12 C 154/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 134 022 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 134 022 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky ročně ode dne 31. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 9. 2020 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 134 022 Kč s úrokem z prodlení ve výší 10 % od 31. 12. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala umíněné částky coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před [název soudu] (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“), které dle žalobkyně trvalo nepřiměřeně dlouho.

2. Žalobkyně ve své žalobě stručně popsala průběh původní řízení, které trvalo téměř 6 let a 8 měsíců pouze na dvou stupních soudní soustavy. Tuto dobu trvání původního řízení přitom dle žalobkyně nelze považovat za přiměřenou s ohledem na to, že se nejednalo o řízení nikterak složité s odkazem na to, že odvolací soud v případě prvního odvolání byl schopen od prvního ústního jednání ve věci rozhodnout za 3 měsíce o zrušení a vrácení věci a následně soud prvního stupně rozhodl znovu i s lhůtou pro mimosoudní jednání za méně než 5 měsíců. Zároveň to byl pro žalobkyni významný spor o významnou částku, o čemž svědčí podle žalobkyně i to, že jí bylo v původním řízení přiznáno osvobození od soudního poplatku.

3. Žalobkyně požadovanou částku odůvodnila tím, že dospěla k základní částce ve výši 111 685 Kč (žalobkyně tedy požaduje částku 20 000 Kč za jeden rok řízení), kterou požaduje navýšit o 20% s ohledem na to, že žalobkyně nikterak nepřispěla k průtahům v řízení a řízení patřilo bez pochyby k těm velmi dlouhým a nebylo složité. Žalobkyně dále uvedla, že dne 30. 6. 2020 uplatnila svůj nárok u žalované, která se v zákonné 6 měsíční lhůtě nijak nevyjádřila.

4. Podáním doručeným soudu dne 26. 11. 2020 žalovaná soudu sdělila, že s žalobou nesouhlasí, nárok neuznává a navrhla zamítnutí žaloby a požádala o přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobkyně u ní dne 30. 6. 2020 uplatnila svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž tato žádost doposud nebyla projednána.

5. Žalovaná ve svém podání ze dne 26. 11. 2020 uvedla, že celková délka původního řízení činila 7 let a 1 měsíc, ve věci bylo rozhodováno 3x soudem I. stupně, 2x soudem odvolacím, nyní je věc projednávána Nejvyšším soudem ČR. Z toho lze podle žalobkyně vyvozovat, že věc vykazovala jistou míru procesní složitosti. Dle názoru žalované byla přitom věc zatížena i do jisté míry skutkově, neboť soud v původním řízení prováděl obsáhlé listinné dokazování. Pokud jde o posouzení významu řízení pro žalobce, žalovaná uvedla, že tento je dle jejího názoru třeba zhodnotit jako snížený, neboť se v daném případě jednalo o vydání bezdůvodného obohacení. Navíc zdůraznila, že ačkoliv se tedy dle ustálené judikatury při posuzování přiměřenosti délky řízení nepřihlíží k výsledku řízení, dle jejího názoru je význam řízení pro žalobkyni od počátku snížený, neboť ta byla po celou dobu ve sporu neúspěšná, když soud opakovaně dospěl k závěru, že žalobkyně (v původním řízení žalovaná) nesplnila svůj závazek vůči žalobci v původním řízení řádně a včas. Žalovaná tak má za to, že celková délka původního řízení je přiměřená.

6. V replice ze dne 19. 1. 2021 (soudu doručena téhož dne) žalobkyně nad rámec dříve uvedeného zdůraznila, že i takové řízení, které v sobě nemá ani jeden průtah, může být v konečném důsledku nepřiměřeně dlouhé. <b>Skutková zjištění:</b> 7. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne 30. 6. 2020 adresovaná žalované, přípis žalované ze dne 1. 7. 2020 a 30. 11. 2020) vzal za prokázané, že se žalobkyně dne 30. 6 2020 obrátila na žalovanou s žádostí o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši a z důvodů uvedených v žalobě. Žalovaná tuto žádost doposud neprojednala.

8. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Z výpisu z Obchodního rejstříku má soud za prokázané, že rozhodnutím valné hromady ze dne [datum] byla žalobkyně zrušena s likvidací ke dni [datum].

10. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudu a účastníků řízení): -) Dne 17.2.2012 byla [název soudu] (dále jen„ KS“) doručena žaloba žalobce [příjmení] svaz chovatelů proti žalované, kterou je zdejší žalobkyně, na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 511 200 Kč s příslušenstvím. -) Dne 28.2.2012 byl zaplacen soudní poplatek. -) Dne 25.7.2012 žalobce opravil písařskou chybu v žalobě. -) Dne 30.7.2012 právní zástupce původního žalobce požádal KS o odstranění průtahů v daném řízení. -) Přípisem ze 17.9.2012 vyzval KS žalobce k vyjádření se k postupu, jímž bude věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o věcné příslušnosti. -) Dne 20.9.2012 se původní žalobce vyjádřil k výzvě soudu s tím, že má za to, že jsou věcně příslušné rozhodovat příslušné krajské soudy. -) Dne 24.10.2012 byl spis předložený [název soudu] k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Ten rozhodl usnesením ze dne 27.5.2013 tak, že jsou příslušné v I. stupně rozhodovat okresní soudy. -) Spis byl vrácen zpět KS 19.6.2013. -) Dle referátu z 15.7.2013 byl spis postoupen OS. -) Dne 28.6.2013 bylo rozesláno rozhodnutí [anonymizována dvě slova] účastníkům řízení, tedy právnímu zástupci původního žalobce a žalované. Dle doručenky bylo rozhodnutí [název soudu] doručeno žalované, tedy zdejší žalobkyni dne 2.7.2013. -) Dne 31.7.2013 OS vydal platební rozkaz, kterým uložil zdejší žalobkyni povinnost zaplatit původnímu žalobci. Platební rozkaz doručen zdejší žalobkyni 11.10.2013. -) Dne 15.10.2013 zdejší žalobkyně podala odpor proti platebnímu rozkazu. -) Dne 6.1.2014 bylo nařízeno jednání na 12.2.2014. -) Dne 6.1.2014 původní žalobce rozšířil žalobu. Dle referátu z 8.1.2014 bylo rozšíření žaloby zasláno právnímu zástupci zdejší žalobkyně. Ta se vyjádřila v podání dne 11.2.2014. -) Dne 12.2.2014 se konalo ve věci jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem vyčkání přepisu magnetofonového záznamu, poté za účelem dalšího postupu v řízení. -) Dne 27.8.2014 bylo nařízeno jednání na 20.10.2014. -) Dne 20.10.2014 se konalo jednání ve věci, které bylo odročeno na neurčito. -) Dne 24.10.2014 se ve věci vyjádřil původní žalobce, a dne 19.11.2014 původní žalovaná. -) Dne 11.12.2014 byla rozeslána podání navzájem účastníkům řízení. -) Usnesením ze dne 11.2.2015 OS připustil změnu, respektive rozšíření žaloby. -) Dne 26.5.2015 bylo nařízeno jednání na 29.6.2015. -) Dne 29.6.2015 se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito. -) V podání ze dne 26.6.2015 se ve věci vyjádřil původní žalobce, byly opět přiloženy rozsáhlé listinné důkazy. Dne 1.7.2015 původní žalobce doplnil své podání ve věci a byly přiloženy další listinné důkazy. -) Dne 19.8.2015 byla podání rozeslána účastníkům. -) Dne 13.7.2015 se ve věci vyjádřila původní žalovaná. -) Dne 28.1.2016 bylo nařízeno jednání na 7.3.2016. -) Dne 26.1.2016 původní žalobce požádal o odstranění průtahů v řízení a požádal o nařízení jednání, doručeno OS dne 26.1.2016. -) Dne 7.3.2016 se ve věci konalo další jednání, které bylo odročeno na 2.5.2016. -) Dne 29.3.2016 původní žalobce požádal o zaslání protokolu ze zmíněného jednání. -) Dne 2.5.2016 se konalo další jednání, během něhož byl konstatován úřední záznam ze dne 2.5.2016, dle něhož v důsledku chybné paměťové karty nedošlo k záznamu předchozího jednání, pročež nebyl přepsán. Uvedená skutečnost byla během jednání dne 2.5.2016 konstatována a bez dalšího bylo jednání odročeno na 29.6.2016. -) Přípisem ze dne 9.5.2016 se předsedkyně senátu OS omluvila za to, že protokol z jednání ze 2.5.2016 se nepodařilo přepsat z důvodu vadné paměťové karty. V protokole je tedy uvedena pouze zmíněná skutečnost s tím, že jednání trvalo od 9:20 hod. do 11:20 hodin a v protokole bylo zaznamenáno pouze odročení na 29.6.2016, kdy se konalo další jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování. -) Dne 30.6.2016 doplnil původní žalobce další listinné důkazy, stejně jako podáním ze dne 12.7.2016. -) Dne 5.9.2016 bylo nařízeno jednání na 2.11.2016. -) Dne 25.10.2016 původní žalovaná, tedy zdejší žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu kolize právního zástupce. -) Dne 26.10.2016 se původní žalovaná vyjádřila ve věci. -) Dne 2.11.2016 se konalo jednání v nepřítomnosti původní žalované a jejího právního zástupce, který žádal o odročení jednání. Jednání bylo odročeno na 12.12.2016 za účelem pokračování v dokazování. -) Dne 2.11.2016 zaslal právní zástupce původního žalobce soudu další listiny, ty byly 9.11.2016 přeposlány dalším účastníkům. -) Dne 9.11.2016 se ve věci vyjádřil původní žalobce, a dne 16.11.2016 se vyjádřila původní žalovaná. -) Dne 8.12.2016 bylo OS doručeno další vyjádření původního žalobce ve věci. -) Dne 12.12.2016 se konalo další jednání, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byla původní žalované uložena povinnost zaplatit peněžité plnění původnímu žalobci. -) Ve spise jsou založeny 2 žádosti o prodloužení lhůty k odeslání rozsudku. -) Rozsudek rozeslán zástupcům účastníků do datových schránek dne 15.3.2017. -) Usnesením ze dne 12.12.2016 OS uložil původnímu žalobci povinnost zaplatit ČR náklady na soudní poplatek. -) Dne 16.3.2017 původní žalobce doložil zaplacení soudního poplatku. -) Dne 27.3.2017 původní žalovaná podala odvolání proti rozsudku. -) Dne 29.3.2017 byl zaplacen soudní poplatek. -) Přípisem z 30.3.2017 vyzval OS původní žalovanou k předložení majetkových poměrů pro účely posouzení její žádosti o osvobození od soudního poplatku. -) Dne 13.4.2017 se k odvolání vyjádřil původní žalobce. -) Dne 11.4.2017 zaslala původní žalovaná prohlášení o majetkových poměrech. -) Usnesením ze dne 19.4.2017 OS zrušil předchozí usnesení ze dne 12.12.2016 s tím, že se jednalo o nesprávné rozhodnutí o uložení poplatkové povinnosti. -) Usnesením z 19.4.2017 OS přiznal původní žalované osvobození od soudních poplatků. -) Dne 6.6.2017 byl spis předložen KS k rozhodnutí o odvolání. -) dne 26.7.2018 bylo nařízeno jednání u odvolacího soudu na 9.10.2018, k němuž byli účastníci předvoláni. -) Dne 27.7.2018 původní žalobce požádal o odročení jednání z důvodu kolize. -) Dne 30.7.2018 bylo jednání odročeno na 16.10.2018. -) Dne 16.10.2018 se konalo jednání před odvolacím soudem, které bylo odročeno na 8.11.2019, kdy se jednání konalo, a bylo znovu odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 15.1.2019. -) Dne 15.11.2019 odvolací soud usnesením zrušil napadený rozsudek OS ze dne 12.12.2016 a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Důvodem zrušení bylo to, že napadený rozsudek nebyl dostatečně odůvodněn, pročež byl zrušen dle § 219a o.s.ř. -) Spis byl vrácen OS dne 15.2.2019. -) Dne 22.2.2019 bylo nařízeno jednání na 29.4.2019, kdy se jednání konalo a bylo odročeno na neurčito. -) Dne 10.7.2019 původní žalobce sdělil, že v návaznosti na lhůtu poskytnutou při jednání k mimosoudnímu jednání mezi účastníky, dosud neobdržel žádné vyjádření ke svému návrhu od původní žalované, ani žádný jiný návrh smírného řešení. -) Dne 17.7.2019 bylo nařízeno jednání na 18.9.2019, kdy se jednání konalo a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalované opětovně uložena povinnost zaplatit původnímu žalobci. -) Dne 29.10.2019 se původní žalovaná odvolala proti novému rozsudku. -) Dne 7.11.2019 se původní žalobce vyjádřil k odvolání. -) Dne 12.11.219 byl spis předložen KS k rozhodnutí o odvolání. -) Dne 9.3.2020 bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 5.5.2020. -) Dne 5.5.2020 se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 12.5.2020. -) Dne 12.5.2020 KS vyhlásil rozsudek, kterým byl napadený rozsudek OS ze dne 18.9.2019 potvrzen, nákladový výrok byl změněn. -) Dle vyznačené doložky právní moci nabyl zmíněný rozsudek právní moci 19.6.2020. -) Spis byl vrácen OS 15.6.2020, následně byl rozsudek rozeslán účastníkům řízení. -) Dne 18.8.2020 původní žalovaná podala dovolání. -) Usnesením z 21.8.2020 byla původní žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání. -) Dne 26.8.2020 původní žalovaná požádala o osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení. -) Usnesením z 27.8.2020 OS přiznal původní žalované osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. -) Dne 31.8.2020 se k dovolání vyjádřil původní žalobce. -) Dne 18.9.2020 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. -) Usnesením ze dne 18.11.2020 bylo dovolání původní žalované odmítnuto pro nepřípustnost. -) Spis byl vrácen OS dne 22.12.2020. -) Usnesení Nejvyššího soudu bylo dne 4.1.2021 rozesláno zástupcům účastníků.

11. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava:</b> 12. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

13. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Dle § 3 zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily mj. a) státní orgány či b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona.

15. Podle § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení věci:</b> 19. Žalobkyně se svojí žalobou domáhá přiměřeného zadostiučinění ve výši 134 022 Kč s přísl., a to z titulu nepřiměřené délky původního řízení.

20. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy na straně žalobkyně a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

21. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

22. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

23. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

24. Vzhledem k tomu, že u žalovaného v soudním řízení je třeba za počátek rozhodné doby brát okamžik, kdy se o zahájení řízení dozvěděla, neboť od daného okamžiku začíná jeho nejistota ohledně výsledku řízení, rozhodné období původního řízení v projednávané věci začalo běžet dne 2. 7. 2013 (kdy bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze). Konec rozhodného období soud spatřuje v okamžiku, kdy poslední vydané rozhodnutí v původním řízení nabylo právní moci. V této souvislosti se zdůrazňuje, že ESLP připustil, že je hájitelné nezapočítat do celkové délky řízení dobu, po kterou probíhalo řízení o opravném prostředku, který byl však zjevně nepřípustný (srov. Ribič proti Slovinsku, rozsudek, 19. 10. 2010, č. 20965/03). V projednávané věci platí, že dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto usnesením ze dne 18. 11. 2020 pro nepřípustnost. Konec rozhodného období tak soud spatřuje v datu 19. 6. 2020, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 5. 2020. Celková doba původního řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně, tedy činila cca 6 let a 11 měsíců.

25. V posuzovaném řízení bylo dvakrát rozhodováno soudem I. stupně a dvakrát soudem odvolacím (a jednou rozhodoval soud dovolací, avšak soud nezahrnul dovolací řízení do rozhodného období). V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoliv sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

26. Po skutkové i hmotněprávní stránce soud věc hodnotí jako složitější, když se jednalo o problematiku vydání bezdůvodného obohacení. Závěrům stran složitosti z hlediska skutkového a hmotněprávního svědčí i to, že strany opakovaně předkládaly rozsáhlé listinné důkazy. Věc přitom byla složitá i procesně, když ve věci byla vydána celá řada procesních rozhodnutí (např. bylo rozhodováno o rozšíření žaloby, o soudních poplatcích a osvobození od soudních poplatků) a byla činěna řada jiných úkonů (např. zasílání vzájemných podání účastníků a výzvy k vyjádření, výzvy k zaplacení soudního poplatku, konalo se několik jednání u soudu, k nimž byli účastníci předvoláváni, odročování jednání k žádosti účastníků, předávání spisu mezi jednotlivými soudními instancemi). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější.

27. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Soud zároveň zaznamenal, že o urychlení posuzovaného řízení nijak aktivně neusilovala, např. podáním stížnosti, resp. žádostí o odstranění průtahů. V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

28. Pokud jde o význam řízení, soud jej hodnotí jako zanedbatelný. Jakkoli se jednalo o spor majetkové povahy, u něhož se presumuje standardní význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011), nelze přehlédnout, že žalobkyně byla rozhodnutím valné hromady ze dne 17. 3. 2015 zrušena s likvidací ke dni 1. 4. 2015. Nelze proto uvažovat o tom, že by předmět sporu původního řízení byl po podstatnou část původního řízení důležitou součástí jejího„ života“ (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Jak totiž plyne z ustálené judikatury, při určování významu řízení je třeba přihlédnout k tomu, co vše bylo pro účastníka v sázce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jestliže tedy po převážnou dobu původního řízení byla žalobkyně v likvidaci po rozhodnutí vlastního orgánu o zrušení, nelze než dovodit, že by řízení, v němž bylo rozhodováno o povinnosti žalobkyně platit původnímu žalobci, bylo pro žalobkyni nějak významné.

29. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení zaznamenal období nečinnosti, a to od 12. 2. 2014 (kdy se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito) do 27. 8. 2014 (kdy bylo ve věci nařízeno jednání), tj. cca 6 měsíců.

30. Dle soudu lze shora uvedený ojedinělý průtah ještě tolerovat. Závěr o tolerovatelnosti výjimečných a ojedinělých průtahů či jiného nekoncentrovaného postupu v řízení soud opírá o judikaturu ESLP, který zaujímá globální pohled na řízení, a dle něhož mírný průtah v jedné fázi řízení může být tolerován, jestliže celková délka řízení není nepřiměřená (viz např. rozhodnutí Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Takovým způsobem například ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (rozhodnutí o přijatelnosti Krča proti České republice ze dne 18. 3 2003).

31. Vyjma uvedeného byly úkony a rozhodnutí ze strany soudů činěny střídavě obratem, střídavě v přiměřených lhůtách, přičemž procesní postup byl relativně plynulý. K argumentaci žalobkyně se přitom výslovně uvádí, že soud nepovařuje časový úsek od podání odporu (15. 10. 2013) do jednání ve věci (12. 2. 2014) za období nečinnosti. Jednak samotné jednání bylo nařízeno již 6. 1. 2014 a dále pak dne 6. 1. 2014 došlo k rozšíření žaloby, ke kterému se zdejší žalobkyně vyjádřila dne 11. 2. 2014. Rovněž za období nečinnosti nepovažoval soud časový úsek od jednání ve věci dne 29. 6. 2015 do jednání ve věci dne 7. 3. 2016. Samotné jednání ve věci dne 7. 3. 2016 bylo nařízeno dne 28. 1. 2016, přičemž mezi jednotlivými jednáními soud obdržel vyjádření původní žalované (zdejší žalobkyně), jakož i původního žalobce, které účastníkům řízení přeposílal. Navíc byly soudu dne 26. 6. 2015 předloženy rozsáhlé listinné důkazy, se kterými se musel seznámit.

32. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení nebyla nepřiměřená, jakkoli nebyla nijak krátká, a tudíž nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

33. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že v dané věci nedošlo ani k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobkyni tudíž nemohl vzniknout ani nárok na přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu, a to v podobě finančního plnění ani konstatování porušení práva. Ze shora uvedených důvodu bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. žaloba byla zamítnuta. <b>K nákladům řízení:</b> 34. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

35. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

36. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2100 Kč odpovídající paušální náhradě za 7 úkony (písemné vyjádření k žalobě, 3x účast na jednání soudu a 3x příprava na jednání). Uvedené je odůvodněno § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Ke lhůtě k plnění:

37. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal.