12 C 202/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 239 506,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 200 000 Kč, se zamítá.

II. Konstatuje se porušení práva žalobce, ustanoveného v článku 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, na dobrou pověst a jméno žalobce a dále, že bylo zasaženo do soukromého života žalobce uvedeným trestním stíháním.

III. Žalovaná je povinna zaslat žalobci omluvu ve znění:„ Vážený pane inženýre, Česká republika se Vám tímto omlouvá za vydání usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. července 2020, čj. GI- 1934 [číslo], které bylo Generální inspekcí bezpečnostních sborů vydáno v rozporu se zákonem.“, a to prostřednictvím České pošty, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 456 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5.10.2021 domáhá po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy s odůvodněním, že Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení [obec] (dále jen [příjmení]) dne 20.7.2020 vydala usnesení o zahájení trestního stíhání, čj. [anonymizováno] [rok] [číslo] proti žalobci, které mu bylo tentýž den doručeno prostřednictvím datové schránky. Žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejné osoby podle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a trestného činu přijetí úplatku podle ustanovení § 333 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku ve spolupachatelství. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce 10 let. Žalobce podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 22.7.2020 stížnost, kterou doplnil dne 2.9.2020. Dne 5.10.2020 bylo žalobci prostřednictvím datové schránky obhájce doručeno usnesení státního zástupce [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec], čj. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kterým státní zástupce usnesení o zahájení trestního stíhání zrušil. [příjmení] [příjmení] vydané v trestním řízení a vykonatelné bez ohledu na právní moc bylo následně zrušeno na základě stížnosti podané žalobcem. Ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 za splnění podmínek stanovených v ustanovení § 8 zákona č. 82/98 Sb. má žalobce nárok na náhradu škody vzniklé nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání. Žalobce uplatnil svůj nárok žádostí ze dne 24.3.2021. Žalobce požadoval náhradu škody ve výši nákladů vynaložených na právní zastoupení ve výši 89 313,51 Kč s tím však, že dle advokátního tarifu je možné požadovat pouze částku 39 506,50 Kč, a dále požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč z titulu zásahu do niterní sféry žalobce po dobu dvou a půl měsíce. I přestože žalobci bylo umožněno bránit se prostřednictvím svého právního zástupce proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížností, čehož využil policejní orgán, nečekal na vyřízení stížnost a v trestním řízení pokračoval celou řadou výslechů svědků, spoluobviněných, samotného žalobce. Orgány činné v trestním řízení navozovaly v žalobci dojem, že jeho stížnosti nebude vyhověno, nemá smysl čekat na rozhodnutí dozorujícího státního zástupce. Žalobce není občanem České republiky, v důsledku čehož existovalo také riziko, že jeho trestní stíhání skončí trestem vyhoštění podle § 80 zákona č. 40/2009Sb. Uvedené skutečnosti se projevují ve zhoršeném zdravotním stavu žalobce do dnešního dne. Bylo poškozeno dobré jméno žalobce, a to nikoliv pouze před rodinou žalobce, ale také před jeho zaměstnavatelem [právnická osoba] [anonymizována tři slova], který byl o trestním stíhání žalobce informován u jeho zaměstnavatele. Tím žalobce navždy ztratil dobrou pověst a byla výrazně narušena jeho důvěra k němu. Zaměstnavatel žalobce přitom působí zejména v oblasti ostrahy objektů a jiných služeb v soukromé bezpečnosti, kde je naprostá vzájemná důvěry nezbytným předpokladem fungování na všech úrovních. Skutečnost, že je trestně stíhán, byl žalobce povinen oznámit také na [země], kde podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) zákona [číslo] [anonymizována tři slova] [země] [anonymizována dvě slova] služeb v oblasti soukromé bezpečnosti přestal jakožto trestně stíhaná osoba splňovat podmínku spolehlivosti. V době trestního žalobce nemohl poskytovat služby v oblasti soukromé bezpečnosti. Došlo nejenom k poškození dobrého jména, ale také k zásadnímu snížení jeho užitečnosti pro tuto obchodní společnost. Žalobce požaduje částku 200 000 Kč a omluvný dopis.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku. Popsala průběh trestního stíhání žalobce zahájeného usnesením [příjmení], čj. GI- 1934 [číslo]. Dospěla k závěru, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, čímž byl dán odpovědnostní titul dle ustanovení § 7 a 8 zákona 82/98 Sb. Dospěla k závěru, že je namístě vyhovět co, do požadavku na náhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení v celkové výši 39 506,50 Kč. Ohledně náhrady nemajetkové újmy vznesla námitku promlčení, neboť usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci dne 2.10.2020, zatímco žaloba byla doručena až 5.10.2021, a dále uvedla, že se za vydání rozhodnutí omluvila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy se vzhledem ke stavu věcí jeví jako dostatečné, neboť tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem dostatečně prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledala. Žalobce se ve své žádosti a jejím doplnění obecně vyjadřoval ve smyslu vzniku nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního, rodinného a profesního života, avšak nedokládal příčinnou souvislost a skutečný vznik škody, skutečný vznik újmy s vedeným trestním stíháním. Je nezbytné zdůraznit, že proti žalobci bylo v dubnu 2021 opětovně zahájeno trestní stíhání pro pokračující přečin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství s § 23 trestního zákoníku. V listopadu 2021 byla na žalobce podána obžaloba, přičemž z obžaloby vyplývá, že se k jednání kladenému mu za vinu žalobce částečně doznal. Z uvedeného vyplývá, že žalobce nebyl v dobrém psychickém rozpoložení již v době, kdy proti němu bylo poprvé zahájeno trestní stíhání, jak uvádí manželka v čestném prohlášení. Souviselo to především s jednáním žalobce, ke kterému se žalobce později částečně doznal, nikoliv s tím, že proti žalobci bylo nezákonně vedeno trestní stíhání. Trestní stíhání navíc bylo vedeno krátkou dobu cca 2,5 měsíce. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], kdy se domnívá, že nebyly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžité formě, když konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou úmluvou považuje za dostatečnou satisfakci.

3. Soud má za prokázaný nesporný průběh řízení zahájeného na základě usnesení [příjmení], oddělení [obec], tak, že usnesení čj. GI- 1934 [číslo] bylo vydáno dne 20.7.2020. Tohoto dne bylo žalobci také již doručeno a proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku ve spolupachatelství. Proti uvedenému rozhodnutí žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dne 22.7.2020 podal stížnost a dne 2.9.2020 odůvodnění této stížnosti. Dne 5.10.2020 prostřednictvím datové schránky obhájce bylo doručeno usnesení státního zástupce [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec], čj. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kterým státní zástupce usnesení o zahájení trestního stíhání zrušil. Skutečnost, že toto rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky právního zástupce žalobce má soud za prokázané z doručenky datové schránky [jméno] [příjmení] ke dni 5.10.2020 ve 13:22 hodin s tím, že předmětem této datové schránky bylo podání sp. zn. [spisová značka], usnesení 149 odst. 1 trestního řádu.

4. Intenzitu zásahu vzniklou nezákonným rozhodnutím, tj. usnesením o zahájení trestního stíhání žalobce ze strany [příjmení], oddělení [obec], čj. [anonymizováno] [rok] [číslo], má soud za prokázanou jednak z účastnické výpovědi žalobce, a dále z čestného prohlášení manželky žalobce ze dne 18.3.2021. Jak z čestného prohlášení, tak i z účastnické výpovědi žalobce má soud za prokázané, že došlo k zásahu do interní osobní sféry žalobce uvedeným zahájením trestního stíhání, kdy jak manželka, tak žalobce uváděli, že po zahájení trestního stíhání byli pod obrovským stresem. Pod ním byla i manželka, a to v situaci, kdy měli čerstvě narozeného syna. Žalobce byl v důsledku trestního stíhání ve stresu. O uvedeném trestním stíhání žalobce informoval svého zaměstnavatele. V důsledku trestního stíhání špatně usínal, spal. Celé období mu přišlo smutné.

5. Zároveň však má soud za prokázané z účastnické výpovědi žalobce, že co se týká tvrzení o zásahu do profesní sféry, zde intenzita zásahu způsobená shora uvedeným usnesením o zahájení trestního stíhání nebyla zásadně intenzivní, a to z toho důvodu, že žalobce i nadále setrval i do dne podání účastnické výpovědi, na stejné pracovním místě u svého zaměstnavatele. Zároveň, co se týká tvrzení o nutnosti vrácení průkazu, na jehož základě mohl žalobce poskytovat služby ve Slovenské republice, k tomuto vyplynulo z účastnického výslechu, že nicméně v době trvajícího trestního stíhání žalobce cca po dobu 2,5 měsíců nebyla žádná zakázka, ve které by žalobce i při situaci, kdyby uvedený průkaz a oprávnění měl, mohl fakticky figurovat.

