12 C 174/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr Danielou Břízovou Ratajovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 300 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 68,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.

2. Žalobou doručenou soudu dne 3. 4. 2015 se žalobkyně domáhala po žalovaném shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě žalobkyně uvedla, že dne [datum] provedla technický úkon s motorovým vozidlem [registrační značka] tak, jak je provedeno v protokolu odtahu [číslo]. Žalobkyně se pokusila písemně kontaktovat žalovaného, kdy mu zasílal oznámení o provedení technického úkonu společně s fakturou [číslo] ve které byla uvedena částka za tento úkon. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanovilo příslušné nařízení hlavního města Prahy v platném znění. Jelikož žalovaný ani po uplynutí lhůty k zaplacení, neuhradil dlužnou částku ve výši 1 300 Kč, zaslala mu žalobkyně upomínku, kde jej opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil.

3. Usnesením ze dne 27. 1. 2016 byli účastníci vyrozuměni o přerušení řízení z důvodu prohlášení úpadku žalovaného. Usnesením ze dne 31. 12. 2020 byli účastníci vyrozuměni o pokračování v řízení po skončení insolvenčního řízení na majetek žalovaného.

4. Usnesením ze dne [datum] byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Žalovaný se však nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

5. Soud jednal dle ust. § 115a o. s. ř. podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i žalovaný s projednáním věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4. o. s. ř. souhlasili, postupoval soud podle tohoto zákonného ustanovení.

6. Na základě prokázaných a nesporovaných skutečností, kdy soud jednotlivá zjištění z jednotlivých důkazů v písemném vyhotovení rozsudku nevyjmenovává v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., činí tento závěr o skutkovém stavu:

7. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřizovatele Hlavního města Prahy. Žalovaný je provozovatelem vozidla [registrační značka], které bylo dne dne [datum] žalobkyní odtaženo. Žalovaný byl následně písemně vyrozuměn o provedeném technickém úkonu a současně vyzván k úhradě částky ve výši 1 300 Kč, a to na základě vystavené faktury [číslo] Cena za tento technický úkon provedený s vozidlem podle ust. § 2 odst. 2 nař. č. 13/2001 Sb. hl. m. Prahy, účinného od 1. 4. 2013, činila 1 300 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani po další upomínce ze strany žalobkyně neuhradil.

8. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil podle § 19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., dle kterých Silniční správní úřad je oprávněn rozhodnout o označení místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice nebo jejich částí, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou podle zvláštního předpisu. Rozhodnutí o označení musí být provedeno nejméně týden před dnem dočasného zákazu stání na příslušné pozemní komunikaci a na řízení silničního správního úřadu se v tomto případě nevztahují obecné předpisy o správním řízení. V případě neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu podle předchozího odstavce je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice oprávněn odstranit silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, pokud provozovatel silničního vozidla neprokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby silniční vozidlo odstranil včas sám; v tomto případě hradí náklady spojené s odstraněním silničního vozidla ten, na jehož žádost bylo silničním správním úřadem vydáno rozhodnutí. Vzhledem k uvedenému soud shledal žalobu důvodnou co do nároku na zaplacení poplatku za nucený odtah vozidla ve výši [částka] a výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku, včetně zákonných úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

9. Nad rámec uvedeného soud dodává, že ve věci byly provedeny pouze listinné důkazy předložené žalobkyní; tyto považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený. Soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil žádné skutečnosti ke své obraně ani neoznačil důkazy, vycházel soud při zjišťování skutkového stavu pouze z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 (výzva k plnění a žaloba) uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.