12 C 208/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa pro zaplacení 467 742 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 90 836 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 754,50 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 146 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 92 227,50 od 21. 4. 2021 do 2. 6. 2021 a z částky 3 146 od 3. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 373 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 465 987,50 Kč od 1. 9. 2020 do 20. 4. 2021 a z částky 373 760 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 28.11.2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky v celkové výši 467 742 Kč s příslušenstvím coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Žalobkyně uvedla, že usnesením [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání skutku, který byl kvalifikován jako zneužití pravomoci úřední osoby dle § 20 odst. 1 trestního zákoníku a § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Následně byla podána obžaloba a žalobkyně byla rozsudkem Okresního soudu [anonymizována dvě slova] (dále jen„ OS“) ze dne 29.5.2020, č.j. [číslo jednací], zproštěna obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu. Žalobkyně tvrdila, že jí v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Žalobkyně nejprve ztratila zaměstnání, poté jí bylo ztíženo ucházet se o práci, jelikož při pohovorech, případně i v dotaznících, se zaměstnavatelé ptají, zda je proti uchazeči vedeno trestní stíhání. Zaměstnání žalobkyně našla, avšak s nižší mzdou. Trestní stíhání zanechalo na žalobkyni újmu v podobě poškození dobré pověsti v místě jejího bydliště. Dále došlo k narušení jejího psychického stavu, neboť trestní stíhání bylo velkou psychickou zátěží. Žalobkyně byla ve stresu, který byl vždy navýšen při výslechu či soudních přelíčeních. Rovněž to bylo šokující pro rodinu žalobkyně. Trestním stíháním byla snížena osobní čest, důstojnost a postavení žalobkyně ve společnosti, zejména ve vztahu k rodině, známým a přátelům. Žalobkyně požadovala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla způsobená ve výši 40 500 Kč Trestní stíhání trvalo od 22.3.2018 do 29.5.2020 a bylo rovněž medializováno. Dále došlo k ukončení pracovního poměru u [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek], což mělo pro žalobkyni negativní finanční důsledky. Ta byla nucena se přihlásit na úřad práce, kde byla vedena od 1.4.2018 do října 2018. Nemohla si najít žádnou práci, neboť vždy musela uvádět na dotaz budoucího zaměstnavatele, zda je proti ní vedeno trestní stíhání. To bylo vždy důvodem, proč nebyla přijata do pracovního poměru. Žalobkyně pracovala u celní správy od 1.11.2012 do 31.3.2018. Její hrubá mzda činila 24 970 Kč + 4 000 Kč zvláštní příplatky, několikrát ročně byla nad rámec toho hodnocena.

2. Žalobkyně dále uvedla, že byla zadržena a umístěna do cely předběžného zadržení, ze které byla dne 23.3.2018 propuštěna, a poté byla bezprostředně odvezena na ředitelství celního úřadu, kde jí bylo vyhrožováno ze strany nadřízených, že pokud nedojde k podpisu předepsaného formuláře žádosti celníka o propuštění ze služebního poměru, tak bude následně vyhozena, což by jí jistě více znemožnilo najít si další práci. Žalobkyně poté žádost celníka o propuštění ze služebního poměru dne 23.3.2018 pod nátlakem podepsala, a to ke dni 31.3.2018. Ten den jí bylo předáno rozhodnuto ředitele Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 23.3.2018. Proti rozhodnutí ředitele o propuštění ze služebního poměru podala žalobkyně dne 29.3.2018 odvolání s tím, že po zvážení všech okolností se chce v řádném, zákonném termínu proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru odvolat. O jejím odvolání bylo rozhodnuto tak, že již žádost o propuštění nelze vzít zpět. Poté po mnoha snahách získat práci, které byly neúspěšné, žalobkyně nastoupila na úřad práce dne 16.1.2019 a ukončila přihlášení dne 31.5.2019. Nyní je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] Žalobkyně se tedy domáhala zmíněné částky 373 760 Kč coby zadostiučinění za to, že její následné příjmy v novém zaměstnání byly nižší než u Celního úřadu pro Středočeský kraj. Žalobkyně dále požadovala náhradu škody odpovídající nákladům vynaloženým na obhajobu v celkové výši 53 482 Kč, a to za celkem 17 úkonů právní služby.

3. V podání ze dne 25.5.2021 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila své nároky ve výši 467 742 Kč dne 20.10.2020. Žalovaná své vyjádření doplnila v podání ze dne 1.6.2021, v němž uvedla, že vyhověla požadavku žalobkyně na náhradu škody, odpovídající právnímu zastoupení co do částky 48 581,50 Kč včetně DPH, což žalobkyně sdělila svým stanoviskem ze dne 1.6.2021. Žalovaná nepřiznala žalobkyni požadované úkony právní služby, spočívající v prvním jednání, respektive první poradě s klientem dne 17.5.2018, neboť zmíněný úkon je již přiznán v rámci úkonu příprava a převzetí zastoupení. Dále nebyla přiznána náhrada za účast na hlavním líčení dne 31.7.2019, které bylo odročeno bez projednání věci z důvodu dlouhodobé nemoci přísedícího, přičemž za to náleží dle žalované odměna za promeškaný čas ve výši ½ úkonu právní služby, avšak ne režijní paušál. Ve vztahu k nemajetkové újmě způsobené nezákonným trestním stíháním žalovaná uvedla, že došlo skutečně k vydání nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání, za což se žalovaná omluvila a přiznala přiměřené zadostiučinění ve výši 40 500 Kč.

4. Podáním ze dne 15.6.2021 žalovaná vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 89 081,50 Kč v návaznosti na plnění ze strany žalované, dne 2.6.2021.

5. Dne 13.5.2022 se ve věci konalo jednání, během žalobkyně změnila žalobu tak, že částka v žalobě označená jako zadostiučinění za rozdíl rozdílu mzdy po ukončení služebního poměru u [anonymizována dvě slova] ve výši 373 760 Kč není zadostiučiněním, ale žalobkyně se domáhá zmíněné částky coby ušlého zisku. Při jednání byla změna žaloby připuštěna. Mezi stranami bylo nesporné, že hodnota úkonu právní služby v dané věci činí 2 300 Kč + 300 Kč nákladový paušál. Žalobkyně dále vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 1 754,50 Kč, odpovídající požadovanému úkonu právní služby v podobě účasti na hlavním líčení dne 31.7.2019, a to včetně příslušenství, s čímž žalovaná souhlasila. K částečnému zastavení řízení:

6. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, řízení bylo v daném rozsahu výrokem I. zastaveno. <b>Skutková zjištění:</b> 8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k níže uvedeným závěrům o skutkovém stavu.

9. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne 20. 10. 2020, a stanovisko žalované ze dne 1. 6. 2021) soud zjistil a má za prokázané, že dne 20. 10. 2020 žalobkyně uplatnila u žalované nároky na náhradu nemajetkové újmy a škody z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud vzal dále za prokázané, že žalovaná přiznala žalobkyni náhradu škody za náklady na obhajobu ve výši 48 581,50 Kč a odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 40 500 Kč.

10. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

11. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná dne 2. 6. 2021 zaplatila žalobkyni částku 89 081,50 Kč 2.6.2021.

12. Ze spisu OS sp.zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: -) Žalobkyně udělila plnou moc své obhájkyni [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k obhajobě; plná moc je datována 9.4.2018. -) Dne 31.7.2019 se konalo hlavní líčení; dle protokolu se obhájkyně žalobkyně dostavila k hlavnímu líčení, které bylo zahájeno v 8:30 hod., skončeno v 9:16 hod.; byla konstatována omluva přísedícího z důvodu dlouhodobé nemoci a hlavní líčení bylo odročeno na 4.10.2019. -) Ostatní skutečnosti o průběhu trestního řízení: usnesením policejního orgánu [anonymizována čtyři slova], oddělení vyšetřování, oblast střed, ze dne 22. 3. 2018, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání přípravy trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 20 odst. 1 trestního zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Dne 29. 1. 2019 byla Krajským státním zastupitelstvím v [obec] podána na žalobkyni obžaloba ze dne 24. 1. 2019. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla žalobkyně dle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěna obžaloby Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. KZV 21/ 2018. Řízení ve vztahu k žalobkyni pravomocně skončilo dne 1. 7. 2020.

