12 C 277/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do částky 189 583 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 58 333,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 18.12.2021 do zaplacení, a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky 189 583 Kč ve výši 8,5 % ročně od 18.12.2021 do 24.2.2022, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 52 083,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 18.12.2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18.12.2021 domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] bylo vedeno řízení, v němž žalobce byl v postavení žalovaného, když člen družstva [příjmení] [příjmení] zahájil proti žalobci soudní řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí mimořádné členské schůze a vyloučení původního žalobce z bytového družstva dne 27.6.2005. Pravomocně bylo řízení ukončeno dne 12.3.2021 v souvislosti s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 19.1.2021 sp.zn. [spisová značka]. Řízení trvalo 15 let 8 měsíců a 13 dnů. Původní žalobce v rámci celého řízení vynakládal nemalé úsilí k tomu, aby důsledně využíval všech procesně právních institutů, měl a mohl rozhodující soudní aparát účinně proti takovýmto procesním úkonům, možná až obstrukcím, efektivně zasáhnout a směřovat soudní řízení při vědomí zásady hospodárnosti a procesní ekonomie soudního řízení k vydání meritorního rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Pokud řízení trvalo 16 let, nebylo rozhodnutí v přiměřené lhůtě vydáno. Toto je navíc umocněno jednoduchým zdůvodněním konečného rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, který poukázal na nedostatky rozhodnutí členské schůze bytového družstva, pro kterou dovodil neplatnost tohoto rozhodnutí a žalobě původního žalobce vyhověl, ačkoliv soud I. instance tuto opakovaně svým rozhodnutím zamítl. Žalobce po celou dobu soudního řízení existoval v právní nejistotě stran toho, zda žalobce je či není nadále členem bytového družstva, nevyjasnění právního statusu žalobce po dobu soudního řízení přineslo žalobci značné komplikace především v souvislosti s jeho praktickým fungováním, zejména co se týká platného svolávání členských schůzí a jejich rozhodování. Reálná hrozba dalších případných žalob ze strany žalobce ohledně platnosti usnesení členských schůzí žadatele, právní otázka, zda vůči žalobci nárokovat nájemné, jako by byl i nadále členem družstva, nebo nárokování bezdůvodného obohacení v souvislosti s nevyklizením družstevního bytu žalobce, nebo dosud nerozhodnutého probíhajícího sporu o vyklizení družstevního bytu. Žalobce požaduje částku 20 000 Kč za 1 rok trvání řízení, za první 2 roky částku poloviční, celkem požaduje částku 300 000 Kč.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni 17.6.2021. Popsala průběh řízení vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Dospěla k závěru, že celková délka řízení ve vztahu k žalobci bylo 15 let a 7 měsíců. V tomto směru žalovaná vychází z ustálené judikatury ESLP, z níž lze dovodit, že žalovaný v civilním procesu nemůže negativně vnímat délku řízení, když o něm neví a není tak vystaven nejistotě ohledně svých civilních práv a závazků. Z uvedeného důvodu je za počátek řízení ve vztahu k žalobci bráno datum 25.7.2005, kdy mu byla doručována první písemnost. Procesně bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy, z toho meritorně bylo rozhodováno jednou soudem nalézacím a jednou soudem odvolacím. Věc vykazovala vysokou míru procesní složitosti, způsobenou zejména procesním chováním navrhovatele protistrany žadatele, tento zasílal soudu zcela nejasná podání, směšoval několik samostatných řízení, nespolupracoval s ustanovenými obhájci, opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení obhájce. Nedostavoval se k nařízeným výslechům ani jednáním, opakovaně podával opravné prostředky vůči prakticky všem vydaným rozhodnutím, i těm, kterým mu bylo vyhověno. Opakovaně také podával zjevně nezpůsobilé námitky podjatosti. Soud ho taktéž musel opakovaně vyzývat k odstranění vad podání. K uvedené procesní složitosti je třeba připočíst snahu třetí osoby o vstup do řízení na pozici vedlejšího účastníka. Význam řízení žalovaná hodnotila jako standardní. Byly zjištěny jednotlivé dílčí průtahy ze strany soudu, kdy nečinil některé procesní úkony v přiměřených lhůtách. Celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Žalovaná dospěla k závěru, že je namístě dle ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/98 Sb. dospět k závěru, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 189 583 Kč. Žalovaná přiznala částku 20 000 Kč za každý rok trvání řízení, za první 2 roky částku poloviční. Tuto pak snížila o 5 % s ohledem na stupně soudní soustavy, v níž bylo rozhodováno, o 30 % s ohledem na složitost řízení.

3. Žalobce vzal žalobu po úhradě žalovanou ve výši 189 583 Kč zpět, soud řízení zastavil.

4. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] tak, že strany [jméno] [příjmení] proti [anonymizována dvě slova] [příjmení] dne 27.6.2005 byla podána žaloba. Dne 21.7.2005 byl zaslán přípis žalobci ohledně místní příslušnosti s tím, že 27.2.2006 toto bylo doručeno současnému žalobci, původnímu žalovanému. Následně došlo k postoupení spisu. Usnesením na čl. 9 ze dne 24.3.2006 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Ten 19.4.2006 žádá o osvobození od placení soudních poplatků. Dne 24.7.2006 je původní žalobce vyzván k doplnění prohlášení o osobních poměrech. Toto bylo zasláno dne 21.8.2006. Dále bylo vydáno usnesení na čl. 19, kterým bylo řízení zastaveno, neboť bylo zjištěno, že je vedeno ještě jedno související řízení. Proti tomu podal žalobce odvolání dne 19.12.2006. Následně dne 12.3.2007 bylo rozhodnuto usnesením o přiznání o osvobození od placení soudních poplatků. Dne 18.9.2007 byl spis předložen [název soudu]. Ten rozhodl pod čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že řízení se nezastavuje. Dne 18.8.2008 [anonymizováno]. [příjmení] oznamuje, že vstupuje k vedlejšímu účastenství. Žalobce dne 7.11.2008 žádá o ustanovení zástupce pro řízení. Dne 6.2.2009 se k žalobě vyjadřuje i původní žalovaný. Následuje nařízení jednání na den 12.2.2009 s tím, že žalobce se k výslechu omluvil. Dále podává stanovisko k vyjádření žalovaného. [název soudu] rozhodl dne 30.6.2009 o tom, že se zamítá vstup vedlejšího účastníka do řízení. Proti tomu podal vedlejší účastník dne 21.8.2009 odvolání. Dne 7.1.2010 byl spis předložen vrchnímu soudu. Ten rozhodl dne 25.5.2010 tak, že se usnesení mění tak, že vedlejší účastenství [jméno] [příjmení] je nepřípustné. Spis byl vrácen soudu. Dne 3.8.2009 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá podání. Dne 5.10.2010 došlo k opravě a doplnění žaloby, a žalobce žádal o ustanovení zástupce. Dne [datum rozhodnutí] pod čj. [spisová značka] byl zamítnut návrh žalobce, a dále došlo k vyloučení části řízení o přidělení bytu, a to dne 11.10.2010. Žalobce se odvolal dne 14.1.2011. Dne 1.2.2011 byl spis předložen odvolacímu soudu, ten pod čj. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] rozhodl tak, že usnesení o vyloučení a ustanovení zástupce, se ruší, a řízení o ustanovení zástupce se zastavuje. Na den 23.1.2012 bylo nařízeno jednání ve věci, to proběhlo, a bylo odročeno za účelem případně upravené námitky podjatosti. Dále bylo nařízeno jednání na den 29.2.2012, to bylo odročeno z důvodu zdravotního stavu soudce. V mezidobí žalobce podal dovolání proti usnesení na čl. 182 a dále 10.2.2012 podal odvolání proti jednání a přijatému usnesení z 23.1.2012. Dále žalobce žádá o prodloužení lhůty. Žalovaná doplňuje tvrzení a důkazy a v mezidobí je vznesena námitka podjatosti. V průběhu června roku 2012 se vyjadřují soudci k možné podjatosti. Dne 24.7.2012 je spis předložen Vrchnímu soudu v Praze, ten 18.10.2012 vrací spis k tomu, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vůči které navrhovatel podal námitku podjatosti, je na mateřské dovolené. Je nutné zjistit, zdali ta námitka podjatosti trvá i vůči zastupujícímu soudci. K tomu je vyzýván žalobce, ten uvádí 22.11.2012, že trvá na námitce podjatosti. Spis je předložen dne 29.11.2012 Vrchnímu soudu v Praze. Ten usnesením dne 11.12.2012 rozhodl tak, že soudkyně [příjmení] není vyloučena z projednávání věci. Dne 6.3.2013 byl vyzván žalobce, aby si zvolil pro dovolání zástupce. Ten sděluje dne 28.3.2013, že zástupce nemá. Soud ustanovil žalobci advokáta dne 23.4.2013 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], proti tomu se žalobce odvolal. [název soudu] své usnesení dne 29.5.2013 zrušil a ustanovil opět [anonymizováno] [příjmení]. Proti tomu bylo podáno odvolání. Odvolání bylo odmítnuto ze strany Vrchního soudu v Praze dne 27.5.2014. V průběhu jara roku 2015 jsou řešeny ještě písemnosti týkající se odvolání a dovolání. Následně bylo rozhodnuto dne 14.4.2015 tak, že návrh na odvolání [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ustanoveného zástupce pro ochranu jeho zájmů, o dovolání se zamítá, neboť žalobce neprokázal důvody směřující k odvolání zástupce. Proti tomu se žalobce odvolal, dne 18.5.2015, byl vyzván soudem k doložení originálu, ten byl následně doložen. Dne 25.6.2015 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu. Ten dne 6.10.2015 usnesení soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. [název soudu] rozhodl nově dne 11.. 