12 C 262/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hadamčíkem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 129 044 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o žalobě v části, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 86 391,5 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 11. 2021 do zaplacení, a v části, jíž se žalobce domáhá úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 129 044 Kč od 28. 10. 2021 do 27. 11. 2021, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 42 652,5 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 11. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 54 336 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 2. 12. 2021 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 129 044 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 10. 2021 do zaplacení představující co do částky 85 000 Kč přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a co do částky 44 044 Kč náhradu škody v souvislosti s nezákonným trestním stíháním podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Trestní řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ předmětné řízení“). Částku 44 044 Kč žalobce požadoval z titulu nákladů obhajoby, a to za 14 úkonů právní služby po 2 300 Kč jakožto mimosmluvní odměny obhájci, dále 4 200 Kč (14 x 300 Kč) jakožto paušální náhradu hotových výdajů a 7 644 Kč jakožto náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměn a náhrad. Žalobce žalovaný nárok předběžně uplatnil u žalované dne 27. 5. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 10. 2. 2022. Učinila nesporným uplatnění nároku u žalované dne 27. 5. 2021. K projednání žádosti žalobce došlo dne 8. 2. 2022, přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Požadovaná náhrada škody a přiměřené zadostiučinění v penězích žalobci poskytnuto nebylo. Uvedené ve vztahu k náhradě škody odůvodnila tím, že přípisem ze dne 22. 12. 2021 byl žalobce vyzván, nechť žalované předloží doklad prokazující úhradu nákladů obhajoby, na což žalobce nereagoval. Bez součinnosti žalobce nebyla žalovaná schopna ověřit podmínku vzniku škody. Ve vztahu k nemajetkové újmě uvedla, že již v obžalobě byl uveden návrh trestu tak, aby žalobci byl uložen trest odnětí svobody při samé spodní hranici trestní sazby, tj. v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 let. Z opisu rejstříků trestů vyplynulo, že žalobce má zde uvedených 5 záznamů o trestné činnosti, za něž byl pravomocně odsouzen. Situace probíhajícího trestního řízení je tak žalobci známa. Předmětné řízení trvalo 1 rok a 5 měsíců. Vznik nemajetkové újmy žalobce nebyl nikterak doložen. Žalovaná újmu žalobce odčinila konstatováním porušení práva a omluvou, což je v daném případě přiměřená forma zadostiučinění.

3. Při jednání dne 12. 4. 2023 vzal žalobce žalobu zpět co do části, jíž se domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 85 000 Kč s příslušenstvím. Dále vzal žalobu zpět co do částky 1 391,5 Kč odpovídající půlúkonu právní služby, jež spočívala v odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 21. 11. 2019 (včetně DPH a s příslušenstvím). Rovněž vzal žalobu zpět co do příslušenství ze zbývající částky za období od 28. 10. 2021 do 27. 11. 2021. Žalovaná se zpětvzetím v tomto rozsahu souhlasila, pročež soud dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), výrokem I tohoto rozsudku řízení v uvedeném rozsahu zastavil.

4. Předmětem řízení tak zůstala náhrada majetkové škody spočívající v obhajném ve výši 42 652,5 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % od 28. 11. 2021 do zaplacení. V podání ze dne 1. 9. 2022 žalobce k tomuto nároku odkázal na rekapitulaci poskytnutých právních služeb ze dne 20. 5. 2021 vystavené jeho obhájcem.

5. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil dne 27. 5. 2021. Dále bylo nesporným, že obhájce žalobci poskytl všech 14 tvrzených úkonů právní služby. Žalovaná sporovala pouze to, zda uvedená škoda žalobci, alespoň v podobě vzniku dluhu, vznikla. Dále v případě úkonu ze dne 21. 11. 2019 spočívajícího v odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání žalovaná namítla, že tento úkon právní služby lze nahradit pouze poloviční sazbou, což zástupce žalobce učinil rovněž nesporným, přičemž v tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno. Dále žalovaná sporovala právo žalobce na úrok z prodlení z důvodu, že přes výzvu ze dne 22. 12. 2022 žalobce neposkytl žalované vyúčtování právních služeb. Toto vyúčtování bylo až k výzvě soudu předloženo dne 6. 9. 2022 při ústním jednání. Žalovaná je tudíž v prodlení nejdříve od 7. 3. 2023. K tomu žalobce namítal, že s účinností nového občanského zákoníku již škoda spočívá i ve vzniku dluhu, tudíž vzniká již okamžikem poskytnutí právní služby. Z toho důvodu je požadavek žalované na předložení vyúčtování pouhým formalismem.

6. Ze spisu předmětného řízení soud zjistil, že na základě trestního oznámení učiněných [právnická osoba], Policie ČR usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], žalobci doručeným dne 16. 12. 2019, zahájila trestní stíhání žalobce pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TZ“). Obžaloba byla podána ze strany Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] 14. 2. 2020, přičemž žalobci byl navrhován trest při samé spodní hranici trestní sazby s odkladem na zkušební dobu v trvání 4 let. Dne 19. 1. 2021 byl žalobce obžaloby zproštěn. Bylo podáno odvolání. Městský soud v Praze dne 14. 4. 2021 odvolání státního zástupce zamítl.

