12 C 174/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa pro zaplacení 112 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 70 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 000 Kč od 3. 12. 2020 do 29. 6. 2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jí se žalobce domáhal zaplacení částky 42 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 112 000 Kč od 3. 6. 2020 do 28. 6. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 000 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 11.3.2021 se žalobce domáhal na žalované zaplacení celkové částky ve výši 536 534,07 Kč s příslušenstvím coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání žalobce, které bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne 28.7.2014 pro spáchání přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 trestního zákoníku. Následně bylo řízení vedeno u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] Trestní řízení bylo zahájeno dne 25.9.2013 a zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 3.4.2020 Trestní řízení tak trvalo téměř 7 let, což je dle žalobce nepřiměřeně dlouho. Žalobce proto požadoval odškodnění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 112 000 Kč. Dále žalobce požadoval částku 316 000 Kč za nezákonné trestní stíhání, a dále náhradu škody odpovídající nákladům na obhajobu ve výši 108 534,07 Kč. Žalobce dále uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 2.6.2020.

2. V podání ze dne 25.6.2021 se žalovaná vyjádřila k žalobě a učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok. Žalovaná částečně vyhověla nároku na náhradu majetkové škody, za nezákonné trestní stíhání se žalovaná omluvila a za nepřiměřenou délku trestního řízení žalovaná přiznala částku 70 000 Kč.

3. V podání ze dne 21.3.2022 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 70 000 Kč, a to v návaznosti na plnění ze strany žalované, k němuž došlo dne 29.6.2021.

4. Usnesením ze dne 3. 8. 2021 byl nárok na náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení (112 000 Kč s přísl.) vyloučen do samostatného (nadepsaného) řízení. <b>K částečnému zastavení řízení:</b> 5. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

6. Jelikož žalobce vzal ve věci částečně zpět žalobu, soud v daném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. <b>Skutková zjištění:</b> 7. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 2. 6. 2020 obrátil na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno, když mu žalovaná přiznala peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 70 000 Kč. Mezi stranami bylo dále nesporné, že žalovaná plnila částku 70 000 Kč dne 29. 6. 2021 (srov. též výpis z účtu).

8. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Odpšk“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): usnesení o zahájení trestního stíhání proti žalobci bylo vydáno dne 28. 7. 2014 pro přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobci bylo doručeno dne 12. 9. 2014, dne 17. 9. 2014 žalobce podal proti usnesení stížnost, kterou odůvodnil dne 29. 9. 2014 Trestní stíhání bylo provázáno s trestnou činností [jméno] [příjmení], který byl za obdobnou trestnou činnost následně odsouzen, kdy byl postoupen poznatek na možné krácení daně společností [právnická osoba] Trestní stíhání vůči odsouzenému [jméno] [příjmení] při obvinění žalobce teprve probíhalo a bylo vedeno u [název soudu] [spisová značka]. [jméno] [příjmení] byl pravomocně odsouzen dne 23. 9. 2016. Žalobce byl stíhán spolu s dalšími dvěma obviněnými. Dne 4. 11. 2014 byly zamítnuty jako nedůvodné stížnosti [příjmení] a [celé jméno žalobce]. Dne 5. 11. 2014 byla zamítnuta jako nedůvodná stížnost [příjmení]. Dne 2. 12. 2014 byl vyslechnut [příjmení], žalobce i [celé jméno žalobce]. Dne 3. 12. 2014 žalobce podal návrh na doplnění dokazování. Dne 28. 4. 2015 byla věc [jméno] [příjmení] spojena s věcí spoluobviněných [příjmení] a [celé jméno žalobce]. Dne 15. 6. 2015 byli obvinění vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis, což ještě v průběhu června 2015 učinili. Dne 25. 6. 2015 byl podán návrh na podání obžaloby. Policie v předchozím období zajistila smlouvy o nájmu reklamní plochy, údaje poskytnuté finančním úřadem, protokoly o výslechu obviněných a listiny s poznatky z trestní věci [jméno] [příjmení]. Dne 29. 6. 2015 žalobce a [celé jméno žalobce] podali návrh na zastavení trestního stíhání. Dne 24. 7. 2015 byla podána obžaloba. Dne 7. 8. 2015 obžalovaní podali návrh na předběžné projednání obžaloby. Dne 2. 11. 2015 byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření, neboť v rámci vyšetřování nebyly zajištěny důkazy k subjektivní stránce trestného činu. Usnesení o vrácení věci nabylo právní moci dne 17. 12. 2015, kdy stížnost státního zástupce Krajský soud v Brně zamítl. Dne 18. 2. 2016 byl spis vrácen policii s pokyny k výslechu 8 svědků. Dne 11. 5. 2016 byli obvinění upozorněni na možnost prostudovat trestní spis, což ještě v průběhu května 2016 učinili. Dne 25. 5. 2016 policie podala návrh na podání obžaloby. Dne 23. 6. 2016 byla podána obžaloba. Dne 19. 9. 2016 bylo trestní stíhání žalobce a dalších spoluobviněných soudem nepravomocně zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, když [název soudu] uzavřel, že ani dodatečným výslechem svědků se nepodařilo objasnit subjektivní stránku trestného činu kladeného obviněným za vinu a nebyly známy další důkazy. Ke stížnosti státního zástupce ze dne 5. 10. 2016 byl spis předložen krajskému soudu dne 25. 10. 2016, který dne 1. 12. 2016 usnesení o zastavení řízení zrušil, neboť obžaloba byla sice stručná, avšak odvolací soud se rozešel v náhledu na hodnocení zjištění ohledně skutkové stránky, kdy státní zástupce v druhé obžalobě již uvedl, že spoluobvinění měli vědět o zakládání fiktivních faktur za reklamu a lze tedy dovodit jejich úmysl. Spis vrácen dne 19. 12. 2016. Dne 20. 12. 2016 bylo nařízeno hlavní líčení na den 15. 5. 2017, při kterém obvinění odkázali na výpovědi z přípravného řízení a odmítli vypovídat. Hlavní líčení bylo odročeno za účelem vyžádání spisu [název soudu] [spisová značka] na neurčito. O spis bylo v pravidelných intervalech opakovaně marně žádáno a i přes urgence byl spis připojen až dne 13. 1. 2020. Dne 13. 2. 2020 soud nařídil hlavní líčení na 11. 3. 2020, při kterém byly provedeny k důkazu relevantní části spisu [název soudu] [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] byli žalobce s dalšími spoluobviněnými obžaloby zproštěni podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť obžalované skutky nebyly trestnými činy. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 4. 2020.

10. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava:</b> 11. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

12. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení:</b> 16. Jak uvedeno shora, žalobce se domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného trestního řízení. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.

17. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

18. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

19. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

20. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu posuzovaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou daného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

21. Rozhodné období posuzovaného řízení začalo ve vztahu k žalobci běžet dne 12. 9. 2014, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 3. 4. 2020, kdy bylo posuzované řízení pravomocně skončeno. Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, tedy činila cca 5 let a 7 měsíců.

22. Posuzované řízení probíhalo ve věci samé na dvou stupních soudní soustavy a před dalšími orgány činnými v trestním řízení. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy či jiných orgánů nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

23. Po skutkové i procesní stránce byla věc dle soudu složitější, když ve věci byli tři obvinění, což si vyžádalo odpovídající procesní postup i zjišťování skutkového stavu. Soud věc hodnotí jako standardně složitou po hmotněprávní stránce. V souhrnu však šlo o řízení do jisté míry složitější.

24. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce posuzovaného řízení nepodílel.

25. Pokud jde o význam řízení, tak soud jej hodnotí jako zvýšený. Vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, kterým bylo trestní stíhání žalobce, se jedná o řízení, u něhož se zvýšený význam se presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011).

26. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud neshledal průtahy v posuzovaném řízení, s výjimkou ojedinělého průtahu, resp. nekoncentrovaného postupu v souvislosti se zapůjčením spisu [název soudu], který souběžně projednával věc odsouzeného [jméno] [příjmení] [jméno] tento spis bylo opakovaně žádáno, avšak byl zapůjčen až s velkým zpožděním (období od 15. 5. 2017 do 13. 1. 2020). Ačkoliv se nejedná o bezdůvodnou nečinnost (soud v pravidelných intervalech o spis žádal), lze klást k tíži žalované, že nebyly vytvořeny dostatečné podmínky pro zapůjčení spisu, případně zvolen hospodárnější postup (např. vyžádání konkrétních listin spisu).

27. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

28. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila, a naopak žalobce sama odškodnila, byť nikoli v celé požadované výši.

29. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky (srov. bod 17 shora), soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu jeví jako nedostatečné.

30. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 68 750 Kč.

31. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. 60 000 Kč), a dále z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 8 750 Kč). Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení neodůvodňují stanovení vyšší částky, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých řízení, který typicky výrazně přesahují 10 let.

32. Vypočtená základní částka ve výši 68 750 Kč byla ponížena o 10 % odpovídající tomu, že na rozhodování v posuzovaném řízení se podílely soudy 2 stupňů soudní soustavy. Dále byla základní částka ponížena o 15 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 15 % z důvodu vyššího významu pro žalobce a o 10 % z důvodu jistého, byť ojedinělého, průtahu přičitatelného žalované. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy nedošlo k modifikaci základní částky jejím ponížením ani navýšením.

33. Jelikož žalovaná již přiznala žalobci zadostiučinění vyšší, než by přiznal zdejší soud, bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III., a žaloba byla ve zbylém rozsahu zamítnuta. <b>K úrokům z prodlení:</b> 34. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení od (nesprávného data) 3. 6. 2020 do zaplacení.

35. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

36. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 2. 6. 2020 Lhůta 6 měsíců tak žalované uplynula dne 2. 12. 2020 (středa). Žalovaná se tedy dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 3. 12. 2020 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

37. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci od uvedeného data zákonné úroky z prodlení z částky, kterou jí žalovaná již sama přiznala, avšak opožděně, do 29. 6. 2021, když žalovaná částečně plnila. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II.). Ve zbylém rozsahu soud požadované úroky z prodlení zamítl (srov. výrok III.). <b>K nákladům řízení:</b> 38. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud postupoval dle § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Jelikož žalovaná částečně plnila až po podání žaloby, zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a na žalobkyni se tak pro účely nákladů řízení hledí jako na zcela úspěšnou.

39. Náklady řízení zcela úspěšného žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

40. V daném případě byly provedeny 4 úkony právní služby; konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii) 2x účast na jednání soudu (tj. 12 400 Kč), a dále 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (tj. 1 200 Kč), tj. celkem 13 600 Kč + 21 % DPH = 16 456 Kč + soudní poplatek. <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 41. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.