12 C 281/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 31 399,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 31 399,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z uvedené částky od 2. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 12. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 31 399,50 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši coby náhrady škody odpovídající nákladům na obhajobu. Žalobce uvedl, že v rámci trestního řízení vedeného naposledy u [název soudu] [anonymizována dvě slova]: 29 T 290/2013 bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, č.j. 29 T 290/2013-360, že se žalobce obžaloby ve smyslu ust. § 226 písm. a) tr. řádu zprošťuje. Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu krádež dle ust. § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku s trestní sazbou v rozsahu 1-5 let. Žalobce za svou obhajobu vynaložil nemalé finanční prostředky, a za v žalobě specifikované úkony právní služby požadoval shora uvedenou částku s tím, že za jeden úkon právní služby mu náleží částka 1 500 Kč, paušální náhrada po 300 Kč a náhrada za promeškaný část + DPH.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 28. 2. 2022 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 1. 7. 2021 uplatnil nárok na náhradu škody z důvodu uvedeného v žalobě. Žalovaná konstatovala, že bylo vydáno v trestním řízení nezákonné rozhodnutí, pročež požadavku žalobce vyhověla co do částky 30 492 Kč. Žalovaná žádosti nevyhověla pouze v rozsahu 1 úkonu, a sice účast na hlavním líčení dne 14. 6. 2019, které se nekonalo z důvodu na straně svědka, když ve spise není žádný protokol z daného hlavního líčení. Žalovaná dále uvedla, že náhradu nákladů právního zastoupení žalobce ve výši 30 492 Kč zaslala na bankovní účet insolvenčního správce [právnická osoba], jelikož na majetek žalobce byl prohlášen konkurs.

3. K výzvě soudu, aby se žalobce vyjádřil k tvrzení žalované, žalobce již nereagoval.

4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. <b>Skutková zjištění:</b> 5. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 1. 7. 2021, stanovisko žalované ze dne 25. 2. 2022) vzal za prokázané, že žalobce se dne 1. 7. 2021 obrátil na žalovanou s žádostí o zaplacení náhrady újmy ve výši a z důvodů uvedených v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované vzal soud dále za prokázané, že dle žalované v projednávané věci došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí a žalovaná uhradila škody ve výši 30 492 Kč na bankovní účet insolvenčního správce [právnická osoba], jelikož na majetek žalobce byl prohlášen konkurs (srov. též schvalovací doložka žalované).

6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce byl v předmětném trestním řízení stíhán pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Rovněž žalovaná nesporovala požadovanou výši odměny 1 500 Kč + paušální náhrada po 300 Kč za jeden úkon právní služby.

8. Žalovaná dne 28. 2. 2022 uhradila na účet insolvenčního správce žalobce [právnická osoba] částku 30 492 Kč odpovídající náhradě k (srov. likvidační doložka žalované, výpis z účtu).

9. Nahlédnutím do Insolvenčního rejstříku soud zjistil, že u [název soudu] je na majetek žalobce vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], přičemž na majetek byl prohlášen konkurs, a to usnesením ze dne 20. 2. 2018; funkci insolvenčního správce vykonává [právnická osoba]. Insolvenční správce nezahrnul pohledávku žalobce za žalovanou, která je předmětem nadepsaného řízení, do majetkové podstaty.

10. Soud dále provedl dokazování spisem [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] ve vztahu ke spornému úkonu právní služby, který žalovaná neuznala, a sice účast na hlavním líčení dne 14. 6. 2019, přičemž bylo zjištěno, že se ve spise nenachází žádný záznam či listina prokazující konání, resp. nekonání hlavního líčení dne 14. 6. 2019. <b>Právní úprava:</b> 11. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

12. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

15. Dle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31 odst. 1 a 3 zákona náhrada škody zahrnuje náhradu takových nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, přičemž náklady na zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování; výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“ nebo„ AT“).

18. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. <b>Právní posouzení věci:</b> 19. Žalobce se domáhal náhrady škody odpovídající nákladům na obhajobu v nezákonně vedeném trestním řízení. Žalovaná tvrdila a prokázala, že nárok žalobce v převážné části (s výjimkou jednoho úkonu) uznala a uhradila na účet insolvenčního správce žalobce.

20. S ohledem na vedení konkursu na majetek žalobce se soud nejprve zabýval aktivní legitimací žalobce v nadepsaném řízení, tedy tím, zda je žalobce nositelem práv či povinností, o které v řízení jde. V daném ohledu bylo prokázáno (aniž by to však sám žalobce uvedl), že před podáním žaloby byl na jeho majetek prohlášen konkurs a byl ustanoven insolvenční správce.

21. Dle § 249 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen„ InsZ“ platí, že není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne. Jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek po prohlášení konkursu dlužníku, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže, že o prohlášení konkursu nemohla vědět nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty.

22. Z citovaného ustanovení plyne, že zahájit řízení o vymožení nároku dlužníka, který se týká majetku patřícího do majetkové podstaty, lze jen na návrh insolvenčního správce. Pokud by dlužník po prohlášení konkursu podal žalobu sám, šlo by o nedostatek věcného oprávnění (srov. Moravec, T., Kotoučová, J. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 946). Uvedené však neplatí tehdy, pokud předmětná pohledávka nebyla zahrnuta do seznamu majetkové podstaty (jako v posuzované věci). Soud proto uzavřel, že žalobce má v tomto sporu věcnou aktivní legitimaci.

23. Soud se tedy dále zabýval nárokem po věcné stránce.

24. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda (či jiná újma); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

25. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné, než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona.

26. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

27. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobce byl obžaloby zproštěn. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobce částečně odškodnila.

28. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná v převážné části (tj. 30 492 Kč) žalobnímu nároku vyhověla a náhradu škody vyplatila (byť insolvenčnímu správci žalobce). Žalobce však ani na výzvu soudu na uvedenou skutečnost nijak nereagoval a nadále se domáhal celé původně žalované částky. Po plnění žalovanou insolvenčnímu správci však již nárok žalobce není po právu, neboť pohledávka žalobce zanikla (srov. § 249 InsZ). Proto soud žalobu v daném rozsahu zamítl (srov. výrok I.).

29. Žalovaná odmítla uhradit škodu v podobě obhajného za jediný žalobcem požadovaný úkon, a sice účast na hlavním líčení dne 14. 6. 2019, které se nekonalo z důvodu na straně svědka, resp. náhrada za promeškaný čas, ve výši 750 Kč + 21 % DPH (tj. 907,50 Kč). Na základě provedeného dokazování však soud uzavřel, že vznik nároku žalobce nebyl prokázán, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se obhájce žalobce k takovému hlavnímu líčení dostavil, resp. že by se konalo či nekonalo (srov. bod 10 shora). Z uvedeného důvodu soud žalobu zamítl rovněž co do částky 907,50 Kč, neboť vznik nároku, resp. škody nebyl prokázán (srov. výrok I.). <b>K nákladům řízení:</b> 30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

31. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

32. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 33. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.