12 C 12/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající anonymizováno 7 slov sídlem adresa o zaplacení částky 95 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 95 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 95 000 Kč od 4.1.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14.1.2021 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 95 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4.1.2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala této částky coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před Okresním soudem v Rakovníku (dále jen„ OS“) pod sp. zn. 4 C 123/2014 (dále též„ původní řízení“), které dle žalobkyně trvalo nepřiměřeně dlouho.

2. Žalobkyně ve svém podání uvádí, že OS v původním řízení nařizoval jednání s nepřiměřenými časovými prodlevami, neplánoval ústní jednání tak, aby jejich počet byl co nejmenší a doba jednání byla účelně využita. Dále podle žalobkyně OS zcela neúčelně a neodůvodněné původní řízení přerušoval, vadně aplikoval procesní normy o koncentraci řízení a poučení účastníků řízení, jednání neúčelně odročoval za účelem mimosoudního projednání stran sporu, ačkoliv dříve proběhlo mezi účastníky bezvýsledné první setkání s mediátorem. OS rovněž na místo revizního znaleckého posudku zadal pořízení nového znaleckého posudku a až následně zadal zpracování revizního znaleckého posudku, přičemž nezajistil, aby tyto znalecké posudky byly podávány ve stanovené lhůtě. Postup soudu a vedení řízení tak bylo dle žalobkyně skokové, neočekávané a nedostatečně připravené. Žalobkyně zdůrazňuje, že nemohla očekávat, že by se pravomocného rozhodnutí v původním řízení dočkala až po 5 letech a 2 měsících (resp. 5 letech a 9 měsících po rozhodnutí dovolacího soudu), přičemž povaha předmětu řízení (vypořádání společného jmění manželů) nebyla nijak složitá. I proto lze podle žalobkyně dovodit, že původní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé.

3. K samotné délce původního řízení žalobkyně uvádí, že původní řízení bylo zahájeno dne 6.6.2014 a jeho předmětem bylo vypořádání společného jmění manželů (dále též„ SJM“), když předmětem tohoto vypořádání byly nemovitosti v k.ú. [obec] (rekreační chata), členská práva a povinnosti v bytovém družstvu s právem nájmu k nebytové jednotce (garáž) a několik motocyklů. Podáním ze dne 15.7.2014 se žalovaný v původním řízení vyjádřil k žalobě s tím, že nesouhlasí s předmětem vypořádání a zahrnul do něj další movité věci a také zůstatek finančních prostředků na sporožirovém účtu.

4. Žalobkyně ve své žalobě rekapituluje průběh původního řízení, přičemž zdůrazňuje, že: (i) Žaloba byla podána dne 6.6.2014 a první jednání se uskutečnilo až dne 4.3.2015. (ii) Soud v původním řízení zcela překvapivě nařídil první setkání s mediátorem, přičemž nereflektoval stanovisko žalobkyně ze dne 23.9.2015, ve kterém popřela vhodnost a účelnost takového postupu. (iii) Na jednání dne 21.3.2016 konstatoval soud mezi stranami nesporné skutečnosti a následně odročil jednání na den 18.4.2016 za účelem mimosoudního projednání věci právních zástupců účastníků se svými klienty o možnosti vypořádání SJM, a to opět aniž by soud protokoloval svůj předběžný náhled na věc a tedy jím případně„ ovlivnil“ rozhodování stran sporu o dohodě. K odročení jednání za účelem mimosoudního projednání věci soud tak dle žalobkyně přistoupil zcela zbytečně, neboť dřívější první setkání s mediátorem nepřineslo výsledek. (iv) V písemné odůvodnění rozsudku odvolací soud mimo jiné uvedl, že po přezkoumání řízení předcházejícího vydání napadeného rozsudku dospěl odvolací soud k závěru, že nenastaly účinky koncentrace podle § 118b. o.s.ř. a podle názoru odvolacího soudu nelze považovat jednání dne 4.3.2015 ze první jednání ve smyslu § 118b odst. 1 věty druhé o.s.ř., neboť při něm nebyly provedeny veškeré úkony vyžadované § 118 odst. 2 o.s.ř. a bylo de facto ponecháno na účastnících řízení, aby si průběh jednání v tomto smyslu vyhodnotili sami. Dle žalobkyně v důsledku této procesní chyby soudu prvního stupně došlo ke zbytečným průtahům v řízení. V důsledku byly dosud neprovedené důkazy prováděny až před odvolacím soudem, ačkoliv těžištěm dokazování je řízení před soudem prvního stupně, a tím se řízení neúměrně prodloužilo. (v) Na nepřiměřenou délku řízení měl vliv i nesprávný postup soudu prvého stupně spočívající v absenci poučení o povinnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy k jejích prokázání k otázce, že jednotlivé motocykly a skútr byly zakoupeny za výlučné prostředky žalovaného, neboť soud prvního stupně takové poučení učinil pouze v písemném usnesení – nikoliv tedy při jednání ve věci.

