12 C 177/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa za účasti vedlejšího účastníka celé jméno vedlejšího účastníka bytem adresa vedlejšího účastníka pro zaplacení 320 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 58 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 58 000 Kč od 18. 9. 2018 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 262 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 320 000 Kč od 16. 6. 2018 do 17. 9. 2018 a z částky 262 000 Kč od 18. 9. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 53 606,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 29. 8. 2018 se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky 680 516,20 Kč coby náhrady újmy za nesprávný úřední postup exekutora [celé jméno vedlejšího účastníka], [exekutorský úřad], v exekuci vedené pod sp.zn. [číslo jednací]. Žalobkyně uvedla, že jí vznikla majetková i nemajetková újma v důsledku nesprávného úředního postupu exekutora, tedy vedlejšího účastníka, který dne 19. 2. 2014 vydal exekuční příkaz č.j. [číslo jednací], kterým rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy žalobkyně coby manželky povinného. V provádění tohoto způsobu exekuce srážkami ze mzdy exekutor pokračoval i po 30. 6. 2015, a to navzdory nabytí účinnosti novely zákona č. 120/2021 Sb., exekuční řád (novela provedena zákonem č. 139/2015 Sb.), podle níž není provádění exekuce srážkami ze mzdy manžela povinného od 1. 7. 2015 přípustné. Ačkoliv měl vedlejší účastník zákonnou povinnost zrušit exekuční příkaz a nařízený způsob vedení exekuce zastavit, v exekuci přesto pokračoval. V provádění exekuce pokračoval exekutor i po rozvodu manželství žalobkyně a povinného manžela, k němuž došlo rozsudkem [název soudu] ze dne 16. 3. 2016. Jelikož exekutor nezrušil exekuční příkaz a v protiprávním vedení exekuce pokračoval, domáhala se žalobkyně zastavení exekuce. Dne 3. 8. 2017 rozhodl [název soudu] usnesením č.j. [číslo jednací] tak, že se exekuce v části, kde bylo rozhodnuto o jejím provedení srážkami ze mzdy žalobkyně, exekučním příkazem soudního exekutora ze dne 19. 2. 2014, zastavuje. [název soudu] v daném rozhodnutí poukázal na to, že způsob vedení exekuce není od 1. 7. 2015 možný, tedy že je v rozporu s exekučním řádem. Zmíněné rozhodnutí [název soudu] nabylo právní moci až dne 29. 11. 2017. Exekutor však v provádění zastavené exekuce pokračoval a exekuční příkaz zrušil až usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne 12. 2. 2018, a to na základě výslovné výzvy žalobkyně, aby protiprávního jednání zanechal.

2. Žalobkyně dále uvedla, že exekutor měl zákonnou povinnost zrušit exekuční příkaz již od 1. 7. 2015. Žalobkyně spatřuje nesprávný úřední postup vedlejšího účastníka v tom, že nezrušil exekuční příkaz, který byl po 1. 7. 2015 nezákonný. Za dobu, kdy probíhala exekuce protiprávně, bylo ze mzdy žalobkyně strženo celkem 312 697 Kč, čímž jí vznikla škoda.

3. Žalobkyně dále požadovala odškodnění za nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena nesprávným úředním postupem vedlejšího účastníka. Žalobkyně uvedla, že po celou dobu protiprávně vedené exekuce pracovala jako učitelka na základní škole, přičemž oprávněnému nic nedluží, vymáhaný dluh je dluhem jejího bývalého manžela. Za dané situace tedy žalobkyně nebyla dlužníkem oprávněného ani manželkou povinného a dostala se nezákonnou svévolí exekutora na dobu více než 2,5 roku do majetkové nouze, pročež velkou část její mzdy exekutor protiprávně strhával a žalobkyně tak musela vyjít z mála. To představovalo výrazný zásah do života žalobkyně, za což požadovala zadostiučinění ve výši 10 000 Kč za každý měsíc nezákonně vedené exekuce, tj. celkem 320 000 Kč za 32 měsíců. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů, které musela vynaložit na to, aby se bránila nesprávnému úřednímu postupu vedlejšího účastníka. Tím jí vznikly náklady na právní zastoupení ve výši 47 819,20 Kč, jejichž náhrady se žalobkyně rovněž domáhala.

4. V podání ze dne 25. 9. 2018 žalobkyně doplnila, že nezákonná exekuce vedená proti žalobkyni vedla k výraznému snížení její životní úrovně, kdy jí bylo od července 2015 do prosince 2017 nezákonně strháváno v průměru více než 10 000 Kč měsíčně, což je pro žalobkyni, která byla učitelkou na základní škole, velmi vysoká částka. Po zmíněnou dobu žalobkyně musela vyjít s nejnižším stanoveným minimem, které nelze postihnout v rámci exekuce, a tomu musela přizpůsobit svou životní úroveň. To pro žalobkyni představovalo zásah do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, a práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací dle čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyni měsíčně zůstalo k dispozici cca 13 000 Kč, přičemž 8 000 Kč činil nájem bytu, reálně tedy žalobkyně musela přežívat z částky 5 000 Kč měsíčně, čemuž musela přizpůsobit celý svůj život, své stravování, oblékání, společenské aktivity i využití volného času. Žalobkyně si nemohla pořídit auto (její auto bylo ještě za trvání manželství v exekuci prodáno), v důsledku čehož byla velmi omezená v tom, kam mohla cestovat, ať již na běžné nákupy, návštěvy známých či na víkendové výlety. Žalobkyně nemohla po dobu nezákonně vedené exekuce jezdit na dovolenou ani řešit mimořádné situace. Když se jí rozbila pračka, tak si nemohla koupit novou, ale nakonec musely pomáhat děti. Žalobkyně se tedy cizí vinou dostala do životní situace, kdy si nebyla schopna obstarat základní ani věci v domácnosti, pokud náklady na ně převyšovaly pár set korun.

5. Usnesením ze dne 7. 3. 2019 bylo řízení zastaveno co do nároku na náhradu škody ve výši 312 697 Kč a náhradu škody ve výši 47 819,20 Kč pro nezaplacení soudního poplatku.

6. V podání ze dne 4. 6. 2019 se vyjádřila žalovaná a učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila své nároky dne 15. 3. 2018. Žalovaná o žádosti rozhodla stanoviskem ze dne 15. 6. 2018, kterým žádosti nevyhověla. Žalovaná má za to, že v dané věci chybí odpovědnostní titul. Dle žalované z novelizovaného znění občanského soudního řádu a exekučního řádu nevyplývá žádná zákonná povinnost soudního exekutora podrobit jím vydané exekuční příkazy přezkumu jejich přípustnosti. Jsou to naopak účastníci exekučního řízení, kteří jsou aktivně legitimováni k podání návrhu na zastavení exekuce a kteří se s ohledem na zásadu vigilantibus iura scripta sunt mají brát o svá práva. Žalobkyně však důvody k zastavení exekuce namítla až v jejím odvolání podaném dne 19. 8. 2016. Žalovaná proto navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.

7. V podání ze dne 23. 9. 2020 žalobkyně odkázala na § 46 odst. 1 exekučního řádu, dle něhož je soudní exekutor povinen postupovat rychle, účelně a zároveň dbát ochrany a práv účastníků i třetích osob. Výhradním oprávněním soudního exekutora je, aby v každém konkrétním případě posoudil, jakým způsobem bude exekuce provedena. Povinnost exekutora dbát ochrany práv účastníků a třetích osob dotčených jeho postupem se vztahuje na celé exekuční řízení. Vedlejší účastník tedy byl povinen s ohledem na své postavení úřední osoby přezkoumávat, zda jsou jím vydané exekuční příkazy v souladu se zákonem, tedy měl přezkoumat i to, zda v případě žalobkyně není provádění exekuce po 1. 7. 2015 nezákonné. Exekutor má zároveň povinnost zrušit nezákonný exekuční příkaz. Dle žalobkyně není v právním státě přípustné, aby účastníci řízení upozorňovali orgány veřejné moci na změnu právní úpravy a na důsledky z toho plynoucí, a nelze po účastnících požadovat, aby kontrolovali, zda orgán veřejné moci postupuje v souladu se zákonem. Nadto žádné pochyby o nutnosti zrušit exekuční příkaz nemohly nastat poté, co dne 16. 3. 2016 došlo k rozvodu manželství, o čemž žalobkyně informovala vedlejšího účastníka v návrhu na zastavení exekuce ze dne 13. 6. 2016. Žalobkyně dále uvedla, že ze strany penzijní společnosti byla na účet vedlejšího účastníka uhrazena částka 29 191 Kč dne 29. 7. 2016. Zmíněná částka byla stržena neoprávněně, stejně jako v případě srážek ze mzdy.

8. V podání ze dne 25. 9. 2020 se ve věci vyjádřil vedlejší účastník, který navrhl zamítnutí žaloby. Vedlejší účastník uvedl, že žalobkyně měla po celou dobu řízení možnost podat návrh na odklad či zastavení provedení exekuce, což neučinila. Výplata plnění tak zjevně byla způsobena spoluzaviněním žalované, která nevyvinula žádnou procesní aktivitu k tomu, aby byla škoda bezpečně odvrácena. Tvrzenou nemajetkovou újmu si tedy žalobkyně svou procesní pasivitou způsobila sama.

9. Dne 29. 9. 2020 se ve věci konalo jednání, během něhož byla žalobkyně poučena a vyzvána dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k nemajetkové újmě.

10. V podání ze dne 29. 10. 2020 žalobkyně uvedla, že jí vznikla nemajetková újma v důsledku nezákonného způsobu při vedení exekuce, kdy tak musela žít po dobu 2,5 roku s minimem prostředků, které jí ze zákona nemohlo být zabaveno. Postup vedlejšího účastníka zásadním způsobem ovlivňoval každodenní život žalobkyně, kdy jí na běžné náklady, s výjimkou nájmu, zbývala částka necelých 6 000 Kč. Žalobkyně musela vyloučit jakékoliv výdaje, které nebyly nezbytně nutné. Její život se tak prakticky omezil pouze na práci a aktivity, do kterých nebylo nutné investovat. Žalobkyně se nemohla věnovat svým koníčkům. Při nakupování musela neustále hlídat, které položky si může dovolit, přičemž si nemohla pořizovat praktické věci do domácnosti. Neměla dostatek prostředků pro případ jakékoliv mimořádné situace a musela hledat v takových situacích pomoc u rodiny či přátel. To bylo pro žalobkyni velmi pokořující a stresující. Žalobkyně žila v neustálé nejistotě, zda jí budou stačit příjmy, pokud se stane cokoliv nepředvídatelného. Tato situace způsobovala žalobkyni rovněž psychické i zdravotní problémy, zejména nespavost. Žalobkyně rovněž byla připravena o možnost vytvářet si jakékoliv úspory, musela omezit či zcela vynechat dosavadní společenské aktivity, jako divadlo, do kterého dříve pravidelně chodila, či návštěvy přátel, které nebylo možné realizovat bez vynaložení určitých prostředků. Nemohla chodit na kosmetiku, ke kadeřnici či na masáže. Žalobkyně si musela též odpírat své koníčky, mezi které patřilo plavání či lyžování. Žalobkyně v minulosti často jezdila na dovolené do zahraničí a každý rok vyrážela na víkendový pobyt či alespoň na jeden den do Rakouska na lyže. Poté si ale nemohla žádné takové cesty dovolit, a to ani po České republice.

