12 C 265/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou, ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem 500 02 Hradec Králové, Ulrichovo náměstí 737 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení 350 000 Kč

I. Obvodní soud pro adresa konstatuje, že v trestním řízení vedeném Okresním soudem v adresa pod sp.zn. spisová značka došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě zakotveném v čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku výši částka, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou, podanou dne datum, domáhá po žalované finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení vedeného u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka (dále jen „posuzované řízení“). Trestní stíhání pro trestný čin pletich při veřejné soutěži nebo veřejné dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinný do datum (dále jen „TZ“), bylo proti žalobci zahájeno na základě usnesení policejního orgánu ze dne datum, jež bylo žalobci doručeno dne datum. Dne datum byla na žalobce podána obžaloba k Okresnímu soudu v adresa. Dne datum soud prvního stupně trestní stíhání zastavil. Ke stížnosti státního zástupce odvolací soud usnesení o zastavení trestního stíhání dne datum zrušil a soudu prvního stupně uložil o věci znovu jednat. Dne datum soud prvního stupně žalobce obžaloby zprostil z důvodu, že žalovaný skutek není trestným činem. K odvolání státního zástupce odvolací soud zprošťující rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dne datum soud prvního stupně žalobce obžaloby znovu zprostil, opětovně z důvodu, že žalovaný skutek není trestným činem. K odvolání státního zástupce odvolací soud druhý zprošťující rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně v pořadí třetím rozsudkem ze dne datum uznal žalobce vinným ve smyslu podané obžaloby a potrestal žalobce 3letým podmíněným trestem odnětí svobody. Odvolání proti tomuto rozsudku odvolací soud jako nedůvodné zamítnul usnesením ze dne datum. O dovolání žalobce proti tomuto usnesení k okamžiku podání žaloby v této věci nebylo dovolacím soudem rozhodnuto. Žalobce odkázal na § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), a na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“). Posuzované řízení trvalo od datum do datum, tedy téměř 8 let. Řízení nebylo nijak složité. Týkalo se jen jediného skutku, navíc šlo o zakázku malého rozsahu. O průběhu skutku nebylo žádných pochybností, přičemž daného skutku se měly dopustit čtyři osoby stejnou měrou ve formě spolupachatelství. Všichni obžalovaní s orgány činnými v trestním řízení spolupracovali a dostavovali se k nim. Nebylo třeba žádné zahraniční pomoci, zvláštní znalosti cizího práva ani nebylo nutno provádět mimořádně rozsáhlé dokazování. Bylo vyslechnuto 26 svědků a v řízení vystupoval jediný poškozený – Královehradecký kraj. Tedy nešlo o řízení, kde by bylo třeba vyslechnout mimořádně vysoký počet osob. Nebyl vypracován žádný znalecký posudek. Řízení tak bylo možné skončit v době cca dvou až tří let. Ve své podstatě se v řízení jednalo jen o tzv. „spor o právní názor“, tedy právní posouzení jednání žalobce. Prodloužení řízení zcela zjevně způsobil tzv. nežádoucí „ping pong“ mezi soudem prvního stupně a odvolacím soudem z důvodu jejich zcela rozdílných názorů na věc. Žalobce ničím nepřispěl k průtahům soudního řízení. Řízení mělo pro žalobce mimořádný význam. Jako obviněný a dosud bezúhonný člověk byl žalobce po dobu 8 let trvání trestního stíhání vystaven nejistotě ohledně jeho skončení a výsledku. Trestní stíhání bylo po celou dobu opakovaně mediálně prezentováno. V průběhu trestního stíhání a v jeho důsledku se žalobci rozpadlo manželství, z nějž se narodily dvě dosud nezletilé děti ve věku 10 a 14 let. V průběhu trestního stíhání žalobce trpěl značnými zdravotními potížemi spočívajícími v dlouhodobě špatně snášeném vysokém stresu, nespavostí, potížemi v soustředění atd., s nimiž se byl žalobce nucen léčit na neurologii. Žalobce výši zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu vyčísluje tak, že žádá částka za první dva a každý následující rok řízení, kteroužto základní částku žádá navýšit na základě kritérií § 31a odst. 3 písm. b), c) a e) OdpŠk za každé o 50 %, tedy celkově žádá částku částka. Tuto částku žalobce žádal po žalované podáním ze dne datum. Žalovaná potvrdila doručení této žádosti, avšak žalobci ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne datum. Žalobou uplatněný nárok neuznala ani částečně. Učinila nesporným, že žalobce uplatnil žalovaný nárok u žalované podáním doručeným dne datum. Jelikož žalované ani po opakované urgenci nebyl zapůjčen předmětný trestní spis, nemohla žádost žalobce věcně projednat, a tudíž se k žalobou uplatněnému nároku ani nemůže kvalifikovaně vyjádřit. Z toho důvodu žalovaná sporuje splnění všech zákonných podmínek nezbytných ke vzniku žalobou žádaného nároku a sporuje veškerá žalobcova tvrzení. Navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Žaloba byla plně zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č.j. spisová značka. K podanému odvolání žalobce Městský soud v Praze dne datum pod čj. spisová značka rozsudek soudu I. stupně zrušil s tím, že se odvolací soud se proto neztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a že celková délka řízení 9 let a 8 měsíců je přiměřená.

4. Ve věci byly splněny podmínky § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili.

5. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne datum.