5. Žalobkyně uvádí, že rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů pro ni mělo velký význam; jako samoživitelka s dvěma nezletilými dětmi v péči totiž pro ni představovalo řešení její finanční situace, kdy očekávala vyplacení finančních prostředků od žalovaného. Díky nepřiměřené délce řízení se ocitala po dlouho dobu ve finanční nejistotě. Navíc rozhodnutí ve věci pro žalobkyni představovalo konečné ukončení záležitostí řešených v souvislosti s rozvodem manželství s žalovaným, řízení proto pro žalobkyni bylo bez pochyb emočně a psychicky náročné; řízení pro ni v důsledku své délky bylo velice vyčerpávající a stresující. O velkém významu řízení pro žalobkyni svědčí také to, že se soudních jednání osobně účastnila. Žalobkyně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR požaduje jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí průtahy a nepřiměřenou délkou řízení za první dva roky trvání řízení částku 20.000 Kč (10.000 Kč za jeden rok), za další tři roky trvání řízení částku 60. 000 Kč a za 9 měsíců 15.000 Kč, celkem tedy požaduje zaplatit 95.000 Kč, a to včetně úroků z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z dlužné částky 95.000 K od 4.1.2021, neboť dne 3.7.2020 uplatnila žalobkyně prostřednictvím právního zástupce nárok u žalované podáním ze dne 3.7.2020, přičemž žalovaná se v zákonné 6 měsíční lhůtě k nároku žalobkyně nijak nevyjádřila.

6. Podáním doručeným soudu dne 24.2.2021 žalovaná soudu sdělila, že s žalobou nesouhlasí, nárok neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobkyně u ní dne 3.7.2020 uplatnila svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 24.2.2021, kdy žalovaná konstatovala, že v původním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

7. K samotné žalobě žalovaná uvedla, že celková doba řízení činila 5 let a 10 měsíců; délku tohoto řízení je přitom třeba hodnotit jako přiměřenou. Ve věci jednal a rozhodoval nejen soud I. stupně, nýbrž i soud II. stupně, jakož i soud dovolací. Navíc žalovaná hodnotí původní řízení po skutkové stránce i stránce právní jako složité. Poukazuje přitom zejm. na předmět řízení (vypořádání společného jmění manželů), jakož i na skutečnost, že v rámci původního řízení bylo provedeno velké množství listinných důkazů a byla vyslechnuta celá řada svědků. Soud v původním řízení rovněž nechal vypracovat několik znaleckých posudků. Krom toho strany uváděly v rámci původního řízení rozdílné informace, které soud musel ověřovat v součinnosti s registry vozidel a bankovními ústavy. Žalovaná rovněž poukazuje na to, že nařízená jednání byla několikráte odročována na žádost stran. Soud stranám nařídil mediaci. Délka původního řízení tak byla dle žalované dána složitostí předmětu řízení a potřebným rozsahem dokazování. Závěrem proto ve svém vyjádření žalovaná navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, a požaduje přiznání náhrady nákladů řízení ve formě režijních paušálů z provedené úkony.

8. Dne 31. 8. 2021 se ve věci konalo jednání, během něhož účastníci setrvali na svých tvrzeních, a byly provedeny listinné důkazy. <b>Skutková zjištění:</b> 9. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů vzal za prokázané, že se žalobkyně dne 3.7.2020 obrátila na žalovanou s žádostí o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši a z důvodů uvedených v žalobě. Ze stanoviska žalované ze dne 24.2.2021 soud dále vzal za prokázané, že žádosti žalobkyně vyhověno nebylo s odůvodněním, že namítané řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé.

10. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

11. Ze spisu vedeného u OS pod sp.zn. 4 C 123/2014 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudu a účastníků řízení): -) Dne 6.6.2014 byla OS doručena žaloba zdejší žalobkyně na vypořádání společného jmění manželů s listinnými důkazy. -) Usnesením ze dne 9.6.2014 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, ten byl zaplacen 13.6.2014. -) Usnesením ze dne 19.6.2014 byl žalovaný vyzván k vyjádření se k žalobě. Žalovaný se vyjádřil podáním doručeným 15.7.2014. -) Dne 9.9.2014 bylo nařízeno jednání na 12.1.2015. -) Dne 12.12.2014 bylo jednání odročeno na 9.2.2015, a to na základě žádosti právní zástupkyně žalovaného z důvodu kolize. Takže bylo nejprve jednání, následně bylo na základě žádosti žalovaného opětovně odročeno jednání nařízené na 9.2.2015, a to na nový termín 4.3.2015, kdy se jednání skutečně konalo. Bylo prováděno dokazování a jednání bylo odročeno za účelem výslechu svědků. -) Dne 24.3.2015 bylo nařízeno jednání na 4.5.2015. Dne 23.3.2015 žalovaný doplnil důkazní návrhy. -) Dne 24.3.2015 se ve věci vyjádřila žalobkyně. -) Dne 4.5.2015 se konalo další jednání, během něhož bylo přistoupeno k výslechu čtyř svědků a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem provedení dalšího dokazování. -) Usnesením ze dne 15.5.2015 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí za účelem zpracování znaleckého posudku. -) Dne 23.6.2015 byl OS doručen znalecký posudek k nemovitosti. -) Přípisem ze 7.7.2015 žalovaný sdělil, že nepožaduje výslech znalce. -) Usnesením ze dne 26.6.2015 OS rozhodl o znalečném. -) Přípisem ze dne 10.9.2015 OS sdělil, že požaduje za účelné, vhodné nařídit setkání s mediátorem, proto vyzval účastníky ke sdělení jména osoby mediátora. -) Přípisem z 23.9.2015 žalobkyně sdělila, že setkání s mediátorem nepovažuje za vhodné a účelné. -) Dne 1.10.2015 se vyjádřila žalobkyně a navrhla další listiny k provedení důkazu. -) Přípisem ze dne 7.10.2015 se vyjádřil žalovaný. -) Dále si OS vyžádával vyjádření a sdělení od Městského úřadu Slaný. -) Usnesením ze dne 20.10.2015 byla nařízena mediace a řízení bylo dle §100 odst. 2 o.s.ř. přerušeno na dobu 3 měsíců. -) Dále si OS vyžádal informace od Městského úřadu Kralupy nad Vltavou. -) Platebním poukazem ze dne 5.1.2016 bylo proplaceno znalečné. -) Přípisem ze dne 9.2.2016 OS vyzval účastníky o předložení potvrzení mediátora o mediaci, ten byl předložen dne 15.2.2016 s přípisem žalobkyně s tím, že se během mediace účastníci nedohodli na pokračování. -) Dne 24.2.2016 bylo nařízeno jednání na 21.3.2016. -) Dne 16.3.2016 bylo OS doručeno vyjádření žalobkyně. -) Dne 21.3.2016 se ve věci konalo další jednání, které bylo odročeno na 18.4.2016 za účelem mimosoudního projednání možnosti vypořádání SJM. -) Dne 23.3.2016 bylo nařízeno jednání na 18.4.2016, kdy se jednání skutečně konalo. Bylo provedeno dokazování a jednání bylo odročeno na 11.5.2016 za účelem doplnění tvrzení žalobkyně. Ta se vyjádřila 2.5.2016. -) Usnesením ze dne 3.5.2016 OS vyzval žalovaného dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. -) Podáním doručeným OS dne 9.5.2016 se vyjádřil žalovaný. -) Dne 11.5.2016 se konalo další jednání, které bylo odročeno na 8.6.2016 za účelem nahlédnutí žalovaného do soudního spisu a doplnění tvrzení dle poslední výzvy soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. -) Dne 19.5.2016 bylo nařízeno jednání na 18.6.2016. -) Dne 25.5.2016 žalovaný doplnil své vyjádření a důkazní návrhy. -) Dne 6.6.2016 se ve věci vyjádřila žalobkyně. -) Dne 7.6.2016 se opětovně vyjádřil žalovaný. -) Dne 8.6.2016 se konalo další jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckých posudků na motorky nebo vypracování jednoho znaleckého posudku na motorku č. 3 a nebo za účelem závěrů řízení. -) Dne 17.6.2016 se ve věci vyjádřila žalobkyně. -) Podáním ze dne 18.7.2016 se žalobkyně vyjádřila k zadání znaleckého posudku za motorky. -) Dne 18.7.2016 žalovaný zaslal dotazy na znalce. -) Usnesením ze dne 3.8.2016 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika – ceny a odhady motorových vozidel za účelem vypracování znaleckého posudku. -) Dne 5.9.2016 ustanovený znalec sdělil, že nemá kapacitu k vypracování znaleckého posudku. -) Usnesením ze dne 6.9.2016 byla žádost ustanoveného znalce o zproštění povinnosti zpracovat znalecký posudek zamítnuta. -) Dne 5.12.2016 byl OS doručen znalecký posudek ustanovení obvyklých cen několika motocyklů. -) Dne 7.12.2016 byl rozeslán znalecký posudek zástupcům účastníků