12 C 146/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce všichni zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov , IČO , sídlem adresa žalované O odškodnění za bolestné a ztížení společenského uplatnění

I. Žaloba, jíž se žalobci domáhali zaplacení částky 800 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 30. 5. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 3 773 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Právní předchůdkyně žalobců ([celé jméno původní účastnice]) se žalobou doručenou soudu dne 26. 6. 2017 domáhala na žalované zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím coby bolestné a ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně uvedla, že je romského etnického původu a dne 29. 9. 1982 se podrobila v hodonínské nemocnici, v té době provozované Okresním ústavem národního zdraví [obec] (dále též jako„ OÚNZ“), [IČO], operačnímu výkonu - císařskému řezu, během nějž jí však byla provedena i sterilizace dle Madlenera, tedy zhmožděním vejcovodů a naložením stehů. Po výkonu bylo žalobkyni sděleno, že provedení sterilizace během podstoupeného operačního výkonu bylo nezbytné, a žalobkyně byla požádána, aby s již provedenou sterilizací vyjádřila dodatečný souhlas, a to ve formě podpisu pod operačním protokolem, čemuž vyhověla. V roce 2012 se žalobkyně obrátila na [nemocnice] [anonymizováno] [obec], příspěvkovou organizaci, v té době provozující hodonínskou nemocnici, s žádostí o pořízení a poskytnutí kopie zdravotnické dokumentace vedené v roce 1982 o osobě žalobkyně Okresním ústavem národního zdraví [obec]. Z obsahu poskytnuté kopie dokumentace však nevyplývá, že by provedená sterilizace byla léčebným výkonem, a už vůbec ne, že by byla léčebným výkonem natolik urgentním, aby nebylo možno vyžádat si předchozí souhlas žalobkyně. Sterilizace provedená žalobkyni Okresním ústavem národního zdraví [obec] tak byla zjevně nezákonná, s vysokou pravděpodobností motivovaná etnickým původem žalobkyně. V důsledku této nezákonné sterilizace došlo u žalobkyně nejenom ke vzniku bolesti, ale zejména k doživotní ztrátě šance na další otěhotnění a další potomky. Vzhledem k okolnostem případu a vzhledem k principu proporcionality považuje žalobkyně za adekvátní odškodnění bolesti ve výši 100 000 Kč a odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 700 000 Kč.

2. Žalobkyně dále uvedla, že Okresní ústav národního zdraví [obec], [IČO], zanikl coby rozpočtová organizace s právem hospodaření s vymezeným majetkem, ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 písm. e) zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice, ke dni 1. 8. 1992, jeho práva (včetně práva hospodaření s vymezeným majetkem) a závazky (včetně závazků k náhradě škody) přešly dle ustanovení § 31 odst. 4 cit. zákona č. 576/1990 Sb. na zřizovatele, tj. na [anonymizována dvě slova] [obec]. Následně, ke dni 1. 1. 2003, došlo, na základě zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, rovněž ke zrušení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], přičemž [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] započal plnit úkoly spojené s odpovědností za závazky České republiky související s tím majetkem České republiky, se kterým byly doposud příslušné hospodařit okresní úřady. Z uvedeného žalobkyně dovozuje pasivní legitimaci [anonymizováno].

