13 C 54/2012

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení 571 152 Kč

I. Zamítá se žaloba v žalobním požadavku na úhradu 349 152 Kč, jakožto požadavku na náhradu ušlého zisku, a dále na úhradu 222 000 Kč, jakožto požadavku na náhradu škody na zdraví.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 4 020,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit náklady státu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ve výši 1 058,87 Kč, a to na účet zdejšího soudu do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se ve vztahu k žalobkyni právo na náhradu nákladů státu nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 6. 2. 2012 domáhá po žalované nároku v souvislosti s nezákonným rozhodnutím vydaným v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, když toto řízení bylo vedeno u tohoto soudu pod sp. zn. 80T 13/2009. Žalobkyně podanou žalobou konkrétně požadovala náhradu nákladů za obhajobu ve výši 43 259 Kč, nákladů za znalecký posudek ve výši 14 375 Kč, nákladů za odborné vyjádření ve výši 1 500 Kč, dále ušlý zisk ve výši 349 152 Kč, dále náhradu škody na zdraví ve výši 222 000 Kč a peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že proti ní bylo usnesením ze dne 20. 12. 2007 zahájeno trestní stíhání, dne 1. 6. 2009 byla Okresním státním zastupitelstvím ve Frýdku-Místku podána obžaloba a usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 6. 2009, č. j. 80T 13/2009-762 bylo trestní stíhání žalobkyně zastaveno s tím, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 9. 2009. Žalobkyně byla obviněna ze spáchání trestného činu neoprávněného podnikání a žalobkyně v žalobě rekapituluje průběh trestního řízení. Žalobkyně zejména namítá, že stíhání bylo vedeno šikanózním způsobem, zcela neodůvodněně a způsobem velice hrubě zasahujícím do jejích základních práv s tím, že uvádí, že toto trestní stíhání závažně poškodilo její zdraví, osobní i profesní život. Poukazuje na to, že byla provedena dvojnásobná domovní prohlídka v jejím bydlišti a prohlídka jiných prostor v místě podnikání a byly na ní vynucovány ponižující identifikační procedury a rovněž bylo nařízeno vypracování znaleckého posudku z oboru vyžadující kompletní psychiatrická vyšetření žalobkyně. Rovněž namítá, že byla eskortována ke znalci v době, kdy nebylo rozhodnuto o námitkách a dalších prostředcích nápravy, které žalobkyně proti přibrání znalce zvolila.

2. Žalovaná učinila nesporným skutková tvrzení týkající se průběhu předmětného trestního řízení a jeho výsledku a vyjádřila se k jednotlivým nárokům, tj. k nároku na náhradu nákladů za obhajobu, kdy sporovala výši odměny za specifikované úkony, dále uvedla, že žalobkyně uhradila částku 21 167,50 Kč, pokud jde o náhradu nákladů za zpracování znaleckého posudku, uvedla, že není pravdivým tvrzením žalobkyně, že by tento posudek byl vypracován na žádost orgánů činných v trestním řízení, ohledně náhrady za zpracování odborného vyjádření profesora příjmení změnila žalovaná své stanovisko tak, že žalobkyni uhradila částku 1 500 Kč, a pokud jde o náhradu ušlého zisku, pak sporuje existenci dvou podmínek odpovědnosti státu, a to existenci škody na straně žalobkyně a existenci příčinné souvislosti mezi trestním stíháním a vznikem tvrzené škody. Pokud jde o požadavek na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění, pak žalovaná namítá promlčení tohoto nároku. Rovněž pak pokud jde o nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání, namítá žalovaná promlčení.

3. Ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 9. 10. 2013, a to tak, že řízení v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 22 667,50 Kč, zastavil, dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 951,50 Kč, a dále částku 14 375 Kč, a zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 21 140 Kč a částek 349 152 Kč, 222 000 Kč a 200 000 Kč.

4. Proti tomuto rozhodnutí soudu prvého stupně se žalobkyně odvolala, přičemž odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek soudu prvého stupně se v zamítavém výroku ohledně částky 21 141 Kč co do částky 5 340 Kč potvrdil a co do částky 15 800 Kč změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 800 Kč, a dále pokud jde o zamítavé výroky týkající se ušlého zisku ve výši 349 152 Kč, dále náhrady škody na zdraví ve výši 222 000 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním ve výši 200 000 Kč pak rozhodl odvolací soud tak, že rozsudek soudu prvého stupně se v tomto rozsahu zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Takto rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 2014, č. j. 25Co 42/2014-141.

5. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání žalovaná, o kterém rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 3. prosince 2014 pod č. j. 30Cdo 3838/2014-163, a to tak, že rozhodnutí odvolacího soudu v zamítavém výroku ohledně částky 200 000 Kč zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, důvodem byly závěry dovolacího soudu, že má za to, že námitka promlčení ohledně zadostiučinění požadovaného za nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním není v tomto případě v rozporu s dobrými mravy a že soud prvého stupně postupoval správně, pokud akceptoval námitku promlčení tohoto nároku.

6. V návaznosti na toto rozhodnutí dovolacího soudu pak rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 4. 2015, č. j. 25Co 42/2014-175, tak, že rozsudek soudu prvého stupně ze dne 9. října 2013 se v zamítavém výroku VII. ohledně částky 200 000 Kč potvrzuje.

7. Soud pro větší přehlednost konstatuje, že předmětem řízení zůstala částka 349 152 Kč, tj. částka nárokovaná žalobkyní jakožto náhrada ušlého zisku, o které bylo výrokem V. rozsudku soudu prvého stupně rozhodnuto tak, že se zamítá, a dále částka ve výši 222 000 Kč, tj. nárok na náhradu škody na zdraví a bolestné, o kterém bylo rozsudkem soudu prvého stupně rozhodnuto ve výroku VI. tak, že se tento nárok rovněž zamítá. Výše citovaným rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 25Co 42/2014-141 ze dne 8. dubna 2014 pak bylo ohledně těchto dvou nároků konstatováno, že pokud jde o nárok na ušlý zisk, pak žalobkyně svá tvrzení doplnila a další důkazy k těmto tvrzením navrhla, a jelikož doplnění dokazování přesahuje možnosti odvolacího soudu, byl i v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušen s tím, že je úkolem prvoinstančního soudu projednat tento nárok a znovu o něm rozhodnout. Odvolací soud v tomto smyslu tak nepřímo odkázal na podání žalované z 1. 4. 2014, které bylo učiněno v rámci odvolacího řízení a v rámci něhož žalobkyně specifikovala zejména důkazní návrhy ohledně ušlého zisku. Dále bylo v rámci tohoto rozhodnutí odvolacího soudu konstatováno, že není správný závěr soudu prvého stupně, že nemůže být shledána příčinná souvislosti mezi vznikem poruchy na zdraví žalobkyně a vydáním nezákonného rozhodnutí pouze z důvodu, že znalec konstatoval poruchu zdraví již v srpnu 2007 nastalou při domovní prohlídce prováděné u žalobkyně a od ní vyžádaného podání vysvětlení jen proto, že se jedná o úkony, které předcházely vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. naopak odvolací soud konstatoval právě proto, že se jednalo o úkony, které vedly k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, že může být dána příčinná souvislost s tímto odpovědnostním titulem a případné nepříznivé následky takovýchto úkony mohou být zvažovány jen z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

8. Ze žádosti o náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění ze dne 14. 4. 2010 a ze stanoviska žalované ze dne 11. 1. 2011 soud zjistil, že žalobkyně své nároky u žalované uplatnila dne 16. 4. 2010.

9. Mezi stranami byl nesporným následující průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu ve část obce – část obce pod sp. zn. 80 T 13/2009 Trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno na základě trestních oznámení, která na její osobu podalo několik třetích osob. Dne 5. 6. 2007 byl Policií ČR vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení ČTS: ORFM číslo číslo 2007. Dne 1. 8. 2007 podávala žalobkyně vysvětlení dle § 158 trestního řádu. Příkazem k domovní prohlídce vydaným Okresním soudem ve část obce – část obce dne 27. 7. 2007 sp. zn. 0Nt 909/2007 byla nařízena domovní prohlídka v bydlišti žalobkyně. Dne 1. 8. 2007 byla na základě uvedeného příkazu provedena v bydlišti žalobkyně domovní prohlídka. Na základě souhlasu státního zástupce ze dne 26. 7. 2007 č. j. 2ZN 4733/2007-9 byl Policií ČR dne 30. 7. 2007 vydán příkaz k prohlídce jiných prostor (nebytových prostor – poradny žalobkyně) ČTS: ORFM číslo číslo 2007. Dne 1. 8. 2007 byla na základě tohoto příkazu provedena prohlídka jiných prostor. Usnesením Policie ČR ze dne 20. 12. 2007 ČTS: ORFM číslo číslo 2007 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání trestného činu dle § 118 odst. 1 trestního zákona. Opatřením Policie ČR ze dne 23.5.2008 č.j. ORFM-468/2008-03-209 byl v dané trestní věci přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a to k podání znaleckého posudku ohledně žalobkyně. Tento nebyl nakonec zpracován z důvodu nespolupráce ze strany žalobkyně. Dne 1.6.2009 byla Okresním státním zastupitelstvím ve část obce – část obce pod č.j. 1ZT 514/2007-157 podána obžaloba. Usnesením Okresního soudu ve část obce – část obce ze dne 12.6.2009 č.j. 80T 13/2009-762 bylo trestní stíhání žalobkyně dle § 314c odst. 1 písm. a) za použití § 188 odst. 1 písm. c) z důvodu uvedeného v § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastaveno. Dané rozhodnutí nabylo dne 29. 9. 2009 právní moci. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009 č.j. 7To 212/2009-786 byla zamítnuta stížnost státního zástupce proti citovanému usnesení okresního soudu o zastavení trestního stíhání; rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 9. 2009.

10. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil následující. Žalobkyně úkorně vnímala zejména domovní prohlídku, která byla u ní realizována dne 1.8.2007, a související prohlídku jiných prostor, konkrétně její provozovny, která byla realizována téhož dne. Žalobkyně vnímala zásah policie jako obzvláště bezohledný, a popisovala, že v souvislosti s tímto musela být hospitalizována, když upadla do bezvědomí. Jednání policistů vnímala jakožto urážející a zastrašující. Z výpovědi účastnice má soud rovněž za potvrzené, že v souvislosti s prohlídkou její poradny jí byla dána výpověď z předmětných nebytových prostor. Žalobkyně dále úkorně vnímala i další úkony v rámci trestního stíhání, zejména výslech v počátku trestního stíhání v lednu 2008, který vedl rovněž k tomu, že byla odvezena záchrannou službou, soud mí za zjištění, že hospitalizovat se však rovněž nenechala a nemocnici na revers opustila. Z výpovědi žalobkyně má soud dále za zjištěné, že jednou z příčin trestního stíhání byly spory žalobkyně s paní příjmení, když žalobkyně poskytovala poradenství manželům příjmení a postupně se dostala do konfliktu právě s touto osobou, která na ni poté podala i trestní oznámení. Z výpovědi účastnice dále soud zjistil, že tato obzvláště úkorně vnímala to, že celá záležitost byla medializována v časopisu příjmení, kde byla vykreslena jakožto podvodná psycholožka. Z výpovědi žalobkyně lze mít rovněž za zjištěné, že obtížně snášela to, že se měla podrobit psychiatrickému vyšetření na pokyn policie, což nakonec realizováno nebylo. Žalobkyně navštěvovala v souvislosti s psychickými problémy Dr. Šedého. Z výpovědi účastnice nebylo možno zjistit konkrétní informace o tom, proč byla konkrétně její poradenská činnost ukončena, resp. nebylo z tohoto výslechu možno potvrdit, že to bylo v důsledku trestního stíhání - v tvrzeních žalobkyně se prolínají jak spory s některými předchozími klienty, zejména paní příjmení, tak medializace v časopise příjmení, tak právě i trestní stíhání, jakož i dobrovolné rozhodnutí žalobkyně poradenskou činnost ukončit. Přesnou příčinu ukončení této podnikatelské činnosti tak z výpovědi žalobkyně možno zjistit nebylo. Rovněž nebylo z účastnické výpovědi možno zjistit konkrétní informace o tom, jaká jiná výdělečná činnost žalobkyni v důsledku trestního stíhání unikla. Žalobkyně toto popisovala pouze velmi obecně. Z výpovědi účastnice lze mít dále za zjištěné, že po zahájení trestního stíhání se rozpadl její dlouholetý manželský svazek.

11. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že tento společně se svojí manželkou, paní příjmení, původně z terapeutických důvodů, navštěvoval poradnu žalobkyně. Vztahy se však postupně vyhrotily a paní příjmení podala na žalobkyni trestní oznámení a svědek toto pociťoval jakožto situaci jím zapříčiněnou a žalobkyni finančně podporoval, pokud jde o financování právních služeb v souvislosti se zahájeným trestním stíháním. Z výpovědi svědka nebylo možno zjistit relevantní informace, pokud jde o to, v jakém rozsahu fungovala poradenská činnost žalobkyně před trestním stíháním, když svědek tuto neznal a navštěvoval poradnu žalobkyně až bezprostředně před zahájením trestního stíhání. Z výpovědi svědka rovněž nebylo možno zjistit relevantní informace o tom, jaké konkrétní výdělečné příležitosti žalobkyni unikly v souvislosti s trestním stíháním. Svědek byl přítomen pouze jednoho hovoru a ani tento bezprostředně neslyšel, pouze dovozoval, o čem žalobkyně hovořila. Zbývající informace o dopadu trestního stíhání, jak na původní podnikatelskou činnost žalobkyně, tak na jiné účasti žalobkyně na výběrových řízeních na jiné pracovní pozice měl svědek pouze zprostředkované. Z výpovědi tohoto svědka bylo možno zjistit konkrétní informace o rozsahu poskytnutých právních služeb a jejich financování, nicméně tyto skutečnosti jsou v tomto řízení již pravomocně vyřešeny, a proto tyto soud dále nehodnotí.

12. Z potvrzení pana jméno příjmení z 23.3.2014, z potvrzení jméno příjmení z 25.3.2014, z potvrzení jméno příjmení, nedatovaného, z potvrzení jméno příjmení z 27.3.2014, z potvrzení Ing. jméno jméno z 28.3.2014 a z ptovrzení společnosti právnická osoba soud pouze zjistil, že žalobkyně tyto společnosti kontaktovala v letech 2007 až 2010 s žádostí o pracovní uplatnění, a že tito podnikatelé nemohli žalobkyni žádnou práci poskytnout. Z těchto potvrzení však nebylo možno zjistit, že by se tak stalo v důsledku trestního stíhání, respektive, že by žalobkyni nebyla práce poskytnuta právě proto, že je trestně stíhána. Žádné z těchto potvrzení v tomto směru ničeho neobsahuje.

13. Z přípisu jméno příjmení z Mateřské školy obec, část obce z 30.5.2018 soud zjistil, že tato statutární zástupkyně této mateřské školy žalobkyni nezná. Z přípisu Mgr. jméno příjmení z Diagnostického ústavu pro mládež v Škrobálkově ulici 16, obec, soud zjistil, že zástupce této organizace žalobkyni nezná. To samé soud zjistil z přípisu zástupce ředitele téhož diagnostického ústavu, Mgr. jméno příjmení z 29.6.2018. Z e-mailu jméno příjmení ze Základní a mateřské školy obec soud zjistil, že ani tento zaměstnanec tohoto subjektu si žalobkyni v souvislosti s žádostmi o pracovní uplatnění nevybavuje.

14. Z česného prohlášení paní jméno příjmení soud zjistil, že tato pracovala v poradně žalobkyně, a z jejího prohlášení se podává, že paní příjmení považuje za příčinu vzniklých obtíží na straně žalobkyně způsob chování paní příjmení, kterou označuje jakožto narcistní osobu, egocentricky zaměřenou, která postupně vyvolala konflikty se žalobkyní, které vyústily až v podání trestního oznámení a snahu o likvidaci žalobkyně. Z tohoto prohlášení nebylo možno zjistit nic, co by se vztahovalo k trestnímu stíhání, a to ani pokud jde o podnikatelskou činnost žalobkyně před či po zahájení trestního stíhání.

15. Z článku na serveru webová adresa z 22.2.2008 soud zjistil, že tento deník informoval o tom, že žalobkyně je trestně stíhána, a to v článku s nadpisem„ Falešná psycholožka psala posudky“. Tento deník poté cituje údajné vyjádření vedoucího Frýdecko-Místecké hospodářské kriminálky, který se měl vyjádřit v tom směru, že žalobkyně je vzděláním pedagog, nikoliv klinická psycholožka, a že neoprávněně podávala takto posudky pro opatrovnická řízení. V článku je rovněž zprostředkováno vyjádření žalobkyně, která obvinění stran úplatků od jednotlivých rodičů popírá. Z tohoto článku tak bylo možno pouze v obecné rovině zjistit, že toto bulvární médium informovalo o trestním stíhání žalobkyně v krátké zprávě na straně 5 tohoto deníku, přičemž zpráva čítá celkem tři kratší odstavce. Z článku nebylo možno zjistit, že by se orgány činné v trestním řízení na medializaci trestního stíhání žalobkyně negativně podílely. Jedná se pouze o tvrzení tohoto média, nikoliv o vyjádření přímo těchto orgánů.

