12 C 81/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa pro zaplacení 160 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se do co částky 76 375 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 76 375 Kč od 19. 4. 2021 do 14. 6. 2021, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 83 625 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 63 625 Kč od 19. 4. 2021 do zaplacení a z částky 20 000 Kč od 17. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16290,10 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 19.4.2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím coby odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově (dále jen„ OS“) pod sp.zn. 8 C 81/2012. Žalobce uvedl, že namítané řízení bylo zahájeno na základě jeho žaloby dne 18.7.2012 a pravomocně skončilo 27.7.2020. Řízení tak trvalo více než 8 let, což je dle žalobce nepřiměřené, neboť nebylo skutkově ani z hlediska právního složité, na straně žalobce nebyly dány žádné okolnosti, pro které by nebylo možné řízení skončit v kratším akceptovatelném čase. Žalobce dále uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 7.10.2020.

2. V podání ze dne 10.6.2021 žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 7.10.2020 uplatnil nárok na zadostiučinění ve výši 140 000 Kč. Žalovaná stručně popsala průběh namítaného řízení, které trvalo 8 let a 10 měsíců a dosud neskončilo. Dle žalované lze označit délku namítaného řízení za nepřiměřenou. Žalovaná proto odškodnila žalobce částkou 76 375 Kč, což považuje za přiměřené zadostiučinění, a proto navrhla zamítnutí žaloby.

3. Dne 17.5.2022 se ve věci konalo jednání, během něhož žalobce rozšířil svou žalobu o dalších 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 17.5.2022 do zaplacení. Usnesením vyhlášeným při jednání bylo rozšíření žaloby připuštěno. Právní zástupce žalobce uvedl, že namítané řízení u OS dosud neskončilo, pročež nově vymezil období, za které požaduje odškodnění, a sice od 18.7 do 27.8.2021, kdy bylo právnímu zástupci žalobce doručeno rozhodnutí odvolacího soudu. Žalovaná při jednání vznesla námitku promlčení ve vztahu k rozšíření žaloby. Dále uvedla, že věc byla složitá po skutkové i právní stránce. Žalobce uvedl, že nárok, o který byla žaloba rozšířena, promlčen není, neboť jde o nároky jednotlivé, které v mezidobí teprve dospěly. Při jednání vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 76 375 Kč, avšak nadále požadoval úroky z prodlení ze zmíněné částky. K částečnému zastavení řízení:

4. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

5. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, řízení bylo v daném rozsahu výrokem I. zastaveno. <b>Skutková zjištění:</b> 6. Ze shodných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. žádost žalobce o odškodnění ze dne 7. 10. 2020, přípis žalované ze dne 7. 10. 2020, stanovisko žalované ze dne 10. 6. 2021) vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 7. 10. 2020 obrátil na žalovanou s žádostí o přiznání přiměřeného zadostiučinění z důvodu uvedeného v žalobě ve výši 140 000 Kč. Žalovaná odškodnila žalobce ve výši 76 375 Kč.

7. S přihlédnutím k uvedenému soud konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

8. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná částečně žalobce odškodnila částkou 76 375 Kč, a to dne 14. 6. 2021, kdy žalobce obdržel zmíněnou částku.

9. Ze spisu vedeného u OS pod sp.zn. 8 C 81/2012, soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější úkony): Dne 18.7.2012 byla OS doručena žaloba zdejšího žalobce proti [anonymizována dvě slova], státní podnik, na zaplacení částky 18 600 Kč s příslušenstvím coby bezdůvodné obohacení za pronájem pozemku. Dne 1.9.2014 žalobce rozšířil žalobu s tím, že je v podání uvedeno, že se žaloba rozšiřuje na částku 9 300 Kč, ale z upraveného petitu je zřejmé, že se jedná o částku 9 300 Kč. Usnesením z 9.2.2015 OS připustil změnu žaloby a vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Usnesením z 30.3.2015 OS vyzval žalovanou k vyjádření se. Dne 28.4.2015 se k žalobě vyjádřila žalovaná. Ve spise je založena celá řada listin, výpisy z katastru nemovitostí, rozhodnutí ministerstva zemědělství, smlouvy, rozhodnutí Okresního úřadu [obec] ohledně povolení k nakládání s vodami a další listiny. Dne 9.11.2015 bylo nařízeno jednání na 11.12.2015. Dne 2.12.2015 se ve věci vyjádřil žalobce. Dne 11.12.2015 se konalo jednání, během něhož bylo provedeno dokazování a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Dne 14.12.2015 podal zdejší žalobce blanketní odvolání. Usnesením z 8.2.2016 OS vyzval žalobce k odstranění vad a doplnění odvolání. Dne 24.2.2016 žalobce odůvodnil své odvolání proti rozsudku. Usnesením ze 4.3.2016 OS vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 10.3.2016 se žalovaná stručně vyjádřila k podanému odvolání. Dne 19.4.2016 byl spis předložen odvolacímu soudu. Usnesením z 20.12.2016 Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil napadený rozsudek OS a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Následně OS vyzval strany ke smírnému řešení věci, na což reagovala žalovaná 17.2.2017 a žalobce 1.3.2017. Následně OS vyzval k mimosoudnímu jednání mezi stranami. Dne 13.4.2017 se vyjádřil žalovaný a dne 16.5.2017 žalobce sdělil, že nedošlo k mimosoudnímu urovnání sporu. Usnesením z 15.6.2017 OS vyzval žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Přípisem z 22.6.2017 OS sdělil stranám, že zamýšlí ustanovit znalce za účelem zjištění ceny, za niž bylo možné sjednat věcné břemeno, spočívající v užívání vodní nádrže na předmětném pozemku. Dne 21.7.2017 se ve věci vyjádřila žalovaná. Dne 19.10.2017 OS nařídil jednání na 28.11.2017. Dne 20.11.2017 požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání, neboť se žalovaným započala jednání ohledně smírného řešení sporu. Dne 21.11.2017 bylo jednání odročeno, respektive bylo vydáno vyrozumění, že se jednání nekoná. Přípisem z 23.11.2017 OS vyzval strany ke sdělení výsledku jednání. Na to se vyjádřil žalovaný dne 31.1.2018 a žalobce dne 31.1.2018. Dne 16.5.2018 žalobce rozšířil žalobu, a to o částku 3 krát 9 300 Kč za tam specifikovaná období. Usnesením z 30.5.2018 OS ustanovil znalce za účelem zpracování znaleckého posudku ohledně finanční hodnoty věcného břemene, spočívajícího v zákonném užívání pozemku a výše úplaty. Dne 26.6.2018 ustanovený znalec požádal o zproštění povinnosti podat znalecký posudek z důvodu pracovního vytížení. Usnesením z 19.7.2018 byl ustanovený znalec zproštěn. Usnesením z 15.8.2018 OS ustanovil novou znalkyni. Usnesením z 11.10.2018 byla opravena chyba v psaní v usnesení o ustanovení znalce. Dne 3.12.2018 znalkyně předložila soudu fakturu o zaplacení odměny. Dne 3.12.2018 byl OS doručen znalecký posudek. Usnesením z 4.12.2018 OS rozhodl o přiznání znalečného. Přípisem z 12.12.2018 OS vyzval účastníky k vyjádření ke znaleckému posudku. Usnesení ze 17.12.2018 OS vyzval žalobce, aby zaplatil doplatek soudního poplatku, ten byl následně zaplacen. Dne 11.1.2019 se žalovaná vyjádřila ke znaleckému posudku. Dne 16.1.2019 bylo proplaceno znalečné. Usnesením z 19.2.2019 byla připuštěna změna žaloby, respektive její rozšíření ze strany žalobce. Dne 19.2.2019 bylo nařízeno jednání na 22.3.2019. Dne 22.3.2019 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na 14.5.2019. Dne 14.5.2019 se konalo další jednání, které bylo odročeno na 24.5.2019, kdy byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba částečně zamítnuta, částečně jí bylo vyhověno. Usnesením z 28.6.2019 byl doplněn rozsudek o povinnost žalovaného zaplatit náklady řízení České republice. Dne 11.7.2019 žalovaná podala odvolání. Dne 15.7.2019 podal blanketní odvolání žalobce. Usnesením z 19.7.2019 OS vyzval žalovaného k zaplacení soudnímu poplatku, a téhož dne rovněž žalobce. Dne 30.7.2019 vzal žalobce své odvolání zpět. Usnesením z 26.8.2019 OS zastavil odvolací řízení, zahájené odvoláním žalobce. Dne 9.9.2019 se žalobce vyjádřil k odvolání žalovaného. Dne 22.10.2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 20.2.2020 bylo nařízeno jednání na 15.4.2020. Dne 7.4.2020 bylo jednání z 15.4.2020 odročeno na 3.6.2020 s odkazem na krizovou situaci. Dne 3.6.2020 se konalo jednání u odvolacího soudu, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek OS potvrzen. Dle doložky nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci dne 27.7.2020. Dne 1.9.2020 podal žalovaný dovolání. Usnesením z 9.9.2020 OS vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za dovolání, ten byl zaplacen. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu ČR 21.10.2020. Rozsudkem z 9.12.2020 Nejvyšší soud ČR zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Spis byl vrácen OS 11.1.2021. Dne 19.2.2021 žalobce stručně doplnil svá tvrzení. Dne 18.5.2021 bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na 23.6.2021. Dne 28.6.2021 požádal právní zástupce žalobce o odročení nařízeného jednání z důvodu dovolené. Dále ve spise založeno vyjádření z 21.7.2021 za žalovanou. Dne 21.7.2021 se konalo jednání před odvolacím soudem, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek OS změněn tak, že se žaloba zamítá. Dle doložky nabyl zmíněný rozsudek právní moci dne 24.9.2021, a právnímu zástupci žalobce byl doručen 27.8.2021.

10. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava nesprávného úředního postupu a přiměřeného zadostiučinění:</b> 11. Podle ustanovení § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Dle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 16. Jak uvedeno shora, žalobce se domáhal zadostiučinění za nepřiměřenou délku části posuzovaného řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

17. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

18. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

19. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

20. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení, resp. žalobními tvrzeními vymezeného období, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

21. V dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet dne 18. 7. 2012, kdy zdejší žalobce podal žalobu k OS, a konec rozhodného období posuzovaného řízení pak soud spatřuje v datu 27. 8. 2021, kdy bylo řízení pravomocně skončeno. Celková doba posuzovaného řízení tak činí 9 let a 1 měsíc.

22. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, když opakovaně rozhodoval OS a odvolací soud, v dovolacím řízení pak rozhodoval i Nejvyšší soud ČR. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

23. Po skutkové i hmotněprávní stránce byla věc dle soudu složitější, neboť se jednalo o řízení o nároku na vydání bezdůvodného obohacení, což si vyžádalo rozsáhlejší dokazování, včetně znaleckého posudku. Rovněž po stránce procesní byla věc složitější, neboť bylo činěno mnoho procesních úkonů a rozhodnutí (bylo rozhodováno o změně žaloby, byl ustanoven znalec, výzva k zaplacení soudního poplatku, výzvy k vyjádření se a k odstranění vad a doplnění odvolání, bylo třeba přeposlat vzájemná podání účastníků a předávat spis mezi soudními instancemi, konalo se několik jednání, k nimž byli účastníci předvoláni, bylo zastaveno odvolací řízení v návaznosti na zpětvzetí odvolání). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější.

24. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílel.

25. Pokud jde o význam řízení, tak vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako standardní, neboť se jednalo o majetkový spor, u něhož se nepresumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011).

26. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti délky řízení, především nutno konstatovat, že ten byl zatížen obdobím nečinnosti a průtahy, a to od 18. 7. 2012 (zahájení řízení) do 1. 9. 2014 (rozšíření žaloby), tj. průtah cca 2 roky a 2 měsíce, od 30. 3. 2015 (OS vyzval žalovanou k vyjádření se) do 9. 11. 2015 (kdy bylo nařízeno jednání), tj. průtah cca 8 měsíců. Mimo uvedené období byly úkony soudů v posuzovaném řízení činěny střídavě obratem či v přiměřených lhůtách a procesní postup byl relativně plynulý. Soud nepřisuzoval k tíži žalované jistou prodlevu, kdy muselo být jednání odročeno kvůli nouzovému stavu v ČR v souvislosti s pandemií Covid-19.

27. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že rozhodné období posuzovaného řízení bylo zatíženo průtahy a jeho délka byla nepřiměřená. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

28. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

29. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku žalobce, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

30. Pokud se jedná o výši žalobou požadovaného přiměřeného zadostiučinění, soud má za to, že tu je nutno hodnotit jako nepřiměřeně vysokou. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 72 750 Kč.

31. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za každý rok rozhodného období a dále 1 250 Kč za další 1 měsíc řízení. Soud má za to, že není namístě přiznat vyšší základní sazbu, což by připadalo v úvahu tehdy, kdy by délka posuzovaného řízení výrazně přesáhla 10 let.

32. Vypočtená základní částka ve výši 121 250 Kč byla ponížena o 40 % odpovídajících tomu, že se na rozhodování v původním řízení podílely soudy tří stupňů soudní soustavy, a dále o 15 % z důvodu celkové složitosti řízení. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 15 % z důvodu postupu soudů v původním řízení spočívajícího v několika průtazích. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 40 %, tj. na výslednou částku 72 750 Kč.

33. Vzhledem k tomu, že žalovaná přiznala a vyplatila žalobci vyšší částku zadostiučinění (76 375 Kč), než by mu přiznal zdejší soud, byla žaloba výrokem III. zamítnuta.

34. S ohledem na zamítnutí žaloby se soud již pro nadbytečnost nezabýval námitkou promlčení části nároku žalobce ve výši 20 000 Kč s přísl., o který byla původní žaloba znějící na částku 140 000 Kč zamítnuta. <b>K úrokům z prodlení:</b> 35. Co se týče výše žalobou požadovaného příslušenství, úroky z prodlení byly požadovány od data 19. 4. 2021, resp. od 17. 5. 2022 z částky 20 000 Kč.

36. Jak uvedeno shora, dle § 15 zákona platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž poškozený se může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody či jiné újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

37. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 7. 10. 2020 Lhůta 6 měsíců by tak žalované uplynula dne 7. 4. 2021 (středa). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 8. 4. 2021 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Soud proto žalobci přiznal zákonné úroky z prodlení od data 19. 4. 2021, jak požadoval v žalobě. Zákonné úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II.). <b>K nákladům řízení:</b> 38. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

39. Pro účely náhrady nákladů řízení se za zcela úspěšného považuje žalobce. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

40. V daném případě byly provedeny 3 úkony právní služby. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a (iii) a účast na jednání soudu, dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celková částka 10 200 Kč. Žalobci dále náleží náhrada za cestu jeho advokáta k soudu, tj. v daném případě na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 1 210 Kč 4* 100 Kč za promeškaný čas na cestě. Celková výše 11 810 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 14 290,10 Kč + 2 000 Kč (srov. výrok IV.). <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 41. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.