12 C 127/2021

Plný text

název soudu rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobců: A. celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce B. celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro: náhradu škody

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 160 534,30 Kč od 16. 4. 2019 do 8. 9. 2019, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobci domáhali zaplacení částky 3 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 980 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, jíž se každý žalobce domáhal zaplacení částky 52 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 52 500 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne [datum] se každý z žalobců domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním. Dále se každý z žalobců domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení, a dále se domáhali společného nároku ve výši [částka] s příslušenstvím coby náhrady škody, odpovídající nákladům na obhajobu. Žalobci uvedli, že usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zahájeno jejich trestní stíhání pro zločin zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku ve spolupachatelství. Dne [datum] vydal [název soudu] (dále jen„ OS“) rozsudek, č.j. [číslo jednací], kterým zprostil žalobce obžaloby. V usnesení o zahájení trestního stíhání tak žalobci spatřují nezákonné rozhodnutí. Ve vztahu k nemajetkové újmě žalobci uvedli, že vznik nemajetkové újmy nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozené osoby, a jde tedy pouze o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Žalobci dále tvrdili, že nezákonné rozhodnutí mělo dopad do jejich osobní, mělo nepříznivý vliv na jejich pověst a dosavadní způsob života. Žalobci dále měli za to, že trestní řízení, které bylo zahájeno [datum] a skončilo dne [datum], je nepřiměřeně dlouhé, za což požadovali odškodnění. V neposlední řadě žalobci uvedli, že svůj nárok uplatnili u žalované dne [datum], ta však do dne podání žaloby žalovaná nerozhodla.

2. V podání ze dne [datum] žalobce [příjmení] uvedl, že byl nucen strpět veškeré úkony trestního stíhání, a to jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, a to za situace, kdy policejnímu orgánu byly již na počátku trestního stíhání známy zásadní skutečnosti, které ve své stížnosti proti zahájení stíhání žalobce uvedl. Pokud by tyto skutečnosti byly řádně prověřeny policejním orgánem a dozorovým státním zástupcem, tak by mohlo být trestní stíhání na jejich základě zastaveno, čímž by rovněž nedošlo k nemalým finančním nákladům na obhajobu. Žalobce se v důsledku trestního stíhání musel vypůjčit nemalé finanční prostředky na zajištění své obhajoby od rodičů, kteří jsou ve starobním důchodu a pobírají pouze průměrný starobní důchod. Žalobce vleklé trestní stíhání poškodilo v osobní rovině i dalším způsobem, neboť z obavy před orgány činným v trestním řízení a z dlouhodobé nejistoty, co bude v budoucnu, se jeho manželka odstěhovala ze společné domácnosti. S ohledem na probíhající rozvodové řízení, byl žalobce nucen si najít nové bydlení. Žalobce byl poškozen rovněž po stránce pracovní, neboť ve všech společnostech panovala nejistota ohledně budoucnosti. Zaměstnanci žalobce byli opakovaně nuceni svědčit u soudu.

3. Žalobkyně [příjmení] v podání uvedla, že byla nucena strpět veškeré úkony trestního stíhání, a musela si vypůjčit nemalé prostředky na zajištění obhajoby od svých dětí. Trestní stíhání žalobkyni poškodilo v osobní rovině, neboť téměř nenapravitelně narušilo vztahy v rodině, a to nejen ve vztahu k dětem, ale také k žalobci [příjmení], který je bratrem žalobkyně [příjmení], s jejich rodiči. Žalobkyně udělila plnou moc k vedení společnosti žalobci [příjmení] s plnou důvěrou. Na její psychiku mělo poté dopad zjištění, že je proti ní vedeno trestní stíhání. Trestní stíhání mělo nepříznivý vliv na její pověst a dosavadní způsob života. Žalobkyně se poté, co se dozvěděla, že je proti ní vedeno trestní stíhání, psychicky zhroutila a nepohodla se svými rodiči. Zdravotní stav žalobkyně od té doby není uspokojivý, nicméně stabilizovaný. Po přechodnou dobu byla v pracovní neschopnosti a do současné doby dochází do ambulantní psychiatrické ordinace. Žalobkyně se přitom dříve nikdy neléčila.

