12 C 144/2021
č. j. 12 C 144/2021-179
V PLATNOSTICitované zákony (9)
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 8 § 13 § 14
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 156
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 3 § 39
- Vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025, 475/2024 Sb. — § 1 § 4
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 62 337 Kč s příslušenstvím
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši , částka, , se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhá po žalované zaplacení částky , částka, s odůvodněním, že žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli dne , datum, s datem ověření podpisů , datum, kupní smlouvu o prodeji nemovitostí v katastrálním území , adresa, . Kupní cena měla být uhrazena ve splátkách, v článku III. odstavec 4 smluvní strany sjednaly smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou splátky delší než 30 dní ve výši 1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Dne , datum, nastala splatnost splátky ve výši , částka, . Žalovaný tuto splátku zaplatil až dne , datum, , tedy s prodlením 66 dní. Žalobce s ohledem na ustanovení článku III. odstavec 4 kupní smlouvy vyčíslil smluvní pokutu za úhradu splátky kupní ceny splatné ke dni , datum, ve výši , částka, . Předmětnou kupní smlouvu uzavíraly dva podnikatelské subjekty. Z tohoto hlediska je nutné považovat celý jejich smluvní vztah k aplikaci § 301 obchodního zákoníku. Výsledná podoba textu kupní smlouvy je výsledkem jednání mezi účastníky, přičemž oba text smlouvy konzultovali se svými právními zástupci. Sjednaná práva a povinnosti jsou projevem jejich svobodné vůle, a to včetně ujednání o výši smluvní pokuty. Žalovaný si musel být vědom, že v případě porušení svých povinností plynoucích z kupní ceny bude muset na základě téže smlouvy nést následky sjednané sankce, naopak, kdyby své povinnosti neporušil, obdržel by od žalobce sjednané plnění. Žalobce do smluvního vztahu se žalovaným vstupoval s tím, že má zájem prodat nemovitosti v , adresa, . Jeho zájmem bylo převést k nim vlastnické právo a utržit cenu. Zamýšlel okamžitý prodej bez postupného splácení kupní ceny. Žalovaný však celou kupní částkou nedisponoval. Z tohoto důvodu požádal žalobce o možnost postupného splácení kupní ceny. Žalobce na tento požadavek přistoupil, navrhoval však zvýšení kupní ceny o běžný úrok. Žalovaný s tímto nesouhlasil. Účastníci se však dohodli na vyšší smluvní pokutě, která by alespoň zajišťovala vyšší sankce pro případ, že by žalovaný svůj závazek řádně neplnil. Nárok na smluvní pokutu měl však vzniknout pouze v případě, překročí-li 15 dnů. Žalovaný svoji povinnost k řádné úhradě splátky kupní ceny porušoval už od samého počátku. Vzhledem ke všem okolnostem je výše smluvní pokuty ve výši jednoho procenta sjednána ve výši přiměřené okolnostem daného případu. Dále uvádí, že odkazuje na ustanovení § 300 a následující zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník a § 261 odstavec 6 obchodního zákoníku ve znění účinném k datu uzavření kupní smlouvy, kdy platilo, že smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1,2, které nejsou upraveny v hlavě II. tohoto zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Směnná smlouva související s podnikáním stran se však řídí tímto zákoníkem a použijí se na ni přiměřeně ustanovení tohoto zákona ke kupní smlouvě. Při plnění závazku dodat zboží má každá ze stran postavení prodávajícího a při převzetí postavení kupujícího. Daný smluvní vztah lze označit za tzv. kombinovaný obchod, dříve absolutní neobchod, pro takové závazkové vztahy dle § 261 odstavec šest obchodního zákoníku platí, že občanský zákoník číslo 40/1964 Sb. se použije pouze v rozsahu zvláštních ustanovení daných pro konkrétní smluvní typ, ale ve všem, co není dáno zvláštní úpravou pro daný smluvní typ platí obecná ustanovení daná pro obchodní závazkové vztahy a řídí se obchodním zákoníkem. S ohledem na uvedené skutečnosti v případě úvahy soudu o nepřiměřenosti smluvní pokuty ve výši jednoho procenta by mělo být aplikováno ustanovení § 301 obchodního zákoníku, dle kterého rozhodnou dobu platilo, že nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše vzniklé do doby soudního rozhodnutí, porušení smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta k náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 obchodního zákoníku.
2. Žalovaná uvedla, že dne , datum, účastníci uzavřeli kupní smlouvu, k ověření podpisů došlo až následně dne , datum, . Na jejím základě došlo k převodu nemovitostí v katastrálním území , adresa, . Na základě uvedené kupní smlouvy měla být uhrazena částka , částka, , k rukám žalobkyně bylo doposud uhrazeno , částka, a zbývalo tak uhradit devět splátek po , částka, a jedna splátka po , částka, . Následně dne , datum, bylo žalované doručeno odstoupení od kupní smlouvy žalobkyně, a to z důvodu prodlení žalované s úhradou splátky kupní ceny ve výši , částka, splatné ke dni , datum, , které činilo ke dni odstoupení od smlouvy 64 dnů. O platnosti nebo neplatnosti odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy, o tom, zda právní vztah založený předmětnou kupní smlouvou nadále trvá, se vede soudní spor u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. 6 C 244/2020, ohledně vyklizení nemovitosti soudní spor u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. 23 C 270/2020. Co se týká hrazení kupní ceny ve splátkách, žalovaná byla po celou dobu splácení opakovaně ujišťována ze strany žalobkyně, že jí budou předmětné nemovitosti převedeny po úplné úhradě kupní ceny v květnu 2021, aby neměla obavy, splátky kupní ceny byly hrazeny ze strany žalované sice povětšinou pravidelně měsíčně, nikoliv však k datu splatnosti kupní ceny, tomu tak bylo od počátku hrazení kupní ceny po dobu cca sedmi let. Jednalo se o zavedenou praxi účastníků. Prodlení, které je uplatňováno v dané věci žalobou, bylo způsobeno jednáním žalobkyně, která telefonicky oznámila žalované před splátkou kupní ceny v listopadu 2019, že má hacknuté účty s tím, ať splátky zatím žalovaná neposílá, že si žalobkyně musela bankovní účty, na něž chodí splátky žalované, zablokovat. Tím došlo k posunu splátek a splátka za listopad 2019 byla uhrazena , datum, a splátka za prosinec 2019 byla uhrazena , datum, . V kupní smlouvě není uvedeno, že v případě prodlení kupujícího, které bude delší než 30 dnů, se sjednává smluvní pokuta, která činí 1 % z dlužné splátky za každý den prodlení, jak uvádí žalobkyně, ale prodlení delší než 15 dnů. Kupní smlouva uzavřená dne , datum, s ověřením podpisů účastníků ke dni , datum, je smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení podle zákona 40/1964 Sb., občanský zákoník, nikoliv dle zákoníku obchodního. S ohledem na tuto skutečnost, že kupní smlouva uzavřená dne , datum, , se řídí zákonem 40/1964 Sb., ve znění účinném do , datum, , je ujednání o smluvní pokutě neplatné. Žalobkyně se žalobou domáhá nároku na zaplacení smluvní pokuty, jež byla sjednána v článku III odstavec čtyři kupní smlouvy, a to konkrétně ve výši 1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná má za to, že toto ujednání o smluvní pokutě, jak je uvedeno výše, je neplatný právní úkon, žalovaná poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 26 Odo 371/2006, kde Nejvyšší soud judikoval, že sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Neznamená to však, že by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon výslovně neupravuje omezení při sjednání smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek. Ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je zpravidla považované za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Zatímco podle úpravy obchodního zákoníku má soud moderační právo a smluvní pokutu může snížit až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením zajišťovaného závazku, občanský zákoník nedává soudu právo snížit vysokou smluvní pokutu a ustanovení obchodního zákoníku o smluvní pokutě nelze použít na závazkové právní vztahy upravené občanským zákoníkem. Stejně tak lze ujednání o smluvní pokutě podle § 39 občanského zákoníku posoudit z hlediska souladu nebo rozporu dohodnuté výše smluvní pokuty s dobrými mravy tolik jako platné či neplatné, tj. bez možnosti shledat jen neplatné, jen ve výši přesahující rámec dobrých mravů může být obdobně i výkon práva na smluvní pokutu podle § 3 odstavec jedna občanského zákoníku pouze v souladu či v rozporu s dobrými mravy. Ke skutečnosti, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům, odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, ze dne , datum, , sp. zn. 33 Odo 447/2005, rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. 33 Odo 810/2006 a ze dne , datum, , sp. zn. 33 Odo 438/2005. Soudu podle úpravy občanského zákoníku nepřísluší moderační právo smluvní pokuty. Dle § 39 občanského zákoníku lze posoudit z hlediska souladu nebo rozporu dohodnuté výše smluvní pokuty s dobrými mravy toliko jako platné či neplatné, tj. bez možnosti shledat je jen neplatné, ve výši přesahující rámec dobrých mravů může být obdobně i výkon práva na smluvní pokutu podle § 3 odstavec jedna občanského zákoníku pouze v souladu či v rozporu s dobrými mravy.