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 14. 11. 2017, v němž neuznala nárok žalobkyně, vznesla námitku nedostatku pasivní legitimace a námitku promlčení. Žalovaná konkrétně uvedla, že okresní ústavy národního zdraví obecně byly původně zřizovány okresními národními výbory a po účinnosti zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých opatřeních s tím souvisejících, se staly organizacemi okresních úřadů. Dle vyhlášky č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady nebo obcemi, mohla být základními články této soustavy i zdravotnická zařízení, která byla součástí bývalých ústavů národního zdraví, a to zřizovaná obcemi. Poté následovala delimitace a privatizace ústavů národního zdraví a vznik jednotlivých zdravotnických zařízení, jako nástupců zrušených ústavů. Pokud byly žalobkyni poskytnuty kopie zdravotnické dokumentace ze strany [nemocnice] [anonymizováno] [obec], příspěvkové organizace Jihomoravského kraje, lze předpokládat, že na tento subjekt přešla práva a povinnosti. Okresní úřady přitom nelze považovat za„ univerzální“ nástupce okresních ústavů národního zdraví a taktéž [anonymizováno 7 slov] není„ univerzálním“ nástupcem okresních úřadů, jak je někdy uvažováno. Působnost a kompetence okresních úřadů, jako organizačních složek státu a správních orgánů, byly rozděleny mezi jednotlivé státní složky a územní samosprávu dle zákona č. 320/2002 Sb. Případný„ fiktivní“ závazek zaniklého Okresního ústavu národního zdraví [obec] pak rozhodně nelze považovat za závazek spojený s majetkem České republiky, se kterým byl příslušný hospodařit Okresní úřad [obec] ani za závazek vzniklý z činnosti tohoto okresního úřadu.

4. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně se domáhá odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, které jí měly vzniknout v důsledku zákroku provedeného před 35 lety. Její nárok je tedy ke dni podání žaloby promlčen. Nakonec žalovaná uvedla, že tvrzení žalobkyně o sterilizaci, tedy že nešlo o urgentní léčebný zákrok, z doložené zdravotní dokumentace nevyplývá.

5. V návaznosti na úmrtí právní předchůdkyně žalobců soud řízení zastavil (usnesení ze dne 22. 3. 2019, č.j. 12 C 146/2017-112), neboť dle sdělení notářky JUDr. [jméno] [příjmení] bylo dědické řízení ukončeno usnesením ze dne 15. 2. 2019 s tím, že majetek nepatrné hodnoty byl vydán synu [celé jméno žalobce] (tj. žalobce [příjmení]) coby vypraviteli pohřbu. Zmíněné usnesení ze dne 22. 3. 2010 bylo zrušeno odvolacím soudem, a to usnesením ze dne 15. 8. 2019, č.j. 72 Co 227/2019-120. Přípisem ze dne 20. 9. 2019 Okresní soud v Hodoníně zdejšímu soudu sdělil, že nebyl stanoven okruh dědiců s ohledem na majetek nepatrné hodnoty, avšak jako dědici by připadali v úvahu její synové. V souladu se závazným pokynem odvolacího soudu tak zdejší soud usnesením ze dne 29. 11. 2019 rozhodl o pokračování v řízení se zdejšími žalobci.

6. V podání ze dne 2. 6. 2020 žalovaná setrvala na své námitce nedostatku pasivní legitimace s tím, že právním nástupcem Okresního ústavu národního zdraví [obec] je [nemocnice] [anonymizováno] [obec], příspěvková organizace. Byť postup při uzavření delimitační dohody vykazuje určitý dobově podmíněný nedostatek v datu podpisu jednotlivými stranami, z jejího obsahu nástupnictví [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] vyplývá, byť taková dohoda (popř. delimitační protokol) by sama o sobě právní nástupnictví nezakládala, i pokud by byla zcela bez závad. Delimitační dohoda (či delimitační protokol) není rozhodnutí zřizovatele o vymezení majetku či o právech a závazcích nově zřizované organizace, ale zásadně slouží jen k identifikaci a sumarizaci majetku již vymezeného. Z obsahu tohoto dokumentu však jednoznačně lze existenci právního nástupnictví [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] (nyní [nemocnice] [anonymizováno] [obec]) na Okresní ústav národního zdraví [obec] dovozovat.

