12 C 136/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa pro zaplacení 91 600 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 48 125 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 125 Kč od 13. 8. 2020 do 18. 10. 2020, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43 475 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 475 Kč od 13. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 156 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 8. 2020 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 91 600 Kč s přísl. coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobkyni vzniknout v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě (dále jen„ OS“) pod sp. zn. 26 C 192/2014. Žalobkyně uvedla, že namítané řízení bylo zahájeno podáním žaloby ze dne 14. 7. 2014, kterou se žalobkyně domáhala na žalované advokátce náhrady škody v návaznosti na její nesprávný postup v soudním sporu u Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 12 C 15/2008, kde se žalobkyně domáhala zaplacení ztížení společenského uplatnění, neboť utrpěla vážný úraz, za který nesl odpovědnost provozovatel vozidla, jehož podnapilý bratr vozidlo řídil. Zmíněná advokátka se dopustila pochybení tím, že žalobu jednak podala pozdě a jednak bez souhlasu klienta nárok omezila. V namítaném řízení se vyskytovaly průtahy na straně soudů, přičemž řízení mohlo trvat rok, avšak trvalo pět let a sedm měsíců. V dané věci šlo o triviální náhradu škody bez nutnosti vyslýchat svědky, vypracovávat znalecké posudky či jakkoli doplňovat dokazování. Evidentně nesprávné závěry soudů obou stupňů napravil Nejvyšší soud ČR svým rozhodnutím, na které však žalobkyně několik let čekala. Žalobkyni se tak dostalo částečného odškodnění až po 8 letech a v navazujícím řízení čekala dalších pět let a sedm měsíců na odškodnění od advokátky, která se ve sporu proti škůdci dopustila fatálních pochybení a způsobila žalobkyni škodu. Žalobkyně dále uvedla, že namítané řízení pro ni mělo mimořádný význam, neboť šlo o náhradu škody způsobenou advokátkou, která ve sporu o náhradu újmy na zdraví nepostupovala lege artis. Žalobkyně se poté, co utrpěla závažná poranění, ocitla bez finančních prostředků s nemožností vykonávat po dlouhý čas práci. Dlouhou dobu trvající soudní spor se pak podílí na vzniklém psychickém traumatu, neboť soustavně žalobkyni připomíná stresující událost. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované podáním z 11. 2. 2020, avšak žalovaná do dne podání žaloby o žádosti nerozhodla.

2. V podání ze dne 20. 10. 2020 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila nárok dne 12. 2. 2020. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání žádosti částečně vyhověla, když žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši 48 125 Kč za nepřiměřenou délku předmětného řízení. Zmíněnou částku považovala žalovaná za dostatečnou, pročež navrhla zmítnutí žaloby.

3. Dne 27. 10. 2020 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do částky 48 125 Kč, a to v návaznosti na plnění ze strany žalované.

4. Dne 25. 5. 2021 se ve věci konalo jednání, během něhož účastníci učinili nesporným, že bylo částečně plněno ze strany žalované ve výši 48 125 Kč, a to dne 19. 10. 2020. <b>K částečnému zastavení řízení:</b> 5. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

6. Jelikož žalobkyně vzala před zahájením jednání ve věci zpět žalobu ohledně požadavku na náhradu újmy ve výši 48 125 Kč, soud v daném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. <b>Skutková zjištění:</b> 7. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. žádost žalobkyně o odškodnění ze dne 11. 2. 2020 adresovaná žalované a předžalobní upomínka ze dne 12. 8. 2020, přípis žalované ze dne 13. 2. 2020 a stanovisko žalované ze dne 15. 10. 2020) vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 12. 2. 2020 obrátila na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobkyně bylo částečně vyhověno, když jí žalovaná poskytla zadostiučinění ve výši 48 125 Kč. Mezi stranami bylo dále nesporné, že žalovaná plnila částku 48 125 Kč dne 19. 10. 2020.

8. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Z nesporných tvrzení účastníků a ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. 26 C 192/2014 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): Dne 18.7.2014 byla OS doručena žaloba zdejší žalobkyně na náhradu škody proti advokátce JUDr. [příjmení] [příjmení] na zaplacení částky 768 939 Kč. Dne 6.10.2014 výzva k vyjádření žalované. Dne 22.10.2014 vyjádření žalované k žalobě. Dne 19.11.2014 vyjádření žalované. Dne 10.2.2015 usnesení o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce žalobkyně. Dne 13.3.2015 výzva k vyjádření žalované. Dne 13.3.2015 vyjádření vedlejšího účastníka, [právnická osoba] Dne 14.4.2015 vyjádření žalované. Dne 11.8.2015 nařízeno jednání na den 4.11.2015. Dne 2.10.2015 vyjádření žalobkyně. Dne 20.10.2015 zrušení jednání nařízeného na 4.11.2015 z důvodu nemožnosti připojení spisu jako důkazního prostředku ve věci. Dne 16.2.2016 žádost žalobkyně o přerušení řízení z důvodu podání ústavní stížnosti týkající se řízení, na jehož výsledku je závislý předmět projednávané věci. Dne 18.3.2016 usnesení o přerušení řízení. Dne 9.4.2016 právní moc unesení o přerušení řízení. Dne 4.8.2016 návrh žalobkyně na pokračování v řízení, doplnění skutkových tvrzení a částečné zpětvzetí žaloby. Dne 2.9.2016 nařízení jednání na 4.11.2016. Dne 25.10.2016 žádost vedlejšího účastníka o odročení jednání. Dne 26.10.2016 odročení jednání nařízeného na 4.11.2016 na 14.12.2016 dne 14.12.2016 jednání ve věci (vyjádření účastníků, listinné důkazy, dále odročeno na 19.12.2016 za účelem vyhlášení rozhodnutí). Dne 19.12.2016 jednání a vyhlášení rozhodnutí ve věci. Dne 20.1.2017 odvolání žalobkyně. Dne 16.2.2017 předložení věci k rozhodnutí o odvolání. Dne 20.2.2017 nařízeno odvolací jednání na den 13.4.2017. Dne 27.2.2017 vyjádření žalované k odvolání. Dne 8.3.2017 vyjádření žalobkyně. Dne 23.3.2017 vyjádření vedlejšího účastníka. Dne 13.4.2017 jednání a rozhodnutí o odvolání – rozsudek OS potvrzen. Dne 9.5.2017 spis vrácen OS. Dne 16.5.2017 dovolání žalobkyně a žádost o zproštění od soudního poplatku a o ustanovení advokáta. Dne 31.5.2017 doložení poměrů žalobkyně. Dne 31.5.2017 zástupci žalobkyně přiznána odměna. Dne 14.6.2017 žalobkyně osvobozena od soudního poplatku a ustanoven advokát. Dne 19.6.2017 odůvodnění dovolání. Dne 18.8.2017 předložení věci k rozhodnutí o dovolání. Dne 15.1.2019 žádost žalobkyně o sdělení informací o tom, kdy lze očekávat vydání rozhodnutí o dovolání. Dne 17.1.2019 odpověď soudu na dotaz žalobkyně ze dne 15.1.2019. Dne 21.6.2019 rozhodnutí o dovolání (zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu). Dne 19.7.2019 spis vrácen OS. Dne 1.8.2019 spis předložen odvolacímu soudu. Dne 11.9.2019 jednání a rozhodnutí ve věci (zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně). Dne 2.10.2019 spis vrácen OS. Dne 21.10.2019 nařízeno jednání na den 6.12.2019. Dne 6.11.2019 přiznána odměna zástupci žalobkyně. Dne 3.12.2019 sdělení žalobkyně o probíhajícím jednání o mimosoudním vyrovnání a žádost o odročení jednání. Dne 5.12.2019 jednání odročeno na neurčito. Dne 11.12.2019 zpětvzetí žaloby. Dne 18.12.2019 souhlas žalované a vedlejšího účastníka se zpětvzetím žaloby. Dne 10.1.2020 usnesení o zastavení řízení. Dne 27.2.2020 právní moc rozhodnutí o zastavení řízení.

10. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 26 C 85/2017 soud zjistil, že předmětem daného řízení byl nárok zdejší žalobkyně na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, jehož předmětem byla náhrada újmy na zdraví a které předcházelo namítanému řízení, které je předmětem zdejšího řízení. V daném řízení zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 24. 4. 2018, č.j.: 26 C 85/2017-35, tak, že přiznal žalobkyni zadostiučinění ve výši 151 600 Kč s příslušenstvím, přičemž uzavřel, že řízení vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 15/2008 trvalo po dobu 8 let a 7 měsíců (od 17. 1. 2008 do 4. 8. 2016), za což byla žalobkyně odškodněna. Soud ve zmíněném řízení zvýšil základní částku celkem o 40 % (za význam daného řízení pro žalobkyni došlo k navýšení o 60 %).