13. Dne 23.3.2018 požádala žalobkyně o propuštění ze služebního poměru s tím, že je proti ní vedeno trestní stíhání a navrhla ukončení služebního poměru ke dni 31.3.2018 (srov. žádost žalobkyně o propuštění ze služebního poměru z 23.3.2018). Dne 27.3.2018 žalobkyně svou výpověď odvolala (srov. odvolání výpovědi ze služebního poměru ze strany žalobkyně z 27.3.2018).

14. Rozhodnutí celního úřadu z 23.3.2018 byla dnem 31.3.2018 žalobkyně propuštěna ze služebního poměru; v odůvodnění je uvedeno, že dne 23.3.2018 požádala žalobkyně o propuštění ze [anonymizováno 6 slov] a současně požádala o skončení [anonymizována dvě slova] v jiném termínu bez uplynutí 2 kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti. Této žádosti bylo vyhověno a služební poměr tedy skončil dnem 31.3.2018. Proti tomu se žalobkyně odvolala (srov. rozhodnutí celního úřadu z 23.3.2018, odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o výpovědi).

15. Rozhodnutím [anonymizována tři slova] z 26.6.2018 bylo zamítnuto odvolání zdejší žalobkyně proti rozhodnutí ředitele [anonymizována tři slova] [územní celek] z 3.3.2018 a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Napadené rozhodnutí se týkalo propuštění žalobkyně ze služebního poměru dle § 42 odst. 1 písm. m) a odst. 5 písm. c) zákona o služebním poměru, když zdejší žalobkyně o propuštění požádala dne 23.3.2018 a současně navrhla skončení služebního poměru právě ke dni 31.3.2018, s tím, že v poznámce uvedla, že je vedeno trestní stíhání. V odůvodnění je dále uvedeno, že žalobkyně podala odvolání výpovědi ze služebního poměru s uvedením důvodu, že žádost o propuštění podala pod vlivem emocí z důvodu nenadálé životní situace, a po zvážení všech okolností žádá o stažení výpovědi. Odvolání bylo zamítnuto z toho důvodu, že lze disponovat žádostí o propuštění ze služebního poměru do okamžiku vydání rozhodnutí o této žádosti (srov. rozhodnutí [anonymizována tři slova] z 26.6.2018, čj. [číslo] 2018 [číslo]).

16. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprovedl k důkazu následující: výslech svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], výslech žalobkyně, neboť dle soudu byl skutkový stav dostatečně zjištěn na základě shora popsaného dokazování. Z dalších provedených důkazů (tj. rozhodnutí celního úřadu z 24.1.2018, pracovní smlouva uzavřená mezi společností [právnická osoba] a zdejší žalobkyní dne 1.9.2019, výpisy z účtů žalobkyně, vyjádření ve věci odvolání výpovědi ze služebního poměru z 29.3.2018, rozhodnutí [anonymizována tři slova] z 21.12.2017, o stanovení tarifu pro příslušníky bezpečnostních sborů, potvrzení o výkonu služby, zápočtový list) soud nezjistil pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, pročež se jimi v tomto rozsudku pro nadbytečnost nezabýval. Právní úprava:

17. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

18. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

20. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

21. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 24. Žalobkyně se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhala (i) náhrady škody v podobě ušlého zisku ve výši 373 760 Kč a (ii) náhrady škody za obhajobu ve výši 3 146 Kč. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněných nároků především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

25. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon (OdpŠk) v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

26. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk.

27. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

28. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobkyně nebyla pravomocně odsouzena. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobce částečně odškodnila. <i>(i.) K ušlému zisku</i> 29. Jak uvedeno shora, žalobkyně se domáhala náhrady ušlého zisku ve výši 373 760 Kč, a to v návaznosti na skončení jejího služebního poměru u [anonymizována tři slova]. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku nezákonného trestního stíhání skončil její služební poměr, následně měla problém najít zaměstnání, pročež byla vedena v evidenci uchazečů na úřadu práce, a poté, když zaměstnání sehnala, pracovala za nižší mzdu, než předtím.

