12 C 1/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 12 947 Kč s příslušenstvím

I. Návrh na zastavení řízení v rozsahu úkonů převzetí a příprava obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb včetně nahlédnutí do spisu ze dne 31. 5. 2019, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 9 801 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 801 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 3 146 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 947 Kč od 22. 12. 2020 do 24. 9. 2021, z částky 3 146 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 808 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 1.1.2021 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 12 947 Kč s příslušenstvím coby náhrady škody způsobené mu nezákonným postupem policejního orgánu. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne 3.9.2018, čj. KRPS -30829-86/TČ-2017-011681-, bylo zahájeno trestní stíhání a žalobce byl obviněn ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Proti zmíněnému usnesení podal žalobce stížnost, na základě níž bylo citované usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce zrušeno ze strany státního zástupce pro předčasnost. Následně vydala policie usnesení dne 27.5.2019, čj. KRPS -30829-206/TČ-2017-011681-, kterým byl žalobce opětovně obviněn ze zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. I zmíněné usnesení bylo ze strany státního zastupitelství dne 8.7.2019 zrušeno pro nezákonnost. Následně rozhodnutím ze dne 13.12.2019 policie odložila trestní věc podezření žalobce ze spáchání podvodu. Uvedenými usneseními, která byla zrušena pro nezákonnost, vznikla žalobci škoda, jejíž náhrady se domáhal v nadepsaném řízení. Konkrétně se žalobce domáhal náhrady následujících úkonů právní služby, které jeho obhájce provedl: Převzetí a příprava obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, včetně nahlédnutí do spisu ze dne 26.09.2018; První porada s klientem dne 9. 10. 2018; Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 7.9.2018, odůvodněná dne 12.10.2018 (1/2); Převzetí a příprava obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, včetně nahlédnutí do spisu ze dne 31.05.2019; Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 28.5.2019, odůvodněná dne 12.6.2019 (1/2).

2. Žalobce požadoval náhradu škody v celkové výši 12 947 Kč sestávající se ze shora uvedených úkonů právní služby za 5 úkonů, přičemž tarifní hodnota úkonu činila 2 300 Kč. Žalobce dále uvedl, že uplatnil svůj nárok u žalované dne 19.6.2020, avšak do podání žaloby nebylo o jeho žádosti rozhodnuto.

3. V podání ze dne 6.4.2021 žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 22 022 Kč podáním ze dne 19.6.2020, doručeným téhož dne. Vzhledem k tomu, že žalobce dne 15.12.2020 prostřednictvím svého právního zástupce odmítl doložit žalovanou vyžádané doklady, má žalovaná za to, že nárok nebyl prokázán, proto byla žádost žalobce odmítnuta. Žalovaná dále uvedla, že by uznala důvodnou náhradou škody v rozsahu 3 úkonů, a sice převzetí zastoupení, dále stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 7.9.2018 v rozsahu po jedné poloviny úkonu a stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 28.5.2019, rovněž v rozsahu poloviny úkonu právní služby. Ve zbývající části považuje žalovaná nárok za nedůvodný. Žalovaná dále uvedla, že žalobce uplatnil žádost o náhradu za 3 úkony právní služby, které v žalobě již nepožaduje, a sice 2x nahlédnutí do spisu a žádost o přezkum a nahlédnutí do spisu. Naopak žalobce uplatnil právní úkon převzetí a příprava obhajoby včetně nahlédnutí do spisu dne 31.5.2019, který však nebyl v rámci předběžného projednání uplatněn, respektive byl formulován odlišně, a sice pouze jako nahlížení do spisu. Z uvedeného důvodu žalovaná navrhla, aby bylo řízení zastaveno v rozsahu 1 úkonu, který nebyl předběžně projednán, neboť nebyl uplatněn, pročež nebyly splněny podmínky pro řízení.

4. V replice ze dne 25.5.2021 žalobce uvedl, že požadavek žalované na předložení faktur je nesmyslný a nedůvodný, neboť advokátovi nevzniká právo na úhradu odměny až v okamžiku, kdy vystaví fakturu, ale v okamžiku poskytnutí služeb. Požadavek na doložení, že byla odměna obhájce uhrazena, je zase v rozporu s výslovným zněním § 2894 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce dále uvedl, že z důvodu nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání se snížilo jeho jmění, neboť mu vnikl dluh vůči jeho obhájci a tím okamžikem mu rovněž vznikla škoda. Žalobce dále uvedl, že jeho obhájce mu neposkytl právní služby pro bono.

5. Dne 6.8.2021 se ve věci konalo jednání, během něhož žalobce uvedl, že provedení úkonů právní služby, jejíž úhrady se domáhá, plyne z trestního spisu. K dvojímu převzetí právního zastoupení pak uvedl, že při druhém zahájení trestního stíhání bylo nutné opětovně celý případ převzít po víceméně roce, kdy došlo ke zrušení prvního usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž spisová dokumentace byla podstatně rozšířena a bylo opětovně nutné žádat o nahlédnutí do spisu. Žalovaná uvedla, že žalobce měl dostatek času na předložení listin v rámci předběžného projednání u žalované, avšak učinil tak až v průběhu nadepsaného řízení.

6. V podání ze dne 12.8.2021 žalobce k výzvě soudu doplnil, že právní zástupce žalobce vystavil žalobci fakturu na poskytnutí předmětných právních služeb, přičemž zmíněná faktura nebyla dosud uhrazena. Žalobce však setrval na svém právním názoru, že povinnost zaplatit odměnu za právní služby vznikla okamžikem jejich poskytnutí, nikoli vystavením faktury. Žalovaná v podání ze dne 5.11.2021 namítala, že předložená faktura nespecifikuje jednotlivé úkony právních služeb, a dále ve vztahu k úkonu převzetí, příprava obhajoby a nahlédnutí do spisu namítala, že se nejedná o nahlédnutí do spisu při skončení vyšetřování, a dále že porada se žalobcem dne 9.10.2018 trvala méně než 1 hodinu. Zmíněné úkony právní služby proto nelze žalobci přiznat. <b>K (ne) zastavení řízení:</b> 7. Žalovaná navrhla, aby bylo řízení zastaveno v rozsahu požadovaného úkonu právní služby převzetí a příprava obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb včetně nahlédnutí do spisu ze dne 31. 5. 2019, neboť tento úkon nebyl uplatněn v rámci předběžného projednání u žalované.

8. Dle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) je podmínkou uplatnění nároku na náhradu škody u soudu předběžné uplatnění nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Nicméně Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře formuloval dvě výjimky z povinnosti předběžného projednání. O první výjimku jde, pokud nárok žalovaný u soudu přesahuje svou výší nárok uplatněný v rámci předběžného projednání v situaci, kdy žalovaná dala jasně najevo, že jej vůbec uspokojit nehodlá. V takové situaci by byl požadavek na předběžné projednání podle § 14 odst. 3 zákona zcela nadbytečný a je třeba vycházet z toho, že byl splněn ve vztahu k celé výši žalobou uplatněného nároku. Druhou výjimkou je situace, kdy soud prvního stupně nesplnění uvedené podmínky řízení včas nerozpoznal, žaloba obsahující požadavek na zaplacení peněžitého zadostiučinění byla doručena úřadu, u něhož měl být nárok předběžně projednán, uplynula lhůta šesti měsíců podle § 15 odst. 2 zákona, v níž uplatněný nárok nebyl uspokojen, a příslušný úřad dal najevo, že jej uspokojit nehodlá. Za této situace by trvání na postupu podle § 104 odst. 1 o. s. ř. postrádalo rozumný smysl, nemohlo by naplnit účel sledovaný ustanovením § 14 zákona, bylo by zcela formální a odporovalo by zásadám rychlosti a hospodárnosti soudního řízení (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 25 Cdo 737/2008, či ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, srov. též rozsudek ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 727/2011 a usnesení ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3226/2013).