řízení. -) Usnesením z 27.12.2016 OS rozhodl o znalečném pro znalce. -) Podáním ze dne 10.1.2017 se vyjádřila žalobkyně ke znaleckému posudku. -) Platebním poukazem ze dne 26.1.2017 bylo proplaceno znalečné. -) Dne 31.1.2017 bylo nařízeno jednání na 15.2.2017. -) Dne 8.2.2017 se vyjádřil žalovaný. -) Dne 15.2.2017 se ve věci konalo jednání. Byl slyšen znalec a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování nového znaleckého posudku k ocenění motocyklu, které jsou předmětem řízení. -) Usnesením ze dne 8.3.2017 OS ustanovil znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady motorových vozidel za účelem vypracování znaleckého posudku na obvyklou cenu 7 motocyklů. -) Dne 1.6.2017 požádal znalec o prodloužení termínu k vypracování znaleckého posudku. -) Dne 6.6.2017 byla lhůta prodloužena do 31.7.2017. -) Dne 27.7.2017 bylo doručeno vyúčtování znalečného a samotný znalecký posudek. -) Usnesením ze dne 9.8.2017 bylo rozhodnuto o znalečném pro znalce. -) Dne 9.8.2017 žalovaný sdělil, že požaduje výslech znalce. -) Dne 17.8.2017 se žalobkyně vyjádřila ke znaleckému posudku. -) Platebním poukazem ze dne 30.8.2017 bylo proplaceno znalečné. -) Dne 12.10.2017 bylo nařízeno jednání na 25.10.2017, během něhož byl proveden výslech znalce a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování revizního znaleckého posudku. -) Usnesením ze dne 13.11.2017 byl ustanoven nový znalec. -) Dne 29.3.2018 se ustanovený znalec omluvil za prodlení s vypracováním revizního znaleckého posudku z důvodu vytíženosti. -) Dne 4.5.2018 byl doručen znalecký posudek, který byl rozeslán účastníkům k vyjádření. -) Usnesením ze dne 10.5.2018 bylo rozhodnuto o znalečném. -) Dne 21.5.2018 žalobkyně sdělila, že nepožaduje výslech znalce. -) Dne 23.5.2018 se ke znaleckému posudku vyjádřil žalovaný. -) Podáním ze dne 1.6.2018 se stručně vyjádřila žalobkyně. -) Platebním poukazem ze dne 15.6.2018 bylo proplaceno znalečné. -) Dne 28.6.2018 bylo nařízeno jednání na 29.8.2018. -) V podání ze dne 22.8.2018 se vyjádřila žalobkyně. -) Dne 29.8.2018 se konalo jednání, které bylo odročeno na 24.9.2018 za účelem výslechu svědka. Svědek byl následně předvolán. -) Podáním ze dne 13.9.2018 žalobkyně navrhla doplnění dokazování. -) Dne 18.9.2018 se ve věci vyjádřila žalobkyně. -) Dne 24.9.2018 se konalo jednání, během něhož byli slyšeni dva svědci, kteří byli k jednání předvoláni. Jednání odročeno na 7.11.2018. -) Dne 7.11.2018 se konalo jednání, během něhož byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo odročeno na 14.11.2018, kdy byl vyhlášen rozsudek o vypořádání společného jmění manželů. -) Rozsudek byl rozeslán účastníkům řízení, respektive jejich zástupcům dne 17.12.2018. -) Dne 21.12.2018 podal žalovaný blanketní odvolání. -) Usnesením ze dne 27.12.2018 OS vyzval žalovaného k odstranění vad odvolání. -) Dne 2.1.2019 se odvolala žalobkyně proti rozsudku. -) Dne 15.1.2019 žalovaný doplnil a odůvodnil své odvolání. -) Usnesením ze dne 16.1.2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. -) Dne 4.2.2019 byl spis předložen Krajskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. -) Dne 31.1.2019 se vyjádřila žalobkyně k odvolání žalovaného. -) Dne 25.2.2019 bylo nařízeno jednání na 28.3.2019. -) Dne 27.2.2019 žalovaný požádal o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize. -) Ve spise je založeno množství výpisů z účtů vedených u banky. -) Dne 4.4.2019 se konalo jednání před odvolacím soudem. Během něhož byl slyšen svědek a bylo jednání odročeno na 16.5.2019 za účelem poskytnutí lhůty k vyjádření se k provedenému dokazování. -) Platebním poukazem ze dne 18.4.2019 bylo proplaceno svědečné. -) Dne 23.4.2019 se ve věci vyjádřila žalobkyně. -) Dne 30.4.2019 se vyjádřil žalovaný. -) Dne 6.6.2019 se ve věci konalo další jednání, během něhož bylo slyšeno pět svědků a jednání bylo odročeno na 13.6.2019. -) Dne 13.6.2019 se konalo jednání, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek OS změněn. -) Dle doložky vyznačené na rozsudku nabyl zmíněný rozsudek právní moci dne 12.8.2019. -) Dne 2.10.2019 žalobkyně podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. -) Usnesením ze dne 2.10.2019 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání. -) Ten byl zaplacen 17.10.2019. -) Dne 1.11.2019 se k dovolání žalobkyně vyjádřil žalovaný. -) Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 4.11.2019. -) Usnesením ze dne 25.3.2020 bylo dovolání odmítnuto. -) Dle doložky nabylo rozhodnutí právní moci dne 27.4.2020. -) Spis byl vrácen OS dne 20.4.2020.

12. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava:</b> 13. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

14. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

15. Dle § 3 zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily mj. a) státní orgány či b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Dle § 4 zákona se pak za výkon státní správy podle § 3 považují mj. také úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Činnost soudního exekutora, případně jeho zástupce, se považuje za úřední postup.

16. Podle § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení věci:</b> 20. Žalobkyně se svojí žalobou domáhá přiměřeného zadostiučinění ve výši 95 000 Kč včetně úroků z prodlení v zákonné výši, a to z titulu nepřiměřené délky původního řízení.

21. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy na straně žalobkyně a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

22. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

23. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

24. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

25. V dané věci začalo rozhodné období původního řízení běžet dne 6. 6. 2014, kdy bylo zahájeno původní řízení, a konec rozhodného období soud spatřuje v datu 27. 4. 2020 (právní moc rozhodnutí o dovolání). Celková doba původního řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně, tedy činila cca 5 let a 10 měsíců.

26. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, u OS, odvolacího soudu a u Nejvyššího soudu ČR. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

27. Po skutkové i hmotněprávní stránce soud věc hodnotí jako složitější, když se jednalo o problematiku vypořádání společného jmění manželů, přičemž právě tato problematika patří mezi typově složitější řízení, což platí i v posuzované věci. O skutkové složitosti v původním řízení konečně svědčí výslechy svědků, řada listinných důkazů založených ve spisu, jakož i opakovaně opatřované znalecké posudky. Soud věc hodnotí jako složitější také po stránce procesní, neboť v průběhu původního řízení byla vydána celá řada procesních rozhodnutí (např. ustanovení znalce, rozhodování o znalečném, výzvy k odstranění vad odvolání, nařízení mediace) a byla činěna řada jiných úkonů (např. zasílání vzájemných podání účastníků a výzvy k vyjádření se ve věci, konalo se několik jednání u soudu, k nimž byli účastníci předvoláváni, odročování jednání, předávání spisu mezi jednotlivými soudními instancemi). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější.

28. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že vzhledem k druhové stránce původního řízení, resp. jeho předmětu, kterým bylo vypořádání společného jmění manželů, se jednalo o řízení se mírně zvýšeným významem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2139/2010).

29. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Soud zároveň zaznamenal, že žalobkyně se o urychlení původního řízení nijak nesnažila, a to buď podáním formálního prostředku (např. stížností na průtahy či jiným podnětem ke konání), což by do jisté míry svědčilo o zvýšeném významu původního významu pro žalobkyni. V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

30. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že nebyly shledány závažnější průtahy v původním řízení, přičemž úkony soudů v původním řízení byly činěny střídavě obratem či v přiměřených lhůtách a procesní postup byl relativně plynulý. Za průtah řízení pak zejm. nelze považovat, že první jednání ve věci se konalo až 6 měsíců po podání žaloby. Předně soud nařídil jednání již po třech měsících zahájení řízení, přičemž na základě žádosti žalované toto bylo opakovaně odročeno (nejprve na 9. 2. 2015 a poté na 4. 3. 2015); dále pak od podání žaloby do nařízení jednání vyvíjel i jinou procesní činnost (výzva k zaplacení soudního poplatku, výzva k vyjádření se k žalobě).

31. K námitkám žalobkyně se uvádí, že je sice pravdou, že stát odpovídá za to, že řízení nebude nepřiměřeně prodlouženo v důsledku prodlení znalce s podáním znaleckého posudku nebo v důsledku zjevně zbytečného provádění dokazování, avšak v projednávané věci nic takového nenastalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009). Rozsah dokazování jako příčinu prodloužení doby trvání řízení je totiž možné zohlednit jen tehdy, pokud by zjevně (na první pohled) šlo o dokazování, které by bylo nadbytečným.

32. Navíc, i kdyby soud připustil dílčí průtah při opatřování si znaleckého posudku, jednalo by se o ojedinělý průtah, který by bylo ještě možné tolerovat. Závěr o tolerovatelnosti výjimečných a ojedinělých průtahů či jiného nekoncentrovaného postupu v původním řízení soud opírá o judikaturu ESLP, který zaujímá globální pohled na řízení, a dle něhož mírný průtah v jedné fázi řízení může být tolerován, jestliže celková délka řízení není nepřiměřená (viz např. rozhodnutí Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Takovým způsobem například ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (rozhodnutí o přijatelnosti Krča proti České republice ze dne 18. 3 2003).

33. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že jinak soud v projednávané věci týkající se odpovědnosti státu za újmu není oprávněn posuzovat postup soudů po věcné stránce v namítaném řízení. Soud tak nemůže posuzovat, zda měli či neměli být slyšeni navržení svědci, zadávány znalecké posudky, nebo nařizováno první setkání s mediátorem, popř. zda soud I. stupně postupoval v souladu s § 118b o. s. ř., jak namítala žalobkyně (pochopitelně s výjimkou shora uvedené výjimky v případech zcela zjevné nadbytečnosti provedeného dokazování; viz bod 31). Řízení o náhradě škody totiž není řízením revizním (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005).

34. Lze proto uzavřít, že se soudy v původním řízení nedopustily takových postupů, které by bylo lze označit za bezdůvodnou nečinnost, svévoli či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu.

35. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem posuzovaného řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka namítaného řízení je ještě přiměřená (jakkoli nebyla nijak krátká), a tudíž nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

36. Z uvedeného důvodu tedy soud uzavřel, že v dané věci nedošlo ani k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobkyni tudíž nemohl vzniknout ani nárok na přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Požadavek na peněžité plnění tedy není důvodný, přičemž není na místě ani samotné konstatování porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené době, neboť k němu nedošlo. Ze shora uvedených důvodu bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. žaloba byla zamítnuta. <b>K nákladům řízení:</b> 41. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

42. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

43. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 200 Kč odpovídající paušální náhradě za 4 úkony (2 x písemné vyjádření k žalobě, 1 x účast na jednání soudu a 1 x příprava na jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ke lhůtě k plnění:

37. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.