6. Ze spisu vedeného Okresním soudem v adresa pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující průběh posuzovaného řízení. Usnesením policejního orgánu ze dne datum, doručeného žalobci datum, bylo zahájeno trestní stíhání osob Jméno zainteresované osoby 0/0, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO jako obviněných z trestného činu pletichy při veřejné soutěži nebo veřejné dražbě dle § 128a odst. 1, 2, písm. a) TZ spáchaného ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 TZ. Proti tomuto usnesení všichni obvinění podali blanketní stížnosti, jež následně doplnili o odůvodnění. Dne datum státní zástupce přezkoumal postup policejního orgánu k námitce zdejšího žalobce, že mu nebylo umožněno nahlédnutí do trestního spisu. Státní zástupce uvedl, že považuje postup policejního orgánu, který odepřel obviněnému nahlédnout do spisu, za nesprávný, nicméně ze spisového materiálu je zřejmé, že dne datum bylo obviněnému umožněno nahlédnout do spisového materiálu. Není proto již žádný faktický důvod pro přijetí jakéhokoliv opatření na opravě této záležitosti. Dne datum vrchní komisař předložil stížnosti proti usnesení policejního orgánu státnímu zástupci. Ve dnech 14. 2. a datum probíhaly výslechy obviněných. Ve dnech od datum do datum probíhaly výslechy celkem hodnota svědků. Dne datum podal vysvětlení tituly před jménem jméno FO. Dne datum státní zástupce usnesením zamítl stížnosti obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne datum byly vydány příkazy k domovním prohlídkám a k prohlídkám jiných prostor. Dne datum bylo vydáno usnesení o vyloučení věci, jímž se věc dosud vedená pod č. j. OKFK-3015/TČ-2012-252301 vyloučila k samostatnému projednání pod novým číslem jednacím OKFK-3395/TČ-2013-252301. Dne datum bylo právě uvedené usnesení usnesením státního zástupce zrušeno. Státní zástupce dospěl k závěru, že výroková část usnesení je nesrozumitelná, a tudíž nepřezkoumatelná. Dne datum proběhly domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor. Dne datum byl podán návrh dle § 85b odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t.ř.“), k nahrazení souhlasu zástupce komory soudem. Dne datum dal státní zástupce podnět k podání návrhu podle § 85b odst. 3 t.ř. k nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin, zajištěných při prohlídce jiných prostor a pozemků. Dne datum státní zástupce přezkoumal postup policejního orgánu a konstatoval nezákonnost provedeného vyšetřovacího úkonu prohlídky jiných prostor a pozemků. Dne datum se státní zástupce přípisem vyjádřil k žádosti o přezkum postupu policejního orgánu, učiněné tituly před jménem jméno FO. Státní zástupce konstatoval, že v postupu policejního orgánu neshledal žádných průtahů. Poslední vyšetřovací úkon v podobě výslechu svědka byl proveden dne datum, avšak v mezidobí od tohoto výslechu svědka byly prováděny další úkony trestního řízení, ať už se jednalo o shromažďování osobních výkazů obviněných, nahlížení do spisu insolvenčního správce úpadce D&D právnická osoba. a vytěžení insolvenčního správce, prověřování ztráty účetnictví tohoto úpadce, shromažďování podkladů k případné náhradě škody podle připojení se poškozeného Královéhradeckého kraje či o operativní úkony při přípravě domovních prohlídek a prohlídek nebytových prostor a dále o samotnou realizaci těchto prohlídek. Současně pak policejní orgán v mezidobí plnil pokyny státního zástupce, vyplývající z prověrky spisového materiálu, která pochopitelně není součástí vyšetřovacího spisu. Pokud tedy obhájce usuzuje, že ve věci dochází k průtahům ze skutečnosti, že v mezidobí nebylo vyrozuměno konání vyšetřovacích úkonů, kterých má právo se zúčastnit, pak státní zástupce poukazuje na skutečnost, že procesní postup policejního orgánu se neskládá pouze z konání vyšetřovacích úkonů, nýbrž i dalších úkonů jiné povahy, například provádění operativně pátracích prostředků či úkonů apod., o jejichž konání pochopitelně obhájce nemusí být informován. Obdobný závěr státní zástupce uvádí v přípise ze dne datum k obdobné žádosti nynějšího žalobce. Téhož dne dal státní zástupce přípisem závazný pokyn k neprodlenému vrácení všech věcí, které vydala tituly před jménem jméno FO při svém výslechu. Dne datum soudce Krajského soudu v adresa přípisem sděluje Okresnímu soudu v adresa, že návrh Okresního soudu v adresa na rozhodnutí soudce podle § 85b odst. 3 t.ř. považuje jako celek za neurčitý, a z toho důvodu i nepřezkoumatelný. Proto k němu nebude i ve smyslu § 85b odst. 6 t.ř. přihlíženo. Dne datum státní zástupce přezkoumal postup policejního orgánu k námitce nynějšího žalobce. Státní zástupce konstatoval, že neshledal v postupu policejního orgánu žádné zaviněné pochybení. K průtahům při vydání věcí došlo, avšak jednalo se o nezaviněné prodlení, způsobené technickými problémy a selháním hardwaru Policie České republiky. Dne datum bylo vydáno vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis adresované nynějšímu žalobci, jenž spis prostudoval dne datum. Dne datum byl vyhotoven návrh na podání obžaloby, jež byla podána dne datum. Dne datum proběhlo neveřejné zasedání Okresního soudu v adresa, v jehož rámci bylo vydáno usnesení, jímž se věc předložila Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti. Dne datum proběhlo neveřejné zasedání Vrchního soudu v Praze, v jehož rámci bylo vydáno usnesení, že k projednání věci je příslušný Okresní soud v adresa. Dne datum proběhlo neveřejné zasedání Okresního soudu v adresa, v jehož rámci bylo vydáno usnesení o zastavení trestního stíhání. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce dne datum stížnost. Věc byla dne datum předložena Krajskému soudu v adresa. Krajský soud v adresa usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, usnesení Okresního soudu v adresa zrušil a okresnímu soudu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Krajský soud v odůvodnění uvedl, že okresní soud volil popsanou formu rozhodnutí, ačkoliv neprovedl a důkazně neobjasnil podanou obžalobu v hlavním líčení provedeným dokazováním. Rozhodnutí okresní soud v této poměrně složité věci vydal pouze na základě spisového materiálu, aniž by podle zásady ústnosti a bezprostřednosti získal pro své rozhodnutí dostatečné podklady ke skutkovému stavu, o němž by nebyly důvodné pochybnosti. Úvahy a závěry není možno považovat za správné, přesvědčivé a přezkoumatelné a krajský soud pak takový postup považuje za zcela formálně účelový, kdy okresní soud takto rozhodl, nejspíše ve snaze ukončit protahující se řízení, když již dříve se pokusil projednání věci vyhnout námitkou nepříslušnosti. Dne datum bylo nařízení hlavního líčení na den datum. Obhájce obžalovaného tituly před jménem jméno FO požádal o odročení hlavního líčení z důvodu kolize jednání. Hlavní líčení bylo odročeno na datum. Dne datum obžalovaný tituly před jménem jméno FO podal námitku podjatosti proti soudkyni krajského soudu. Dne datum proběhlo hlavní líčení, jež bylo odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o námitce podjatosti. Dne datum byla věc předložena Krajskému soudu v adresa. Dne datum předsedkyně senátu odvolacího soudu přípisem vrátila spis okresnímu soudu vyřízením „jinak“, neboť námitku podjatosti předsedkyně senátu za daných okolností, kdy je věc pravomocně vrácena okresnímu soudu, nelze považovat za relevantně podanou i odůvodněnou. Dne datum bylo nařízeno hlavní líčení na den datum. Obhájce obžalovaného tituly před jménem jméno FO požádal o odročení hlavního líčení z důvodu kolize. Obdobnou žádost podal obhájce obžalovaného tituly před jménem jméno FO. Hlavní líčení bylo přeloženo na datum. Toho dne se hlavní líčení již konalo. V průběhu hlavního líčení státní zástupce přednesl obžalobu a bylo přistoupeno k výslechu obžalovaných. Následně bylo hlavní líčení odročeno na dny datum a datum za účelem předvolání svědků. Dne datum byli vyslechnuti tři svědci a následně za účelem opětovného předvolání svědků bylo hlavní líčení odročeno na den datum. Dne datum v průběhu hlavního líčení byly čteny výpovědi svědků z přípravného řízení. Následně předseda senátu konstatoval, že byli předvolání svědci, žádný svědek se k soudu však nedostavil. tituly před jménem Diviš uvedl, že si předvolání vyzvedl pozdě. Zároveň po seznámení s dnešním termínem hlavního líčení uvedl, že ani dnes se nebude moci dostavit, neboť je momentálně v Itálii. Poté byli předvolání svědci jméno FO, který si nevyzvedl předvolání a nebyl přítomen, a dále svědek Dolejský, u něho se vůbec soudu nevrátilo předvolání ani doručenka o doručení písemnosti. Následně bylo vyhlášeno usnesení, jímž za účelem opětovného předvolání svědků bylo hlavní líčení odročeno na datum. Dne datum byli vyslechnuti dva svědci, následně bylo hlavní líčení odročeno na datum. Dne datum okresní soud žádal přípisem Policii České republiky Obvodní oddělení adresa k provedení prověrky, zda se v místě bydliště zdržuje tituly před jménem jméno FO, kterého je třeba v dané věci vyslechnout jako důležitého svědka. Dne datum proběhlo hlavní líčení, v jehož rámci předseda senátu konstatoval, že nebyl předveden policií svědek tituly před jménem jméno FO. V dané věci bylo však nutné svědka vyslechnout. Bylo vydáno usnesení za účelem opětovného předvolání svědka jméno FO a jeho předvedení se hlavní líčení odročilo na den datum. Dne datum byl dán pokyn k zaslání Policii České republiky Obvodnímu oddělení adresa žádosti o předvedení svědka a pokyn k zaslání dotazu insolvenční správkyni, zda v rámci insolvenčního řízení je v kontaktu s tituly před jménem jméno FO. Dne datum policie zasílá přípis, že na uvedené adrese svědka jméno FO nikdo nezná, nepodařilo se jej nijak zkontaktovat. Daná osoba dále hledána přes Úřad práce České republiky Krajskou pobočkou v adresa a přes Okresní správu sociálního zabezpečení adresa. Dne datum bylo odročeno hlavní líčení na den datum na žádost obhájce obžalovaného tituly před jménem jméno FO z důvodu hospitalizace obhájce. Následně byl dále šetřen pobyt tituly před jménem jméno FO. Podařilo se doručit předvolání svědka do jeho datové schránky. Svědek poté sám telefonicky kontaktoval soud a po vysvětlení přislíbil, že se k hlavnímu líčení dne datum dostaví. Dne datum se však omluvil z účasti u hlavního líčení z důvodu zdravotního stavu. Hlavní líčení tak muselo být odročeno na datum. Obhájce tituly před jménem jméno FO požádal o odročení hlavního líčení z důvodu náhlé hospitalizace. Rovněž svědek tituly před jménem jméno FO soudu sdělil, že se na nařízené hlavní líčení na den datum nebude moci dostavit z důvodu zdravotního stavu. Následně byla též hospitalizována jedna z