12 C 197/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 341 875 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 341 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 110 625 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 85 000 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 77 500 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 000 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 750 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 11 2020 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 341 875 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně (dále jen„ KS“) v několika soudních řízeních, spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobkyně uvedla, že byla žalovanou v soudním sporu, který vyvolal anonymizováno 13 slov, u KS pod sp. zn. 23 C 241/2010. Šlo o spory o úhradu autorských odměn za umístění televizorů na pokojích pacientů, které nedokázala justice vyřešit ani za několik let a věc musela být nakonec uzavřena dohodou o narovnání a zpětvzetím žaloby, když oběma účastníkům soudního řízení bylo v zásadě jasné, že justice žádného přesvědčivého rozhodnutí v přiměřené době ani není schopna. Řízení bylo zahájeno 2. 6. 2010 a skončeno 17. 10. 2018. Délka trvání řízení činila 8 let a 4,5 měsíce, za což žalobkyně požadovala částku 110 625 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dlužné částky a to dopisem právního zástupce ze dne 27. 4. 2020 (odeslaný 27. 4. 2020). Tuto žádost měla žalovaná vyřídit do 6 měsíců, tedy do 27. 10. 2020, což však neučinila a požadovanou částku nezaplatila.

2. Žalobkyně byla žalovanou v soudním sporu, který vyvolal anonymizována tři slova, u KS pod sp. zn. 23 C 10/2012. Šlo o spory o úhradu autorských odměn za umístění televizorů na pokojích pacientů. Řízení bylo zahájeno dne 1.2.2012 a skončeno 9. 11. 2018. Délka trvání činila 6 let a 8 měsíců, za což žalobkyně požadovala zaplacení částky 85 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dlužné částky a to dopisem právního zástupce ze 27. 4. 2020 (odeslaný 27. 4. 2020). Tuto žádost měla žalovaná vyřídit do 6 měsíců, tedy do 27. 10. 2020, což však neučinila a požadovanou částku nezaplatila.

3. Žalobkyně byla žalovanou v soudním sporu, který vyvolal kolektivní správce anonymizováno 12 slov Věc byla projednávána u KS pod sp. zn. 23 EC 240/2012. Šlo o spory o úhradu autorských odměn za umístění televizorů na pokojích pacientů. Řízení bylo zahájeno 31. 8. 2012 a skončeno 26. 10. 2018. Délka trvání činila 6 let a 2 měsíce, za což žalobkyně požadovala zaplacení částky 77 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dlužné částky a to dopisem právního zástupce ze 27. 4. 2020 (odeslaný 27. 4. 2020). Tuto žádost měla žalovaná vyřídit do 6 měsíců, tedy do 27. 10. 2020, což však neučinila a požadovanou částku nezaplatila.

4. Žalobkyně byla žalovanou v soudním sporu, který vyvolal anonymizováno 13 slov, věc byla projednávána u KS pod sp. zn. 23 C 11/2015. Šlo o spory o úhradu autorských odměn za umístění televizorů na pokojích pacientů. Řízení bylo zahájeno 2. 2. 2015 a skončeno 8. 11. 2018. Délka trvání činila 3 roky a 8 měsíců, za což žalobkyně požadovala částku 55 000 Kč. Tuto žádost měla žalovaná vyřídit do 6 měsíců, tedy do 27. 10. 2020, což však neučinila a požadovanou částku nezaplatila.

5. Žalobkyně byla žalovanou v soudním sporu, který vyvolal anonymizováno 14 slov, u KS pod sp. zn. 23 EC 2/2017. Šlo o spory o úhradu autorských odměn za umístění televizorů na pokojích pacientů. Řízení bylo zahájeno 2. 1. 2017 a skončeno 4. 10. 2018. Délka trvání činila 1 rok a 10 měsíců, za což žalobkyně požadovala částku 13 750 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dlužné částky a to dopisem právního zástupce ze dne 27. 4. 2020 (odeslaný 27. 4. 2020). Tuto žádost měla žalovaná vyřídit do 6 měsíců, tedy do 27. 10. 2020, což však neučinila a požadovanou částku nezaplatila.

