12 C 30/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 2 x 123 200 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ve vztahu k žalobci a) co do částky 79 563 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 11 187 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 90 750 Kč od 28. 1. 2021 do 6. 5. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 187 od 7. 5. 2021 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce a) domáhal zaplacení částky 32 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba, jíž se žalobkyně b) domáhala zaplacení částky 123 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 28. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 12 091,40 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 150 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 8. 2. 2021, se žalobci domáhají na žalované zaplacení částky 2 x 123 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28.1.2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou jim nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] (dále jen„ původní řízení“).

2. Žalobci ve své žalobě uváděli, že bylo porušeno jejich právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, respektive právo na spravedlivý proces, neboť původní řízení bylo zahájeno 21. 7. 2014 a v lednu roku 2021 ještě nebylo pravomocně skončeno. Původní řízení bylo zahájeno na návrh žalobce [celé jméno žalobce], který podal prostřednictvím soudní exekutorky návrh na nařízení exekuce pro dlužné a běžné výživné. Protože byl [celé jméno žalobce] v době podání návrhu nezletilý, zastupovala jej v řízení jako zákonná zástupkyně jeho matka [celé jméno žalobce] [název soudu] jeho návrhu vyhověl. Soud pověřil vedením exekuce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha [anonymizováno]. Dne 17. 10. 2014 pak podal povinný návrh na zastavení exekuce. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], byla exekuce zastavena. K odvolání žalobce jako oprávněného bylo usnesení soudu I. stupně zrušeno, a to usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc vrácena [název soudu] k dalšímu řízení. [název soudu] pak usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], exekuci částečně zastavil a v části návrh povinného na zastavení exekuce zamítl. Žalobci tak ve své žalobě shrnují, že ke dni podání žaloby byla celková délka původního řízení 6 let a 6 měsíců.

3. Žalobci spatřovali v původním řízení následující pochybení: 1) žalobci poukazují na průtah mezi soudními jednáními, konanými dne 10.6.2015 a 1.3.2017; 2) žalobci poukazují na průtah v řízení mezi odesláním výzvy oprávněnému k vyjádření dne 30.9.2019 a vydáním usnesení o částečném zastavení exekuce dne 3.7.2020; 3) podle žalobců se soud I. stupně, tj. [název soudu], dopustil pochybení, které zbytečně prodloužilo exekuční řízení. Dne 29.3.2019 totiž podal oprávněný soudu své vyjádření k provedenému znaleckému posudku. Soud I. stupně toto vyjádření spolu se spisem odeslal dne 2.5.2019 [název soudu] s tím, že se jedná o odvolání. [název soudu] spis vrátil zpět s tím, že se o odvolání nejedná a ani oprávněný neuvádí, že by mělo jít o odvolání; 4) podle žalobců se v původním řízení konala mnohá neúčelná jednání, která nijak nepřiblížila samotné řízení k vydání konečného rozhodnutí; 5) [název soudu] usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], vytkl soudu I. stupně řadu pochybení a dospěl k závěru, že usnesení soudu I. stupně je pro svou nesrozumitelnost nepřezkoumatelné.

4. Žalobci ve své žalobě dále zdůraznili, že se snažili průtahům v řízení a jeho nepřiměřené délce zabránit. V této souvislosti odkazují na své upozornění ze dne 20.11.2018, kterým oprávněný upozornil na nepřiměřenou délku řízení a stěžoval si na způsob samotného vedení původního řízení. Žalobci rovněž ve své žalobě zdůrazňují, že předmět daného řízení je pro ně velmi významný, neboť se jedná o exekuční řízení ve věci výživného pro nezletilého. V této souvislosti odkazují žalobci na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp.zn. Cpjn 206/2010, které bylo uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

5. Podáním doručeným soudu dne 25.5.2021 žalovaná soudu sdělila, že s žalobou nesouhlasí, nárok neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobci u ní dne 27.7.2020 uplatnili prostřednictvím svého právního zástupce svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou vyčíslili ve výši 130 000 Kč pro každého z žalobců. Důvod nároku spatřovali v nesprávném úředním postupu v řízení vedeném u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobců došlo dne 4.5.2021, kdy žalovaná konstatovala, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. V původním řízení totiž lze shledat období, kdy došlo k prodlevám mezi úkony, zejména prvostupňového soudu, které by měly směřovat k rozhodnutí věci. Žalobci [celé jméno žalobce] tak žalovaná přiznala zadostiučinění ve výši 79 563 Kč.

6. Pokud jde o žalobkyni [jméno] [příjmení], té žalovaná nepřiznala žádné zadostiučinění, neboť její žádost považovala za nedůvodnou. Svůj právní názor žalovaná opřela o úvahu, že nemajetková újma, způsobená délkou řízení, může vzniknout pouze účastníku řízení. Žalobkyně [celé jméno žalobce] přitom přímým účastníkem řízení nebyla. V původním řízení zastupovala svého syna nejprve jako zákonný zástupce, následně na základě plné moci jako obecná zmocněnkyně. Žalovaná se dále stručně vyjádřila k průběhu původního řízení a dospěla k závěru, že délka tohoto řízení byla skutečně nepřiměřená. Zdůraznila ovšem, že považuje zadostiučinění poskytnuté v rámci mimosoudního projednání věci za zcela přiměřené a dostačující.

7. V podání ze dne 13. 10. 2021 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 79 563 Kč, a nadále požadoval úhradu zákonných úroků z prodlení.

8. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, respektive s tímto procesním postupem vyslovili souhlas. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. <b>K částečnému zastavení řízení:</b> 9. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

10. Jelikož žalobce vzal ve věci částečně zpět žalobu, soud v daném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. <b>Skutková zjištění:</b> 11. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů vzal za prokázané, že se žalobci dne 27.7.2020 obrátili na žalovanou s žádostí o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši a z důvodů uvedených v žalobě. Ze stanoviska žalované ze dne 4.5.2021 soud dále vzal za prokázané, že dle žalované v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce původního řízení, když žalobci [celé jméno žalobce] bylo přiznáno zadostiučinění v penězích ve výši 79 563 Kč. Soud má tak za prokázané, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), spočívající v předběžném uplatnění nároku u příslušného orgánu (tj. projednávané věci žalované).

12. Žalovaná zaplatila žalobci částku 79 563 Kč dne 6. 5. 2021 (srov. výpis z účtu).

13. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudu a účastníků řízení): -) Dne 21.7.2014 byl [název soudu] doručen návrh oprávněného (tj. žalobce [celé jméno žalobce]) zastoupeného svojí matkou (tj. žalobkyní [jméno] [příjmení]) na nařízení exekuce a žádost o pověření soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jejím provedením. -) Pověření soudního exekutora ze dne 2.9.2014 bylo soudní exekutorce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] doručeno dne 3.9.2014. -) Dne 10.10.2014 podal povinný návrh na zastavení exekuce. -) Dne 3.11.2014 povinný podal doplnění návrhu na zastavení exekuce. -) Dne 5.12.2014 návrh povinného na zastavení exekuce byl předložen [název soudu] k rozhodnutí. -) Jednání proběhla ve dnech 11.2.2015, 4.3.2015 a 10.6.2015. -) Jednání dne 10.6.2015 bylo odročeno na neurčito s tím, že žalobkyně [celé jméno žalobce], matka žalobce [celé jméno žalobce], měla do 15 dnů soudu sdělit její eventuální další návrhy na dokazování stran sporných skutečností. -) Dne 25.6.2015 a 7.7.2015 pak bylo [název soudu] doručena vyjádření žalobkyně [jméno] [příjmení]. -) Další vyjádření žalobkyně [jméno] [příjmení] byla doručena [název soudu] ve dnech 28.8.2015, 16.11.2015, 9.3.2016, 11.4.2016, 17.5.2016 a 12.10.2016. -) Dne 1.3.2017 proběhlo další jednání u [název soudu]. -) Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], [název soudu] exekuci zastavil. -) Oprávněný žalobce [celé jméno žalobce] pak proti tomuto usnesení podal dne 11.10.2017 odvolání. -) Usnesením ze dne 14.2.2018 [název soudu] jako [název soudu] usnesením čj. [číslo jednací] napadené usnesení [název soudu] zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. -) Dne 25.9.2018 byla ustanovena znalkyně z oboru písmoznalectví; její znalecký posudek byl soudu předložen dne 19.2.2019. -) Dne 28.3.2019 bylo [název soudu] doručeno podání oprávněného, které bylo jako odvolání dne 2.5.2019 předloženo [název soudu]. Přípisem ze dne 6.5.2019 pak [název soudu] [název soudu] sdělil, že z obsahu podání je zřejmé, že nejde o odvolání, nýbrž o vyjádření k provedenému znaleckému posudku. -) Další jednání u [název soudu] proběhlo dne 7.8.2019. -) Soud pak zaslal oprávněnému výzvu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], k vyjádření. Vyjádření bylo soudu doručeno dne 18.10.2019. -) Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], [název soudu] exekuci částečně zastavil a návrh povinného na zastavení exekuce v plném rozsahu byl zamítnut. -) Žalobce [celé jméno žalobce] jako oprávněný pak dne 22.7.2020 podal proti tomuto usnesení odvolání. -) Dne 2.12.2020 proběhlo odvolací jednání. -) Dne 7.1.2021, čj. [číslo jednací], [název soudu] jako [název soudu] usnesením odmítl odvolání oprávněného proti zamítavému výroku rozhodnutí soudu I. stupně. Dále pak výrok, jímž byla exekuce částečně zastavena, částečně potvrdil a částečně změnil tak, že návrh povinného na zastavení exekuce zamítl. Dále tak bude probíhat vymáhání pohledávky v tom rozsahu, v jakém nebylo rozhodnuto o zastavení exekuce. Toto usnesení nabylo právní moci dne 15.1.2021. <b>Právní úprava:</b> 14. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

15. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

16. Dle § 3 zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily mj. a) státní orgány či b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Dle § 4 zákona se pak za výkon státní správy podle § 3 považují mj. také úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Činnost soudního exekutora, případně jeho zástupce, se považuje za úřední postup.

17. Podle § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení věci:</b> 21. Žalobci se svojí žalobou domáhají přiměřeného zadostiučinění ve výši 2 x 123 200 Kč (resp. po částečném zpětvzetí žalobce a) se domáhal pouze částky 43 637 Kč) včetně úroků z prodlení v zákonné výši, a to z titulu nepřiměřené délky předmětného exekučního řízení.

22. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy na straně žalobců a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

23. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

24. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

25. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

26. V dané věci začalo rozhodné období původního řízení běžet dne 21. 7. 2014, kdy bylo zahájeno původní řízení, a konec rozhodného období soud spatřuje v datu 15. 1. 2021 (právní moc usnesení [název soudu] ze dne 7.1.2021, č. j. [číslo jednací]). Celková doba původního řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy činila cca 6 let a 6 měsíců.

27. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

28. Posuzované exekuční řízení bylo dle soudu po procesní i hmotněprávní stránce standardně složité. Pokud jde o skutkovou stránku původního řízení, tu považuje soud za složitější. Předmětem původního řízení totiž byl návrh na zastavení exekuce, kdy mezi stranami bylo sporné, zda povinný vše oprávněnému uhradil, byla též posuzována námitka podjatosti. Pravost listin, kterými povinný v původním řízen dokládal uhrazení požadovaných částek oprávněnému, přitom byla v původním řízení zpochybněna. Soud se tak v původním řízení musel vypořádat s touto otázkou, přičemž si nechal vypracovat za tímto účelem znalecký posudek. V souhrnu tedy soud věc hodnotí jako složitější.

29. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že vzhledem k druhové stránce původního řízení, resp. jeho předmětu, kterým byla exekuce pro dlužné a běžné výživné, se jednalo o řízení se zvýšeným významem. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Co se týče individuálního významu řízení pro žalobce [celé jméno žalobce], lze jej hodnotit jako vyšší, než zcela standardní; na vyšší význam řízení lze usoudit z toho, že podal stížnost na průtahy v řízení návrh na určení lhůty, čímž se aktivně snažil původní řízení urychlit. V dané souvislosti soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit, jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam). V souhrnu tak soud hodnotí význam řízení pro žalobce a) jako zvýšený. Význam řízení pro žalobkyni b) soud neposuzoval (k tomu srov. níže).

30. Soud dále konstatuje, že žalobci se na celkové délce exekučního řízení nepodíleli ve smyslu nečinnosti či obstrukcí. Naopak – jak bylo uvedeno shora - se aktivně snažili dosáhnout vyřešení věci.

31. Konečně pokud se jedná o postup soudů jakožto jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti délky řízení, soud shledal průtah v řízení u OS od 7.7.2015 (kdy byla OS doručeno závěrečné vyjádření oprávněného) do 1.3.2017 (kdy proběhlo jednání). Je sice pravdou, že strany původního řízení v tomto období činily různá podání, avšak těmito podáními nijak významně neměnily podstatu sporu, která zůstávala po celou dobu stejná (a která spočívala zejm. v otázce, zda povinný vše oprávněnému uhradil). Navíc soud v původním řízení na tato podání nijak nereagoval. Podpůrně lze v této souvislosti uvést, že i pověřená soudní exekutorka se opakovaně soudu dotazovala, kdy bude o návrhu na zastavení exekuce povinného rozhodnuto. [název soudu] se přitom opakovaně odvolával na nová vyjádření stran, aniž by s těmito vyjádřeními jakkoliv pracoval. Další průtah v řízení pak soud spatřuje v období od 18.10.2019 (kdy OS obdržel vyjádření oprávněného) do 3.7.2020 (kdy OS vydal usnesením, č. j. [číslo jednací], kterým exekuci částečně zastavil a návrh povinného na zastavení exekuce v plném rozsahu zamítnul). Soud dále shledal jistý„ nekoncetrovaný postup“ [název soudu], když dne 2.5.2019 bylo předloženo [název soudu], jako soudu odvolacímu, podání oprávněného ze dne 28.3.2019 O odvolání se ovšem nejednalo, což bylo [název soudu] sděleno [název soudu] přípisem. Přehlédnout nelze ani to, že usnesením [název soudu] ze dne 25. září 2017, čj. [číslo jednací], bylo zrušeno (a věc byla vrácena k dalšímu řízení) usnesením [název soudu] ze dne 14.2.2018, čj. [číslo jednací], a to pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti. <b>32. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka původního byla nepřiměřená dlouhá.</b> 33. S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavřel, že v dané věci došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci [jméno] [celé jméno žalobce] nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce, a bylo tedy na žalované, aby ji vyvracela. To žalovaná ovšem neučinila.

34. Pokud jde o požadavek žalobce [celé jméno žalobce] na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích, soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny kumulativní podmínky pro vznik odpovědnosti žalované a že jeho požadavek je tudíž co do základu oprávněný. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji výše), shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce [celé jméno žalobce] částkou 90 750 Kč. Soud vycházel ze sazby 15 000 Kč za první 2 roky řízení a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení (tj. 75 000 Kč); dále z částky 1 250 Kč za každý další měsíc (tj. 7 500 Kč odpovídající dalším 5 měsícům). Vypočtená základní částka ve výši 82 500 Kč byla ponížena o 10 % odpovídající tomu, že se na rozhodování podílely 2 stupně soudní soustavy, o dalších 10 % z důvodu celkové složitosti. Vypočtená základní částka byla naopak navýšena o 10 % z důvodu postupu soudu v původním řízení spočívajícího v průtazích a jistém nekoncentrovaném postupu. Soud dále základní částku navýšil o 20 % z důvodu vyššího individuálního významu pro žalobce. Ve výsledku tedy došlo ke zvýšení základní částky o 10 %, tj. na výslednou částku 90 750 Kč, od níž bylo odečteno 79 563 Kč, které žalobce obdržel od žalované. Soud tedy v nadepsaném řízení přiznal žalobci zbývající částku ve výši 11 187 Kč (srov. výrok II.) a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (srov. výrok III.).

35. Pokud jde o žalobkyni [jméno] [příjmení], ačkoliv bylo původní řízení nepřiměřené dlouhé, té nemajetková újmy vzniknout nemohla. Nemajetková újmy totiž nevzniká zástupcům účastníků, neboť předmětem řízení nejsou jejich práva, ale práva osob jimi zastoupených (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně [celé jméno žalobce] přitom v původním řízení vystupovala jako zástupkyně žalobce [celé jméno žalobce] (nejprve jako zákonná zástupkyně, poté jako obecná zmocněnkyně). Soud proto výrokem IV. nárok žalobkyně [jméno] [příjmení] zamítnul. <b>K úrokům z prodlení:</b> 36. Žalobce a) dále požadoval úroky z prodlení od 28. 1. 2021 do zaplacení.

37. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

38. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 27. 7. 2020 Lhůta 6 měsíců tak žalované uplynula dne 27. 1. 2021 (středa). Žalovaná se tedy dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 28. 1. 2021 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

39. Z uvedeného důvodu soud žalobci a) přiznal úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % od uvedeného data. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (viz výrok II.). <b>K nákladům řízení:</b> 40. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud postupoval dle § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Jelikož žalovaná částečně plnila až po podání žaloby, zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a na žalobce se tak pro účely nákladů řízení hledí jako na zcela úspěšného.

41. Náhradu nákladů řízení žalobce a) představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši 10 091,40 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby) ve výši 2 480 Kč za 1 úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky ve spojení s § 12 odst. 4, kdy došlo ke snížení o 20 %), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH.

42. Výrokem VI. pak soud rozhodl o povinnosti zcela neúspěšné žalobkyně b) k náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalované. Ta nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů. V projednávané věci jí tak vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 150 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné odůvodněné vyjádření k žalobě) v poloviční výši za situace, kdy byli v řízení 2 účatníci. Tento právní závěr je odůvodněn § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Ke lhůtě k plnění:

43. Lhůta k plnění ve výroku II. a V. byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

44. Ve výroku VI. pak byla lhůta k plnění stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud důvod neshledal.