11. Jakkoli je soudu známo, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR je třeba přezkoumat průběh řízení, jež si vynutilo přerušení původního řízení (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011), soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprováděl k důkazu spis řízení, kvůli němuž bylo v nadepsaném řízení posuzované řízení přerušeno. Důvodem je skutečnost, že se jednalo o řízení vedené před Ústavním soudem, kde řízení neprobíhají způsobem jako u soudů nalézacích, přičemž typicky je činěno méně úkonů a o něco déle, neboť Ústavní soud rozhoduje o všech ústavních stížnostech z celé ČR. Nadto posuzované řízení bylo přerušeno pouze po dobu cca 5 měsíců. Rovněž soud přihlédl k tomu, že žalobkyně byla za délku daného řízení, kvůli němuž bylo zde posuzované řízení přerušeno, již odškodněna (srov. bod. 10 shora).

12. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava:</b> 13. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

14. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 18. Jak uvedeno shora, žalobkyně se domáhala peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.

19. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

20. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

21. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

22. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu posuzovaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou daného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

23. Rozhodné období posuzovaného řízení začalo ve vztahu k žalobkyni běžet dne 18. 7. 2014, kdy byla OS doručena žaloba zdejší žalobkyně na náhradu škody proti advokátce. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 27. 2. 2020, kdy bylo posuzované řízení pravomocně skončeno. Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobkyně, tedy činila cca 5 let a 7 měsíců.

24. Posuzované řízení probíhalo ve věci samé opakovaně na třech stupních soudní soustavy. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

25. Po skutkové i hmotněprávní stránce byla věc dle soudu složitější, když se jednalo o náhradu škody proti advokátce za porušení jejích povinností v jiném řízení. Soud věc hodnotí jako složitější také po stránce procesní, neboť byla vydána celá řada procesních rozhodnutí a činěny další úkony (opakovaně bylo rozhodováno o osvobození žalobkyně od soudních poplatků a byl jí ustanoven právní zástupce, řízení bylo k žádosti žalobkyně přerušeno na dobu cca 5 měsíců po dobu trvání jiného řízení, konalo se několik jednání, k nimž byli účastníci předvoláváni, přičemž jednání bylo k žádosti účastníků odročeno, výzvy k vyjádření se ve věci, výzva k zaplacení soudního poplatku, v řízení vystupoval také vedlejší účastník, spis byl opakovaně předáván nadřízeným soudům s opravnými prostředky). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější.

26. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce posuzovaného řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílela.

27. Pokud jde o význam řízení, vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako standardní, protože se jednalo o spor majetkové povahy, u něhož se nepresumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Soud se neztotožnil s tvrzením žalobkyně o vyšším významu kvůli tomu, že řízení, v němž původní žalovaná advokátka zastupovala zdejší žalobkyni o náhradu újmy na zdraví, bylo pro žalobkyni významné. Jednak nelze význam jednoho řízení promítat do významu řízení jiného, a nadto žalobkyně již byla za délku řízení na náhradu újmy odškodněna, přičemž soud přihlédl k vyššímu významu o řízení na náhradu újmy (srov. bod 10 shora). V dané věci tak dle soudu není důvod k závěru o vyšším významu posuzovaného řízení pro žalobkyni.

28. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud shledal průtah v dovolacím řízení, a sice v období od 18. 8. 2017 (předložení věci k rozhodnutí o dovolání) do 21. 6. 2019 (rozhodnutí o dovolání), tj. průtah cca 1 rok a 10 měsíců. Vyjma uvedených období byly úkony soudů činěny střídavě obratem či v přiměřených lhůtách.

29. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

30. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila, a naopak žalobkyni sama odškodnila, byť nikoli v plné požadované výši.

31. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny shora uvedené kumulativní podmínky (srov. bod 19), soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

32. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 48 125 Kč.

33. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. 60 000 Kč), a dále z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 8 750 Kč). Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení neodůvodňují stanovení vyšší částky, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých řízení, který typicky výrazně přesahují 10 let.

34. Vypočtená základní částka ve výši 68 750 Kč byla ponížena o 20 % odpovídající tomu, že na rozhodování v posuzovaném řízení se opakovaně podílely soudy 3 stupňů soudní soustavy. Dále byla základní částka ponížena o 20 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 10 % z důvodu průtahu v řízení. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 30 %, tj. na výslednou částku 48 125 Kč.

35. Jelikož žalovaná již přiznala žalobkyni uvedenou částku zadostiučinění, bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III., a žaloba byla ve zbylém rozsahu zamítnuta. <b>K úrokům z prodlení:</b> 36. Žalobkyně dále požadovala úroky z prodlení od (správného data) 13. 8. 2020 do zaplacení.

37. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

38. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 12. 2. 2020 Lhůta 6 měsíců tak žalované uplynula dne 12. 8. 2020 (středa). Žalovaná se tedy dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 13. 8. 2020 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

39. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni od uvedeného data zákonné úroky z prodlení z částky, kterou jí žalovaná již sama přiznala, avšak opožděně, do 18. 10. 2020, když žalovaná částečně plnila dne 19. 10. 2020. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II.). <b>K nákladům řízení:</b> 40. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud postupoval dle § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Jelikož žalovaná částečně plnila až po podání žaloby, zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a na žalobkyni se tak pro účely nákladů řízení hledí jako na zcela úspěšnou.

41. Náklady řízení zcela úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

42. V daném případě byly provedeny 4 úkony právní služby; konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii) částečné zpětvzetí žaloby; a (iv) účast na jednání soudu (tj. 12 400 Kč), a dále 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (tj. 1 200 Kč). Celková částka nákladů řízení tedy činí 13 600 Kč.

43. Soud nepřiznal náhradu za požadovaný úkon spočívající v žádosti o náhradu újmy u žalované, resp. předžalobní upomínka, a to s odkazem na § 31 odst. 4 zákona, dle něhož poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

44. Žalobkyni dále ve smyslu § 13 advokátního tarifu náleží náhrada nákladů na cestu jejího právního zástupce, a to k jednání soudu dne 25. 5. 2021. Právní zástupce žalobkyně použil k dopravě osobní automobil Ford s kombinovanou (smíšenou) spotřebou motorové nafty (dle normy 2004) 5,9 l /100 km, což bylo doloženo kopií technického průkazu. Soud z údajů Google Maps zjistil, že 1 cesta na trase Ostrava - Praha a zpět odpovídá cca 2 x 380 km, tj. 760 km.

45. Výše nákladů na cestovné k jednání soudu dne 25. 5. 2021 byla vypočtena dle § 157 odst. 4 a dle § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve spojení s § 1 vyhlášky č. 589/2020 Sb., dle níž v roce 2021 sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel činí 4,40 Kč/km, což odpovídá částce 3 344 Kč (4,40 Kč km*1 jednání). Průměrná cena 1 litru motorové nafty činí 27,20 Kč Náklady na palivo pro trasu 760 km tak odpovídají 44,84 l x 27,20 Kč = 1 219,65 Kč, tj. celkem 4 564 Kč.

46. Dále žalobkyni přísluší náhrada za promeškaný čas jejího právního zástupce za cestu k jednáním soudu dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, dle něhož za každou započatou půlhodinu náleží náhrada ve výši 100 Kč. Soud z Google Maps zjisti, že cesta na trase Ostrava - Praha trvá přibližně 4,5 hodiny (tj. cca 9 hodin za cestu tam a zpět). Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu za promeškaný čas v rozsahu 18 půlhodin, tj. 18 * 100 = 1 800 Kč.

47. Na základě shora uvedených výpočtů dospěl soud k závěru, že celkový součet nákladů řízení sestávající z nákladů na právní zastoupení žalobkyně odpovídající mimosmluvní odměně dle advokátního tarifu (tj. 13 600 Kč), nákladů na cestu právního zástupce (tj. 4 564 Kč) a náhrady za promeškaný čas (tj. 1 800 Kč) činí 19 964 Kč + 21% DPH, tj. celkem 24 156 Kč + soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, činí celkem 26 156 Kč (srov. výrok IV.). <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 48. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.