12 C 149/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 105 250 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zákonných úroků z prodlení z částky 740 000 Kč od 11. 6. 2018 do 10. 7. 2018 zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 42 375 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 127 125 Kč od 11. 7. 2018 do 24. 7. 2018, a z částky 42 375 od 25. 7. 2018 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 62 875 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 11. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 19. 7. 2018 se žalobce domáhal částky zaplacení částky 740 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 6. 2018 o zaplacení. Žalovaná částka sestávala ze zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 190 000 Kč, ztrátou dobré pověsti ve výši 250 000 Kč a za nezákonné trestní stíhání ve výši 300 000 Kč. Žalobce uvedl, že na základě usnesení Policie ČR ze dne 29. 1. 2007, [číslo jednací] [anonymizováno] - [číslo] - [anonymizováno] – [rok], bylo zahájeno trestní stíhání proti jeho osobě za trestní čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ustanovení § 148 odst. 1, 2, 4 trestního zákona. Žalobce byl následně obžalován z těchto trestních činů obžalobou [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec] (dále jen„ MSZ“) ze dne 28. 5. 2012. Rozsudkem [název soudu] (dále jen„ MS“) ze dne 24. 7. 2017, sp. zn. [spisová značka], byl žalobce zproštěn obžaloby. Dle žalobce trvalo trestní stíhání nepřiměřeně dlouho. Žalobce uvedl, že trestní řízení mělo negativní vliv na jeho psychiku, trpěl úzkostmi, utrpěla též žalobcova dobrá pověst. Žalobce měl obavy o výsledek stíhání, navíc musel hradit nemalé náklady na svou obhajobu.

2. V podání ze dne 30. 8. 2018 se ve věci vyjádřila žalovaná, která učinila nesporným, že u ní žalobce dne 10. 1. 2018 uplatnil nárok ve výši 721 000 Kč z důvodů uvedených v žalobě. Žalovaná uvedla, že předmětné trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, za což žalobce odškodnila poskytnutím peněžitého zadostiučinění ve výši 84 750 Kč. Za nezákonné trestní stíhání pak žalobce odškodnila ve výši 62 500 Kč.

3. Podáním ze dne 4. 4. 2019 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět, a to v návaznosti na částečné plnění ze strany žalované v celkové výši 147 250 Kč.

4. Usnesením z dne 24. 6. 2019 bylo řízení částečně zastaveno co do částky 147 250 Kč.

5. Dne 23. 2. 2021 se konalo jednání u soudu, během něhož žalovaná uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok v celkové výši 721 000 Kč, z čehož 171 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení, zatímco v žalobě 740 000 Kč, z čehož 190 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení. Ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 19 000 Kč ve vztahu k nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání vznesla žalovaná námitku promlčení. Žalobce postavil najisto, že po částečném zastavení řízení nadále požaduje zákonné úroky z prodlení z částky, kterou žalovaná již plnila (tj. 147 250 Kč), a to od 11. 7. 2018 do data, kdy žalovaná plnila. Žalobce rovněž vzal žalobu zpět co do žalobou požadovaného příslušenství za období od 11. 6. 2018 do 10. 7. 2018. Žalobce byl dále vyzván dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů.

6. Usnesením ze dne 12. 5. 2021 byly nároky žalobce na odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním a za poškození dobré pověsti vyloučeny do samostatného řízení, a předmětem nadepsaného řízení nadále zůstal pouze nárok na nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v trestním řízení ve výši 105 250 Kč s příslušenstvím.

7. Dne 15. 6. 2021 se ve věci konalo jednání, během něhož účastníci učinili nesporným, že žalovaná částečně plnila dne 25. 7. 2018. <b>K částečnému zastavení řízení:</b> 8. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

9. Jelikož žalobce vzal ve věci částečně žalobu zpět ohledně příslušenství, s čímž žalovaná souhlasila, soud v daném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. <b>K uplatnění nároku u žalované:</b> 10. Ze shodných tvrzení účastníků řízení ve spojení listinnými důkazy (tj. žádost žalobce ze dne 10. 1. 2018, stanovisko žalované ze dne 23. 7. 2018) vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 10. 1. 2018 obrátil na žalovanou s žádostí o odškodnění újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 171 000 Kč, za poškození dobré pověsti ve výši 250 000 Kč a za nezákonné stíhání ve výši 300 000 Kč. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalobce byl částečně odškodněn, a to ve výši 84 750 Kč za nepřiměřenou délku řízení a za nezákonné trestní stíhání ve výši 62 500 Kč.

11. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 zákona (tj. zde žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. S přihlédnutím ke shora uvedenému tedy soud konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona, která spočívá v předběžném uplatnění nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalované). <b>Skutková zjištění:</b> 13. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná částečně plnila žalobci částku 84 750 Kč za nepřiměřenou délku řízení dne 25. 7. 2018.

14. Ze schvalovací doložky žalované soud zjistil, že dne 25. 7. 2018 byla zdejšímu žalobci ze strany žalované vyplacena částka 147 250 Kč.

15. Ze spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti, vypočteny nejpodstatnější úkony a rozhodnutí soudů, dalších orgánů činných v trestním řízení a účastníků řízení. Usnesením ze dne 29.1.2007 bylo zahájeno trestní stíhání mimo jiné proti zdejšímu žalobci pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 2, 4 trestního zákona ve formě spolupachatelství, přičemž se jednalo o usnesení, kterým bylo rozšířeno již v minulosti zahájené trestní stíhání o dalších 42 osob včetně zdejšího žalobce, který se měl dopustit trestného činu tím, že vystavil nebo nechal vystavit jménem společnosti faktury. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zdejšímu žalobci doručeno dne 7.2.2007. Proti usnesení mnoho obviněných podalo stížnost, někdy i blanketní, kterou později doplňovali, přičemž žalobce podal stížnost, která byla doručena Policii ČR dne 22.1.2007. Potvrzení o doručení stížnosti zaslala policie přípisem ze dne 19.2.2007. Přípisem ze dne 7.6.2007 policie předložila stížnosti obviněných včetně zdejšího žalobce [příjmení] státnímu zastupitelství v [obec] k rozhodnutí, neboť dle názoru policejního orgánu nejsou důvody pro postup dle § 146 odst. 1 trestního řádu a policejní orgán má za to, že k vydání rozhodnutí o zahájení trestního stíhání měla dostatek podkladů. Usnesením ze dne 17.7.2007 [anonymizováno] státní zastupitelství v [obec] zrušilo ke stížnostem obviněných usnesení Policie ČR, jímž bylo dne 29.1.2007 zahájeno trestní stíhání proti obviněným a věc vrátila zpět k došetření. Usnesením ze dne 6.6.207 policie vydala nové usnesení o zahájení trestního stíhání 9 obviněných (mezi nimiž nebyl zdejší žalobce), proti němuž obvinění podávali stížnosti. Usnesením ze dne 14.8.2007 státní zastupitelství zrušilo i druhé usnesení policie ze dne 6.6.2007. Usnesením ze dne 27.12.2007 policie zahájila trestní stíhání proti mnoha obviněným včetně zdejšího žalobce pro trestný čin zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby. Zmíněné usnesení policie ze dne 27.12.2007 bylo zdejšímu žalobci doručeno dne 7.1.2008. Proti tomuto usnesení podávali obvinění stížnosti, často blanketní, které byly později doplňovány, přičemž zdejší žalobce podal odůvodněnou stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 6.2.2008. Přípisem ze dne 29.2.2008 byly stížnost postoupeny městskému státnímu zastupitelství s tím, že policie má za to, že nejsou důvodné. Usnesením ze dne 20.4.2008 městské státní zastupitelství zamítlo stížnosti obviněných proti zahájení trestního stíhání. Jeden z obviněných podal návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání, čemuž městské státní zastupitelství vyhovělo, a dle spisu dále policie oznamovala podezření ze spáchání trestného činu různým finančním úřadům, které reagovaly na přípisy policie. Usnesením ze dne 6.2.2008 bylo rozšířeno trestní stíhání na dalších 8 obviněných, kteří podali stížnosti, ty byly přípisem ze dne 10.3.2008 policií postoupeny [anonymizováno] státnímu zastupitelství, které stížnosti zamítlo usnesením ze dne 17.7.2009. Policie vyloučila z trestní věci trestní stíhání několika obviněných včetně zdejšího žalobce do samostatného řízení. Ve vztahu k jednomu z obviněných