11. Dne 16. 4. 2021 se ve věci konalo jednání, během něhož žalobkyně uvedla, že v rámci prováděné exekuce došlo nejen ke strhávání části mzdy na základě exekučního příkazu srážkami ze mzdy, ale došlo i k exekuci spoření, které měla u [obec] [anonymizováno] [ulice] účastník totiž provedl exekuci přikázáním pohledávky na účtu třetí osoby. Žalobkyně dále postavila najisto, že se domáhá odškodnění nemajetkové újmy za období až do konce února 2018, a to i přesto, že exekuční řízení bylo ve vztahu k ní zastaveno pravomocně dne 29. 11. 2017 (doložka vyznačena dne 19. 12. 2017). Žalobkyně byla poučena a vyzvána dle § 118a odst. 1 a 3. o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k důvodu, ze kterého požaduje odškodnění nemajetkové újmy za délku 32 měsíců, tedy do konce února 2018, dále ke konkretizaci újmy, která jí měla být způsobena ukončením smlouvy u [obec] [anonymizováno] vedlejším účastníkem, a rovněž k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k intenzitě nemajetkové újmy způsobené projednávanou exekucí a postupem exekutora za situace, kdy na majetek žalobkyně bylo vedeno více jiných exekucí v dané době, které byly zahájeny dříve, než započaly srážky ze mzdy, které jsou předmětem tohoto řízení.

12. V podání ze dne 16. 6. 2021 žalobkyně doplnila a postavila najisto, že namítá nesprávný úřední postup vedlejšího účastníka, který v období od 1. 7. 2015 do 21. 12. 2017 prováděl vůči žalobkyni exekuci způsobem, který již exekuční řád neumožnoval. Nadto žalobkyně již od 16. 3. 2016 nebyla manželkou povinného v exekuci, pročež ani z tohoto důvodu nemohl exekuci provádět. Za to žalobkyně požadovala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 320 000 Kč, což považuje za adekvátní výši odškodnění, a to i s ohledem na částku, která jí byla skutečně exekutorem neoprávněně stržena (tj. 279 675 Kč). Žalobkyně dále tvrdila, že ačkoli byly na její majetek vedeny exekuce i předtím, než došlo k předmětnému nesprávnému úřednímu postupu vedlejšího účastníka, právě takto způsobenou újmu vnímala intenzivněji proto, že k ní vůbec nemuselo dojít. Pokud by vedlejší účastník dodržoval Ústavu a zákony, a jednal v souladu s nimi, tak útrapy žalobkyně mohly skončit o 2 roky dříve. Pro žalobkyni to bylo o to více frustrující, že byl její majetek postihován i poté, co se s manželem rozvedla. Žalobkyně tvrdila další nesprávný úřední postup vedlejšího účastníka spočívající v jednání ve vztahu k [obec] spořitelně ohledně smlouvy o životním pojištění, avšak tímto postupem jí nemajetková újma nevznikla, pročež nepožadovala žádné odškodnění.

13. Ve vyjádření ze dne 15. 10. 2021 žalovaná odkázala na majetkové poměry žalobkyně a uvedla, že si musela být vědoma finančních problémů, které se začaly projevovat již v roce 2010, kdy bylo nařízeno předběžné opatření vztahující se k nemovitostem ve SJM. Tvrzená újma žalobkyně tedy vznikala již dříve, než došlo k nesprávnému úřednímu postupu vedlejšího účastníka. Žalovaná rovněž odkázala na hodnotu nemovitostí, které žalobkyně spoluvlastní se svým bratrem. <b>Skutková zjištění:</b> 14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

15. Ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne 15. 3. 2018, stanovisko žalované ze dne 15. 6. 2018) soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně se dne 15. 3. 2018 obrátila na žalovanou s žádostí o odškodnění z důvodu a ve výši uvedené v žalobě.

16. Na základě uvedeného tedy soud konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody (poskytnutí přiměřeného zadostiučinění) způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

17. Exekučním příkazem ze dne 19. 2. 2014 vedlejší účastník nařídil exekuci srážkami ze mzdy manžela povinného, a sice zdejší žalobkyně, ve věci oprávněné [právnická osoba], [anonymizováno] proti povinnému [jméno] [příjmení] (srov. exekuční příkaz ze dne [datum rozhodnutí], č.j.: [číslo jednací]).

18. Žalobkyně navrhla zatavení exekuce s odkazem na novelu exekučního řádu účinnou od 1. 7. 2015 s tím, že manželství žalobkyně a jejího manžela bylo rozvedeno dne 16. 3. 2016 (srov. návrh žalobkyně ze dne 13. 6. 2016).

19. Usnesením ze dne 3. 8. 2017, č.j. [číslo jednací], [název soudu] potvrdil usnesení [název soudu] ze dne 1. 8. 2016 o částečném zastavení exekuce srážkami ze mzdy zdejší žalobkyně, a to z důvodu novely exekučního řádu (srov. usnesení [název soudu] ze dne 3. 8. 2017).

20. Žalobkyně dne 18. 12. 2017 vyzvala vedlejšího účastníka k upuštění od srážek ze mzdy, a to s odkazem na rozhodnutí [název soudu] ze dne 3. 8. 2017, který rozhodl o zastavení exekuce srážkami ze mzdy manželky povinného a dále s odkazem na novelu exekučního řádu vylučující srážky ze mzdy manžela povinného, přičemž vedlejší účastník přesto nadále strhával část mzdy žalobkyně (srov. výzva právního zástupce žalobkyně ze dne 18. 12. 2017).

