12 C 134/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hadamčíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 12 177 956 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 12 177 956 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá náhrady škody spočívající ve vzniku dluhu ve výši 7 545 899 Kč a v ušlém zisku ve výši 4 632 057 Kč s odůvodněním, že dne [datum] vydala Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV usnesení o zajištění peněžních prostředků [číslo jednací], kterým rozhodla o zajištění peněžních prostředků u bankovní instituce [právnická osoba], a to na účtu IBAN CZ [číslo] společnosti [právnická osoba] a dále dalšími usneseními rozhodla o zajištění dalších prostředků na účtech [právnická osoba] of [právnická osoba] Usnesení o zajištění peněžních prostředků byla vydána pro účely trestního řízení vždy do výše 100 000 000 Kč na každém jednotlivém účtu s odůvodněním, že tyto peněžní prostředky měly být dle názoru Policie České republiky užity ke spáchání trestného činu a zároveň měly být výnosem z trestné činnosti hospodářské povahy. Jmenovitě trestných činů legalizace výnosů z trestné činnosti, krácení daně poplatků podobné, jiné povinné platby a neoprávněného podnikání. Ani jedna ze shora uvedených domněnek Policie České republiky nebyla ke dni podání žaloby po 55 měsících prokázána. Nebylo zahájeno ani proti žádnému z poškozených, ani proti žalobkyni trestní stíhání. Dne [datum rozhodnutí] Krajské státní zastupitelství v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] uložilo všem bankovním institucím, které držely peněžní prostředky poškozených, aby všechny tyto finanční prostředky poukázaly na bankovní účty regionální prokuratury v [obec]. V tomto přípisu Krajské státní zastupitelství v Ostravě uvádí, že polská prokuratura převzala trestní věc a rozhodla o těchto peněžních prostředcích jako o věcných důkazech a požádala o jejich odevzdání, neboť z tohoto důvodu mají být tyto peněžní prostředky převedeny do dispozice této polské prokuratury. Tímto nesprávným úředním postupem ve formě vydání přípisu porušilo krajské státní zastupitelství zákon ke škodě poškozených čtyřmi způsoby, a to tak, že rozhodnutí polské prokuratury, o které se přípis krajského státního zastupitelství opíral, nebylo pravomocné, i kdyby bylo rozhodnutí polské prokuratury pravomocné a vykonatelné, nemělo by bez dalšího právní účinky na území České republiky, naopak pro účely propůjčování důkazů a odevzdávání majetkových hodnot existuje zákonný postup předpokládaný zákonem č. 104/2013 Sb. o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen„ ZMJS“). Za třetí elektronicky vedené peněžní prostředky nemohou být věcným důkazem podle českého ani evropského práva, a i kdyby elektronicky vedené peněžní prostředky mohly být věcným důkazem ZMJS předpokládá přesný postup, který spočívá v propůjčování (nikoliv prostém odevzdání jako v tomto případě) věcných důkazů zahraničním justičním orgánům. Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1355/2018, shora uvedené závěry deklaroval. [ulice] instituce shora uvedený příkaz vykonaly. Poškození v den vydání přípisu vyzvali Vrchní státní zastupitelství v Olomouci s podnětem k výkonu dohledu nad Krajským státním zastupitelstvím v [obec]. Ze strany Vrchního státního zastupitelství v [obec] byl podnět k výkonu dohledu odložen jako nedůvodný. Uvedli, že poškození mají možnost se odňatých peněžních prostředků domáhat v Polské republice podle polského práva, kde řízení probíhá. Krajské státní zastupitelství dne [datum] zaslalo polské prokuratuře dotaz, zda obdržela zaslané peněžní prostředky. [ulice] prokuratura dne [datum] potvrdila obdržení finančních prostředků z některých zajištěných účtů, ve zbytku přijetí peněžních prostředků nepotvrdila ani po urgencích. Krajské státní zastupitelství v Ostravě tak neví, kde se finanční prostředky nachází. Ústavní soud ve shora zmiňovaném nálezu uvedl, že krajské státní zastupitelství zvolilo postup nepředvídaný jakoukoliv právní normou, když peněžní prostředky zajištěné na účtech u peněžních ústavů nechalo převést na účty polské prokuratury. Krajské státní zastupitelství na místo zesílení obezřetnosti ve svém postupu opakovaně vyzvalo dotčený peněžní ústav k převodu peněžních prostředků bez normativního podkladu. Takový postup nelze z ústavněprávního hlediska aprobovat, neboť je výrazem svévole orgánů činných v trestním řízení, jako takový je nepřípustným zásahem do práva na spravedlivý proces stěžovatelek a jejich práva vlastnit majetek. Za dané situace Ústavní soud výše uvedeným nálezem deklaroval skutečnost, že zásahem Krajského státního zastupitelství v [obec] spočívajícím v udělení pokynu peněžním ústavům k převedení zajištěných prostředků z účtů stěžovatelek a vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla porušena základní práva stěžovatelek zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zrušil tak vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] a Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] přikázal, aby se pokusil obnovit stav před porušením základních práv stěžovatelek. Poté, co uplynulo 112 dní od vyhlášení nálezu Ústavního soudu, právní zástupce žalobkyně s ohledem na příslib vyrozumění v případě dalšího postupu dovodil, že Krajské státní zastupitelství v Ostravě je stále nečinné. Žádal opakovanou žádost o sdělení průběhu nápravy, což se nestalo. Pouze informovalo dne [datum] o tom, že vypracovalo příslušnou žádost a zaslalo ji Regionální prokuratuře v [obec]. Nelze tak předjímat, kdy a zda vůbec lze očekávat připsání peněžních prostředků na bankovní účet žalobkyně a nelze předjímat ani výsledek žádosti, jak toto vyplývá z vyjádření Krajského státního zastupitelství v [obec].