následně došlo ke změně právní kvalifikace. Dále probíhaly výslechy obviněných, přičemž výslech zdejšího žalobce proběhl dne 19.3.2008. Někteří z obviněných požádali o ustanovení obhájce, o čemž muselo být soudy rozhodnuto opatřením. Usnesením ze dne 12.10.2009 [anonymizováno] státní zastupitelství v [obec] zastavilo trestní stíhání vůči jednomu z obviněných. Dále někteří obvinění podávali návrhy na provedení důkazů. Usnesením ze dne 12.10.2009 bylo trestní stíhání vůči dalšímu z obviněných zastaveno. Mnoho obviněných podávalo návrh na zastavení trestního stíhání vůči nim či podávali návrhy a žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu, o čemž muselo [anonymizováno] státní zastupitelství rozhodovat. Někteří žádali o zrušení peněžité záruky, o čemž muselo být opět rozhodováno. [název soudu] rozhodoval o stížnostech některých obviněných, například [jméno] [příjmení], ve vztahu k peněžité záruce. Dále policie žádala o součinnost finanční úřady a další třetí osoby, ve spise je založeno velké množství různých finančních dokladů, zejména faktur a smluv. Dále bylo slyšeno velké množství svědků. Policie vyzývala k vydání důležitých věcí a listin různé společnosti i jiné třetí osoby a dotazovala se je na vysvětlení. Ve spise pak jsou založeny reakce různých subjektů na dotazy policie. Policie rovněž činila dožádání. Bylo zadáno několik znaleckých posudků, byly vyhodnocovány odposlechy, dále policejní orgán vyžádal vyjádření k obviněným z místa bydliště, přičemž [územní celek] se ke zdejšímu žalobci vyjádřila dne 29.11.2010. Opatřením ze dne 25.1.2010 policie přibrala znalce ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]) k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence a daňové poradenství. Opatřením ze dne 5.8.2011 byl přibrán znalec ([anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]) k podání znaleckého posudku z oboru kybernetika, automatické rozpoznávání řečníka z důvodu určení identifikace hlasu. Dále byl přibrán znalec [příjmení] [příjmení] z oboru psychiatrie, a byl přibrán znalec z oboru písmoznalectví. Policie dále žádala o povolení k odposlechu, a dne 2.2.2012 byl [anonymizováno] státnímu zastupitelství v [obec] doručen návrh policie na podání obžaloby proti obviněným včetně zdejšího žalobce. Usnesením ze dne 15.10.2009 [anonymizováno] státní zastupitelství zastavilo trestní stíhání proti jednomu z obviněných. Někteří obvinění podali návrh na doplnění dokazování a návrh na zastavení trestního stíhání, s nimiž se orgány činné v trestním řízení musely vypořádat a rozhodnout o nich. Dne 30.5.2012 byla [název soudu] doručena obžaloba proti obviněným, včetně zdejšího žalobce, někteří z obviněných podali návrh na předběžné projednání obžaloby, někteří na zastavení trestního stíhání. Rozhodnutím ze dne 6.9.2012 předseda [název soudu] rozhodl o prodloužení lhůty dle § 181 odst. 3 trestního řádu k nařízení hlavního líčení nebo učinění jiného úkonu do 31.12.2012. Dále MS rozhodoval o mnoha žádostech ustanovených obhájců na přiznání zálohy na obhajobu, respektive náhradu hotových výdajů. Jeden z obviněných podal návrh na přerušení trestního řízení. Opatřením předsedy [název soudu] ze dne 20.11.2012 bylo rozhodnuto o přibrání specializované instituce znaleckého ústavu [právnická osoba] k přezkoumání znaleckých posudků ze dne 1.11.2010 a 20.5.2011, podaných znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 27.11.2012 se konalo neveřejné zasedání, během něhož bylo rozhodnuto o návrhu jednoho z obviněných na zrušení peněžité záruky. Obviněný proti zmíněnému usnesení podal stížnost. Dne 14.12.2012 byl MS doručen návrh jednoho z obviněných na vyloučení jeho trestní věci k samostatnému projednání a téhož dne stejný návrh i jiného z obviněných. Někteří další obvinění navrhovali doplňování dokazování. Dne 8.1.2013 se konalo neveřejné