7. Ve vyjádření ze dne 23. 10. 2020 žalobci uvedli, že se nedomáhají přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), ale náhrady škody na zdraví, konkrétně odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, podle ustanovení § 444 o.z., přičemž do úvahy by přicházela pouze subjektivní promlčecí lhůta, jejíž počátek byl vázán na okamžik, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Obě podmínky stanovené pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody na zdraví, tj. vědomost o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, musí být splněny kumulativně, přičemž nestačí pouhý předpoklad či možnost dozvědět se o škodě a osobě, která za vzniklou škodu odpovídá. Matka žalobců se sice o provedené sterilizaci, tedy o škodě, dozvěděla již dne 29. 9. 1982, byla jí však tehdy prezentována jako výkon nezbytný, matka žalobců se tedy v té době nedozvěděla o tom, že ve skutečnosti šlo o jednání zbytné a protiprávní, resp. že jí za způsobenou škodu vůbec někdo odpovídá. Teprve až z kopie zdravotnické dokumentace, vyžádané právním zástupcem matky žalobců v roce 2012, vyplynulo, že předmětná sterilizace ve skutečnosti žádným (nezbytným) léčebným výkonem nebyla, resp. nebyla natolik urgentní, aby nebylo možno vyžádat si předchozí souhlas. V době tohoto zjištění však již Okresní ústav národního zdraví [obec] neexistoval, neboť zanikl ke dni 1. 8. 1992. Teoretických variant právního nástupnictví po zaniklém OÚNZ [obec], a tedy odpovědného subjektu, existuje celá řada, přičemž dle žalobců je právním nástupcem OÚNZ [obec] ex lege žalovaná.

8. Dne 12. 3. 2021 se ve věci konalo jednání, během něhož účastníci setrvali na svých tvrzeních, přičemž žalovaná ve vztahu k námitce nedostatku pasivní legitimace odkázala na obdobné případy rozhodované Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. 30 Cdo 970/2012 a následně Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 7/2013. Žalobci uvedli, že stranou delimitační dohody je [nemocnice] [anonymizována dvě slova], která však dle zřizovací listiny měla vzniknout až ke dni 1. 10. 1991, a tudíž 30. 9. 1991 nemohla podepsat smlouvu, neboť ještě neexistovala. Zmíněná delimitační smlouva je tak absolutně neplatná. <b>Skutková zjištění:</b> 9. Žalobkyně uplatnila předmětný nárok na odškodnění bolestní a ztížení společenského uplatnění žalobkyně ve výši 800 000 Kč u žalované přípisem ze dne 22. 5. 2017 (srov. přípis právního zástupce původní žalobkyně [celé jméno původní účastnice] ze dne 22. 5. 2017 adresovaný žalované). Tento nárok žalovaná odmítla s tím, že není pasivně legitimovaná (srov. přípis žalované ze dne 29. 5. 2017 adresovaný právnímu zástupci žalobkyně).

10. Krajský úřad Jihomoravského kraje soudu sdělil, že právním nástupcem Okresního ústavu národního zdraví [obec] je [nemocnice] [anonymizováno] [obec], příspěvková organizace, jak plyne z delimitační dohody. Zmíněnou skutečnost potvrdila k dotazu soudu též sama [nemocnice] [anonymizováno] [obec] (srov. přípis Jihomoravského kraje ze dne 20. 6. 2018; e-mail doručený zdejšímu soudu dne 25. 6. 2018).

11. V souvislosti s ukončením činnosti Okresního ústavu národního zdraví [obec] ke dni 30. 9. 1991 byla pověřena nástupnická organizace [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] výkonem státní správy ve vybraných oblastech, mj. projednáváním a rozhodováním veškerých regresních náhrad v první instanci, dále výkonem státní správy v oblasti zdravotní statistiky a civilní obrany (srov. Delegace výkonu státní správy ze dne 30. 9. 1991).

12. Na základě hospodářské smlouvy o převodu práva hospodaření s národním majetkem ze dne 1. 10. 1991, uzavřené mezi předávající organizací - Okresní ústav národního zdraví [obec] a přejímající organizací - [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec], bylo převedeno právo hospodařit s tam uvedenými nemovitostmi (srov. hospodářská smlouva o převodu práva hospodaření s národním majetkem ze dne 1. 10. 1991 a seznam nemovitostí, které byly předmětem delimitace, seznam začleněných zařízení do [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec]).