2. Ve vztahu k tvrzené škodě žalobkyně uvedla, že žalobkyni a [právnická osoba] of [právnická osoba] byly v přímém důsledku s tvrzeným nesprávným úředním postupem protiprávně odňaty veškeré jejich elektronicky vedené peněžní prostředky, čímž došlo k zastavení jejich podnikatelské činnosti z důvodu ztráty veškerých disponibilních finančních prostředků a z důvodu dlouhodobé faktické blokace bankovních účtů ze strany orgánů činných v trestním řízení. Tím došlo k zastavení podnikatelské činnosti celého holdingu sdruženého pod mateřskou společností [právnická osoba] Žalobkyně se v rámci tohoto holdingu specializuje na organizaci a koordinaci dopravy. Škodu spočívající ve vzniku dluhu ve výši 7 545 899 Kč žalobkyně vymezila tak, že v důsledku nezákonného postupu orgánů činných v trestním řízení odběratelé služeb od žalobkyně neuhradili ve prospěch žalobkyně cenu služby (bez marže) v celkové výši 7 545 899 Kč, přičemž žalobkyně dílem dopravcům uhradila dopravné ve výši 3 763 502 Kč a dílem dopravcům dluží 3 778 743 Kč. Poukázala na přehled fakturovaných částek dopravními společnostmi žalobkyni v období od listopadu 2016 do ledna 2017. Ohledně škody spočívající v ušlém zisku ve výši 4 632 057 Kč, žalobkyně uvedla, že v období od ledna do prosince roku 2016 dosáhla obratu ve výši 1 158 014 Kč. Jelikož podnikání žalobkyně bylo od počátku roku 2017 do konce roku 2020 zastaveno po dobu 48 měsíců, tak její ušlý zisk za toto období představuje částku 4 632 057 Kč.

3. V podání ze dne [datum] žalobkyně upřesnila, že vzniklou škodu spojuje s nesprávným úředním postupem Krajského státního zastupitelství v [obec] spočívajícím v přípise ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka]. V návaznosti na předběžné uplatnění nároku u žalované ve vztahu k příčinné souvislosti uvedla, že není udržitelné tvrzení žalované, že kdyby k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, byl by předmět žaloby stále zajištěn na účtu žalobkyně v souvislosti s probíhajícím trestním řízením. Žalovaná nepřípustně presumuje rozhodnutí soudu, neboť kdyby peněžní prostředky nebyly nesprávným úředním postupem odňaty, mohla by žalobkyně každých 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí o takové žádosti opakovaně žádat o zrušení jejich zajištění a proti rozhodnutí o takové žádosti případně podat stížnost. Za stavu, kdy trestní řízení probíhá více než osm let, aniž by vůbec byla podána obžaloba, je prakticky jisté, že soud by již rozhodl o uvolnění předmětu zajištění do volné dispozice žalobkyně.

4. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] odkázala na související řízení, která žalobkyně a [právnická osoba] of [právnická osoba] a [právnická osoba] vedou. Učinila nesporným, že žalobkyně oba dílčí nároky u žalované uplatnila dne [datum]. Namítla, že nároku nelze vyhovět, neboť ve věci žalobkyně dostatečně neprokazuje vznik škody. Trestní řízení v Polsku nebylo dosud skončeno. Pokud by finanční prostředky byly ponechány na účtech v České republice a pokud by bylo jako dosud vedeno trestní řízení v Polsku, byly by finanční prostředky ponechány na účtech do pravomocného skončení trestního řízení v Polsku. Za této situace by [právnická osoba] of [právnická osoba] a žalobkyně rovněž nebyly oprávněny s předmětnými peněžními prostředky volně disponovat a o finančních prostředcích zajištěných v České republice by bylo soudy v České republice rozhodnuto až poté, co by bylo trestní řízení v Polsku pravomocně skončeno. Za situace, kdy trestní řízení v Polsku nebylo skončeno, nelze hovořit o vzniku škody žalobkyně tím, že finanční prostředky [právnická osoba] of [právnická osoba] a žalobkyně zajištěné v rámci trestního řízení vedeného v České republice byly zaslány do Polska. Z toho důvodu nelze mít za nesporný ani vznik škody v podobě ušlého zisku. Žalovaná tak uzavírá, že zajištěné peněžní prostředky by nebyly [právnická osoba] of [právnická osoba] a žalobkyni volně k dispozici ani v případě, že by byly ponechány na účtech bankovních ústavů v České republice, neboť finanční prostředky byly zajištěny postupem dle § 79a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ t. ř.“).

5. Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1355/2018, se podává, že Ústavní soud výrokem I konstatoval, že zásahem Krajského státního zastupitelství v [obec] spočívajícím v udělení pokynů peněžním ústavům k převedení zajištěných peněžních prostředků z účtů stěžovatelek a vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla porušena základní práva stěžovatelek zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, výrokem II zrušil vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a výrokem III přikázal Krajskému státnímu zastupitelství v [obec], aby se pokusil obnovit stav před porušením základních práv stěžovatelek žádostí o vrácení peněžních prostředků z Polské republiky. V odůvodnění uvedl, že stěžovatelky jako obchodní společnosti se sídlem v [obec] byly zúčastněnými osobami v rozsáhlém trestním řízení vedeném Krajským státním zastupitelstvím pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci prověřování v listopadu 2016 byly zajištěny peněžní prostředky podle § 79a odst. 1 tr. ř. na 14 bankovních účtech, z toho na jednom bankovním účtu zdejší žalobkyně. [ulice] stížnost proti zajištění peněžních prostředků byla ze strany Ústavního soudu jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 894/2017 Trestní řízení bylo vedeno toliko ve fázi prověřování. Následně byla navázána spolupráce mezi českými a polskými orgány. Ode dne [datum] Krajské státní zastupitelství obdrželo rozsáhlý přípis od polské prokuratury podrobně popisující dosavadní vyšetřování dané trestné činnosti polskými orgány. V závěru polská prokuratura požádala české orgány činné v trestním řízení o zvážení předání trestního stíhání vedeného v České republice do Polska, a to včetně zajištěných peněžních prostředků, které budou uznány jako věcný důkaz. Dne [datum] vydalo krajské státní zastupitelství napadenou žádost o převzetí dotčeného trestního řízení. V žádosti uvedly, že v rámci prověřování bylo zjištěno, že české obchodní společnosti a stěžovatelky mají vazby na zahraniční společnosti obchodující s pohonnými hmotami. [ulice] prokuratura dne [datum] odpověděla kladně na žádost o převzetí trestního řízení. Uvedla, že dne [datum] zahájila vyšetřování předmětné věci, které spojila již s existujícím řízením pod sp. zn. RPIDS.2. 2016, zároveň požádala o převedení zajištěných peněžních prostředků na bankovní účty prokuratury. Z odůvodnění plyne, že peněžní prostředky byly uznány jako věcné důkazy podle § 159 nařízení ministra spravedlnosti ze dne 7. 4. 2016 číslo 508/2016 Sb. zákonů Polské republiky, podle kterého je možné za věcný důkaz uznat mezi jiným i ty věci, které sloužily nebo byly určeny ke spáchání trestného činu, a které pochází přímo nebo nepřímo z trestné činnosti, což je u zajištěných peněžních prostředků splněno. Následně došlo k převodu finančních prostředků, a to u žalobkyně ve výši 12 709,09 PLN, jak vyplývá z bodu 9. nálezu Ústavního soudu. Dále se Ústavní soud zabýval institutem, jakým byly finanční prostředky zajištěny s tím, že poukazuje na to, že od [datum] nabyl účinnosti zákon č. 178/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů. V dotčeném trestním řízení však tato úprava nemohla být užita, a proto Ústavní soud vyšel ze znění ZMJS účinného v době předání trestního řízení do Polska a převedení zajištěných peněžních prostředků polské prokuratuře, tj. ze znění účinného do 15. 8. 2018. Odkázal na rámcové rozhodnutí 2003/577 a jemu odpovídající českou zákonnou úpravu v ZMJS ve znění účinném do 15. 8. 2018, dle níž je třeba rozlišovat mezi zajištěním za účelem zajištění důkazního prostředku a za účelem následné konfiskace majetku (čl. 3 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2003/577). Důkazním prostředkem se rozumí předměty, listiny nebo údaje, které mohou být předloženy v trestním řízení a majetkem se rozumí majetek hmotný i nehmotný, movitý nebo nemovitý, právní listiny a dokumenty dokládající nárok na tento majetek nebo podíl na tomto majetku, o kterých se příslušný justiční orgán vydávajícího státu domnívá, že je výnosem z trestného činu. Pro který z uvedených účelů byl příkaz k zajištění vydán, uvede vydávající orgán také v osvědčení, jenž je přílohou uvedeného rámcového rozhodnutí. Zatímco u důkazních prostředků se počítalo s jejich podmíněným (dočasným) předáním vydávajícímu orgánu za přiměřeného užití § 67 odst. 1 a 3 ZMJS, u věcí zajištěných za účelem propadnutí nebo zabrání (konfiskace) jejich zajištění trvá do doby výkonu rozhodnutí o uznání rozhodnutí justičního orgánu jiného členského státu, kterým bylo vysloveno propadnutí nebo zabrání hodnoty uvedené v příkazu k zajištění. Pokud došlo k zajištění věci za účelem dokazování, tato věc byla předána justičnímu orgánu jiného členského státu a uvedený orgán měl povinnost danou věc vrátit do České republiky, ledaže český justiční orgán se vrácení věci výslovně vzdal. Vzdát se vrácení do České republiky je možné pouze v případě, že tomu nebrání práva třetích osob. Oproti tomu, je-li věc zajištěna za účelem propadnutí, zajištění trvá do doby výkonu rozhodnutí o uznání rozhodnutí justičního orgánu jiného členského státu. Zajištěná věc tak neopouští Českou republiku, v dalším nakládání s ní je vyčkáváno na pravomocné rozhodnutí justičního orgánu jiného členského státu. Postup uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícícho propadnutí nebo zabrání majetku nebo věcí je upraven v § 278 až 298 ZMJS. Dále Ústavní soud odkázal na § 105 až § 117 ZMJS, jež vyložil tak, že zajištění po předání trestního řízení nadále trvá v České republice a pro jakékoli další nakládání s ním je vyžadován postup mezinárodní justiční spolupráce. Nelze akceptovat, že by předáním trestního řízení bez dalšího přešel do právní sféry jiného státu jakýkoliv zajištěný majetek ve vlastnictví třetích osob zcela bez záruk jinak stanovených ZMJS, trestním řádem a ústavním pořádkem České republiky. I kdyby Ústavní soud mohl akceptovat, že by k peněžním prostředkům zajištěným na účtu u peněžního ústavu bylo lze přistupovat jako k důkazním prostředkům, což je postup, který v této věci vydaných rozhodnutí polské prokuratury volí v Polské republice, nebylo by možné tyto peněžní prostředky podle zákonné úpravy obsažené v ZMJS bez dalšího předat polským orgánům činným v trestním řízení. ZMJS dovoluje toliko předání podmíněné vrácením důkazu a vrácení se lze vzdát pouze, nebrání-li tomu práva třetích osob, což by v nyní posuzované věci s ohledem na práva stěžovatelek zjevně splněno nebylo. Zejména však není možné v souladu s výkladem dotřené právní úpravy, aby na peněžní prostředky na účtu u peněžního ústavu zajištěné jako výnosy z trestné činnosti bylo nahlíženo jako na důkazní prostředek. Krajské státní zastupitelství mělo zvolit zcela jiný procesní postup, a to při předání trestního řízení do Polska informovat polskou prokuraturu o zajištěných věcech a majetku a vyčkat, zda bude polskými justičními orgány vydán příkaz k zajištění uvedených zajištěných věcí a majetku a v takovém případě postupovat podle § 226 a násl. ZMJS, přičemž jakékoli zaslání peněžních prostředků na účty polských justičních orgánů by bylo možné až po případném rozhodnutí o jejich propadnutí či zabrání, a to v souladu s § 278 a násl. ZMJS. Krajské státní zastupitelství zvolilo postup nepředvídaný jakoukoliv právní normou, když peněžní prostředky zajištěné na účtech u peněžních ústavů nechalo převést na účty polské prokuratury. Krajské státní zastupitelství zaslalo pokyn peněžním ústavům k převedení zajištěných peněžních prostředků, přestože nevědělo, zda jsou rozhodnutí polské prokuratury pravomocná.

6. Další dokazování již soud v řízení neprováděl, neboť vzhledem k níže uvedeným právním závěrům bylo možné o žalobou uplatněném nároku rozhodnout již na základě žalobních tvrzení a závěrů právě citovaného nálezu, z nichž bylo zřejmé, že žalobou uplatněný nárok není důvodný, i kdyby byla prokázána veškerá žalobní tvrzení. Z toho důvodu soud všechny důkazní návrhy zamítl, neboť dokazování bylo v této věci nadbytečným.

7. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠ se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 236 ZMJS ve znění účinném do 15. 8. 2018:„ (1) Zajištění hodnoty trvá do doby výkonu rozhodnutí o uznání rozhodnutí justičního orgánu jiného členského státu, kterým bylo vysloveno propadnutí nebo zabrání hodnoty uvedené v příkazu k zajištění. (2) Zajištění důkazního prostředku trvá do doby, než je vrácen nebo je s ním jinak naloženo podle § 80 až 81b trestního řádu. Vzdá-li se justiční orgán vrácení důkazního prostředku do České republiky, trvá zajištění do doby předání důkazního prostředku příslušnému orgánu jiného členského státu. (3) Pokud v jiném členském státu došlo k zrušení takového příkazu nebo k zrušení anebo omezení zajištění, justiční orgán rozhodne o zrušení nebo omezení zajištění podle trestního řádu nebo postupuje podle § 80 až 81b trestního řádu.“ 8. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

10. Odpovědnostní titul žalobkyně vymezila tak, že nesprávným úředním postupem byl přípis Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka], jímž byl uložen pokyn všem bankovním institucím, které držely veškeré peněžní prostředky Team of [právnická osoba] a žalobkyně, aby všechny tyto peněžní prostředky poukázaly na bankovní účty Regionální prokuratury v [obec]. Nesprávnost tohoto úředního postupu byla konstatována výše citovaným nálezem Ústavního soudu a rovněž žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že tímto postupem došlo k pochybení Krajského státního zastupitelství v [obec]. Soud tudíž dospěl k závěru, že žalobkyní vymezený postup byl nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 věty první OdpŠk.

11. Následně se soud zabýval otázkou příčinné souvislosti takto vymezeného nesprávného úředního postupu a žalobkyní tvrzenou škodou. Ohledně škody spočívající ve vzniku dluhu žalobkyně tvrdila, že tato škoda má spočívat v dluzích žalobkyně vůči dopravcům, které částečně uhradila a částečně stále dluží, přičemž tyto dluhy nebyly uhrazeny odběrateli služeb. Žalobkyně ohledně vyčíslení výše takto tvrzených dluhů odkázala na přehled částek fakturovaných dopravními společnostmi žalobkyni od listopadu 2016 do ledna 2017. Soud předně konstatuje, že tvrzení žalobkyně nebyla jednoznačná. Z uvedených tvrzení nebylo možné dovodit, jak konkrétně (z jakého titulu) měl žalobkyni tvrzený dluh vzniknout. Na jednání konaném dne [datum], z jehož účasti se zástupce žalobkyně omluvil, měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ohledně nedostatku tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k tvrzenému dluhu. Jak uvedeno zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, tedy se vzdal dobrodiní tohoto poučení, a soud tak neměl k tomuto nároku dostatečná skutková tvrzení. Vycházel tak z tvrzení dosud žalobkyní uvedených, na jejichž základě, jak bude vyloženo níže, dospěl k závěru o nedostatku příčinné souvislosti.

12. Z hlediska posouzení příčinné souvislosti se tzv. přirozená kauzalita zakládá na teorii podmínky (condictio sine qua non). K prověření splnění této podmínky slouží tzv. eliminační test, dle nějž je příčinná souvislost dána pouze tehdy, pokud při eliminaci skutečnosti odpadne též následek, jehož příčinnost je z původní skutečnosti dovozována. Nevede-li eliminace prvotní skutečnosti k odpadnutí následku, příčinná souvislost není dána.

13. Ve vztahu k nyní posuzované věci je již z hlediska časové souvislosti zřejmé, že příčinná souvislost mezi žalobkyní tvrzenou škodou spočívající ve vzniku dluhu a nesprávným úředním postupem nemůže být dána. Byly-li žalobkyni vystaveny faktury v období od listopadu 2016 do ledna 2017, je zřejmé, že tyto dluhy žalobkyni musely vzniknout nejpozději v tomto období. Výše uvedený přípis Krajského státního zastupitelství v [obec] byl vydán až rok poté, dne [datum], z čehož je zřejmé, že i při eliminaci tohoto nesprávného úředního postupu by následek (vznik dluhu) neodpadl, neboť tento následek nastal ještě dříve, než k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Příčinná souvislost tudíž není dána.

14. Ke shodnému závěru soud dospěl rovněž ve vztahu k žalobkyní tvrzené škodě spočívající v ušlém zisku. [jméno] žalobkyně ušlý zisk vyčísluje od počátku roku 2017, z čehož je zřejmé, že též žalobkyně si je vědoma toho, že k omezení nakládání s finančními prostředky nedošlo na základě nesprávného úředního postupu spočívajícího v přípise Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum], nýbrž již na základě usnesení o zajištění peněžních prostředků ze dne [datum]. Jak však uvedl Ústavní soud ve výše citovaném nálezu, ústavní stížnost proti zajištění peněžních prostředků byla ze strany Ústavního soudu jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 894/2017. Podle závěrů Ústavního soudu správný postup Krajského státního zastupitelství měl být takový, že při předání trestního řízení do Polska mělo informovat polskou prokuraturu o zajištěných věcech a majetku a vyčkat, zda bude polskými justičními orgány vydán příkaz k zajištění uvedených zajištěných věcí a majetku a v takovém případě postupovat podle § 226 a násl. ZMJS, přičemž jakékoli zaslání peněžních prostředků na účty polských justičních orgánů by bylo možné až po případném rozhodnutí o jejich propadnutí či zabrání, a to v souladu s § 278 a násl. ZMJS. Jak plyne z výše citovaného § 236 odst. 1 ZMJS peněžní prostředky při správném postupu Krajského státního zastupitelství v [obec] měly zůstat zajištěny v České republice. Pokud by tudíž Krajské státní zastupitelství v Ostravě postupovalo správně (eliminace příčiny), nevedl by ani takový skutkový stav k odpadnutí následku, neboť zajištěné hodnoty by ani tak nebyly ve volné dispozici žalobkyně a [právnická osoba] of [právnická osoba] Namítala-li žalobkyně, že pokud by zajištěné hodnoty zůstaly zajištěny v České republice, mohla by využít procesních předpisů a opakovaně žádat o zrušení zajištění, nelze v tomto řízení předjímat úspěch žalobkyně ve vztahu k těmto potenciálním žádostem. Nadto nutno dodat, že žalobkyně může využít obdobných procesních postupů v Polské republice.

15. Soud na základě výše uvedených důvodů pro nedostatek příčinné souvislosti shledal žalobou uplatněný nárok nedůvodným, pročež žalobu v plném rozsahu zamítl.

16. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne [datum] a příprava na něj. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.