zasedání, během něhož bylo zastaveno trestní stíhání několika obviněných a byla zrušena záruka vůči jednomu z obviněných (nikoliv zdejší žalobce). Dne 15.1.2013 podal státní zástupce blanketní stížnost proti rozhodnutí MS ze dne 8.1.2013, kterou odůvodnil dne 22.1.2013. Dne 12.3.2013 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o stížnosti. Dne 28.5.2014 se konalo neveřejné zasedání před Vrchním soudem v Praze, během něhož bylo napadené usnesení [anonymizováno] ze dne 8.1.2013 zrušeno a věc byla vrácena zpět a spis byl doručen zpět [anonymizováno] dne 26.6.2014. Během neveřejného zasedání dne 28.5.2014 dále Vrchní soud v Praze zamítl stížnost jednoho z obviněných proti usnesení [anonymizováno]. Přípisem ze dne 20.12.2012 [anonymizováno] státní zastupitelství navrhlo [anonymizováno], aby jeden z obviněných byl předán ke stíhání do Nizozemí. Dne 24.5.2013 se ve věci vyjádřili dva obvinění a požádali o nařízení hlavního líčení. Přípisem ze dne 13.11.2013 jeden z ustanovených obhájců vyúčtoval odměnu. Opatřením ze dne 20.11.2013 mu byla poskytnuta záloha na hotové výdaje. Dne 23.1.2014 vyúčtoval náklady jiný obhájce. Dále je ve spise založen znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] (původně [právnická osoba]). Dne 28.8.2014 se konalo neveřejné zasedání u MS, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, dle něhož bylo zastaveno trestní stíhání vůči několika obviněným. Dne 1.9.2014 podalo [anonymizováno] státní zastupitelství stížnost proti rozhodnutí [anonymizováno] zde dne 29.8.2014, stížnost podal i jeden z obviněných. Usnesením ze dne 14.3.2013 [anonymizováno] rozhodl o tom, že jeden z obviněných se předává k trestnímu stíhání do Nizozemí. Dne 30.9.2013 jeden z obviněných požádal o zrušení záruky ve vztahu ke své osobě. Podáním ze dne 11.9.2014 [anonymizováno] státní zastupitelství odůvodnilo svou stížnost, doručenou [anonymizováno] dne 11.9.2014. Usnesením ze dne 29.10.2014 byl ustanoven obhájce jednomu z obviněných. Dne 25.11.2014 se konalo neveřejné zasedání, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým [anonymizováno] rozhodl o zastavení trestního stíhání jednoho z obviněných, neboť zemřel. Dne 16.3.2016 bylo [anonymizováno] oznámeno úmrtí dalšího obviněného. Dne 18.8.2016 se jeden z obviněných vyjádřil k usnesení Vrchního soudu v Praze a navrhl, aby [anonymizováno] ve vztahu k jeho osobě rozhodl v návaznosti na amnestii prezidenta republiky. Opatřením ze dne 9.9.2015 bylo zrušeno ustanovení obhájkyně a opatřením byla ustanovena jiná obhájkyně jednomu z obviněných. Dne 12.9.2016 se konalo neveřejné zasedání, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým [anonymizováno] zastavil trestní stíhání vůči třem obviněným a rovněž vůči obviněnému, který zemřel. Dne 26.9.2016 jeden z obviněných podal stížnost proti usnesení [anonymizováno] ze dne 12.9.2016 a přípisem ze dne 23.9.2016 [anonymizováno] vyzval jednoho z obviněných ke zvolení si obhájce s ohledem na nutnou obhajobu. Přípisem ze dne 13.10.216 takto vyzval [anonymizováno] rovněž dalšího obviněného. V průběhu řízení takto bylo učiněno ze strany [anonymizováno] několik výzev směrem k některým obviněným, stejně jako několik obhájců sdělilo ukončení zastupování, pročež byli následně ustanovováni noví obhájci dotčeným obviněným. Dále ve spise založeno několik podání několika obviněných v souvislosti s nařízeným hlavním líčením. Dne 14.11.2016 se konalo hlavní líčení, během něhož byl zdejší žalobce osobně přítomen, a hlavní líčení bylo odročeno na dny 6.2. až 10.2 a 13.2 až 17.2.2017. Usnesením ze dne 28.11.2016 [anonymizováno] rozhodl o odměně jednoho z obhájců. Dne 28.11.2016 [anonymizováno] vydal příkaz k zatčení několika obviněných a rovněž vydal jeden Evropský zatýkací rozkaz. Přípisem ze dne 12.12.2016 [anonymizováno] odvolal Evropský zatýkací rozkaz na jednoho z