12 C 85/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 96 740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 96 740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 4. 3. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 35 372 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2020 se žalobkyně domáhala náhrady škody ve výši 96 740 Kč odpovídající nákladům, které vynaložila na dva znalecké posudky (ve výši 25 410 Kč za posudek zpracovaný [anonymizováno] [příjmení] a 71 330 Kč za znalecký posudek zpracovaný [anonymizováno] [příjmení]). Zmíněné znalecké posudky žalobkyně předložila v rámci trestního řízení, v němž byla stíhána spolu s dalším obviněným. Dle žalobkyně se tedy jedná o účelně vynaložený náklad na obhajobu. Žalobkyně dále požadovala zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč. K samotnému trestnímu řízení žalobkyně uvedla, že usnesením ze dne 29. 9. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalobkyně coby obviněných ze zvlášť závažného zločinu poškozování finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1 a 5 trestního zákoníku. Rozsudkem [název soudu] (dále jen„ KS“) ze dne 27. 4. 2018 bylo rozhodnuto o vině a trestu obžalovaných. Pravomocným rozsudkem [název soudu] ze dne 29. 4. 2019 byli oba obžalovaní dle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěni obžaloby, a to z toho důvodu, že se skutek nestal. Rozsudek odvolacího soudu nebyl napaden dovoláním. Vedle majetkové škody vznikla žalobkyni rovněž nemajetková újma spočívající v negativním vlivu na dobrou pověst žalobkyně, a rovněž byla žalobkyni způsobena újma nepřiměřenou délkou trestního řízení, které trvalo po dobu 4,5 roku.

2. V podání ze dne 30. 7. 2020 se vyjádřila žalovaná, která se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Ve vztahu k nároku na náhradu škody žalovaná sporovala účelnost vynaložených nákladů na znalecké posudky.

3. V podání ze dne 7. 6. 2021 žalovaná uvedla, že byla nucena zajistit znalecký posudek od [anonymizováno] [příjmení] z oboru strojírenství, odvětví všeobecné strojírenství se specializací [anonymizováno 22 slov], a to v návaznosti na obsah závěrečné řeči a odvolání státního zástupce, který mimo jiné konstatoval, že se nic nerealizovalo. Znalecký posudek doložil opak. V návaznosti na tuto skutečnost pak odvolací soud odvoláním napadený rozsudek zrušil a konstatoval, že realizace projektu je polehčující okolnost. Znalecký posudek, zpracovaný [anonymizováno] [příjmení] z oboru ekonomika ze dne 18. 1. 2017, byl soudu I. stupně předložen dne 14. 3. 2018 při hlavním líčení. Po předložení znaleckého posudku bylo ze strany KS konstatováno, že se s tímto podstatným důkazním prostředkem musí podrobně seznámit a za tím účelem nařízené hlavní líčení odročil.

4. Dne 8. 6. 2021 se ve věci konalo jednání, během něhož žalobkyně změnila žalobu tak, že se (nad rámec náhrady škody) domáhá částky 50 000 Kč coby zadostiučinění za průtahy v trestním řízení a částky 450 000 Kč coby zadostiučinění za zásahy do pověsti v důsledku trestního stíhání. Během jednání byla připuštěna změna žaloby. Ve vztahu k uvedeným nárokům vznesla žalovaná námitku promlčení.

5. Dne 13. 7. 2021 se konalo další jednání, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým byly nároky žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 450 000 Kč a průtahy ve výši 50 000 Kč vyloučeny do samostatného řízení. Předmětem řízení nadále zůstal pouze nárok na náhradu škody ve výši 96 740 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že v průběhu trestního řízení nikdy nebyla zastoupena advokátem [anonymizována dvě slova], který byl přítomen vyhlášení rozsudku vrchního soudu toliko v pozici obhájce spoluobžalovaného [jméno] [příjmení]. Zprošťující rozsudek byl žalobkyni doručen dne 30. 5. 2019, kdy se o něm dozvěděla poprvé. <b>Skutková zjištění:</b> 6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

7. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne 3. 9. 2019 a stanovisko žalované ze dne 12. 3. 2020) soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně se dne 3. 9. 2019 obrátila na žalovanou s žádostí o odškodnění újmy vzniklé v důsledku trestného stíhání. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobkyně vyhověno nebylo.

8. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Usnesením Policie ČR, [stát. instituce], [číslo jednací] ze dne 29. 9. 2015, bylo zahájeno trestní stíhání [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a zdejší žalobkyně pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu poškozování finančních zájmu Evropské unie dle § 260 odst. 1 a 5 trestního zákoníku (srov. usnesení Policie ČR, [stát. instituce], čj. KRPP [číslo] ze dne 29. 9. 2015).