21. Usnesením vedlejšího účastníka ze dne 21. 12. 2017 byl exekuční příkaz srážkami ze mzdy manžela ze dne 19. 2. 2014 zrušen (srov. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]).

22. Mezi stranami bylo výslovně nesporné, že žalobkyni byla v rámci předmětného exekučního řízení ze mzdy stržena celková částka 279 675 Kč, a to za období od 1. 7. 2015 do 16. 11. 2017, kdy byla provedena poslední srážka ze mzdy (zjištěno též z přehledu srážek ze mzdy).

23. Dne 28. 7. 2016 [právnická osoba] sdělila žalobkyni, že smlouva o penzijním připojištění byla ukončena k 28. 2. 2014 výpovědí a výplatou odbytného s tím, že zůstatek činil 29 312,27 Kč, který byl postihnut exekucí a žalobkyni bylo doplaceno 0 Kč (srov. přípis penzijní [právnická osoba] spořitelny ze dne 28. 7. 2016).

24. Ze spisu [exekutorský úřad] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: -) zaměstnavatel zdejší žalobkyně dne 20. 2. 2014 sdělil vedlejšímu účastníkovi, že zdejší žalobkyně coby manželka povinného [jméno] [příjmení], má předcházející nepřednostní exekuce, které byly doručeny 30. 1. 2014, a to v celkové výši 233 489 Kč bez úroků. Nepřednostní pohledávka vůči oprávněné [právnická osoba] bude čekat v pořadí, dokud nebudou uspokojeny tři předchozí pohledávky. -) Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] byl návrh povinného na částečné zastavení exekuce a odklad exekuce zamítnut. V odůvodnění je uvedeno, že dne 26. 7. 2016 byl soudu doručen návrh manželky povinného na částečné zastavení a odklad exekuce, neboť manželství bylo pravomocně rozvedeno. Exekutor návrhu nevyhověl; dle [název soudu] návrh na zastavení exekuce nesplnil požadavky stanovené § 266 odst. 2 o.s.ř., pročež byl návrh na částečné zastavení a odklad zamítnut jako nedůvodný. -) Zdejší žalobkyně se dne 16. 8. 2016 odvolala proti rozhodnutí [název soudu] ze dne 1. 8. 2016 a mj. uvedla, že dle novely exekučního řádu účinné od 1. 7. 2015 není přípustná exekuce srážkami ze mzdy manžela povinného. -) Usnesením ze dne 3. 8. 2017 Městský soud v Praze částečně potvrdil a částečně změnil napadené usnesení, mimo jiné částečně zastavil exekuci ve vztahu ke srážkám ze mzdy žalobkyně. Dle doložky nabylo usnesení Městského soudu v Praze právní moci dne 29. 11. 2017; doložka právní moci byla vyznačena dne 19. 12. 2017.

25. Exekuční řízení vedené na základě pověření [název soudu] ze dne 21. 8. 2014, ve věci oprávněného [jméno] [příjmení] a povinného [příjmení] [jméno] [příjmení] k vymožení dluhu v částce 3 mil. Kč s příslušenstvím, bylo částečně zastaveno co do způsobu provádění exekuce srážkami ze mzdy bývalé manželky povinného (tj. zdejší žalobkyně) a byl zrušen exekuční příkaz ze dne 26. 8. 2014, kterým byla exekuce srážkami ze mzdy zdejší žalobkyně nařízena, a to v návaznosti na návrh zdejší žalobkyně, který byl doručen exekutorovi 20. 6. 2016 s informací o rozvodu manželství dne 16. 3. 2016 (srov. usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] 10 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]).

26. Usnesením Exekutorského úřadu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl zrušen exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] na provedení exekuce srážkou ze mzdy či jiného příjmu manžela povinného (tj. zdejší žalobkyně), a to k uspokojení pohledávky oprávněné [příjmení] banky (srov. usnesení Exekutorského úřadu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]).

27. Usnesení [exekutorský úřad] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl zrušen exekuční příkaz ze dne 22. 4. 2014 na provedení exekuce srážkami ze mzdy manželky povinného, a sice zdejší žalobkyně u plátce mzdy, a to s odůvodněním, že doělo k rozvodu manželství; jednalo se o řízení k uspokojení pohledávky oprávněného [jméno] [příjmení] proti povinnému [jméno] [příjmení] (srov. usnesení [exekutorský úřad] 7 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]).

28. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil následující skutečnosti: když se informace o exekuci a srážkách ze mzdy roznesla po městě, kde žalobkyně žije, tak jí do škody, kde pracovala, začaly chodit anonymy v tom smyslu,„ jak může člověk s takovým profilem učit děti“, což bylo hodně nepříjemné. Žalobkyně musela vystačit s málem, po zaplacení nájmu musela vyžít zhruba s částkou necelých 5 tisíc korun na měsíc. [příjmení] opustit všechny aktivity, které do té doby měla (cestování, kultura, nemohla si koupit nic na sebe, sportovní aktivity – lyžování, masáže, sauna). Poté, co musela opustit dům, tak bydlela u bratra v jedné místnosti, následně se přestěhovala do bytu, který byl vybaven jen základně, a tak jej žalobkyně musela dovybavit. Srážky ze mzdy byly žalobkyni strhávány určitě od prosince 2012 nebo od roku 2013. Své aktivity musela omezit již od roku 2013. Dům opustila žalobkyně i její rodina dne 21. 12. 2012, neboť její manžel ho zastavil. Byt, do něhož se žalobkyně přestěhovala, se nachází v domě, který žalobkyně vlastní společně s bratrem, který financoval rekonstrukci daného domu; část domu je nyní pronajata třetím osobám. Žalobkyně splácí bratrovi část nákladů na rekonstrukci v podobě„ nájmu“.