přísedících. Další hlavní líčení bylo nařízeno na den datum, které však bylo k žádosti obhájce tituly před jménem jméno FO ze zdravotních důvodů odročeno na datum. Na hlavním líčení dne datum byl vyslechnut svědek tituly před jménem jméno FO, byly provedeny listinné důkazy a bylo přistoupeno k závěrečným řečem. Následně byl vyhlášen rozsudek o zproštění obžaloby pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži nebo veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) TZ. Z důvodu probíhajících hlavních líčení v jiných věcech a z důvodu složitosti věci byla prodloužena lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku. Rozsudek čítající 34 stran byl vyhotoven datum. Proti rozsudku se odvolal státní zástupce dne datum. Věc byla předložena krajskému soudu dne datum. Dne datum proběhlo neveřejné zasedání, v jehož rámci bylo vydáno usnesení o tom, že tituly před jménem jméno FO není vyloučena. Další neveřejné zasedání proběhlo dne datum, v jehož rámci bylo vydáno usnesení, jímž byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně. V usnesení č. j. spisová značka krajský soud poukázal na absenci srozumitelného odůvodnění zprošťujícího výroku dle § 226 písm. b) t.ř. u všech obžalovaných v napadeném rozsudku. V tomto směru absentuje náležité odůvodnění, které by bylo souladné s požadavky ustanovení § 125 odst. 1 t.ř.. Krajský soud dospěl k závěru, že obžalovaní nepochybně porušili zákon v zadávání veřejných zakázek a při srozumění, že zisk z realizace zakázky, provedené v rozporu se ZVZ, připadne společnosti D&D Projekt a ta byla tak zvýhodněna před ostatními evidentně pouze formálně do počtu oslovenými účastníky výběrového řízení tím, že měla možnost provedení přípravných prací bez vědomí ostatních účastníků ještě před jeho zahájením. Okresní soud se však musí vypořádat po vyhodnocení důkazů s otázkou naplnění subjektivní stránky, což v napadeném rozsudku neučinil. Dne datum učinila předsedkyně okresního soudu ve spise úřední záznam, v němž uvádí, že vzhledem k rezignaci tituly před jménem jméno FO na funkci soudce Okresního soudu v adresa s ukončením této funkce k datum senát 3 T dočasně neobsazen v souladu s platným rozvrhem práce na rok 2018, a to až do návratu soudkyně tituly před jménem jméno FO, která nastoupí od datum. Dne datum proběhlo u okresního soudu neveřejné zasedání, v jehož rámci bylo vyhlášeno usnesení, že předsedkyně senátu Okresního soudu v adresa tituly před jménem jméno FO je podle § 30 odst. 1 t.ř. vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci. Důvodem vyloučení byla okolnost, že soudkyně se osobně zná s rodinou obžalovaného, jeho manželkou i dcerou. Proti tomuto usnesení podal nynější žalobce dne datum stížnost, jež byla dne datum předložena krajskému soudu, který dne datum napadené usnesení zrušil, neboť dospěl k závěru, že důvody, pro které došlo k vyloučení soudkyně, jsou nedostatečně konkrétní a nemohou obstát z hlediska § 30 odst. 1 tr.ř. ani ve vztahu k obžalovanému tituly před jménem jméno FO, navíc za situace, kdy je v odůvodnění přezkoumávaného usnesení výslovně uvedeno, že předsedkyně senátu v současné době s tímto obžalovaným žádné styky nemá. Společenský styk osoby zastávající funkci soudce s jinými osobami, také zastávající určité veřejné funkce, navíc takový kontakt blíže v odůvodnění napadeného usnesení nebyl ani blíže rozvedený, lze více méně a samozřejmě předpokládat, avšak ten sám o sobě není důvodem k vyloučení podle § 30 odst. 1 t.ř. Dne datum předsedkyně senátu zaslala stranám přípis, v němž žádá, aby soudu sdělily, zda souhlasí s postupem podle § 219 odst. 3 tr.ř., tedy s přečtením podstatného obsahu protokolu o hlavním líčení včetně v něm provedených důkazů. S uvedeným postupem nynější žalobce souhlasil, jiní obžalovaní však nikoliv. Další hlavní líčení bylo nařízeno na den datum. Tohoto hlavního líčení se však ze zdravotních důvodů nemohla účastnit jedna přísedící. Hlavní líčení bylo odročeno na datum. Na tomto hlavním líčení předsedkyně senátu uvedla, že vzhledem ke změně v obsazení senátu se soud dotazoval na to, zda obžalovaní souhlasí s postupem podle § 219 odst. 3 t.ř., s čímž ovšem dva obžalovaní nevyslovili souhlas, což znamená, že celá věc se vrací na úplný počátek a ve věci by mělo proběhnout opětovně celé dokazování a bude probíhat celá věc od samého začátku. Následně státní zástupce přednesl obžalobu a bylo přistoupeno k výslechu obžalovaných. Následně k dotazu soudu obžalovaní uvedli, že netrvají na opětovném výslechu svědků, až na obhájce obžalovaného tituly před jménem jméno FO, který převzal obhajobu po zemřelém původním obhájci, jenž požádal o to, aby byla dána lhůta k tomu, aby mohl uvést, kteří ze svědků by případně měli být slyšeni. Hlavní líčení bylo odročeno na den datum. Obhájce obžalovaného tituly před jménem jméno FO následně souhlasil s tím, aby při nařízeném hlavním líčení byly přečteny výpovědi svědků dle podané obžaloby, nenavrhl provést důkaz výslechem konkrétního svědka. Dne datum mělo proběhnout hlavní líčení, při němž soud konstatoval, že hlavní líčení nemůže být konáno, neboť u obžalovaného tituly před jménem jméno FO nebylo předvolání k hlavnímu líčení doručeno a doručení není vykázáno, na což tituly před jménem jméno FO uvedl, že má pochybnosti o správnosti počínání soudu a je toho názoru, že z podání dr. jméno FO ze dne datum, ve kterém konstatuje nařízení tohoto hlavního líčení a žádá, aby se konalo v jeho nepřítomnosti, je dostatečným důkazem doručení zmíněné písemnosti. Postup soudu považuje za ryze formalistický. Hlavní líčení bylo odročeno na den datum. Na tomto hlavním líčení předsedkyně senátu konstatovala, že všichni obžalovaní udělili souhlas s postupem podle § 219 odst. 3 tr.