2015 o tom, že se [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nezprošťuje z funkce advokáta ustanoveného soudcem. Žalobce proti tomu 10.12.2015 podává odvolání. Spis je předložen 12.4.2016 Vrchní soud v Praze rozhoduje na čl. 187 dne 29.7.2016 tak, že usnesení [název soudu] zrušil a zprostil [anonymizováno] [příjmení] zastupováním. Nově byla dne 3.10.2016 ustanovena [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Proti tomu se žalobce opět odvolal. Dne 7.11.2016 byl usnesením vyzván k odstranění vad odvolání. V mezidobí bylo ze strany soudu rozhodováno o odměně [anonymizováno] [příjmení]. Dále byly podány námitky proti usnesení na čísle listu 215, byla žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost. V mezidobí ze strany žalobce byly podávány podání s tím, že 19.4.2017 je zde opět žádost o zproštění zástupce žalobce. Opět je podáno prohlášení na čísle listu 237 o majetkových poměrech. Městský soud v Praze pod čj. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] zrušil ustanovení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], odňal osvobození od soudních poplatků žalobci a vyzval žalobce k odstranění vad podání. Proti tomu žalobce podal dne 8.8.2017 odvolání, vznesl další námitku podjatosti. Spis byl předložen dne 29.9.2017 s námitkou podjatosti a odvoláním. Vrchní soud v Praze pod čj. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] uvedené potvrdil. Dále bylo rozhodnuto [název soudu] dne 5.12.2017 tak, že nepřiznal nově osvobození od placení soudních poplatků, zamítl žádost o ustanovení advokáta pro dovolání, a uložil žalobci, aby odstranil vady podání. K tomuto bylo podáno odvolání. Dne 13.8.2018 bylo shora uvedené usnesení potvrzeno. Následně byla věc předložena Nejvyššímu soudu dne 4.10.2018. Ten pod čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] dovolací řízení zastavil. Následovalo nařízení jednání na den [číslo], z toho se žalobce omluvil. Jednání dne 13.2.2019 proběhlo v nepřítomnosti žalobce a žaloba s návrhem, aby soud určil, že rozhodnutí mimořádné členské schůze žalovaného družstva ze dne 23.6.2005 o vyloučení žalobce je neplatné byla zamítnuta. Proti tomu bylo podáno odvolání, 10.5.2019 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dále je zde ze strany současného žalobce na stav odvolacího řízení vedeného před Vrchním soudem v Praze, dne 13.7.2020. Následuje záznam o nahlédnutí do spisu ze strany současného žalobce. Na den 19.1.2021 bylo nařízeno jednání. Původní žalobce žádá o odročení jednání. Jednání odročeno nebylo, dne 19.1.2021 proběhlo jednání s tím, že usnesení [název soudu] bylo změněno tak, že usnesení mimořádné členské schůze účastníka bytového družstva [příjmení], kterým bylo odvolání navrhovatele proti rozhodnutí představenstva ze dne 11.4.2005 o jeho vyloučení z družstva posouzeno jako neoprávněné a kterým byla potvrzena platnost tohoto rozhodnutí představenstva, je neplatné. To bylo následně rozesíláno a nabylo právní moci dne 12.3.2021. Následuje žádost o prodloužení lhůty k podání dovolání ze strany původního žalobce. Dne 16.8.2021 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR Nejvyšší soud vyzval původního žalobce dne 25.10.2021 k zaplacení soudního poplatku. Proti tomu podal žalobce opravný prostředek. Usnesením na čl. 396 Nejvyšší soud dne 29.11.2021 rozhodl tak, že shora uvedené usnesení potvrdil, osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení navrhovateli nepřiznal, opět jej vyzval k zaplacení soudního poplatku. Ten jej nezaplatil a Nejvyšší soud ČR pod čj. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] dovolací řízení zastavil, rozhodnutí nabylo právní moci 14.1.2022.

5. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od 27.4.2006 (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené [obec] smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 21.6.2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka].

7. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že celková délka vůči žalobci byla 15 let a 7 měsíců. Soud stejně jako žalovaná vychází z ustálené judikatury ESLP, z níž vyplývá, že účastník řízení nemůže být v nejistotě, pokud o probíhajícím řízení neví. Z namítaného spisu se podává, že první písemnost byla současnému žalobci doručena dne 25.7.2005, od tohoto data také současnému žalobci začala vznikat povědomost o tom, že je účastníkem řízení vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Celkově řízení skončilo dne 12.3.2021, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího. Řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy, kdy bylo opakovaně rozhodováno zejména o procesních rozhodnutích, proti kterým původní žalobce podával opravné prostředky. Ve věci samé bylo jednou rozhodnuto soudem I. stupně a jednou soudem II. stupně jako soudem odvolacím. Soud stejně jako účastníci řízení dospěl k závěru, že celková délka řízení je nepřiměřená a je namístě přiznat odškodnění v penězích. Ze strany žalované již byla přiznána částka 180 583 Kč, kdy žalovaná počítala s částkou 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení, za první dva roky částkou poloviční, a uvedené snížila o 35 %. Žalobce netvrdil žádné parametry, ke kterým by soud měl dle ustanovení § 31a odst. 3 zákona 82/98 Sb. fakticky přihlížet. Žalovaná namítala právě nutnost snížení o 5 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, ve kterých bylo rozhodováno, a o 30 % s ohledem na složitost řízení. Soud dospěl k závěru, že je namístě přiznat částku 20 000 Kč za jeden trvání řízení, za první dva roky částku poloviční, soud tak dospěl k celkové částce 291 660 Kč. Soud stejně jako žalovaná a žalobce dospěl k závěru, že částka 20 000 Kč je částka, která je schopna v základním požadavku reparovat vzniklou nemajetkovou újmu v řízení přesahující 15 let, kdy ve věci samé rozhodoval pouze soud I. stupně a soud II. stupně jedenkrát, i při procesní složitosti je svojí délkou absolutně nepřiměřené, s tím, že za dané situace při takovéto absolutně nepřiměřené délce řízení je namístě vycházet právě ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, s tím, že je právě namístě přiznat částku v doporučeném rozmezí na horní hranici, ve výši 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení. Dále se soud zabýval namítanými parametry ze strany žalované v situaci, kdy žalobce žádné takovéto moderující parametry upravené v ustanovení § 31a odst. 3 zákona 82/98 Sb. neuváděl. Žalovaná namítla snížit uvedenou částku o 5 % z důvodu počtu soudních soustav, které ve věci samé rozhodovaly. Soud dospěl k závěru, že shora uvedený názor žalované strany je důvodný, soud se také rozhodl takto vypočtenou částku snížit o 5 % z důvodu počtu soudních soustav, které ve věci samé rozhodovaly, když ve věci rozhodoval [název soudu], Vrchní soud v Praze a následně i Nejvyšší soud ČR v otázce procesní záležitosti. Ve věci samé sice soudy rozhodovaly pouze jedenkrát, a to na dvou stupních soudní soustavy. Soud však uvádí, že právě pouze snížení o 5 % je výrazem celkové situace, kdy oproti stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, které umožňuje při větším počtu soudních soustav ponížit celkovou částku až o 30 %, zde byla ponížena pouze o 5 %, a to právě z důvodu toho, že ve věci samé rozhodovaly pouze soudy dvou stupňů avšak o procesních záležitostech potom tři stupně soudní soustavy. Zároveň však vzhledem k celkové procesní situaci, kdy do každého procesního