13. Dle delimitační dohody ze dne 30. 9. 1991 uzavřené mezi předávající organizací - Okresní ústav národního zdraví [obec] a přejímající organizací - [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] a dále zřizovatelem - Okresní úřad [obec] došlo k delimitaci [nemocnice] s poliklinikou z Okresního úřadu národního zdraví jako samostatné příspěvkové organizace do přímé působnosti Okresního úřadu [obec], přičemž delimitace se provedla ke dni 30. 9. 1991. Dle článku II. odst. a/ byla do přímé působnosti Okresního úřadu [obec] převedena [nemocnice] s poliklinikou, která byla zřízena zřizovací listinou přednosty Okresního úřadu [obec] ke dni 1. 10. 1991 jako samostatný právní subjekt s delegací výkonu státní správy v oblasti regresních náhrad, zdravotní statistiky a civilní obrany, a to dle pověření přednosty Okresního úřadu [obec] ze dne 30. 9. 1991. Dle článku II. odst. b/ všechna práva a závazky ze všech právních vztahů, které vyplynou po zrušení OÚNZ [obec] a nebudou v průběhu delimitace dořešeny, přechází dnem dokončené delimitace na nově vzniklou [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec], a to s odkazem na odst. 4 rozhodnutí přednosty OÚ [obec] z 23. 7. 1991 o ukončení činnosti OÚNZ [obec]. Na [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] coby přejímající organizací přešla též všechna práva a závazky vyplývající z postavení Okresního ústavu národního zdraví [obec] jako právnické osoby pokud se vztahují k převáděnému majetku (srov. delimitační dohoda ze dne 30. 9. 1991 uzavřená mezi předávající organizací Okresní ústav národního zdraví [obec] a přejímající organizací [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] a dále zřizovatelem Okresní úřad [obec], seznam příloh delimitační dohody ze dne 30. 9. 1991).

14. Z výpisu z obchodního rejstříku plyne, že [nemocnice] [anonymizováno] [obec], příspěvková organizace má identifikační [číslo] přičemž hospodářská smlouva ze dne 1. 10. 1991 byla uzavřena mezi Okresním ústavem národního zdraví [obec] a [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec], [IČO] (srov. výpis z obchodního rejstříku, hospodářská smlouva o převodu práva hospodaření s národním majetkem ze dne 1. 10. 1991).

15. Soud na základě provedeného dokazování učinil závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Soud pro nadbytečnost zamítl další důkazní návrhy účastníků (tj. zdravotnická dokumentace a další listiny vztahující se k samotnému nároku žalobců, seznam pracovníků převedených na základě delimitace, přílohy ke smlouvě s rozpočtem, příloha ke smlouvě - delimitace na úseku medicíny katastrof, příloha č. 9 - soupis nezařazených investic, znalecký posudek – nebyl zadán), neboť z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění dostatečná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků proti žalované. <b>Právní posouzení věci:</b> 16. Žalobci se domáhali odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění jejich právní předchůdkyně, jejich matky, u níž došlo ke sterilizaci dne 29. 9. 1982 v hodonínské nemocnici v té době provozované Okresním ústavem národního zdraví [obec], [IČO].

17. Jelikož žalovaná vznesla námitku nedostatku pasivní věcné legitimace, soud se nejprve zabýval splněním této podmínky. Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinými slovy, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 NSČR 4/2016).

18. Podle ustanovení § 31 odst. 3 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky) k rozdělení, sloučení případně splynutí rozpočtové nebo příspěvkové organizace dochází dnem určeným zřizovatelem v rozhodnutí, v němž též určí, v jakém rozsahu přecházejí práva a závazky na nové, popřípadě přejímající organizace. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení rozpočtové nebo příspěvkové organizace zanikají, mimo případy uvedené v odstavci 3, též zrušením. V tomto případě zanikají dnem uvedeným v rozhodnutí o zrušení. Práva a závazky zrušené organizace přecházejí dnem zániku na zřizovatele.