ř. Následně byly čteny protokoly o hlavním líčení. Dále předkládány stranám k nahlédnutí listinné důkazy a poté předneseny závěrečné řeči. Následně bylo hlavní líčení za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na den datum, kdy byl vyhlášen druhý zprošťující rozsudek. Byla prodloužena lhůta k písemnému vyhotovení rozsudku z důvodu, že šlo o obsáhlý a starý spis, kde se jedná i z hlediska hodnocení důkazů o náročnou věc. Proti rozsudku se odvolal státní zástupce dne datum a věc byla předložena krajskému soudu dne datum. Dne datum proběhlo před krajským soudem neveřejné zasedání, v jehož rámci bylo vyhlášeno usnesení č. j. spisová značka, jímž byl napadaný rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v adresa. Krajský soud dospěl k závěru, že je nesprávná a nepřesvědčivá úvaha okresního soudu v napadeném rozsudku potud, pokud nalézací soud uzavřel absenci subjektivní stránky jednání obžalovaných, která pokud by chyběla, by skutečně dovolovala učinit závěr o chybějícím znaku uvedeného trestného činu a s tím spojenou potřebu vyslovit výrok zprošťující. Vyslovením zprošťujícího výroku podle § 226 písm. b) tr.ř. ale prvý soud naznačil, že skutek jako takový považoval za prokázaný, jen se dle jeho (nesprávného) názoru nejedná o trestný čin proto, že schází subjektivní stránka. Tuto subjektivní stránku (tj. zavinění v podobě nejméně nepřímého úmyslu) přitom nepřímo soud první instance jinak správně dovodil, přičemž krajský soud poukázal na správnou připomínku nalézacího soudu o vědomosti všech obžalovaných o účelovém vypsání veřejné zakázky tak, aby vítězem byla společnost D&D Projekt. Až po dovození prokázané okolnosti, že obžalovaným bylo po celou dobu zřejmé, že pokud rada kraje schválí vybranou nabídku této společnosti, pak bude k podpisu licenční smlouvy zmocněn obžalovaný tituly před jménem jméno FO, což se stalo dne datum. Ostatně pochybnost o subjektivní stránce jednání obžalovaných neměl odvolací soud ani v prvém kasačním usnesení, v němž poznamenal, že obžalovaní porušili zákon o veřejných zakázkách a při srozumění, že zisk z realizace této zakázky, provedené v rozporu se ZVZ, připadne společnosti D&D Projekt a ta byla tak zvýhodněna před ostatními. Krajský soud připomněl tuto pasáž proto, že u takto sofistikované, složitě provedené trestné činnosti se subjektivní stránka (velmi často obtížně) dovozuje ze širších souvislostí případu; v daném případě proto měl mít nalézací soud na zřeteli postavení a jednotlivé úkoly všech obžalovaných v rámci Královéhradeckého kraje a jeho orgánů, jejich konkrétní kroky při zadávání, průběhu a výsledku předmětné veřejné soutěže. Další hlavní líčení před okresním soudem bylo nařízeno na den datum. Nynější žalobce podal návrh na doplnění dokazování a požádal o odročení nařízeného hlavního líčení. Podal stížnost na nevhodné chování soudců odvolacího senátu pro zcela zjevné překročení oprávnění odvolacího soudu a obcházení základních zásad trestního řízení. Dále podal námitku podjatosti ve vztahu ke všem členům odvolacího senátu. Dále obžalovaní soudu sdělili, že se hodlají obrátit na Ústavní soud. U hlavního líčení dne datum soud konstatoval, že s ohledem na učiněné stížnosti a podání ústavních stížností hlavní líčení nebude zahajováno a jednání bude odročeno na dobu neurčitou s ohledem na nutnost vyčkání rozhodnutí o stížnostech. Ústavní soud rozhodl o ústavních stížnostech ve dnech 16. 1. a datum usneseními Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 99/20, sp. zn. IV. ÚS 4009/19 a sp. zn. II. ÚS 4020/19, jimiž ústavní stížnosti odmítl, a to z důvodu, že ústavní stížnosti byly vzhledem k tomu, že stěžovatelé brojili proti zrušujícímu usnesení krajského soudu a obecné soudy se danou věcí budou dále zabývat, nepřípustnými a předčasnými. Další hlavní líčení bylo nařízeno na den datum. Obžalovaný tituly před jménem jméno FO požádal o odročení hlavního líčení z důvodu, že ve dnech 27. 2. – 10. 3. bude jeho obhájce na dovolené v zámoří. Soud obžalovanému v reakci sdělil, že s ohledem na vytíženost soudu nelze hlavní líčení odročovat a zastupování lze zajistit substituční plnou mocí. Dne datum proběhlo hlavní líčení, v jehož rámci byly stranám předkládány k nahlédnutí listinné důkazy. Následně byly přednášeny závěrečné řeči a byl vyhlášen rozsudek, jímž obžalovaní byli shledáni vinni tím, že společným jednáním v souvislosti s veřejnou soutěží v úmyslu opatřit jinému prospěch zjednali některému soutěžiteli přednost a výhodnější podmínky na úkor jiných soutěžitelů, uvedený čin spáchali jako pořadatelé veřejné soutěže a pro jiného získali značný prospěch, čímž spáchali trestný čin pletichy při veřejné soutěži nebo veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) TZ, spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 TZ. Proti tomuto rozsudku se obžalovaní odvolali. Obhájce obžalovaného tituly před jménem jméno FO soudu