u kterého žalobce nevěděl a nemohl vědět, že obsahuje aktivní složku) a 9 ks funkčních vojenských pyropatron s označením PP-9 (knoflíkové pyropatrony, které jsou v každém airbagu a v každém hasicím přístroji). Tedy jednak v případě výše uvedeného přestupku jde o zcela rozdílnou skutkovou podstatu než v případě trestného činu, ze kterého byl žalobce původně viněn, a jednak se radikálně zúžil rozsah domněle nelegálně držených předmětů, neboť původně (dle obžaloby ze dne 20. 9. 2021) bylo žalobci dáváno za vinu držení 1240 kusů munice či zbraní. Rozdíl v rozsahu obou obvinění je tak zcela diametrální a o jakékoli totožnosti skutku ve smyslu argumentace žalovaného v tomto případě nelze ani hovořit.

15. Pro srovnání pak žalobce odkázal (přestože tak žalobce učinil v části podání týkající se nemajetkové újmy z nepřiměřené délky řízení, srovnání se zjevně týká nemajetkové újmy z trestního stíhání – pozn. soudu) na rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „MS Praha“) sp. zn. 12 Co 306/2019, kterým byla přiznána částka 5 652,10 Kč za každý měsíc trestního stíhání. Dle názoru žalobce tak je jím vznesený nárok ještě hluboko pod nižší hranicí toho, co by ve srovnání s uvedeným případem mohl požadovat, a to zejména s ohledem na to, že uvedený srovnávací rozsudek byl vynesen začátkem roku 2020, tedy před více než pěti lety. Při připočtení inflace do roku 2024 by měsíční částka činila 7 662 Kč, a dle uvedeného srovnávacího rozsudku by tak žalobce měl požadovat 275 832 Kč, což je ještě o 55 000 Kč více, než kolik žalobce požaduje za obě újmy dohromady. Žalobce tedy nepovažuje svůj nárok za nikterak přemrštěný, jak se jej snažila ve svém vyjádření prezentovat žalovaná. Ve zbytku pak považuje žalobce uvedený srovnávací rozsudek za zcela přiléhavý k nyní projednávané věci. Šlo o stejnou (domnělou) trestnou činnost, s tím rozdílem, že obviněnému ve srovnávacím rozsudku bylo dáváno za vinu neoprávněné nakládání toliko s náboji, zatímco žalobci bylo dáváno za vinu i nakládání se zbraněmi (které se posléze ukázaly býti legálně drženými pro jejich znehodnocení). Obviněnému z uvedeného srovnávacího rozsudku nadto nebyly žádné věci na rozdíl od žalobce zajištěny, dále nebyl na rozdíl od žalobce zadržen, neproběhla u něj nezákonná domovní prohlídka jako u žalobce. Zásahy do základních práv ze strany OČTŘ tedy byly vůči žalobci mnohem razantnější než vůči obviněnému ve srovnávacím rozsudku, nadto žalobci stále nebyly navráceny zajištěné věci. Poškozenému ve srovnávané věci pak byla přiznána nemajetková újma i přesto, že jeho věc byla postoupena správnímu úřadu k projednání, přičemž potrestán nebyl toliko proto, že došlo k promlčení jeho odpovědnosti.B. nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání16. Žalobce nesouhlasí s tím, že by posuzované řízení bylo jakkoli složité. Sama žalovaná tvrzenou složitost trestního řízení zdůvodňuje toliko nutností vypracovat „odborné posudky“ a nutností činit úkony ve vztahu k dalším obviněným. Předně platí, že ani jedna z uvedených skutečností není nikterak přičitatelná žalobci. Žalobce se nijak nezasloužil o to, že policejní orgán měl za to, že je pro prokázání viny z předmětného trestného činu nutno odborného vyjádření, nadto platí, že tato skutečnost sama o sobě ani nemůže založit „složitost“ předmětného trestního řízení, jak se snaží podsunout žalovaná. Pokud by tomu tak bylo, pak by bylo stejně složitým např. trestní řízení, jehož předmětem je obyčejná autonehoda (kdy v se v takových případech vypracovává minimálně jeden znalecký posudek vždy) či každé přestupkové řízení týkající se ochrany ovzduší, ad absurdum pak jakékoli další řízení, ve kterém je nutno opatřit znalecký posudek či odborné vyjádření. Dle názoru žalobce tak jednak předmětná skutečnost nezakládá složitost trestního řízení, a i kdyby tuto zakládala, pak ji nelze přičítat k tíži žalobce, neboť k vypracovaní předmětného odborného vyjádření nedošlo z iniciativy žalobce, ale z iniciativy policejního orgánu, tedy složky státní moci, jež tuto vykonávala způsobem, který založil nyní projednávaný nárok žalobce. Totéž platí i pro žalovanou namítanou skutečnost, že byly činěny úkony ve vztahu k dalším obviněným, ani toto nemá potenciál jakkoli negativně ovlivnit nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy. Naopak je třeba připomenout, že právě žalobce byl z předmětného trestního řízení vyloučen k samostatnému projednání, a to z důvodu, že vyšlo najevo, že domnělá trestná činnost žalobce nijak nesouvisí s trestnou činností ostatních obviněných, přičemž platí, že žalobce se předmětného vyloučení sám dožadoval, čímž však z vlastní iniciativy přispěl k urychlení celého trestního řízení. Žalovaná tak v podstatě neguje nárok žalobce na základě argumentace, která zcela nespravedlivě (a v rozporu s objektivní skutečností) přičítá v neprospěch žalobce skutečnost, že se sám aktivně zasadil o to, že jeho trestní řízení trvalo kratší dobu. Konstatování žalované o tom, že se „věc ocitla před NS“, je pak dle názoru žalobce už prostým výstřelem do tmy. Jednak jde opět o záležitost naprosto nepřičitatelnou žalobci a jednak opět nemá ani zdaleka potenciál jakkoli osvědčit složitost předmětného řízení. Žalobce tak shrnul, že posuzované řízení trvalo přes tři roky (36 měsíců). S ohledem na to, že předmět posuzovaného řízení nebyl nikterak komplikovaný (jednoduchý případ domnělého nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kde bylo nutno toliko determinovat, zda zajištěné znehodnocené zbraně a další komponenty ze sbírky žalobce podléhají nutnosti zvláštního oprávnění podle zákona o zbraních, či nikoli, a v momentě, kdy se ukázalo, že tomu tak není, byla věc dále postoupena), nelze uvažovat o přiměřenosti jeho délky.

17. Následně pak žalobce ještě doplnil, že jednání OČTŘ považuje za excesivní. Policie už se v rámci snahy udržet trestní linii za každou cenou dostala i do situace, že vzala legálně znehodnocenou zbraň s dokladem o znehodnocení, z té vyjmula znehodnocené součástky a jednu část, která nebyla formálně znehodnocena, což se tehdy ani nedělalo, dala do obžaloby jako držení části zbraně. To už byl až takový extrém, že to nelze považovat za nějakou složitost, to byla otázka právního posouzení a nevyžadovalo to žádné odborné zkoumání. Odborného zkoumání bylo možná potřeba k nábojům, ale nikoliv ke zbraním, na kterých stálo těžiště trestního stíhání, u nich se jednalo jen o právní, nikoliv odborné posouzení. Odborná vyjádření pak jsou z roku 2019. Co se pak dělo dále, že si OČTŘ vyžadovaly další a další posouzení, to už bylo nadbytečné a nad rámec požadavků trestního řízení. První dvě odborná vyjádření pyrotechnické služby a odboru kriminalistické techniky a expertízy jak ke zbraním, tak ke střelivu jednoznačně stačila k tomu, aby byla věc žalobce vyloučena ze společného řízení a postoupena do přestupkového řízení, protože bylo jasné, že zbraně nepřipadaly vůbec do úvahy a zůstávala sporná otázka části střeliva. Vedení celého řízení pohromadě bylo naprosto neúčelné a bylo to jasné i soudu, proto kauzu žalobce vyloučil k samostatnému projednání, což měl udělat státní zástupce už v roce 2019 poté, co udělali domovní prohlídky a měli prvotní odborné vyjádření k zajištěnému obsahu. Rozhodnutí soudu je pak až z roku 2023 a uvedenou dobu řízení trvalo ke škodě žalobce jenom v důsledku toho, že byly stíhány další dvě osoby, které se žalobcem neměly z hlediska stíhaného skutku vůbec nic společného. Soud pak udělal chybu, že věc postoupil nepříslušnému správnímu úřadu, a na , Úřad A, se věc dostala za další více než rok. , Úřad A, sice vydal ve věci příkaz, proti kterému žalobce podal odpor, a , Úřad A, by teď měl zahájit správní řízení. V mezidobí ale již uplynuly prekluzivní lhůty a věc bude zřejmě odložena.

18. Žalovaná pak ještě doplnila, že nemá za to, že by obtíže, které žalobce popisuje v souvislosti s předmětným trestním stíháním, byly nějak nad rámec běžných obtíží, které by v podobné situaci zažívala každá jiná osoba. Žalovaná chápe, že trestní stíhání je psychicky náročné, nemá však za to, že by se u žalobce mělo jednat o nějakou nadstandardně intenzivní zátěž, která by odůvodňovala jím požadovanou výši zadostiučinění. Ve srovnatelných věcech byla přiznána zadostiučinění výrazně nižší.

19. Žalobce pak ještě v rámci porovnání doplnil odkaz na rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „KS Brno“) ze dne 5. 5. 2022, č. j. 17 Co 49/2022-378, kdy v tomto porovnávaném případě jde o skutkově obdobnou věc, stejně jako v případě žalobce proběhla nezákonná domovní prohlídka s dopady do soukromé sféry. Stejně jako žalobci hrozilo ukončení pracovního poměru. V porovnávaném případě byla přiznána částka 100 000 Kč odpovídající částce 2 500 Kč za každý měsíc trvání trestního stíhání (trestní stíhání probíhalo 40 měsíců). Se započtením inflace od roku 2022 toto vychází na 3 000 Kč v roce 2025.

20. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

21. Dne 13. 8. 2018 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ze kterého byl podezřelý , tituly před jménem, , jméno FO, , který měl případně ve spojení s dalšími dosud neustanovenými osobami bez povolení opatřovat za účelem dalšího prodeje nebo pro rozšíření vlastní sbírky různé druhy zbraní a střeliva a dále též znehodnocené zbraně, které měl reaktivovat a dále prodávat nezjištěným osobám. , tituly před jménem, , jméno FO, měl inklinovat k neonacismu a být obdivovatelem Adolfa Hitlera. Uvedené poznatky měl policejní orgán získat vlastním operativním šetřením a postupy operativně pátrací činnosti a vytěžením bývalé manželky , tituly před jménem, , jméno FO, . Soudcem , soud A, byl dne 27. 11. 2018 vydán příkaz k provedení domovní prohlídky v rodinném domě na shora uvedené adrese žalobce, kdy dům je ve vlastnictví matky žalobce a uživatelem domu je žalobce. Dle odůvodnění příkazu bylo policejním orgánem při prověřování předmětné věci zjištěno, že , tituly před jménem, , jméno FO, je při opatřování a manipulaci se zbraněmi v těsném kontaktu se žalobcem a , Anonymizováno, . , jméno FO, , tyto osoby se domlouvají na objednávkách zbraní, jejich dovozu a ceně, upřesňují si místa předání zbraní. S předchozím souhlasem státního zástupce ze dne 23. 11. 2018 byl žalobce dne 29. 11. 2018 v 6:05 hod. zadržen jako podezřelý v předmětné prověřované věci, při zadržení byla užita pouta. Téhož dne pak byla v době od 8:55 hod. do 15:00 hod. provedena u žalobce domovní prohlídka. Do domu policisty pouštěl otec žalobce. Prohlídky se účastnil též obhájce , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému žalobce na místě udělil plnou moc. Před započetím prohlídky žalobce dobrovolně vydal větší množství (v řádu stovek ks) různého střeliva, , Anonymizováno, náboj a 9 ks , Anonymizováno, . Při následné prohlídce pak bylo žalobci odňato další větší množství (v řádu stovek ks) různého střeliva, 2 ks , Anonymizováno, , puška, 7 ks , Anonymizováno, bez trhaviny, ale se zapalovačem, skleněná ampule s obsahem neznámé tekuté látky a černého prachu. Následně pak byl žalobce téhož dne vyslechnut jako podezřelý. Žalobce uvedl, že je ženatý, má 2 děti, pracuje jako skladník ve společnosti , právnická osoba, Dále uvedl, že je sběratelem militarií, všechny zbraně, které má, jsou znehodnoceny, žádné úpravy na nich neprováděl. V minulosti měl zbrojní průkaz, ale zapomněl si ho prodloužit, a tak mu asi před 6-7 lety propadl. Munice, kterou u něho policisté nalezli, pochází z doby, kdy měl zbrojní průkaz, další našel s detektorem na polích a zbylou koupil jako sběratelskou na burzách. , tituly před jménem, , jméno FO, je jeho kamarád, jezdí spolu na burzy,, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , jméno FO, nezná. Granáty koupil na burze jako zbavené nálože, věděl, že u některých je roznětka, ale měl za to, že bez nálože to nemůže nic udělat. Ze zadržení byl žalobce propuštěn dne 29. 11. 2018 v 17:25 hod. Dne 9. 5. 2019 došlo policejnímu orgánu odborné vyjádření z oboru kriminalistika s rozsahem znaleckého oprávnění pyrotechnika, munice a výbušniny, zpracované Policií ČR, Pyrotechnickou službou dne 18. 3. 2019, které se týkalo věcí vydaných žalobcem/odňatých žalobci při domovní prohlídce. Stran , Anonymizováno, náboje, 10 ks , Anonymizováno, do signální pistole a 7 ks ručních , Anonymizováno, bylo konstatováno, že nebyly funkční, ale obsahovaly funkční pyrotechnicky aktivní muniční náplně, 9ks , Anonymizováno, a signální náboj byly plně funkční, skleněná ampule obsahovala dráždivou chemickou látku, k funkčnosti se nešlo vyjádřit. Ruční , Anonymizováno, nebyly znalecky zkoumány, pro velmi špatný stav byly ihned po odnětí zlikvidovány na nejbližším vhodném místě. Všechny položky spadají do skupiny munice dle zákona o zbraních. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, do signální pistole a signální náboj mohly v případě nežádoucí iniciace způsobit v místě svého uložení požár, pokud by se v jejich blízkosti vyskytovaly předměty z hořlavého materiálu. , Anonymizováno, náboj a , Anonymizováno, , Anonymizováno, mohly okolí ohrozit výbuchem (detonací trhaviny). Zejména , Anonymizováno, ve stavu, v jakém se nacházely, byly nebezpečné a v případě neodborné nebo neopatrné manipulace s nimi by mohlo dojít ke vzniku vážného zranění manipulující osoby nebo osob nacházejících se v bezprostřední blízkosti iniciovaného , Anonymizováno, . Dne 22. 8. 2019 došlo policejnímu orgánu odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví balistika, zpracované Policií ČR, , Anonymizováno, , odborem kriminalistické techniky a expertíz (dále jen „OKTE“) dne 6. 5. 2019, které se týkalo věcí vydaných žalobcem/odňatých žalobci při domovní prohlídce. Stran střeliva, které bylo z velké části ve velmi špatném stavu či při zkouškách nefunkční, bylo konstatováno, že se jedná o střelivo do zbraní podléhajících registraci a lze je nabývat a držet pouze na základě příslušného oprávnění (zbrojní průkaz) či že se jedná o zakázané střelivo. Na kulometech, které byly opatřeny značkami o znehodnocení (k jednomu byl i přiložen doklad o znehodnocení), a pušce bylo zjištěno provedení úprav směřujících k jejich opětovnému zprovoznění (reaktivaci). V předloženém stavu nejsou kulomety a puška způsobilé střelby, provedené úpravy ale nesplňují požadavky současných předpisů pro znehodnocení zbraní. Stran jednoho , Anonymizováno, a , Anonymizováno, bylo konstatováno, že žádná z hlavních částí zbraně sice nebyla uvedena do zcela funkčního stavu, dodatečně provedené (započaté) úpravy však jednoznačně směřovaly k jejich reaktivaci. Stran druhého , Anonymizováno, bylo konstatováno, že sestava zbraně obsahuje neznehodnocené hlavní části samočinné vojenské zbraně (pouzdro závěru, závorník), tedy hlavní části zbraně kategorie „A“ (zakázaná zbraň). Domovní prohlídky byly provedeny též u , tituly před jménem, , jméno FO, a L. , jméno FO, , rovněž tyto osoby byly zadrženy a stran jimi vydaných/jim odňatých věcí při domovních prohlídkách byla zpracována odborná vyjádření. Jelikož však tyto úkony nemají vliv na posuzování trestního stíhání žalobce a délky jeho trestního stíhání, soud je v odůvodnění tohoto rozsudku v podrobnostech neuváděl. Usnesením ze dne 7. 2. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání , tituly před jménem, , jméno FO, (i.) pro spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 1997 do 29. 11. 2018, bez povolení opatřil sobě a v místě svého bydliště přechovával v usnesení uvedené zbraně či jejich hlavní části, (ii.) pro spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 1997 do 29. 11. 2018, bez povolení opatřil sobě a v místě svého bydliště přechovával v usnesení uvedené zbraně, na nichž provedl konstrukční změny směřující k jejich uvedení do střelbyschopného stavu nebo pozměnil, zahladil nebo odstranil jedinečné označení střelné zbraně, které umožňuje její identifikaci, a (iii.) pro spáchání zločinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 1997 do 29. 11. 2018, bez povolení opatřil sobě a v místě svého bydliště přechovával ve větším rozsahu v usnesení uvedené zbraně hromadně účinné, hlavní části do těchto zbraní a střelivo a přechovával plně funkční prostředky, u kterých lze konstatovat, že účinky výbuchu jsou obdobné s účinky výbuchu zbraně hromadně účinné, např. , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dalším usnesením ze dne 7. 2. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání , Anonymizováno, . , jméno FO, (i.) pro spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 1998 do 29. 11. 2018, bez povolení opatřil sobě a v místě svého bydliště přechovával v usnesení uvedené zbraně a střelivo, a (ii.) pro spáchání zločinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 1998 do 29. 11. 2018, bez povolení opatřil sobě a v místě svého bydliště přechovával a hromadil v usnesení uvedené zbraně hromadně účinné a střelivo. Dalším usnesením ze dne 7. 2. 2020, doručeným žalobci dne 17. 2. 2020, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 1998 do 29. 11. 2018, bez povolení opatřil sobě a v místě svého bydliště přechovával v usnesení uvedené zbraně a střelivo. Dne 14. 2. 2020 žalobce prostřednictvím svého obhájce sdělil policejnímu orgánu, že se po náležité úvaze rozhodl nepodávat stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, když si je dobře vědom hmotněprávní i procesněprávní situace, v níž se nachází, a věc nechce komplikovat bezúčelnými právními kroky. Žalobce však vyjadřoval určité neporozumění závěrům usnesení o zahájení trestního stíhání týkajících se , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , na kterých měly být provedeny úpravy jednoznačně směřující k jejich reaktivaci. K tomu žalobce uvedl, že všechny tyto zbraně koupil před cca 10-12 lety zcela běžným způsobem, dá se říci veřejně, na militari burze či přes internet, měl za to, že jsou adekvátním způsobem znehodnocené, a sám na nich žádné úpravy neprováděl, neboť na tom neměl ani žádný zájem. Žalobce tak žádal o zaslání odborného vyjádření, ve kterém mají být popsána zjištění stran těchto úprav. Dne 27. 2. 2020 podali , tituly před jménem, , jméno FO, a , Anonymizováno, . , jméno FO, blanketní stížnosti proti usnesením o zahájení jejich trestního stíhání. Dne 11. 3. 2020 L, Anonymizováno, , jméno FO, svou stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání odůvodnil. Dne 12. 3. 2020 byl proveden obsáhlý výslech , tituly před jménem, , jméno FO, jako obviněného a dále výslech svědkyně , Anonymizováno, . , adresa, , bývalé manželky , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 22. 3. 2020 prováděl policejní orgán vyhodnocení dříve zpracovaného znaleckého posudku z oboru elektronika, specializace mobilní telefony stran dat ze zajištěných telefonů a počítače. Dne 23. 3. 2020 požádal policejní orgán , Úřad, o zpracování odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví balistika ke zbraním a střelivu vydaným/odňatým všemi třemi obviněnými. Dne 24. 3. 2020 , tituly před jménem, , jméno FO, svou stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání obsáhle odůvodnil a současně podal návrh na zahájení jednání o dohodě o vině a trestu. Usnesením ze dne 25. 3. 2020 bylo rozšířeno trestní stíhání , tituly před jménem, , jméno FO, (i.) pro spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 1997 do 22. 10. 2018, bez povolení opatřil sobě a v místě svého bydliště přechovával v usnesení uvedenou zbraň hromadně účinnou, kterou pak prodal , Anonymizováno, . , jméno FO, , a (ii.) pro spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 1997 do 10. 11. 2018, bez povolení opatřil sobě a v místě svého bydliště přechovával v usnesení uvedenou zbraň, na níž provedl konstrukční změny směřující k jejímu uvedení do střelbyschopného stavu nebo pozměnil, zahladil nebo odstranil jedinečné označení střelné zbraně, které umožňuje její identifikaci, a tuto zbraň pak prodal , Anonymizováno, . , jméno FO, . Dne 30. 3. 2020 podal , tituly před jménem, , jméno FO, stížnost proti usnesení o rozšíření trestního stíhání a současně podal návrh na zahájení jednání o dohodě o vině a trestu. Usnesením státního zástupce ze dne 22. 4. 2020 byly obě stížnosti , tituly před jménem, , jméno FO, i stížnost L. , jméno FO, zamítnuty jako nedůvodné. Dne 22. 4. 