12 C 253/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa – část obce jednající anonymizováno 7 slov sídlem adresa o 492 467 Kč

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 492 467 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2016 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 650 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy a částky ve výši 239 014 Kč jakožto náhrady majetkové škody, a to vše z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v neodůvodněných průtazích v soudním řízení vedeném u [název soudu] (dále jen„ KS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ původní řízení“). Žalobkyně tvrdila, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když v původním řízení KS dospěl k závěru, že je dána pasivní legitimace žalobkyně (v původním řízení v procesním postavení žalované), pročež je dána i její aktivní legitimace i pro nadepsané odškodňovací řízení. Žalobkyně dále tvrdila, že KS po zahájení původního řízení nekonal v přiměřené době, když první úkon ve věci, kterým byla výzva k úhradě soudního poplatku, učinil za více než 9 let po podání žaloby. Tato skutečnost se navíc velmi negativně odrazila v možnosti, resp. nemožnosti žalobkyně opatřit důkazy na svou obranu a unést tak důkazní břemeno. Rovněž vznikly průtahy i při vypracování znaleckého posudku, což jde též k tíži žalované. Původní řízení trvalo téměř 21 let, kdy žaloba byla podána dne 29. 12. 1994 u KS, který usnesením ze dne 19. 4. 2004 rozhodl, že namísto žalované [právnická osoba] a.s., která v průběhu řízení zanikla s právním nástupcem, bude v řízení pokračovat společnost [právnická osoba] (tj. zdejší žalobkyně). Společně se zmíněným usnesením KS byla žalobkyni poprvé doručena žaloba, která byla podána v roce 1994, to žalobcem [příjmení] [země], [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“). KS rozhodl o předání věci [název soudu] k určení příslušnosti až dne 5. 5. 2005.

2. Dle žalobkyně měla na celkovou délku původního řízení zásadní vliv skutečnost, že až po uplynutí 9 let a 4 měsíců od podání žaloby KS uvědomil žalobkyni o vedení řízení. Žalobkyně dále uvedla, že v řízení byl zadán znalecký posudek, přičemž zpracování znaleckého posudku bylo zadáno několika znalcům a znaleckým ústavům, celá řada z nich vypracování posudku odmítla z důvodu dlouhé časové prodlevy mezi vznikem škody a předložení věci znalci, přičemž [anonymizováno 6 slov] mimo jiné sdělil, že rozsah škod vzniklých v roce 1991 není schopen nikdo v roce 2007 určit. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně dozvěděla o podání žaloby až po 13 letech ode dne vzniku škody, bylo prakticky nemožné tvrzení doložit důkazními návrhy a unést důkazní břemeno. KS rozhodl rozsudkem ze dne 13. 10. 2010 tak, že uložil zdejší žalobkyni povinnost zaplatit [anonymizována dvě slova] (žalobce v původním řízení) částku 250 000 Kč s příslušenstvím.

3. Dále se žalobkyně stručně vyjádřila k průběhu původního řízení s tím, že s ohledem na žalované částky bylo pro žalobkyni významné. Skutečným původcem škody, která byla žalována, byl [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova], neboť ke škodě došlo v období roku [rok] před privatizací tohoto státního podniku, který zanikl v roce [rok], aniž by skutečnost podané žaloby do té doby vyšla najevo. Ke dni 31. 12. 2003 došlo k převodu majetku [právnická osoba] a.s. na jejího hlavního akcionáře, přičemž závazek k náhradě škody na tohoto akcionáře přešel, aniž mohl být v důsledku nečinnosti soudu při převzetí jmění zjištěn a vzat v úvahu. Žalobkyně dále uvedla, že po dobu 20 let, 10 měsíců a 28 dnů byla udržována ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, pročež požadovala kompenzaci nemateriální újmy ve výši 650 000 Kč a dále uplatnila nárok na náhradu majetkové škody. Žalobkyně dále uvedla, že o nároku uplatněném v původním řízení do doby doručení žaloby nevěděla, neboť vůči žalobkyni ani vůči jejímu právnímu předchůdci nebyl tento nárok před podáním žaloby nijak avizován. Žalobkyně má tedy za to, že příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v neodůvodněných průtazích ze strany KS a vznikem újmy na straně žalobkyně je nepochybně dána.