10. Za situace, kdy žalobce pouze částečně odlišně formuloval požadovaný úkon právní služby (namísto nahlížení do spisu požadoval převzetí věci a nahlížení do spisu) a za situace, kdy žalovaná dala najevo v nadepsaném řízení, že nárok neuspokojí, bylo by dle soudu přepjatým formalismem, pokud by řízení v daném rozsahu zastavil. Proto byl návrh na zastavení řízení zamítnut (srov. výrok I.). Skutková zjištění:

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

12. Z nesporných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 19. 6. 2020, přípis žalované ze dne 14. 12. 2020, přípis žalované ze dne 22. 6. 2020, stanovisko žalované ze dne 14. 1. 2021) soud zjistil a má za prokázané, že dne 19. 6. 2020 žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody. Přípisem ze dne 14. 12. 2020 rovněž žalovaná vyzvala právního zástupce žalobce, že uplatněný nárok na náhradu škody není dostatečně podložen tak, aby uvedená náhrada mohla být poskytnuta. Žalobce byl proto vyzván k dodání faktury za právní služby, popřípadě potvrzení o úhradě nákladů obhajoby. Na uvedený přípis reagoval žalobce s tím, že požadavek žalované na doplnění podkladů odporuje komentářové literatuře, přičemž původní žádost žalobce je řádná.

13. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

14. Soud dále ze žalobcem předložených listin zjistil, že žalobce podal dne 7. 9. 2018 prostřednictvím svého obhájce blanketní stížnost proti usnesení policie ze dne 3. 9. 2018 o zahájení trestního stíhání; dne 12. 10. 2018 byla stížnost odůvodněna; dne 28. 5. 2019 podal obhájce žalobce stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 27. 5. 2019, která byla odůvodněna dne 12. 6. 2019 (srov. stížnost žalobce ze dne 7. 9. 2018 a její odůvodnění z 12. 10. 2018, další stížnost ze dne 28. 5. 2019 a její odůvodnění ze dne 12. 6. 2019).

15. Ze spisu Policie ČR, sp. zn. KRP3 -30829-292/TČ-2017-011681- soud zjistil následující skutečnosti: -) dne 3. 9. 2018 bylo vydáno usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání zdejšího žalobce a dalšího spoluobviněného, a sice pro podezření ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl zdejší žalobce dopustit tím, že v úmyslu sebe obohatit od začátku roku 2013 opakovaně zatajoval podstatné skutečnosti o své finanční situaci za účelem půjčení peněz, kdy takto si od poškozeného [jméno] [příjmení] vypůjčil částku v celkové výši 600 000 Kč, na kterou vystavil poškozenému směnky, ačkoliv si byl vědom, že uvedenou částku vzhledem ke své finanční situaci nebude moci v řádném termínu splatit, přičemž uvedenou finanční hotovost si ponechal pro svoji potřebu, kdy do současné doby poškozenému finanční hotovost nevrátil a s poškozeným nekomunikuje. V odůvodnění je odkazováno na 3 stejné směnky jako v dalším usnesení z 27. 5. 2019 (srov. níže). -) Usnesením ze dne 27. 11. 2018 státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha – západ rozhodl o zrušení usnesení policie ze dne 3. 9. 2018 a věc vrátil policejnímu orgánu a uložil mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl, a to z toho důvodu, že policejní orgán zahájil trestní stíhání obviněných předčasně, aniž by k tomu opatřil potřebné důkazy. -) Usnesení policie ze dne 27. 5. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání zdejšího žalobce pro podezření ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době v roce 2013, 2014 na blíže nezjištěném místě v úmyslu se obohatit opakovaně žádal poškozeného [jméno] [příjmení] o půjčku pod smyšlenou legendou, spočívající v příslibu obchodní spolupráce na vrácení zapůjčených finančních prostředků se ziskem, ačkoliv si byl vědom svých nesplacených finančních závazků a hrozících exekučních řízení, kdy si od [jméno] [příjmení] v místě jeho bydliště postupně vypůjčil finanční hotovost v celkové výši 1 600 000 Kč a převzetí finančních prostředků stvrdil podpisem směnek ze dne 2. 5. 2013 na částku 600 000 Kč se splatností do 1 7. 2013, dne 17. 3. 2014, na částku 400 000 Kč se splatností 31. 5. 2014 a dne 11. 11. 2014, na částku 600 000 Kč se splatností do 30. 11. 2014, avšak ničeho do současné doby neuhradil, čímž poškozenému [jméno] [příjmení] způsobil škodu v celkové výši 1 600 000 Kč. -) Dne 26. 9. 2018 a dne 31. 5. 2019 obhájce žalobce nahlédl do trestního spisu. -) Usnesením okresního státního zástupce ze dne 8. 7. 2019 bylo zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 27. 5. 2019. -) Usnesením ze dne 13. 12. 2019 policie odložila trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvodu, kterého se měl dopustit zdejší žalobce.

16. Mezi žalobcem a jeho obhájcem proběhla porada dne 9. 10. 2018 od 9:30 hod. do 10:15 hod. (srov. potvrzení o poradě podepsané žalobcem ze dne 9. 10. 2018).

17. Z faktury číslo 21194 vystavené obhájcem žalobce soud zjistil, že dne 10. 8. 2021 byla fakturována částka 12 947 Kč včetně DPH, bez DPH 10 700 Kč za 5 úkonů právní služby, které jsou žalovány v nadepsaném řízení; faktura byla odeslána žalobci dne 10. 8. 2021 (srov. faktura č. 21194 ze dne 10. 8. 2021 a potvrzení o odeslání faktury).

18. Mezi stranami bylo nesporné, že v posuzované věci činila tarifní hodnota za úkon právní služby 2 300 Kč + 300 Kč nákladový paušál. Právní úprava:

19. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

20. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

22. Dle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

24. Podle § 31 odst. 1 a 3 zákona náhrada škody zahrnuje náhradu takových nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, přičemž náklady na zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování; výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“ nebo„ AT“).

25. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 26. Žalobce se domáhal náhrady škody odpovídající nákladům na obhajobu, které vynaložil v souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

27. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda (či jiná újma); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

28. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné, než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona.

29. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

30. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná.

31. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 12 947 Kč s přísl. za následujících 5 úkonů právní služby (částky nezahrnují DPH): převzetí zastoupení – 2 300 Kč + 300 Kč; první porada s klientem – 2 300 Kč + 300 Kč; dne 7. 9. 2018 stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání – ½ úkon + 300 Kč převzetí zastoupení – 2 300 Kč + 300 Kč; dne 28. 5. 2019 stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání – ½ úkon + 300 Kč.

32. Zákon (č. 82/1998 Sb.) blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Dle § 2951odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 o. z. pak platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2004 ze dne 18. 8. 2005 či sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 ze dne 4. 11. 2004).

33. Za situace existence nezákonného rozhodnutí (tj. nezákonné trestní stíhání) na straně jedné a prokázaného (nesporného) provedení úkonů právní služby a prokázaného vyúčtování odměny (resp. fakturace) ze strany obhájce žalobce na straně druhé, nemohl soud dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok na náhradu škody je co do svého základu po právu. Soud se tedy dále zabýval rozsahem požadované náhrady škody.

34. Mezi stranami bylo nesporné, že tarifní hodnota za 1 úkon právní služby v dané věci činí 2 300 Kč + 300 Kč jako paušální náhrada nákladů.

35. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud přezkoumal každý jednotlivý úkon právní služby a přiznal náhradu škody za následující úkony: převzetí zastoupení – 2 300 Kč + 300 Kč; první porada s klientem – 2 300 Kč + 300 Kč; dne 7. 9. 2018 stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání – ½ úkon + 300 Kč dne 28. 5. 2019 stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání – ½ úkon + 300 Kč.

36. Soud se neztotožnil s námitkou žalované, že nelze přiznat náhradu za poradu obhájce se žalobcem, neboť nepřesáhla 1 hodinu. Dle soudu se totiž jednalo o první poradu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) AT, který nevyžaduje, aby první porada přesáhla 1 hodinu, což je podmínkou až u následujících porad.

37. Celkem tak soud přiznal částku 8 100 Kč za 4 úkony právní služby + 21 % DPH. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 9 801 Kč (srov. výrok I.).

38. Naproti tomu soud nepřiznal náhradu škody za druhé převzetí zastoupení, neboť žalobce byl zastoupen i po zrušení prvního usnesení o zahájení trestného stíhání totožným obhájcem, který tak byl s trestním řízením již obeznámen. Nadto se jednalo o stejný skutek, pro který byl žalobce stíhání i podruhé. Dle soudu tedy není požadavek na náhradu za druhé převzetí zastoupení odůvodněný.

39. Žalobce odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3906/17 ze dne 1. 3. 2021, v němž byl učiněn závěr o účelnosti nahlížení do trestního spisu, resp. že se jedná o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu. Dle soudu však zmíněný závěr byl učiněn za jiné skutkové situace, neboť v posuzované věci bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce zrušeno a následně pro stejný skutek bylo opět zahájeno. Dle soudu proto druhé převzetí věci i druhé nahlížení do spisu nelze považovat za úkon právní služby dle advokátního tarifu, a to ani ve světle zmíněného rozhodnutí Ústavního soudu.

40. Soud tedy zamítl žalobu ve výši 3 146 Kč jako nedůvodnou (srov. výrok II.). <b>K úrokům z prodlení:</b> 41. Co se týče výše žalobou požadovaného příslušenství, úroky z prodlení byly požadovány od 22. 12. 2020.

42. Jak uvedeno shora, dle § 15 zákona platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž poškozený se může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody či jiné újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

43. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 19. 6. 2020 Poslední den 6 měsíční lhůty 19. 12. 2020 byla sobota, pročež došlo k posunutí posledního dne lhůty na nejbližší následující pracovní den, tj. pondělí 21. 12. 2020 (k tomu srov. § 607 o.z.). Soud však přihlédl ke skutečnosti, že žalobce nijak žalované neprokázal existenci škody (tj. např. potvrzením o zaplacení či fakturou), a to ani přesto, že byl k tomu žalovanou v rámci předběžného projednání nároku vyzván. Žalobce pak doložil existenci škody fakturou vystavenou obhájcem až poté, co byl k tomu soudem vyzván dle § 118a odst. 3 o.s.ř. při jednání. Soud by tedy nepovažoval za spravedlivé, aby žalované byla uložena povinnost platit žalobci úroky z prodlení, jestliže žalobce neposkytl součinnost k tomu, aby žalovaná mohla nárok řádně v zákonem stanovené 6 měsíční lhůtě přezkoumat. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení až ode dne následující po dni, kdy žalovaná obdržela doplnění tvrzení a důkazních návrhů (24. 9. 2021), tj. ode dne 25. 9. 2021, když žalovaná plnění nadále odmítala (srov. výrok II.). Zákonné úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. <b>K nákladům řízení:</b> 44. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, 45. Žalobce byl částečně úspěšný co do částky 9 801 Kč a neúspěšný ve zbylé části žaloby ve výši 3 146 Kč. Žalobce byl tedy v řízení převážně úspěšný (cca v rozsahu 75 %), pročež soud uložil žalované povinnost hradit žalobci náklady řízení.

46. Náklady řízení převážně úspěšného žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny na právní zastoupení. Právní zástupce žalobce vykonal 5 úkonů právní služby dle § 11 advokátního tarifu (převzetí věci, žaloba, replika a účast na 2 jednáních soudu), přičemž za jeden úkon právní služby náleží částka 1 620 Kč (z tarifní hodnoty 12 947 Kč), tj. 8 100 Kč, dále 5 režijních paušálů po 300 Kč (tj. 1 500 Kč); celkem 9 600 Kč + 21% DPH = 11 616 Kč + 2 000 Kč soudní poplatek.

47. Soud nepřiznal náhradu za požadovaný úkon spočívající v žádosti o náhradu újmy u žalované, resp. předžalobní upomínka, a to s odkazem na § 31 odst. 4 zákona, dle něhož poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Žalobcem zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3624/18 ze dne 3. 9. 2019 nezrušilo citované ustanovení zákona ani se jej nijak netýkalo, přičemž Ústavní soud pouze uzavřel, že po uplatnění nároku u příslušného úřadu není třeba zaslat znovu předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř.; dané rozhodnutí tedy nijak nedopadá na aplikaci ustanovení § 31 odst. 4 zákona.

48. Soud rovněž nepřiznal požadovanou náhradu za promeškaný čas, neboť dle § 14 AT se náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby poskytuje při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Jelikož právní zástupce žalobce má sídlo v Praze, tato náhrada mu nenáleží.

49. S ohledem na částečný úspěch jak žalobce tak také žalované přistoupil soud k poměrnému krácení nákladů řízení. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 75 % a žalovaná byla úspěšná v rozsahu 25 %; žalovaná je tak povinna hradit náklady řízení žalobce v rozsahu 50 % (75 % - 25 %), čemuž odpovídá částka 6 808 Kč (13 616 Kč), jak uvedeno ve výroku IV). <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 50. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.