12 C 37/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa pro zaplacení 146 666 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 54 375 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 54 375 Kč od 25. 3. 2021 do 14. 6. 2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jí se žalobce domáhal zaplacení částky 92 291 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 25. 9. 2020 do zaplacení, a z částky 54 375 Kč od 25. 9. 2020 do 24. 3. 2021, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 22. 2. 2021 se žalobce domáhal zaplacení celkové částky 577 468,65 Kč s příslušenstvím coby odškodnění újmy, způsobené žalobci nezákonným trestním řízením, které bylo vedeno u Okresního soudu v Náchodě (dále jen„ OS“) pod sp.zn. 11 T 103/2013. Žalobce se domáhal jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, dále nepřiměřenou délkou trestního řízení, a rovněž požadoval náhradu škody odpovídající nákladům na obhajobu. Za nepřiměřenou délku trestního řízení žalobce požadoval odškodnění ve výši 146 666 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že trestní řízení trvalo po dobu 8 let a 4 měsíců, přičemž délka byla dána postupem státních orgánů, když například mezi vydáním zrušujícího usnesení odvolacím soudem a nejbližším následujícím hlavním líčením uběhlo ¾ roku. Žalobce se na délce trestního řízení nijak nepodílel, s orgány činnými v trestním řízení v plné míře spolupracoval, k nařízeným úkonům se dostavoval, případně se z něj řádně omluvil. Žalobce neuplatnil ani žádné obstrukční námitky či obstrukční opravné prostředky.

2. V podání ze dne 11. 6. 2021 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 24. 9. 2020 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 130 802,65 Kč, a to z titulu nezákonného rozhodnutí, nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč, za nezákonné rozhodnutí a nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 146 666 Kč. Žádost žalobce byla ze strany žalované částečně shledána důvodnou a žalovaná tak poskytla žalobci odškodnění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 54 375 Kč. Žalovaná dále stručně popsala průběh trestního řízení. Ve vztahu k tvrzené nepřiměřené délce řízení uvedla, že celková délka činila 8 let a 3 měsíce, což je dle žalované nepřiměřené. S ohledem na částečné vyhovění žádosti co do částky 54 375 Kč žalovaná uvedla, že je poskytnuté zadostiučinění přiměřené, a proto navrhla zamítnutí žaloby.

3. Při jednání dne 8. 2. 2022 byl nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním vyloučen do samostatného (nadepsaného) řízení. Původní řízení bylo vedeno pod sp.zn. 12 C 41/2021. <b>K částečnému zastavení řízení:</b> 4. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

5. Jelikož žalobce vzal ve věci částečně zpět žalobu, soud v daném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. <b>Skutková zjištění:</b> 6. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. žádost žalobce o odškodnění ze dne 24. 9. 2020 adresovaná žalované, přípis žalované ze dne 25. 9. 2020 a stanovisko žalované ze dne 11. 6. 2021) vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 24. 9. 2020 obrátil na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobce bylo částečně vyhověno, když mu žalovaná přiznala peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 54 375 Kč. Mezi stranami bylo dále nesporné, že žalovaná plnila částku 54 375 Kč dne 14. 6. 2021.