4. V podání doručeném soudu dne 3. 10. 2017 žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. K původnímu řízení uvedla, že soud I. stupně rozhodoval třikrát, soud II. stupně čtyřikrát a soud III. stupně jednou; původní řízení bylo po stránce skutkové stránce složitější, kdy předmětem posouzení byl nárok žalobce na náhradu škody způsobené exhalacemi; bylo tedy nutné nechat vypracovat znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace ceny a odhady lesa, lesních pozemků a porostů a škod na nich, kdy pro takto specifický znalecký posudek nebylo snadné zajistit vhodného znalce, což se též odrazilo v celkové délce řízení; význam řízení pro žalobkyni byl běžný. Žádost žalobkyně byla vyřízena stanoviskem žalované ze dne 26. 9. 2017, v němž byl požadavek žalobkyně uspokojen ve výši 157 533 Kč, což je dle žalované přiměřená výše zadostiučinění za délku původního řízení. To vůči žalobkyni trvalo 11,7 let, neboť se o daném řízení dozvěděla až dne 22. 4. 2004. Teprve od toho okamžiku je možno posuzovat případnou újmu a dané původní řízení ve vztahu k žalobkyni. Nárok na náhradu majetkové škody ve výši 239 014 Kč, která má představovat úroky z prodlení, které musela žalobkyně na základě konečného rozhodnutí KS zaplatit žalobci v původním řízení, nelze dle žalované považovat za důvodný, neboť nesprávný úřední postup spočívající v průtazích v původním řízení není v příčinné souvislosti s újmou, která žalobkyni vznikla v důsledku soudem uložené povinnosti zaplatit úrok z prodlení, neboť povinnost zaplatit úroky z prodlení nevznikla rozhodnutím soudu, ale tím, že žalobkyni nesplnila svou povinnost vůči věřiteli.

5. Podáním doručeným soudu dne 5. 12. 2017 žalobkyně uvedla, že jí dne 29. 9. 2017 byla ze strany žalované uhrazena částka 157 533 Kč. Dne 21. 5. 2018 vzala žalobkyně částečně svou žalobu zpět a to v rozsahu částky 157 533 Kč z důvodu částečného plnění ze strany žalované.

6. Dne 22. 5. 2018 se konalo ve věci jednání, během něhož žalovaná namítala absenci aktivní legitimace na straně žalobkyně; soud dále vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doložení tvrzení o zvýšeném významu původního řízení. Během jednání žalobkyně uvedla, že nebylo možno vzít v úvahu v souvislosti s převodem majetku [právnická osoba] na hlavního akcionáře závazek k náhradě škody, o nějž šlo v původním řízení, a dále uvedla, že spatřuje nesprávný úřední postup soudu v původním řízení v tom, že jednak se žalobkyně pozdě dozvěděla o vedení daného řízení a tudíž se nemohla účinně bránit a dále v tom, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, v důsledku čehož bylo potřeba platit vyšší úroky z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo k poškození dobrého jména a pověsti žalobkyně, neboť se obchodní partneři dozvěděli o takovém řízení.

7. Usnesením ze dne 2. 7. 2018 bylo řízení co do částky 157 533 Kč zastaveno.

8. Podáním doručeným soudu dne 2. 7. 2018 žalobkyně doplnila svá tvrzení k výzvě soudu a uvedla, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně jsou jeden a tentýž subjekt, kdy původní subjekt – [právnická osoba] - změnil rozhodnutím valné hromady ze dne 13. 5. 2004 právní formu z s.r.o. na akciovou společnost. [právnická osoba] (následně [právnická osoba]) pak převzala jmění [právnická osoba] a.s., která tak zanikla bez právního nástupce. Žalobkyně dále netrvala na svém tvrzení ohledně zvýšeného významu původního řízení. Žalobkyně nesouhlasila s argumentací žalované, že ve vztahu k žalobkyni lze nepřiměřenost délky řízení posuzovat teprve od okamžiku, kdy se o řízení dozvěděla, tedy ode dne 22. 4. 2004, neboť určení okamžiku zahájení řízení je stanoveno přímo zákonem a v případě řízení zahajovaných na návrh je řízení započato dnem, kdy žaloba došla soudu. Pokud jde o délku řízení, tak tuto je potřeba brát od samého počátku původního řízení, tedy od momentu, kdy žaloba byla podána u soudu.

9. Rozsudkem ze dne 30. 11. 2018 zdejší soud žalobu zamítl. [název soudu] svým rozsudkem ze dne 5. 2. 2020 odvoláním napadený rozsudek ve věci samé potvrdil. Následně rozhodoval [název soudu], který rozsudkem ze dne 24. 2. 2021 částečně zrušil rozsudek zdejšího soudu i [název soudu] v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy a v souvisejícím nákladovém výroku. <b>Skutková zjištění:</b> 10. Soud z žádosti žalobkyně adresované žalované ze dne 16. 6. 2016 s podacím razítkem žalované značícím doručení žalované dne 17. 6. 2016 a dále ze stanoviska žalované ze dne 26. 9. 2017 zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně se dne 17. 6. 2016 obrátila na žalovanou s žádostí o odškodnění nemajetkové újmy ve výši 650 000 Kč a majetkové újmy ve výši 239 014 Kč z důvodu uvedeného v žalobě. Zmíněným stanoviskem žalovaná částečně žádosti vyhověla a to co do částky 157 533 Kč a poskytla žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou původního řízení.

11. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

12. Ze spisu vedeného u KS pod sp. zn. [spisová značka] (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony, rozhodnutí soudu a podání účastníků) soud zjistil následující skutečnosti: řízení bylo zahájeno dne 29. 12. 1994, kdy byla KS doručena žaloba [anonymizována dvě slova] na náhradu škody vzniklé vlivem emisí na lesní ekosystémy v roce 1991 proti žalované [právnická osoba] - na zaplacení částky 777 060 Kč s příslušenstvím. Přílohou žaloby byla žádost [anonymizována dvě slova] adresovaná právní předchůdkyni žalobkyně ([právnická osoba]) ze dne 6. 10. 1994 s výzvou k zaplacení požadované částky do 31. 12. 1994. Výzvou ze dne 6. 2. 2004 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, dle záznamu ve spise byla daná výzva vypravena 11. 2. 2004. Usnesením ze dne 19. 4. 2004 KS rozhodl o tom, že v řízení bude pokračováno na straně žalované se subjektem [právnická osoba], neboť původní žalovaná [právnická osoba] a.s. byla vymazána z obchodního rejstříku z důvodu převodu jejího jmění na společníka [právnická osoba]; dané usnesení doručeno [právnická osoba] dne 22. 4. 2004 s tím, že dle záznamu na doručence je uvedeno, že spolu se zmíněným usnesením byla žalované [právnická osoba] doručena žaloba. Dne 30. 4. 2004 se [anonymizována dvě slova] odvolala proti zmíněnému usnesení o procesním nástupnictví. Dne 16. 6. 2004 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání, usnesením ze dne 7. 2. 2005 [název soudu] rozhodl o potvrzení napadeného usnesení KS z 19. 4. 2004. Přípisem z 5. 5. 2005 KS vyzval účastníky k vyjádření se ohledně pochybností o jeho věcné příslušnosti, dne 17. 8. 2005 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o věcné příslušnosti, Vrchní soud rozhodl usnesením z 16. 11. 2005 tak, že k projednání věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy; věc vrácena KS dne 16. 12. 2005; dne 17. 1. 2006 bylo nařízeno jednání ve věci na 15. 3. 2006. Dne 31. 1. 2006 se žalovaný ([právnická osoba]) vyjádřil k žalobě a mimo jiné tvrdil, že nemá pasivní legitimaci, přípisem z 3. 2. 2006 KS požádal o zapůjčení jiného spisu. Dne 15. 3. 2006 se konalo jednání ve věci, během něhož byla částečně žaloba vzata zpět, jednání bylo odročeno na 19. 4. 2006. Dne 13. 4. 2006 [anonymizována dvě slova] požádaly o odročení nařízeného jednání na 14. 4. 2006 [právnická osoba] požádalo o přerušení řízení a to s tím, že účastníci dospěli ke shodě ohledně dalšího postupu a mají za reálné, že dojde i ke shodě, zároveň bylo požádáno o odročení nařízeného jednání. Dne 19. 4. 2006 se nařízené jednání konalo, resp. v protokolu z daného jednání uvedeno, že jednání se nekoná. Přípisem z 19. 4. 2006 se KS dotázal [anonymizována dvě slova], zda stejně jako žalovaný navrhují přerušení řízení, na což reagovaly [anonymizována dvě slova] dne 9. 5. 2006 souhlasně. Usnesením z 10. 5. 2006 KS rozhodl o přerušení řízení dle § 110 o.s.ř., dne 15. 1. 2007 [anonymizována dvě slova] požádaly o pokračování v řízení. Dne 15. 1. 2007 bylo nařízeno jednání na 28. 3. 2007, dne 28. 3. 2007 se konalo jednání, během něhož bylo vyhlášeno usnesení o částečném zastavení řízení, bylo prováděno dokazování, jednání odročeno na 15. 6. 2007. Dne 22. 5. 2007 se [anonymizována dvě slova] vyjádřily ve věci; dne 15. 6. 2007 se konalo další jednání, během něhož bylo prováděno dokazování, jednání odročeno na neurčito za účelem vyčkání vyjádření žalovaného a za účelem doplnění důkazních návrhů. Přípisem doručeným KS dne 3. 8. 2007 žalovaný ([právnická osoba]), sdělil, že s ohledem na dobu, která uplynula od škodní události, se mu nepodařilo nashromáždit potřebné podklady. Přípisem z 8. 8. 2007 KS žalovanému prodloužil lhůtu k doplnění důkazních návrhů do poloviny srpna 2007. Dne 17. 8. 2007 bylo KS doručeno vyjádření [anonymizována dvě slova] ve věci, dne 10. 9.2007 se ve věci vyjádřily [anonymizována dvě slova]. Usnesením z 10. 9. 2007 KS nařídil provedení znaleckého posudku, ustanovil znalce; dne 22. 10. 2007 ustanovený znalec své ustanovení odmítl z důvodu zaneprázdněnosti. Přípisem z 24. 10. 2007 KS Požádal ustanoveného znalce o opětovné zvážení věci a podání zprávy o tom, zda může provést znalecký posudek v dílčí věci, dne 6. 11. 2007 ustanovený znalec opětovně požádal o zproštění. Dále KS žádal účastníky o součinnost při ustanovování osoby znalce ohledně problematiky vlivu emisí na lesní ekosystémy. Dne 27. 11. 2007 byl nařízen rok k přípravě jednání na den 1. 2. 2008, jako předmět roku bylo stanoveno určení dalšího postupu v dokazování po doplnění důkazních návrhů žalobce. Dne 11. 1. 2008 [anonymizována dvě slova] navrhly vypracování znaleckého posudku spolu s návrhy dotazů. Dne 1. 2. 2008 se konala příprava jednání u KS, přípisem z 27. 2. 2008 se KS dotázal jiného soudu, zda byly již řešeny dané otázky podstatné pro rozhodnutí ve věci v jiném řízení s ohledem na to, že se má jednat o prokazování škody vzniklé imisemi v roce 1991, což je v dané době složité prokázat. Přípisem z 22. 4. 2008 KS urgoval daný dotaz u [název soudu], na to reagováno OS v [obec] e-mailem z 25. 4. 2008. Usnesením ze dne 14. 5. 2008 KS rozhodl o zproštění ustanoveného znalce a ustanovil znalce nového. Na to nově ustanovený výzkumný ústav reagoval dne 4. 6. 2008 s tím, že lze posoudit pouze část otázky, následně KS vyzval [anonymizována dvě slova] k předložení znaleckého posudku téhož znalce, který byl ustanoven, zpracovaného v jiném řízení. Na to [anonymizována dvě slova] reagovaly dne 11. 6. 2008, kdy znalecký posudek předložily. E-mailem z 16. 6. 2008 se KS dotázal [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a požádal o sdělení, zda do působnosti znalecké činnosti spadá problematika otázek, zda v důsledku emisí SO2 vznikají na lesních porostech škody, případně jaký je mechanismus a dále, zda lze určit rozsah škod vzniklých za rok 1991 s tím, že zpracování znaleckého posudku již odmítli 2 ustanovení znalci. E-mailem z 23. 6. 2008 reagoval na dotaz KS [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s tím, že není schopen odpovědět část otázek soudu. Obdobný dotaz ohledně schopnosti vypracovat znalecký posudek učinil dále soud na další znalce. Dne 15. 10. 2008 byla nařízená příprava dalšího jednání na 10. 12. 2008, během něhož byla žalovanému ([anonymizována dvě slova]) určena lhůta k uvedení konkrétních skutečností ve vztahu k námitce podjatosti tam uvedeného znalce. Námitka podjatosti znalce byla vznesena ze strany [anonymizována dvě slova] dne 12. 1. 2009, k námitce se vyjádřily [anonymizována dvě slova] dne 4. 2. 2009. Usnesením z 6. 2. 2009 KS zprostil v minulosti ustanoveného znalce a ustanovil nového znalce k vypracování znaleckého posudku. Přípisem doručeným KS dne 14. 4. 2009 ustanovený znalec sdělil, že mu dosud nebyl spis zaslán, bez nějž není možné přistoupit k provedení znaleckého posudku. Spis zaslán dne 24. 4. 2009 a znalecký posudek byl KS doručen spolu se spisem 14. 8. 2009. Usnesením ze 4. 9. 2009 soud rozhodl o odměně pro znalce, dne 25. 9. 2009 [anonymizována dvě slova] podala odvolání proti usnesení o přiznání odměny znalci, k tomu se vyjádřily [anonymizována dvě slova] dne 30. 10. 2009 a dále 2. 11. 2009. Spis byl předložen k rozhodnutí Vrchnímu soudu dne 3. 12. 2009, který rozhodl usnesením ze dne 9. 4. 2010 o potvrzení napadeného usnesení KS ze dne 4. 9. 2009. Spis vrácen KS 23. 4. 2010, dne 9. 6. 2010 bylo nařízeno jednání na 18. 8. 2010, během něhož byl k důkazu proveden znalecký posudek a jednání odročeno na 13. 10. 2010. Přípisem z 20. 8. 2010 KS požádal o sdělení Ministerstvo zemědělství a dále přípisem z 20. 8. 2010 KS vznesl doplňující dotaz na znalce, který dne 15. 9. 2010 předložil dodatek k znaleckému posudku. Dne 11. 10. 2010 byl KS doručeno podání [anonymizována dvě slova] ve věci, dne 13. 10. 2010 se konalo další jednání ve věci, během něhož byly prováděny důkazy listinami i výslechem svědků a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalované [příjmení] [jméno] uložena povinnost zaplatit částku 250 000 Kč s příslušenstvím, a ve zbylé části byla žaloba zamítnuta. Dne 29. 11. 2010 se proti rozsudku KS odvolaly [anonymizována dvě slova] a dne 10. 12. 2010 [anonymizována dvě slova]. Usnesením z 10. 12. 2010 KS vyzval [anonymizována dvě slova] k zaplacení soudního poplatku a usnesením z téhož dne také [anonymizována dvě slova]. Usnesením ze 4. 1. 2011 KS přiznal svědkovi náhradu nákladů a usnesením ze 17. 1. 2011 zmíněné usnesení změnil opravným usnesením. Dne 31. 1. 