4. V podání ze dne [datum] žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobci své nároky uplatnili dne [datum]. K projednání žádosti došlo dne [datum] stanoviskem, v němž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za což se žalobcům omluvila a přiznala každému z nich zadostiučinění ve výši [částka], což považovala za dostatečné odškodnění, a to zejména s ohledem na to, že žalobci pouze obecně tvrdili zásahy, nicméně konkrétní tvrzení ani důkazy nepředložili. Dále žalovaná přiznala náhradu škody odpovídající obhajnému ve výši [částka]. Žalovaná přiznala úhradu za všechny požadované úkony právní služby, s výjimkou doplnění odvolání dne [datum], neboť dle žalované se jednalo o neúčelný úkon. Žalovaná neshledala existenci odpovědnostního titulu, spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení.

5. Dne [datum] žalobci vzali svou žalobu částečně zpět, a to v návaznosti na plnění ze strany žalované dne [datum]. Žalobci vzali svou žalobu zpět co do částky [částka] ve vztahu k nároku na náhradu škody, a dále každý z žalobců částku [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí a jím způsobené újmy, nadále však požadovali úroky z prodlení z takto vyplacené částky.

6. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení zastaveno co do částky [částka] ve vztahu ke každému žalobci, a dále co do částky [částka], odpovídající požadované náhradě škody.

7. Dne [datum] se ve věci konalo jednání, během něhož byli žalobci poučeni o tom, že dosud nesplnili svou procesní povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy k jejich prokázání, pročež byli vyzváni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů k dopadům nezákonného rozhodnutí, respektive trestního stíhání do jejich osobní sféry, a to zejména do sféry rodinné, pracovní a případně i jiných složek osobního života. Žalobci byli poučeni o možných následcích nesplnění výzvy. Během jednání byly nároky na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání vyloučeny k samostatnému projednání, tj. jsou předmětem nadepsaného řízení.

8. V podání ze dne [datum] žalobci v návaznosti na výzvu soudu odkázali na své doplnění žaloby ze dne [datum]. <b>Skutková zjištění:</b> 9. Ze shodných tvrzení stran stejně jako z listinných důkazů (tj. žádost žalobců ze dne [datum] a ze dne [datum], přípis žalované ze dne [datum], výzva ze dne [datum], stanovisko žalované ze dne [datum]) vzal soud za prokázané, že žalobci se dne [datum] obrátili na žalovanou s žádostí o náhradu újmy za nezákonné trestní stíhání. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná žádosti žalobců částečně vyhověla, když jim přiznala částku [částka] coby nárok na náhradu škody (obhajné), přičemž z požadované náhrady nákladů na obhajobu nebyl uznán jediný úkon právní služby, a sice doplnění odvolání ze dne [datum]; za nemajetkovou újmu, způsobenou trestním stíháním, byla každému z žalobců zaplacena částka [částka], a na požadované nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku trestního stíhání nebylo přiznáno ničeho, když dle žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

10. Soud tedy konstatuje, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

11. Žalovaná zaplatila právnímu zástupci žalobců dne [datum] částku [částka] - ve prospěch zdejšího žalobce a ve prospěch zdejší žalobkyně částku [částka] (srov. schvalovací doložky žalované).

12. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony, rozhodnutí soudu a podání účastníků): Usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání zdejších žalobců pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství, kterého se měli dopustit tím, že krátili daň v důsledku nepravdivě podaných informací finančnímu úřadu. Dle doručenek bylo usnesení doručeno zdejší žalobkyni dne [datum] a žalobci dne [datum]. Dne [datum] podala žalobkyně stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, dne [datum] podal stížnost žalobce. Dne [datum] Okresní státní zastupitelství v Semilech zamítlo stížnosti žalobců jako nedůvodné. Přípisem ze dne [datum] policie požádala OS o ustanovení obhájce. Dne [datum] OS ustanovil žalobkyni obhájce. Přípisem ze dne [datum] policie požádala o ustanovení obhájce pro žalobce, ten byl ustanoven ze strany OS dne [datum]. Předvoláním ze dne [datum] byl předvolán žalobce k výslechu. Dne [datum] sdělil JUDr. [jméno] [příjmení] převzetí obhajoby obou žalobců. Dne [datum] oznámil JUDr. [jméno] [příjmení] převzetí obhajoby obou žalobců. Přípisem ze dne [datum] policie navrhla OS, aby byl zvolený obhájce vyloučen z obhajování žalobců, a to z toho důvodu, že zájmy obviněných v trestním řízení si odporují. Přípisem ze dne [datum] sdělila policie žalobcům, že vyhovuje žádosti na odročení plánovaného termínu výslechu. Usnesením ze dne [datum] OS rozhodl o vyloučení JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta z obhajoby obou obviněných. Přípisem ze dne [datum] policie požádala OS o ustanovení obhájce pro žalobce i žalobkyni. Dne [datum] podali zdejší žalobci stížnost proti danému usnesení. Dne [datum] OS zrušil původního ustanoveného obhájce. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] bylo zrušeno napadené usnesení OS ze dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] policie předložila k pokynu OS spis dozorovému státnímu zastupitelství, a to v souvislosti se zvoleným obhájcem pro oba obviněné. Dne [datum] byl policii doručen přípis státní zástupkyně, v němž sdělila, že se ztotožňuje se názorem policie na vyloučení obhájce žalobců. Usnesením ze dne [datum] rozhodl OS o vyloučení JUDr. [jméno] [příjmení] s tím, že nemůže zastupovat žádného z obviněných. Proti uvedenému usnesení podali oba žalobci stížnost dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] [název soudu] stížnost částečně zamítl a ve zbylém rozsahu rovněž rozhodl, že JUDr. [jméno] [příjmení] není vyloučen z obhajoby. Usnesením ze dne [datum] policie rozhodla tak, že policejní komisař není vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení na základě námitky podjatosti. Dne [datum] podali oba žalobci stížnost proti usnesení policie ze dne [datum]. Usnesením z [datum] policie zrušila napadené rozhodnutí ze dne [datum]. Dne [datum] podali žalobci stížnosti proti usnesení policie ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] policie rozhodla tak, že se stížnost zamítá. Usnesením ze dne [datum] policie rozhodla tak, že komisař Mgr. [příjmení] není vyloučen z trestního řízení. Dne [datum] podali žalobci stížnost proti usnesení ze dne [datum]. Usnesením z [datum] byla stížnost žalobců zamítnuta. Dne [datum] podali žalobci stížnost proti usnesení vedoucího oddělení ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] policie rozhodla tak, že stížnost je nepřípustná. Dne [datum] žalobci požádali o přítomnost u úkonů dle § 158 odst. 7 trestního řádu. Přípisem ze dne [datum] policie reagovala tak, že žádosti vyhověno nebylo, neboť obhájce žalobců žádal o přítomnost při podání vysvětlení třetí osobou. Přípisem ze dne [datum] bylo vydáno opravné usnesení z [datum]. Dne [datum] se v rámci trestního řízení vyjádřil [anonymizováno] úřad pro [územní celek] a předložil listiny. Dne [datum] byl slyšen zdejší žalobce coby obviněný, který uvedl, že využívá svého práva a vypovídat nebude. Dne [datum] bylo poskytnuto poučení poškozené právnické osobě v trestním řízení, a sice [anonymizováno] úřad pro Liberecký kraj. Dále jsou ve spisu založená přiznání k dani společnost [právnická osoba] a další listiny včetně zprávy o daňové kontrole a různé smlouvy, faktury a jiné materiály, znalecký posudek. Dne [datum] proběhl výslech žalobkyně, která uvedla, že využívá svého práva, že k věci nebude vypovídat. Dne [datum] [právnická osoba] v.o.s. insolvenční správce sdělil policii, že uplatňuje právo na vydání účetních dokladů, které má policie v držení. Usnesením ze dne [datum] policie vydala [právnická osoba] v.o.s. tam specifikované věci, a sice například hlavní kniha, kniha přijatých faktur atd. Zmíněné věci byly vydány dle protokolu o vydání věci dne [datum]. Dne [datum] byla OS doručena obžaloba, podaná Okresním státním zastupitelstvím v [obec] proti zdejším žalobcům, pro spáchání trestného činu, respektive zločinu zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku ve spolupachatelství. Soud dále konstatuje, že dle přehledu trestního spisu bylo dále provedeno mnoho úředních záznamů o podaném vysvětlení, účastníci byli vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis a dále byl podán návrh na podání obžaloby, nicméně zmíněné listiny a svazky nejsou založeny v trestním spisu, který má soud k dispozici. Dne [datum] požádal věc řešící soudce o prodloužení úkonu, směřujícího k projednání věci z důvodu složitosti. Dle referátu z [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum]. Přípisem z [datum] požádal obhájce žalobců o odročení hlavního líčení z důvodu kolize. Hlavní líčení bylo dne [datum] odročeno na [datum]. Dne [datum] se obhájce žalobců vyjádřil k výzvě soudu, respektive uvedl, že se zatím není schopen vyjádřit k výzvě soudu, zda bude trvat na výslechu znalce a svědků. Dne [datum] obhájce žalobců sdělil, že požaduje výslech tam uvedených svědků. Dne [datum] byli předvoláni svědci k hlavnímu líčení. Přípisem z [datum] obhájce žalobců sdělil, že netrvá na výslechu znalce. Dne [datum] se jeden ze svědků omluvil. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, dle něhož je uvedeno, že předseda senátu zjistil, že se omluvila přísedící z důvodu vysokých teplot, proto bylo hlavní líčení odročeno na [datum]. Dne [datum] se omluvil předvolaný svědek ze zdravotních důvodů. Dne [datum] obhájce žalobců zaslal na vědomí podnět ke stížnosti pro porušení zákona, který podal k ministerstvu spravedlnosti. Dne [datum] byli k dalšímu hlavnímu líčení předvoláni svědci. Dne [datum] se omluvil jeden svědek z důvodu pracovní neschopnosti. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, během něhož bylo slyšeno několik svědků, a to konkrétně 13; hlavní líčení odročeno na [datum]. Dále ve spise založeno několik záznamů o stanovení svědečného. K hlavnímu líčení dne [datum] byli předvoláni další svědci. Dne [datum] se jeden ze svědků omluvil. Dne [datum] se konalo další hlavní líčení, během něhož byl proveden výslech znalce a dalších několika svědků. Hlavní líčení odročeno na [datum]. Dne [číslo] a [datum] se omluvili další svědci. Usnesením ze dne [datum] OS rozhodl o přiznání svědečného. Dne [datum] byli předvoláni další svědci k hlavnímu líčení na [datum]. Usnesením z [datum] bylo rozhodnuto o dalšímu svědečném. Dne [datum] požádala zdejší žalobkyně o odročení hlavního líčení z důvodu čerpání dovolené a omluvili se další svědci. Hlavní líčení bylo odročeno na [datum], a to dne [datum]. Dne [datum] se konalo další hlavní líčení, během něhož byl proveden výslech dalších dvou svědků a hlavní líčení odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, byl proveden výslech svědka, a hlavní líčení odročeno na [datum]. To bylo odročeno na [datum] a byli předvoláni svědci. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, během něhož provedl výslech svědka a účastníků zdejšího řízení coby obviněných, a byl vyhlášen rozsudek, kterým byli zdejší žalobci odsouzeni dle § 240 odst. 2 trestního zákoníku k trestům odnětí svobody v délce trvání zdejší žalobkyně 2 let a žalobce 2 roky a 6 měsíců s podmíněným odkladem po dobu 3 let. Rozsudek rozeslán [datum]. Podáním ze dne [datum] podali zdejší žalobci odvolání proti rozsudku, které je odůvodněno. Dne [datum] žalobci doplnili své odvolání. V doplnění odvolání žalobci odkazují na již navržený spis okresního soudu, který by měl být proveden k důkazu, a dále znalecký posudek z oboru písmoznalectví k pravosti podpisu výkaz práce, mzdové listy. Dne [datum] byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání na [datum]. Přípisem ze dne [datum] sdělilo ministerstvo spravedlnosti, že nebyly shledány důvody pro podání stížnosti pro porušení zákona. Přípisem z [datum] se zdejší žalobkyně omluvila z nařízeného veřejného zasedání. Dne [datum] se konalo veřejné zasedání před [název soudu], bylo přistoupeno k výslechu zdejšího žalobce a bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl napadený rozsudek OS zrušen dle § 259 odst. 1 trestního řádu a věc byla vrácena zpět k dalšímu projednání. V odůvodnění [název soudu] je mimo jiné uvedeno, že je třeba se vypořádat s alternativním návrhem na možnou jinou právní kvalifikaci. Napadený rozsudek byl zrušen pro jeho vady a pro pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, uložil OS, aby doplnil dokazování. Spis byl vrácen OS dne [číslo]. Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, během něhož bylo přistoupeno k výslechu zdejší žalobkyně, ta uvedla, že využívá svého práva a vypovídat nebude. Dále bylo přistoupeno k výslechu zdejšího žalobce, který vypovídal. Hlavní líčení bylo odročeno na [datum]. Dále se OS nedařilo doručovat písemnosti žalobkyni. Opatřením ze dne [datum] byl přibrán znalec z oboru písmoznalectví za účelem posouzení pravosti podpisu na listinách. Dne [datum] se konalo hlavní líčení v nepřítomnosti zdejší žalobkyně, která se omluvila, a za přítomnosti zdejšího žalobce. Dále bylo konstatováno, že se nedostavil svědek, který se neomluvil, respektive se omluvil v den konání hlavního líčení, to bylo tedy odročeno na neurčito za účelem vyčkání dodání znaleckého posudku. Dne [datum] byl OS doručen přípis znalkyně s dotazem na předložení originálu sporných listin. Přípisem ze dne [datum] nový soudce, který spis převzal, požádal [anonymizováno] úřad pro [územní celek] o dodání dokladů pro trestní řízení. Rovněž byla požádána policie o dodání dokladů. Dne [datum] bylo rozhodnuto o svědečném. Dne [datum] byl OS doručen znalecký posudek z oboru písmoznalectví ze dne [datum]. Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum]. Dne [datum] bylo proplaceno znalečné. Přípisem z [datum] finanční úřad zaslal soudu požadované listiny. Dne [datum] finanční úřad sdělil OS informace z daňového řízení. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, během něhož proběhl výslech zdejšího žalobce coby obviněného, a dále výslech znalce a výslech několika svědků. Bylo prováděno dokazování a hlavní líčení bylo odročeno na [datum]. Přípisem ze dne [datum] se zdejší žalobkyně omluvila z dalšího hlavního líčení. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byli žalobci dle § 229 odst. 3 trestního řádu zproštěni obžaloby. Oba obžalovaní, tedy zdejší žalobci se vzdali práva na odvolání, státní zástupce si lhůtu ponechal. Dle doložky, vyznačené na rozsudku, nabyl rozsudek právní moci dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo přiznáno svědečné.

13. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprováděl další dokazování ve vztahu k nároku na náhradu škody, neboť řízení bylo (s výjimkou odměny za 1 úkon právní služby) v daném rozsahu zastaveno v návaznosti na plnění žalovanou. Mezi stranami nadto nebylo sporu o tom, že žalobci zaplatili svému obhájci za obhajobu v trestním řízení. <b>Právní úprava:</b> 14. Soud věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení.

15. Podle ustanovení § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

16. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

17. Dle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

19. Dle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

21. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

23. Podle § 31 odst. 1 a 3 zákona náhrada škody zahrnuje náhradu takových nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, přičemž náklady na zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování; výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. advokátní tarif).

24. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 25. Jak plyne ze shora uvedeného, předmětem nadepsaného řízení je nárok žalobců na (i) zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou, resp. průtahy v posuzovaném trestním řízení – každý ve výši [částka]; a dále (ii) náhradu škody za 1 úkon právní služby (obhajné), který žalovaná neuznala. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároků především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobců na náhradu škody či nemajetkové újmy.

26. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí; (ii) vznik újmy na straně žalobců a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011). <i>(i) K nemajetkové újmě za délku řízení:</i> 27. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury [název soudu] (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

28. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

29. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

30. V dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet dne [datum] ve vztahu ke zdejší žalobkyni a dne [datum] ve vztahu k žalobci, kdy jim bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy nabyl zprošťující rozsudek právní moci. Celková délka posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobců, tedy činí cca 4 roky a 8 měsíců.

31. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, dále probíhalo přípravné řízení u policie za dozoru státního zastupitelství. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní, resp. justiční soustavy, nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

32. Posuzované řízení bylo dle soudu po skutkové stránce velmi složité, a to především z toho důvodu, že předmětem trestního řízení byla hospodářská kriminalita, která se obvykle vyznačuje vyšší složitostí a sofistikovaností. O skutkové složitosti věci svědčí též to, že vyvstala potřeba provést rozsáhlé dokazování, a to mj. výslechem obviněných, kteří však nejprve nevypovídali, a velkého množství svědků (více než 10) a byli přibráni 2 znalci. K důkazu bylo rovněž prováděno velké množství listin (smluv, faktur atd.), do řízení se přihlásila poškozená osoba. Soud hodnotí věc po stránce hmotněprávní jako standardně složitou.

33. Soud dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo složitější i po stránce procesní, neboť v jeho průběhu bylo vydáno mnoho rozhodnutí a byla činěna řada jiných úkonů (tj. rozhodování o stížnostech proti zahájení trestního stíhání, byli přibráni 2 znalci, konalo se veřejné zasedání soudu a několik hlavních líčení, k nimž museli být obvinění, ale i svědci předvoláváni, svědci se častou omlouvali, obvinění podávali námitky podjatosti, o nichž muselo být rozhodováno, bylo rozhodováno o svědečném a znalečném, bylo opakovaně rozhodováno o ustanovení obhájce a v dané věci bylo též vedeno odvolací řízení, předávání spisu mezi soudy jednotlivých instancí. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější.

34. Dále je třeba konstatovat, že žalobci se na celkové délce posuzovaného řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodíleli. Nicméně soud nemohl přehlédnout, že žalobci opakovaně (2x) požádali o odročení nařízeného hlavního líčení, a dále, že žalobci nejprve využili svého práva nevypovídat. Jakkoli se jistě jedná o právo obviněných, nelze přičítat státu k tíži skutečnost, že v důsledku takového postupu může dojít k prodloužení délky trestního řízení za účelem řádného zjištění skutkového stavu.

35. Pokud jde o význam řízení, tak ten soud posoudil jako zvýšený. Vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, kterým bylo trestní stíhání žalobce, se jedná o řízení, u něhož se zvýšený význam se presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011).

36. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v posuzovaném řízení nezaznamenal průtahy ani období nečinnosti, úkony soudů a dalších OČTŘ byly činěny střídavě obratem a střídavě v přiměřených lhůtách, přičemž procesní postup byl relativně plynulý a koncentrovaný. <b>37. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení byla přiměřená, jakkoli nebyla nijak krátká, a tudíž nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.</b> 38. Soud má tedy za to, že v dané věci nedošlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě a tudíž jim ani nevznikla nemajetková újma. S ohledem na uvedené není tudíž na místě přiznání jakéhokoli odškodnění, a to ani omluvy či konstatování porušení práva žalobců. Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto, jako je uvedeno ve výroku III. rozsudku, tj. žaloba byla v daném rozsahu zamítnuta. <i>(ii) K náhradě škody</i> 39. Žalobci se dále domáhali úhrady za 1 úkon právní služby, a sice doplnění odvolání ve výši [částka].

40. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné, než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona.

41. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

42. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobci byli obžaloby zproštěni. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobce částečně odškodnila.

43. Zákon blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet z občanského zákoníku. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. do 1. 1. 2014), dosavadními právními předpisy. Podle § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2004 ze dne 18. 8. 2005 či sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 ze dne 4. 11. 2004).

44. Soud nepovažoval úkon právní služby v podobě doplnění odvolání za účelný, a to za situace, kdy žalobci již podali odvolání, které následně pouze doplnili. Dle soudu nelze navyšovat náklady na obhajobu, resp. úkony právní služby tím, že jsou doplňována již dříve podaná vyjádření, nadto v krátkém časovém odstupu.

45. Z uvedeného důvodu byla žaloba v rozsahu částky 3 980 Kč zamítnuta (srov. výrok II.). <b>K úrokům z prodlení:</b> 46. Žalobci dále požadovali úroky z prodlení od správného data [datum] do zaplacení.

47. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

48. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 15. 10. 2018 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne [datum] (pondělí). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 16. 4. 2019, a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobcům nárok na zákonné úroky z prodlení od 16. 4. 2019 z částky 160 534,30 Kč do 8. 9. 2019, jak požadovali žalobci, když žalovaná plnila dne [datum]. Zákonné úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok I.). <b>K nákladům řízení:</b> 49. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

50. Žalobci byli pro účely náhrady nákladů řízení zcela neúspěšní co do nároku na náhradu nemajetkové újmy (tarifní hodnota 50 000 Kč + 50 000 Kč – k tarifní hodnotě za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a částečně neúspěšní v nároku na náhradu škody – ve výši 3 980 Kč (tarifní hodnota 164 514,30 Kč). Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, neboť jak žalobci tak žalovaná byli v řízení částečně úspěšní. <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 51. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.