sdělil, že s ohledem na současný nouzový stav v České republice učiní podrobné odůvodnění svého odvolání v podání do konce dubna tohoto roku. Sděluje soudu, že se mu dosud nepodařilo věc projednat s klientem, a proto odůvodnění odvolání neprovedl. Obhájce nynějšího žalobce žádal o prodloužení lhůty k doplnění odvolání, a to s přihlédnutím k nouzovému stavu, a to do doby skončení nouzového stavu, tedy do datum. Odvolání bylo odůvodněno dne datum a byla podána námitka podjatosti proti soudcům odvolacího soudu. Věc byla předložena odvolacímu soudu dne datum. Nynější žalobce podal návrh na delegaci odnětí věci Krajskému soudu v adresa a její přikázání jinému odvolacímu soudu. Totožný návrh podal obžalovaný tituly před jménem jméno FO. Dne datum proběhlo před krajským soudem neveřejné zasedání, v jehož rámci bylo vyhlášeno usnesení, že soudci Krajského soudu v adresa nejsou vyloučeni z vykonávání úkonu trestního řízení. Proti tomuto usnesení podali všichni obžalovaní stížnosti. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze dne datum. Neveřejné zasedání u Vrchního soudu v Praze proběhlo dne datum, přičemž bylo vyhlášeno usnesení, jímž byly stížnosti všech obžalovaných zamítnuty. Dále bylo vyhlášeno usnesení, že se věc Krajskému soudu v adresa neodnímá. Dne datum odvolací soud nařídil veřejné zasedání k projednání odvolání všech obžalovaných na den datum. Vzhledem k pandemické situaci se veřejné zasedání nekonalo a následně bylo nařízené na den datum. Tento den veřejné zasedání proběhlo, přičemž bylo vyhlášeno usnesení č. j. spisová značka o zamítnutí odvolání všech obžalovaných. Toto usnesení bylo nynějšímu žalobci doručeno dne datum. Odsuzující rozsudek byl ve vztahu k nynějšímu žalobci v právní moci a vykonatelný dne datum. Proti usnesení odvolacího soudu se všichni obžalovaní dovolali. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne datum, jenž však věc vrátil soudu prvního stupně bez meritorního vyřízení. Uvedl, že z obsahu spisu plyne, že napadené usnesení nebylo doručeno obviněnému tituly před jménem jméno FO. Ve spise se nenachází příslušná doručenka, z níž by bylo možné okamžik doručení tomuto obviněnému určit, stejně tak v předkládací zprávě Okresního soudu v adresa není uvedeno doručení rozhodnutí soudu druhého stupně tomuto obviněnému. Lze mít tak důvodně za to, že k doručení rozhodnutí soudu druhého stupně obviněnému tituly před jménem jméno FO doposud nedošlo. Nejvyšší soud tak věc vrátil bez věcného vyřízení s tím, že je nutné zjištěné procesní pochybení napravit. Věc byla opětovně předložena Nejvyššímu soudu dne datum. Neveřejná zasedání Nejvyššího soudu proběhla ve dnech datum, datum, datum a datum, v jehož rámci bylo vyhlášeno usnesení, jímž se dovolání odmítají. Referující soudce následně třikrát žádal o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozhodnutí, kterýmžto žádostem bylo vyhověno. Rozhodnutí následně bylo vyhotoveno a spis byl vrácen soudu prvního stupně dne datum. Dne datum byl dán pokyn k rozeslání rozhodnutí dovolacího soudu a následně byl spis zapůjčen zdejšímu soudu pro účely tohoto řízení.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud nehodnotil předběžné uplatnění nároku žalobcem, neboť tuto skutečnost strany tvrdily shodně. Dále nehodnotil založená rozhodnutí ze spisu posuzovaného řízení, neboť ta by byla duplicitní za situace, kdy byl k důkazu proveden spis celý. Dále soud nehodnotil žalobcem navržené důkazy k prokázání rozvodu jeho manželství, k prokázání medializace trestního stíhání a k prokázání neurologických problémů žalobce, neboť tato tvrzení vzhledem k níže učiněným právním závěrům soud nepovažoval za relevantní pro posouzení nároku žalobce.

8. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“). Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

13. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od datum (doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci), přičemž v okamžiku podání žaloby v tomto řízení posuzované řízení stále probíhalo před dovolacím soudem. Písemné vyhotovení odmítacího usnesení dovolacího soudu bylo doručováno v září 2022. Soud tak vychází z celkové délky posuzovaného řízení 9 let a 8 měsíců.

14. Soud předně vyhodnocuje kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení, tj. soudů ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) odškodňovacího zákona ve spojení s kritériem dle § 31a odst. 3 písm. b) odškodňovacího zákona, tj. složitostí řízení. Pokud jde o přípravné řízení, tak v rámci přípravného řízení bylo třeba vyslechnout 26 svědků. Bylo též potřeba provést domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor, k čemuž bylo potřeba zajistit příkazy soudu. V rámci přípravného řízení bylo sice vydáno nepřezkoumatelné rozhodnutí o vyloučení věci k samostatnému projednání, avšak toto se nijak významně na délce řízení neprojevilo, neboť rozhodnutí bylo policejním orgánem vydáno datum a již dne datum bylo usnesením státního zástupce zrušeno. Dále byl Okresním soudem v adresa dán Krajskému soudu v adresa neurčitý a nepřezkoumatelný návrh podle § 85b odst. 3 t.ř., k němuž Krajský soud v adresa nepřihlížel. Ani toto pochybení se však na délce posuzovaného řízení nijak výrazně neprojevilo. Tedy ve fázi přípravného řízení nelze shledat závěry o průtahu trestního řízení.

