12 C 50/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 51 026 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 026 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 6. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou z 6. 3. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 51 026 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené zásahem Policie ČR. Žalobkyně uvedla, že je výhradní majitelkou bytové jednotky [číslo] zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec Praha, k. ú. [část obce], u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, nacházející se v bytovém domě na adrese [adresa], který je součástí bloku domů [adresa], zapsaného na [list vlastnictví] tamtéž, který stojí na pozemcích p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] (dále též jako„ bytová jednotka“). Na základě příkazu k domovní prohlídce ze dne 29. 4. 2020, který vydal Městský soud v Brně pod spisovou značkou [spisová značka], byla dne [datum rozhodnutí] provedena domovní prohlídka v bytové jednotce. Zásah byl proveden Policií České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor náboženského terorizmu a extremizmu, pošt. schr. [anonymizováno], [PSČ] [obec a číslo] [část obce], pod [číslo jednací]. Policejním orgánem byly v rámci domovní prohlídky násilně překonány vstupní domovní dveře, přičemž došlo k jejich zničení. Bezpečnostní dveře byly zakoupeny v roce 2018 za částku 38 480 Kč. Za nové dveře stejného typu a bezpečnostní třídy žalobkyně následně zaplatila částku 51 026 Kč. Žalobkyni tak vznikla škoda ve výši 51 026 Kč. Příkaz k domovní prohlídce je odůvodněn tím, že„ bytovou jednotku užívá podezřelý [jméno] [příjmení]“. Žalobkyně sama tedy ve věci nikdy neměla a nemá postavení osoby podezřelé, obviněné apod. (ostatně ani její manžel nebyl po uplynutí 9 měsíců od předmětné domovní prohlídky obviněn ze spáchání jakéhokoliv trestného činu, byť to je pro žalovanou věc irelevantní). V daném případě policie žalobkyni způsobila škodu, přičemž tato zákrok žádným způsobem nevyvolala, neboť se v době domovní prohlídky nenacházela doma, ale šla si cca 20 minut před realizací domovní prohlídky zaběhat se psy. Toho si byl policejní orgán hlídkující před domem dobře vědom, přičemž mohl žalobkyni bez problému zadržet a přimět domovní dveře otevřít klíčem, čímž by se způsobení škody předešlo. Policejní orgán však na takovém postupu neměl zájem, neboť byl předem rozhodnut za každou cenu přistoupit k teatrálnímu zdemolování vstupních dveří, když by obyčejný vstup do bytové jednotky postrádal patřičný divadelní efekt. Policejní orgán tak postupoval v rozporu se zásadou přiměřenosti, vyjádřenou v ust. § 11 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii. Žalobkyně dále uvedla, že dne 5. 8. 2020 doručila Ministerstvu vnitra ČR žádost o náhradu škody; Ministerstvo vnitra věc postoupilo Ministerstvu spravedlnosti, které však žádosti nevyhovělo.

2. V podání ze dne 31. 5. 2021 žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně u Ministerstva vnitra dne 17. 2. 2021 uplatnila svůj nárok jako v žalobě. Žalovaná však žádosti žalobkyně nevyhověla s tím, že v namítaném postupu Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu v řízení vedeném pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], nelze shledat nesprávný úřední postup, policie postupovala v souladu s právními předpisy, zásah byl zcela přiměřený a nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonu. Žalovaná dále uvedla, že zákrok policie byl zcela v souladu s právními předpisy. Předmětný zásah byl zcela přiměřený a nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonu. Zákrok Policie ČR byl prováděn současně na několika místech ČR a nebylo možné vyčkávat na okamžik, kdy se žalobkyně vrátí zpět do svého bytu (zároveň se žalovaná domnívá, že policejnímu orgánu ani nemusela být známa podoba žalobkyně jako manželky osoby, vůči které úkon směřoval), neboť by tím mohl být zmařen účel úkonu domovní prohlídky a mohlo by dojít, byť i k částečnému, zničení materiálů, které mohly případně sloužit jako důkazy v trestním řízení. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby.

3. V podání z 6. 6. 2022 žalobkyně doplnila, že ke vzniku škody v dané věci tak nesporně došlo, když policií byly zničeny vstupní dveře do bytu a zakoupení nových dveří včetně instalace, tedy uvedení věci do předešlého stavu, vyšlo žalobkyni na 51 026 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že závěr žalované o nenaplnění podmínek pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb. z toho, že postup Policie ČR nebyl nezákonný ani nepřiměřený, je zcela irelevantní, neboť žalobkyně svůj požadavek opírá o ust. § 95 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, dle něhož je stát povinen nahradit škodu způsobenou policií v souvislosti s plněním úkolů; to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala. Podmínkou pro uplatnění nároku na náhradu škody je tedy právě to, že policie svým oprávněným a přiměřeným zákrokem – přičemž žalovaná ho za takový výslovně označuje – v rámci plnění úkolů způsobila škodu osobě, která zákrok sama nevyvolala. V daném případě není sporu ani o tom, že policie žalobkyni způsobila škodu, ani o tom, že žalobkyně tento zákrok žádným způsobem nevyvolala (sama žalovaná ani nic takového netvrdí). Žalobkyně též tvrdila, že policejnímu zásahu velel [jméno] [příjmení], bývalý kolega žalobkyně z [anonymizováno 5 slov], který žalobkyni na místě oslovil„ ahoj [jméno]“ a sdělil jí, že„ se divil, když viděl, ke komu jde na domovní prohlídku“. Navíc je ve spisovém materiálu obsažena fotografie žalobkyně i jejího manžela s popiskem. Tedy tvrzení, že policejnímu orgánu nemusela být známa podoba žalobkyně, je skutečně mimořádně absurdní a čistě účelové.

4. Dne 21. 6. 2022 se ve věci konalo jednání, k němuž se žalobkyně nedostavila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. <b>Skutková zjištění:</b> 5. Ze shodných tvrzení stran a z listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně adresovaná Ministerstvu vnitra ze dne 3. 8. 2020, přípis Ministerstva vnitra ze dne 17. 2. 2021, stanovisko žalované z 28. 5. 2021) vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 5. 8. 2020 obrátila na ČR – Ministerstvo vnitra s žádostí o odškodnění ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě. Žalovaná ČR (Ministerstvo spravedlnosti) žádosti nevyhověla (srov. stanovisko žalované 28. 5. 2021).

6. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Žalovaná nesporovala, že dne 9. 6. 2020 byla v bytě žalobkyně provedena domovní prohlídka Policií ČR, Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor náboženského terorizmu a extremizmu, pošt. schr. [anonymizováno], [PSČ] [obec a číslo] [část obce], pod [číslo jednací], ani žalovaná nesporovala další tvrzení ohledně toho, že domovní prohlídla proběhla na základě příkazu vydaného Městským soudem v Brně pod spisovou značkou [spisová značka].

8. Z přiložených fotografií soud zjistil, že jsou na nich vyobrazeny poničené vstupní dveře do bytu, avšak není z nich zřejmé, o jaké konkrétní dveře se jedná (např. značka), ani o jaký byt se jedná, ani kdy a kým mělo k poškození dojít.

9. Z dalších provedených důkazů (certifikát výrobku, smlouva o dílo z 12. 9. 2018) soud nezjistil pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, pročež se jimi v tomto rozsudku pro nadbytečnost nezabýval. Soud dále pro nadbytečnost neprovedl k důkazu vystavenou fakturu a příkaz k domovní prohlídce, a to pro nadbytečnost, neboť dle soudu bylo dokazování provedeno v dostatečném rozsahu. Soud pro nadbytečnost neprovedl k důkazu faktury a příkaz k domovní prohlídce, neboť má za to, že dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu. <b>Právní úprava a právní posouzení dané věci:</b> 10. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobkyně se domáhala náhrady škody odpovídající částce, kterou vynaložila na opravu dveří, které byly poničeny při zásahu policie (domovní prohlídce) v jejím bytě. Žalobkyně svůj nárok opírala pouze o skutečnost, že došlo k poškození vstupních dveří jejího bytu, přičemž svůj nárok opírá o § 95 odst. 1 zákona č. 237/2008 Sb., o Policii ČR. Dle žalované policie postupovala v rozporu se zásadou přiměřenosti.

11. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že předmětnou domovní prohlídku provedl policejní orgán, který konal jako orgán činný v trestním řízení na základě soudem vydaného příkazu o domovní prohlídce. Dle soudu je tak namístě posuzovat odpovědnost žalované za vzniklou škodu a povinnost k její náhradě dle OdpŠk. Uvedený závěr plyne též z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2020, č. j. 30 Cdo 4066/2018-58, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že při plnění úkolů orgánu činného v trestním řízení Policie ČR nepostupuje dle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ale dle trestního řádu, a odpovědnost za případně způsobenou škodu v rámci takového postupu je pak nutno posoudit dle OdpŠk, stejně jako u všech ostatních orgánů činných v trestním řízení, a nikoliv dle zákona č. 273/2008 Sb. Současně uvedl, že osoba, u které má být provedena domovní prohlídka, se ve vztahu k této prohlídce stává adresátem výkonu veřejné moci v rámci trestního řízení, tr. řádem jsou jí v této souvislosti stanovena práva a povinnosti, a v daném rozsahu je tak na trestním řízení zúčastněna.

12. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu újmy, a věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení.

13. Podle ustanovení § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Podle § 3 písm. a), b), c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

15. Dle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí; (ii) vznik újmy na straně žalobkyně a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011). Absence již jediného předpokladu odpovědnosti vylučuje vyvození odpovědnosti. V případě nenaplnění i jen jediného předpokladu se tudíž není třeba zaobírat otázku (ne) naplnění dalších předpokladů, neboť i v případě jejich naplnění nemůže být závěr soudu o (ne) důvodnosti žaloby jiný (princip prevalence, přednosti procesní ekonomie).

19. Nesprávný úřední postup není (vyjma nepřiměřené délky řízení) v zákoně definován a je za něj teorií a praxí považována jiná činnost státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

20. Žalobkyně tvrdila, že příslušná složka Policie ČR při provádění domovní prohlídky postupovala v rozporu se zásadou přiměřenosti, když přistoupila ke zdemolování vstupních dveří do bytu, přičemž mohla žalobkyni, která krátce předtím odešla ven běhat, požádat o otevření dveří klíčem. Dle žalobkyně je však otázka nesprávného úředního postupu irelevantní, neboť ta dovozovala svůj nárok na náhradu škody ze zákona o Policii ČR.

21. Dle § 82 odst. 1 tr. řádu lze domovní prohlídku vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.

22. Dle § 85a tr. řádu osoba, u níž má být provedena domovní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemku, osobní prohlídka nebo vstup do obydlí, je povinna tyto úkony strpět. Neumožní-li osoba, vůči níž směřuje úkon uvedený v odstavci 1, provedení takového úkonu, jsou orgány provádějící úkon oprávněny po předchozí marné výzvě překonat odpor takové osoby nebo jí vytvořenou překážku. O tom učiní záznam do protokolu (§ 85 odst. 3).

23. Dle § 2 odst. 4 tr. řádu jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat urychleně bez zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají zejména vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. Trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí.

24. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že Policie ČR postupovala na základě soudem vydaného příkazu k provedení domovní prohlídky v rámci trestního řízení. Není přitom úlohou nalézacího soudu v odškodňovacím řízení polemizovat s důvodností takového zásahu policejních jednotek, resp. s důvodností domovní prohlídky (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č.j. 28 Co 449/2021-258). Ostatně ani sama žalobkyně nenamítá nedůvodnost či nezákonnost domovní prohlídky. Žalobkyně spatřovala nepřiměřenost domovní prohlídky pouze v tom, že si cca 20 min. před samotnou realizací šla zaběhat, a policisté jí tak mohli přikázat, resp. zadržet a přimět k odemčení dveří, a to za situace, kdy se žalobkyně zná s velitelem daného zásahu a policii byla známa její podoba, neboť ve spise byly založeny její fotografie. Žalobkyně však nepředložila žádné důkazní návrhy k prokázání svých tvrzení ohledně nepřiměřenosti zásahu policie, resp. k prokázání, že by se policie dopustila porušení právních předpisů.

25. Z pouhých (neprokázaných) tvrzení žalobkyně a navržených důkazních prostředků však dle soudu nelze dovodit, že by policisté mohli vstoupit do bytu žalobkyně jiným způsobem, než jak učinili, resp. že by při provádění domovní prohlídky došlo k porušení jakýchkoliv zákonných předpisů či principů (tj. zejména přiměřenosti) ze strany policie. Jelikož však žalobkyně v daném ohledu tvrdila porušení ze strany policie a důvod nepřiměřenosti zásahu pouze obecně, přičemž ani nenavrhla žádné důkazy k prokázání svých tvrzení, soudu nezbylo, něž dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a především břemeno důkazní o tom, že by domovní prohlídka provedená policií neodpovídala zásadě přiměřenosti, resp. že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany policie.

26. Žalobkyně tedy nedostála své primární povinnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti v řízení a pro svou nepřítomnost u jednání, k němuž byla předvolána, nemohla být ke splnění své povinnosti soudem vyzvána dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., čímž se zbavila možnosti být ze strany soudu poučena o hrozícím neúspěchu ve sporu. Soud přitom nemusel (resp. ani nesměl) odročit jednání za účelem zjištění stanoviska žalobkyně či jeho případných návrhů na doplnění tvrzení a dokazování. Je totiž záležitostí samotného účastníka, aby zabezpečil zastoupení svých zájmů před soudem, a to buď přítomností svou nebo svého zástupce, případně z důležitých důvodů včas požádal o odročení jednání, což se však v daném případě nestalo.

27. Dle soudu tedy nebylo prokázáno splnění jedné z kumulativních podmínek pro vznik odpovědnosti žalované za škodu (srov. bod 18 shora). Soud se proto již detailně nezabýval existencí tvrzené škody či jejím rozsahem, neboť by to nemělo praktického dopadu, a bez dalšího žalobu v celém rozsahu zamítl (srov. výrok I.).

28. Pouze nad rámec uvedeného soud doplňuje, že poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat. V řízení o nároku na náhradu škody tak žalobkyni tíží důkazní břemeno o tom, že jí škoda vznikla a v jaké výši. Aby byl splněn tento zákonný předpoklad, škoda musí existovat v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje. Pro rozhodování soudu o nároku na náhradu škody totiž platí ustanovení § 154 o. s. ř., dle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

29. Na základě provedeného dokazování má sice soud za prokázané, že žalobkyně objednala výměnu dveří zn. Next, nicméně ze žádných žalobkyní navržených důkazů nevyplynulo, že by při namítaném policejním zásahu skutečně došlo k tvrzenému poškození dveří, které následně žalobkyně nechala opravit, resp. vyměnit. Uvedená tvrzení nemá soud za prokázaná ani na základě přiložených fotografií, z nichž neplyne, o jaké konkrétní dveře či byt se jedná, tím méně z nich plyne, že by k na nich zobrazenému poškození došlo ze strany Policie ČR při předmětném zásahu, jak tvrdí žalobkyně. Soud tedy nemá za prokázaný ani vznik tvrzené škody, a už vůbec nemá za prokázané, že by k tvrzené škodě došlo v důsledku počínání Policie ČR. I ve vztahu k uvedenému platí, že žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání, tak se zbavila možnosti být poučena a vyzvána dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Dle soudu tedy nebyla prokázána škoda, resp. její výše ani příčinná souvislost. I z uvedeného důvodu by žaloba musela být zamítnuta. <b>K nákladům řízení</b> 30. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., podle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

31. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí 300 Kč za každý úkon.

32. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření ve věci, účast na jednání soudu a příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 33. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.