2011 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání, dne 23. 3. 2011 se konalo jednání před [název soudu], během něhož byl napadený rozsudek KS ze 13. 10. 2010 ve výroku I. potvrzen a dále částečně změněn a potvrzen v zamítavém výroku; dle doložky nabylo právní moci rozhodnutí 7. 5. 2011. Dne 1. 7. 2011 podalo [anonymizována dvě slova] dovolání ve věci, usnesením z 8. 7. 2011 KS vyzval [anonymizováno] k zaplacení soudního poplatku za dovolání a spis byl předložen [název soudu] dne 26. 8. 2011. Dne 6. 10. 2011 [název soudu] vrátil spis bez rozhodnutí o dovolání s tím, že byl předložen neúplný a nelze tudíž rozhodnout a to když předložený spis neobsahuje přílohy zaslané žalovanou. Přípisem ze dne 7. 10. 2011 KS požádal právního zástupce [anonymizována dvě slova] o poskytnutí příloh, které již byly vráceny, stejně jako [anonymizována dvě slova]. Dne 14. 10. 2011 [anonymizována dvě slova] předložil žádané písemnosti a totéž učinily [anonymizována dvě slova] dne 17. 10. 2011. Přípisem ze 7. 12. 2011 [název soudu] poskytl zdejší žalované spis. [název soudu] odmítl zapůjčení spisu zdejší žalované k projednání žádosti o náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem; následně [název soudu] vrátil KS spis s žádostí o jeho neprodlené vrácení. Přípisem z 19. 3. 2012 [název soudu] urgoval vrácení spisu u KS k dalšímu projednání věci, na to reagoval KS, že spis byl zaslán zdejší žalované k vyřízení žádosti, kde se stále nachází. Spis byl vrácen [název soudu] dne 29. 3. 2012. Dne 14. 8. 2013 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo dovolání proti rozsudku [název soudu] 23. 3. 2011 částečně odmítnuto, byl částečně změněn rozsudek KS a věc byla částečně zrušena a vrácena zpět Vrchnímu soudu s tím, že shledal důvodnou námitku dovolatelky, že se soudy nižších stupňů nevypořádaly s důkazy, které KS coby soud prvního stupně provedl, které směřovaly ke zpochybnění závěru znaleckého posudku. Spis vrácen KS 23. 8. 2013 a Vrchnímu soudu dne 17. 10. 2013. Usnesením z 12. 12. 2013 [název soudu] rozhodl tak, že rozsudek KS ze dne 13. 10. 2010 se ve výroku II., tedy v zamítavém výroku, zrušuje a věc vrátil k dalšímu řízení. Dne 14. 1. 2014 bylo nařízeno jednání ve věci na 23. 4. 2014, během něhož byl znova vyhlášen rozsudek, kterým byla žalované [příjmení] [jméno] uložena povinnost zaplatit částku 273 708 Kč s příslušenstvím a uložena náhrada nákladů řízení. Dne 21. 5. 2014 [anonymizována dvě slova] podalo odvolání proti zmíněnému rozsudku a 25. 6. 2014 se k odvolání vyjádřily [anonymizována dvě slova]. Spis předložen Vrchnímu soudu k rozhodnutí o odvolání na 30. 6. 2014. Jednání bylo nařízeno dne 13. 10. 2014 na den 25. 11. 2014 a dle vyrozumění ze dne 21. 11. 2014 bylo jednání odvoláno. Usnesením z 27. 11. 2014 Vrchní soud zrušil napadený rozsudek KS ze dne 23. 4. 2014 a věc vrátil zpět. Dne 25. 2. 2015 bylo nařízeno jednání u KS na 8. 4. 2015, dne 23. 3. 2015 [anonymizována dvě slova] předložilo odborné vyjádření, dne 8. 4. 2015 se u KS konalo jednání, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalované [příjmení] [jméno] uložena povinnost zaplatit částku 273 708 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení od 1. 1. 1995) a náhradu nákladů řízení. Dne 6. 5. 2015 se [anonymizována dvě slova] odvolala proti danému rozhodnutí, spis byl předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání dne ČR. Dne 21. 7. 2015 bylo nařízeno jednání na 25. 8. 2015, přípisem z 29. 7. 2015 nový právní zástupce [anonymizována dvě slova] požádal o odročení jednání. Dne 3. 8. 2015 bylo jednání u Vrchního soudu odročeno na 14. 9. 2015, přípisem z 10. 9. 2015 Vrchní soud vyzval účastníky žalovaného k doložení kvitance u jednání. Dne 14. 9. 2015 se u Vrchního soudu konalo jednání, které bylo odročeno na 26. 10. 2015. Dne 22. 10. 2015 [anonymizována dvě slova] doplnily své vyjádření, dne 26. 10. 2015 se konalo další jednání ve věci, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek KS ze dne 8. 4. 2015 v napadené části částečně potvrzen a částečně byla žaloba zamítnuta. Dne 3. 12. 2015 byl spis vrácen ze strany KS Vrchnímu soudu k opravě písemného vyhotovení rozsudku; rozsudek Vrchního soudu ze dne 26. 10. 2015 dle doložky nabyl právní moci dne 18. 12. 2015, kterým bylo řízení skončeno.