7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

8. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. 10 T 103/2013 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): Usnesením ze dne 24.2.2012 bylo zahájeno trestní stíhání zdejšího žalobce spolu s dalšími dvěma spoluobviněnými ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství. Dle dodejky bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno zdejšímu žalobci dne 1.3.2012. Proti usnesení podal spoluobviněný stížnost. Usnesením ze 4.3.2012 Okresní státní zastupitelství v Náchodě (dále jen„ OSZ“) stížnost zamítlo pro nedůvodnost. V přípise ze dne 6.4.2012 OSZ sdělilo Okresnímu soudu v Liberci, že bylo zjištěno ve vztahu ke zdejšímu žalobci, že ten byl rozsudkem ze dne 3.3.2011, sp.zn. 1 T 71/2010 odsouzen za spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, kterým mu byl uložen trest obecně prospěšných prací. V rámci trestního stíhání bylo zjištěno, že za úplatu třetí osoby vykonává trest obecně prospěšných prací se zdejším žalobcem. Dne 24.2.2012 byl jednomu z obviněných ustanoven obhájce. Dne 24.2.2012 proběhl výslechu jednoho z obviněných. Dne 23.2.2012 bylo podáno vysvětlení. Dne 6.4.2012 podal jeden z obviněných vysvětlení. Dne 29.2.2012 proběhl výslech dalšího z obviněných. Dne 29.2.2012 bylo podáno vysvětlení jednoho z obviněných. Dne 21.3.2012 proběhl výslech zdejšího žalobce. Dne 1.3.2012 byl žalobce předvolán k výslechu na 7.3.2012 O konání výslechu policie informovala ostatní obviněné. Dne 1.2.2012 požádala policie OSZ o vydání předchozího souhlasu k zadržení jednoho z obviněných. Dne 22.2.2012 byl zadržen jeden ze spoluobviněných. Dne 22.2.2012 policie rozhodla o eskortě a následně byl takto zadržený spoluobviněný umístěn do policejní cely. Ten opakovaně žádal o propuštění z policejní cely. Dne 24.2.2012 podala policie podnět OSZ k návrhu na vzetí do vazby. Dne 24.2.2012 OSZ navrhlo vzetí do vazby [jméno] [jméno], jednoho ze spoluobviněných zdejšího žalobce. Dne 24.2.2012 proběhlo vazební zasedání ve vztahu k [jméno] [příjmení], a usnesením ze dne 24.2.2012 byl vzat do vazby. Usnesením ze dne 18.5.2012 OSZ přijal písemný slib obviněného [jméno] [jméno] a ten byl propuštěn z vazby na svobodu. Přípisem z 1.6.2012 OSZ požádalo o zrušení ustanovení obhájce, neboť odpadly důvody nutné obhajoby. Opatřením ze 7.6.2012 OS zrušil spoluobviněnému [jméno] [příjmení] ustanovení obhájce. Usnesením ze dne 2.7.2012 OSZ rozhodlo o přiznání odměny původně ustanoveného obhájce. Dne 23.2.2012 policie vyzvala jednoho z obviněných k vydání věci. Dne 29.2.2012 proběhla domovní prohlídka u jednoho ze spoluobviněných. Vyrozuměním ze dne 29.2.2012 policie informovala původně ustanoveného obhájce, že bude provedena domovní prohlídka. Dne 24.2.2012 OS nařídil domovní prohlídku v nemovitosti vlastněné jedním ze spoluobviněných. Dne 24.2.2012 OSZ navrhlo vydání příkazu k domovní prohlídce nemovitosti ve vlastnictví jednoho ze spoluobviněných. Dne 26.4.2012 podala třetí osoba vysvětlení. Dne 26.4.2012 byl sepsán protokol o vydání věci, a sice písemnost odstoupení z funkce dozorčí rady [anonymizováno]. [příjmení]. Dne 31.10.2012 podala vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne 1.3.2012 poskytla policie poučení poškozeného v trestním řízení. Dle úředního záznamu z 1.3.2012 podal vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne 23.10.2012 byl vyslechnut [jméno] [jméno]. Dne 12.10.2012 byl vyzván [jméno] [jméno] k podání vysvětlení. Dne 31.10.2012 doplnil [jméno] [jméno] své vysvětlení na základě výzvy ze dne 23.10.2012. Přípisem z 12.10.2012 vyzvala policie k vydání věci, a sice písemností [jméno] [jméno]. Dne 31.10.2012 byl sepsán protokol o vydání věci ze strany [jméno] [jméno]. Dne 25.4.2012 podal vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne 25.4.2012 byl sepsán protokol o vydání věci, a sice písemností ze strany [jméno] [příjmení]. Ve spisu je dále založeno velké množství listin, zejména faktur, smluv či výpisů z účtů. Dne 27.3.2012 proběhl výslech svědka [jméno] [příjmení] [jméno] výslechu byli dne 22.3.2012 vyrozuměni ostatní obvinění. Dne 7.3.2012 policie vyzvala [jméno] [příjmení] k vydání věci, specifikovaných listin. Dne 29.2.2012 