29. Soud hodnotil věrohodnost výpovědi žalobkyně ve světle toho, že při jednání dne 24. 8. 2021 uvedla, že nevěděla o zástavním právu k domu a že nic v daném ohledu nepodepsala, proto jí překvapilo, že najednou byla exekuce na dům. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalobkyně s manželem uzavřeli smlouvu o zajišťovacím převodu práva k jejich domu za účelem zajištění dluhu ve výši 5 598 000 Kč, a v návaznosti na realizaci zajištění pak museli dům vykliditi (srov. bod 37 níže). Tvrzení žalobkyně ohledně její nevědomosti ve vztahu k tomu, že nevěděla, že je jejich domem zajištěna pohledávka (jakkoli žalobkyně hovořila o zástavním právu namísto zajišťovacího převodu práva), tedy byly vyvráceny jinými důkazy, což vrhá i na další tvrzení žalobkyně negativní světlo a s tím související pochybnosti a věrohodnosti.

30. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], bratra žalobkyně, soud zjistil následující skutečnosti: žalobkyně u svědka bydlela asi ½ roku poté, co její rodina přišla o dům, důvodem bylo asi to, že s manželem podepsala zástavní právo na dům k zajištění pohledávky. V [obec] se mezi lidmi povídalo o tom, že [anonymizováno] přišli o dům a že je proti nim vedena exekuce. Žalobkyně byla v té době zoufalá, přestala se věnovat svým koníčkům, nemohla jezdit na hory ani k moři. Žalobkyně umořuje svůj dluh vůči svědkovi (neboť se finančně nepodílela na rekonstrukci společného domu) tím, že mu platí nájemné a dále z pronájmu dalších prostor v domě třetím osobám, resp. nájemné od těchto osob si ponechává pouze svědek a žalobkyně nedostává ničeho.

31. Žalobkyně spolu se svým bratrem (svědkem) vlastní (každý s podílem ½) následující nemovitosti: zastavená plocha a nádvoří v rozsahu 121 m2, trvalý travní porost 25 078 m2, trvalý travní porost 4 124 m2, lesní pozemek 845 m2, trvalý travní porost 580 m2, trvalý travní porost 8 227 m2, zahrada 203 m2 a ostatní plocha 601 m2; nabývací titul je darovací smlouva ze dne 30. 5. 1997 (srov. LV [číslo] [katastrální uzemí], okres [okres], stav ke dni 16. 4. 2021).

32. Žalobkyně vlastnila v SJM se svým manželem nemovitosti. Na základě usnesení [název soudu] ze dne 25. 10. 2010 bylo nařízeno předběžné opatření vztahující se k nemovitostem na daném LV, kterým bylo manželu zdejší žalobkyně zakázáno nakládat s tam uvedenými nemovitostmi. Usnesením [název soudu] ze dne 19. 5. 2011 byla nařízena exekuce ke splnění povinnosti povinného manžela žalobkyně (srov. výpis z katastru nemovitostí, LV [číslo] [katastrální uzemí], usnesení [název soudu] ze dne 25. 10. 2010).

33. Dne 6. 3. 2012 uzavřela žalobkyně se svým manželem na straně jedné, a Ing. [jméno] [příjmení] na straně druhé, smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitosti, a sice ve vztahu k jejich domu a pozemkům, k zajištění dluhu manželů ve výši 5 598 000 Kč, který se zavázali splnit do 30. 4. 2012; podpisy na smlouvě jsou úředně ověřeny (srov. smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitosti ze dne 6. 3. 2012, dodatek [číslo]).

34. Z výpisu z Centrální evidence exekucí soud zjistil, že na (bývalého) manžela žalobkyně bylo vedeno několik exekucí, a to mj. na základě usnesení ze dne 8. 8. 2012, 28. 11. 2012, 29. 1. 2013, 31. 10. 2013 a 15. 1. 2014; další exekuce byly nařízeny později.

35. Dne 16. 6. 2011 byl vydán exekuční příkaz soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného, a sice nemovitostí v SJM (srov. exekuční příkaz [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] ze dne 16. 6. 2011). Dne 16. 6. 2011 byl vydán exekuční příkaz soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] o provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech povinného manžela zdejší žalobkyně (srov. exekuční příkaz [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] ze dne 16. 6. 2011).

36. Usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 5. 2011 bylo zřízeno soudcovské zástavní právo k nemovitostem povinného [příjmení] [jméno] [příjmení], a to na základě vykonatelného notářského zápisu sepsaného dne 3. 3. 2011 k zajištění pohledávky oprávněného [jméno] [příjmení] ve výši 1 418 000 Kč a k zajištění směnečného úroku ve výši cca 91 tisíc korun, dále směnečné odměny a dalších nákladů (srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]).

37. Usnesením [název soudu] ze dne 19. 5. 2011 byla nařízena exekuce proti povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení], manžel zdejší žalobkyně (srov. usnesení [název soudu], ze dne 19. 5. 2011, č.j. [číslo jednací]). Usnesením [název soudu] ze dne 10. 9. 2012 byla nařízena exekuce k vymožení povinnosti povinných, a sice zdejší žalobkyně a jejího manžela, podle vykonatelného notářského zápisu, a to vyklizením movitých věcí, nacházejících se v usnesení specifikovaných nemovitostech dle LV [číslo] ve prospěch oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení] (srov. usnesení [název soudu] ze dne 10. 9. 2012, č.j. [číslo jednací]).