13. Z přípisu znalce [příjmení] [jméno] [jméno] ze dne 4. 11. 2007, doručen KS dne 6. 11. 2007 v rámci původního řízení, soud zjistil, že znalec opětovně požádal o zproštění povinnosti podat znalecký posudek a poukázal na značnou časovou prodlevu, když předmětem posouzení jsou škody z roku 1991. Z e-mailu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pak soud zjistil, znalec se obával, že rozsah škod vzniklých v roce 1991 není v roce 2007 schopen nikdo určit, a to s ohledem na časový odstup 16 let.

14. Z výpisu z Komerční banky znějící na žalobkyni soud zjistil, že dne 29. 9. 2017 byla žalobkyni ze strany žalované zaplacena částka ve výši 157 533 Kč.

15. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava:</b> 16. Soud věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení.

17. Podle ustanovení § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

18. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

19. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení věci:</b> 22. Již ve svém prvním rozsudku soud uzavřel, že je dána aktivní legitimace žalobkyně k podání projednávané žaloby, pročež se v tomto rozsudku již danou otázkou nezabýval, ani se zde pro nadbytečnost nezabýval souvisejícími důkazy. Jelikož rozsudek zdejšího soudu (i [název soudu]) byl [název soudu] zrušen pouze v rozsahu nároku na náhradu nemajetkové újmy, soud se nadále již nezabýval ani nárokem na náhradu majetkové škody, ale právě pouze zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délku původního řízení.

23. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce namítaného řízení; (ii) vznik újmy; a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

24. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

25. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

26. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

27. V dané věci začalo rozhodné období ve vztahu k žalobkyni běžet dne 22. 4. 2004, kdy byla žalobkyni doručena žaloba [anonymizována tři slova] a kdy se tak žalobkyně dozvěděla o zahájení původního řízení. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 18. 12. 2015, kdy nabylo poslední rozhodnutí odvolacího soudu právní moc a původní řízení tím bylo skončeno. Celková délka původního řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně, tedy činila cca 11 let a 8 měsíců.

28. Soud dospěl k závěru o shora uvedené rozhodné době s počátkem od 22. 4. 2004 (jakkoli bylo formálně zahájeno již dne 29. 12. 1994) na základě úvahy, že (jak vyplynulo z dokazování) žalobkyně (ani její právní předchůdkyně [právnická osoba]) o vedení původního řízení vůbec nevěděla právě až do 22. 4. 2004, kdy jí byla žaloba doručena, jakkoli formálně byla jeho účastníkem již dříve. Žalobkyni tudíž ani nemohla vznikat jakákoli nemajetková újma spočívající v nejistotě v důsledku délky původního řízení.