obviněných, neboť bylo zjištěno, že dotčený obviněný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody na území ČR. Dne 15.12.2016 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o stížnosti jednoho z obviněných proti usnesení [anonymizováno] ze dne 12.9.2016. Dne 26.1.2017 se konalo neveřejné zasedání u Vrchního soudu v Praze, během něhož byla stížnost zamítnuta, spis byl vrácen [anonymizováno] dne 2.2.2017. Jeden z obviněných požádal [anonymizováno] posoudit jeho účast amnestii prezidenta republiky. Dne 15.12.2016 byl vydán příkaz k propuštění obžalovaného ze zatčení. V žádosti ze dne 9.12.2016 [anonymizováno] požádal o eskortu osoby z výkonu trestu. Přípisem ze dne 4.1.2017 [anonymizováno] sdělil jednomu z obviněných, že neshledává důvodným vyloučení jeho věci k samostatnému projednání. Dále ve spise jsou založeny souhlasy několika obviněných s konáním hlavního líčení v jejich nepřítomnosti. Příkazem ze dne 11.1.2017 [anonymizováno] rozhodl o propuštění jednoho z obžalovaných ze zatčení. Dne [číslo] se konalo u [anonymizováno] neveřejné zasedání, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, že proti jednomu z obviněných proběhne řízení proti uprchlému. Usnesením ze dne 26.1.2017 Vrchní soud v Praze rozhodl o zamítnutí stížnosti jednoho z obviněných, spis byl vrácen zpět [anonymizováno] dne 2.2.2017. Podáním ze dne 3.2.2017 se poškozená společnost [právnická osoba] připojila do trestního řízení. Dne 6.2.2017 se konalo hlavní líčení, přičemž zdejší žalobce byl osobně přítomen, byla přednesena obžaloba a probíhaly výslechy obžalovaných. Hlavní líčení pokračovalo dne 7.2.2017, během něhož byl slyšen mimo jiné i zdejší žalobce. Hlavní líčení pokračovalo dne 8.2.2017 a 9.2.2017, dále hlavní líčení pokračovalo dne 13.2.2017, 14.2.2017, kdy stále probíhaly výslechy obžalovaných, a hlavní líčení bylo odročeno na 10.4 až 13.4.2017 a 15.5 až 19.5.2017. Dne 7.3.2017 jeden z obviněných navrhl provedení důkazu při hlavním líčení. Opatřením ze dne 13.3.2017 byla poskytnuta záloha na náklady jednomu z obhájců. Dne 14.3.2017 další obviněný navrhl provedení důkazu při hlavním líčení. Podáním ze dne 31.3.2017 se ve věci vyjádřil jeden z obviněných, respektive obžalovaných, a podáním ze dne 4.4.2017 se ve věci vyjádřil další obžalovaný. Dne 19.4.2017 se vyjádřil další obžalovaný. Dne 10.4.217 se konalo hlavní líčení, během něhož byly zejména prováděny listinné důkazy, hlavní líčení pokračovalo dne 11.4.2017, 12.4.2017 a 13.4.2017, během něhož byli mimo jiné slyšeni svědci. [anonymizováno] předvolával svědky i k dalšímu hlavnímu líčení, které se konalo dne 15.5.2017, během něhož bylo slyšeno několik dalších svědků. Hlavní líčení pokračovalo dne 16.5.2017. Dne 15.5.2017 se jeden z obviněných vyjádřil k listinným důkazům a rovněž se k listinným důkazům vyjádřil zdejší žalobce. Dne 17.5.2017 pokračovalo hlavní líčení. Podáním ze dne 16.5.2017 jeden z obžalovaných navrhl doplnění důkazů. Dne 29.5.2017 pokračovalo hlavní líčení, které bylo přerušeno do 30.5.2017, kdy se hlavní líčení konalo a bylo odročeno za účelem závěrečné porady senátu a vyhlášení rozsudku na 24.7.2017. Dále jsou ve spise založeny závěrečné řeči státního zástupce a obhájců obžalovaných. Usnesením ze dne 9.6.2017 byla přiznána odměna jednomu z obhájců. Dne 24.7.2017 se konalo hlavní líčení, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byly někteří z obžalovaných uznáni vinnými a velká část obviněných, včetně zdejšího žalobce, byla zproštěna obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu. Během zmíněného hlavního líčení se zdejší žalobce vzdal práva na odvolání a rovněž státní zástupce se ve vztahu ke zdejšímu žalobci vzdal práva na odvolání. Dle doložky na rozsudku nabyl rozsudek právní moci ve vztahu ke zdejšímu žalobci dne 24.7.2017, kdy tak bylo řízení ve vztahu k němu skončeno.

16. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava nesprávného úředního postupu a přiměřeného zadostiučinění:</b> 17. Soud věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení.

18. Podle ustanovení § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

19. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

20. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

21. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 22. Žalobce se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délku posuzovaného trestního řízení. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu újmy.

23. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

24. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

25. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

26. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

27. V dané věci začalo rozhodné období původního řízení běžet dne 7. 2. 2007, kdy bylo žalobci doručeno první usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29. 1. 2007. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 24. 7. 2017, kdy ve vztahu k žalobci trestní stíhání pravomocně skončilo. Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, tedy činila cca 10 let a 5 měsíců.

28. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, přičemž v rozhodné době Vrchní soud v Praze coby soud odvolací rozhodoval pouze o procesních otázkách, dále probíhalo před podáním obžaloby u policie za dozoru [anonymizováno]. V daném ohledu soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy, resp. u více orgánů činných v trestním řízení, nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

29. Po skutkové i hmotněprávní stránce soud věc hodnotí jako extrémně složitou, neboť se jednalo o trestní stíhání v oblasti rozsáhlé hospodářské kriminality, což se obvykle vyznačuje vyšší sofistikovaností a tudíž složitostí. Nadto trestní stíhání bylo vedeno proti velkému množství obviněných (v určité fázi přesahující 50 osob), bylo slyšeno mnoho svědků, v průběhu řízení došlo ke změně právní kvalifikace a bylo ustanoveno několik znalců v různých oblastech, kteří byli též slyšeni, probíhal výslech obviněných, bylo potřeba se vypořádat s pořízenými odposlechy. K důkazu bylo rovněž prováděno velké množství listin (smluv, faktur a dalších listin).

30. Po stránce procesní byla věc dle soudu rovněž velmi složitá, neboť v průběhu posuzovaného řízení bylo vydáno velké množství rozhodnutí a byla činěna řada jiných úkonů (proběhla celá řada neveřejných zasedání soudů a konalo se několik hlavních líčení, k nimž museli být obvinění, ale i svědci či znalci předvoláváni, řízení bylo zastaveno proti některým z obviněných a věc byla ve vztahu k několika obviněným vyloučena do samostatného řízení, byly vyžadovány zprávy o obviněných z místa jejich bydliště a dále součinnost od finančního úřadu a dalších třetích subjektů, včetně dožádání, orgány činné v trestním řízení se musely vypořádat s několika návrhy na zastavení trestního stíhání, a to i po podání obžaloby. Jeden z obviněných podával opakované návrhy na zrušení záruky a žádal o její vrácení, proběhlo mnoho výslechů, ve vztahu k jednomu z obviněných byl vydán evropský zatýkací rozkaz a ve vztahu k několika dalším obviněným příkazy k zatčení a následně příkazy k propuštění ze zatčení. Byli přibráni znalci a bylo rozhodováno o svědečném a znalečném, policie žádala o povolení odposlechů, obvinění podávali velké množství různých stížností či návrhů, o nichž muselo být rozhodováno, rovněž bylo rozhodováno o návrhu na předání jednoho z obviněných do zahraničí, opakovaně bylo rozhodováno o ustanovení obhájce některým z obviněných (z důvodu nutné obhajoby) a bylo rozhodováno o zálohách na odměnu obhájců, ve vztahu k jednomu z obviněných bylo vedeno řízení jako proti uprchlému. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako extrémně složitou.

31. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce posuzovaného řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.

32. Pokud jde o význam řízení, tak vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako zvýšený, neboť se jednalo o trestní stíhání, u něhož se presumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Nadto dle soudu význam zvyšuje též skutečnost, že žalobce byl zproštěn obžaloby již u soudu prvního stupně, přičemž i státní zástupce se vzdal práva odvolání. Na uvedený výsledek však žalobce musel čekat přes 10 let.

33. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v posuzovaném řízení nezaznamenal průtahy či období nečinnosti jako takové. Nicméně nelze pominout skutečnost, že první hlavní líčení se konalo až dne 14. 11. 2016, tj. po více než 9 letech, což je dle soudu extrémně dlouhá doba.

34. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Z uvedených důvodů soud zároveň uzavřel, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

35. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřenou délku řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce. Bylo tak na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila, ale naopak žalobce odškodnila poskytnutím peněžitého plnění, byť nikoli v celé požadované výši.

36. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku (srov. bod 23 shora) soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

37. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech vyjádřil podrobněji již výše) dospěl k následujícím závěrům o přiměřeném odškodnění žalobce. Při stanovení výše zadostiučinění soud vycházel ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. 135 000 Kč) a částky 6 250 Kč za dalších 5 měsíců posuzovaného řízení (tj. 1 250 Kč za každý další měsíc). Soud má za to, že není namístě přiznat vyšší základní částku, což by bylo ospravedlnitelné v řízeních trvajících po extrémně dlouhou dobu zpravidla výrazně přesahující 10 let.

38. Vypočtená základní částka ve výši 141 250 Kč byla ponížena o 10 % odpovídající tomu, že se na rozhodování podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy, přičemž odvolací soud pouze v procesních věcech, a v přípravném řízení též policie a [anonymizováno]. Dále byla ponížena o 40 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Naproti tomu byla základní částka navýšena o 40 % z důvodu vysokého významu pro žalobce. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 10 % na výslednou částku 127 125 Kč.

39. Soud vzal v úvahu skutečnost, že žalovaná již žalobci poskytla peněžité zadostiučinění ve výši 84 750 Kč. Soud tedy žalobci přiznal pouze zbývající částku ve výši 42 375 Kč (srov. výrok II.). Ve zbylém rozsahu 62 875 Kč s přísl. pak byla žaloba zamítnuta (srov. výrok III.). S ohledem na uvedené soud pro nadbytečnost ani neposuzoval vznesenou námitku promlčení, neboť dle soudu žalobci nenáleží zadostiučinění ani ve výši 170 000 Kč, která byla u žalované uplatněna. <b>K úrokům z prodlení:</b> 40. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení (po částečném zpětvzetí žaloby) od správného data 11. 7. 2018 do zaplacení.

41. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

42. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 10. 1. 2018 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 10. 7. 2018 (úterý). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 11. 7. 2018, a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

43. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % ročně. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II.). <b>K nákladům řízení:</b> 44. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud postupoval dle § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Jelikož žalovaná částečně plnila po podání žaloby, zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno, a na žalobce se tak pro účely nákladů řízení hledí jako na zcela úspěšného.

45. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

46. V daném případě byly provedeny 4 úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, a (iii) 2x účast na jednání soudu (tj. 12 400 Kč), a dále 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1 200 Kč. Celková částka 13 600 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 16 456 Kč. Celková částka nákladů řízení tak činí 18 456 Kč (srov. výrok IV.). <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 47. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.