38. Dne 6. 12. 2007 uzavřela žalobkyně a její manžel na straně jedné a [právnická osoba] na straně druhé, smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem, k zajištění jistiny úvěru ve výši 3 500 000 Kč (srov. smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, návrh na zahájení řízení o povolení vkladu zástavního práva k nemovitostem, podaného ze strany [právnická osoba], na základě smlouvy).

39. Pro úplnost soud uvádí, že připustil provedení shora uvedených důkazů, přestože byly navrženy po koncentraci řízení, neboť jimi měla být vyvrácena tvrzení, resp. výpověď svědka i žalobkyně při účastnickém výslechu. Dle soudu se tak jedná o důkazy přípustné ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř..

40. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprováděl důkazní návrhy (tj. ukázky inzerátů na portálu [webová adresa], návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch Ing. [jméno] [příjmení], mzdové listy, fotografie ústřižků jízdenek a vstupenek, výslech ředitele školy, odvolání žalobkyně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], souhlas s užíváním stavby [číslo] 2012 ze dne 8. 11. 2012 vydané [stát. instituce], výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], projektová dokumentace, stanovisko právní a legislativní komise Exekutorské komory ČR), neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn na základě shora provedeného dokazování. Z dalších provedených důkazů (tj. přehled srážek ze mzdy žalobkyně, kopie brožurek o představeních v divadle v [obec] podle předplatitele, kupní smlouva mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [jméno], přípis exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], adresovaný Katastrálnímu úřadu pro Královéhradecký kraj, přípis [název soudu], adresovaný [stát. instituce], přípis [právnická osoba], adresovaný [stát. instituce]) soud neučinil pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, pročež se jimi pro nadbytečnost v rozsudku nezabýval. <b>Právní úprava:</b> 41. Soud věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení.

42. Podle ustanovení § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

43. Podle § 3 písm. a), b), c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

44. Dle § 4 OdpŠk se pak za výkon státní správy považují mj. také úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Činnost soudního exekutora, případně jeho zástupce, se považuje za úřední postup.

45. Podle § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

46. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

47. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

48. Podle § 32 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, platí, že nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Exekutor se povinnosti zprostí, prokáže-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. <b>Právní posouzení věci:</b> 49. Žalobkyně se (po částečném zastavení řízení) domáhala odškodnění ve výši 320 000 Kč s přísl. za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem vedlejšího účastníka (soudního exekutora), který prováděl srážky ze mzdy žalobkyně (coby manželky povinného) i přesto, že po novele exekučního řádu již nebylo přípustné po 1. 7. 2015 postihovat v exekuci majetek manžela povinného. Dle žalobkyně tedy vedlejší účastník měl sám po novele exekučního řádu upustit od provádění exekuce ve vztahu k žalobkyni.

50. Jak plyne ze shora uvedeného, OdpŠk v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková újma či majetková – škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011). Existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno tíží poškozeného.

51. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem vedlejšího účastníka.

52. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O„ úřední“ postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006).

53. Z provedeného dokazování vyplynulo (a rovněž bylo mezi stranami nesporné), že vedlejší účastník prováděl exekuci (proti povinnému manželu žalobkyně) srážkami ze mzdy žalobkyně, a to rovněž v období po 16. 3. 2016 (kdy bylo manželství rozvedeno) i v období po 1. 7. 2015; Za období od 1. 7. 2015 do 16. 11. 2017, kdy byla provedena poslední srážka ze mzdy, byla žalobkyni (coby manželce povinného) ze mzdy stržena částka celkem 279 675 Kč.

54. Dne 1. 7. 2015 však nabyla účinnosti novela exekučního řádu a občanského soudního řádu (provedená zákonem č. 139/2015 Sb.), dle níž od 1. 7. 2015 nebylo nadále možné provádět exekuci srážkami ze mzdy manžela a exekuci přikázáním jiné pohledávky manžela povinného. Došlo tak ke zrušení těchto způsobů provedení exekuce.

55. Dle § 47 odst. 1 exekučního řádu platí, že soudní exekutor posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše dluhů povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění dluhů povinného dosaženo.

56. Z uvedeného pro posuzovanou věc plyne, že od 1. 7. 2015 vedlejší účastník nebyl oprávněn nadále provádět exekuci srážkami ze mzdy žalobkyně coby manželky povinného. Nadto manželství bylo rozvedeno ke dni 16. 3. 2016 [ulice] účastník tedy měl přezkoumat, zda jsou jím vydané exekuční příkazy v souladu se zákonem a ve vztahu k žalobkyni exekuční příkaz zrušit. Jelikož však postupoval dle dříve vydaných exekučních příkazů a v rozporu s nově platnými právními předpisy nadále exekuci prováděl, dopustil se nezákonného provádění exekuce. V uvedeném jednání tudíž soud spatřuje nesprávný úřední postup.

57. Správnost uvedeného závěru soudu plyne též z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1874/2016, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že exekuci srážkami ze mzdy manžela povinného a přikázáním jiné pohledávky manžela povinného, prováděnou na základě exekučních příkazů vydaných soudním exekutorem podle § 262a odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2015, nelze od 1. 7. 2015 nadále provádět.

58. Rovněž nelze pominout skutečnost, že žalobkyně, jak již bylo uvedeno, se dne 16. 3. 2016 rozvedla se svým manželem, což vedlejšímu účastníkovu oznámila v návrhu na zastavení exekuce ze dne 13. 6. 2016. V návrhu rovněž uvedla, že podle ustanovení § 262a odst. 2 o.s.ř. ve znění účinném do 30. 06. 2015 bylo možno výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných majetkových práv manžela povinného nařídit tehdy, šlo-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, což v daném případě již splněno nebylo. Ani poté však vedlejší účastník nepřestal s prováděním srážek z její mzdy.

59. S ohledem na shora uvedené tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nesprávném úředním postupu vedlejšího účastníka ve smyslu OdpŠk, který spočívá v tom, že po 1. 7. 2015 prováděl exekuci srážkami ze mzdy žalobkyně coby (později bývalé) manželky povinného, což odporovalo nové právní úpravě, a tudíž se jednalo o nepřípustné provádění exekuce.

60. Žalobkyně dále tvrdila, že jí v důsledku nesprávného úředního postupu vznikla nemajetková újma spočívající v tom, že musela vyjít s minimem finančních prostředků, v důsledku čehož musela omezit své aktivity (sport, lyžování, cestování, kultura, nákupy oblečení, nemohla si vybavit byt, do něhož se přestěhovala, do školy, kde je zaměstnána, chodily anonymy s tím, že jsou na ní vedeny exekuce a výrazně se snížila její životní úroveň, kdy si sama nemohla ani koupit auto či novou pračku).

61. Ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě soud v prvé řadě uvádí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že před vydáním exekučního příkazu ze dne 19. 2. 2014, který je předmětem tohoto řízení, bylo proti povinnému manželu žalobkyně vydáno několik jiných exekučních příkazů, přičemž byl postižen rovněž majetek žalobkyně coby manželky povinného. Dále byly žalobkyni strhávány srážky ze mzdy od prosince 2012, příp. od roku 2013, jak uvedla při svém účastnickém výslechu. Žalobkyně tak musela své aktivity omezit již od roku 2013 (srov. výslech žalobkyně). Dům žalobkyně s rodinou opustila v prosinci 2012 (srov. výslech žalobkyně a svědka, přípis od zaměstnavatele žalobkyně ze školy – bod 24, dále srov. body 25 – 28, 34 – 38 shora).

62. Tvrzená nemajetková újma, kterou žalobkyně spojuje zejména se špatnou finanční situací, zhoršením životní úrovně (nemožnost si koupit běžné věci a věnovat se aktivitám) a zasíláním anonymů do školy a rozšíření informace o exekuci, tedy zjevně vznikla, resp. je spojena se situací žalobkyně vzniklou ještě předtím, než došlo k posuzovanému nesprávnému úřednímu postupu vedlejšího účastníka.

63. Žalobkyně rovněž uvedla, že musela opustit dům, kde do té doby s rodinou žila, nastěhovala se k bratrovi a poté do jiného bytu v domě, který je v jejich spoluvlastnictví. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že nutnost opustit dům a přestěhovat se není v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem vedlejšího účastníka, neboť k přestěhování došlo zjevně z důvodu uzavřené smlouvy o zajišťovacím převodu práva k domu, kterou žalobkyně vedle svého manžela podepsala (srov. bod 33 shora). Nadto k vyklizení domu došlo v roce 2012 2013, tedy ještě před 1. 7. 2015 (tj. před počátkem nesprávného úředního postupu vedlejšího účastníka). Ze shodného důvodu tudíž absentuje příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem vedlejšího účastníka a tvrzenou újmou žalobkyně spočívající v tom, že si žalobkyně potřebovala vybavit byt, příp. nemohla vybavit nový byt (žalobkyně tvrdila obojí).

64. Z uvedeného tak plyne, že finanční situace žalobkyně a její rodiny nebyla příznivá již před nesprávným úředním postupem vedlejšího účastníka (tj. před 1. 7. 2015), a nadále takový stav pouze pokračoval. V souvislosti s nesprávným úředním postupem tudíž došlo pouze k pokračování a prodloužení negativních dopadů exekuce, nikoli k jejich vzniku, jak se žalobkyně snažila tvrdit v žalobě. To dle soudu zjevně snižuje intenzitu tvrzené újmy žalobkyně v období od 1. 7. 2015, neboť se nejednalo o nově nastalý stav.

65. Nicméně nelze pominout fakt, že pokud by vedlejší účastník postupoval v souladu se zákonem a od 1. 7. 2015 do 16. 12. 2017 přestal srážky ze mzdy provádět, tak po tuto dobu by již žalobkyně nebyla nucena strpět snížený příjem a s tím související omezení, a tudíž by negativní dopady exekuce skončily mnohem dříve, než se tak stalo.

66. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalobkyně není zcela nemajetná, ale naopak je spoluvlastníkem rozsáhlých nemovitostí (srov. bod 31 shora), přičemž minimálně některé jsou pronajímány (srov. svědecký i účastnický výslech). Skutečnost, že žalobkyně z pronájmu nic nedostává (nedostávala), neboť tím„ splácí“ dluh u bratra za rekonstrukci, však nemění nic na tom, že žalobkyně má majetek, který nadto generuje určitý zisk, s nímž může disponovat. Skutečnost, že žalobkyně vlastní takový nemovitý majetek do jisté míry snižuje intenzitu vzniklé újmy způsobené nesprávným úředním postupem vedlejšího účastníka. Dle soudu je třeba tvrzenou újmu posuzovat ve světle celkových majetkových poměrů poškozeného. Jinými slovy, např. pro matku samoživitelku bez jakéhokoli majetku by nezákonné srážky ze mzdy mohly způsobit mnohem závažnější a intenzivnější újmu než žalobkyni, která vlastnila a vlastní nemalý nemovitý majetek.

67. Rovněž není zcela bez významu, že žalobkyně byla v exekučním řízení po 1. 7. 2015 pasivní a až do 13. 6. 2016 nevyvinula žádnou procesní aktivitu k odvrácení újmy (tj. návrhem na zastavení exekuce z důvodu nezákonného provádění srážek ze mzdy). V daném ohledu však soud uvádí, že je v prvé řadě povinností exekutora dbát na zákonnost exekuce, nicméně skutečnost, že se žalobkyně bránila až po cca 1 roce od nemožnosti provádět exekuci srážkami ze mzdy, rovněž svědčí o jisté nižší intenzitě újmy na straně žalobkyně, a to v souladu zásadou, že každý se má brát o svá práva (vigilantibus iura skripta sunt).

68. Nad rámec uvedeného soud poukazuje na tvrzení žalobkyně, která v žalobě vyčíslila nemajetkovou újmu tak, že požadovala částku 10 000 Kč za každý ze 32 měsíců, kdy probíhaly nezákonné srážky ze mzdy, tj. 320 000 Kč. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že srážky ze mzdy žalobkyně byly neoprávněně strhávány po dobu 29 měsíců (od 1. 7. 2015 do listopadu 2017, resp. poslední srážka byla učiněna v prosinci 2017 z listopadové výplaty). Žalobkyně přitom ani na výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nebyla schopná vysvětlit, z jakého důvodu požadovala v žalobě újmu za delší období. Žalobkyně pouze doplnila, že výši požadovaného odškodnění odvíjí od majetkové újmy (tj. od výše peněžních prostředků, které jí byly strženy) a že požadovaná výše je přiměřená. Soudu je však z úřední činnosti známo, že žalobkyně se po žalované domáhá rovněž náhrady škody odpovídající takto sraženým částem mzdy. Dle soudu proto nelze nemajetkovou újmu odvíjet od výše majetkové škody, neboť by se jednalo o duplicitní náhrady újmy.

69. Soud tedy nemá za prokázané, že by v důsledku pokračování ve srážkách ze mzdy po 1. 7. 2015 došlo k výraznému snížení životní úrovně žalobkyně, jak tvrdila. Ke snížení životní úrovně zjevně došlo již předtím, a to v důsledku vedení více exekucí a srážek ze mzdy, a v důsledku toho, že žalobkyně se svým manželem pozbyly vlastnické právo k domu na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, kterou uzavřeli. V důsledku nesprávného úředního postupu vedlejšího účastníka tudíž mohlo maximálně dojít k tomu, že byla nižší životní úroveň žalobkyně udržována po dobu delší, než to bylo nutné, resp. zákonné, a nedošlo tak ke zlepšení životní úrovně.

70. Soud se pokusil o provedení srovnání odškodnění v obdobných případech, avšak žádný skutkově podobný případ se dohledat nepodařilo. Proto bylo rozhodnuto pouze na základě uvážení soudu.

71. S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žalobkyni vznikla nemajetková újma spočívající v tom, že po dobu 29 měsíců byly nezákonně prováděny srážky z její mzdy v exekučním řízení vedeném vedlejším účastníkem. Soud vzal do úvahy všechny v řízení prokázané skutečnosti a dospěl k závěru, že přiměřeným odškodněním žalobkyně je peněžité plnění ve výši 58 000 Kč. Uvedená výše odpovídá částce 2 000 Kč za každý měsíc, kdy byly nezákonně prováděny srážky ze mzdy (srov. výrok I.) a ve zbylém rozsahu byla žaloba coby nedůvodná zamítnuta (srov. výrok II.). <b>K úrokům z prodlení:</b> 72. Žalobkyně dále požadovala úroky z prodlení od nesprávného data 16. 6. 2018 do zaplacení.

73. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

74. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 15. 3. 2018 Poslední den 6 měsíční lhůty 15. 9. 2018 připadal na sobotu, pročež došlo k posunutí posledního dne lhůty na nejbližší následující pracovní den, tj. pondělí 17. 9. 2018 (k tomu srov. § 607 o.z.). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 18. 9. 2018, a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně (dle požadavku žalobkyně, přičemž výše zákonného úroku z prodlení činila 9 % p.a.) od 18. 9. 2018. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II.). <b>K nákladům řízení:</b> 75. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 ve spojení s odst. 3 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, přičemž i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud přihlédl k § 146 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť řízení bylo co do 2 nároků zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku.

76. Žalobkyně byla částečně neúspěšná, resp. zavinila zastavení řízení o 2 nárocích na náhradu škody, ve vztahu k nimž bylo řízení zastaveno dříve, než se žalovaná vyjádřila, pročež jí žádné náklady nevznikly. V řízení o zbylém nároku pak byla žalobkyně zcela úspěšná (ve světle § 142 odst. 3 o.s.ř.). Soud tedy nepřiznal žalobkyni náhradu za úkon právní služby převzetí věci, podání žaloby a vyjádření ze dne 25. 9. 2018, neboť ve vztahu k nim byla částečně úspěšná jak žalobkyně, tak žalovaná.

77. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a za odměnu právního zástupce dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

78. V daném případě bylo provedeno 13 úkonů právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) vyjádření ze dne 23. 9. 2020, 29. 10. 2020, 16. 6. 2021, 25. 10. 2021; ii) 6x účast na jednání soudu, z čehož 1x v rozsahu 2 úkonů a 1x ½ úkonu a 1x v rozsahu 2 úkonů, (iii) 2x porada (tj. celkem 38 750 Kč), a dále 13 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 3 900 Kč. Celková částka 42 650 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 51 606,50 Kč. Celková částka nákladů řízení tak činí 53 606,50 Kč (srov. výrok II.). <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 79. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.