2020 byl proveden obsáhlý výslech žalobce jako obviněného. Ke své osobě žalobce uvedl to samé jako při zadržení a dále obdobně jako při zadržení uvedl, že se od svých cca 10 let zajímá o militarie, zbraně, má ve svém okolí několik kamarádů, kteří se stejně jako on věnují sběratelství, jedním z nich je , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, . , jméno FO, nezná. Popsal, jak s , tituly před jménem, , jméno FO, navštěvovali různé burzy či výstavy apod. týkající se jejich koníčka. Svou sbírku má žalobce uloženou ve svém bydlišti, veškeré zbraně koupil jako znehodnocené a dále je nijak neupravoval. V minulosti měl zbrojní průkaz, když mu propadl, tak jej již neobnovoval, protože sbírá zbraně znehodnocené. K vydané opakovací pušce žalobce předložil doklad o znehodnocení, k jednomu kulometu byl doklad přiložen v době vydání zbraně, k dalším kulometům žalobce takový doklad neměl. Stran , Anonymizováno, náboje uvedl, že jej koupil na burze v domnění, že je delaborovaný, , Anonymizováno, od někoho dostal, ani nevěděl, co to je. Dne 22. 4. 2020 provedl policejní orgán vyhodnocení listin předložených žalobcem, dle kterých měla být , Anonymizováno, v minulosti znehodnocena dle tehdy platných předpisů, a konstatoval, že znehodnocení neodpovídá současné legislativě a navíc byly na pušce zjištěny stopy vedoucí k reaktivaci zbraně. Dne 24. 4. 2020 byl proveden obsáhlý výslech , Anonymizováno, . , jméno FO, jako obviněného. Dne 12. 8. 2020 bylo , Úřad, zpracováno obsáhlé odborné vyjádření. V části týkající se žalobce bylo uvedeno, že všechno střelivo až na jednu položku není střelivem zakázaným. Stran jednoho , Anonymizováno, bylo uvedeno, že jde o znehodnocený , Anonymizováno, , který je zbraní kategorie D dle § 7 písm. h) zákona o zbraních, neboť na ní byly proveden takové nevratné úpravy, které znemožňují její použití ke střelbě. Přesto stav znehodnocení neodpovídá národní legislativě nebo evropskému nařízení o znehodnocování zbraní. Stav znehodnocení je narušen reaktivačními úpravami znehodnocení a tím nesplňuje definici znehodnocené zbraně dle zákona o zbraních. Z hlediska právní jistoty úřad navrhuje předmětnou zbraň úředně doznehodnotit podle platné legislativy nebo zničit. Stran druhého kulometu bylo uvedeno, že z popisu znehodnocení zbraně vyplývá, že byl složen z různých zbraní daného vzoru, byla na něm provedena úprava pro vystavení vojenské zbraně (síně tradic apod.) a dodatečně znehodnocen dle vyhlášky č. 216/1996 Sb. (ovšem dle vyhlášky byl znehodnocen nedostatečně). , adresa, jako celek je zbraní kategorie D dle § 7 písm. h) zákona o zbraních, neboť na ní byly proveden takové nevratné úpravy, které znemožňují její použití ke střelbě. Přesto stav znehodnocení neodpovídá národní legislativě nebo evropskému nařízení o znehodnocování zbraní. Ze zbraně lze „vytěžit“ hlavní části zbraně kategorie A dle § 3 odst. 2 a § 4 písm. a) bodu 1. zákona o zbraních, neboť se jedná o hlavní části (pouzdro závěru, závorník) vojenské samočinné zbraně (kulomet). Stav znehodnocení je narušen reaktivačními úpravami znehodnocení a tím nesplňuje definici znehodnocené zbraně dle zákona o zbraních. Z hlediska právní jistoty úřad navrhuje předmětnou zbraň úředně doznehodnotit podle platné legislativy nebo zničit. A stran , Anonymizováno, bylo uvedeno, že z popisu znehodnocení zbraně vyplývá, že byla složena z různých zbraní daného vzoru, byla na ní provedena úprava pro vystavení vojenské zbraně (síně tradic apod.). , adresa, nebyla dodatečně znehodnocena podle legislativy pro civilní trh. , adresa, jako celek je zbraní kategorie D dle § 7 písm. h) zákona o zbraních, neboť na ní byly proveden takové nevratné úpravy, které znemožňují její použití ke střelbě. Přesto stav znehodnocení neodpovídá národní legislativě nebo evropskému nařízení o znehodnocování zbraní. Stav znehodnocení je narušen reaktivačními úpravami znehodnocení a tím nesplňuje definici znehodnocené zbraně dle zákona o zbraních. Z hlediska právní jistoty úřad navrhuje předmětnou zbraň úředně doznehodnotit podle platné legislativy nebo zničit. Dne 21. 10. 2020 požádal policejní orgán , Úřad, o zpracování doplnění odborných vyjádření ke zbraním či jejich částem vydaným/odňatým všemi třemi obviněnými. Dne 16. 3. 2021 bylo , Úřad, zpracováno obsáhlé doplnění odborného vyjádření. V části týkající se žalobce bylo uvedeno stran prvního , Anonymizováno, , že hlavní části , Anonymizováno, , tj. hlaveň, pouzdro závěru a závorník jsou znehodnoceny, tj. tyto hlavní části jsou hlavní části zbraně kategorie D. Přesto znehodnocení pouzdra závěru je sporadické, neboť oddělením od znehodnocené hlavně se pouzdro závěru stává opět použitelným pro střelbu. Další hlavní část je nosič závorníku (přestože mu chybí píst), podle fotodokumentace je vidět, že je funkční, jedná se o hlavní část zbraně kategorie A. Spušťadlo a uzávěrka pouzdra závěru s pažbou není hlavní částí, přesto je úplné a funkční. Stran druhého , Anonymizováno, bylo uvedeno, že na zbrani bylo zjištěno znehodnocení hlavně a nosiče závorníku. Jinak lze ostatní hlavní části zbraně použít jako úplné, plně funkční a střelbyschopné: tělo zbraně s pažbou, pouzdro závěru a závorník. Tyto hlavní části jsou hlavní části zbraně kategorie A. Spušťadlo není hlavní částí, přesto je úplné a funkční, bez stop znehodnocení. A stran pušky bylo uvedeno, že popsané revitalizační kroky nemají vliv na střelbyschopnost hlavních částí. Dne 27. 5. 2021 policejní orgán obdržel vyžádané informace o nutných povoleních a výjimkách k držení různých kategorií zbraní a střeliva s tím, že , tituly před jménem, , jméno FO, o takové výjimky nepožádal. Dne 7. 6. 2021 policejní orgán obdržel vyžádanou zprávu z místa bydliště žalobce. Dne 8. 6. 2021 policejní orgán obdržel vyžádané informace od úřadu práce stran žalobce. Dne 9. 6. 2021 policejní orgán obdržel vyžádané zprávy z místa bydliště , tituly před jménem, , jméno FO, a stran sociálních dávek pro , Anonymizováno, . , jméno FO, . Usnesením ze dne 10. 6. 2021 bylo rozšířeno trestní stíhání , tituly před jménem, , jméno FO, pro spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 1997 do 29. 11. 2018, bez povolení opatřil sobě a v místě svého bydliště přechovával ve větším množství v usnesení uvedené střelivo. Dne 14. 6. 2021 policejní orgán obdržel vyžádané informace stran žalobce a , Anonymizováno, . , jméno FO, , že nejsou držiteli zbrojního průkazu, ani zvláštního oprávnění nebo výjimky, a vyžádanou zprávu z místa bydliště , Anonymizováno, . , jméno FO, . Dne 15. 6. 2021 policejní orgán obdržel vyžádané informace od úřadu práce stran , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 16. 6. 2021 podal , tituly před jménem, , jméno FO, stížnost proti usnesení o rozšíření trestního stíhání a současně podal návrh na zahájení jednání o dohodě o vině a trestu. Dne 17. 6. 2021 byl proveden obsáhlý výslech , tituly před jménem, , jméno FO, jako obviněného. Téhož dne policejní orgán obdržel vyžádané informace od , právnická osoba, stran všech třech obviněných. Dne 22. 6. 2021 byl proveden výslech žalobce jako obviněného, žalobce uváděl to samé, jako při prvním výslechu. Dne 23. 6. 2021 byl proveden výslech , Anonymizováno, . , jméno FO, jako obviněného. Téhož dne policejní orgán obdržel vyžádané informace ze živnostenského rejstříku stran , Anonymizováno, . , jméno FO, . Usnesením ze dne 24. 6. 2021 policejní orgán rozhodl o vrácení , Anonymizováno, žalobci, , Anonymizováno, žalobce převzal dne 8. 7. 2021. Dalším usnesením ze dne 24. 6. 2021 policejní orgán rozhodl o vrácení , Anonymizováno, vydaného , Anonymizováno, . , jméno FO, při domovní prohlídce, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , jméno FO, převzal dne 16. 7. 2021. Usneseními ze dnů 29. a 30. 6. 2021 policejní orgán rozhodl o vrácení některých věcí zajištěných , tituly před jménem, , jméno FO, při domovní prohlídce, věci , Anonymizováno, . , jméno FO, převzal dne 30. 7. 2021. Dne 30. 6. 2021 postoupil policejní orgán část věci, pro kterou byl stíhán , tituly před jménem, , jméno FO, , k projednání do přestupkového řízení. Usnesením státního zástupce ze dne 2. 8. 2021 byla stížnost , tituly před jménem, , jméno FO, zamítnuta jako nedůvodná. Dne 3. 8. 2021 policejní orgán obdržel vyžádané informace od úřadu práce stran , Anonymizováno, . , jméno FO, . Dne 10. 8. 2021 policejní orgán opatřil opisy údajů z evidence rejstříku trestů stran všech obviněných, žalobce neměl v opisu žádný záznam. K žádosti policejního orgánu ze dne 11. 8. 2021 byly téhož dne vyhotoveny protokoly z odposlechů prováděných v době od 10. 10. 2018 do 9. 1. 2019. Dne 13. 8. 2021 prostudoval spis před skončením vyšetřování obhájce , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 17. 8. 2021 měli možnost prostudovat spis před skončením vyšetřování žalobce a jeho obhájce, nikdo se neodstavil. Dne 20. 8. 2021 měli možnost prostudovat spis před skončením vyšetřování , Anonymizováno, . , jméno FO, a jeho obhájce, nikdo se neodstavil. Vyšetřování bylo ukončeno dne 24. 8. 2021 s návrhem na podání obžaloby na , tituly před jménem, , jméno FO, pro spáchání (i.) přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, (ii.) přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a (iii.) zločinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, na , Anonymizováno, . , jméno FO, pro spáchání (i.) přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku a (ii.) zločinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a na žalobce pro spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 1998 do 29. 11. 2018, bez povolení opatřil sobě a v místě svého bydliště přechovával v návrhu uvedené střelivo a munici (vše výše uvedené, včetně ampule, v počtu stovek ks) a části zbraní (shora uvedené části dvou kulometů, puška již v návrhu nebyla). Spis došel státnímu zástupci dne 1. 9. 2021. Obžaloba dle návrhu byla k , soud A, podána dne 22. 9. 2021. Žalobci státní zástupce navrhoval uložit trest odnětí svobody v trvání 10-12 měsíců s podmíněným odložením výkonu na zkušební dobu v délce 18-24 měsíců a trest propadnutí věci – všeho vydaného/odňatého střeliva, munice a částí zbraní. Dne 24. 9. 2021 došla soudu námitka místní nepříslušnosti podaná žalobcem. Žalobce namítal, že stíhané činnosti se měl dopustit v , Anonymizováno, a nejsou dány důvody pro vedení společného řízení s ostatními obžalovanými, když jejich stíhaná činnost spolu skutkově nesouvisí. Žalobce tak navrhoval, aby byla věc předložena NS k rozhodnutí o místní příslušnosti a věc postoupena , soud B, . Dne 13. 10. 2021 byly vyžádány výpisy z evidencí stran obžalovaných a obžalovaným a jejich obhájcům byla zaslána obžaloba s výzvou k vyjádření ve lhůtě 7 dnů. Dne 25. 10. 2021 došlo soudu obsáhlé vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, spojené s návrhem na předběžné projednání obžaloby. Dne 4. 2. 2022 došlo soudu od , tituly před jménem, , jméno FO, stanovisko Ministerstva vnitra k vývoji legislativy znehodnocených zbraní, tedy k aspektu, který obžaloba naprosto opominula, byť na to , tituly před jménem, , jméno FO, konstantně upozorňoval po celou dobu řízení. Dne 8. 2. 2022 bylo nařízeno hlavní líčení na den 29. 3. 2022. Dne 29. 3. 2022 došla soudu žádost obhájce , tituly před jménem, , jméno FO, o odročení hlavního líčení z důvodu pozitivity na Covid-19. Při hlavním líčení konaném dne 29. 3. 2022, kterého se žalobce osobně účastnil, předložil žalobce plnou moc pro obhájce , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že , tituly před jménem, , jméno FO, plnou moci odvolal. Současně žalobce předložil vyjádření k obžalobě, ve kterém opětovně namítl nedostatek místní příslušnosti , soud A, , když jeho stíhaná činnost nijak nesouvisí s činností ostatních obžalovaných, a nejsou tak dány podmínky pro vedení společného řízení. K věci samé pak žalobce s odkazem na změnu právní úpravy a judikaturu argumentoval, že držení částí celkově nefunkčních zbraní a torz nefunkčního střeliva není trestným činem. U ostatního střeliva a munice se žalobce domníval, že nepodléhají registraci, anebo byly řádně delaborované. Žalobce přiznal jen pochybení u funkčního střeliva, které po zániku platnosti zbrojního průkazu neodevzdal, situaci neřešil a odkládal až do provedení domovní prohlídky. Žalobce tak navrhoval, aby byl obžaloby zproštěn, event. aby byla věc v části týkající se funkčního střeliva postoupena jako přestupek příslušnému správnímu úřadu. Hlavní líčení pak bylo pro omluvu obhájce , tituly před jménem, , jméno FO, bez dalšího odročeno na den 25. 