15. Pokud jde o fázi řízení před soudem, pak soud uzavírá, že řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové, procesní a zejména právní. Soud se musel vypořádat s výkladem zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“), přičemž soud prvního stupně byl nejprve toho názoru, že vzhledem k okolnosti, že v daném případě nebylo nutné výběrové řízení vůbec konat, nebyla naplněna objektivní stránka trestního činu dle § 128a TZ, a proto trestní stíhání zastavil. S tímto právním názorem se však neztotožnil Krajský soud v adresa a usnesení soudu prvního stupně o zastavení trestního stíhání zrušil. Krajský soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že závěry soudu prvního stupně nejsou přesvědčivé a přezkoumatelné, avšak toto konstatování učinil v návaznosti na své odlišné právní posouzení hmotněprávní stránky věci. Následně probíhalo rozsáhlé dokazování před soudem prvního stupně, jež bylo v začátku komplikováno nikoliv relevantně podanou ani řádně odůvodněnou námitkou podjatosti proti soudcům Krajského soudu v adresa a následně bylo komplikováno opakovanými žádostmi obhájců obžalovaných o odročení hlavního líčení z důvodu kolizí. Bylo problematické zajištění svědeckých výpovědí. Od datum se soud snažil i v součinnosti s Policií ČR zajistit výpověď svědka tituly před jménem jméno FO, jejž se podařilo kontaktovat až ke konci roku 2016. Přesto však bylo nutné nařízená hlavní líčení odročovat, neboť svědka nebylo možné vyslechnout ze zdravotních důvodů. Nařízení hlavního líčení též komplikovala hospitalizace jednoho z obhájců. Svědka se tak podařilo vyslechnout až datum. V řízení bylo též provedeno velké množství listinných důkazů. Ač nebylo soudem zadáváno vypracování znaleckého posudku, dva znalecké posudky byly součástí spisového materiálu. O mimořádné skutkové složitosti věci svědčí první rozsudek soudu prvního stupně, v němž popis skutkových zjištění soudu prvního stupně čítá 20 stran.

16. Po takto rozsáhlých skutkových zjištěních se soud prvního stupně obsáhle věnoval též právní stránce věci, načež i při respektování závazného právního názoru krajského soudu, jejž ve svém rozhodnutí citoval, dospěl k závěru, že žalobou označený skutek není trestným činem. S tímto závěrem se neztotožnil odvolací soud, přičemž dospěl k závěru, že objektivní stránka trestného činu byla dána a ve zrušujícím usnesení uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval subjektivní stránkou trestného činu. Svůj druhý zprošťující rozsudku soud prvního stupně postavil právně na subjektivní stránce, neboť neshledal úmysl obžalovaných společným jednáním opatřit prospěch jinému. Ani s tímto závěrem se následně odvolací soud neztotožnil, byť ve svém zrušujícím usnesení připustil, že při takto sofistikované, složitě provedené trestní činnosti se subjektivní stránka dovozuje obtížně ze širších souvislostí případu. Následně již byl soudem prvního stupně vydán odsuzující rozsudek, proti němuž podaná odvolání byla odvolacím soudem zamítnuta a dovolání byla dovolacím soudem odmítnuta. Lze se tak ztotožnit s žalobcem v tom, že délka posuzovaného řízení byla především ovlivněna názorovým střetem mezi soudem prvního stupně a odvolacím soudem, neboť každý z nich o věci rozhodoval celkem čtyřikrát. Rozhodnutí prvního stupně však nebyla rušena proto, že by jeho rozhodnutí byla nepřezkoumatelná či nesrozumitelná (byť odvolací soud takto odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně ve svých rozhodnutích označil, činil tak v návaznosti na své odlišné právní posouzení věci), ale právě pro odlišné právní posouzení zjištěného skutkového stavu. Dle judikatury Nejvyššího soudu pak je nutno pouze v případě, že dojde ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti či závažné vady řízení, dojít k závěru o nepřiměřené délce řízení, což v tomto řízení nenastalo. Naopak popsaný průběh posuzovaného řízení zřetelně vypovídá o mimořádné právní složitosti posuzovaného řízení.

17. Z hlediska procesní složitosti je podstatné, že do posuzovaného řízení se zapojily všechny články obecné soudní soustavy. Krom okresního a krajského soudu byla věc předložena též Vrchnímu soudu v Praze, nejprve v počátku řízení k rozhodnutí o věcné příslušnosti, a v pozdější fázi řízení k rozhodnutí o námitkách podjatosti soudců krajského soudu a k rozhodnutí o návrhu na odnětí věci Krajskému soudu v adresa, kteréžto námitky a kterýžto návrh Vrchní soud v Praze neshledal důvodnými. Věc byla předložena též Ústavnímu soudu k rozhodnutí o ústavních stížnostech, jež však byly předčasnými a nepřípustnými. V závěru ve věci rozhodoval též dovolací soud.