16. Z výpisu ze živnostenského rejstříku v ARES soud zjistil, že žalobkyni, jako fyzické osobě podnikající dle živnostenského zákona, nezapsané v obchodním rejstříku vzniklo dne 28. 6. 2004 oprávnění pro obor činnosti:„ Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti (ohlašovací volná živnost)“. Toto podnikání měla přerušeno od 27. 6. 2008 do 4. 10. 2009. Provozování živnosti bylo zahájeno dne 9. 11. 2006.

17. Z výpovědi nájemní smlouvy ze dne 27. 3. 2006 soud zjistil, že Ing. jméno příjmení, jako pronajímatel, dal žalobkyni, jako nájemci, výpověď z nebytových prostor dne 2. 8. 2007.

18. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob soud zjistil, že žalobkyně přiznala za rok 2006 příjmy ve výši 283 100 Kč, resp. zisk ve výši 144 847 Kč. Za rok 2007 zisk ve výši 59 050 Kč, za období od 1. 1. do 30. 6. 2008 zisk ve výši 9 300 Kč. Za rok 2009 zisk ve výši 300 Kč. Soud však z těchto přiznání mohl učinit pouze závěr o poklesu daněných příjmů žalobkyně v tomto rozsahu, nebylo již možné relevantně určit, z jakých zdrojů původní příjmy pocházely a zejm. jaká byla příčina poklesu daněných výdělků žalobkyně.

19. Z lékařských zpráv MUDr. jméno příjmení soud zjistil, že žalobkyně jej navštívila poprvé číslo, s tím, že popisoval obtíže zejména v souvislosti se zahájením trestního stíhání a s obviňování ze strany blízkého okolí. Žalobkyně popisuje pocity životního debaklu, ztráty pracovních jistot, zaměstnání a potíže v partnerském vztahu. Jako diagnóza je tímto psychiatrem uvedeno F číslo, tj. porucha přizpůsobení. Soud zjistil, že žalobkyně následně navštěvovala tohoto psychiatra i počátkem roku 2008, a dále i v jeho průběhu, a dále několikrát ročně i v letech 2009, 2010, 2011, 2012, 2013 a poslední zpráva je z 20.3.2014 (zde již žalobkyně popisuje zejména problémy s dluhy).

20. Ze zprávy interní příjmové ambulance nemocnice ve obec soud zjistil, že dne 28. 1. 2008 byla žalobkyně přivezena RZP, asi rok byla ve výrazném psychickém stresu a dnešního dne byla vyšetřena velmi nešetrně Policií ČR, chtěli, ať se vysvleče, a že jí odeberou vzorky DNA, otisky prstů apod., udělalo se jí nevolno, pak si již nic nepamatuje a zkolabovala. Soud dále zjistil, že žalobkyně i pře tyto obtíže odmítla v nemocnici a odmítá i léčbu, jakož i další vyšetření. Ze záznamu o výjezdu rychlé záchranné služby ze dne 25. 6. 2008 soud zjistil, že žalobkyně byla rozrušena, avšak plně při vědomí, byla jí stanovena diagnóza hyperventilační tetanie. Z těchto zpráv soud učinil závěr, že žalobkyně reagovala zdravotním obtížemi na dílčí úkony v rámci vedení trestního stíhání, nicméně že obtíže měla již od počátku roku 2007 a že své kolapsové stavy odmítala dále po stránce léčení řešit.

21. Ze znaleckého posudku MUDr. jméno příjmení z 20.9.2008 soud zjistil, že tato znalkyně vycházela primárně z informací, které měla k dispozici přímo od žalobkyně. Pokud jde o zdravotnickou dokumentaci, měla k dispozici pouze výpis z dokumentace psychiatrické ambulance MUDr. Šedého, právě z vyšetření z 1.8.2007 a 28.1.2008 a z výjezdu záchranné služby z 1.8.2007 a 28.1.2008, lékařské zprávy lékaře ze srpna 2007 a neurologické ambulantní zprávy z 4.8.2007 a 9.8.2007, a dále lékařské vyjádření z května 2008 ohledně nemožnosti účastnit se trestního řízení žalobkyně. Soud na základě tohoto posudku však neučinil pro toto řízení relevantní závěr, že žalobkyně trpí skutečně posttraumatickou stresovou poruchou, a zejména neučinil soud závěr, že by toto tvrzené onemocnění bylo vyvoláno skutečně v příčinné souvislosti s odpovědnostními tituly, jak tyto tvrdí žalobkyně. Pokud jde závěr o zdravotním postižení ve formě posttraumatické stresové poruchy, pak tento závěr soud nemohl učinit v rozsahu relevantním pro toto řízení zejména proto, že tato znalkyně neměla k posouzení kompletní zdravotnickou dokumentaci, která by popisovala zdravotní a psychický stav žalobkyně před 1.8.2007, kdy se konaly předmětné domovní prohlídky. Znalkyně se dále vůbec nevyjadřuje k tomu, zda již došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně či se tento nadále se vyvíjí, a zejména pak jsou její závěry činěny k datu 20.9.2008, tedy cca rok po předmětné domovní prohlídce, přičemž takovýto závěr je k datu rozhodování soudu více než 13 let starý a nelze z něj tak dovozovat na aktuální zdravotní obtíže žalobkyně. Pokud jde o nemožnost učinit relevantní závěry o příčinách vzniku tvrzené posttraumatické stresové poruchy u žalobkyně, pak tyto soud nemohl učinit z důvodu, že znalecký posudek byl vypracován k datu 20.9.2008 a vyjadřuje se pouze k otázce domovních prohlídek z 1.8.2007 a zahájení trestního stíhání z 20.12.2007. Z posudku se však nepodává, zda posttraumatická stresová porucha u žalobkyně měla vzniknout pouze v důsledku domovních prohlídek z 1.8.2007, anebo i v důsledku samotného zahájení trestního stíhání 20.12.2007, anebo i v důsledku konkrétních úkonů policie v rámci trestního stíhání, zejména výslechu z 28.1.2008 či 30.9.2008, nebo vynucování procedur, které žalobkyně pociťovala jakožto ponižující. Rovněž se znalecký posudek nikterak nevyjádřil k jiným možným příčinám, zejména dlouhodobé psychicky náročné poradenské činnosti žalobkyně a konfliktům s některými jejími klienty, zejména Ing. příjmení, a rovněž znalecký posudek jakožto možnou příčinu nikterak nevyhodnotil neužívání předepsaných léků žalobkyní a opakované odmítnutí hospitalizací, po tvrzených kolapsech, v souvislosti s úkony trestního řízení. Znalecký posudek se pak rovněž nikterak nevyjadřuje, proč znalkyně dospěla k závěru o existenci posttraumatické stresové poruchy MKN F43.1, na rozdíl od psychiatra MUDr. Šedého, který žalobkyni dlouhodobě léčil a který uzavřel s diagnózou MKN F číslo, porucha přizpůsobení. Tato znalkyně byla v rámci soudního řízení rovněž slyšena, a to na jednání konaném dne 30.7.2018, nicméně nastíněné rozpory se nepodařilo ani tímto výslechem odstranit. Znalkyně potvrdila, že provedla vyšetření žalobkyně, nicméně více než 10 let před podáním její výpovědi, a konkrétní okolnosti již osvědčit nedokázala, odkázala pouze na písemné vyhotovení posudku, na jehož závěrech setrvala. Nadále tak zůstala nevyjasněnou otázka, co je přesnou příčinou vzniku posttraumatické stresové poruchy, respektive to, zda se na vzniku této znalkyní shledané poruchy podílely i příčiny jiné než domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a usnesení o zahájení trestního stíhání, zejména pak konkrétní úkony, které žalobkyně návazně v rámci trestního řízení vnímala jako obzvláště ponižující; znalkyně se ani nevyjádřila k možným příčinám jiným, jako je dlouhodobý stres či konflikty s klienty žalobkyně v rámci její poradenské činnosti. Ani výslechem znalkyně nebyl odstraněn rozpor v odlišné diagnóze MUDr. Šedého, který uzavřel na poruchu přizpůsobení (nikoli na PTSD), a vzhledem k tomu, že znalkyně provedla vyšetření žalobkyně ještě před ukončením trestního stíhání, pak se nemohla vyjádřit ani k otázce ustálení zdravotního stavu žalobkyně co do shledané psychické poruchy, ani toho, zda navazující průběh trestního řízení, které končí až v září 2009, tedy rok po vypracování znaleckého posudku, mohlo být pro rozvoj této poruchy, respektive její ustálení nějakým způsobem pro toto řízení relevantní.

22. Pokud jde o znalecký posudek číslo 2010 MUDr. jméno příjmení, pak ani z tohoto soud neučinil relevantní závěry ohledně posouzení bolestného a náhrady ze ztížení společenského uplatnění. Základním důvodem je skutečnost, že tento znalec vycházel ze závěru MUDr. ulice, z nich však, jak uvedeno výše, soud nemá za prokázané, že by žalobkyně trpěla předmětnou posttraumatickou stresovou poruchou, ani že by tato vznikla v tvrzeném rozsahu právě v důsledku (příčina) odpovědnostních titulů přičitatelných státu. Dalším důvodem je pak skutečnost, že samotný tento posudek neobsahuje odůvodnění, z něhož by mohl soud vyjít, a jelikož znalec příjmení příjmení již znaleckou činnost nevykonává, nebylo možnost tyto závěry ověřit jeho znaleckým výslechem. Dalším důvodem je pak i skutečnost, že tento znalec neměl informace o ustálení zdravotního stavu žalobkyně, který měl vůbec posuzovat.

23. Jakkoliv se nejedná o listinné důkazy, soud dále vyšel z vyjádření celé jméno znalce z 27.2.2021, a dále z vyjádření celé jméno znalkyně z 31.1.2022, tedy znalců, které soud ustanovil v tomto řízení za účelem posouzení škody na zdraví u žalobkyně a příčinné souvislosti škody na zdraví s odpovědnostními tituly. Z obou vyjádření těchto znalců se podává, že žalobkyně se po vzájemné obsáhlé komunikaci vždy nakonec odmítla podrobit osobnímu (kontaktnímu) znaleckému zkoumání, přičemž bez jejího osobního vyšetření není možné znalecký závěr o existenci poškození zdraví a příčinné souvislosti učinit. Ve vztahu k oběma znalcům tak nastala situace, kdy žalobkyně nakonec osobní vyšetření nepodstoupila, přičemž z jejího vyjádření ze dne 20.12.2021 se podává, že se již žádného znaleckého zkoumání účastnit nehodlá.

24. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi stranami byl zejména nesporným průběh trestního řízení, kdy 1.8.2007 policie realizuje domovní prohlídku v bytě žalobkyně a zároveň v jiných prostorech, konkrétně v poradně žalobkyně. Trestní stíhání vůči žalobkyni je pak zahájeno 20.12.2007 pro podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného podnikání. Trestní stíhání končí pravomocně dne 29.9.2009 s tím, že trestní stíhání vůči žalobkyni je bez dalšího zastaveno. Pokud jde o skutková tvrzení žalobkyně k ušlému zisku, pak z provedeného dokazování se podává, že o trestním stíhání žalobkyně informoval v krátkém článku server webová adresa z 22.2.2008. Soud rovněž zjistil, že žalobkyně měla živnostenské oprávnění pro obor činnosti poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení včetně lektorské činnosti, a že toto podnikání přerušila od 27.6.2008 do 4.10.2009. Z daňových přiznání žalobkyně za roky 2006 až 2009 soud zjistil, že žalobkyní fakticky daněné příjmy skutečně poklesly za tyto roky z částky 283 100 Kč až na stokorunové hodnoty. Z provedeného dokazování však nebylo možno učinit relevantní závěr, zda žalobkyni skutečně ušel zisk v příčinné souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním. Žalobkyně k důkazu založila několik potvrzení od podnikatelů či podnikajících právnických osob, z nich však bylo možno zjistit pouze to, že žalobkyně se u nich ucházela o zaměstnání a že tyto subjekty zaměstnání žalobkyni neposkytly. Z těchto důkazů však nebylo možno učinit závěr o tom, že by se tak stalo pro skutečnost, že žalobkyně je trestně stíhána, naopak má soud za zjištěné, že tak tomu bylo proto, že žalobkyně například nemá odpovídající vzdělání nebo z důvodu fyzického zdraví žalobkyně. Žalobkyně rovněž označila několik svědků, jejichž prostřednictvím mělo být prokázáno, že se u subjektů, zejména v oblasti vzdělávání, ucházela o pracovní pozice, a byla odmítnuta právě v důsledku trestního stíhání. Avšak ani z těchto provedených důkazů tyto skutečnosti potvrzeny nebyly, neboť tito svědci shodně potvrdili, že žalobkyni neznají a že nevědí o tom, že by se u nich o zaměstnání vůbec kdy ucházela. Soud tedy nemá za zjištěné, že by žalobkyni ušel zisk proto, že jí unikly výdělečné příležitosti v tom směru, že nebyla zaměstnána právě proto, že je trestně stíhána. Soud však nemá rovněž ani za prokázané, že by žalobkyně ukončila svou podnikatelskou činnost spočívající v poradenské činnosti právě a primárně v důsledku trestního stíhání. Soud pouze zjistil, že v médiu příjmení skutečně byla zveřejněna informace o jejím trestním stíhání, nicméně z tohoto nelze dovozovat, že by pro tuto medializaci, která navíc není přičitatelná státu, bylo prokázáno, že žalobkyně musela ukončit svou podnikatelskou činnost. Z prohlášení paní příjmení pak naopak soud zjistil, že příčinou problému pro poskytování poradenské činnosti žalobkyně nebylo trestní stíhání, ale konflikty s některými z klientů žalobkyně, zejména s paní příjmení, která byla jednou z iniciátorek samotného trestního stíhání. Závěr o přerušení podnikatelské činnosti v důsledku trestního stíhání pak soud nemá za zjištěný ani z výpovědi svědka příjmení, neboť v posledku se z jeho výpovědi podává, že on sám má tyto informace jen zprostředkovaně od žalobkyně, přítomen byl pouze jednomu telefonickému pohovoru se zaměstnavatelem, kterého žalobkyně oslovila, avšak ani tento hovor neslyšel. O předchozí poradenské činnosti žalobkyně konkrétní informace neměl, o této se dozvěděl až od okamžiku, kdy sám začal služby žalobkyně využívat, a pokud jde o navazující pokles poradenské činnosti žalobkyně, pak i výpověď tohoto svědka se odvíjí od tvrzení žalobkyně nebo od jeho spekulací, nikoliv od skutečností, kterých byl sám přítomen. Konečně ani výpověď nájemní smlouvy na nájem nebytových prostor, v nichž žalobkyně provozovala poradenskou činnost, sama nedokládá, že v důsledku trestního stíhání skutečně žalobkyně musela definitivně poradenskou činnost ukončit. Pokud jde o tvrzený nárok na škodě na zdraví, pak s odkazem na výše uvedené soud z provedeného dokazování nemá za potvrzené, že by žalobkyně trpěla posttraumatickou stresovou poruchou, a to zejména v tom směru, že soud nezjistil, zda žalobkyně trpí skutečně touto psychickou poruchou a nikoliv poruchou přizpůsobení, a dále soud nezjistil, kdy mělo dojít k ustálení takto poškozeného zdravotního stavu žalobkyně, a zejména pak soud nezjistil, co bylo příčinou tvrzeného psychického poškození zdraví u žalobkyně, zda tomu byly úkony předcházející zahájení trestního stíhání, nebo úkony navazující na toto trestní stíhání, či naopak faktory, které předcházely trestnímu stíhání, nebo skutečnosti ještě zcela jiné. Soud neučinil ani relevantní závěr o tom, zda žalobkyní vyčíslená výše bolestného a nároku za ztížení společenského uplatnění je důvodnou, neboť v tomto směru nebylo možno vyjít z posudku MUDr. příjmení, jehož závěry pouze navázaly na závěry MUDr. ulice, z nichž však soud neučinil relevantní závěry, a ve zbytku tento posudek neobsahuje relevantní odůvodnění, což nelze nahradit ani výslechem tohoto znalce, který již znaleckou činnost ukončil.