rozhodnutí soudu ze strany původního žalobce byly podávány opravné prostředky, a o těchto muselo být rozhodováno, je namístě k takovéto procentuální moderaci přistoupit. Je nutné přihlédnout zejména k situaci, kdy každé rozhodnutí, nikoliv pouze rozhodnutí ve věci samé a opravné prostředky proti takovýmto rozhodnutím, znamenají, že soud, který je povolán k přezkumu takovéhoto rozhodnutí, musí vynaložit určitý čas na seznámení se s celkovou situací se spisem i s podaným opravným prostředkem a následně rozhodnout. Právě rozhodování o opravných prostředcích v sobě nese nutnost celkového prodloužení soudního řízení. Co se týká namítané složitosti řízení, kdy celková částka byla žalovanou snížena o 30 %, zde soud dospěl k závěru, že je namístě celkovou částku snížit pouze o 10 %, a to právě z toho důvodu, že se jednalo o řízení, které bylo procesně složité, nikoliv hmotně právně, kdy toto vyplývá i z rozhodnutí [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], a zejména i z odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka], kdy tato usnesení jsou následně velmi hmotněprávně jednoduchá, neboť bylo posouzeno, že přezkoumávané rozhodnutí a postup orgánů žalobce nebyl zcela určitý, a poukázal pouze na nedostatky členské schůze bytového družstva, pro kterou dovodil neplatnost tohoto rozhodnutí. Co se však týká procesní složitosti, řízení bylo procesně složité s ohledem na shora uvedené, na skutečnost, že to byl původní žalobce, který proti všem rozhodnutím soudů podával opravné prostředky, mnohokrát také proti rozhodnutí, kterým bylo fakticky žalobci vyhověno. Soud však podotýká, že je zde právě úprava občanského soudního řádu, která by měla směřovat k vyřízení celé věci tak, aby celé řízení bylo hospodárné, aby byla šetřena jednotlivá procesní práva, aby byla prošetřena práva účastníků, a zejména aby zde došlo k procesní ekonomice celého řízení. Byť si je soud vědom možností, které občanský soudní řád dává jednotlivým účastníkům k hájení svých práv, je však na soudu, aby vykládal i tato procesní ustanovení a možnosti v něm zakotvené ve vztahu právě k možné hospodárnosti řízení, a ohledně procesních návrhů a procesních požadavků účastníků rozhodoval rychle a zejména hospodárně. Toto vše je právě plně v dispozici soudu, nikoliv jednotlivých účastníků. Soud v tomto směru dospěl k závěru, že s ohledem na procesní složitost je namístě snížit takto vypočtenou částku pouze o 10 %. Žalobce procentuálně žádný zvýšený význam řízení pro žalobce netvrdil, zároveň se nejedná ani o řízení, se kterým by soudy České republiky nebo Evropský soud pro lidská práva obecně spojoval nutnost přednostního vyřizování a obecně zvýšeného významu tohoto řízení pro jeho účastníky. Zároveň soud nedospěl, že by to byl naopak žalobce – původní žalovaný, který by k celkové délce řízení fakticky přispěl. Nad částku přiznanou žalovanou soud dospěl k závěru, že je na místě vyplatit částku 58 333,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % od 18.12.2021 do zaplacení, a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky 189 583 Kč, tj. částky přiznané a vyplacené žalovanou, avšak po uplynutí 6ti měsíční zákonné lhůty podle ust. § 14 odst. 3 a 15 odst. 2 zák. 82/1998 Sb. Soud přiznal žalobci jistinu společně se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,5 % ročně.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 osř. Žalobce byl co do základu úspěšný, soud mu přiznal i náhradu nákladů řízení dle ust. §9 odst. 4 písm. a/ AT ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby celkem za 4 úkony a to převzetí zastoupení, podání žaloby, podání vyjádření a účast na jednání, tomu odpovídající počet režijních paušálů á 300 Kč dle AT a DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.