18. Ze souhrnného vyhodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci a složitosti řízení se tak podává, že zejména tato kritéria svědčí o závěru, že celková délka řízení v délce 9 let a 8 měsíců je již svojí délkou řízením přiměřeným. Byť soud ve věci neshledal průtahy nebo období nečinnosti, celková délka řízení a to i vzhledem k procesní i skutkové právní složitosti, je však již nepřiměřená a došlo tak k porušení práva žalobce na spravedlivý proces spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Soud se tak zabýval vhodnou formou odškodnění, která je schopna plně reparovat vzniklou nemajetkovou újmu. V tomto ohledu je primárně nutno jednak zohlednit skutečnost, že žalobce byl za trestnou činnost pravomocně odsouzen. K tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka: „Součástí myšlenky fungujícího právního státu je předpoklad, že pachatel úmyslného trestného činu musí být minimálně srozuměn se skutečností, že proti němu bude vedeno trestní řízení, bude vynesen odsuzující rozsudek a bude mu uložen trest (jak opakovaně uvádí Ústavní soud, spravedlivé trestní stíhání zaviněných činů nebezpečných pro společnost je jedním z klíčových prvků právního státu a jednou z raison d’être státu jako takového vůbec). Poškozený (pachatel) se vědomě stal ‚hybatelem děje‘, a musel si tedy být vědom, že spácháním trestného činu vnáší na dlouhou dobu do svého života nejistotu, která se v jeho poměrech bude projevovat, a to bez ohledu na skutečnost, zda proti němu trestní stíhání bude vůbec vedeno. Oproti tomu poškozený, jenž se trestného činu nedopustil, v zásadě pociťuje nejistotu vyplývající z obavy z trestu právě po dobu trestního stíhání a z důvodu vedeného trestního stíhání, nikoliv vlastní činnosti. Rovněž je nutné vnímat rozdíl spočívající v možnosti pachatele trestné činnosti přičinit se k rychlejšímu vyřízení trestní věci, a to nikoliv pouze případným doznáním se ke spáchání trestného činu, ale též např. možností v některých případech akceptovat tzv. odklon v trestním řízení. Tím samozřejmě není popřena možnost důsledně využít práva na obhajobu. Obviněný, který trestný čin nespáchal, má naopak v zásadě právě jedinou možnost postupu v trestním řízení, a to svou důslednou obhajobu v rámci standardního trestního řízení, což zpravidla vyžaduje delší čas. Případné doznání či přistoupení k odklonu se u takto obviněného nepředpokládá, a nelze jej vnímat jinak než škodlivě. Řečeno jinak, obviněný pachatel úmyslného trestného činu na sebe nejistotu uvrhuje sám, a je-li zahájeno trestní řízení, přestává být tato nejistota v pouhé potencionální sféře (stává se hmatatelnější). Pachatel úmyslného trestného činu má rovněž možnost tuto nejistotu přetavit v jistotu, typicky se doznat, což má zpravidla rovněž odezvu ve snížení v úvahu připadajícího trestního postihu. Co se týká významu předmětu řízení, bylo by na věc možno nahlížet (vnější optikou) tak, že v porovnávaných příkladech jsou ve hře stejná práva a povinnosti, stejně důležitá pro život jednotlivce, neboť v obou situacích může řízení skončit jak rozhodnutím zcela zprošťujícím, tak i odsuzujícím. Význam řízení ovšem nepochybně rozdílný je, neboť obviněný pachatel úmyslného trestného činu v trestním řízení prakticky doufá v selhání orgánů činných v trestním řízení, které pro něj bude znamenat ‚vyváznutí‘ bez trestu, v opačném případě se mu dostane trestu, s nímž musel být eventuelně smířen. Obviněný, který se trestné činnosti nedopustil, v trestním řízení podstupuje nejistotu spočívající v možnosti, že dojde k tzv. justičnímu omylu, který jej vystaví neoprávněnému trestu a popř. i jiným negativním důsledkům (např. neoprávněnému společenskému zavržení). Uvedené nepopírá skutečnost, že nepřiměřená délka trestního řízení působí újmu i obviněnému, který je v daném průtažném řízení shledán vinným. Demonstrována ovšem je výrazná odlišnost ve vznikající újmě. Jestliže má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. část V. stanoviska Cpjn 206/2010), pak je třeba relativizovat východisko, dle nějž by v obdobných případech nemělo být (vůbec) přihlíženo k výsledku trestního řízení. Odůvodněn pak bývá i výjimečný závěr, že pachatelům trestných činů je zpravidla újma trpěná nepřiměřenou délkou trestního řízení, v němž byli odsouzeni za trestný čin, kompenzována konstatací porušení práva, což platí zvláště pro případ pachatelů úmyslných trestných činů. (…) Shrnutě lze tedy ve smyslu dosavadní judikatury dovolacího soudu uzavřít a výslovně vyjádřit, že při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení pro účastníka přihlíží k tomu, že poškozený byl uznán pachatelem vinným ze spáchání úmyslného trestného činu.“ 20. Na základě výše citovaných závěrů Nejvyššího soudu zdejší soud shledal nadbytečným zabývat se důkazními návrhy žalobce ohledně rozvodu jeho manželství, tvrzených zdravotních komplikacích a tvrzené medializaci případu, což dle žalobce mělo zvyšovat význam předmětu řízení pro žalobce. Soud dospěl v souladu s výše uvedeným k závěru, že vzhledem k okolnosti, že byl žalobce za trestnou činnost odsouzen, tak i tato tvrzení, jež mají prohlubovat žalobcem tvrzenou újmu, jsou v příčinné souvislosti spíše s úmyslně spáchaným trestným činem žalobce, nežli se samotnou délkou posuzovaného řízení. Tedy z právě uvedeného se podává, že subjektivní újma, vyvolaná délkou řízení u žalobce, nemohla být až natolik zásadní, když si musel být vědom toho, že se trestné činnosti dopustil. Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že forma zadostiučinění spočívající v konstatování porušení práva žalobce na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy je dostatečnou formou nápravy.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., žalobce byl, co do základu úspěšný. Soud mu přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud mu přiznal náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu á částka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. (vyhláška č. 254/2015 Sb.), a to za žalobu. právnická osoba pak v odvolacím řízení, za převzetí zastoupení žalobce a podání odvolání dle ust. § 9 odst. 4 písm. a AT ve výši á částka a 2x300 Kč režijní paušál a zaplacený soudní poplatek ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.