29. Koncept nemajetkové újmy (která se presumuje) způsobené nepřiměřenou délkou řízení je totiž založen na tom, že účastníci takového řízení jsou po dlouhou dobu udržováni v nejistotě ohledně výsledku daného řízení, čímž jim taková újma (z nejistoty) vzniká. To však neplatí u osoby, která nevěděla o vedení řízení či o tom, že je jeho účastníkem, neboť v takovém případě logicky absentuje zmíněný prvek nejistoty. Uvedený závěr soudu plyne rovněž z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR, dle něhož„ (Nemajetková újma) může mu vznikat jen tehdy, jestliže takové řízení trvá a účastník jej takto vnímá. Jestliže tomu tak není, tedy osoba považující se za poškozeného si není vědoma toho, že nějaké řízení, jehož účastníkem je nebo by měla být, se vede, a že tedy nevyčkává jeho skončení (konečného rozhodnutí), nemůže jí vznikat újma nemajetkové povahy pramenící z nejistoty ohledně výsledku řízení“ (srov. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 664/2013 ze dne 24. 6. 2013, zvýraznění doplněno).

30. Správnost shora uvedeného závěru o délce rozhodného období, za které náleží žalobkyni odškodnění, ostatně potvrdil též Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum] (srov. bod 37).

31. Původní řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. KS coby soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé 3x, odvolací soud 4x a Nejvyšší soud ČR 1x. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

32. Po skutkové i hmotněprávní stránce byla věc dle soudu extrémně složitá, neboť se jednalo o posouzení nároku na náhradu škody (a její případné výše) vzniklé emisemi (což je dle soudu samo o sobě velmi složitá a nikoli běžně řešená problematika), nadto v původním řízení bylo zjišťování skutkového stavu ztíženo uplynutím mnoha let od toho, kdy k tvrzenému porušení povinností mělo docházet. O složitosti ostatně svědčí i to, že bylo komplikované najít znalce, který by danou problematiku byl schopen posoudit. Soud věc hodnotí jako složitější i po stránce procesní, neboť v průběhu původního řízení byla vydána celá řada procesních rozhodnutí (např. rozhodování ve věci procesního nástupnictví zdejší žalobkyně a o jejím odvolání, několik odročení jednání k žádosti stran i rozhodování o návrhu na přerušení řízení, částečně bylo řízení zastaveno po zpětvzetí žaloby, opakované výzvy soudů k vyjádření se, konalo se několik ústních jednání a příprava jednání, výzvy k zaplacení soudních poplatků, ustanovování znalců a rozhodování o znalečném, rozhodování o odvolání proti odměně pro znalce) a činěna řada jiných úkonů (např. opakované předávání spisu odvolacímu a dovolacímu soudu, zasílání vzájemných podání účastníků, komunikace ohledně dané věci s [stát. instituce] a dalším soudem, za situace, kdy oslovení znalci či znalecké ústavy odmítali zpracování posudku, KS se aktivně snažil najít znalce, který by byl schopen či ochoten zpracovat znalecký posudek ohledně rozsahu škod, KS se musel zabývat se námitkami podjatosti zdejší žalobkyně proti ustanovenému znalci). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako velmi složitou.

33. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení ve smyslu nečinností či obstrukcí nepodílela. Soud zároveň zaznamenal, že žalobkyně o urychlení původního řízení aktivně neusilovala (např. podáním stížnosti na průtahy či návrhem na určení lhůty). V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

34. Pokud jde o význam řízení, vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako standardní, neboť se jednalo o majetkový spor, u něhož se nepresumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Ostatně žalobkyně sama v průběhu řízení uvedla, že netrvá na posouzení významu původního řízení jako zvýšeného.

35. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, především nutno konstatovat, že ten byl zatížen několika průtahy, a to zejména průtah v délce cca 9,5 roku, kdy první úkon po podání žaloby dne 29. 12. 1994 byl učiněn až dne 6. 2. 2004, kdy byl původní žalobce ([příjmení] ČR) vyzván k zaplacení soudního poplatku. Jakkoli zmíněný průtah nastal před počátkem období rozhodného pro vznik nemajetkové újmy žalobkyně (srov. bod 27 shora), soud jej zohlednil při stanovení výše kompenzace (viz níže), neboť tato nečinnost soudu se stala příčinou (minimálně jednou z významných příčin) pozdějších komplikací při provádění dokazování, resp. zpracování znaleckého posudku. Lze totiž nalézt vztah mezi plynutím času a rostoucí obtížností při získávání věrohodných důkazů o minulých přírodních (i společenských) jevech (srov. též rozsudek [název soudu] v nadepsaném řízení ze dne 24. 2. 2021, body [číslo]).

