12 C 44/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 33 336 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 18. 2. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 6 336 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jdoucím od 4. 2. 2021 do zaplacení a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky 27 000 Kč, jdoucímu od 4. 2. 2021 do 17. 2. 2022, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 1. 3. 2022 domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že rozhodnutím Úřadu práce [obec] republiky, [anonymizováno] [pobočka], kontaktního pracoviště [obec] ze dne 13. 11. 2018, [číslo jednací] byla vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání. Řízení o vyřazení bylo zahájeno dne 31. 10. 2018. Dne 16. 11. 2018 podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 2. 2019, čj. [anonymizováno] [rok] [číslo] bylo odvolání zamítnuto. Rozhodnutí o odvolání napadla správní žalobou. Trestní soud v [obec] dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu práce zrušil věc, vrátil k dalšímu řízení. Na základě kasační stížnosti Nejvyšší právní soud zrušil rozhodnutí krajského soudu, věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nově Krajský soud v Ostravě rozhodl dne [datum rozhodnutí] pod čj. [číslo jednací]. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu práce byla opětovně zrušena. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 6. 2021, konečné rozhodnutí nabylo právní moci 30. 6. 2021. Odvolací správní orgán rozhodnutí Úřadu práce ze dne 13. 11. 2018 pro nezákonnost zrušil, věc vrátil Úřadu práce k dalšímu projednání. Dne 6. 10. 2021 bylo řízení o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání zastaveno. Řízení trvalo celkem tři roky. Žalobkyně namítá nepřiměřenou délku tohoto řízení. Význam řízení pro osobu žalobkyně byl zásadní, neboť důsledkem vyřazení osoby žalobkyně z evidence bylo odejmutí dávky hmotné nouze a žalobkyně zůstala po dobu řízení zcela bez finančních prostředků. Nelze pochybovat o tom, že význam řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání měl z výše uvedeného důvodu obrovský význam, dokonce existenční. Přes tyto skutečnosti řízení trvalo celkem tři roky. Žalobkyně žádným způsobem k délce řízení nepřispěla, nečinila žádné obstrukční úkony, které by řízení protahovaly. Podala odvolání a správní žalobu, což je výkon práv zaručených zákonem, pouze se bránila proti rozhodnutím, které považovala za nesprávné. Nelze souhlasit se závěrem MPSV, že postup správních orgánů byl plynulý a bez překročení lhůt, když pouhé postoupení odvolání odvolacímu správnímu orgánu trvalo celý měsíc od podání odvolání. O odvolání soud rozhodl až za 70 kalendářních dnů. Soudní řízení bylo zahájeno dne 23. 4. 2019 a bylo skončeno dne 30. 6. 2021. [ulice] orgány nedodržovaly zákonné přiměřené lhůty, k vydání rozhodnutí nevydávaly rozhodnutí bez zbytečného odkladu, ani nedodržely lhůtu 30 dnů k vydání rozhodnutí, kdy se ta použije v případech stanovených zákonem. Přes výše uvedené skutečnosti MPSV v odpovědi na žádost o přiznání náhrady škody konstatovalo porušení lhůty toliko v jednom případě a snažilo se omluvit následnou kompenzaci rychlým jednáním Úřadu práce, nevyvodilo ani žádný důsledek za toto porušení. U Nejvyššího správního soudu řízení trvalo 511 dní, k vyřízení kasační stížnosti v takto významné věci považuje za nepřiměřenou. Stejně tak postupování a vrácení spisu mezi orgány nemusí trvat celý měsíc. Žalobkyně požaduje částku 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení. Za první dva roky částku poloviční v souvislosti s vyřazením evidence byly žalobkyni odejmuty dávky hmotné nouze, zůstala tak po celou dobu bez finančních prostředků.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni 17. 8. 2021. Ke dni 1. 2. 2022 žalovaná zaslala stanovisko, ve kterém shledala žádost nedůvodnou. Popsala průběh namítaného řízení. Dospěla k závěru, že celková délka řízení byla 2 roky a 11 ukončených měsíců, přičemž je podstatným hlediskem, že se jednalo o řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Ze stanoviska vyplývá, že řízením v oblastech sociálního zabezpečení přiznává zvýšený význam. Též je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela. Řízení bylo zahájeno dne 31. 10. 2018, bylo ukončeno dne 6. 10. 2021. Postup správních orgánů a soudu lze v daném případě posoudit jako plynulý. K ojedinělému překročení zákonné lhůty došlo u správního orgánu o 8 dní při vydávání rozhodnutí o odvolání ze dne 21. 2. 2016. Toto překročení bylo kompenzováno rychlým rozhodováním Úřadu práce po uplynutí zákonných lhůt. V rámci soudního rozhodování lze shledat delší období při rozhodování Nejvyšším správním soudem, ovšem celkovou délku řízení je možné shledat jako přiměřenou, a to s ohledem na povahu a působnost Nejvyššího správního soudu, kdy nelze od Nejvyššího správního soudu očekávat stejnou rychlost rozhodování jako u soudů nižších instancí. Řízení jako celek odpovídá době svého trvání času, který je možno očekávat při obdobné procesní situaci. Řízení je možné označit jako složité, a to s ohledem na počet instancí, které ve věci projednávaly, jednak v rovině správní, jednat v rovině soudní. [ulice] orgán respektoval právní názor soudu, nečinil žádné obstrukce, krajský soud plně respektoval názor Nejvyššího soudu, řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání nelze v daném případě s přihlédnutím k postupu dotčených orgánů a procesní složitosti označit jako nepřiměřeně dlouhé.

3. Soud má za prokázaný průběh řízení žalobkyně o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka], dále ze spisu Ministerstva práce a sociálních věcí, vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo] a dále ze spisu Krajského soudu v Ostravě [spisová značka], a to tak, že dne 15. 4. 2014 podala žalobkyně u Úřadu práce České republiky, [anonymizováno] [pobočka], kontaktní místo [obec] žádost o zařazení uchazečů o zaměstnání a byla také toho dne zařazena. Dne 31.10. 2018 Úřad práce zahájil správní řízení pod [číslo jednací], kterým byla žalobkyně vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání. Toto bylo doručeno žalobkyni dne 13. 11. 2018. Dne 16. 11.2018 bylo rozhodnuto právě o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání od 5. 10. 2018. Dne 16. 11. 2018 žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodlo dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [spisová značka], takže rozhodnutí ze dne 13. 11. 2018 potvrdilo a odvolání zamítlo. Následně byla podána správní žaloba, podaná ke Krajskému soudu v Ostravě dne 25. 4. 2019, kterým bylo rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 2. 2019 napadeno. Trestní soud v [obec] rozhodl rozsudkem ze dne 14. 8. 2019, č.j. [číslo jednací] s tím, že rozhodnutí žalovaného ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že žalovaný, tj. Ministerstvo práce a sociálních věcí podal kasační stížnost. Nejvyšší správní soud dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] rozsudek krajského soudu ze dne 14. 8. 2019 zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě dne [datum rozhodnutí] rozhodl pod č.j. [číslo jednací] tak, že rozhodnutí odvolacího orgánu [číslo jednací] zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací orgán postupoval v souladu se závěry rozsudku Krajského soudu v Ostravě a rozhodnutí Úřadu práce ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zrušil, věc vrátil Úřadu práce, tj. prvostupňovému orgánu k dalšímu řízení. Dne 6. 10. 2021 Úřad práce s ohledem na ust. § 30 odst. 3 zákona 435/2004 Sb. zastavil uvedené řízení usnesením [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] se žalobkyně dostavila na Úřad práce a požádala o ukončení evidence na vlastní žádost.

4. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od 27.4.2006 (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené [obec] smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP.

5. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání, zahájené na základě rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Olomoucí, kontaktní pracoviště [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

6. Soud se zabýval po právní stránce skutečností, zdali v namítaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zákona 82/98 Sb. Řízení trvalo od jeho zahájení dne 31. 10. 2018 do dne 6. 10. 2021, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. Celková délka řízení byla 3 roky. Řízení probíhalo opakovaně před Úřadem práce ČR, Ministerstvem práce sociálních věcí, u Krajského soudu v Ostravě a u Nejvyššího správního soudu, tj. více méně před čtyřmi stupni rozhodovací soustavy. Soud dospěl k závěru, že celková délka řízení v tomto směru byla již nepřiměřená, a došlo tak též k překročení zákonných lhůt v rámci správního řízení. Soud dospěl k závěru, že i celkový postup správních orgánů i soudních orgánů ve věci měl být rychlejší, a to i vzhledem k významu řízení pro žalobkyni, kdy Evropský soud pro lidská práva s tímto typem řízení spojuje nutnost přednostního vyřízení sporu. Jednalo se o vyřazení osoby žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání, kdy na existenci v této evidenci jsou potom vázány i dávky hmotné nouze, příspěvky a další sociální příspěvky. Soud dospěl k závěru, že i postoupení odvolání odvolacího správního orgánu trvalo měsíc od podání odvolání. O odvolání odvolací správní orgán rozhodl za 70 dní. Řízení soudu prvního stupně trest u Krajského soudu v Ostravě bylo zahájeno 23. 4. 2019, bylo ukončeno až 30. 6. 2021, kdy v mezidobí rozhodoval i Nejvyšší správní soud, který první rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil, věc vrátil tomuto k dalšímu řízení. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě k vydání prvního rozsudku trvalo 113 dní, dále Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti ze dne 26. 9. 2019 rozhodl dne 18. 2. 2021, za 511 dní. Spis byl vrácený až za měsíc a další dva měsíce trvalo, než Krajský soud v Ostravě vydal nové rozhodnutí ve věci dne 26. 5. 2021, které nabylo právní moci 30. 6. 2021. Soud dospěl k závěru, že celková délka řízení byla nepřiměřená.

7. Dle ust. § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád platí, že správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Podle odst. 3 písm. a) uvedeného § platí, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je potřeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, atd., nebo jde-li o zvlášť složitý případ.

8. Soud dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2402/2020 ze dne 9. 12. 2020 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 2755/2014 ze dne 26. 4. 2016, kdy soud dovodil, že je možné aplikovat stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, neboť se jedná o poskytnutí plnění ze strany státu, a to sociální dávky, kdy toto patří mezi řízení týkající se základních lidských práv, neboť toto plnění spadá pod článek 6, odst. 1 Úmluvy o základních lidských právech. Soud toto správní řízení i navazující soudní řízení považoval v souladu se shora uvedenou judikaturou jako jeden celek a aplikoval stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Soud dospěl k závěru, že celková délka řízení již byla nepřiměřená, neboť se jednalo o řízení, které je původně vedeno na základě správního řádu, kde jsou dány zákonné lhůty v době základní sazby 30ti dnů, kterou je možné prodloužit o dalších 30 dní, celkem by teoreticky mělo být ve věci samé rozhodnuto do 60 dnů, což je doba zákonem předpokládaná jako doba, která by neměla zásadně ohrozit poškozeného ve všech oblastech jeho života. V tomto směru celková délka namítaného řízení trvala 3 roky, což je doba, která několikanásobně shora uvedenou zákonnou lhůtu překračuje. Soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat stanovisko Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010 a přiznat žalobkyni zadostiučinění v penězích. Soud dospěl k závěru, že je namístě nicméně počítat se základní částkou 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, kdy konstantní judikatura i stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 s navýšením částky na 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení spojuje řízení nepřiměřených délek trvající více než 10 a více let. Celková délka řízení žalobkyně byla nepřiměřená, však nejednalo se o nepřiměřenou délku řízení, která by byla extrémní. V tomto směru částka 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení je částka, která je schopná za všech okolností danou nemajetkovou újmu reparovat. Co se týká § 31a zákona 82/98 Sb. soud uvádí, že žalobkyně tvrdila zvýšený význam řízení pro žalobkyni, soud k tomuto uvádí, že stejně tak jako žalobkyně dospěl k závěru na základě shora uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu, že i řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání je řízením v oblastech sociálního zabezpečení a obecně je tomuto přiznáván zvýšený význam. Z tohoto důvodu soud navýšil uvedenou částku o 10%, zároveň však soud dospěl k závěru, že vzhledem k počtu soustav, které ve věci samé rozhodovaly, a to analogicky 4 stupně rozhodování, je na místě uvedenou částku o 20% snížit. Dále soud, co se týká postupu účastníků, ve věci nedospěl k závěru, že by bylo na místě jakkoliv uvedenou částku moderovat, neboť žalobkyně se na celkové délce nijak nepodílela. Podávala sice opravné prostředky, k nimž však je nutné poukázat na skutečnost, že tyto byly podávány důvodně a stejně tak soud nedospěl ani k závěru, že by bylo na místě zvyšovat uvedenou částku z důvodu excesivního jednání orgánů státu. Tyto ve věci rozhodovaly, sice rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl ze strany Nejvyššího správního soudu zrušen, nicméně nejednalo se o zrušení z důvodu zásadní neznalosti práva a podobného excesivního rozhodování ze strany soudu. Soud dospěl k závěru, že je na místě, aby počítanou částku snížil o 10%. Soud přiznal žalobkyni částku ve výši 27 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, ve zbytku soud žalobu zamítl.

9. Soud žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení, avšak ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 4037/2011 přiznal zákonný úrok z prodlení až po uplynutí 6 měsíců od podání uplatnění nároku u žalované, což se stalo ke dni 17. 8. 2021. Příslušný zákonný úrok z prodlení tak přísluší žalobkyni až ode dne 18. 2. 2022, po uplynutí 6 měsíců.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 osř. Žalobkyně byla ve sporu co do základu úspěšná. Soud jí přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek.