12 C 178/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 4. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 596 740 Kč s příslušenstvím coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Žalobkyně uvedla, že usnesením ze dne 29. 9. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a zdejší žalobkyně pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu poškozování finančních zájmů EU dle § 260 odst. 1,5 trestního zákoníku. Rozsudkem [název soudu] (dále jen„ KS“) ze dne 27. 4. 2018 (sp. zn. [spisová značka]) bylo rozhodnuto o vině a trestu obžalovaných. Pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen„ VS“), č.j. [číslo jednací], ze dne 29. 4. 2019 byli oba obžalovaní dle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěni obžaloby, a to z toho důvodu, že se skutek nestal. Žalobkyně uvedla, že trestní řízení bylo proti ní vedeno po dobu 4,5 roku pro skutek, který se nestal, což se negativně promítlo do osobní sféry poškozeného. Trestní stíhání poškodilo dobrou pověst žalobkyně, což mělo vliv na její podnikání, nadto byla délka trestního řízení 4,5 roku nepřiměřená složitosti věci. V době trestního stíhání se u žalobkyně neucházeli noví uchazeči o práci, o trestním stíhání žalobkyně věděli prakticky všichni v okolí. Žalobkyně se tak stala zcela nebonitní společností, nebylo možné získat jakýkoliv bankovní produkt, který byl dříve hojně využíván. Některé společnosti odmítaly obchodovat se žalobkyní, což vedlo k narušení dodavatelsko-odběratelského řetězce a bylo pro žalobkyni velmi poškozující. Žalobkyně se tedy domáhala náhrady škody odpovídající nákladům vynaloženým na znalecké posudky v celkové výši 96 740 Kč a dále zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč.

2. V podání ze dne [datum] se vyjádřila žalovaná, která se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila své nároky dne [datum]. Dle žalované nebyla délka trestního řízení nepřiměřeně dlouhá; ve vztahu k nemajetkové újmě za nezákonné trestní řízení vznesla žalovaná námitku promlčení.

3. Při jednání dne [datum] žalobkyně změnila žalobu v tom smyslu, že se domáhá odškodnění ve výši 50 000 Kč za průtahy a nepřiměřenou délku trestního řízení a částku 450 000 Kč coby odškodnění za zásahy do dobré pověsti a další újmu způsobenou trestním stíháním. Změna žaloby byla při jednání připuštěna. Žalovaná vznesla námitku promlčení rovněž ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy za průtahy v řízení.

4. V podání ze dne [datum] žalobkyně tvrdila, že pro posouzení promlčení nároku je třeba vycházet z data [datum], kdy byl zprošťující rozsudek doručen žalobkyni, nikoli z data [datum]. Dle žalobkyně tedy nároky na odškodnění nemajetkové újmy promlčeny nejsou.

5. Dne [datum] se konalo další jednání, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým byly nároky žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 450 000 Kč a průtahy ve výši 50 000 Kč vyloučeny do samostatného řízení (tj. nadepsané řízení). Předmětem původního řízení (sp. zn. [spisová značka]) nadále zůstal pouze nárok na náhradu škody ve výši 96 740 Kč s příslušenstvím, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že v průběhu trestního řízení nikdy nebyla zastoupena advokátem [anonymizována dvě slova], který byl přítomen vyhlášení rozsudku VS toliko v pozici obhájce spoluobžalovaného [jméno] [příjmení]. Zprošťující rozsudek byl žalobkyni doručen dne [datum], kdy se o něm dozvěděla poprvé. <b>Skutková zjištění:</b> 6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

7. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne [datum] a stanovisko žalované ze dne [datum]) soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně se dne [datum] obrátila na žalovanou s žádostí o odškodnění újmy vzniklé v důsledku trestného stíhání. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobkyně vyhověno nebylo.

8. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, [číslo jednací] ze dne 29. 9. 2015, bylo zahájeno trestní stíhání [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a zdejší žalobkyně pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu poškozování finančních zájmu Evropské unie dle § 260 odst. 1 a 5 trestního zákoníku (srov. usnesení Policie ČR, [stát. instituce], čj. KRPP [číslo] ze dne [datum]).

10. Rozsudkem KS č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 4. 2018, byli obvinění - včetně zdejší žalobkyně - odsouzeni za spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1 a 5 trestního zákoníku, a zdejší žalobkyně byla odsouzena k peněžitému trestu a trestu zákazu přijímání dotací a subvencí (srov. rozsudek [název soudu], čj. [číslo jednací] ze dne 27. 4. 2018).

11. Rozsudkem VS ze dne 29. 4. 2019, č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto tak, že se zdejší žalobkyně dle § 226 písm. a) trestního řádu zprošťuje obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla žalobkyně stíhána (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2019, č.j. [číslo jednací]).

12. Ze spisu KS sp. zn. 5 T 12/2016 soud zjistil následující skutečnosti: -) veřejné zasedání u VS se konalo dne 29. 4. 2019 za přítomnosti obžalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], jeho obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], v nepřítomnosti jednatele zdejší žalobkyně (tj. obžalované [příjmení] – [právnická osoba]), který se nedostavil, ale omluvil se z jednání. Během zmíněného veřejného zasedání byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu, kterým byla zdejší žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu. -) Zprošťující rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum] byl dle doručenek doručen zdejší žalobkyni dne [datum] (srov. též potvrzení o dodání do datové schránky). -) Dle zprávy o výsledku trestního řízení je rozsudek odvolacího soudu v právní moci a je vykonatelný dnem [datum] (ve spise je uvedeno [číslo], ale jedná se o zjevnou chybu v psaní).

13. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprovedl k důkazu listinu s tabulkou a grafem se neprovádí k důkazu, neboť není zřejmé, kdo ji vytvořil, na základě jakých podkladů, zřejmě se jedná tedy o interní dokument žalobkyně, e-mail ze dne 24. 2.2 015 od zástupce [právnická osoba] [anonymizováno], mzdové náklady a další důkazy, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn shora provedeným dokazováním. <b>Právní úprava:</b> 14. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

15. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

16. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

17. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

19. Dle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení pak platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení věci:</b> 22. Jak uvedeno shora, žalobkyně se v nadepsaném řízení domáhala (i) odškodnění nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč za nepřiměřeně dlouhé trestní stíhání; a (ii) odškodnění nemajetkové újmy ve výši 450 000 Kč za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním.

23. Soud v prvé řadě posuzoval námitku promlčení obou nároků žalobkyně, kterou vznesla žalovaná, neboť uplatní-li odpovědný subjekt v občanském soudním řízení důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž bude najisto postavena otázka splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

24. Podle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo.

25. Dle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

26. Ze shora uvedených zákonných ustanovení plyne, že nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí době. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí doby se odvíjí od vědomosti poškozeného (tj. zde žalobce), že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Objektivní desetiletá doba pak počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti), která je coby nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup pro vznik újmy vyvolávajícím činitelem. Ve vztahu k nároku na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení pak promlčecí doba neskoční dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo.

27. Z provedeného dokazování vyplynulo, že trestní stíhání žalobkyně bylo pravomocně skončeno dne 29. 4. 2019, kdy VS při veřejném zasedání vyhlásil zprošťující rozsudek. Nejpozději dne 29. 4. 2019 se tedy žalobkyně dozvěděla či dozvědět mohla o tvrzené nemajetkové újmě způsobené jí v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky trestního stíhání i o újmě, která měla být nezákonným stíháním způsobena. Dle soudu je třeba vycházet z uvedeného data, kdy byl rozsudek vyhlášen, a to bez ohledu na to, že písemné vyhotovení bylo žalobkyni doručeno později, a že žalobkyně, resp. její zástupce či obhájce, nebyli při veřejném zasedání přítomni, neboť žalobkyně o jeho konání věděla, přesto se na základě vlastního rozhodnutí nedostavila, přestože mohla.

28. V dané souvislosti soud vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že:„ Promlčecí doba tak začala plynout až dnem následujícím po dni právní moci zprošťujícího rozsudku ” (srov. 31 Cdo 619/2011, (R 115/2012 civ.)) či z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 962/2012, dle něhož:„ Promlčecí doba nároku na náhradu škody proti státu ze strany obviněného, který byl zproštěn obžaloby, nebo jehož trestní stíhání bylo zastaveno, počíná podle běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci.“ (zvýraznění doplněno).

29. V trestním řízení je totiž právní moc rozsudku, kdy rozsudek již nelze napadnout opravným prostředkem v žádné jeho části, upravena v § 139 odst. 1 tr. ř. Proti rozsudku odvolacího soudu zákon nepřipouští odvolání, a tudíž nabývá právní moci dnem vyhlášení (§ 259 odst. 3 ve spojení s § 245 odst. 1 tr. ř. a contrario). Tímto okamžikem je určitá otázka v konkrétním trestním procesu definitivně vyřešena a řízení před soudy pravomocně skončeno. Jakým způsobem se účastník řízení o skončení řízení dozví, zda osobně při vyhlášení rozhodnutí, doručením rozhodnutí, nebo prostřednictvím svého právního zástupce, není pro okamžik skončení řízení rozhodné.

30. Ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, pak Nejvyšší soud ČR uzavřel ve vztahu k § 32 zákona, že promlčecí lhůta počíná běžet vždy s koncem řízení, v němž bylo právo na projednání věci v přiměřené lhůtě porušeno. Došlo-li k porušení daného práva již v nalézacím řízení, odvíjí se i zde běh promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 věta druhá zákona od právní moci posledního rozhodnutí, které v něm bylo vydáno.

31. Shora uvedené úvahy o běhu promlčecí doby dle soudu platí bezezbytku rovněž ve vztahu k nároku žalobkyně na odškodnění za nezákonné trestní stíhání, neboť žalobkyně se dozvěděla, resp. se dozvědět mohla o pravomocném zproštění obžaloby právě dne 29. 4. 2019, kdy se rovněž nejpozději musela či mohla dozvědět o existenci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním i tím, kdo za takovou újmu odpovídá (tj. žalovaná ČR). Dle soudu ani v daném případě nemá vliv skutečnost, že mu byl rozsudek doručen žalobkyni až později.

32. S ohledem na shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že od 29. 4. 2019 počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta ve vztahu k oběma žalobním nárokům žalobkyně k uplatnění práva na zadostiučinění, která skončila dne 29. 10. 2019 (úterý). Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované včas dne 3. 9. 2019, avšak žalobu u soudu podala ve vztahu k nároku na odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání až dne 26. 5. 2020, tj. po marném uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. Nárok na odškodnění újmy za nepřiměřenou délku řízení pak žalobkyně před soudem vznesla až dne 8. 6. 2021, tedy rovněž po uplynutí promlčecí lhůty.

33. Pouze pro úplnost soud konstatuje, že neshledal v dané věci žádné důvody pro závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy.

34. S ohledem na shora uvedené tedy soud námitce promlčení vznesené žalovanou vyhověl a uzavřel, že nárok žalobkyně na nemajetkovou újmu z titulu (i) nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení a (ii) nezákonného trestního stíhání je promlčen. Žalobkyni tudíž nelze nároky přiznat, i kdyby jinak byly shledány po právu.

35. S ohledem na skutečnost, že nároky jsou promlčeny, se soud se již dalšími skutečnostmi nezabýval ani v daném ohledu neprováděl další dokazování, neboť by to nemělo žádný praktický dopad a odporovalo by to zásadě hospodárnosti řízení. Soud tedy žalobu bez dalšího zamítl, aniž učinil další skutková zjištění (srov. výrok I.). <b>K nákladům řízení:</b> 36. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

37. Dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

38. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši svých hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 cit. vyhlášky. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 39. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.