12 C 41/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 430 802,65 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 170 802,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 802,65 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 70 000 Kč od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 260 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 430 802,65 Kč od [datum] do [datum] a z částky 260 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 007,04 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 577 468,65 Kč s příslušenstvím coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání a nepřiměřenou délku trestního řízení. Žalobce uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne [datum], avšak do podání žaloby neobdržel od žalované žádné rozhodnutí o žádosti. Žalobce dále uvedl, že usnesením Krajského ředitelství Královéhradeckého kraje, Územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum], čj. KRPH [číslo], bylo zahájeno trestní stíhání jeho osoby pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea třetí, odst. 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství. Dne [datum] byla podána obžaloba, a to jednak pro zločin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 a odst. 4 trestního zákoníku spáchaný ve spolupachatelství, ukončený ve stadiu pokusu, a jednak pro zločin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 a odst. 4 spáchaný ve spolupachatelství. Následně bylo vedeno řízení u Okresního soudu v Náchodě (dále jen„ OS“) pod sp.zn. [spisová značka]. Rozsudkem ze dne [datum] byl žalobce shledán vinným, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 3 let s podmíněným odkladem. Odvolacím soudem byl rozsudek zrušen, následně opětovně rozhodoval OS, který rozsudkem ze dne [datum] shledal žalobce vinným a opětovně jej odsoudil k souhrnnému trestu s podmíněným odkladem. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum] byla zamítnuta všechna podaná odvolání. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] byl zrušen rozsudek OS a navazující rozhodnutí odvolacího soudu a věc byla vrácena zpět. Dalším rozsudkem OS ze dne [datum] byl žalobce shledán vinným pro spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a odsouzen k souhrnnému trestu a podle § 226 písm. b) trestního řádu byl zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 trestního zákoníku. Následovalo odvolací a dovolací řízení, kdy Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne [datum] zrušil v celém rozsahu předchozí odvolacího soudu i OS ze dne [datum] v rozsahu, v němž byli obvinění uznáni vinnými. Navazujícím rozsudkem OS ze dne [datum] byl žalobce dle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) trestního zákoníku.

2. Žalobce tvrdil, že byl nezákonně trestně stíhán po dobu 8 let a 4 měsíců, nadto byl dvakrát pravomocně odsouzen. Žalobce se domáhal odškodnění za nezákonné trestní stíhání, a to jednak náhrady škody odpovídající nákladům vynaloženým na obhajobu v celkové výši 130 802,65 Kč, dále požadoval odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve výši 300 000 Kč a v neposlední řadě požadoval odškodnění ve výši 146 666 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení.

3. K tvrzené nemajetkové újmě žalobce uvedl, že byl nejprve po dobu přibližně 5 let a 9 měsíců trestně stíhán pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku spáchaný ve spolupachatelství, a pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku spáchaný ve spolupachatelství. V obou případech se přitom jedná o hospodářské trestné činy, za něž zákon stanoví trestní sazbu 2 až 8 let. Na základě sdělení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] byl v jednání žalobce nadále spatřován přečin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) trestního zákoníku spáchaný ve spolupachatelství a přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství. V daném případě se jednalo o trestný čin, za nějž hrozila trestní sazba 6 měsíců až 5 let a v druhém případě trestní sazba až na 2 roky. Žalobce tedy byl trestně stíhán nezákonně pro závažnou hospodářskou a majetkovou trestnou činnost, byl ohrožen vysokým trestem odnětí svobody, zvláště pak po dobu prvních 5 let a 9 měsíců, kdy byl ohrožen sazbou až 8 let. Během namítaného trestního řízení byl žalobce 2x pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody. Byť byl výkon trestu podmíněně odložen, hrozba přeměny a následného výkonu trestu podstatně zasáhla do psychiky žalobce i jeho osobní sféry a negativním způsobem ovlivnila jeho život. Žalobce dále uvedl, že trestní stíhání mělo řadu negativních dopadů do jeho osobní sféry. Žalobce byl v nejistotě po dobu mnoha let, zda bude uznán vinným, přičemž bylo zcela reálné uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Žalobce trpěl úzkostmi, špatně spal, nemohl na trestní stíhání přestat myslet. Jeho zhoršený psychický stav se pak negativně promítl i do jeho partnerských a rodinných vztahů. Jednotlivá odsouzení vnímal žalobce jako nespravedlivá. Trestní stíhání nepříznivě ovlivnilo psychiku žalobce i kvalitu jeho života.

4. V podání ze dne [datum] žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil nárok dne [datum] ve výši a z důvodu uvedeného v žalobce. Žalovaná popsala průběh namítaného trestního řízení a dále shledala důvodným nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 77 553,36 Kč. Zmíněnou částku však žalovaná neuhradila, a to z toho důvodu, že žalobce nedoložil zaplacení předmětných nákladů. Žalovaná dále uzavřela, že celková délka trestního řízení byla nepřiměřená, za což žalobce odškodnila částkou 54 375 Kč. V neposlední řadě žalovaná přiznala žalobci odškodnění ve výši 40 000 Kč za nezákonné trestní stíhání. V dané souvislosti žalovaná připomněla, že žalobce se opakovaně dopouští trestné činnosti, a situace probíhajícího trestního stíhání je mu tak velmi dobře známa.

5. Dne [datum] se konalo jednání, během něhož vzal žalobce svou žalobu zpět co do částky 130 802,65 Kč s příslušenstvím, se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 802,65 Kč, odpovídající požadované náhradě škody, s tím, že se nadále domáhal příslušenství z částek, které žalovaná hradila dobrovolně. Žalobce dále uvedl, že ze strany žalované došlo k úhradě částky 54 375 Kč za nepřiměřenou délku řízení, a částky 40 000 Kč coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání, a to dne [datum], a dále částky 70 000 Kč odpovídající obhajnému dne [datum]. Žalobce byl dále vyzván a poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy tak, že žalobce měl konkretizovat, jaká konkrétní újma mu vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání v jeho osobní sféře, žalobce byl rovněž vyzván ke zohlední skutečnosti, že byl opakovaně pravomocně uznán vinným a odsouzen v jiných trestních řízeních. Při jednání byl dále nárok na odškodnění újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 146 666 Kč s příslušenstvím vyloučen k samostatnému projednání (dále vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], rozsudkem ze dne [datum] bylo řízení částečně zastaveno v návaznosti na zpětvzetí žaloby po plnění žalovanou, byly přiznány úroky z prodlení a ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta).

6. V podání ze dne [datum] žalobce k výzvě soudu doplnil, že mu vznikla újma spočívající v tom, že dlouhodobě trpěl nespavostí, která se zhoršila zejména vždy po vynesení odsuzujícího rozsudku a po jeho potvrzení ze strany odvolacího soudu. Žalobce celé noci nemohl spát, neboť musel pořád myslet na to, že je stíhán, přestože se nedopustil ničeho protiprávního. To se pak projevilo rovněž na jeho zdraví (časté střevní problémy, nechutenství, atp.). Žalobce měl dlouhodobě špatnou náladu, což se projevovalo v jeho rodinném životě, kdy se se svou partnerkou [jméno] [příjmení] hádal. Žalobce čelil ze strany rodičů partnerky slovním útokům, že je kriminálník. Žalobce se objektivně nemohl ucházet o zaměstnání, kde je vyžadován výpis z rejstříku trestů bez záznamu. Žalobce dlouhodobě trpěl depresemi a strachem, že bude muset nastoupit do výkonu trestu, díky čemuž ztratí svou životní partnerku. Později měl strach, že nebude moci vídat svého nezletilého syna. <b>K částečnému zastavení řízení:</b> 7. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

8. Jelikož žalobce vzal ve věci částečně zpět žalobu, soud v daném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Skutková zjištění:

9. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobce adresovaná žalované ze dne [datum] s potvrzením o doručení z datové schránky téhož dne, přípis žalované ze dne [datum]) soud zjistil a má za prokázané, že žalobce se dne [datum] obrátil na žalovanou s žádostí o náhradu újmy z důvodu uvedeného v žalobě. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud dále zjistil, že žalovaná žalobce částečně odškodnila, a to ve výši 40 000 Kč a omluvou za nezákonné trestní stíhání a částkou 54 375 Kč za nepřiměřenou délku řízení; náhradu škody za obhajné žalovaná neposkytla, neboť žalobce neprokázal vznik škody.

10. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde Ministerstvo spravedlnosti).

