12 C 58/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení 27 104 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 104 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 12. 10. 2019 do zaplacení a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6 098,40 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 23. 3. 2022 domáhala zaplacení částky 27 104 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 13. 5. 2019 došlo ke škodní události, v jejímž důsledku bylo poškozeno vozidlo [jméno] [příjmení], bytem [adresa] (dále jen„ poškozený“). Viník dopravní nehody, kterým byla osoba odlišná od poškozeného, tuto dopravní nehodu nahlásil u žalované, která ji zaevidovala pod číslem [číslo]. Poškození vozidla poškozeného bylo žalovanou vyhodnoceno jako totální škoda, v důsledku čehož nebyla prováděna oprava vozidla a poškozenému byla vyplacena náhrada. Poškozený si od žalobkyně pro dobu vyřizování pojistné události pronajal na dobu 14 dnů náhradní vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], a to za nájemné ve výši 1 600 Kč bez DPH za každý den nájmu. Za nájem náhradního vozidla po tuto dobu poškozenému vznikla povinnost uhradit žalobkyni nájemné ve výši 27 104 Kč vč. DPH. Žalobkyně na základě plné moci udělené poškozeným uplatnila u žalované nárok na uhrazení nákladů za pronájem náhradního vozidla ve výši 27 104 Kč vč. DPH. Na tuto výzvu uvedla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], která pro žalovanou poskytuje likvidační službu, že náhradní vozidlo je možné uhradit pouze na dobu nezbytně nutnou, což představuje dva kalendářní dny. Za tuto dobu žalovaná souhlasila s vyplacením částky 3 146 Kč, která však žalobkyni ani poškozenému na jeho bankovní účet vyplacena nebyla, vzhledem k čemuž žalobkyně po žalované nadále požaduje uhrazení celé částky. Žalobkyně má za to, že doba 14 dní, po kterou měl poškozený náhradní vozidlo pronajato, je zcela důvodná a nezbytně nutná. Žalobkyně opakovaně žalovanou v zastoupení poškozeného vyzývala k úhradě dlužné částky, a to jak sama, tak i prostřednictvím svého právního zástupce. Na žádnou z těchto výzev však žalovaná neuhradila ničeho. Poškozený žalobkyni předmětnou částku uhradil sám, a na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2021 postoupil pohledávku na zaplacení částky 27 104 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, na kterou zareagovala [právnická osoba] sdělením, že nárok neuhradí.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 26. 5. 2022 uplatněný nárok ani z části neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že poškozený byl dne 13. 5. 2019 účastníkem dopravní nehody, při které bylo jeho vozidlo poškozeno, a viník tuto dopravní nehodu nahlásil u žalované, která ji vede jako pojistnou událost. Poškozený tvrdí, že si od žalobkyně po dobu vyřizování pojistné události pronajal náhradní vozidlo, k čemuž jako důkaz předkládá smlouvu o pronájmu vozidla ze dne 28. 4. 2019, dle které bylo náhradní vozidlo pronajato od 28. 4. 2019. Žalovaná ani nadále neshledává jediný důvod, proč by měla žalobkyni hradit pronájem náhradního vozidla za dobu předcházející dopravní nehodě.

3. Žalobkyně ve své replice ze dne 2. 6. 2022 k vyjádření žalované uvedla, že data pronájmu vozidla uvedená ve smlouvě o pronájmu vozidla jsou zjevnou nesprávností. Žalobkyně dále tvrdila, že tuto skutečnost již v žalobě vysvětlila a zároveň předložila kopii prohlášení smluvních stran ze dne 3. 5. 2021 (tj. prohlášení s jiným datem, než bylo připojeno k žalobě), kterým má být tato nesprávnost vyjasněna tak, že skutečné období pronájmu vozidla bylo od 13. 5. 2019 do 31. 5. 2019.

4. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez ústního jednání, soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Soud ve věci provedl dokazování v následujícím rozsahu a na jeho základě učinil níže uvedená skutková zjištění a skutkové závěry.

5. Mezi stranami bylo nesporné, že poškozený byl dne 13. 5. 2019 účastníkem dopravní nehody, při které bylo jeho vozidlo poškozeno, a viník tuto dopravní nehodu nahlásil u žalované, která ji vede jako pojistnou událost.

6. Žalobkyně dne 28. 4. 2019 s poškozeným uzavřela smlouvu o pronájmu vozidla, jejímž předmětem byl pronájem vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], a to pro období od 28. 4. 2019 do 14. 5. 2019, výše nájemného byla sjednána ve výši 1 600 Kč bez DPH, aniž by bylo specifikováno, zda se jedná o nájemné za každý den či za celou sjednanou dobu (srov. smlouva o pronájmu vozidla ze dne 28. 4. 2019).

7. Žalobkyně vystavila dne 9. 7. 2019 poškozenému fakturu na částku ve výši 4 235 Kč s DPH za odtah a částku ve výši 27 104 Kč za náhradní vozidlo (srov. faktura č. 2019 [číslo] ze dne 9. 7. 2019).

8. Žalobkyně dne 10. 12. 2021 a poškozený dne 9. 12. 2021 shodně písemně prohlásili, že dne 28. 4. 2019 uzavřeli smlouvu o pronájmu vozidla, kterou zdejší žalobkyně coby pronajímatel poskytla poškozenému k dočasnému užívání vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka]; s ohledem na skutečnost, že k zapůjčení došlo za účelem poskytnutí náhradního vozidla po dopravní nehodně dne 13. 5. 2019, je termín zapůjčení se začátkem dne 28. 4. 2019 uvedený ve smlouvě o pronájmu vozidla zjevně nesprávný. Smluvní strany proto shodně prohlásily, že vozidlo bylo poškozenému zapůjčeno v termínu od 13. 5. 2019 do 31. 5. 2019. Prohlášení se shodným obsahem smluvní strany podepsaly rovněž dne 3. 5. 2021, což bylo doloženo k replice v nadepsaném řízení (srov. prohlášení smluvních stran ze dne 10. 12. 2021 a ze dne 3. 5. 2021).

9. Přípisem (nedatovaným) adresovaným poškozenému sdělila [právnická osoba] coby likvidační služba žalované, že k pojistné události [číslo] došlo dne 13. 5. 2019 a vyčíslila skutečnou škodu za odtah vozidla s DPH ve výši 3 500 Kč, půjčovné za náhradní vozidlo s DPH ve výši 3 146 Kč a odpočet skutečných pevných nákladů ve výši - 296 Kč. Náhrada nájemného za náhradní vozidlo bylo uznáno pouze za dobu od 13. 5. 2019 do 14. 5. 2019 ve výši 1 300 Kč bez DPH za den; dále bylo uvedeno, že se poškozenému poukazuje částka 6 350 Kč (srov. nedatovaný přípis [právnická osoba] podepsaný manažerem likvidace pojistných události [jméno] [příjmení] k pojistné události [číslo]). 10. [právnická osoba] ke stížnosti žalobkyně v přípise ze dne 17. 1. 2022 uvedla, že na její žádost již bylo odpovězeno dne 9. 9. 2019 a dne 22. 7. 2021, a že nadále trvají na jejich stanovisku, že je možné hradit zapůjčené náhradní vozidlo v době zapůjčení až po dopravní nehodě (srov. přípis [právnická osoba] právní zástupkyni žalobkyně ze dne 17. 1. 2022).

11. Poškozený postoupil svou pohledávku z titulu nároku na náhradu nájemného za náhradní vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], ve výši 27 104 Kč za žalovanou, na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2021; ve smlouvě o postoupení pohledávky z 10. 12. 2021 je pak uvedeno, že poškozený měl od žalobkyně pronajaté náhradní vozidlo od 13. 5. 2019 do 31. 5. 2019 (srov. smlouva o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2021).

12. Žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky poškozeného a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 27 104 Kč spolu s náhradou nákladů právního zastoupení ve výši 6 099 Kč (vizte výzva k úhradě dlužné částky ze dne 13. 1. 2022). <b>Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 13. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Vzhledem k tomu, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2021 došlo k postoupení pohledávky poškozeného na žalobkyni, je dána její aktivní věcná legitimace v dané věci.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zák. č. 168/1999 Sb.“) má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Podle § 6 odst. 2 písm. b) zák. č.168/1999 Sb., má pojištěný nárok, nestanoví-li tento zákon jinak, aby pojistitel za něho nahradil v rozsahu a ve výši podle zvláštního předpisu (§ 2952 a násl. o. z.) poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody vzniklé poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škody vzniklé odcizením, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat. Škoda se hradí v penězích maximálně do výše limitu pojistného plnění, stanoveného v pojistné smlouvě.

15. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2952 věty první o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle § 2969 odst. 1 o. z. se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

16. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení nájemného za náhradní vozidlo, které bylo zapůjčeno poškozenému. Podle smlouvy o pronájmu vozidla ze dne 28. 4. 2019 bylo vozidlo pronajato pro období od 28. 4. 2019 do 14. 5. 2019. Soud neuvěřil tvrzení žalobkyně, že vozidlo bylo ve skutečnosti zapůjčeno od 13. 5. 2019 do 31. 5. 2019, namísto ve smlouvě uvedeného období 28. 4. 2019 - 14. 5. 2019, a to z následujících důvodů.

17. V prvé řadě soud poukazuje na skutečnost, že poškozený zjevně sám uplatnil předmětný nárok u žalované ještě před postoupením pohledávky na žalobkyni (tj. před 10. 12. 2021), což plyne z přípisu [právnická osoba] ze dne 17. 1. 2022, v němž je uvedeno, [právnická osoba] reagovala na stížnosti k dané pojistné události již dne 9. 9. 2019 a dne 22. 7. 2021. Zmíněná skutečnost plyne též z nedatovaného přípisu [právnická osoba], v němž bylo přímo poškozenému (tj. nikoli žalobkyni) přiznáno pojistné plnění ve výši 6 350 Kč. Z uvedeného rovněž plyne, že poškozený zjevně uplatnil svůj nárok na základě smlouvy o pronájmu vozidla ze dne 28. 4. 2019 ještě před podpisem prohlášení smluvních stran dne 9. a 10. 12. 2021 (které bylo přiloženo k žalobě), resp. později v řízení předloženým prohlášením stran datovaným 3. 5. 2021, ohledně údajně nesprávného termínu zapůjčení vozidla dne 28. 4. 2019. Jinými slovy, poškozený a žalobkyně podepsali prohlášení až se značným odstupem po uzavření smlouvy o pronájmu a dokonce po vrácení zapůjčeného vozidla, a rovněž poté, co byl nárok poškozeného (nyní nárok žalobkyně) odmítnut žalovanou. Nadto strany ve zmíněném prohlášení výslovně uvádějí, že dne 28 4. 2019 (tj. před dopravní nehodou, k níž došlo dne 13. 5. 2019) uzavřely smlouvu o pronájmu náhradního vozidla po dopravní nehodě dne 13. 5. 2019. Soudu však není zřejmé, jak strany mohly dne 28. 4. 2019 vědět o zmíněné (budoucí) dopravní nehodě. Strany sice v prohlášení uvedly, že datum zapůjčení vozidla ve smlouvě dne 28. 4. 2019 je zjevně chybné, avšak již neoznačují za chybné a nijak nezpochybňují datum uzavření dané smlouvy téhož dne.

18. Již z uvedených důvodů nepovažuje soud shodné prohlášení stran za věrohodné, a tudíž nemá za prokázané, že by náhradní vozidlo bylo poškozenému zapůjčeno 13. 5. 2019, jak tvrdí žalobkyně, namísto od 28. 4. 2019, jak je uvedeno ve smlouvě. Rovněž není soudu zřejmé, proč by smluvní strany podepisovaly dvě totožná prohlášení o tvrzené zjevné chybě ve smlouvě dvakrát, s cca 7 měsíčním odstupem. Nadto účastníkům jistě nic nebránilo, aby soudu předložili další důkazy prokazující tvrzenou zjevnou nesprávnost v datech zapůjčení náhradního vozidla (např. předávací protokol apod.), z nichž by vyplynulo, kdy bylo náhradní vozidlo skutečně zapůjčeno, což však neudělali.

19. S ohledem na shora uvedené soud vyšel z data zapůjčení náhradního vozidla uvedeného ve smlouvě, tj. 28. 4. 2019 - 14. 5. 2019, přičemž datum zapůjčení vozidla koresponduje s datem uzavření smlouvy, které nebylo ze strany žalobkyně zpochybňováno. Náhradní vozidlo tedy bylo zapůjčeno poškozenému ještě před dopravní nehodou dne 13. 5. 2019, pročež žalobci nemohl vzniknout nárok na náhradu proti žalované za období předcházející dni 13. 5. 2019.

20. Soud se proto ztotožnil s obranou žalované, že žalobci lze přiznat náhradu za náhradní vozidlo pouze za 2 dny, a sice 13. 5. 2019 – 14. 5. 2019 (kdy dle smlouvy mělo být vozidlo vráceno). Žalovaná však tento nárok poškozeného uznala a přiznala mu plnění ve výši 3 146 Kč. Nárok poškozeného v dané výši proto zanikl (srov. § 1908 o.z.), a tudíž ani nemohl být platně postoupen na žalobkyni, resp. žalobkyně se jej nemůže úspěšně domáhat.

21. Nadto soud pro úplnost uvádí, že ve smlouvě o pronájmu vozidla je uvedena výše nájemného 1 600 Kč bez DPH, avšak již není uvedeno, že se jedná o denní nájemné, jak tvrdí žalobkyně. Soud tedy nemá za prokázanou ani výši požadovaného plnění náhradní vozidlo.

22. S ohledem na shora uvedené soud žalobu zamítl, neboť žalobní nárok není po právu (výrok I.).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni. Náklady žalované tvoří náklady právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony á 2 220 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za převzetí a přípravu zastoupení a vyjádření k žalobě, dále náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Celkem náklady řízení žalované činí 5 040 Kč + 21 % DPH, tj. celkem 6 098,40 Kč. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.