6. A dále z celé účastnické výpovědi žalobce vyplynulo, že žalobce sám vztahuje zásahy, které vznikly v jeho osobnostní sféře, nikoliv právě pouze k posuzovanému trestnímu žalobce, které bylo zahájeno dne 20.7.2020 a bylo ukončeno dne 5.10.2020, ale k celkové situaci, když má soud za prokázané a mezi účastníky bylo nesporné, že vůči žalobci bylo dále zahájeno další trestní stíhání, které bylo vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. [spisová značka], a ve kterém došlo dle tvrzení žalobce k vydání zprošťujícího rozsudku, který však nenabyl právní moci. Jednalo se o trestní stíhání pro obdobný skutek pro obdobné jednání žalobce. Jak vyplývá z účastnického výslechu žalobce, žalobce právě spojuje vznik nemajetkové újmy s oběma trestními řízeními, kdy je evidentní, že sám žalobce nebyl schopen rozlišit zásahy, které mu vznikly shora uvedeným trestním stíháním, které je předmětem tohoto odškodňovacího řízení, a které mu vznikly v souvislosti s dalším pokračujícím trestním řízením, kdy byla podána i obžaloba, žalobce se účastnil hlavních líčení a ve věci byl vyhlášený rozsudek.

7. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

8. Dle čl.10 odst. 1,2 LZPS (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

9. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného na základě usnesení [příjmení], oddělení [obec] ze dne 20.7.2020.

10. Co se týká právního posouzení, soud stejně jako účastníci řízení dospěl k závěru, že byly naplněné znaky nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení §§ 7 a 8 zákona č. 82/98 Sb., a to právě v tom směru, že bylo vydáno usnesení ze strany [příjmení] ze dne 21.7.2020, které na základě stížnosti žalobce k přezkumu státního zástupce [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec], čj. [číslo jednací], dne [datum rozhodnutí] bylo jako nezákonné zrušeno. Soud se dále zabýval, zdali na základě shora uvedeného odpovědnostního titulu přísluší žalobci taktéž náhrada vzniklé nemajetkové újmy ve finanční formě. Soud stejně jako žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], kdy i forma konstatování porušení práva a případná omluva jsou plnohodnotné formy nápravy vzniklé nemajetkové újmy.

11. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je namístě konstatovat právě konkrétní zásahy do osobnostní sféry žalobce, tak jak toto zaznívá ve výroku II. rozsudku, kdy soud dospěl k závěru, že zejména z účastnické výpovědi žalobce má soud za prokázané, že došlo k poškození dobrého jména a pověsti žalobce v profesní stránce, a to právě u jeho zaměstnavatele, kdy žalobce informoval svého zaměstnavatele o vedení trestního stíhání, které je předmětem tohoto odškodňovacího řízení, a evidentně již samotná tato vědomost musela nutně způsobit pokles věrohodnosti osoby žalobce u jeho zaměstnavatele, a to zejména v situaci, kdy i samotné trestní stíhání žalobce je víceméně spojeno s výkonem jeho práce a jeho zaměřením. Stejně tak soud dospěl k závěru, že došlo taktéž k určitému zásahu do rodinné sféry žalobce, kdy žalobce trpěl stresem, nespavostí, byl nervózní a nemohl se tím pádem věnovat manželce a čerstvě narozenému synovi, a to i právě v důsledku nutnosti řešení celé situace, celého trestního stíhání, poskytování informací orgánům činným v trestním řízení. A i v důsledku trestního řízení byl žalobce unavený, trpěl stresem, což se následně projevilo ve vztahu k rodině. Zároveň však soud dospěl k závěru, že tyto zásahy nebyly takové intenzity, aby bylo namístě přistoupit k odškodnění v penězích, když žalobce, co se profesní stránky týče, zůstal na stále stejném místě, v žádném případě ze strany jeho zaměstnavatele nebyl z této pozice odsunut, nebo mu nebylo dál znemožněno ve výkonu profese dále pokračovat. Stejně tak i zásahy do rodinné sféry nebo zdravotní sféry žalobce se dají vyjádřit jako klasické zásahy spojené s určitým stresem, vyvolaným neznámou situací, jako je právě stres a nespavost. Žádné konkrétní zásahy do zdraví nebo konkrétní zásahy, které by zasahovaly do rodinného života, rodinné pohody žalobce, žalobce ani netvrdil, ani nebyly prokazovány. Jiné zásahy do osobnostních sfér žalobce ani netvrdil. Zároveň soud přihlédl k situaci, kdy proti žalobci vzápětí po zastavení trestního stíhání bylo zahájeno další trestní stíhání pro obdobné jednání žalobce, které trvalo delší dobu, byla v něm podána obžaloba, proběhla v něm hlavní líčení, byl vyhlášený dosud nepravomocný rozsudek. Žalobce sám ve své výpovědi není schopen rozlišit, jaký konkrétní stres a jaký konkrétní zásah mu byl způsoben právě posuzovaným trestním řízením, zahájeným na základě usnesení [příjmení] ze dne 20.7.2020, a jaké zásahy byly způsobeny teprve následně dalším vedením trestního řízení, které bylo podstatně delší a jehož průběh včetně podání obžaloby a rozhodnutí ve věci samé objektivně musely způsobovat žalobci daleko intenzivnější pocity, které následně mohly vyvolávat právě zásahy do jednotlivých sfér osobnosti. Soud přihlédl i k tomu, že celková délka tohoto trestního stíhání byla pouze 2,5 měsíce, délka nikoliv zásadní. Soud tak dospěl k závěru, že je namístě přiznat pouze konstatování porušení do konkrétních základních lidských práv žalobce, tak jak je toto uvedeno ve výroku rozsudku, když soud dospěl k závěru, že samotná konstatace vzniku nezákonného rozhodnutí a omluva není dostatečnou formou nápravy, tak jak se jí žalobci ze strany žalované ve stanovisku fakticky dostalo, a že je na místě konstatovat faktické soudu prokázané zásahy do jednotlivých práv žalobce.

12. Stejně tak soud dospěl k závěru, že i požadovaná omluva formou dopisu ze strany ministerstva spravedlnosti je dostatečně účinnou formou nápravy, a to i vzhledem k situaci, kdy soud rozhodl o tom, že finanční zadostiučinění je odškodněním již příliš vysokým a v tomto směru právě samotný omluvný dopis, ze kterého bude zřejmé jak zaměstnavateli, tak i dalším osobám, na první pohled zřejmé, že se u žalobce jednalo o nezákonné trestní stíhání, a v něm o vydání nezákonného rozhodnutí, kdy soud dospěl k závěru, že právě ve stanovisku žalované, které čítá cca 4 strany, se toto konstatování porušení práva obecně i samotná obecná omluva ztrácí.

13. Vznesenou námitku promlčení soud neshledal důvodnou, z doručenky datové zprávy k předmětu [spisová značka] usnesení podle 149 odst. 1 trestního řádu, má soud za prokázané, že usnesení [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec] čj. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo na základě stížnosti usnesení vůči všem jmenovaným obviněným v plném rozsahu zrušeno, bylo doručeno zástupci žalobce až dne 5.10.2020. Žalovaná datum doručení na jednání soudu dne 11.10.2022 učinila nesporným. Žalobci tak počala běžet promlčecí doba až ke dni 5.10.2020, žaloba byla podána 5.10.2021.

14. Dle ust. § 32 odst. 1,2,3 zák. 82/1998 Sb. 1/Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. 2/Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. 3/ Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Dle ust. § 35 zák. 82/1998 Sb., Promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Nárok žalobce není promlčený.

15. Dále soud rozhodl o požadavku na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., výše zadostiučinění závisela na rozhodnutí soudu a zároveň žalobce byl co do základu úspěšný, a to v kombinaci s ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř., když o náhradě nákladů řízení vynaložených na zrušení nezákonného rozhodnutí již sama žalovaná rozhodla tak, že tyto v plné výši přiznala. Soud tak žalobci přiznal i náhradu nákladů řízení podle požadavků žalobce ze dne 11.10.2022 dle ust. § 9 odst. 4 písm. a/ AT ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za převzetí zastoupení, podání žalobym podání vyjádření a účast na jednání soudu dne 11.10.2022, 4 x 300 č režijní paušál dle AT a zaplacený soudní poplatek ve výši 2000 Kč.