10. Rozsudkem [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 4. 2018, byli obvinění - včetně zdejší žalobkyně - odsouzeni za spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1 a 5 trestního zákoníku, a zdejší žalobkyně byla odsouzena k peněžitému trestu a trestu zákazu přijímání dotací a subvencí (srov. rozsudek [název soudu], čj. [číslo jednací] ze dne 27. 4. 2018).

11. Rozsudkem [název soudu] ze dne 29. 4. 2019, č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto tak, že se zdejší žalobkyně dle § 226 písm. a) trestního řádu zprošťuje obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla žalobkyně stíhána (srov. rozsudek [název soudu] ze dne 29. 4. 2019, č.j. [číslo jednací]).

12. Zpracovatel znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vystavil žalobkyni fakturu [číslo] ze dne 29. 1. 2019 za zpracování znaleckého posudku [číslo] ve výši 71 330 Kč (srov. zmíněná faktura).

13. Zpracovatel znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vystavil žalobkyni fakturu [číslo] ze dne 31. 3. 2017 za zpracování znaleckého posudku [číslo] ve výši 25 410 Kč (srov. zmíněná faktura).

14. Žalobkyně zaplatila [anonymizováno] [příjmení] za znalecký posudek částku 25 410 Kč dne 28. 4. 2017 a Ing. [příjmení] částku 71 330 Kč dne 31. 1. 2019 (srov. výpisy z účtu).

15. Ze spisu KS sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: -) Ve spise je založen znalecký posudek [číslo] ze dne 21. 1. 2019, zpracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a znalecký posudek [číslo] ze dne 18. 1. 2017, zpracovaný Ing. [jméno] [příjmení] (dle poznámky na hlavní straně byl znalecký posudek předložen soudu při hlavním líčení dne 19. 9. 2017). -) Během hlavního líčení u [název soudu] ze dne 19. 9. 2017 byl předložen znalecký posudek; bylo vyhlášeno usnesení, dle něhož z důvodu provedení nových předložených důkazů a znaleckého posudku bylo hlavní líčení odročeno na 7. 11. a 8. 11. 2017. -) Při hlavním líčení dne 7. 11. 2017 byl přečten k důkazu znalecký posudek [číslo]. -) Během veřejného zasedání u Vrchního soudu v Praze dne 29. 4. 2019 bylo prováděno dokazování a bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo rozhodnuto tak, že důkaz znaleckým posudkem [číslo] zpracovaným znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] z 21. 2. 2019, se nebude provádět. Během zmíněného veřejného zasedání byl vyhlášen rozsudek, kterým byla zdejší žalobkyně, stejně jako [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zproštěni obžaloby. <b>Právní úprava:</b> 16. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

17. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

18. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

19. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

20. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

21. Dle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

22. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

24. Podle § 31 odst. 1 a 3 zákona náhrada škody zahrnuje náhradu takových nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, přičemž náklady na zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování; výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“ nebo„ AT“). <b>Právní posouzení věci:</b> 25. Jak uvedeno shora, žalobkyně se (po vyloučení dvou nároků) domáhala náhrady škody odpovídající nákladům vynaloženým na dva znalecké posudky v celkové výši 96 740 Kč, které byly předloženy k důkazu v rámci trestního řízení.

26. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda (či jiná újma); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

27. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné, než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona.

28. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

29. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobkyně byla obžaloby zproštěna dle § 226 písm. a) tr. řádu.

30. Zákon (č. 82/1998 Sb.) blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Dle § 2951odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 o. z. pak platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2004 ze dne 18. 8. 2005 či sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 ze dne 4. 11. 2004).

31. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně coby obviněná, resp. obžalovaná, v průběhu trestního stíhání předložila na svou obhajobu dva znalecké posudky. K důkazu byl proveden pouze jeden (před soudem prvního stupně) a druhý posudek, který byl předložen v řízení před odvolacím soudem, již k důkazu proveden nebyl. Ani jeden znalecký posudek přitom nebyl výslovně zmíněn ve zprošťujícím rozsudku. Dle soudu je však uvedené nerozhodné pro závěr o důvodnosti, resp. účelnosti takto vynaložených nákladů.

32. Žalobkyně totiž prokazatelně vynaložila zmíněné náklady na zpracování znaleckých posudků, které byly předloženy k důkazu v rámci trestního řízení. Jestliže z nich soudy nakonec nevyšly, neboť měly jiné důvody, resp. důkazy ke zproštění žalobkyně, takto nelze přičítat k tíži žalobkyni. Žalobkyně totiž předem nemohla předvídat, ze kterých důkazů v její prospěch nakonec soudy budou vycházet. Je přitom pouze věcí soudu, které důkazy budou provedeny a stanou se podkladem pro rozhodnutí, což však nemůže obviněný předem vědět. Zároveň je právem obviněného navrhovat důkazy k prokázání své nevinny, což žalobkyně v dané věci činila.

33. Dle soudu by bylo nepřiměřeně tvrdé, pokud by nebyla přiznána náhrada škody pouze z toho důvodu, že soudy měly dostatek jiných podkladů a předmětné znalecké posudky tak nakonec nebyly shledány jako klíčové pro zproštění žalobkyně. Navíc nelze pominout, že je velmi obtížné hodnotit účelnost znaleckých posudků zpětně, ale účelnost je třeba hodnotit z pohledu žalobkyně v době, kdy ještě nebyla obžaloby zproštěna, a snažila se tak soudům předložit co nejvíce důkazů a důvodů prokazujících nevinu.

34. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně účelně vynaložila náklady na znalecké posudky, které byly zpracovány za účelem zrušení nezákonného rozhodnutí, resp. zproštění obžaloby žalobkyně.

35. Za situace existence nezákonného rozhodnutí (tj. nezákonné trestní stíhání) na straně jedné a prokázaného zaplacení nákladů ze strany žalobkyně v celkové výši 96 740 Kč na straně druhé, soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok na náhradu škody je po právu. Soud se tedy žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. rozsudku. <b>K úrokům z prodlení:</b> 36. Co se týče výše žalobou požadovaného příslušenství, úroky z prodlení byly požadovány od 4. 3. 2020.

37. Jak uvedeno shora, dle § 15 zákona platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž poškozený se může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody či jiné újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

38. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 3. 9. 2019 Lhůta 6 měsíců by tak žalované uplynula dne 3. 3. 2020 (úterý). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 4. 3. 2020 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení od uvedeného data. Zákonné úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok I.). <b>K nákladům řízení:</b> 39. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

40. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy za jeden úkon právní služby přísluší částka 4 980 Kč.

41. V daném případě bylo provedeno 5 úkonů právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii) písemné vyjádření, (iv) 2x účast na jednání soudu (tj. 24 900 Kč), a dále 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1 500 Kč, tj. celkem 26 400 Kč.

42. Žalobkyni dále ve smyslu § 13 advokátního tarifu náleží náhrada nákladů na cestu její právní zástupkyně, a to k jednání soudu dne 13. 7. 2021. Právní zástupkyně žalobce použila k dopravě osobní automobil Škoda s průměrnou spotřebou motorové nafty (dle normy 692/) 6,3 l /100 km, což bylo doloženo kopií technického průkazu. Soud z údajů Google Maps zjistil, že 1 cesta na trase [obec] - [obec] a zpět odpovídá cca 128 km.

43. Výše nákladů na cestovné k jednání soudu dne 13. 7. 2021 byla vypočtena dle § 157 odst. 4 a dle § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve spojení s § 1 vyhlášky č. 589/2020 Sb., dle níž v roce 2021 sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel činí 4,40 Kč/km, což odpovídá částce 563 Kč (4,40 Kč km*1 jednání). Průměrná cena 1 litru NM činí 27,20 Kč Náklady na palivo pro trasu 128 km tak odpovídají 8 litrů x 27,20 Kč = 217,60 Kč, tj. celkem 780,60 Kč.

44. Dále žalobkyni přísluší náhrada za promeškaný čas její právní zástupkyně za cestu k jednáním soudu dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, dle něhož za každou započatou půlhodinu náleží náhrada ve výši 100 Kč. Soud z Google Maps zjisti, že cesta na trase [obec] - [obec] trvá přibližně 1 hod. (tj. 2 hod. za cestu tam a zpět). Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodiny, tj. 4 * 100 = 400 Kč.

45. Na základě shora uvedených výpočtů dospěl soud k závěru, že celkový součet nákladů řízení sestávající z nákladů na právní zastoupení žalobce odpovídající mimosmluvní odměně dle advokátního tarifu (tj. 26 400 Kč), nákladů na cestu právního zástupce (tj. 780,60 Kč) a náhrady za promeškaný čas (tj. 400 Kč) činí 27 580,60 Kč + 21% DPH, tj. celkem 33 372 Kč + soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, činí celkem 35 372 Kč (srov. výrok II.). <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 46. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.