12 C 57/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 210 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 85 500 Kč zastavuje.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 125 000 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 210 000 Kč od 24. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 16. 3. 2021 se žalobce domáhal na žalované zaplacení zadostiučinění ve výši 210 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem [název soudu] (dále jen„ OS“) spočívajícím v nepřiměřené délce řízení sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že dne 25. 3. 2010 podal k OS žalobu proti žalovanému [jméno] [celé jméno žalobce] o určení dědice. Dále žalobce popsal průběh namítaného řízení, které skončilo vydáním usnesení [název soudu] ze dne 22. 9. 2020, č.j. [ústavní nález], které bylo žalobci doručeno dne 29. 9. 2020. Dle žalobce byla délka namítaného řízení 10 let a 6 měsíců nepřiměřeně dlouhá. V průběhu namítaného řízení došlo opakovaně ke zrušení rozsudku OS [název soudu], což bylo dle žalobce způsobeno podjatostí daného soudu. Posuzované řízení nebylo právně ani skutkově složité; jeho předmětem bylo určení dědice po otci žalobce.

2. V podání ze dne 7. 9. 2021 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 23. 12. 2020 uplatnil svůj nárok jako v žalobě. Žalovaná o návrhu rozhodla stanoviskem ze dne 20. 5. 2021, v němž žalobci přiznala zadostiučinění ve výši 85 500 Kč. Žalovaná stručně popsala průběh namítaného řízení, které dle žalované trvalo nepřiměřeně dlouho. Dané řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, kdy rozhodoval soud I. stupně čtyřikrát, soud II. stupně rovněž čtyřikrát a nakonec rozhodoval [název soudu] i [název soudu]. Věc byla dle žalované do určité míry složitá, zejména po stránce skutkové. Žalovaná považovala poskytnuté zadostiučinění za přiměřené, pročež navrhla zamítnutí žaloby.

3. Podáním ze dne 22. 10. 2021 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 85 500 Kč.

4. Podle § 115a o.s.ř. platí, že není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. s tímto procesním postupem vyslovili souhlas. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora citovaným ustanovením § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. <b>K částečnému zastavení řízení:</b> 5. Jak uvedeno shora, žalobce vzal částečně svou žalobu zpět co do částky 85 500 Kč.

6. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

7. Jelikož žalobce vzal částečně zpět svou žalobu, soud v uvedeném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. <b>Skutková zjištění:</b> 8. Z nesporných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 23. 12. 2020, přípis žalované ze dne 28. 12. 2020 a stanovisko žalované ze dne 20. 5. 2021) soud zjistil a má za prokázané, že žalobce dne 23. 12. 2020 uplatnil u žalované svůj nárok z důvodu a ve výši uvedené v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná žádosti částečně vyhověla co do částky 85 500 Kč.

9. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

10. Z kopie výpisu z účtu žalované soud zjistil, že žalovaná vyplatila žalobci částku 85 500 Kč dne 21. 5. 2021. Uvedená skutečnost nadto byla mezi stranami nesporná.

11. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudů a účastníků řízení): -) Dne 25.3.2010 byla OS doručena žaloba zdejšího žalobce na určení dědice po zůstaviteli, jíž se zdejší žalobce domáhal určení, že důvody pro vydědění žalobce jeho otcem v závěti nejsou dány a že žalobce je dědicem po zůstaviteli. -) Usnesením ze dne 26.3.2010 vyzval OS žalobce k zaplacení soudního poplatku. -) Dne 2.4.2010 žalobce zaplatil soudní poplatek. -) Usnesením ze dne 15.4.2010 OS vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě. -) Dne 4.5.2010 se vyjádřil žalovaný. -) Usnesením ze dne 7.5.2010 OS vyzval žalobce k odstranění vad žaloby. -) Dne 26.5.2010 žalobce doplnil svou žalobu. -) Dne 23.7.2010 se ve věci vyjádřil žalovaný. Dále OS žádal o zapůjčení různých spisů a součinnost třetích orgánů, jako např. Policie ČR. -) Dne 2.12.2010 bylo nařízeno jednání na 18.1.2011. -) Dne 18.1.2011 se ve věci konalo jednání, během něhož bylo prováděno dokazování, a jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na 21.3.2011. -) Dne 17.2.2011 požádal žalovaný o prodloužení lhůty k doplnění důkazních návrhů. -) Dne 21.2.2011 žalovaný doplnil své návrhy. -) Dne 28.2.2011 doplnil žalovaný důkazní návrhy. -) Dne 21.3.2011 se konalo další jednání, během něhož byli slyšeni svědci, a jednání bylo odročeno na 26.5.2011. -) Dne 26.5.2011 se konalo další jednání, kdy proběhly účastnické výslechy a jednání bylo odročeno na 8.8.2011. -) Dne 1.8.2011 byl OS doručen závěrečný návrh žalobce, a dne 1.8.2011 závěrečný návrh žalovaného. -) Dne 8.8.2011 se konalo jednání, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. -) Dne 19.9.2011 bylo OS doručeno odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 8.8.2011, a dne 19.9.2011 bylo doručeno odvolání žalovaného. -) Usnesením ze dne 6.10.2011 OS vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku a odvolání přeposlal ostatním účastníkům řízení. -) Dne 2.11.2011 se žalovaný vyjádřil k odvolání žalobce. -) Dne 11.1.2012 byl spis předložen Krajskému soudu v [obec] k rozhodnutí o odvolání. -) Usnesením ze dne 2.8.2012 byl napadený rozsudek OS zrušen a věc byla vrácena zpět k dalšímu řízení. -) Rozhodnutím ze dne 24.8.2012 byla věc přidělena jiné soudkyni. -) Přípisem ze dne 11.9.2012 OS vyzval účastníky ke sdělení aktuálního stanoviska ve věci. -) Dne 5.10.2012 požádal žalovaný o prodloužení lhůty k vyjádření se. -) Dne 21.12.2012 bylo nařízeno jednání na 24.1.2013. -) Dne 24.1.2013 se konalo jednání, během něhož byly prováděny důkazy a jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na 14.3.2013. -) Dále si OS obstarával spisy z jiných řízení. -) Dne 14.3.2013 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na 21.5.2013. -) Dne 21.5.2013 se konalo jednání, které bylo odročeno na 28.5.2013, kdy byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo rozhodnuto tak, že se určuje, že žalobce je dědicem po zůstaviteli. -) Dne 9.7.2013 se odvolal žalovaný proti zmíněnému rozsudku. -) Usnesením ze dne 22.7.2013 OS vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku. -) Usnesením ze dne 13.8.2013 OS vyzval žalobce k vyjádření se k odvolání. -) Dne 14.11.2013 byl spis předložen [název soudu]. -) Usnesením ze dne 2.5.2014 Krajský soud v [obec] zrušil napadený rozsudek OS ze dne 28.5.2013 a věc vrátil zpět k dalšímu řízení, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti. -) Spis byl vrácen zpět OS dne 27.5.2014. -) Dne 11.6.2014 bylo nařízeno jednání na 10.7.2014. -) Dne 19.6.2014 požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize. -) Dne 27.6.2014 bylo jednání odročeno na 11.9.2014. -) Dne 30.6.2014 požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize. -) Dne 24.7.2014 bylo nařízeno jednání na 25.9.2014. -) Dne 17.9.2014 se ve věci vyjádřil žalovaný. -) Dne 25.9.2014 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na 11.11.2014. -) Dne 27.10.2014 požádal právní zástupce žalobce o prodloužení lhůty k podání vyjádření k vyjádření žalovaného, která mu byla poskytnuta při jednání. -) Dne 7.11.2014 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti. -) Dne 7.11.2014 bylo jednání odročeno na 16.12.2014. -) Dne 7.11.2014 se žalobce vyjádřil ve věci. -) Dne 3.12.2014 se ve věci vyjádřil žalovaný. -) Dne 16.12.2014 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na 18.12.2014. -) Dne 18.12.2014 se konalo jednání, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo určeno, že žalobce je dědicem po svém otci. -) Dne 26.1.2015 žalovaný podal odvolání proti rozsudku. -) Dne 12.2.2015 požádal právní zástupce žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření se k odvolání žalovaného. -) Dne 11.3.2015 byl spis předložen [název soudu]. -) Dne 20.5.2015 se k odvolání vyjádřil žalobce. -) Usnesením ze dne 8.1.2016 Krajský soud v [obec] zrušil napadený rozsudek OS ze dne 8.12.2014, a to z toho důvodu, že soud I. stupně nevyvodil správné závěry z provedeného dokazování. -) Spis byl vrácen zpět OS dne 10.2.2016. -) Dne 23.5.2016 bylo nařízeno jednání na 14.7.2016, kdy se jednání konalo a bylo odročeno na 15.7.2016. -) Dne 15.7.2016 se konalo jednání, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo určeno, že žalobce je dědicem po zůstaviteli. -) Dne 24.8.2016 podal žalovaný odvolání proti zmíněnému rozsudku. -) Usnesením ze dne 5.9.2016 byl vyzván žalobce, aby se vyjádřil k odvolání. -) Dne 14.9.2016 požádal právní zástupce žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření se. -) Žalobce se vyjádřil v podání ze dne 27.9.2016. -) Dne 12.10.2016 byl spis předložen Krajskému soudu v [obec] k rozhodnutí o odvolání. -) Dne 5.2.2018 podal žalobce námitku podjatosti vůči soudci. -) Usnesením ze dne 8.3.2018 [název soudu] rozhodl o námitce podjatosti člena senátu Krajskému soudu v [obec]. -) Dne 13.4.2018 bylo nařízeno jednání na 3.5.2018. -) Dne 3.5.218 se konalo jednání před [název soudu], které bylo odročeno na 31.5.2018. -) Dne 31.5.2018 se konalo jednání před [název soudu], byla konstatována omluva předvolaných svědků, proběhl výslech žalovaného a dalších svědků, a jednání bylo odročeno na 28.6.2018. -) Dne 13.6.2018 byli předvolání svědci k dalšímu jednání. -) Dne 28.6.2018 se konalo další jednání před [název soudu], během něhož proběhl výslech svědků a jednání bylo odročeno na 23.7.2018. -) Dne 11.7.2018 žalovaný zaslal svůj závěrečný návrh. -) Dne 17.7.2018 zaslal svůj závěrečný návrh žalobce. -) Dne 23.7.2018 se konalo další jednání, během něhož Krajský soud v [obec] vyhlásil rozsudek, kterým byl změněn napadený rozsudek OS tak, že žaloba na určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli (svém otci), se zamítá. Dle doložky nabylo rozhodnutí právní moci dne 1.10.2018. -) Usnesením ze dne 3.9.2018 byl rozsudek doplněn. -) Usnesením ze dne 12.10.2018 bylo vydáno opravné usnesení. -) Dne 28.11.2018 žalobce podal dovolání. -) Usnesením ze dne 28.11.2018 OS vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, ten byl zaplacen 5.12.2018. -) Usnesením ze dne 28.12.2018 vyzval OS žalovaného k vyjádření se k dovolání. -) V podání ze dne 7.1.2019 se vyjádřil žalovaný k dovolání žalobce. -) Dne 16.1.2019 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o dovolání. -) Usnesením ze dne 30.10.2019 [název soudu] dovolání odmítl. Dle doložky nabylo rozhodnutí právní moci 18.11.2019. -) Dne 21.5.2019 žalobce požádal o vrácení jistiny, na což reagoval OS dne 23.5.2019, že spis se nachází u [název soudu]. -) Spis byl vrácen zpět OS dne 15.11.2019.

12. Nahlédnutím do veřejně přístupné databáze [název soudu] soud zjistil, že dne 15. 1. 2020 byla podána ústavní stížnost žalobcem proti rozhodnutí [název soudu] a Krajského soudu v [obec], která byla usnesením [název soudu] ze dne 22. 9. 2020 odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. Dále zmíněné rozhodnutí bylo veřejně zpřístupněno dne 20. 10. 2020. S ohledem na uvedené, soud vyšel a vzal za prokázané tvrzení žalobce, že rozhodnutí [název soudu] mu bylo doručeno na konci září 2020, když se tak zjevně muselo stát až po datu vyhlášení rozhodnutí, avšak před datem jeho zpřístupnění ve veřejné databázi [název soudu]. <b>Právní úprava:</b> 13. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

14. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 18. Jak uvedeno shora, žalobce se domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

19. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

20. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

21. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

22. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu posuzovaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou daného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

23. Rozhodné období posuzovaného řízení začalo ve vztahu k žalobci běžet dne 25. 3. 2010, kdy byla OS doručena žaloba zdejšího žalobce. Konec rozhodného období soud spatřuje v období konce září 2020, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí [název soudu] (ke stanovení délky řízení srov. Stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, tedy činila cca 10 let a 6 měsíců.

24. Posuzované řízení probíhalo na opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval 4x, soud II. stupně rovněž 4x, rovněž rozhodoval [název soudu] o námitce podjatosti a dále ve věci samé též [název soudu] a nakonec i [název soudu]. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

25. Po skutkové i hmotněprávní stránce byla věc dle soudu složitější, když se jednalo o určení dědice po zůstaviteli a zda jsou dány důvody pro vydědění žalobce. O skutkové složitosti věci svědčí též potřeba vyslechnout několik svědků. Soud věc hodnotí jako složitější také po stránce procesní, neboť byla vydána celá řada procesních rozhodnutí a činěny další úkony (výzva k zaplacení soudního poplatku, výzva k odstranění vad žaloby, bylo rozhodováno o námitce podjatosti, výzvy k vyjádření se ve věci, konalo se několik jednání, k nimž byli účastníci a svědci předvoláváni, jednání bylo opakovaně odročeno, a to mj. k žádosti žalobce, žalobce též opakovaně žádal o prodloužení lhůty k vyjádření, spis byl opakovaně předáván nadřízeným soudům s opravnými prostředky účastníků). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější.

26. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce posuzovaného řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílel. Soud nicméně nemohl pominout, že jeho právní zástupce opakovaně žádal o prodloužení lhůty k vyjádření se a dále o odročení jednání, což mělo též jistý vliv na délku posuzovaného řízení. Soud zároveň zaznamenal, že žalobce o urychlení posuzovaného řízení aktivně neusiloval (např. podáním stížnosti na průtahy či návrhem na určení lhůty). V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), ale nikoli k tíži.

27. Pokud jde o význam řízení, vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako standardní, protože se jednalo pro žalobce o spor primárně majetkové povahy, u něhož se nepresumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011).

28. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud neshledal výraznější průtahy či období nečinnosti, přičemž jejich postup byl relativně plynulý. Soud neshledal průtahy ani v rámci dovolacího řízení (od 16. 1. 2019 do 18. 11. 2019) ani v řízení před [název soudu] (od 15. 1. 2020 do konce září 2020). S ohledem na ojedinělou funkční příslušnost [název soudu] a [název soudu], který rozhoduje o všech dovoláních, resp. ústavních stížnostech z celé ČR, totiž dle soudu nelze takové období považovat za průtah ve vlastním slova smyslu, přičemž v dané věci nadto ani nešlo o nepřiměřené dlouhé dovolací řízení, resp. řízení o ústavní stížnosti. Soud nicméně zaznamenal jistý nekoncentrovaný postup v posuzovaném řízení, když rozsudek OS byl vrácen pro nepřezkoumatelnost, byl vydán doplňující rozsudek a opravné usnesení ze strany [název soudu]. I uvedené mělo jistý vliv na délku posuzovaného řízení.

29. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

30. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila, a naopak žalobce sama odškodnila, byť nikoli v plné požadované výši.

31. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny shora uvedené kumulativní podmínky, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

32. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 64 125 Kč.

33. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. 135 000 Kč), a dále z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 7 500 Kč). Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení neodůvodňují stanovení vyšší částky, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých řízení, který typicky výrazně přesahují 10 let.

34. Vypočtená základní částka ve výši 142 500 Kč byla ponížena o 40 % odpovídající tomu, že na rozhodování v posuzovaném řízení se opakovaně podílely soudy tří stupňů soudní soustavy a též [název soudu]. Dále byla základní částka ponížena o 20 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 5 % z důvodu jistého nekoncentrovaného postupu soudů několika průtahů v řízení. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 55 %, tj. na výslednou částku 64 125 Kč.

35. Soud přihlédl k tomu, že žalovaná přiznala žalobci vyšší částku zadostiučinění (85 500 Kč), než by jí přiznal zdejší soud. Proto soud (po částečném zastavení řízení) žalobu coby nedůvodnou zamítl (srov. výrok II.). <b>K úrokům z prodlení:</b> 36. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení od (nesprávného data) 24. 12. 2020 do zaplacení.

37. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

38. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 23. 12. 2020 Lhůta 6 měsíců by tak žalované uplynula dne 23. 6. 2021 (středa). Žalovaná by se tedy dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 24. 6. 2021. Žalovaná však rozhodla o žádosti žalobce a poskytla mu zadostiučinění (byť nikoli v celé požadované výši) již dne 21. 5. 2021. Z uvedeného je patrné, že žalovaná se do prodlení nedostala, pročež nebylo možné žalobci přiznat ani zákonné úroky z prodlení z již poskytnuté částky. Žaloba proto byla v daném rozsahu zamítnuta (srov. výrok II.). <b>K nákladům řízení:</b> 39. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 23. 12. 2020. Dle shora citovaného ustanovení § 15 zákona platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalované by tedy zákonná lhůta k vyřízení žádosti uplynula dne 23. 6. 2021 (středa). Žalovaná přitom odškodnila žalobce (byť částečně) dne 21. 5. 2021, a to na základě stanoviska ze dne 20. 5. 2021. Žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 16. 3. 2021.

40. Z uvedeného je patrné, že žalobce podal žalobu, aniž by vyčkal rozhodnutí žalované o jeho žádosti po dobu zákonem stanovené lhůty k jejímu projednání. Žalovaná částečně plnila včas (v zákonem stanovené lhůtě), a následně vzal žalobce v daném rozsahu žalobu zpět. Žalobce tudíž zavinil zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby a ve zbylém rozsahu nebyl v řízení úspěšný. S ohledem na shora uvedené má soud zato, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná.

41. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Dále soud vyšel z § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

42. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

43. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. (srov. výrok III.). Ke lhůtě k plnění:

44. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud důvod neshledal.