3. Soud má za prokázané z kupní smlouvy uzavřené dne , datum, , že ta byla uzavřena mezi , Jméno žalobce, . a , právnická osoba, Předmětem byly nemovitosti, parcelní, stavební parcely označené jako ST 95/1, zastavěná plocha nádvoří, parcely č. 181/1, ostatní plocha, parcely 183/2, zahrada, parcely 819, ostatní plocha, parcela 888, ostatní plocha, objekt č. p.
54. Nemovitosti byly zapsány u , právnická osoba, pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , LV číslo , hodnota, pro obec a KÚ , adresa, . Dále byla sjednána kupní cena ve výši , částka, ve splátkách. Pod bodem III bylo sjednáno, že bude-li kupující v prodlení s kteroukoliv splátkou kupní ceny po dobu delší než 60 dnů, sjednává se možnost uplatnění ztráty výhody splátek ze strany prodávajícího. Zároveň v případě prodlení kupujícího, které bude delší než 15 dnů, týkající se jakékoliv splátky, sjednává se smluvní pokuta, která činí 1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení.
4. Dle ustanovení § 544 odstavec 1 zák. 40/1964 Sb., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto smluvní pokutu poruší, zavázán smluvní pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Dle odstavce 2 smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Dle odstavce 3 ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou při porušení smluvní povinnosti právním předpisem.
5. Soud má za prokázaný skutkový stav tak, že dne , datum, účastníci uzavřeli kupní smlouvu, k ověření podpisů došlo až následně dne , datum, . Na jejím základě došlo k převodu nemovitostí v katastrálním území , adresa, .
6. Vzhledem k tomu, že smlouva o převodu vlastnictví nemovitostí je absolutní neobchod podle zákoníku 40/1964 Sb., nelze nahlížet na kupní smlouvu tak, jak byla mezi účastníky uzavřena, týkající se právě převodu vlastnictví nemovitosti, jako na smlouvu uzavřenou podle zákona 513/1991 Sb., ale jako na smlouvu uzavřenou výhradně podle zákona 40/1964 Sb. Veškerá ujednání kupní smlouvy se řídí výhradně občanským zákoníkem tj. zákonem 40/1964 Sb. viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze sp. zn. 30 Cdo 595/2006.
7. Za dané situace se soud zabýval skutečností, zdali i ujednání pod bodem III uvedené kupní smlouvy týkající se smluvní pokuty jsou ujednáním, které lze ve smyslu ustanovení § 261 odstavec 6 zák. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku považovat za ujednání, které by bylo možné považovat za ujednání speciální, obsažené právě pouze v obchodním zákoníku 513/1991 Sb. a nikoliv v zákoníku, a nikoliv, že by se shora uvedená úprava řídila obecnou úpravou občanského zákoníku 40/1964 Sb. Soud k tomuto poukazuje na komentář, občanský zákoník I, II druhé vydání 2009, 1605–1610, M. Škárová, k ustanovení § 544. Dle ustanovení § 544 odstavec 1 zák. 40/1964 Sb., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto smluvní pokutu poruší, zavázán smluvní pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Dle odstavce dvě smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Dle odstavce tři ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou při porušení smluvní povinnosti právním předpisem. Uvedený komentář uvádí, že občanský zákoník nedává soudu právo snížit nepřiměřeně vysokou pokutu, naproti tomu dle úpravy obchodního zákoníku má soud moderační právo a smluvní pokutu může snížit až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením zajišťovaného závazku dle § 301 obchodního zákoníku. Ustanovení obchodního zákoníku o smluvní pokutě však nelze použít na závazkové právní vztahy upravené občanským zákoníkem. V tomto směru soud poukazuje na skutečnost, že se nelze ztotožnit s výkladem aplikace ust. § 301 obchodního zákoníku tak, jaj jej vykládá žalobce, tedy že by se sice jednalo o kupní smlouvu týkající se prodeje nemovitosti jako absolutní neobchod, která je vedena úpravou občanského zákoníku, ale bylo by možné aplikovat úpravu § 300–302 obchodního zákoníku týkající se smluvní pokuty pro závazkové právní vztahy mezi podnikateli. Jedná se o úpravu čistě podle občanského zákoníku 40/1964 Sb., a to včetně úpravy týkající se smluvní pokuty.
8. Dle § 39 zák. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, anebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům9. Za dané situace, kdy soud vyřešil, že i ustanovení pod bodem III. týkající se smluvní pokuty ve výši 1 % denně z dlužné částky je ustanovením, které se váže čistě k úpravě občanského zákoníku, je namístě nadále postupovat dle judikátu představeného ze strany žalované. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Odo 371/2006 nebo sp. zn. 33 Odo 438/2005, s tím, že na toto navazuje i ustálená judikatura a ustálená soudní praxe, která takřka přetrvává až dodnes, kdy je obecně konstatováno, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně se příčí dobrým mravům ve smyslu rozporu s ustanovením § 39 občanského zákoníku, dle kterého platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, anebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Soud přihlížel k dalším okolnostem případu, a to zejména k situaci, kdy to byla strana žalobce, která uvedenou smlouvu sepsala, a to včetně ustanovení o smluvní pokutě, tak, jak toto zaznělo na jednání soudu dne , datum, , kdy i toto je důvodem pro úvahu soudu o nepřiměřenosti výše smluvní pokuty ve výši 1 % denně. Byla to sama žalobkyně, kdo vypracovala uvedený návrh kupní smlouvy, je to žalobkyně, kdo z uvedeného neplatného ujednání by měla fakticky taktéž těžit. Nebyla to strana žalovaná, která by uvedenou smluvní pokutu v této výši do uvedené smlouvy fakticky inkorporovala. Soudu ani v rámci vyjádření žalobce, byť k tomuto byl vyzván na jednání soudu dne , datum, , ve smyslu ustanovení § 118a odstavec 1 a 3 o. s. ř., nedospěl k závěru, že shora uvedené důvody pro zajištění závazku v takto vysoké výši existovali. Žalobkyně uváděla pouze, že se mělo jednat o zajištění toho, aby takto vysokou smluvní pokutu z toho důvodu, že mezi účastníky nebylo zvýšení kupní ceny o běžný úrok v situaci, kdy došlo ke splátkám, když nicméně se jednalo o běžný úrok, ale u smluvní pokuty se jedná o ustanovení sankční. Zároveň zde nebylo, mělo se jednat pouze o zajištění toho, že budou splátky hrazeny řádně a včas, nikoliv však o odůvodnění právě výše jednoho procenta smluvní pokuty denně, která je i s ohledem na stávající judikaturu nepřiměřená. Soud dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty 1 % denně nebyla ze strany žalobce odůvodněná jako přiměřená, , že by se zde mohlo jednat o excesivní případ toho, kdy částka 1 % denně z dlužné částky by mohla být považována za smluvní pokutu v přiměřené výši, kdy soud se neztotožňuje s tím, že uvedená výše by měla korespondovat s povinností řádného hrazení jednotlivých splátek na kupní cenu, když právě smluvní pokuta sama o sobě tuto zajišťovací nebo tuto sankční a zajišťovací funkci v sobě zároveň nese, nicméně právě ty zvláštní okolnosti nebo okolnosti zvláštního zřetele hodné mezi účastníky, které by odůvodňovaly přiměřenost výše jednoho procenta denně z dlužné částky, ze strany žalobkyně nebyly tvrzené a nebyly ani k výzvě soudu nijak doplněné. Soud dospěl k závěru, že jednak to byla žalobkyně, která sama smluvní, kupní smlouvu vypracovala, zároveň neunesla břemeno tvrzení k tomu, že částka jednoho procenta denně z dlužné částky za každý den prodlení je odůvodněná všem okolnostem případu, kdy samotná výše této smluvní pokuty jako zajištění včasnosti splacení jednotlivých splátek na kupní cenu není tím důvodem, ke kterému by soud přihlížel v rámci odůvodněnosti přiměřenosti uvedené smluvní pokuty.
10. Soud tak vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Odo 371/2006 s tím, že v zásadě smluvní pokuta jako pokuta, jako smluvní pokuta, která by byla obecně přiměřená a přijatelná, je ve výši 0,5 % denně, kdy však smluvní pokuta sjednaná mezi účastníky ve výši jednoho procenta denně je v tomto směru nepřiměřená. Soud tak odkazuje na ustanovení § 39 občanského zákoníku, kdy neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. V tomto směru smluvní pokuta ve výši jednoho procenta denně je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy, kdy se jedná o částku, která je nepřiměřená všem okolnostem uvedeného případu.
11. Soud odkazuje na standardní judikaturu, a to rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Odo 371/2006 s tím, že zatímco podle úpravy obchodního zákoníku má soud moderační právo a smluvní pokutu může snížit až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením zajišťovaného závazku, občanský zákoník nedává soudu právo snížit vysokou smluvní pokutu a ustanovení obchodního zákoníku o smluvní pokutě nelze použít na závazkové právní vztahy upravené občanským zákoníkem. Ujednání o smluvní pokutě podle § 39 OZ lze tak posoudit z hlediska souladu nebo v rozporu dohodnuté výše smluvní pokuty s dobrými mravy toliko jako platné či neplatné, tj. bez možnosti shledat jen neplatné ve výši přesahující rámec dobrých mravů. Za dané situace, kdy soud dospěl k závěru, že smluvní pokuta ve výši jednoho procenta denně z dlužné částky je v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 39 občanského zákoníku, a soud nemá možnost moderace smluvní pokuty, soud žalobu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 osř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení dle § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, stanovená z tarifní hodnoty , částka, dle ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu, sestává z částky , částka, za každý z 15 úkonů právní služby, převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žalované ze dne , datum, (vyjádření žalované k žalobě), písemné podání žalované ze dne , datum, (vyjádření k návrhu soudu zúčastnit se mediace), první setkání s mediátorem dne , datum, , písemné podání žalované ze dne , datum, (vyjádření žalované k výzvě soudu)¨, písemné podání žalované ze dne , datum, (vyjádření k pokynu soudu, zda žalovaná navrhuje přerušení řízení), písemné podání žalované ze dne , datum, (sdělení soudu, jak dopadla mediace ze dne , datum, ), účast na soudním jednání dne , datum, , písemné podání žalované ze dne , datum, (doplnění tvrzení žalované a označení důkazů), právní porada s klientem dne , datum, (viz úřední záznam o provedeném úkonu), písemné podání žalované ze dne , datum, (sdělení žalované k výzvě soudu ze dne , datum, , č. j. 12 C 144/2021-109), účast na soudním jednání dne , datum, , písemné podání žalované ze dne , datum, (replika žalované k vyjádření jednatele žalobkyně ze dne , datum, ), písemné podání žalované ze dne , datum, (replika žalované k vyjádření žalobkyně ze dne , datum, ), účast na soudním jednání dne , datum, a režijní paušál za 9 úkonů právní služby á , částka, + 6 úkonů právní služby (v roce 2025) á , částka, . Cestovní výdaje dle ust. § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve spojení s ust. § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, vynaložené v souvislosti s účastí na soudním jednání dne , datum, činí částku ve výši , částka, (z toho náhrada za použití vozidla činí , částka, a náhrada za spotřebované pohonné hmoty činí 473,31); přičemž bylo použito motorové vozidlo: Audi, s průměrnou spotřebou 6,2 litrů (motorové nafty) / 100 km (viz velký technický průkaz); a celkem bylo ujeto 220 km na trase: , adresa, ) – , adresa, (sídlo soudu) - , adresa, ) a s účastí na soudním jednání dne , datum, činí částku ve výši , částka, (z toho náhrada za použití vozidla činí , částka, a náhrada za spotřebované pohonné hmoty činí 473,31); přičemž bylo použito motorové vozidlo: Audi, s průměrnou spotřebou 6,2 litrů (motorové nafty) / 100 km (viz velký technický průkaz); a celkem bylo ujeto 220 km na trase: , adresa, ) – , adresa, (sídlo soudu) - , adresa, ), sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel činí u osobních silničních motorových vozidel , částka, (§ 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb.., účinnost: od , datum, ); průměrná cena pohonných hmot: , částka, (§ 4 písm. c) vyhl. č. 475/2024 Sb.., účinnost: od , datum, ); náhrada za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu za čas strávený na cestě k soudnímu jednání a zpět činí za každou započatou půlhodinu částku ve výši , částka, ; , adresa, cekem 1 hod 16 min. Náhrada za promeškaný čas za cestu na soudní jednání dne , datum, a zpět činí částku ve výši , částka, (tj. 6 půlhodin x 150); náhrada za promeškaný čas za cestu na soudní jednání dne , datum, a zpět činí částku ve výši , částka, (tj. 6 půlhodin x 150); čili náhrada za promeškaný čas činí celkem , částka, (tj. 2 x , částka, ) a DPH.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.