byl sepsán protokol o vydání věci ze strany [jméno] [příjmení], spoluobviněného. Dále ve spise založeno odborné vyjádření ze dne 15.3.2012 z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat. Dne 23.2.2012 byl sepsán protokol o vydání věci. Dále ve spise založeno další odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat, ze dne 16.3.2012. Dne 7.3.2012 policie požádala o odborné vyjádření. Dále ve spise založeno odborné vyjádření, respektive přípis s odpovědí na dotazy ze strany [anonymizována dvě slova]. Dále ve spise založeno několik přípisů třetích osob v reakci na žádost policie. Dne 11.2.2012 podal Městský úřad Náchod na základě žádosti zprávu policii z místa bydliště jednoho z obviněných. Dne 11.12.2012 podána zpráva Města Jablonec nad Nisou ve vztahu ke zdejšímu žalobci. Dále ve spise založen opis evidence Rejstříku trestů zdejšího žalobce, dle něhož byl žalobce dne 24.1.2003 odsouzen k trestu odnětí svobody podmíněně pro spáchání trestného činu dle § 248 odst. 1, 2 trestního zákona číslo 140//1961 Sb. a trestního zákoníku. Dále na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.8.2003 byl odsouzen dle § 250 odst. 1 a 2 zákona číslo 140/1961 Sb. k podmíněnému odnětí svobody, přičemž se osvědčil, předtím se taky osvědčil. Na základě usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 17.7.2008 byl odsouzen za trestný čin dle § 125 odst. 1, 2 zákona 140/1961 Sb. k odnětí trestu svobody podmíněně a k zákazu činnosti, spočívající ve výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodní společnosti a družstev. Dále na základě usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 20.11.2008 mu byl uložen souhrnný trest. Na základě usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 10.4.2009 byl vydán trestní příkaz, byly mu uloženy obecně prospěšné práce v rozsahu 200 hodin a zákaz činnosti řízení motorových vozidel. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26.5.2010 byl žalobci uložen souhrnný trest. A rozhodnutím Okresního soudu v Liberci ze dne 30.3.2011 za spáchání trestného činu dle § 337 odst. 1a trestního zákoníku mu byly uloženy obecně prospěšné práce v rozsahu 300 hodin a zákaz činnosti řízení motorových vozidel. Dne 5.12.2012 byli obvinění informováni a vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 5.12.2012 informovala policie obviněné o změně právní kvalifikace, kdy na základě zjištěných skutečností právní kvalifikace rozšířena na přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku, a dle § 254 odst. 2 a odst. 4 tr. zákoníku. Dne 11.1.2013 byl jednomu ze spoluobviněných ustanoven obhájce. Dne 22.2.2013 policie navrhla OSZ podání obžaloby. Dne 25.4.2013 byla k OS podána obžaloba proti obviněným [jméno] [příjmení], zdejšímu žalobci a [jméno] [příjmení]. Dne 20.5.2013 bylo nařízeno a obvinění byli předvoláni k hlavnímu líčení dne 9.7.2013. Dne 20.5.2013 se poškozená společnost připojila do adhezního řízení. Dne 29.5.2013 se přihlásila další společnost do adhezního řízení. Dne 3.6.2013 se přihlásila do adhezního řízení další společnost. Dne 17.6.2013 se do adhezního řízení připojila další společnost. Dne 18.6.2013 se připojila do adhezního řízení další společnost. Dne 28.6.2013 se připojila další společnost do adhezního řízení. Dne 28.6.2013 se připojila další společnost do adhezního řízení. Dne 2.7.2013 bylo nařízeno hlavní líčení na 1.8.2013. Dne 3.7.2013 se připojil další poškozený. Dne 4.7.2013 se připojil další poškozený. Dne 31.7.2013 se z hlavního líčení omluvil předvolaný svědek z důvodu dovolené. Dne 31.7.2013 doplnil jeden z poškozených listiny. Dne 1.8.2013 se k trestnímu řízení připojil další poškozený. Dne 9.8.2013 byl nařízen nový termín hlavního líčení na 3.10.2013. E-mailem ze dne 1.8.2013 bylo sděleno ze strany OS, že hlavní líčení nařízené na 1.8.2013 bylo vzhledem k omluvě svědka odročeno. Dne 4.9.2013 se do adhezního řízení připojil další poškozený. Dne 3.10.2013 se konalo hlavní líčení, k němuž se nedostavil zdejší žalobce ani jeho obhájce. Obhájce zdejšího žalobce sdělil, že na hlavní líčení zapomněl. Hlavní líčení tedy bylo odročeno na 7.11.2013 za účelem opětovného předvolání zdejšího žalobce a jeho obhájce. Dne 7.11.2013 se konalo hlavní líčení, k němuž se zdejší žalobce a jeho obhájce dostavili. Proběhl výslech obžalovaných a výslech svědkyně, dále bylo prováděno dokazování listinami. Dne 4.12.2013 se konalo další hlavní líčení, během něhož byla slyšena svědkyně, a hlavní líčení odročeno na 9.1.2014. Přípisem ze 3.12.2013 sdělil zdejší žalobce, že se nebude účastnit dalšího jednání a souhlasí s jednáním v jeho nepřítomnosti. Dále jsou ve spise založeny zprávy probační a mediační služby ve vztahu k jednomu z poškozených. Dále ve spise založena zpráva o hospodářské situaci dlužníka [právnická osoba] [právnická osoba] ze strany insolvenčního správce. Dále jsou ve spise založeny přihlášky do insolvenčního řízení proti [právnická osoba] [právnická osoba] E- mailem ze dne 21.1.2014 obhájce zdejšího žalobce sdělil OS, že se žalobce již z dovolené v zahraničí vrátil, avšak požádal, aby nebyla do konce ledna 2014 hlavní líčení nařizována. Dne 22.1.2014 bylo nařízeno hlavní líčení na 27.2.2014. Dne 27.2.2014 se konalo hlavní líčení, které bylo odročeno na 24.3.2014. Dne 20.3.2014 je založen protokol, ale z jiného hlavního líčení ve věci žalobce, a sice u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp.zn. 9 T 10/2013. Dne 24.3.2014 se konalo další hlavní líčení, u něhož byl mimo jiné slyšen svědek, a hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem vyčkání právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci zdejšího žalobce, sp.zn. 9 T 10/2013. Dále ve spise založen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, sp.zn. 9 T 10/2013, jímž byl zdejší žalobce odsouzen pro spáchání přečinu krádeže. Dne 2.7.2014 se u OS konalo neveřejné zasedání o rozhodnutí o návrzích na zajištění nároku poškozeného, tyto nároky byly zamítnuty. Dne 29.7.2014 podala jedna z poškozených stížnost proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 2.7.2014. Dne 28.7.2014 bylo nařízeno hlavní líčení na 28.8.2014. Usnesením ze dne 7.8.2014 Krajský soud v Hradci Králové zamítl stížnost poškozené. Přípisem z 15.8.2014 žalobce sdělil, že se nechce účastnit dalšího hlavního líčení. Dne 28.8.2014 se konalo další hlavní líčení ve věci, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obvinění včetně zdejšího žalobce uznáni vinnými ze spáchání zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1, odst. 4 a dále dle § 254 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, za což jim byl uložen trest ve vztahu ke zdejšímu žalobci souhrnný trest odnětí svobody v délce trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu po dobu 5 let. Zmíněný rozsudek byl zdejšímu žalobci doručen asi 13.10.2014, a obhájci zdejšího žalobce 30.9.2014. Dne 7.10.2014 podal jeden z obviněných odvolání. Dne 8.10.2014 podal odvolání jeden z poškozených. Dne 7.10.2014 bylo doplněno odvolání jednoho z poškozených. Dne 20.10.2014 se jeden z obviněných vyjádřil k odvolání poškozeného. Dne 4.7.2013 podal odvolání další poškozený. Dne 20.10.2014 podal odvolání proti rozsudku zdejší žalobce. Dne 13.1.2015 bylo nařízeno veřejné zasedání u odvolacího soudu na 19.2.2015. Dle úředního záznamu z 19.2.2015 se veřejné zasedání nekoná, o čemž byly osoby vyrozuměny. Dne 19.2.2015 se konalo neveřejné zasedání Krajského soudu v Hradci Králové, který usnesením zrušil napadený rozsudek OS z 28.8.2014, a věc vrátil v plném rozsahu zpět k dalšímu řízení. Opatřením z 24.4.2015 byl přibrán znalec ke zpracování znaleckého posudku. Přípisem ze 7.7.2015 požádala znalkyně o prodloužení lhůty ke zpracování posudku. Opakovala žádost dne 9.7.2015. Opětovně požádala o prodloužení lhůty dne 13.8.2015. Dne 14.8.2015 OS sdělil, že lhůta k vypracování znaleckého posudku byla prodloužena do 21.8.2015 vzhledem k obsáhlosti spisu. Dne 10.9.2015 znalkyně sdělila OS, že znalecký posudek bude zaslán nejpozději do 11.9.2015. Dle úředního záznamu z 11.9.2015 se znalkyni opakovaně nepodařilo telefonicky kontaktovat. Dne 14.9.2015 byl OS doručen znalecký posudek, zejména ve vztahu k účetnictví [právnická osoba] [právnická osoba]; znalkyně vyúčtovala svou odměnu. Dne 18.9.2015 bylo nařízeno hlavní líčení na 22.10.2015. Platebním poukazem z 29.9.2015 bylo proplaceno znalečné. Dne 21.10.215 bylo hlavní líčení přeloženo z 22.10.2015 na 19.11.

215. Přípisem z 12.11.2015 zdejší žalobce sdělil, že se nechce osobně účastnit hlavního líčení. Dne 19.11.2015 se konalo hlavní líčení, během něhož proběl mimo jiné výslech znalkyně, a hlavní líčení odročeno na 10.12.2015. Dne 9.12.2015 bylo hlavní líčení přeloženo z [číslo] na 17.12.2015, neboť nebyli o datu vyrozuměni poškození, a dosud je nekontaktní a nevyjádřil se jeden z obžalovaných. Usnesením ze dne 9.12.2015 bylo určeno znalečné. Dle úředního záznamu ze dne 9.12.2015 obhájce zdejšího žalobce [příjmení] [příjmení] sdělil, že žádá odročení hlavního líčení. Dne 18.12.2015 se konalo další hlavní líčení, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní včetně zdejšího žalobce uznáni vinnými ze spáchání zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1, odst. 4 a dle § 254 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, za což byl zdejší žalobce odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na dobu 4 let. Platebním poukazem ze 6.1.2016 bylo proplaceno znalečné. Dne 20.1.2016 se odvolala jedna z poškozených. Dne 1.2.2016 se odvolal jeden z obžalovaných. Dne 5.4.2016 se proti rozsudku odvolal zdejší žalobce. Dne 9.5.2016 bylo nařízeno veřejné zasedání u odvolacího soudu na dne 16.6.2016. Přípisem z 14.6.2016 zdejší žalobce sdělil, že se nechce osobně účastnit veřejného zasedání. Dne 16.6.2016 se konalo veřejné zasedání u odvolacího soudu, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým odvolací soud všechna podaná odvolání zamítl. Dle doložky nabylo rozhodnutí právní moci dne 16.6.2016. Přípisem doručeným OS dne 26.8.2016 OSZ navrhlo vrácení věci. Dne 8.9.2016 podal jeden z obviněných dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Dne 12.10.2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR. Dne 29.3.2017 se konalo neveřejné zasedání u Nejvyššího soudu, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým byla rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové z [číslo] a rozsudek OS ze dne 18.12.2015 zrušen v celém rozsahu a věc byla přikázána k novému projednání. Spis byl vrácen OS dne 28.4.2017. Podáním ze dne 30.11.2016 se Nejvyšší státní zastupitelství vyjádřilo k dovolání odsouzeného. Dne 14.7.2017 bylo nařízeno hlavní líčení na 21.8.2017. Podáním ze dne 2.7.2017 se ve věci vyjádřil jeden z obžalovaných. Ve spise je založena zpráva insolvenčního správce [právnická osoba] [právnická osoba], dále usnesení o zrušení konkursu zmíněné společnosti. E-mailem ze dne 18.8.2017 se obhájce zdejšího žalobce dotázal, zda se bude nařízené hlavní líčení 21.8.2017 konat, s tím, že zdejší žalobce zřejmě nepřijde a omlouvá se z hlavního líčení se souhlasem jednání v jeho nepřítomnosti. Dne 21.8.2017 bylo odročeno hlavní líčení a hlavní líčení nově nařízeno na 12.10.2017. Dne 9.10.2017 se vyjádřil poškozený. Dne 9.10.2017 zdejší žalobce sdělil, že žádá, aby se hlavní líčení konalo v jeho nepřítomnosti. Dne 12.10.2017 se konalo hlavní líčení, které bylo odročeno na 21.11.2017. Dne 8.11.2017 byl OS doručen přípis OSZ, a sice sdělení ve věci trestního řízení, tedy vyjádření ve věci samé. Přípisem ze dne 16.11.2017 obhájce zdejšího žalobce sdělil OS, že byl nucen pro neposkytování potřebné součinnosti vypovědět plnou moc k obhajobě, přičemž žalobce dosud nepřevzal ani předvolání k hlavnímu líčení na dne 21.11.2017 a prohlásil, že nesouhlasí s jeho konáním bez jeho účasti. S ohledem na uvedené bylo dne 20.11.2017 odročeno hlavní líčení z 21.11.2017 na [číslo]. Dne 6.12.2017 bylo hlavní líčení přeloženo ze 14.12.2017 na 20.12.2017, a to z toho důvodu, že se dosud nepodařilo doručit předvolání zdejšímu žalobci. Následně OS požádal policii o spolupráci při doručení předvolání zdejšímu žalobci. Dle zprávy policie doručené OS dne 12.12.2017 se nepodařilo předvolání doručit. Dne 20.12.2017 zdejší žalobce sdělil OS, že si převzal předvolání k hlavnímu líčení 20.12.2017 s tím, že je změněná právní kvalifikace pro něj zcela nesrozumitelná, a proto si hledá nového obhájce. Zároveň požádal, aby ve věci bylo nařízeno nové hlavní líčení koncem ledna 2018. Dne 20.12.2017 se konalo hlavní líčení, respektive dle protokolu OS konstatoval, že se hlavní líčení konat nebude, neboť obdržel omluvu zdejšího žalobce. Hlavní líčení přeloženo na 24.1.2018 OS opětovně žádal policii o spolupráci při doručování předvolání žalobci. Přípisem ze dne 17.1.2018 obhájce jednoho ze spoluobviněných požádal o určení odměny. Usnesením ze dne 23.1.2018 byla zmíněnému advokátovi stanovena odměna. Dne 24.1.2018 policie sdělila OS, že předala zásilku žalobci. Dne 24.1.2018 se konalo další hlavní líčení, k němž se nedostavil zdejší žalobce, a během hlavního líčení byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obvinění včetně zdejšího žalobce uznáni vinnými ze spáchání přečinu poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. b) a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku ve spolupachatelství, za což byli odsouzeni. Zdejší žalobce k souhrnnému trestu odnětí trestu svobody v délce trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let a 6 měsíců. Zároveň byl ve vztahu k žalobci zrušen výrok o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.3.2014, sp.zn. 9 T 10/2013. Dále byli obvinění včetně zdejšího žalobce zproštěni dle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, podle § 254 odst. 2 trestního zákoníku. Dále ve spise založena žádost o prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozsudku z důvodu rozsáhlosti. Dle doložky, vyznačené na rozsudku, nabyl rozsudek právní moci ve vztahu ke zdejšímu žalobci dne 23.5.2018, a sice o částečném zproštění, a dne 31.9.2019 co do výroku odsuzujícího výroku. Dne 26.3.2018 podal jeden z obviněných odvolání. Dne 25.4.2018 policie sdělila soudu k jeho dotazu, že se nepodařilo zkontaktovat žalobce v souvislosti s doručováním písemnosti. Dne 15.5.2018 původní obhájce sdělil OS, že si žalobce rozsudek převzal. Dne 22.5.2018 podal žalobce blanketní odvolání. Následně byl dne 25.5.2018 zdejší žalobce vyzván k odstranění vad odvolání. Rozhodnutím ze dne 13.7.2018 byl zdejšímu žalobci ustanoven obhájce za účelem odůvodnění odvolání. Dne 23.7.2018 zdejší žalobce doplnil odůvodnění odvolání proti rozsudku. Dne 17.12.2018 bylo nařízeno veřejné zasedání u odvolacího soudu na den 31.1.2019. Dne 31.1.2019 se konalo veřejné zasedání v nepřítomnosti zdejšího obhájce, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo odvolání obou obžalovaných, tedy i zdejšího žalobce zamítnuto. Dle doložky nabylo rozhodnutí odvolacího soudu právní moci 31.1.2019. Dne 1.8.2018 požádal obhájce žalobce o odměnu. Dne 13.8.2018 policie sdělila, že k žádosti OS předala písemnost zdejšímu žalobci. Platebním poukazem ze dne 14.2.2019 byla vyplacena odměna za obhajobu jednoho ze spoluobviněných. Dne 28.3.2019 podal jeden z obviněných, respektive odsouzený dovolání, které bylo následně rozesláno. Dne 23.4.2019 podal dovolání zdejší žalobce. Dne 13.5.2019 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Dne 4.7.2019 se k dovoláním vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství. To bylo následně rozesláno. Podáním ze dne 23.7.2019 se zdejší žalobce vyjádřil k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství. Dne 30.10.2019 bylo nařízeno neveřejné zasedání na 30.10.2019, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31.1.2019 v celém rozsahu a rozsudek OS ze dne 24.1.2018, v rozsahu, jímž byli obvinění uznáni vinnými přečinem poškození věřitele. V daném rozsahu byla věc vrácena zpět. V odůvodnění je mimo jiné uvedeno, že není zřejmé, jak soudy nižších stupňů dospěly k závěru o výši prospěchu, který obvinění měli svým jednání způsobit, přičemž se soudy nezabývaly podstatnými otázkami a nevypořádaly se s nimi. Dále jsou ve spise založeny 4 žádosti o prodloužení písemného vyhotovení rozsudku. Spis byl vrácen zpět OS dne 4.3.2020. Dne 9.3.2020 bylo nařízeno hlavní líčení na 14.4.2020. Dne 18.3.2020 požádal obhájce zdejšího žalobce o odročení hlavního líčení z důvodu kolize. Dle úředního záznamu z 20.3.2020 vzal obhájce svou žádost zpět. Usnesením ze dne 31.3.2020 bylo řízení v trestní věci jednoho z obžalovaných zastaveno, neboť ten zemřel. Dne 6.4.2020 bylo hlavní líčení odročeno na neurčito z důvodu opatření v souvislosti s pandemií Covid-19. Dne 22.4.2020 bylo nařízeno hlavní líčení na 26.5.2020. Dne 26.5.2020 se konalo hlavní líčení, které bylo odročeno na 23.6.2020. Dne 22.5.2020 se ve věci vyjádřilo OSZ. Dne 1.6.2020 bylo nařízeno hlavní líčení na 23.6.2020. Dne 18.6.2020 předložilo OSZ podklady ve věci. Dne 23.6.2020 se konalo další hlavní líčení, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obvinění včetně zdejšího žalobce zproštěni obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, přičemž se všichni přítomní vzdali práva na odvolání, tedy státní zástupce, obhájce zdejšího žalobce i druhý obžalovaný. Dle doložky nabyl rozsudek OS ze dne 23.6.2020 právní moci dne 23.6.2020. Usnesením ze dne 21.7.2020 bylo rozhodnuto o odměně obhájce zdejšího žalobce. Odměna obhájce byla vyplacena platebním poukazem ze dne 31.8.2020.

9. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava:</b> 10. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

11. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 15. Jak uvedeno shora, žalobce se domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného trestního řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.

16. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

17. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

18. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

19. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu posuzovaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou daného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

20. Rozhodné období posuzovaného řízení začalo ve vztahu k žalobci běžet dne 1. 3. 2012, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 23. 6. 2020, kdy bylo posuzované řízení pravomocně skončeno. Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, tedy činila cca 8 let a 3 měsíce.

21. Posuzované řízení probíhalo ve věci samé opakovaně na třech stupních soudní soustavy. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

22. Po skutkové i procesní stránce byla věc dle soudu velmi složitá, když ve věci byli tři obvinění, bylo slyšeno množství svědků, proběhly výslechy též obviněných, byla zpracována odborná vyjádření a znalecký posudek, ve spise je dále založeno velké množství listin, zejména faktur, smluv či výpisů z účtů, do řízení se přihlásilo několik poškozených. Ve vztahu ke skutkové složitosti věci soud dále uvádí, že žalobce byl stíhán za delikt hospodářské povahy, což se obvykle vyznačuje vyšší mírou sofistikovanosti a složitosti. Co se týče procesní složitosti, tak nelze pominout, že se konalo množství hlavních líčení a veřejných zasedání, k nimž byli obvinění, jejich obhájci a svědci předvoláváni, proběhla domovní prohlídka, bylo zajištěno množství věcí (zejména listin), o čemž byly sepsány protokoly o vydání věci, obviněným byl ustanoven obhájce, bylo rozhodováno o přiznání odměny ustanovenému obhájci, hlavní líčení bylo opakovaně odročeno, aniž by se konalo (kvůli omluvě svědka či kvůli žalobci), jeden ze spoluobviněných byl zadržen, bylo rozhodováno o jeho vazbě a následně byl propuštěn z vazby na svobodu, účastníci byli vyzýváni k doplnění podání či k vyjádření se, byl přibrán znalec ke zpracování znaleckého posudku, řízení bylo ve vztahu k jednomu z obžalovaných zastaveno, neboť ten zemřel. Soud věc hodnotí jako standardně složité po hmotněprávní stránce. V souhrnu však šlo o řízení složité.

23. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce posuzovaného řízení podílel, když se mu opakovaně nedařilo doručovat písemnosti, pročež OS musel opakovaně požádat policii o spolupráci, k jednomu hlavnímu líčení se žalobce ani jeho obhájce nedostavili, neboť zapomněli, dále žalobce žádal o pozdější nařízení hlavního líčení z důvodu jeho dovolené, žalobce podal blanketní odvolání, pročež musel být vyzván k jeho doplnění.

24. Pokud jde o význam řízení, tak soud jej hodnotí jako zvýšený. Vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, kterým bylo trestní stíhání žalobce, se jedná o řízení, u něhož se zvýšený význam se presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011).

25. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud neshledal průtahy v posuzovaném řízení. V daném ohledu doplňuje, že jistá prodleva kvůli pandemii covid-19 není přičitatelná státu.

26. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

27. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila, a naopak žalobce sama odškodnila, byť nikoli v celé požadované výši.

28. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny shora uvedené kumulativní podmínky (srov. bod 16), soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

29. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 54 375 Kč.

30. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. 105 000 Kč), a dále z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 3 750 Kč). Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení neodůvodňují stanovení vyšší částky, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých řízení, který typicky výrazně přesahují 10 let.

31. Vypočtená základní částka ve výši 108 750 Kč byla ponížena o 30 % odpovídající tomu, že na rozhodování v posuzovaném řízení se opakovaně podílely soudy 3 stupňů soudní soustavy. Dále byla základní částka ponížena o 30 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci a o 5 % z důvodu jistého podílu žalobce na délce řízení. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 15 % z důvodu vyššího významu pro žalobce. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 50 %, tj. na výslednou částku 48 937 Kč.

32. Jelikož žalovaná již přiznala žalobci uvedenou částku zadostiučinění, bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III., a žaloba byla ve zbylém rozsahu zamítnuta. <b>K úrokům z prodlení:</b> 33. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení od (nesprávného data) 25. 9. 2020 do zaplacení.

34. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

35. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 24. 9. 2020 Lhůta 6 měsíců tak žalované uplynula dne 24. 3. 2021 (středa). Žalovaná se tedy dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 25 3. 2021 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

36. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci od uvedeného data zákonné úroky z prodlení z částky, kterou jí žalovaná již sama přiznala, avšak opožděně, do 14. 6. 2021, když žalovaná částečně plnila. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II.). <b>K nákladům řízení:</b> 37. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud postupoval dle § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Jelikož žalovaná částečně plnila až po podání žaloby, zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a na žalobkyni se tak pro účely nákladů řízení hledí jako na zcela úspěšnou.

38. Náklady řízení zcela úspěšného žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

39. V daném případě byly provedeny 4 úkony právní služby; konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii) 2x účast na jednání soudu (tj. 12 400 Kč), a dále 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (tj. 1 200 Kč), tj. celkem 13 600 Kč + 21 % DPH = 16 456 Kč. <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 40. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.