7. Z rekapitulace poskytnutých právních služeb vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (obhájcem žalobce) ze dne 20. 5. 2021, jež bylo soudu předloženo dne 1. 9. 2022, soud zjistil, že žalobce byl vyzván k úhradě částky 44 044 Kč.

8. Soud ve věci vycházel z nesporných tvrzení účastníků a z výše uvedeného dokazování a učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje těmto zjištěným skutečnostem. Žalobce byl trestně stíhán, kteréžto trestní stíhání bylo zastaveno. Žalobci následně byly ze strany obhájce právní služby vyúčtovány. Žalobce nároky u žalované uplatnil dne 27. 5. 2021. Žalovaná jej dne 22. 12. 2021 vyzvala k prokázání vzniku škody. Stanoviskem ze dne 8. 2. 2022 žalobci z důvodu nedoložení vzniku majetkové škody toto právo nepřiznala. Ve vztahu k nemajetkové újmě konstatovala porušení práva a žalobci se omluvila.

9. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle odst. 4 Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2952 věty druhé o. z., záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

12. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, nebo ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001).

13. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik práva na odčinění újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

14. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. [spisová značka]). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 tr. ř., dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením (dle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř.; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 605/2012) či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného (§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř.).

15. Co se týče zkoumání, zda si žalobce zavinil trestní stíhání sám či nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobce coby obviněný přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že jeho jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněného je však třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinil, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 tr. ř. či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání, ačkoliv objektivně neexistovaly). Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, tedy není naplněna tím, že se obviněný dopustil skutku, pro který bylo trestní stíhání proti němu zahájeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 539/2002, ze dne 9. 12. 2004, sp. zn 25 Cdo 2614/2003, či nález Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. II. ÚS 1856/07).

16. Soud žádné zavinění ve shora uvedeném smyslu u žalobce neshledal a ani žádné takové zaviněné jednání či skutečnosti tomu nasvědčující nebyly žalovanou tvrzeny.

17. Odpovědnostní titul je zde dán, neboť v předmětném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (viz výše) a náklady obhajoby sloužily k jeho odstranění.

18. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

19. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o. z. (po 1. 1. 2014), soud s odkazem na § 26 OdpŠk a § 2952 o. z. uvádí, že není nutné se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, neboť postačuje samotný vznik dluhu. Uvedené však neznamená, že by žalobce nemusel tvrdit a prokazovat i samotný vznik dluhu. Pouze ze skutečnosti, že žalobce byl v řízení zastupován obhájcem, ještě neplyne, že žalobci též vůči obhájci vznikl dluh, případně v jaké výši dluh vznikl. Obhajoba mohla být sjednána„ pro bono“, případně smluvní odměna mohla být sjednána též nižší než stanovená mimosmluvní odměna AT. V takovém případě by žalobci škoda spočívající ve vzniku dluhu nevznikla, případně by nevznikla v žalobou požadované výši. Samotný vznik dluhu pak má soud za prokázaný z výzvy k plnění ze dne 20. 5. 2021.

20. Poskytnutí i účelnost všech 14 úkonů právní služby bylo mezi stranami nesporné. Sporováno bylo toliko ohodnocení úkonu ze dne 21. 11. 2019 spočívajícího v odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, a to v rozsahu hodnoty půlúkonu, v kterémžto rozsahu byla žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v částce 42 652,5 Kč, byl nárok žalobce nesporným, tudíž v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

21. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968 a § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk.

22. Žalobce svůj nárok na odškodnění uplatnil u žalované dne 27. 5. 2021, tedy je obecně důvodným požadavek na úhradu úroků z prodlení ode dne 28. 11. 2021 (k tomuto datu činila jejich zákonná výše 8,5 % p. a.). Žalobce sice žalované neposkytl doklad o tom, že mu dluh na obhajném vznikl, avšak žalovaná jej k doplnění vyzvala až po uplynutí lhůty k projednání nároku, tudíž v okamžiku, kdy již sama byla v prodlení.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 94 044 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu (dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 44 044 Kč za škodu). Žalobce sice vzal v rozsahu odčinění nemajetkové újmy žalobu zpět, avšak žalovaná žalobci poskytla morální satisfakci po uplynutí lhůty k projednání nároku a po podání žaloby. Z toho důvodu soud vycházel z věty druhé § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve vztahu k majetkové škodě pak žalobce vzal žalobu zpět co do částky 1 391,5 Kč, kterážto částka ve vztahu ke zbytku tarifní hodnoty je částkou pouze nepatrnou. Soud tudíž plně přiznal náhradu nákladů řízení žalobci.

25. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: a. zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč b. odměny za 8x účelně vynaložený úkon právní služby po 5 020 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika k vyjádření žalované ze dne 1. 3. 2022, účast při jednání dne 6. 9. 2022, vyjádření žalobce ze dne 1. 9. 2022, vyjádření žalobce ze dne 31. 10. 2022, účast při jednání dne 10. 3. 2023 a účast při jednání dne 12. 4. 2023), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tarifní hodnota 94 044 Kč; tj. celkem 47 432 Kč s DPH c. 8x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč bez DPH, tj. celkem 2 904 Kč s DPH 26. Celkem náhrada nákladů řízení činí částku 54 336 Kč.