12 C 120/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 34 525 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 825 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 19. 6. 2021 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 825 Kč od 19. 6. 2021 do 25. 8. 2021, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 100 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 19. 6. 2021 do zaplacení zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 400 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta [anonymizováno] [jméno] [jméno], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 16. 6. 2021, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 34 525 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 21. 7. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala této částky coby náhrady škody, odpovídající nákladům na obhajobu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady číslo 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ zákon“). Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že rozhodnutím Policie ČR ze dne 4. 3. 2019, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro spáchání přečinu pojistného podvodu podle § 210, odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku. Žalobkyně podala proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, kterou dozorující státní zástupkyně zamítla. Žalobkyně podala dne 5. 6. 2020 návrh na zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Sdělením dozorující státní zástupkyně ze dne 20. 6. 2019 byla žalobkyně vyrozuměna, že návrhu na zastavení trestního stíhání nebylo vyhověno; věc však byla vrácena k doplnění vyšetřování. Sdělením Okresního státního zastupitelství [anonymizováno] [část Prahy] ze dne 8. 8. 2019 byla žalobkyně vyrozuměna, že na ní byla podána obžaloba k Okresnímu soudu [anonymizováno] [část Prahy] pro přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku. Dne 26. 6. 2020 byla rozsudkem Okresního soudu [anonymizováno] [část Prahy], sp. zn. [spisová značka] žalobkyně obžaloby zproštěna dle § 226 písm. a) trestního řádu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že činí nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 18. 12. 2020 uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 36 325 Kč, spočívající v náhradě nákladů obhajoby, a to v souvislosti s řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Dále uvedla, že žalovaná požadavku žalobkyně na náhradu majetkové újmy vyhověla co do částky 30 825 Kč. Tuto skutečnost sdělila žalovaná žalobkyni přípisem ze dne 23. 8. 2021. Zdůraznila přitom, že v daném případě došlo ohledně žalobkyně k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 3. 2019. Základ odpovědnosti státu za škodu je tedy v daném případě dle žalované dán. Žalovaná uznala požadovanou náhradu nákladů za úkony obhajoby (a příslušnou částku žalobkyni uhradila) s výjimkou těchto úkonů: (i) 16. 8. 2019 - nahlížení do trestního spisu po podání obžaloby; (ii) 10. 6. 2020 - nahlížení do soudního spisu před závěrem hlavního líčení; a (iii) 26. 6. 2020 - sepsání závěrečné řeči. K nepřiznané náhradě za úkony (i) a (ii) žalovaná uvedla, že se nejednalo o úkony ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb., pročež za ně nenáleží odměna. K nepřiznané náhradě za úkon (iii) žalovaná uvedla, že závěrečnou řeč obhájce vypracovanou v písemné formě nelze pokládat za„ písemné podání soudu týkající se věci samé“ ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb., proto za tento úkon obhájci nenáleží odměna. Konečně závěrem k požadovanému úroku z prodlení poukázala na § 15 zákona (a související judikaturu civilních soudů) a navrhla, aby soud v plném rozsahu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

3. V replice ze dne 15. 10. 2021 žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila žalobkyni částku 30 825 Kč dne 25. 8. 2021, pročež vzala svoji žalobu co do částky 30 825. Dále uvedla, že svoji žalobou neuplatňovala úkon 26. 6. 2020 - sepsání závěrečné řeči. K požadovaným úkonům - 16. 8. 2019 - nahlížení do trestního spisu po podání obžaloby a 10. 6. 2020 - nahlížení do soudního spisu před závěrem hlavního líčení – pak uvedla, že nahlédnutí do spisu v obou případech bylo nepochybně účelným úkonem nutným k obraně práv žalobkyně. K tomu poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3906/17. V neposlední řadě pak konstatovala, že pokud ve své žalobě požadovala úroky z prodlení v zákonné výši od 21. 7. 2020, jednalo se o písařskou chybu. Navrhla proto soudu, aby uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 26. 8. 2021 do zaplacení, dále úroky z prodlení v zákonné výši z částky 34 525 Kč od 19. 6. 2021 do 25. 8. 2021 a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. K částečnému zastavení řízení:

5. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle odstavce 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, a nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odstavce 4 ustanovení, ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

3. Procesní úkon žalobkyně, kterým došlo ke zpětvzetí žaloby co do částky 30 825 Kč ještě před zahájením jednání ve věci samé, splňuje veškeré právem požadované obsahové náležitosti a byl proveden v zákonem požadované formě ve smyslu § 42 o. s. ř. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. <b>Skutková zjištění:</b> 6. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne 17. 12. 2020, přípis žalované ze dne 21. 12. 2020 a stanovisko žalované ze dne 23. 8. 2021) vzal za prokázané, že se žalobkyně dne 18. 12. 2020 obrátila na žalovanou s žádostí o zaplacení náhrady újmy ve výši a z důvodů uvedených v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované vzal soud dále za prokázané, že dle žalované v projednávané věci došlo ohledně žalobkyně k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, přičemž žalobkyni v této souvislosti uhradila dne 25. 8. 2021 částku 30 825 Kč (srov. schvalovací doložka žalované). Soud má tak za prokázané, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na vzniklou majetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, předvídanou § 14 zákona spočívající v předběžném uplatnění nároku u příslušného orgánu (tj. projednávané věci žalované).

7. Z trestního spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že ze strany obhájkyně zdejší žalobkyně byly provedeny následující úkony právní služby (uvedeny jsou pouze sporné úkony právní služby, které žalovaná odmítla uhradit): Dne 16. 8. 2019 nahlížel do trestního spisu obhájce zdejší žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno]. Dne 10. 6. 2020 nahlížel do trestního spisu obhájce zdejší žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno].

8. Obhájce žalobkyně v předmětném trestním stíhání – [anonymizováno] [příjmení] [jméno] – vystavil žalobkyni následující faktury za obhajobu: fakturu [číslo] na částku 17 840 Kč; fakturu [číslo] na částku 9085 Kč; fakturu [číslo] na částku 9400 Kč.

9. Dle doložené transakční historie žalobkyně zaplatila svému obhájci částku 17 840 Kč dne 14. 6. 2019, částku 9 085 Kč dne 10. 12. 2019 a částku 9 400 Kč dne 20. 7. 2020.

10. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava:</b> 11. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

12. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

15. Dle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31 odst. 1 a 3 zákona náhrada škody zahrnuje náhradu takových nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, přičemž náklady na zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování; výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“ nebo„ AT“).

18. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. <b>Právní posouzení věci:</b> 19. Žalobkyně se domáhala náhrady škody odpovídající nákladům na obhajobu, které vynaložila v souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.

20. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda (či jiná újma); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

21. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné, než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona.

22. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

23. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobkyně byla obžaloby zproštěna dle § 226 písm. a) tr. řádu. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobkyni částečně odškodnila.

24. Žalobkyně se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhala zaplacení celkové částky 3 700 Kč s přísl. za následující úkony právní služby (uvedené plyne ze žaloby a ze stanoviska žalované ze dne 23. 8. 2021, v němž podrobně odůvodnila, ve vztahu k jakým úkonům právní služby plnila): 16. 8. 2019 - nahlížení do trestního spisu po podání obžaloby 10. 6. 2020 - nahlížení do soudního spisu před závěrem hlavního líčení 25. Zákon (č. 82/1998 Sb.) blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Dle § 2951odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 o. z. pak platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2004 ze dne 18. 8. 2005 či sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 ze dne 4. 11. 2004).

26. Za situace existence nezákonného rozhodnutí (tj. nezákonné trestní stíhání) na straně jedné a prokázaného (nesporného) provedení úkonů právní služby, vyúčtování odměny ze strany obhájce žalobkyně a prokázaného zaplacení ze strany žalobkyně na straně druhé, soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok na náhradu nákladů na obhajobu je co do svého základu po právu.

27. V této souvislosti považuje soud k argumentaci žalobkyně za důležité zdůraznit, že - jak plyne z judikatury Ústavního soudu - úkon nahlížení do spisu je namístě považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3906/17). Navíc je třeba uvést, že obhájce žalobkyně využil možnosti nahlédnout do trestního spisu po podání obžaloby a poté ještě před samotným závěrem trestního řízení. Je tak zjevné, že obhájce žalobkyně nahlížel do trestního spisu, aby zjistil aktuální stav a mohl připravit další taktiku obhajoby. V projednávané věci je tak namístě úkony nahlížení do spisu považovat při celkovém zohlednění průběhu trestního řízení za účelné. Argumentace žalované proto neobstojí.

28. Soud se pak dále zabýval rozsahem požadované náhrady škody.

29. Z provedeného dokazování vyplynulo, resp. bylo mezi stranami nesporné, že žalobkyně byla obviněna ze spáchání přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku. Dle § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu při obhajobě v trestním řízení se za tarifní hodnotu považuje částka 10 000 Kč. Dle zmíněného ustanovení ve spojení s § 7 bod 4 advokátního tarifu pak výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 1500 Kč.

30. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud přezkoumal každý jednotlivý úkon právní služby, který žalovaná neuznala, a přiznal následující náhradu škody: -) 16. 8. 2019 - nahlížení do trestního spisu po podání obžaloby (tj. 1500 Kč + 300 Kč); -) 10. 6. 2020 - nahlížení do soudního spisu před závěrem hlavního líčení (tj. 1500 Kč + 300 Kč).

31. Celkem tak soud přiznal částku 3600 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 3 600 Kč a ve zbytku byla zamítnuta (srov. výrok II. a III.). <b>K úrokům z prodlení:</b> 32. Žalobkyně dále požadovala úroky z prodlení, a to z částky 3 700 Kč od 19. 6. 2021 do zaplacení a z částky 30 825 Kč od 19. 6. 2021 do 25. 8. 2021.

33. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

34. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 18. 12. 2020 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 18. 6. 2021 (pátek). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 19. 6. 2021, a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení od 19. 6. 2021 do zaplacení z částky 3 600 Kč a od 19. 6. 2021 do 25. 8. 2021 z částky 30 825 Kč, když žalovaná plnila dne 25. 8. 2021. Zákonné úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II.). <b>K nákladům řízení:</b> 35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku, který je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř. Jinak řečeno, žalobkyně byla v projednávané věci neúspěšná jenom v poměrně nepatrné části a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

36. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny na právní zastoupení. Právní zástupce žalobkyně vykonal 3 úkony právní služby, přičemž za jeden úkon právní služby náleží částka 2 500 Kč (z tarifní hodnoty 34 525 Kč). V souladu s § 11 advokátního tarifu soud přiznal odměnu za následující úkony právní služby: převzetí věci, žaloba a částečné zpětvzetí, a dále 3 režijní paušály po 300 Kč (tj. 900 Kč). Celkem tak soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 400 K č + soudní poplatek (srov. výrok IV). Ke lhůtě k plnění:

37. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.