19. Z provedeného dokazování vyplynulo, že činnost Okresního ústavu národního zdraví [obec] byla ke dni 30. 9. 1991 ukončena (rozhodnutím přednosty OÚ [obec] z 23. 7. 1991 o ukončení činnosti OÚNZ [obec]) a jako nástupnická organizace byla určena [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec], která byla zřízena zřizovací listinou přednosty Okresního úřadu [obec] ke dni 1. 10. 1991 jako samostatný právní subjekt s delegací výkonu státní správy ve vybraných oblastech. Rovněž všechna práva a závazky ze všech právních vztahů, které vyplynou po zrušení OÚNZ [obec] a nebyly v průběhu delimitace dořešeny, přešly na nově vzniklou [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec], a to s odkazem v delimitační dohodě na odst. 4 rozhodnutí přednosty OÚ [obec] z 23. 7. 1991 o ukončení činnosti OÚNZ [obec] [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] byla označena jako nástupnická organizace OÚNZ [obec] též v pověření, resp. delegaci výkonu státní správy (srov. body 10, 11 a 13 shora).

20. OÚNZ [obec] tedy zanikl zrušením ve smyslu ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 576/1990 Sb., pročež práva a závazky OÚNZ [obec] přešly na zřizovatele (Okresní úřad [obec]), který určil jako nástupnickou organizací právě [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec]. Skutečnost, že se [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] stala nástupnickou organizací, plyne jak z vyjádření Jihomoravského kraje i samotné nemocnice, tak rovněž z delimitační dohody, která odkazuje na rozhodnutí o ukončení činnosti OÚNZ, a též z delegace výkonu státní správy.

21. Jestliže Okresní úřad [obec] určil nástupnickou organizaci OÚNZ [obec], byl tak zřizovatelem vymezen i rozsah závazků nově vzniklé organizace. Dle soudu tedy došlo k převodu práv a povinností na [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] nikoli na základě delimitační dohody ze dne 30. 9. 1991, ale na základě rozhodnutí o ukončení činnosti OÚNZ, resp. rozhodnutím o zřízení [nemocnice] [anonymizována dvě slova]. V každém případě však delimitační dohoda není svým charakterem dohodou mezi OÚNZ [obec] a nově vzniklou organizací - [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec], jíž by mohlo dojít k převodu práv a závazků z OÚNZ [obec] na [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec]. Jednak nejprve přešly práva a závazky OÚNZ [obec] na zřizovatele. Nadto delimitační dohoda není rozhodnutím o vymezení majetku či o právech a závazcích nově zřizované organizace, ale slouží zásadně jen k identifikaci a sumarizaci majetku již vymezeného. Delimitační dohoda tedy není sama o sobě nabývacím titulem, neboť není rozhodnutím zřizovatele o vymezení majetku či o právech a závazcích nově zřizované organizace (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1520/99 a rozsudek ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2752/2000).

22. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že právním nástupcem Okresního ústavu národního zdraví [obec] je [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] (resp. dnes [nemocnice] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova]).

23. Ve světle shora uvedeného je bez významu argumentace žalobců, že byla-li [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] zřízena ke dni 1. 10. 1991, tak dne 30. 9. 1991 nemohla být stranou delimitační dohody, pročež je taková dohoda absolutně neplatná. Jednak ve vztahu k právnímu nástupnictví u žalovaného nároku není delimitační dohoda relevantní, neboť se nejedná o nabývací titul (srov. shora). Nadto by závěr o absolutní neplatnosti delimitační dohody byl příliš formalistický. Je totiž zcela nepochybné, jaký byl úmysl stran, tj. ke dni 30. 9. 1991 delimitovat majetek přecházející na nově vznikající nemocnici. Je sice nešťastnou chybou, že je dána diskrepance mezi daty formálního zřízení [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] (zřízena ke dni 1. 10. 1991) a podpisem delimitační dohody dne 30. 9. 1991, avšak taková okolnost nemůže mít vliv na otázku právního nástupnictví.