5. 2022. V opisech údajů z evidence rejstříku trestů a z evidence přestupků ze dne 23. 5. 2022 neměl žalobce žádný záznam. Při hlavním líčení konaném dne 25. 5. 2025, jehož části se žalobce osobně účastnil, , Anonymizováno, . , jméno FO, prohlásil svou vinu a soud jeho prohlášení přijal. , Anonymizováno, . , jméno FO, pak byl stručně vyslechnut. Žalobce předložil obsahově obdobné vyjádření jako při předchozím hlavním líčení a jeho obhájce pak přednesl obsáhlé vyjádření, ve kterém vedle námitky místní nepříslušnosti a návrhu na vyloučení věci žalobce ze společného řízení, ke kterému není důvod, poukazoval na historické způsoby znehodnocování zbraní, kterým zbraně žalobce vyhovovaly, nesouhlasil s vynětím funkčních částí zbraní, které se historicky neznehodnocovaly, a jejich žalováním, namítal vadnost provedeného zkoumání střeliva a munice a zpochybňoval závěry odborných vyjádření, namítal, že množství drženého funkčního střeliva nedosahuje trestněprávní intenzity. Žalobce pak byl vyslechnut, kdy vypovídal stejně jako v předchozím průběhu řízení (po ukončení výslechu žalobce i jeho obhájce místo konání hlavního líčení opustili). Následně přednesl obsáhlé vyjádření obhájce , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, částečně prohlásil svou vinu a soud jeho prohlášení přijal. Následně byl , tituly před jménem, , jméno FO, obsáhle vyslechnut. Obsáhle byla vyslechnuta svědkyně , Anonymizováno, . , adresa, a hlavní líčení bylo za účelem předvolání svědků, provedení listinných důkazů a případně dalšího dokazování odročeno na den 26. 7. 2022. Usnesením vyhlášeným v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 byla věc žalobce vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. Dalším usnesením vyhlášeným v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 bylo rozhodnuto o předložení věci žalobce NS k rozhodnuté o příslušnosti, když příslušným je dle názoru soudu , soud B, . Spis byl dne 29. 6. 2022 předložen NS, který usnesením ze dne 17. 8. 2022 rozhodl, že příslušným je , soud A, . NS konstatoval, že byly dány důvody pro vedení společného řízení, když stíhaná činnost všech třech obviněných spolu určitým způsobem souvisela, přičemž k projednání společné věci byl příslušný , soud A, a na jeho příslušnosti se po vyloučení věci žalobce k samostatnému projednání nic nemění. NS neshledal ani důvody pro delegaci vhodnou. Spis byl vrácen , soud A, dne 26. 8. 2022. Dne 9. 11. 2022 bylo nařízeno hlavní líčení na den 6. 12. 2022, k hlavnímu líčení byli jako svědci předvolání , tituly před jménem, , jméno FO, z OKTE, , tituly před jménem, , jméno FO, z Pyrotechnické služby a , tituly před jménem, , jméno FO, z , Úřad, , který byl pro případ, že by se nemohl dostavit, požádán o zaslání písemného doplnění předchozích odborných vyjádření , Úřad, ve vztahu k žalobci s tím, zda by jejich závěry obstály i v současné době s ohledem na novelizaci zákona o střelných zbraních a střelivu v roce 2022. Dne 21. 11. 2022 sdělil soudu vedoucí , tituly před jménem, , jméno FO, , že tento je nemocen a bude k dispozici až po novém roce, a přislíbil soudu za , Úřad, poskytnout žádané informace. Téhož dne došla soudu omluva , tituly před jménem, , jméno FO, ze zdravotních důvodů. Dne 30. 11. 2022 došlo soudu odborné vyjádření , Úřad, , jehož závěry zůstaly i po změněné právní úpravě věcně stejné. V opisech údajů z evidence rejstříku trestů a z evidence přestupků ze dne 5. 12. 2022 neměl žalobce stále žádný záznam. Dne 5. 12. 2022 se pro nemoc omluvil též , tituly před jménem, , jméno FO, a hlavní líčení bylo odvoláno. Dne 6. 12. 2022 bylo nařízeno hlavní líčení na den 24. 1. 2023, předvoláni byli opět shora uvedení 3 svědci. Dne 14. 12. 2023 bylo soudu sděleno, že , tituly před jménem, , jméno FO, se nebude moci dostavit, je stále v pracovní neschopnosti. V opisech údajů z evidence rejstříku trestů a z evidence přestupků ze dne 23. 1. 2023 neměl žalobce stále žádný záznam. Dne 24. 1. 2023 došlo soudu obsáhlejší vyjádření žalobce, ve kterém svá předchozí vyjádření doplňoval o odkazy na další judikaturu NS, kdy v tam řešených obdobných věcech byla trestní stíhání zastavena, a namítal, že předmětné stíhání představuje další příklad nesprávného úředního postupu policejního orgánu a šikany sběratelů militarií prostředky trestního práva tam, kde by byly zcela dostačující prostředky práva přestupkového. Při hlavním líčení konaném dne 24. 1. 2023, kterého se žalobce osobně neúčastnil, byli obsáhle vyslechnuti , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , bylo provedeno několik listinných důkazů a hlavní líčení bylo za účelem případného doplnění dokazování a závěrečných řečí odročeno na den 14. 2. 2023. V opisech údajů z evidence rejstříku trestů a z evidence přestupků ze dne 13. 2. 2023 neměl žalobce stále žádný záznam. Při hlavním líčení konaném dne 14. 2. 2023, kterého se žalobce osobně neúčastnil, bylo dokazování ukončeno a po přednesu závěrečných řečí byla věc žalobce, vyjma částí dvou kulometů, cvičných nábojů, signálních nábojů, ručních granátů a ampule, dle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupena KŘP , Anonymizováno, , neboť skutek není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek. Státní zástupce se po vyhlášení usnesení vzdal práva stížnosti. K žádosti ze dne 27. 2. 2023, odůvodněné týdenním dosahem soudce pro agendu přípravného řízení a zkráceného řízení, byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení usnesení do 8. 3. 2023, usnesení bylo vypraveno dne 7. 3. 2023. Soud uvedeným způsobem rozhodl, když: „Z provedených důkazů (…) neměl pochyb o tom, že obžalovaný v místě svého bydliště přechovával věci (zbraně, střelivo apod. dále také jen „věci“) uvedené ve výrokové části obžaloby, když však s ohledem na právě provedené dokazování soud dospěl k závěru, že některé věci lze v současné době držet i bez povolení s ohledem na změnu legislativy – nová právní úprava byla v uvedené věci aplikována v souladu s judikaturou (…). V pochybnostech o zařazení typu zbraně nebo střeliva do kategorie podle § 4 až 7 zákona o zbraních rozhoduje , právnická osoba, . Jestliže se ohledně zařazení uvedených věcí neshodli ani zpracovatelé odborných vyjádření OKTE a , Úřad, , nelze po obžalovaném spravedlivě požadovat, aby měl znalosti na vyšším odborné úrovni než uvedení zpracovatelé – v tomto směru tak nebyla u některých věcí obžalovanému prokázána subjektivní stránka předmětného trestného činu. V případě „, Anonymizováno, “ se dle názoru soudu jednalo o zbraně znehodnocené dle dříve platných právních předpisů, když nebylo nijak prokázáno, že by obžalovaný tyto zbraně nabyl v době, kdy platila již novější právní úprava a mohlo tak být po obžalovaném oprávněně požadováno doznehodnocení konkrétních zbraní. Právě s ohledem i na změnu právní úpravy a neprokázání, že by obžalovaný držel zbraně, které by v době nabytí nesplňovaly pravidla pro znehodnocení, vypustil (s ohledem na to, že se jedná o hromadný trestný čin – viz R 20/2009) soud z popisu jednání věci označené v obžalobě pod body 20., 22., 23. (pokud jde o cvičný náboj), 24., 34., 35., 36. a 37. Pokud jde o 7 , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tak v rámci dokazování nebylo naděvší pochybnosti prokázáno, že se jednalo o funkční , Anonymizováno, , když nedošlo k řádné dokumentaci jejich zneškodnění v , Anonymizováno, , když dle názoru soudu by tyto nedostatky nemohlo odstranit ani vyslechnutí osob, které , Anonymizováno, měly zneškodnit, protože obžalovaný od počátku tvrdil, že byly nefunkční a za situace, kdy nedošlo k řádnému zadokumentování od nálezu , Anonymizováno, po jejich znehodnocení, nelze tyto nedostatky nahradit výslechem osob, které zneškodnily , Anonymizováno, , protože jejich výslech nelze považovat za věrohodnější nežli výslech obžalovaného. Pokud jde o zbývající věci, tak u těchto soud, s ohledem na skutečnost, že obžalovaný byl v minulosti držitelem zbrojního průkazu (…), o jehož prodloužení si nepožádal, dále s ohledem na to, že se většinové mělo/mohlo jednat o tzv. selhače (s ohledem na nedostatečné zjištění kolik selhačů mezi náboji bylo, nemohl soud vycházet z nějakého poměrového systému a při respektování zásady in dubio pro reo bylo shledáno, že nebylo zjištěno, že by obžalovaný přechovával ve větším množství funkční střelivo), i s ohledem na to, jaký byl účel držení věcí (sběratelství) a jaký byl způsob jejich přechovávání (k tomu určená místnost), shledal při respektování zásady ultima ratio, že skutek výše popsaný není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek fyzické osoby. I právě s ohledem na nedostatečně kvalitní práci pol. orgánu (nebylo řádně zjištěno, kolik střeliva bylo střelby schopného; nedostatečná dokumentace zajištění a likvidace , Anonymizováno, – tato pochybení pak nebylo možno napravit ani činností dozoru ze strany státního zastupitelství či činností soudu po nápadu obžaloby) nemohl soud shledat, že by v daném případě byl naplněn základní znak trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, a to přechovávání většího množství střeliva, když za zákonodárcem míněného většího množství je třeba považovat větší množství funkčního střeliva, což nebylo bez důvodných pochybností prokázáno.“ Soud v odůvodnění usnesení též uvedl, že: „…musí soud konstatovat, že při vyhlášení rozhodnutí došlo z jeho strany k zjevné nesprávnosti, když věc byla k řešení přestupku postoupena Krajskému ředitelství policie , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ačkoliv dle § 77 odst. 1 zákona o zbraních č. 119/2002 Sb. přestupky fyzických osob podle tohoto zákona projednávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, že tuto zřejmou nesprávnost nebylo možno napravit opravným usnesením (takto bylo rozhodnutí vyhlášeno), bude na Krajském ředitelství policie , Anonymizováno, , aby věc postoupil příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.“ Dne 8. 3. 2023 byla provedena postagenda a byl dán pokyn k odeslání spisu KŘP , Anonymizováno, . Na KŘP , Anonymizováno, spis (po peripetiích se špatným doručováním, chybným založením spisu atp., které soud zjistil, když se snažil spis získat pro účely tohoto odškodňovacího řízení, a které zde není nutné rozepisovat) dorazil až dne 16. 12. 2024. KŘP , Anonymizováno, rozhodl usnesením ze dne 19. 12. 2024 o předání věci , Úřad A, jako příslušnému správnímu orgánu. Spis došel , Úřad A, dne 2. 1. 2025. , Úřad A, usnesením ze dne 12. 2. 2025, které téhož dne nabylo právní moci, věc vyjma 9 ks pyropatron a protipancéřového zápalného náboje odložil, neboť odpovědnost za přestupek zanikla uplynutím jednoroční lhůty pro projednání přestupku (počítané od právní moci usnesení , soud A, o postoupení věci do přestupkového řízení, tj. od 14. 2. 2023). Stran protipancéřového zápalného náboje a 9ks pyropatron pak , Úřad A, vydal dne 6. 3. 2025 příkaz, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání nedbalostního (vědomá nedbalost) přestupku dle § 76e odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, a uložil žalobci pokutu ve výši 7 000 Kč (dle zákona bylo možno uložit až 100 000 Kč). , Úřad A, uvedl, že uvedené položky jsou municí, u které činí doba pro projednání přestupku 3 roky a tato dosud neuplynula. Příkaz byl doručen obhájci/zástupci žalobce dne 10. 3. 2025. Ke dni 17. 3. 2025, kdy byl spis zapůjčen zdejšímu soudu k tomuto odškodňovacímu řízení, nebylo přestupkové řízení pravomocně skončeno (zjištěno ze spisu , Úřad A, sp. zn. 3220/OVV/, Úřad A, /, č. účtu, ).

22. Zda a s jakým výsledkem přestupkové řízení skončilo (žalobce tvrdil, že proti příkazu podal odpor), nebylo s ohledem na právní posouzení (viz dále) zjišťováno.

23. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že celá věc začala na udání manželky jeho kamaráda , tituly před jménem, , jméno FO, , se kterým jezdili na burzy, která nahlásila spoustu lidí včetně žalobce, žalobce ji přitom nikdy neviděl a vůbec se neznali. Pro žalobce pak věc začala domovní prohlídkou, že byl před tím odposloucháván, nevěděl. Domovní prohlídka byla pro žalobce šok, nechápal, co se děje. Do domu jim vlítlo 20 lidí, žalobce si chvilku myslel, že je někdo přepadl, až pak poznal, že jsou to policisté. Žalobci byla při zadržení a následném předvedení přiložena pouta, důvod žalobci nesdělili, žalobce přitom nekladl žádný odpor, nijak se nebránil. Po prohlídce a zadržení žalobce 14 dní nespal. Pokud jde o samotné trestní stíhání, tak to byl stres, žalobce 2 až 3 roky vůbec nevěděl, na čem je, jestli bude či nebude odsouzený, postupně se to naštěstí vyřešilo v jeho prospěch. Žalobce má pocit, že za tu dobu zestárl minimálně o 20 let, za první roky shodil 10-15 kilo. Před trestním stíháním byl žalobce zdravotně v pořádku, sportoval, i když měl astma, se kterým byl ale jen sledován na alergologii. V době trestního stíhání se jeho zdravotní stav zhoršil, na kontroly chodí 3x až 4x ročně, celoročně bere léky, bývá často nemocný. Trestní stíhání se na žalobci podepsalo i duševně, jeho celkový stav je nyní tak o 50 % horší. I rodinní příslušníci, kteří žalobce třeba delší dobu neviděli, tak se divili, jak vypadá. Sportu se nyní žalobce už moc nevěnuje. Dále žalobce uvedl, že trestní stíhání mělo značný dopad na jeho rodinu. Začalo to už domovní prohlídkou, která proběhla v domě, který vedle žalobce a jeho rodiny užívají i žalobcovi rodiče a bratr. Rodiče nesli prohlídku hodně těžce, manželka , právnická osoba, z toho byli vystresovaní ještě několik let poté. Bratr byl kvůli prohlídce hodně nepříčetný, protože prohlídka byla i u něho v bytě, a trvalo dlouho, než si k sobě opět našli cestu. Vztahy v rodině pak byly napjaté, vůči žalobci byli zpočátku hodně odtažití. Bylo to náročné období a trvalo to dlouho, než se vyjasnilo, že žalobce byl stíhán neoprávněně. Stíhání nesli špatně zejména žalobcovi rodiče, kteří mu měli za zlé, že udělal ostudu celé rodině. Pokud jde o širší rodinu, tak „tcháni“ byli chvilku takoví nedůvěřiví, ale to se potom vysvětlilo a později už to bylo v pořádku. Dále žalobce uvedl, že bydlí ve čtvrti, kde se všichni znají, a tak o prohlídce a o tom, že žalobce odvádějí v poutech, věděli hned všichni sousedé. Jeden z nich je žalobcovým kolegou v práci, takže se to ihned vědělo i tam. Od kolegů, kamarádů a známých se pak žalobce dozvěděl věci typu, že byl zavřený, tak jak to, že je venku apod. V práci si kolegové ze žalobce občas utahují dodnes. Když se u nich objeví policejní hlídka, ať už jdou nakupovat nebo z nějakého jiného důvodu, tak se vždycky objeví vtipy ve smyslu, že si zase pro něho přišli apod., není to nic příjemného. Skutečnost, že je žalobce trestně stíhán, se okamžitě rozkřikla ve sběratelské komunitě, tam se taková věc neutají. , právnická osoba, se žalobcem zprvu úplně přestala komunikovat. Spousta lidí se s ním pak nebaví, nestýká dodnes, přetrvává z jejich strany nedůvěra, byť se ta věc vyjasnila. Jakmile se v komunitě sběratelů člověk dostane do nějakého takového problému, tak je out. Dříve žalobce jezdil na různé akce, půjčoval kolegům věci na různé výstavy a tyto kontakty se úplně zpřetrhaly. Pokud jde o kamarády mimo komunitu sběratelů, s těmi se o tom žalobce víceméně nebaví a oni se neptají, už to nikdo neřeší. Dále žalobce uvedl, že předmětný případ byl medializován. Nebyla tam sice uvedena přímo jména, ale z uvedených souvislostí si lidi domysleli, že se to týká žalobce. Do jaké míry se to pak promítlo do jejich chování k němu, to žalobce nevěděl. Dále žalobce uvedl, že v době trestního stíhání pracoval jako skladník ve firmě zabývající se prodejem podlahovin, v této firmě pracuje dodnes. V práci se o věci vědělo, žádné negativní dopady to pro žalobce (vyjma již zmíněných posměšků) nemělo, šéf je naštěstí velmi rozumný člověk, a tak to neřešil, dokud nebude ve věci rozhodnuto. Žalobce se však obával dopadů v případě, že by byl odsouzen. U nich ve firmě musí mít všichni noví zaměstnanci čistý trestní rejstřík, a tak nevěděl, co by to pro něho znamenalo, kdyby byl odsouzen, asi by ale měl velký problém. Konečně pak žalobce uvedl, že v přestupkovém řízení mu z , Úřad A, přišla obsílka na zaplacení pokuty, tu uhradil, aby to měl již z krku. Je to stres, který se táhne už 7 let. Proti příkazu ale žalobce podal odpor a žádné další rozhodnutí dosud neobdržel. Ze zabavených věcí mu byla vrácena jen , Anonymizováno, , zbytek dosud ne.

24. Kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky 2011 až 2024 celkem 62,75 % a za roky 2023 až 2024 celkem 13,36 % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne 13. 1. 2025).

25. Žádostí ze dne 8. 8. 2023, došlou žalované dne 15. 8. 2024, uplatnil žalobce u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavky na zaplacení částky 100 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu trestního stíhání a částky 120 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 16. 4. 2024, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě uplatněné nároky odmítla (zjištěno ze žádosti včetně doručenky, stanoviska).

26. Z čestného prohlášení žalobce ze dne 24. 4. 2025 soud žádná pro věc rozhodná skutková zjištění nečinil, když se jednalo (jak žalobce potvrdil ve své výpovědi) o text stylizovaný jeho právním zástupcem, a nikoliv o autentické vyjádření žalobce.

27. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

28. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

29. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

30. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újem způsobených nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.délka řízení a nemajetková újma31. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

32. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

33. Posuzované řízení bylo zahájeno doručením usnesení o zahájení trestního stíhání dne 17. 2. 2020 a skončilo právní mocí usnesení , soud A, o postoupení věci do přestupkového řízení dne 14. 2. 2023. Řízení tedy trvalo celkem téměř (bez 3 dnů) 3 roky, resp. téměř 36 měsíců.

34. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že posuzované řízení bylo po stránce skutkové složitější, když bylo vedle samotného obsahu a povahy jednání jednotlivých obviněných nutno zejména posoudit a klasifikovat velké množství střeliva, munice, zbraní či jejich částí vydaných/odňatých třem stíhaným osobám. To se pak promítlo i do složitosti procesní, kterou primárně zvyšovala skutečnost, že řízení bylo vedeno proti třem obviněným osobám. Z usnesení NS přitom vyplývá, že společné řízení bylo vedeno důvodně, když stíhaná činnost těchto osob spolu souvisela. Žalobci lze dát za pravdu, že mu tuto skutečnost nelze klást k tíži. K tíži ji však nelze klást ani státu, jedná se o objektivní skutečnost, která činí věc procesně složitější, a řízení tak delším. Od rozsahu stíhané činnosti a počtu stíhaných osob se pak odvíjel rozsah prováděného dokazování. V přípravném řízení byli opakovaně vyslechnuti všichni obvinění (každý 2x), vyslechnut byl i 1 svědek, bylo zpracováno obsáhlé odborné vyjádření , Úřad, a jeho obsáhlé doplnění. Odborného posouzení střeliva, munice a zbraní a jejich klasifikace bylo přitom pro posouzení věci potřeba, a nelze je tak klást k tíži státu jako „výmysl“ OČTŘ. V řízení před soudem pak byli znovu vyslechnuti všichni obvinění (, tituly před jménem, , jméno FO, velmi obsáhle) a velmi obsáhle byli vyslechnuti 3 svědci, bylo zpracováno doplnění odborného vyjádření. K procesní složitosti je dále nutno přičíst, že hlavní líčení nařízené na den 29. 3. 2022 bylo odročeno pro nemoc obhájce , tituly před jménem, , jméno FO, na den 25. 5. 2022, čímž došlo k prodloužení řízení o téměř 2 měsíce, a že hlavní líčení nařízené na den 5. 12. 2022 bylo odročeno pro omluvu všech předvolaných svědků na den 24. 1. 2023, čímž došlo k prodloužení řízení o více jak 1,5 měsíce. Konečně je pak nutno přičíst k procesní složitosti i četnost rozhodování a počet orgánů státu zapojených do rozhodování. Policejní orgán rozhodoval 3x o zahájení trestního stíhání, 2x o rozšíření trestního stíhání a 4x o vrácení vydaných/odňatých věcí, státní zástupce rozhodoval 2x o stížnostech proti usnesení o zahájení/rozšíření trestního stíhání a o podání obžaloby, , soud A, rozhodoval 1x ve věci samé a dále pak o vyloučení věci žalobce k samostatnému projednání a o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti, NS rozhodoval 1x o příslušnosti. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však neplatí pro rozhodnutí o vyloučení věci žalobce k samostatnému projednání a následné rozhodování o příslušnosti, když důvody pro vedení společného řízení a pro příslušnost , soud A, byly dány, a soud tak „skočil“ na nesprávnou námitku žalobce. Tuto skutečnost je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci (viz dále). Řízení nebylo jednoduché ani po stránce právní, když věc bylo nutno posoudit ve světle měnících se předpisů v oblasti zbraní a střeliva, resp. jejich znehodnocování.

35. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, z provedeného dokazování vyplynulo, že v řízení v zásadě nedocházelo k průtahům, řízení probíhalo plynule a úkony byly činěny ve lhůtách přiměřených projednávané materii. Poukázat lze jen na dvě období nedůvodné nečinnosti přičitatelná státu, a to v řízení před soudem. Dne 22. 9. 2021 byla podána obžaloba a dne 9. 2. 2022, tj. za 4,5 měsíce, bylo nařízeno hlavní líčení na den 29. 3. 2022, tj. za více než 6 měsíců, mezi tím byla jen zaslána obžaloba k vyjádření. Vedle toho, že v dané prodlevě je nutno spatřovat celkově nedůvodné prodloužení řízení (a tedy průtah) o cca 3 měsíce, představuje tato i samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk, když nebyla dodržena třítýdenní lhůta dle § 181 odst. 3 tr. ř. pro učinění prvního úkonu směřujícího k rozhodnutí věci. Dne 26. 8. 2022 byl spis zpět z NS po rozhodnutí o příslušnosti a dne 9. 11. 2022, tj. za 2,5 měsíce, bylo nařízeno hlavní líčení na den 6. 12. 2022, tj. za 3,5 měsíce. V této prodlevě lze i s ohledem na dosavadní délku řízení spatřovat drobný průtah cca 1 měsíce. Jak bylo uvedeno výše, je nutno k tíži státu přičíst vyloučení věci žalobce k samostatnému projednání a rozhodování o příslušnosti soudu, která byla nedůvodná a vedla jen k prodloužení řízení. Dále je nutno k tíži státu přičíst špatnou práci policejního orgánu, který nedostatečně zdokumentoval žalobcem vydané/žalobci odňaté střelivo a munici, a nebylo tak možné posoudit, zda žalobce přechovával funkční munici či větší množství funkčního střeliva, což ve svém usnesení zkritizoval , soud A, , stejně jako nedostatečné posouzení požadavků na znehodnocování zbraní ve světle měnících se požadavků právních předpisů ze strany orgánů přípravného řízení, kdy nápravu musel učinit až soud.

36. Pokud jde o jednání žalobce, nelze konstatovat, že by se žalobce přičinil o urychlení řízení. Jeho požadavek na vyloučení jeho věci k samostatnému projednání a předložení k rozhodnutí o příslušnosti byl nedůvodný a vedl jen k prodloužení řízení, když ostatní obžalovaní se na prvním konaném hlavním líčení doznali a prohlásili svou vinu (, Anonymizováno, . , jméno FO, zcela, , tituly před jménem, , jméno FO, z velké části), a řízení tak spělo k rychlému konci. Dalo by se tak říci, že žalobce se spíše než o urychlení řízení přičinil o jeho prodloužení. Jelikož by však k popsané situaci nedošlo, kdyby nesprávná námitka žalobce nebyla akceptována soudem, přičetl soud předmětnou okolnost k tíži státu (viz výše) a podíl žalobce na délce řízení hodnotil jako neutrální.

37. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, posuzované řízení bylo řízením trestním, tedy řízením s typově zvýšeným významem. Z hlediska posuzování (ne)přiměřenosti délky řízení tak soud hodnotil význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce jako zvýšený.

38. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (zejména postup orgánů státu) či nelze (zejména skutková, procesní, ale i právní složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobce dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 3 let nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

39. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, když sporovala existenci samotného nesprávného úředního postupu.

40. Soud pak má za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy dle názoru soudu je možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, ale nikoliv extrémní. Částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, však soud považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soudu je známa judikatura NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Stanovisko NS bylo přijato před 14 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě (odškodňovaná nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení je povahou a obsahem stejná jako v roce 2011) ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti oproti roku 2011 menší, ztrácí poskytované zadostiučiní svou satisfakční funkci a vytváří nedůvodné rozdíly mezi poškozenými z roku 2011 a z doby současné. Proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden uvedenou úvahou tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o možnosti vycházet z částky na spodní hranici tohoto rozpětí pak soud považoval za přiměřenou částku 22 500 Kč (15 000 Kč x 1,5) za rok řízení, resp. částku 1 875 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na ½ za první dva roky trvání řízení.

41. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci, přičemž soud nezohledňoval rozhodování na dvou stupních soudní soustavy, které je přičitatelné státu, soud snížil základní částku o 20 %. Z důvodu postupu orgánů státu v posuzovaném řízení soud základní částku nijak nemodifikoval, když má za to, že popsaná pochybení orgánů státu mající vliv na délku řízení jsou již dostatečně zohledněna tím, že je odškodňována celá doba řízení, nejenom doba průtahů, a že tento negativní vliv nebyl natolik výrazný, aby odůvodňoval navýšení základní částky. Z hlediska přispění žalobce k délce řízení soud základní částku též nijak nemodifikoval. Konečně pak soud základní částku nijak nemodifikoval ani z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce, když žalobce se současně domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání, a nelze tak stejnou skutečnost zohledňovat/odškodňovat dvakrát. Z hlediska stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je tedy nutno hodnotit význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce jako běžný.

42. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být snížena o 20 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 36 000 Kč vypočtený následovně: 36 (měsíců trvání řízení) x 1 875 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 875 Kč (modifikace na ½ za první dva roky řízení) = 45 000 Kč x 0,8 (snížení o 20 %). Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení dosud ničeho neobdržel, shledal soud jeho žalobu důvodnou právě do částky 36 000 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 84 000 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.trestní stíhání43. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

44. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

45. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. Za nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk je třeba považovat usnesení o zahájení trestního stíhání i v případě, kdy trestní stíhání skončí postoupením věci do přestupkového řízení. Přestupkové řízení není v takovém případě pokračováním trestního stíhání; výsledek přestupkového řízení je z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou uvedeným trestním stíháním nerozhodný (viz rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 4771/2015).nemajetková újma46. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

47. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i „při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

48. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl stíhán pro přečin nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na 2 roky, zákazu činnosti nebo propadnutí věci. S ohledem na trestní sazbu a dosavadní bezúhonnost žalobci zjevně nehrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody (stáním zástupcem mu bylo v obžalobě navrhováno 10-12 měsíců s podmíněným odložením výkonu na zkušební dobu v délce 18-24 měsíců). Žalobce byl stíhán pro obecně nebezpečnou trestnou činnost, kdy s takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno nižší společenské odsouzení než např. v případě trestné činnosti proti životu a zdraví či lidské důstojnosti. To jsou skutečnosti, které dopady trestního stíhání a způsobenou nemajetkovou újmu snižují. Oproti tomu je však nutno zmínit, že žalobci hrozil i trest propadnutí věci, tj. vydaného/odňatého střeliva, munice a zejména zbraní, kdy hrozbu tohoto trestu žalobce s ohledem na svou celoživotní sběratelskou vášeň zřejmě vnímal obzvláště úkorně. Konečně je pak nutno zmínit, že u žalobce byla provedena domovní prohlídka a že byl zadržen a několik hodin omezen na osobní svobodě. Stalo se tak sice před zahájením trestního stíhání, avšak tyto okolnosti nelze při hodnocení dopadů trestního stíhání pominout. To jsou naopak skutečnosti, které dopady trestního stíhání a způsobenou nemajetkovou újmu umocňují.

49. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením doručeným žalobci dne 17. 2. 2020 a skončeno bylo právní mocí usnesení , soud A, dne 14. 2. 2023. Trestní stíhání tedy trvalo téměř 3 roky, resp. téměř 36 měsíců. Jak již soud uvedl shora, délka trestního stíhání byla nepřiměřená okolnostem projednávané věci, jelikož se však žalobce samostatně domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení, nebylo možno tuto nepřiměřenost délky řízení u újmy z titulu nezákonného trestního stíhání znovu zohledňovat. Při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je však více než přiměřenost délky rozhodná délka trestního stíhání jako taková. Dobu 3 let, po které předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobce negativně působit, je nutno označit za objektivně dlouhou, a délku trestního stíhání je tak nutno považovat za kritérium, které intenzitu nemajetkové újmy zvyšuje.

50. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči žalobci zahájeno svévolně či šikanózně. U žalobce byly nalezeny bez povolení držené střelivo a munice (otázkou je, zda a v jakém rozsahu se jednalo o střelivo či munici funkční) a rovněž zbraně, u kterých panovaly pochybnosti o jejich řádném znehodnocení, a tedy legálním držení. Orgány přípravného řízení si však počínaly laxně, řádně nezdokumentovaly střelivo a munici tak, aby bylo možné posoudit, zda jejich množství a druh zakládají žalobcovu trestní odpovědnost, a řádně neposoudily znehodnocení zbraní v kontextu dříve platných právních předpisů.

51. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, je nutno konstatovat, že k jejich prokázání žalobce přes poučení a výzvu soudu označil jen jediný důkaz, a to svou účastnickou výpověď, která je v zásadě důkazem jen podpůrným a je jí namístě tvrzené skutečnosti prokazovat jen, jestliže je nelze prokázat jinak. Soud tak vzal za prokázané především obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. psychická zátěž, stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení. Tyto následky pak byly u žalobce umocňovány tím, že se u něho jednalo o první zkušenost s trestním stíháním, které tak jistě vnímal intenzivněji a úkorněji než osoba, která se do střetu s OČTŘ dostává opakovaně či dokonce pravidelně. Negativně žalobce vnímal skutečnost, že u něho byla provedena domovní prohlídka a byl zadržen, jakož i skutečnost, že byl odveden v poutech, což jednak pro něho bylo stresující, jednak mělo negativní dopad na čest a dobrou pověst žalobce jak v místě bydliště, tak v pracovním kolektivu, kde se daná skutečnost stala okamžitě známou. Provedení domovní prohlídky, stejně jako následné trestní stíhání pak bylo stresující i pro členy žalobcovy rodiny, kteří pak k žalobci až do vyřešení věci chovali nedůvěru, žádné konkrétní a výrazné narušení rodinných vztahů (např. rozvod, přerušení komunikace, vykázání z místa bydliště apod.) však prokázáno nebylo. Za prokázané vzal soud i narušení postavení a vztahů žalobce ve sběratelské komunitě, které je jednak očekávatelným následkem obdobného trestního stíhání, jednak by negativní skutečnosti, že není zván na akce a že se s ním členové komunity nebaví, žalobce jen těžko prokazoval jinak. V okruhu přátel mimo sběratelskou komunitu k žádnému narušení vztahů nedošlo. S určitou rezervou danou tím, že žalobce dané skutečnosti prokazoval právě jen svou výpovědí, když k daným tvrzením bylo možné zcela jistě nabídnout i jiné důkazy, pak soud přihlédl též k tvrzením o zhoršení fyzického zdravotního stavu (zhoršení astmatu), ohrožení zaměstnání v případě odsouzení a medializaci věci. V pracovní sféře k žádnému konkrétnímu dopadu u žalobce nedošlo, žalobce nepracuje na pozici, u které je bezúhonnost nutným předpokladem výkonu práce či u které by odsouzení znamenalo automatický zánik pracovního poměru, nastavení interních pravidel u zaměstnavatele a z nich potenciálně plynoucí ohrožení zaměstnání pak bylo prokazováno jen výpovědí žalobce, byť soud nemá důvodu výpovědi žalobce nevěřit. Stejné platí i pro medializaci, jejíž obsah nebyl nijak, ani příkladmo, doložen (soud však nemá důvodu nevěřit žalobci, že věc medializována byla), se kterou žalobce ve své výpovědi nespojil žádný konkrétní následek. Navíc platí, že medializace je prostým důsledkem veřejnosti projednávání předmětné věci a při absenci nepřípadného vyjádření či dokonce porušení presumpce neviny ze strany OČTŘ (nic takového nebylo tvrzeno) ji nelze přičítat k tíži státu (viz rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

52. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci nezanedbatelná nemajetková újma, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva či omluva nemohou být považovány za dostatečné. Soud se pak neztotožnil s názorem žalované, že by pro úvahu o formě, ale i výši zadostiučinění mělo být vyčkáno skončení přestupkového řízení žalobce. V obecné rovině lze žalované přisvědčit, že situace, kdy trestní stíhání neskončí odsouzením a věc je postoupena do přestupkového řízení, ve kterém je původně trestně stíhaný uznán vinným, že se skutečně dopustil protiprávního činu, byť se nejedná o trestný čin, je skutečností, kterou je potřeba zohlednit v rámci úvahy o formě, případně výši zadostiučinění, protože by bylo v rozporu s dobrými mravy a obecným vnímáním spravedlnosti, aby osoba, která se dopustila protiprávního jednání, získala nějaké výraznější zadostiučinění. V případě žalobce však jednak nebyl do přestupkového řízení postoupen celý trestně stíhaný skutek (postoupeny nebyly zbraně, resp. jejich části, a část střeliva a munice), jednak v přestupkovém řízení byla věc z podstatné části odložena pro marné uplynutí lhůty pro projednání přestupku, a ani v této části tak již nebude příslušným orgánem rozhodnuto, zda a případně v jakém rozsahu (a to i s ohledem na chyby, kterých se při dokumentaci věci měly dopustiti OČTŘ) se žalobce dopustil protiprávního jednání. Zbývající rozsah původně stíhaného jednání (, Anonymizováno, náboj, 9 ks , Anonymizováno, ), kde ještě věc nebyla uzavřena, však dle názoru soudu představuje v kontextu celého rozsahu původního trestního stíhání naprostou marginálii (viz i pokuta ve výši pouze 7 000 Kč uložená žalobci příkazem , Úřad A, ), kdy i v případě, že by v této části byl žalobce nakonec uznán vinným ze spáchání přestupku a potrestán, neměla by tato skutečnost na celkovou úvahu o formě a výši zadostiučinění žádný vliv.

53. Případ žalobce pak soud porovnal s následujícími případy odškodňování nemajetkových újem:věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 42 C 226/2009 a následně u , právnická osoba, pod sp. zn. 12 Co 306/201954. V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin nedovoleného ozbrojování dle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák., tj. pro obdobnou, ale závažnější trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře až 3 roky. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně kratší dobu 2 let a věc byla stejně jako u žalobce již soudem prvého stupně postoupena správnímu orgánu, neboť nejde o trestný čin, ale mohlo by se jednat o přestupek. Správní orgán pak věc odložil, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Poškozenému v porovnávané věci trestní stíhání poškodilo dobrou pověst v podnikatelských kruzích (poškozený byl zbrojařem a přestal být důvěryhodnou osobou), což zřejmě mělo vliv na jeho psychický stav. V příčinné souvislosti s trestním stíháním nebylo úmrtí manželky poškozeného a matky jejich nezletilé dcery a zhoršení zdravotního stavu poškozeného krátce před zahájením trestního, soud však k těmto dvěma okolnostem přihlédl jako ke skutečnostem, které zintenzivňovaly vnímání následně zahájeného trestního stíhání a újmu jím způsobenou. Soud rozsudkem z ledna 2020 shledal za adekvátní zadostiučinění částku 130 000 Kč.věc vedená u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. 14 C 55/2017 a následně u KS , adresa, pod sp. zn. 17 Co 49/202255. V této věci byl poškozený stíhán pro přečin nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, tj. pro identickou trestnou činnost, pro kterou byl stejně jako žalobce ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře až 2 roky, zákazem činnosti či propadnutím věci. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo obdobně dlouhou dobu 3 let a 4,5 měsíců, oproti případu žalobce však bylo trestní stíhání v této věci soudem prvého stupně zastaveno, neboť skutek nebyl shledán trestným činem a nebyl důvod k postoupení věci. Stejně jako u žalobce byla u poškozeného v porovnávané věci provedena domovní prohlídka, navíc však u něho byla provedena i prohlídka automobilu a prohlídka věcí na pracovišti. Poškozený v porovnávané věci byl též zadržen a držen a odveden v poutech, na rozdíl od žalobce však v policejní cele strávil i noc. Poškozený v porovnávané věci byl policistou (stíhané jednání však nesouviselo s výkonem služby, ale s jeho sběratelskou činností), v průběhu trestního stíhání byl na 1 rok a 10 měsíců postaven mimo službu, kdy mu byla vyplácena jen část mzdy, v důsledku čehož byla snížena životní úroveň jeho rodiny, případné odsouzení ohrožovalo možnost jeho dalšího působení jako policisty. Následky stran poškození cti, v rodinných vztazích, v pracovním kolektivu, stran poškození zdraví byly u poškozeného v porovnávané věci obdobné jako u žalobce, tj. spíše obecné dopady spojené s každým trestním stíháním a vědomostí okolí o provedení prohlídek a zadržení. Soud rozsudkem z května 2022 shledal za adekvátní zadostiučinění částku 100 000 Kč.

56. Po zohlednění shora učiněných zjištění a po provedeném porovnání, má soud za to, že případ žalobce je bližší věci projednávané pod sp. zn. 14 C 55/2017/17 Co 49/2022, žalobcův případ je však o něco méně závažný. U žalobce nebyla provedena prohlídka na pracovišti, což na poškození pověsti poškozeného v porovnávané věci v pracovním kolektivu muselo mít výraznější dopad než jen vědomost o provedení domovní prohlídky. Žalobce nebyl zadržen přes noc, nebyl jakkoliv pracovněprávně postižen, nebyla mu krácena mzda a případným odsouzením nebyl přímo ohrožen další výkon jeho povolání. Soud tak za adekvátní v případu žalobce považoval zadostiučinění ve výši 75 000 Kč.

57. Obdobně jako u nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení pak má soud za to, že výše poskytovaného zadostiučinění by měla odpovídat poměrům v ČR a měla by reagovat na změny ekonomické situace a cenové úrovně tak, aby byla zachována jeho satisfakční funkce. Rozsudek v porovnávané věci 14 C 55/2017/17 Co 49/2022 byl vydán v květnu 2022. S ohledem na vývoj inflace v letech 2023 až 2024, která v kumulované výši činila přes 13 %, tak soud shora uvedenou částku 75 000 Kč navýšil o 13 % a za odpovídající výši zadostiučinění považoval částku 85 000 Kč (po zaokrouhlení).

58. Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu trestního stíhání dosud ničeho neobdržel, shledal soud jeho žalobu důvodnou právě do částky 85 000 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 15 000 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

59. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětných částek do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobce byla doručena žalované dne 15. 8. 2023 a lhůta 6 měsíců skončila dne 15. 2. 2024. Soud tak považoval požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení za důvodný až ode dne 16. 2. 2024, od kterého žalobci požadované právo na zaplacení úroku z prodlení přiznal, a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

60. O nákladech řízení mezi bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění za nemateriální újmy, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 55 728 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč (2x 2 000 Kč),- 2x odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby vykonané do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 10 200 Kč (2x 5 100 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 100 000 Kč [2x 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024],- 5x odměnou právního zástupce za 5 úkonů právní služby vykonaných v roce 2025 (sepis vyjádření ze dne 25. 3. 2025, účast na jednání soudu dne 28. 3. 2025, sepis vyjádření ze dne 24. 4. 2025, účast na jednání soudu dne 4. 6. 2025, účast na jednání soudu dne 13. 8. 2025) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 29 700 Kč (5x 5 940 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 121 000 Kč [přiznaných 85 000 Kč + 36 000 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025],- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 2 úkony právní služby vykonané do 31. 12. 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, v celkové výši 600 Kč (2x 300 Kč),- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 5 úkonů právní služby vykonaných v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 2 250 Kč (5x 450 Kč),- DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 8 978 Kč.

61. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.