30. Z provedeného dokazování však v daném ohledu vyplynulo, že žalobkyně sama podala výpověď ze služebního poměru, přičemž sama navrhla datum, k němuž má poměr skončit. O tom bylo (v souladu s výpovědí) rozhodnuto tak, že žalobkyně je propuštěna ze služebního poměru. Již z uvedeného je zřejmé, že k ukončení služební poměru došlo na základě vlastní výpovědi podané žalobkyní. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobkyně následně svou výpověď odvolala a odvolala se také proti rozhodnutí o dříve podané výpovědi. Žalobkyni tedy„ ušla“ mzda, resp. zisk, v důsledku platného ukončení služebního poměru její vlastní výpovědí, tj. na základě jejího rozhodnutí, nikoli v důsledku trestního stíhání.

31. Soudu tedy uzavřel, že zcela absentuje příčinná souvislost mezi ušlou mzdou, resp. ziskem, a trestním stíháním, pročež byla žaloba v daném rozsahu bez dalšího zamítnuta. Jelikož nebyla splněna jedna z kumulativních podmínek pro vznik škody, bylo nadbytečné zabývat se dalšími okolnostmi vzniku tvrzené škody (srov. výrok III.). <i>(ii.) K náhradě nákladů na obhajobu</i> 32. Žalobkyně dále požadovala náhradu škody ve výši 3 146 Kč odpovídající nákladům vynaloženým na obhajobu, a to (po částečném zpětvzetí žaloby) za úkon právní služby spočívající v poradě obhájce a žalobkyně dne 17. 5. 2018.

33. Podle § 31 odst. 1 a 3 zákona náhrada škody zahrnuje náhradu takových nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, přičemž náklady na zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování; výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. advokátní tarif).

34. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně udělila plnou moc své obhájkyni dne 9. 4. 2018. Z toho je patrné, že porada, která se konala až dne 17. 5. 2018 nemůže být považována za součást úkonu převzetí zastoupení. Soud tedy přiznal náhradu škody za uvedený úkon. Mezi stranami byla nesporná výše odměny dle AT za 1 úkon právní služby 2 300 Kč + 300 Kč nákladový paušál (bez DPH).

35. Soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyni náleží náhrada škody za zmíněný úkon ve výši 2 600 Kč + 21 % DPH = 3 146 Kč (srov. výrok II) a ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (srov. výrok III.). K úrokům z prodlení:

36. Žalobkyně dále požadovala úroky z prodlení od nesprávného data 1. 9. 2020 do zaplacení.

37. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

38. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 20. 10. 2020 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 20. 4. 2021 (úterý). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 21. 4. 2021 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

39. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení v zákonné výši od 21. 4. 2021 (z částky, kterou plnila žalovaná opožděně dne 2. 6. 2021 a z částky, kterou přiznal zdejší soud), avšak za dřívější požadované období byly úroky z prodlení zamítnuty, neboť žalovaná ještě nebyla v prodlení, a žalobkyni tak nárok nevznikl. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II.). <b>K nákladům řízení:</b> 40. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 ve spojení s odst. 3 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

41. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě úvahy, že v případě objektivní kumulace více nároků je při určování úspěchu či neúspěchu účastníka třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 ze dne 20. 12. 2016, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4401/2016 ze dne 16. 5. 2017). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona (č. 82/1998 Sb.), se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tj. tarifní hodnota činí 50 000 Kč. Naproti tomu tarifní hodnota nároku na peněžité plnění z titulu majetkové škody vychází z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), tj. v daném případě 53 482 Kč + 373 760 Kč. Dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. v daném případě 477 242 Kč.

42. Žalobkyně byla pro účely náhrady nákladů řízení zcela úspěšná co do nároku na náhradu nemajetkové újmy (žalovaná jí odškodnila opožděně) a dále převážně úspěšná v nároku na náhradu škody (obhajné). Zcela neúspěšná pak byla co do nároku na ušlý zisk. Byť byla žalovaná více úspěšná než žalobkyně, soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, což soud považuje za spravedlivé, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaná plnila opožděně po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Ke lhůtě k plnění:

43. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.