36. Soud dále zaznamenal průtah v období od 16. 6. 2004 (kdy byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání) do 7. 2. 2005 (kdy [název soudu] rozhodl o odvolání), tj. průtah cca 8 měsíců. Mimo shora uvedená období byly úkony soudů v původním řízení činěny střídavě obratem či v přiměřených lhůtách a procesní postup byl relativně plynulý. Naproti tomu soud neshledal průtahy v rámci dovolacího řízení, a to s ohledem na ojedinělou funkční příslušnost [název soudu], který rozhoduje o všech dovoláních z celé ČR, pročež nelze takové období dovolacího řízení (které nadto nebylo v původním řízení nijak nepřiměřeně dlouhé) považovat za průtah ve vlastním slova smyslu. Soud rovněž nezaznamenal nekoncentrovaný postup soudů podílejících se na rozhodování v původním řízení.

37. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že původní řízení (v rozhodném období) bylo nepřiměřeně dlouhé. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

38. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobkyně. Bylo tedy na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila, ale naopak žalobkyni (byť nikoli v celé požadované výši) odškodnila poskytnutím peněžitého plnění.

39. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku žalobkyně (srov. bod 23 shora) soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

40. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně vzniklou porušením jejího práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 149 331 Kč.

41. Při stanovení dané částky soud vycházel ze sazby (stejně jako žalovaná) 16 000 Kč za každý rok řízení (tj. 176 000 Kč) a částky 10 664 Kč za dalších 8 měsíců řízení (tj. 8x 1 333 Kč). Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení odůvodňují stanovení vyšší roční sazby (dle ustálené rozhodovací praxe soudů se roční sazba pohybuje v rozmezí 15 000 Kč – 20 000 Kč), neboť délka rozhodného období přesáhla 10 let. Uvedenou výši roční sazby nezpochybnil [název soudu] ani [název soudu] v předchozí fázi nadepsaného řízení. Soud zároveň nepřistoupil ke krácení roční náhrady za první dva roky nepřiměřeně dlouhého rozhodného období na polovinu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2952/2014). Dozvěděl-li se totiž poškozený o řízení až po více než dvou letech jeho průběhu, není již důvod pro zmíněné krácení roční náhrady za první dva roky, neboť uvedené krácení není navázáno na osobu poškozeného či účastníka řízení, ale na řízení samotné (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu v nadepsaném řízení ze dne 24. 2. 2021, bod 37).

42. Vypočtená základní částka ve výši 186 664 Kč byla ponížena o 20 % odpovídající tomu, že se na rozhodování v původním řízení podílely soudy tří stupňů soudní soustavy, a dále o 30% z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Naproti tomu byla základní částka navýšena o 30 % z důvodu postupu soudů v původním řízení spočívajícím v několika průtazích, a to zejména v průtahu cca 9,5 roku v úvodní fázi původního řízení. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 20 %, tj. na výslednou částku 149 331 Kč.

43. Soud přistoupil ke shora uvedenému navýšení základní částky z důvodu průtahů v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu v nadepsaném řízení, který uzavřel, že nečinnost KS (průtah), jež se v podstatě stala příčinou (jednou z podstatných příčin) budoucí složitosti věci (stran dokazování), je nutno zohlednit v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci, byť k nečinnosti soudu došlo v čase předcházejícím rozhodné době, tj. době vzniku nemajetkové újmy poškozeného, neboť jsou to až důsledky této nečinnosti, co charakterizuje její význam (účinek) z hlediska složitosti věci. Tato nečinnost soudu by přitom měla být zohledněna právě do té míry, jak se následně podílela i na prodloužení odškodňované části řízení ve vztahu k nynější žalobkyni (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], bod 54).

44. Soud vzal v úvahu skutečnost, že žalovaná již žalobkyni poskytla peněžité zadostiučinění ve výši 157 533 Kč. Z uvedeného je patrné, že zadostiučinění, které žalovaná již žalobkyni zaplatila, je vyšší než částka, kterou by přiznal zdejší soud. Z uvedeného důvodu bylo rozhodnuto jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, tj. žaloba byla zamítnuta. <b>K nákladům řízení:</b> 45. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

46. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

47. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 800 Kč odpovídající paušální náhradě za 16 úkonů (6 x písemné podání, účast na 5 jednáních soudu, 5 x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 48. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal.