12 C 176/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa pro zaplacení 195 671,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 78 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 78 000 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 117 671,23 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 195 671,23 Kč od 25. 10. 2019 do 27. 4. 2020, a z částky 117 671,23 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 700 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 24.10.2020 se domáhal žalobce zaplacení částky 151 452,05 Kč coby odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 41/2011. Žalobce uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 25.10.2019, avšak žalovaná nijak nereagovala. Ve vztahu k namítanému řízení žalobce uvedl, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], insolvenční správce [ulice] [anonymizována tři slova], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“) podal dne 31.3.2011 u Městského soudu v Praze (dále jen„ MS“) žalobu, kterou se domáhal náhrady škody ve výši cca 7,5 mil. Kč od pěti členů představenstva [anonymizováno], mezi nimiž byl rovněž žalobce. Žalovanou částku měly údajně tvořit prostředky určené k financování oprav a údržbě bytových domů ve vlastnictví [anonymizováno] a dle žalobních tvrzení měly být údajně spotřebovány na jeho provoz. Žalovaným členům představenstva [anonymizováno] bylo soudem uloženo, aby prokazovali, že jednali v roce 2003 s péčí řádného hospodáře, tedy více než sedm let před podáním předmětné žaloby. Žaloba byla nakonec zamítnuta rozsudkem MS ze dne 19.4.2018, který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23.9.2019. Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v tom, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho.

2. V podání ze dne 18.1.2021 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok dne 25.10.2019. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to zejména s ohledem na složitost namítaného řízení.

3. V podání ze dne 1.2.2022 žalobce vyjádřil nesouhlas s tvrzeními žalované, zejména ohledně složitosti namítaného řízení. Dále uvedl, že význam daného řízení byl pro něj značný, a to nejen kvůli výši žalované částky, ale rovněž pro to, že daná částka měla dle insolvenčního správce reprezentovat fondy oprav nastřádané členy [anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že posuzované řízení už trvá deset let, byla zřejmě i v současné době nezanedbatelná část členů družstva zcela jistě přesvědčena, že žaloba byla důvodná a jejich peníze vložené do fondu oprav už nikdy neuvidí. S ohledem na to, že namítané řízení trvá i nadále, žalobce rozšířil svou žalobu, a to na celkovou částku 195 671,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 25.10.2019 do zaplacení. Změna žaloby byla připuštěna při jednání soudu dne 15.2.2022.

4. Při jednání dne 15.2.2022 žalobce tvrdil zvýšený význam namítaného řízení, který odvozuje od výše částky, která byla předmětem daného řízení a zároveň tvrdil zvýšený význam v důsledku toho, že členové [anonymizováno] negativně smýšleli o žalobci. Při jednání dále žalobce omezil svůj žalobní nárok tak, že požadoval odškodnění za namítané řízení, a to pouze za období od 31. 3. 2021 do 11.1.2022.

5. V podání ze dne 22.2.2022 žalovaná uvedla, že žalobce neprokázal majetkové poměry, nadto žije ve [příjmení] [jméno]. S ohledem na to, že životní náklady ve [příjmení] [jméno] jsou mnohem vyšší než v ČR, tak není zřejmé, z jakých finančních prostředků žalobce žil, zda pracoval, případně jakých dosahoval příjmů.

6. V podání ze dne 23.2.2022 žalobce uvedl, že v době od 1.1.2001 do 31.12.2015 činil celkové vyměřovací základy žalobce 1 688 861 Kč, což v průměru odpovídá částce 112 590,73 Kč ročně. Na případné uhrazení žalované částky by tak žalovaný potřeboval příjmy za více než 66 let. Dále žalobce uvedl, že insolvenční správce podal trestní oznámení, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku a jeho prostřednictvím byli členové představenstva včetně žalobce křivě obviněni z celé řady trestných činů, a to zejména ze zpronevěry fondu oprav. Na základě toho řada členů [anonymizováno] pochybuje o morální integritě všech členů představenstva, včetně zdejšího žalobce. To se projevilo například tak, že v řízení u MS pod sp. zn. 74 Cm 11/2011, kde bylo předloženo 36 prohlášení členů samosprávy, ve kterém bylo uvedeno, že dosavadní členové představenstva (včetně zdejšího žalobce) ztratili kredit a důvěryhodnost u většiny bydlících [anonymizováno].

7. V podání ze dne 2.5.2022 žalovaná s odkazem na rozhodnutí zdejšího soudu v obdobné věci pod sp. zn. 22 C 172/2020-134 tvrdila snížený významu pro žalobce. Význam posuzovaného řízení sice pro žalobce dle žalované nebyl zanedbatelný, ale nebyl ani zvýšený. Dále žalovaná uvedla, že pocit žalobce, že žaloba proti němu nebyla podána insolvenčním správcem po právu je v podstatě standardní a integrální součást soudního řízení, ve kterém jsou závazně ukládány povinnosti a práva, o nichž je mezi účastníky veden spor. Je přitom pochopitelné, že se žalobce mohl cítit být dotčen žalobou insolvenčního správce. Podezření žalobce ze spáchání trestného činu zpronevěry nebylo předmětem posuzovaného řízení. <b>Skutková zjištění:</b> 8. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů vzal za prokázané, že se žalobce dne 25. 10. 2019 obrátil na žalovanou s žádostí o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši a z důvodů uvedených v žalobě (srov. žádost žalobce ze dne 25. 1. 2019 a přípis žalované ze dne 19. 1. 2021). Ze stanoviska žalované soud vzal za prokázané, že žádosti vyhověno nebylo (srov. stanovisko žalované ze dne 5. 1. 2021).

9. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

10. Ze spisu vedeného u MS pod sp. zn. 22 Cm 41/2011 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudu a účastníků řízení): Žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], insolvenční správce úpadce [anonymizováno], se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze ze dne 31. 3. 2011 domáhal na žalovaných: 1) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], 2) [celé jméno žalobce], 3) [jméno] [příjmení], 4) [jméno] [příjmení] a 5) Ing. [jméno] [příjmení] (dále v této části jako„ žalovaní“) náhrady škody ve výši 7 467 728 Kč za to, že jako členové představenstva úpadce nepostupovali s péčí řádného hospodáře. Škodu představovaly zálohy na opravy ve fondu oprav, které se nenacházely v dispozici dlužníka, správce tvrdil, že tyto prostředky mu nebyly předány a mohly být nesprávně spotřebovány na provoz úpadce. Dne 13. 4. 2011 byli žalovaní vyzváni k vyjádření. Žaloba byla doručena dne 22. 4. 2011 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a dne 26. 4. 2011 [jméno] [příjmení] jako žalovaným, kteří si dne 18. 11. 2011 zvolili společného právního zástupce advokátku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jejímž prostřednictvím podali dne 20. 5. 2011 vyjádření. Žalovaní žalobu neuznali a uvedli, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, žalovaní s prostředky nikdy nedisponovali, úpadce měl vyšší disponibilní prostředky, než uvádí správce, úpadce schválil účetní závěrky se ztrátou za rok 2004 až 2008. Dne 6. 6. 2011 bylo doručeno vyjádření žalovaných žalobci, který dne 7. 7. 2011 požádal o prodloužení lhůty k vyjádření, které učinil dne 21. 7. 2011. Dne 10. 8. 2011 soud požádal o stanovisko žalované, které zaslali dne 21. 9. 2011, žalovaní nadále žalobu neuznávali. Dne 7. 11. 2011 žalobce požádal o prodloužení lhůty k vyjádření, které zaslal dne 21. 11. 2011. Dne 23. 11. 2011 soud vyjádření žalobce rozeslal. Dne 10. 2. 2012 soud vyžádal spis insolvenčního řízení úpadce, po odmítnutí zapůjčení spisu soud dne 13. 2. 2012 vyžádal informaci, zda je pohledávka vůči žalovaným zapsána do majetkové podstaty úpadce, na což bylo insolvenčním soudem dne 1. 3. 2012 kladně odpovězeno. Dne 21. 3. 2012 soud nařídil jednání na 31. 5. 2012, které bylo z důvodu kolize právního zastoupení žalovaných odročeno na 12. 7. 2012. Dne 3. 7. 2012 se ve věci vyjádřili žalovaní. Dne 12. 7. 2012 se konalo ve věci první jednání ve věci. Žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] namítl, že listiny z insolvenčního spisu jsou nekompletní, zástupci žalobce bylo uloženo doložit originální rozvahu, neboť založil nezdařilou kopii, současně mu bylo uloženo založit kompletní účetní závěrku a stanovisko účetní společnosti k rekonstrukci účetnictví. Zástupce žalobce též navrhl výslech svědka [jméno] [příjmení]. Soud provedl dokazování větším množstvím listinných důkazů, za účelem dalšího dokazování bylo jednání odročeno na 11. 10. 2012. Dne 10. 8. 2012 žalobce informoval soud o trestním řízení proti žalovaným. Dne 6. 9. 2012 žalobce doplnil do spisu další listinné důkazy. Pro rozsáhlost příloh, nebyly důkazy tištěny a byly ponechány v elektronické podobě. Dne 2. 10. 2011 soud vyžádal zprávu o stavu trestního řízení. Do spisu byl založen i rozbor účetnictví úpadce. Dne 11. 10. 2012 se konalo jednání, soud provedl další listinné důkazy a žalovaným podle § 118a odst. 3 o. s. ř. uložil označit důkazy k prokázání, že jednali s péčí řádného hospodáře, neboť z provedeného dokazování to neměl za prokázané. Zástupkyně žalovaných si vzhledem k rozsáhlosti materiálů, které musí opatřit, vyžádala lhůtu 60 dní pro doplnění, kterou jí soud udělil. Za účelem dalšího dokazování bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 7. 12. 2012 se žalovaní vyjádřili a navrhli k důkazu množství listinných důkazů. Dne 11. 12. 2012 soud vyjádření rozeslal. Dne 4. 2. 