24. Pro úplnost soud dodává, že o skutečnosti, že právním nástupcem OÚNS [obec] je [nemocnice] [anonymizováno] [obec], ostatně svědčí nejen shora uvedené listiny a vyjádření dotčených subjektů, ale též to, že právní předchůdkyně žalobců získala svou zdravotní dokumentaci právě od [nemocnice] [anonymizováno] [obec]. Dle soudu si lze jen těžko představit, že by zdravotnickou dokumentací pacientů disponoval subjekt (nemocnice), která není považována za právního nástupce předchozí organizace.

25. Na základě shora uvedeného tak soud uzavřel, že práva a povinnosti, včetně žalobního nároku, přešly na [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec] (dnes [nemocnice] [anonymizováno] [obec]), která je tak dle hmotného práva nositelem daných práv a povinností. Naproti tomu žalovaná (Česká republika) není nositelkou práv ani povinností plynoucích z lékařské péče poskytované před 30. 9. 1991 v OÚNZ [obec]. Žalované tak schází pasivní věcná legitimace v předmětném sporu. Z uvedeného důvodu soud žalobu bez dalšího zamítl (srov. výrok I.).

26. Pokud by byla na straně žalované dána pasivní věcná legitimace, pak by bylo namístě posuzovat námitku promlčení nároku, kterou vznesla žalovaná. Soud se podrobně touto námitkou pro nadbytečnost nezabýval. Pouze pro úplnost však odkazuje na § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dle něhož se právo na náhradu škody posuzuje podle dosavadních právních předpisů, a to včetně otázky promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3377/2018). Na běh promlčecí lhůty ve vztahu k žalobnímu nároku je tedy třeba aplikovat dosavadní právní úpravu § 106 o.z., dle něhož se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

27. U nároku na náhradu za bolest její běh počíná okamžikem, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil a lze objektivně provést bodové ohodnocení bolesti; okamžik, kdy bylo následně bodové ohodnocení lékařem skutečně provedeno, nemá na již započatý běh subjektivní promlčecí doby vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 676/2007, uveřejněné v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 5789, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2974/2010). Nárok na náhradu za bolest a nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění sice spolu souvisí (zejména svým původem ve škodné události), avšak stojí samostatně a samostatně se promlčují (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 25 Cdo 3228/2014 ze dne 16.12.2015).

28. K zákroku, který měl právní předchůdkyni žalobců poškodit zdraví, došlo dne 29. 9. 1982, přičemž žalobkyně se dle svých tvrzení o daném zákroku dozvěděla ještě téhož dne. Žalobkyni jistě nic nebránilo v tom, aby odmítla udělit dodatečný souhlas, příp. aby se o nezbytnost zákroku zajímala do dvou let po jeho provedení. Nadto si lze jen stěží představit, že by se její zdravotní stav neustálil po dobu cca 35 let, aby tak promlčecí lhůta mohla počít běžet až po nahlédnutí do zdravotnické dokumentace jejím právním zástupcem dne 22. 5. 2017, jak tvrdí žalobci. Z uvedeného lze dle soudu dovozovat, že oba žalobní nároky žalobců jsou promlčeny.

29. I kdyby tedy byla žalovaná pasivně legitimovaná v dané věci, žalobě by nemohlo být vyhověno z důvodu promlčení nároků žalobců. <b>K nákladům řízení:</b> 30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

31. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

32. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 200 Kč odpovídající paušální náhradě za 4 úkony (tj. vyjádření k žalobě ze dne 14. 11. 2017, vyjádření ze dne 2. 6. 2020, příprava na jednání a účast na soudním jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb.. Dále soud přiznal žalované náhradu nákladů na cestu k jednání soudu použitím osobního automobilu ve výši 2 573 Kč. Uvedená částka odpovídá vzdálenosti [obec] [obec] a zpět, která je 476 m, vozidlem Hyundai i30 s kombinovanou spotřebou 3,7 l /100 km při použití motorové nafty o ceně 27,20 Kč l, náhrada spotřebované pohonné hmoty činí 479,04 Kč; základní náhrada pak činí 2 094,40 Kč odpovídající 4,40 Kč km (srov. vyhláška č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad).

33. Soud proto přiznal žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 773 Kč, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

34. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal.