12 C 109/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 3 120 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 3 120 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 5. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 31.5.2021 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 3 120 000 Kč coby nemajetkové újmy způsobené v důsledku umístění nezletilého žalobce do ústavní péče, resp. do dětského domova. Žalobce uvedl, že jako nezletilý syn [jméno] [příjmení] trpí poruchou autistického spektra, a proto vyžaduje zvláštní poměry a zacházení. Žalobce byl rozhodnutím orgánu veřejné moci po dobu delší než 6 měsíců od dubna 2016 do října 2016 nezákonně nuceně odloučen od své matky z důvodu podezření, že jej měla psychicky a fyzicky týrat. Toto podezření se záhy ukázalo být lichým. Nezákonným, avšak závazným a autoritativním, jednáním orgánu veřejné moci v podobě rozhodnutí o odebrání žalobce na přechodnou dobu z péče matky a jeho umístěním do ústavní péče byla žalobci způsobena nemajetková újma v podobě těžkých duševních útrap, ještě zintenzivněných a prohloubených nepřiměřenou délkou neoprávněného umístění v ústavní péči. Žalobce byl z dětského domova propuštěn, resp. opětovně svěřen do péče matky až na základě rozsudku [název soudu] ze dne 18.10.2016. Žalobce byl umístěn a odloučen od matky na základě rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, které bylo následně prodlužováno. Žalobce tak byl od matky odloučen od 26.4.2016 do 4.11.2016.

2. Žalobce požadoval odškodnění ve výši 3 000 000 Kč za duševní útrapy spojené s nezákonným nucením odebrání žalobce z péče matky, a konsekventním podstatným zásahem do soukromého a osobního života. Dále požadoval částku 120 000 Kč coby odškodnění za to, že byl nepřiměřeně dlouho umístěn v dětském domově a odloučen od matky, kdy tak žalobce požadoval částku 20 000 Kč za každý měsíc umístění. Žalobce dále uvedl, že se se svým nárokem obrátil na žalovanou dne 4.5.2017. Žalovaná však sdělila své konečné stanovisko až dopisem ze dne 26.5.2020, kdy nárok odmítla.

3. Při jednání soudu žalovaná vznesla námitku promlčení obou žalobních nároků žalobce. <b>Skutková zjištění:</b> 4. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 4. 5. 2017, doručenka z datové schránky ze dne 4. 5. 2017, přípis žalované ze dne 9. 5. 2017 a stanovisko žalované ze dne 26. 5. 2020) soud zjistil a má za prokázané, že žalobce se dne 4. 5. 2017 obrátil na žalovanou s žádostí o odškodnění nemajetkové újmy ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobce vyhověno nebylo, neboť rozhodnutí o umístění žalobce do domova nebylo zrušeno pro nezákonnost, a tudíž není splněna podmínka pro vznik odpovědnosti státu.

5. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Usnesením [název soudu] ze dne 26. 4. 2016 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byl zdejší žalobce (tehdy jako nezletilý) umístěn do dětského domova; datum právní moci dle doložky 26. 4. 2016 (srov. usnesení [název soudu] ze dne 26. 4. 2016, čj. [číslo jednací]).

7. Rozsudkem [název soudu] ze dne 18. 10. 2016 bylo řízení o nařízení ústavního výchovy tehdy nezletilého žalobce zastaveno a byl nad ním stanoven dohled ve smyslu ustanovení § 925 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku (srov. rozsudek [název soudu] ze dne 18. 10. 2016, č.j. [číslo jednací]).

8. Ze spisu Okresního soudu v Kladně, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil následující skutečnosti: -) dle potvrzení [příjmení] domova a školní jídelny [obec] byl žalobce dne 27. 4. 2016 v pořádku předán do dětského domova; -) dne 4. 11. 2016 byl ukončen pobyt žalobce v dětském domově.

9. Z dalších provedených důkazů (tj. usnesení Policie ČR ze dne 29. 4. 2016, návrh [stát. instituce], oddělení sociálně právní ochrany dětí, na nařízení předběžného opatření) soud nezjistil skutečnosti důležité pro rozhodnutí věci, pročež se jimi v tomto rozsudku pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti nezabýval, stejně jako k důkazu neprovedl další navržené listiny (tj. zprávy z dětské psychiatrické kliniky, usnesení [anonymizováno] státního zastupitelství v [anonymizováno]), neboť dle soudu bylo dokazování provedeno v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí věci. <b>Právní úprava:</b> 10. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

14. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Podle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo.

18. Dle ust. § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 19. Jak uvedeno shora, žalobce se domáhal zadostiučinění za (i) nemajetkovou újmu způsobenou umístěním do dětského domova a odloučením od matky ve výši 3 000 000 Kč; a (ii) nepřiměřenou délku doby umístění do dětského domova ve výši 120 000 Kč.

20. Soud nejprve posuzoval námitku promlčení tvrzených nároků žalobce z titulu nemajetkové újmy, kterou vznesla žalovaná, neboť uplatní-li odpovědný subjekt v občanském soudním řízení důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž bude najisto postavena otázka splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

21. Ze shora uvedených zákonných ustanovení (§ 32 OdpŠk) plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí době. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí doby se odvíjí od vědomosti poškozeného (tj. zde žalobce), že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Objektivní desetiletá doba pak počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti), která je coby nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup pro vznik újmy vyvolávajícím činitelem.

22. Z provedeného dokazování vyplynulo (a rovněž bylo mezi stranami nesporné), že žalobce byl umístěn v dětském domově na základě rozhodnutí soudu, které nebylo zrušeno, a to od 26. 4. 2016 do 4. 11. 2016, kdy byl propuštěn. Nejpozději dne 4. 11. 2016 se tedy žalobce dozvěděl o tvrzené nemajetkové újmě způsobené tvrzeným nezákonným umístěním do dětského domova a nepřiměřenou délkou takového umístění, od kdy také počala běžet zákonná 6 měsíční promlčecí lhůta. Ta skončila dne 4. 5. 2017 (čtvrtek). Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na zadostiučinění dne 4. 5. 2017, tedy včas (poslední den promlčecí lhůty). Zákonná šestiměsíční lhůta pro projednání u žalované, během níž se staví promlčecí lhůta, pak uplynula dne 4. 11. 2017, kdy byl zároveň poslední den pro uplatnění nároků u soudu. Žaloba u zdejšího soudu však byla podána až dne 1. 6. 2021, tj. po několika letech po uplynutí promlčecí lhůty dne 4. 11. 2017.

23. Z uvedené plyne, že žalobce uplatnil své nároky u soudu opožděně, resp. až po marném uplynutí zákonem stanovené promlčecí doby.

24. Soud v dané věci neshledal žádné skutečnosti, které by mohly odůvodnit rozpornost vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. Ani tvrzení žalobce, že v té době ještě nebyl zletilý, nemohlo mít vliv na běh promlčecí lhůty. Nadto žalobce byl již v době včasného podání žádosti u žalované zastoupen advokátem, který nadto byl v potvrzovacím dopise od žalované poučen o tom, že promlčecí lhůta se staví po dobu mimosoudního projednání, nejdéle však na dobu 6 měsíců.

25. Na základě shora uvedeného tedy soudu nezbylo než námitce promlčení vznesené žalovanou vyhovět a uzavřít, že oba nároky žalobce na nemajetkovou újmu jsou promlčeny. Žalobci tudíž nelze nárok přiznat, i kdyby jinak byl shledán po právu.

26. S ohledem na skutečnost, že nároky žalobce na poskytnutí zadostiučinění jsou promlčeny, soud se již nezabýval dalšími skutečnostmi (zejména vznik a rozsah nemajetkové újmy žalobce a další podmínky pro vznik odpovědnosti žalované) ani v daném ohledu neprováděl další dokazování, neboť by to nemělo žádný praktický dopad a odporovalo by to zásadě hospodárnosti řízení. Soud tedy žalobu bez dalšího v daném rozsahu zamítl, aniž učinil další potřebná skutková zjištění (srov. výrok I.).

27. Pouze pro úplnost soud doplňuje, že v dané věci nebylo soudní rozhodnutí o umístění žalobce do dětského domova zrušeno ani změněno, stejně jako soud neshledal, že by byly dány skutečnosti nasvědčující nepřiměřené délce umístění žalobce do dětského domova. Dle soudu se tak nabízí závěr, že v dané věci rovněž absentují odpovědnostní tituly. <b>K nákladům řízení:</b> 28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon, v daném případy byly vykonány 3 úkony, a to vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a příprava k jednání) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (srov. výrok II.). <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 29. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.