2013 žalobce navrhl vyslechnout svědkyni [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 14. 2. 2013 se konalo ve věci jednání. Při tomto jednání žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] sdělil, že před jednáním odvolal plnou moc pro advokátku JUDr. [jméno] [příjmení]. Ve věci se rovněž vyjádřil těsně před jednáním zástupce žalobce, který se za svůj postup soudu i stranám omlouval. Soud provedl důkaz větším množství listin. Za účelem výslechem svědků navržených žalobcem bylo jednání odročeno na 23. 4. 2013. Dne 16. 4. 2013 se ve věci vyjádřil žalobce. Dne 23. 4. 2013 se konalo ve věci jednání s výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], který odmítl vypovídat, neboť nebyl zbaven mlčenlivosti. Důvody mlčenlivosti sdělil svědek až při jednání. Zástupci žalobce bylo uloženo, aby podal zprávu, zda žalobce svědka zbavil mlčenlivosti. Žalovaní navrhli výslech svědkyně [jméno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno na 25. 6. 2013. Dne 14. 5. 2013 navrhl žalobce provedení výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]. Dne 25. 6. 2013 při jednání soud vyslechl svědky [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno], za účelem pokračování výslechu svědka [příjmení] bylo jednání odročeno na 12. 9. 2013. Dne 27. 8. 2013 žalobce doplnil žalobní tvrzení. Dne 10. 9. 2013 a 12. 9. 2013 se ve věci vyjádřili žalovaní a předložili další důkazy. Dne 12. 9. 2013 se z jednání omluvil svědek [příjmení], neboť byl účastníkem dopravní nehody na cestě na jednání. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy a nepřipustil opakované slyšení svědkyně [příjmení], jak navrhovali žalovaní. Při jednání zástupkyně žalovaných navrhla, aby byl slyšen svědek [jméno] [příjmení]. Za účelem výslechu tohoto svědka a svědka [příjmení] bylo jednání odročeno na 14. 11. 2013. Téhož dne se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut svědek [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno na 4. 3. 2014. Účastníkům byl nabídnut dřívější termín 30. 1. 2014, avšak zástupkyně žalovaných [číslo] měla v tomto termínu kolizi s jiným jednáním. Dne 22. 11. 2013 navrhli žalovaní [číslo] připojení trestního spisu, ve kterém byla jejich věc odložena. Dne 24. 2. 2014 žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] založil do spisu další důkazy. Dne 3. 3. 2014 zástupkyně žalovaných označila konkrétní důkazy, které žádala z trestního spisu provést. Dne 4. 3. 2014 se konalo jednání, při kterém soud provedl důkaz trestním spisem a dalšími listinnými důkazy. Žalovaný [číslo] založil do spisu část účetnictví úpadce na CD. Za účelem dalšího dokazování bylo jednání odročeno na 13. 5. 2014. Dne 7. 5. 2014 se vyjádřil žalobce. Dne 13. 5. 2014 se vyjádřili žalovaní [číslo]. Dne 13. 5. 2014 se konalo jednání, při kterém soud Žalovaný [číslo] se při jednání obsáhle vyjádřil a navrhl připojení soudních tří spisů o náhradu škody a výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Za účelem dalšího dokazování, zejména výslechem navržené svědkyně bylo jednání odročeno na 10. 7. 2014. Téhož dne se konalo jednání s výslechem svědkyně [příjmení] a soud provedl důkaz dvěma soudními spisy, když důkaz třetím soudní spis byl shledán jako irelevantní. Soud provedl dokazování i dalšími listinami. Účastníkům byla poskytnuta lhůta 60 dní pro označení dalších důkazů a za účelem dalšího dokazování a přednesu závěrečných návrhů bylo jednání odročeno na 9. 10. 2014. Dne 8. 9. 2014 se žalovaní [číslo] vyjádřili a předložili další důkazy. Z důvodu zdravotní indispozice soudce bylo jednání odročeno na 18. 11. 2014. Téhož dne se konalo další dokazování. Soud provedl důkaz listinnými důkazy, přičemž soud zjistil, že peněžní deníky byly založené v neúplné podobě, žalobci bylo uloženo dodat účetní deníky úpadce za roky 2004 – 2008 a za účelem dalšího dokazování bylo jednání odročeno na 13. 1. 2015, když žalovaným byla poskytnuta lhůta k doplnění dalších důkazů. Dne 27. 11. 2014 žalobce založil do spisu další důkazy, které nebyly pro obsáhlost vytištěny. Dne 18. 12. 2014 a 13. 1. 2015 se ve věci vyjádřili žalovaní [číslo] doplnili další důkazy. Dne 13. 1. 2015 se konalo jednání s přehráním účetních deníků. Žalobci bylo uloženo, aby do 60 dnů zajistil stanovisko společnosti, která zpracovávala rekonstrukci účetnictví. Za účelem dalšího dokazování a přednesu závěrečných návrhů soud odročil jednání na 24. 2. 2015. Dne 9. 2. 2015 se vyjádřil žalobce, dne 12. 2. 2015 vyzval k vyjádření žalované. Dne 16. 2. 2015 a 19. 2. 2015 se žalovaní [číslo] vyjádřili a doplnili důkazy. Dne 24. 2. 2015 se konalo ve věci jednání s provedením dokazování a za účelem přednesu závěrečných návrhů bylo jednání odročeno na 9. 4. 2015. Dne 26. 3. 2015 a 31. 3. 2015 a 8. 4. 2015 se vyjádřili žalovaní [číslo]. Dne 31. 3. 2015 a 7. 4. 2015 se vyjádřil žalovaný [číslo]. Dne 31. 3. 2015 se vyjádřil žalobce. Dne 9. 4. 2015 byla žaloba zamítnuta. Z důvodu rozsáhlého dokazování a složité materie byla prodloužena lhůta pro vypracování písemného vyhotovení rozsudku do 9. 6. 2015. Dne 17. 6. 2015 se žalobce odvolal. Dne 2. 7. 2015 se odvolal žalovaný [číslo] do nákladového výroku. Dne 3. 7. 2015 byl žalobce vyzván k doplnění odvolání. Dne 16. 7. 2015 žalobce vzhledem k rozsáhlosti kauzy žádá o prodloužení lhůty. Dne 31. 7. 2015 žalobce své odvolání doplnil. Dne 26. 8. 2015 se žalovaný [číslo] již právně zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyjádřil k odvolání. Dne 1. 9. 2015 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dne 24. 6. 2016 Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek bez nařízení jednání, neboť soud prvního stupně svůj závěr, že žalobce neprokázal vznik škody a žalovaní prokázali, že vynaložili veškeré úsilí na to, aby účetnictví a hospodaření úpadce bylo průhledné, nemají oporu v provedeném dokazování a úvahy soudu nejsou přezkoumatelné, soud rovněž řešil otázky odborné, které mu nepřísluší, a soud žalobce nepoučil podle § 118a o. s. ř., ačkoliv žalobu fakticky zamítl na neprokázání vzniku škody. Soud prvního stupně se potýkal s problémem neúplnosti účetnictví úpadce i [anonymizována dvě slova] (příkazce úpadce), jak ověřoval soud účtování sdružení nelze z rozsudku zjistit. Odvolací soud pak shrnul, že rozsudek je zcela nepřezkoumatelný a místy i nesrozumitelný. Soudu prvního stupně bylo uloženo žalobce poučit dle § 118a o. s. ř. a další rozsudek srozumitelně odůvodnit. Dne 4. 7. 2016 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 23. 9. 2016 soud nařídil jednání na 24. 11. 2016. Dne 22. 11. 2016 žalobce doplnil tvrzení. Dne 24. 11. 2016 se konalo jednání, při kterém byl žalobce poučen dle § 118a o. s. ř. a žalobci byla poskytnuta lhůta 30 dní. Jednání odročeno na 26. 1. 2017. Dne 20. 12. 2016 žalobce doplnil tvrzení. Dne 6. 1. 2017 se vyjádřil žalovaný [číslo]. Dne 11. 1. 2017 se vyjádřili i zbývající žalovaní a založili do spisu další důkazy. Dne 17. 1. 2017 se vyjádřil žalobce. Dne 26. 1. 2017 soud provedl dokazování listinnými důkazy. S ohledem na to, že nebylo ověřeno, jaká částka se ke dni 16. 4. 2009 nacházela ve fondu oprav, soud hodlal vypracovat znalecký posudek. Jednání bylo odročeno na neurčito. Po sdělení otázek na znalce soud dne 16. 3. 2017 zadal znalecký posudek z oboru účetní evidence. Dne 4. 4. 2017 soud spis zaslal znaleckému ústavu. Dne. 4. 5. 2017 znalecký ústav požádal o předložení dokladů a upřesnění otázek, což soud učinil obratem. Dne 7. 7. 2017 byl znalecký posudek doručen soudu. Po jeho rozeslání bylo dne 14. 8. 2017 rozhodnuto o znalečném. Dne 25. 9. 2017 soud nařídil jednání na 14. 1. 2017. Dne 7. 11. 2017 se žalobce vyjádřil a založil do spisu další znalecký posudek z jiného soudního řízení. Dne 14. 11. 2017 se konalo jednání s výslechem znalkyně. Za účelem dodatečných dotazů na znalkyni bylo jednání odročeno na 22. 2. 2018. Dne 21. 12. 2017 se k věci vyjádřili žalovaní [číslo] žalobce. Dne 27. 12. 2017 se vyjádřil žalovaný [číslo]. Dne 8. 1. 2018 soud zadal doplnění znaleckého posudku, dne 31. 1. 2018 znalecký ústav posudek doplnil. Dne 22. 2. 2018 soud opětovně vyslýchal znalkyni. Za účelem zhodnocení důkazů a vypracování závěrečných návrhů bylo jednání odročeno na 19. 4. 2018. Dne 20. 3. 2018 soud rozhodl o znalečném. Dne 6. 4. 2018 se vyjádřil žalobce. Dne 10. 4. 2018 se vyjádřili žalovaní [číslo]. Dne 19. 4. 2018 se vyjádřil žalovaný [číslo]. Dne 19. 4. 2018 soud žalobu opět zamítl. Soud dospěl k závěru, že správce je osobou oprávněnou škodu žalovat, avšak neprokázal, že by úpadci vznikla škoda. Dne 5. 6. 2018 se žalobce odvolal. Dne 9. 7. 2018 se vyjádřili žalovaní [číslo] k podanému odvolání. Dne 19. 7. 2018 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze, který až dne 10. 6. 2019 nařídil jednání na 25. 7. 2019. Dne 8. 5. 2019 se vyjádřil žalovaný [číslo] k podanému odvolání. Dne 25. 7. 2019 se konalo jednání, při kterém odvolací soud poučil účastníky o předběžném právním názoru. Strany si vyžádaly prostor pro smírná řešení sporu, jednání bylo odročeno na 23. 9. 2019. Dne 19. 9. 2019 se žalovaní [číslo] vyjádřili. Dne 23. 9. 2019 odvolací soud rozsudek potvrdil. Odvolací soud změnil nákladový výrok, kdy žalovaným [číslo] byla přiznána náhrada nákladů v rozsahu 6 520 114 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 370 308 Kč, žalovanému [číslo] byla přiznána náhrada nákladů v rozsahu 96 050 Kč Odvolací soud označil skutková zjištění soudu prvního stupně za správná, žalobce byl k žalobě aktivně legitimován, tvrzení žalobce o vzniku škody schodkem na pasivním účtu bylo vyloučeno, využití prostředku fondu k úhradě jiného závazku úpadce by bylo porušení rozpočtové kázně, avšak úpadce by nepoškozovala. Při posouzení otázky náhrady nákladů řízení odvolací soud uvedl, že vzhledem k výši žalobou uplatněné částky, kterou měli solidárně zaplatit žalovaní, měl spor pro žalované značný (existenční) význam. Pokud žalovaní realizovali svoje právo na právní pomoc a pouze prvních 9 úkonů bylo učiněno za účinnosti nákladové vyhlášky, soud spočetl náklady podle advokátního tarifu. Dne 30. 12. 2019 bylo podáno dovolání. Dne 20. 1. 2020 bylo dovolání doručeno žalovaným. Dne 26. 2. 2020 byla věc předložena Nejvyššímu soudu. Dne 6.1.2021 byl zmíněný spis zapůjčen zdejšímu soudu ke sp.zn. 22 C 172/2020, následně bylo jeho vrácení urgováno. Spis vrácen Nejvyššímu soudu dne 1.4.2021. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.9.2021, čj. 27 Cdo 647/2020-1038, bylo odmítnuto dovolání žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], insolvenčního správce dlužníka [anonymizováno], proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23.9.2019, čj. 6 Cmo 216/2018-1001. Dne 30.9.2021 byl spis vrácen Městskému soudu v Praze. Usnesením Ústavního soudu ze dne 21.1.2020, sp.zn. I. ÚS 33/20 a I. ÚS 44/20, byly ústavní stížnosti spojeny do jednoho řízení, když se jednalo o stížnosti žalovaných v posuzovaném řízení, vedeném u Městského soudu v Praze. Usnesením Ústavního soudu I. ÚS 33/20 ze dne 20.9.2021, byly ústavní stížnosti 5 žalovaných v posuzovaném řízení (včetně zdejšího žalobce) napadající rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23.9.2019 odmítnuty pro předčasnost, přičemž se stěžovatelé domáhali zrušení části rozhodnutí vrchního soudu, jímž nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Přípisem ze dne 1.12.2021 Ústavní soud potvrdil, že obdržel návrh zdejšího žalobce na zahájení řízení, který bude nadále veden pod sp.zn. II. ÚS 3195/21. Usnesením Ústavního soudu ze dne 4.1.2022, sp.zn. IV. ÚS 3188/2001, byla ústavní stížnost insolvenčního správce odmítnuta. Usnesením Ústavního soudu ze dne 28.2.2022, sp.zn. II. ÚS 3195/21, byla ústavní stížnost žalobce (a dalších stěžovatelů) odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.

11. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Soud pro nadbytečnost zamítl provedení zvukového záznamu z jednání u MS sp. zn. 22 Cm 41/2021 ze dne 10.11.2012 a přípis [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 25.1.2022, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn na základě shora provedeného dokazování. <b>Právní úprava:</b> 12. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

13. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Dle § 3 zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily mj. a) státní orgány či b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Dle § 4 zákona se pak za výkon státní správy podle § 3 považují mj. také úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Činnost soudního exekutora, případně jeho zástupce, se považuje za úřední postup.

15. Podle § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení věci:</b> 19. Žalobce se domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši 195 671,23 Kč s přísl., a to z titulu nepřiměřené délky namítaného řízení.

20. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy na straně žalobkyně a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

21. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

22. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

23. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

24. V dané věci začalo rozhodné období namítaného řízení běžet dne 22. 4. 2011, kdy byla žalobci doručena žaloba, a konec rozhodného období soud spatřuje v datu 11. 1. 2022, když žalobce takto vymezil rozhodné období, za něž požaduje odškodnění. Celková doba původního řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce, tedy činila cca 10 let a 9 měsíců.

25. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na třech stupních soudní soustavy a opakovaně u Ústavního soudu. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

26. Po skutkové i hmotněprávní stránce soud věc hodnotí jako složitou, když se jednalo o problematiku náhrady škody, kterou měli způsobit členové statutárního orgánu v důsledku porušení povinnosti člena představenstva postupovat s péčí řádného hospodáře. V posuzovaném řízení bylo prováděno velké množství listinných důkazů, znaleckým posudkem z oboru účetnictví a výslechem několika svědků. Posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní, když účastníci podávali obsáhlá podání s průběžnými návrhy na dokazování, bylo činěno velké množství dalších procesních úkonů a rozhodnutí soudů, včetně odročování jednání k žádosti účastníků. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako velmi složitou.

27. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že vzhledem k předmětu původního řízení, tj. náhrada majetkové škody ve výši 7 467 728 Kč s příslušenstvím (byť rozdělené mezi dalších 5 žalovaných), se jednalo o řízení s vyšším významem, ačkoli šlo o spor majetkové povahy, u něhož se nepresumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Soud totiž v daném ohledu vyšel ze závěrů odvolacího Městského soudu v Praze v obdobné věci sp. zn. 17 Co 127/2021, dle něhož je v daném případě význam řízení pro žalobce značný, neboť žalobce je po dobu trvání řízení vystaven nejistotě, že mu bude zaplacení takto vysoké částky uloženo.

28. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.

29. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že byly shledány průtahy, a sice v období od 19. 7. 2018 do 10. 6. 2019. Dále soud spatřuje„ nekoncentrovaný“ postup soudů v podobě rozsudku ze dne 9. 4. 2015, který byl zrušen jako nepřezkoumatelný.

30. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že soud nehodnotil tvrzená pochybení soudů v podobě přenosu důkazního břemene a dalších dle žalobce chybných postupů. Zdejší soud totiž nemůže posuzovat, zda soudy postupovaly správně po stránce věcné, jak měly provádět dokazování apod., neboť odškodňovací řízení není řízením revizním (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Rovněž je třeba respektovat zásadu promptnosti odškodňovacího řízení, jež mj. vylučuje samostatné právní posuzování jednotlivých otázek, jež byly řešeny soudy v posuzovaném řízení, a přihlíží naopak k zásadním procesním pochybením, jako jsou průtahy v řízení, nerespektování závazného právního názoru soudu vyššího stupně atd. (srov. např. rozsudek ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1718/2019). <b>31. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka původního byla nepřiměřeně dlouhá.</b> 32. S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavřel, že v dané věci došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobkyně, a bylo tedy na žalované, aby ji vyvracela.

33. Vzhledem ke shora uvedenému tak soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny kumulativní podmínky pro vznik odpovědnosti žalované a že požadavek žalobkyně je tudíž co do základu oprávněný. Samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné, a to zejména z toho důvodu, že význam původního řízení byl pro žalobce vyšší.

34. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji výše), shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce částkou 78 000 Kč. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel (v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu - viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009 či stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 (R 58/2011 civ.)) ze sazby 16 000 Kč za první 2 roky řízení a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení (tj. 144 000 Kč); dále z částky 1 333 Kč za každý další měsíc (tj. 12 000 Kč odpovídající dalším 9 měsícům). Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení odůvodňují stanovení vyšší částky, neboť posuzované řízení přesáhlo 10 let.

35. Vypočtená základní částka ve výši 156 000 Kč byla ponížena o 40 % z důvodu počtu soudních instancí, které se podílely na rozhodování, a o 20 % z důvodu celkové složitosti věci celkové složitosti. Dále došlo ke snížení o dalších 10 % z důvodu sdílení újmy mezi žalobci. Vypočtená základní částka byla naopak navýšena o 10 % z důvodu postupu soudů v původním řízení spočívajícího v průtahu a vydání nepřezkoumatelného rozsudku a o dalších 10 % z důvodu vyššího individuálního významu pro žalobce. Ve výsledku tedy došlo ke snížení základní částky o 50 %, tj. na výslednou částku 78 000 Kč.

36. Soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (srov. výrok II.). <b>K úrokům z prodlení:</b> 37. Žalobce ve své žalobě rovněž požadoval úroky z prodlení od nesprávného data 25. 10. 2019.

38. Podle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

39. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě 25. 10. 2019 Lhůta 6 měsíců tak žalované uplynula dne 27. 4. 2020 (poslední den lhůty 25. 4. 2020 byla sobota, pročež došlo k posunutí posledního dne lhůty na nejbližší následující pracovní den, tj. pondělí 27. 4. 2020, kdy byl zároveň poslední den lhůty - k tomu srov. § 607 o.z.). Žalovaná se tedy dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 28. 4. 2020 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

40. Z uvedeného důvodu soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem (tj. 8,05 % ročně, přičemž zákonná sazba úroků z prodlení v uvedené době činila 10 % ročně) od uvedeného data do zaplacení, a za zbývající požadované období byly zamítnuty. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (viz výroky I. a II.). <b>K nákladům řízení:</b> 41. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku (žalobce byl zastoupen nikoli advokátem, ale obecným zmocněncem).

42. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

43. Zcela úspěšnému žalobci tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 700 Kč odpovídající soudnímu poplatku ve výši 2 000 Kč a paušální náhradě za 9 úkonů (podání žaloby, další 2 vyjádření ve věci, účast na 3 jednáních a 3x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Ke lhůtě k plnění:

44. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.