11. Ze spisu vedeného u OS pod sp.zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: Usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání zdejšího žalobce spolu s dalšími dvěma spoluobviněnými ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství. Dle dodejky bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno zdejšímu žalobci dne [datum]. Proti usnesení podal spoluobviněný stížnost. Usnesením ze [datum] Okresní státní zastupitelství v Náchodě (dále jen„ OSZ“) stížnost zamítlo pro nedůvodnost. V přípise ze dne [datum] OSZ sdělilo Okresnímu soudu v Liberci, že bylo zjištěno ve vztahu ke zdejšímu žalobci, že ten byl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] odsouzen za spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, kterým mu byl uložen trest obecně prospěšných prací. V rámci trestního stíhání bylo zjištěno, že za úplatu třetí osoby vykonává trest obecně prospěšných prací se zdejším žalobcem. Dne [datum] policie navrhla OSZ podání obžaloby. Dne [datum] byla k OS podána obžaloba proti obviněným [jméno] [příjmení], zdejšímu žalobci a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] se konalo další hlavní líčení ve věci, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obvinění včetně zdejšího žalobce uznáni vinnými ze spáchání zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1, odst. 4 a dále dle § 254 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, za což jim byl uložen trest ve vztahu ke zdejšímu žalobci souhrnný trest odnětí svobody v délce trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu po dobu 5 let. Zmíněný rozsudek byl zdejšímu žalobci doručen asi [datum], a obhájci zdejšího žalobce [datum]. Dne [datum] se konalo neveřejné zasedání Krajského soudu v Hradci Králové, který usnesením zrušil napadený rozsudek OS z [datum], a věc vrátil v plném rozsahu zpět k dalšímu řízení. Dne [datum] se konalo další hlavní líčení, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní včetně zdejšího žalobce uznáni vinnými ze spáchání zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1, odst. 4 a dle § 254 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, za což byl zdejší žalobce odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na dobu 4 let. Dne [datum] se konalo neveřejné zasedání u Nejvyššího soudu ČR, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým byla rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové z [číslo] a rozsudek OS ze dne [datum] zrušen v celém rozsahu a věc byla přikázána k novému projednání. Dne [datum] se konalo další hlavní líčení, k němž se nedostavil zdejší žalobce, a během hlavního líčení byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obvinění včetně zdejšího žalobce uznáni vinnými ze spáchání přečinu poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. b) a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku ve spolupachatelství, za což byli odsouzeni. Zdejší žalobce k souhrnnému trestu odnětí trestu svobody v délce trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let a 6 měsíců. Zároveň byl ve vztahu k žalobci zrušen výrok o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]. Dále byli obvinění včetně zdejšího žalobce zproštěni dle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, podle § 254 odst. 2 trestního zákoníku. Dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání u odvolacího soudu na den [datum]. Dne [datum] se konalo veřejné zasedání v nepřítomnosti zdejšího obhájce, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo odvolání obou obžalovaných, tedy i zdejšího žalobce zamítnuto. Dle doložky nabylo rozhodnutí odvolacího soudu právní moci [datum]. Dne [datum] bylo nařízeno neveřejné zasedání na [datum], během něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum] v celém rozsahu a rozsudek OS ze dne [datum], v rozsahu, jímž byli obvinění uznáni vinnými přečinem poškození věřitele. V daném rozsahu byla věc vrácena zpět. V odůvodnění je mimo jiné uvedeno, že není zřejmé, jak soudy nižších stupňů dospěly k závěru o výši prospěchu, který obvinění měli svým jednání způsobit, přičemž se soudy nezabývaly podstatnými otázkami a nevypořádaly se s nimi. Dne [datum] se konalo další hlavní líčení, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obvinění včetně zdejšího žalobce zproštěni obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, přičemž se všichni přítomní vzdali práva na odvolání, tedy státní zástupce, obhájce zdejšího žalobce i druhý obžalovaný. Dle doložky nabyl rozsudek OS ze dne [datum] právní moci dne [datum].

12. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná uhradila žalobci částku 40 000 Kč coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání dne [datum] a částku 70 00 Kč coby náhradu škody (obhajné) dne [datum].

13. Žalobce byl ke dni [datum] celkem 7x odsouzen v řízení před Okresním soudem [obec], [obec], [obec], [obec a číslo], přičemž první odsouzení datováno [datum], následně [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] (srov. opis evidence rejstříku trestů, opis ke dni [datum]). Z aktuálního výpisu z evidence rejstříku trestů ke dni [datum] pak soud zjistil, že žalobce byl souzen u Obvodního soudu pro Prahu 1, datum rozhodnutí [datum], za úmyslný trestný čin, následně Městský soud v Praze, datum rozhodnutí [datum].

14. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], partnerky žalobce a matky jeho syna, soud zjistil následující skutečnosti: žalobce byl trestním stíháním stresován a byl z něj hodně nešťastný. Vždy, když měl jet k soudu do [obec], tak byl v depresích a hodně pil, říkal, že nic neudělal, že je nevinný. Díky rozsudku má zápis v trestním rejstříku a nemohl kvůli tomu sehnat normální práci. Měl nějaké jiné trestní řízení v [obec], ale to se ho nedotýkalo tak jako v [obec], protože si myslel, že to dopadne dobře; v rámci řízení v [obec] však byl nakonec odsouzen ke 3 letům odnětí svobody a zmíněný trest si v současné době odpykává ve vězení v [obec] na [obec] Trestní řízení v [obec] se po určitou dobu překrývalo s řízením u OS. Žalobce byl nepříjemný na syna a svědkyni, vulgárně jim nadával, a to vždy předtím, než měl jet k OS do [obec]. Žalobce neměl dobrý vztah k rodičům svědkyně, kteří však nevěděli o tom, že je proti žalobci vedeno nějaké řízení u OS či jiné trestní řízení.

15. Soud dále pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti zamítl návrh na provedení k důkazu účastnickým výslechem žalobce a svědeckým výslechem žalobcova syna, dále listinami ve vztahu k původně žalované náhradě škody a rodným listem žalobcova syna, neboť dle soudu bylo dokazování (s ohledem na žalobní tvrzení) provedeno v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci. <b>Právní úprava:</b> 16. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení.

17. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

18. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

20. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

21. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 31a OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. <b>Právní posouzení věci:</b> 23. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 260 000 Kč. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.

24. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon OdpŠk v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla újma (majetková škoda či nemajetková újma); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

25. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Jiné než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona.

26. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

27. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení (kdy žalobce byl zproštěn obžaloby) tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání). Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobce částečně odškodnila.

28. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy (jakkoliv je každé trestní stíhání spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob – srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

29. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

30. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozenému kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. Ta rovněž souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě, tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

31. V daném případě byl žalobce trestně stíhán pro podezření ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, později rozšířeno na přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku, a dle § 254 odst. 2 a odst. 4 tr. zákoníku, za což mu hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 2 až 8 let, později od r. 2017 mu hrozil trest odnětí svobody na 5 měsíců až 5 let. Povahu věci soud hodnotí jako spíše méně závažnou, neboť ve společnosti je dle soudu hospodářská kriminalita z pravidla vnímána méně negativně, než např. násilná trestná činnost proti životu a zdraví.

32. Ustanovení § 31a OdpŠk dále hovoří o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení výše však ponechává na volném uvážení soudu. Zákon tedy nevymezuje žádnou případnou hranici (minimální nebo maximální) pro určení výše zadostiučinění. Při konkretizaci uvedených závěrů bylo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], doplněno, že musí být zvažovány zejména dopady nezákonného rozhodnutí do osobnostní sféry poškozeného, nepříznivost jejich vlivu na pověst poškozeného, jeho dosavadní způsob života a podobně. Pro posouzení míry zásahu do osobnosti poškozeného, vliv na jeho pověst a změny ve způsobu života, jež zahájení trestního stíhání mohlo vyvolat, je skutečnost, že poškozený byl opakovaně pravomocně odsouzen za trestné činy, nepochybně významná. Již jen okolnost, že v tehdy projednávané věci měl poškozený zkušenost s trestním stíháním, jej odlišovala od těch poškozených, kteří se v postavení trestně stíhané osoby ocitají poprvé, a mají tedy pouze rámcovou představu o průběhu trestního stíhání a vlivech, jež takové stíhání na jejich život může mít. Rovněž nelze předpokládat, že by pověst vícenásobného pachatele trestných činů výrazně utrpěla tím, že proti této osobě bylo vedeno trestní stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, což představuje významný rozdíl oproti osobě do té doby trestně neodsouzené, resp. nestíhané (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

33. S ohledem na to, že žalobce byl stíhán ve dvou paralelně běžících trestních řízeních, a nadto byl již v minulosti vícekrát pravomocně odsouzen, a s ohledem na to, že žalobce v žalobě tvrdil dopady nezákonného trestního stíhání jen ve velmi obecné rovině, soud jej vyzval dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě, která mu měla být způsobena pouze trestním stíháním posuzovaným nadepsaném odškodňovacím řízení.

34. Žalobce na základě výzvy soudu doplnil, že dlouhodobě trpěl nespavostí, která se zhoršila zejména vždy po vynesení odsuzujícího rozsudku a po jeho potvrzení ze strany odvolacího soudu. Žalobce musel neustále myslet na to, že je stíhán, přestože se nedopustil ničeho protiprávního. To se projevilo rovněž na jeho zdraví (časté střevní problémy, nechutenství, atp.). Žalobce měl dlouhodobě špatnou náladu, což se projevovalo v jeho rodinném životě, neboť se hádal se svou partnerkou [jméno] [příjmení]. Žalobce čelil ze strany rodičů partnerky slovním útokům, že je kriminálník. Žalobce se objektivně nemohl ucházet o zaměstnání, kde je vyžadován výpis z rejstříku trestů bez záznamu. Žalobce dlouhodobě trpěl depresemi a strachem, že bude muset nastoupit do výkonu trestu, díky čemuž ztratí svou životní partnerku. Později měl strach, že nebude moci vídat svého nezletilého syna.

35. Žalobce se však ani přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nijak nevyjádřil ke skutečnosti, že byl paralelně stíhán též v jiném trestním řízení, a že byl v minulosti opakovaně pravomocně odsouzen. Z jeho tvrzení tudíž nijak neplyne, jak se tvrzená újma liší od újmy, kterou žalobce utrpěl (či utrpět mohl) v důsledku vedení druhého zákonného trestního stíhání pro čin, za nějž byl pravomocně odsouzen (v řízení u Městského soudu v Praze). Nadto celá řada tvrzených zásahů (např. špatný vztah k rodičům partnerky, nemožnost najít si zaměstnání) mohla vzniknout v důsledku jiných trestních stíhání či pravomocných odsouzení žalobce, resp. nebylo prokázáno, že vznikla v příčinné souvislosti se zde posuzovaným stíháním.

36. Za takové situace soud již na základě pouhých tvrzení žalobce dospěl k závěru, že žalobce nedostatečně vylíčil újmu, která mu měla vzniknout v příčinné souvislosti se zde posuzovaným trestním stíháním, přičemž taková újma nevyplynula ani z provedeného dokazování.

37. Soud dále přihlédl ke skutečnosti, že žalovaná již poskytla žalobci odškodnění ve výši 40 000 Kč, což s ohledem na shora uvedené je třeba považovat za více než dostatečné odškodnění. Soud rovněž pro nadbytečnost (kdy není tvrzena ani prokázána újma, resp. její intenzita, v příčinné souvislosti s posuzovaným trestním stíháním) neprováděl srovnání s odškodněním v jiných obdobných případech.

38. Ze shora uvedených důvodů tak byla žaloba (co do zbylého nároku ve výši 260 000 Kč) zamítnuta (srov. výrok III.). K úrokům z prodlení:

39. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení od nesprávného data [datum] do zaplacení.

40. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

41. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum] Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne [datum] (středa). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne [datum] a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

42. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení v zákonné výši (8,25 %) od [datum] z částky 40 000 Kč, kterou žalovaná plnila dne [datum] a z částky 70 000 Kč, kterou žalovaná plnila dne [datum], avšak opožděně. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II.). Ve zbylém rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty, neboť byly požadovány za období, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení (srov. výrok III.).

43. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná uhradila žalobci částku 40 000 Kč coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání dne [datum] a částku 70 00 Kč coby náhradu škody (obhajné) dne [datum]. <b>K nákladům řízení:</b> 44. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.

45. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě úvahy, že v případě objektivní kumulace více nároků je při určování úspěchu či neúspěchu účastníka třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona (č. 82/1998 Sb.), se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), tj. tarifní hodnota činí 50 000 Kč. Dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. v daném případě 180 802,65 Kč (za 2 nároky: 50 000 + 130 802,65 Kč).

46. Jelikož o nároku na přiznání odškodnění nemateriální újmy bylo rozhodováno na základě úvahy soudu, je třeba na žalobce pohlížet jako na zcela úspěšného ve vztahu k nároku na odškodnění za nezákonné trestní stíhání (tarifní hodnota 50 000 Kč) a na částečně úspěšného ve vztahu k nároku na náhradu škody (tarifní hodnota 130 802,65 Kč). Žalovaná byla úspěšná co do částky 60 802,65 Kč (tj. cca 34 %) a žalobce co do tarifní hodnoty 120 000 Kč (tj. cca 66 %). Soud tedy přiznal převážně úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 32 % (tj. rozdíl úspěchu v řízení 66 % - 34 %).

47. Náklady řízení převážně úspěšného žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a z odměny na právní zastoupení. Právní zástupce žalobce vykonal 5 úkonů právní služby, přičemž za jeden úkon právní služby náleží částka 8 340 Kč (z tarifní hodnoty 180 802,65 Kč). V souladu s § 11 advokátního tarifu soud přiznal odměnu za následující úkony právní služby: převzetí věci, žaloba, další vyjádření, účast na 2 jednáních soudu, dále 5 režijních paušálů po 300 Kč, tj. celkem 43 200 Kč + 21% DPH = 52 272 Kč. Úspěchu žalobce ve výši 32 % pak odpovídá částka 18 007,04 Kč (z částky 56 272 Kč) - srov. výrok IV. <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 48. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.