6. V podání ze dne 17. 2. 2021 žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu ke všem shora uvedeným nárokům.

7. V podání ze dne 8. 3. 2021 žalobkyně k námitce promlčení uvedla, že je třeba na věc pohlížet prizmatem nového občanského zákoníku a rovněž Listiny základních práv a svobod. Nový občanský zákoník byl schválen a nabyl účinnosti až po vydání a účinnosti zákona č. 82/1998 Sb. a jedná se tak o nepřímou novelizaci tohoto předpisu. V rámci nového občanského zákoníku je problematika promlčecí doby řešena komplexně pro všechny soukromoprávní vztahy. Pokud by zákonodárce chtěl potvrdit, že by měla být promlčecí doba vůči státu pouze půlroční, pak to mohl udělat výslovně, ale neudělal to. Zajisté s ohledem na to, že by došlo k neodůvodněnému privilegování státu v soukromoprávních vztazích, které ale mají být založeny na rovnosti účastníků a nikoli na jejich otevřené nebo skryté diskriminaci. Jestliže promlčecí lhůta ať již za uplatňování majetkových nebo nemajetkových nároků je tři roky a platí obecně vůči všem fyzickým a právnickým osobám navzájem, tak musí platit i vůči státu, který má v soukromoprávních vztazích stejné postavení jako jakákoli jiná právnická osoba. Stát si tak nemůže pro sebe uzurpovat výhodnější právní postavení než jakákoli jiná právnická osoba. Pokud by vůči sobě zaváděl promlčecí dobu pouze půl roku a sám by naopak měl vůči ostatním při realizaci soukromých vztahů promlčecí dobu tříletou, pak se jedná o diskriminaci ve prospěch státu, která není ničím ospravedlněna.

8. Podle § 115 o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. s tímto procesním postupem vyslovili souhlas. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora citovaným ustanovením § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by nařídil jednání. Skutková zjištění:

9. Ze shodných tvrzení stran stejně jako z listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně adresovaná žalované ze dne 27. 4. 2020 a stanovisko žalované ze dne 6. 1. 2021) vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 27. 4. 2020 obrátila na žalovanou s žádostí o zaplacení újmy ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla z důvodu promlčení nároků žalobkyně.

10. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

11. Na základě nesporných tvrzení stran vzal soud za prokázané následující skutečnosti: řízení sp. zn. 23 C 241/2010 bylo zahájeno dne 2. 6. 2010 a skončilo dne 17. 10. 2018. Řízení sp. zn. 23 C 10/2012 bylo zahájeno dne 1. 2. 2012 a skončilo dne 9. 11. 2018. Řízení sp. zn. 23 C 11/2015 bylo zahájeno dne 2. 2. 2015 a skončilo dne 8. 11. 2018. Řízení sp. zn. 23 EC 240/2012 bylo zahájeno dne 31. 8. 2012 a skončilo dne 26. 10. 2018. Řízení sp. zn. 23 C 2/2017 bylo zahájeno dne 2. 1. 2017 a skončilo dne 4. 10. 2018. Právní úprava:

12. Soud věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení.

13. Podle ustanovení § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

15. Dle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Právní posouzení dané věci:

19. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobkyně se domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu újmy.

20. Soud však v prvé řadě posuzoval námitku promlčení tvrzeného nároku, kterou vznesla žalovaná, neboť uplatní-li odpovědný subjekt v občanském soudním řízení důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž bude najisto postavena otázka splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

21. Dle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

22. Dle § 35 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

23. Z uvedeného ustanovení plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované (odlišně od zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) promlčecí lhůtě. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Objektivní desetiletá lhůta pak počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti), která je coby nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup pro vznik újmy vyvolávajícím činitelem. Ve vztahu k újmám vyvolaným nepřiměřenou délkou řízení je pak běh obou lhůt modifikován konstrukcí nemožnosti uplynutí lhůty před koncem řízení, v němž k průtahům došlo. Promlčení (skončení subjektivní ani objektivní lhůty) tedy nemůže nastat dříve, než uplyne doba šesti měsíců od skončení takového řízení. Uvedenou konstrukcí se zdůrazňuje význam pohledu na řízení jako na jeden celek, neboť náhradu nemajetkové újmy lze požadovat do šesti měsíců od skončení řízení i tehdy, nastaly-li průtahy jen v některé z dřívějších fází řízení (srov. Vojtek, P., Bičák, V.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 374 – 399.

24. Z provedeného dokazování vyplynulo, že všechna posuzovaná řízení vedená u KS byla pravomocně skončena v říjnu a v listopadu 2018, kdy se tak žalobkyně nejpozději dozvěděla o tvrzené nemajetkové újmě způsobené jí v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení. Od tohoto dne počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta k uplatnění práva na zadostiučinění, která skončila nejpozději v dubnu či květnu 2019. Žalobkyně však uplatnila svůj nárok u žalované až dne 27. 4. 2020, tudíž až po marném uplynutí promlčecí lhůty. Z uvedeného důvodu i žaloba doručená soudu dne 11. 11. 2020 nebyla podána včas, resp. až po marném uplynutí zákonem stanovené promlčecí lhůty.

25. Soudu tedy nezbylo než námitce promlčení vznesené žalovanou vyhovět a uzavřít, že nárok žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem je promlčen. Žalobkyni tudíž nelze nárok přiznat, i kdyby jinak byl shledán po právu.

26. S ohledem na skutečnost, že nárok žalobkyně na poskytnutí zadostiučinění je promlčen, se soud již nezabýval dalšími okolnostmi (tj. odpovědnostní titul a pjma), neboť by to nemělo žádný praktický dopad a odporovalo by to zásadě hospodárnosti řízení. Soud tedy žalobu bez dalšího zamítl (srov. výrok I.). K nákladům řízení:

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

28. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

29. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 písm. ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ke lhůtě k plnění:

30. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.