25. Soud ve věci nehodnotil důkazy, které se vztahovaly k nárokům, které byly v době rozhodnutí soudu již pravomocně rozhodnuty. Tedy zejména nehodnotil listinné důkazy vztahující se k náhradě škody ve formě obhajného a náhradě škody ve formě nákladů na vypracování znaleckého posudku a odborného vyjádření, a dále důkazy, které se vztahovaly k nároku na náhradu nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí, tj. nezákonné trestní stíhání jako takové. Soud tak zejména nehodnotil listiny vztahující se k uskutečněným půjčkám na úhradu nákladů obhajného a nákladů na odstranění nezákonného rozhodnutí, přehledy úkonů právních služeb jednotlivých právních zástupců, a listiny dokládající realizaci jednotlivých úkonů, z nichž byla požadována odměna advokáta. Soud dále nehodnotil duplicitně listiny, které se týkaly průběhu trestního řízení, neboť v relevantním rozsahu byl průběh naříkaného trestního řízení učiněn mezi stranami nesporným, a ve zbytku vyhodnocení těchto listin nebylo pro posouzení zbývajících žalobních nároků potřebným (toto platí i pro listiny nově založené žalobcem na čísle listu 338 až 356).

26. Pro úplnost soud uvádí, že nebyl realizován výslech svědků příjmení jméno, MUDr. příjmení, Mgr. jméno příjmení, Mgr. jméno jméno a statutárních zástupců či jiných osob oprávněných jednat za subjekty, které žalobkyně označila v podání z 1.4.2014, tj. subjektů, u nichž měla být žalobkyně odmítnuta co do poskytnutí zaměstnání právě pro trestní stíhání. Tyto výslechy soud neprovedl proto, že žalobkyně výslovně na jednání konaném 26.4.2022 potvrdila, že na jejich výslechu již netrvá, což předtím potvrdila již i podáním z 25.1.2020.

27. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 30 OdpŠk náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 3079 o. z. odst. 1 právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů; dle odst. 2 nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona. Podle § 420 zák. č. 40/1964 Sb., odst. 1 každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti; dle odst. 3 odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Dle § 442 odst. 1 se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle § 444 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. se při škodě na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění; podle odst. 2 pak Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech. Ministerstvo zdravotnictví tyto podmínky upravilo vyhláškou č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

28. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

29. Žalobkyně se předně domáhá náhrady škody z titulu ušlého zisku ve výši 349 152 Kč.

30. S odkazem na § 26 OdpŠk a § 3079 o. z. odst. 1 vyšel soud z § 420 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., neboť se jedná o požadavek na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti o. z., tedy tento se posuzuje podle dosavadních právních předpisů, tj. zák. č. 40/1964 Sb.

31. Dle 442 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Protože zákon č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce vycházet právě z této právní úpravy. Škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Ušlý zisk pak představuje ušlý majetkový prospěch, spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. stanovisko býv. Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971).

32. Ušlý zisk tak představuje zmařenou výdělečnou příležitost, která by při pravidelném běhu událostí nastala. Tedy je nutno vycházet z toho, že očekávaný zisk, k jehož dosažení byly vytvořeny reálné podmínky, by se skutečně dostavil, jestliže by tomu nezabránila škodná událost, tj. zde nezákonné rozhodnutí. Samo např. pouhé nepříznivé ovlivnění vztahů s klienty žalobkyně apod. by ušlý zisk nepředstavovalo.

33. V příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem pak musí být majetková újma způsobená zásahem do průběhu děje, který by vedl k určitému zisku. Nepostačuje jen obecná úvaha o možném, teoretickém vlivu na výdělečnou činnost, nebo jen tvrzené neuskutečnění podnikatelského záměru apod. Je třeba zároveň zkoumat, zda byly splněny i další předpoklady na straně poškozeného, aby zisku reálně dosáhl.

34. Vyčíslení výše ušlého zisku je vždy vysoce individuální a odvíjí se mj. právě od charakteru ztracené výdělečné příležitosti. Zpravidla a v nejjednodušším případě se bude jednat o rozdíl mezi příjmy, které by poškozenému z jeho činnosti plynuly, a náklady, které musel vynaložit, aby zisku dosáhl. Ušlý zisk tak je v tomto případě domnělou, resp. předpokládanou hodnotou, jejíž výše je dána rozdílem mezi celkovým předpokládaným příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly skutečně vynaloženy.

35. Jelikož se primárně jedná o nárok spadající pod zák. č. 82/1998 Sb., zůstávají tak zachovány základní předpoklady odpovědnosti státu za tuto škodu, jimiž je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů vylučuje odpovědnost státu. Ust. § 2 OdpŠk zakotvuje objektivní odpovědnost na straně státu, tedy odpadá subjektivní podmínka odpovědnosti ve formě zavinění, jinak obecně zakotvená v § 420 zák. č. 40/1964 Sb.

36. Pokud jde o podmínku existence odpovědnostního titulu, pak usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsouzením (viz výše), čímž je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí. Nezákonným rozhodnutím je v tomto případě usnesení Policie ČR ze dne 20. 12. 2007 ČTS: ORFM -306/ -217 2007 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání trestného činu dle § 118 odst. 1 trestního zákona, neboť toto bylo odklizeno usnesením Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 12.6.2009 č.j. 80T 13/2009-762, kterým bylo trestní stíhání žalobkyně, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009 č.j. 7To 212/2009-786, s právní mocí ke dni 29. 9. 2009 zastaveno.

37. Odpovědnostní titul tak je v tomto případě dán.

38. Soud se proto zabýval dále otázkou vzniku škody a příčinné souvislosti.

39. Žalobkyně v podané žalobě vyčíslila nárok na ušlý zisk ve výši 349 152 Kč, když tento vyčíslila jakožto rozdíl jejích příjmů dle daňového přiznání v roce 2006 ve vztahu k letům 2008 a 2009. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9.10.2013 pak byl tento nárok žalobkyně zamítnut s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala vznik tvrzeného ušlého zisku v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Odvolací soud poté uzavřel, že soud I. instance nesplnil poučovací povinnost o tom, že žalobkyně neunáší důkazní břemeno a i bez poučení nárok žalobkyně zamítl. Na jednání odvolacího soudu konaném 18.3.2014 pak byla odvolacím soudem žalobkyně poučena v tom směru, že neprokazuje tvrzený ušlý zisk v příčinné souvislosti s trestním stíháním, a vyzvána k tomu, aby nabídla další důkazy ke svému tvrzení, že v příčinné souvislosti s trestním stíháním ušel zisk, jak jej žalobkyně tvrdí. Žalobkyně poté v tomto směru doplnila, a to na tomto jednání odvolacího soudu, a dále na jednání odvolacího soudu dne 25.3.2014, a zejména poté v podání z 1.4.2014, že zisk jí ušel v důsledku toho, že došlo ke ztrátě důvěry klientů, pročež musela ukončit svou dosavadní úspěšnou poradenskou činnost, a dále že žalobkyně neúspěšně absolvovala konkrétní výběrová řízení, kde nebyla přijata právě v důsledku toho, že je proti ní vedeno trestní stíhání. Na jednání konaném dne 25.3.2014 u odvolacího soudu pak žalobkyně označila, že nebyla přijata do zaměstnání u právnická osoba, dále příjmení anonymizováno příjmení jméno, dále u pana příjmení, u firmy anonymizováno, u geodeta anonymizováno jméno, a podáním z 1.4.2014 pak doplnila další zaměstnavatele, konkrétně pana příjmení, Mateřskou školu obec část obce, anonymizováno základní školu ve obec, Základní školu a mateřskou školu obec, dále anonymizována čtyři slova, příjmení anonymizováno 5 slov, dále subjekt anonymizována dvě slova, centrum pro lidi s mentálním postižením obec, p.o., a dále Základní školu obec anonymizována dvě slova. K tomuto pak žalobkyně jakožto důkazy označila výslechy svědků ve vztahu k jednotlivým zaměstnavatelům, případně založila potvrzení od těchto zaměstnavatelů. Dále odkázala na prohlášení paní jméno příjmení a článek na serveru webová adresa z datum.

40. Soud provedl veškeré žalobkyní označené důkazy s tím, že uzavírá, že nadále nemá žalobkyní tvrzený ušlý zisk za prokázaný. V podrobnostech odkazuje soud na zjištění učiněná z jednotlivých důkazů a na závěr o skutkovém stavu uvedený vše. Ve stručnosti pak soudu shrnuje, že pokud jde o tvrzení o nuceném přerušení, respektive ukončení podnikatelské činnosti v důsledku trestního stíhání, pak z provedeného dokazování toto prokázáno nebylo. Ze samotného účastnického výslechu žalobkyně tomuto soud neuvěřil, neboť se jednalo pouze o tvrzení žalobkyně, nepodpořené dalšími důkazy. Naopak z prohlášení svědkyně paní jméno příjmení, která u žalobkyně pracovala, se podává, že žalobkyně musela ukončit svou poradenskou činnost nikoliv pro trestní stíhání, ale pro dlouhodobé spory s klienty, zejména s paní příjmení, přičemž tento konkrétní konflikt se výrazně vyhrotil a vedl právě i k trestnímu stíhání. Ani skutečnost, že byl ukončen nájemní vztah k poradně žalobkyně, po realizaci domovních prohlídek, nedokládá, že žalobkyně musela veškerou poradenskou činnost ukončit, a toto nelze dovodit ani z článku na serveru příjmení z anonymizováno roku rok, neboť tento článek zejména není přičitatelný státu, navíc se tohoto nepodává, že by žalobkyně podnikatelskou činnost ukončila pro trestní stíhání; z tohoto článku pak soud nemohl ani zjistit to, že by příčinou medializace byla vyjádření orgánů činných v trestním řízení, a nelze státu přičítat k tíži, že toto anonymizováno 7 slov. Přerušení podnikatelské činnosti v důsledku trestního stíhání pak nelze dovodit ani z výslechu svědka příjmení, neboť jak soud uvádí výše, tento měl informace většinou převzaté právě od žalobkyně, tedy nemohl tuto skutečnost sám dosvědčit, případně se jednalo o jeho vlastní dedukce, nikoli o situace, které by mohl svědecky potvrdit. Konečně z daňových přiznání žalobkyně za rok 2006 až 2009 a z přerušení podnikatelské činnosti od roku 2008 do roku 2009 se podává pouze to, že skutečně podnikatelská činnost přerušena byla a že došlo k poklesu daněných příjmů na straně žalobkyně, avšak není prokázána právě příčinná souvislost, tedy to, že se tomu tak skutečně stalo v důsledku trestního stíhání, nikoli v důsledku příčin jiných, jako jsou například spory s bývalými klienty či jiné skutečnosti, které nejsou přičitatelné státu. Pokud jde o druhou skupinu tvrzení, kterou žalobkyně tvrdila, že jí ušel zisk, tedy to, že nebyla úspěšná ve výběrových řízeních na pracovní pozice pro probíhající trestní stíhání, pak ani v tomto směru soud nemá toto tvrzení žalobkyně za prokázané. Z potvrzení jednotlivých subjektů, které měla žalobkyně oslovit a které konkrétně soud rozebírá výše, se totiž podává, že žalobkyně tyto subjekty oslovila se žádostí o zaměstnání, nicméně žádný z těchto subjektů nepotvrdil, že by odmítl žalobkyni zaměstnat právě proto, že je trestně stíhána; buď v těchto potvrzeních není uvedeno v tomto směru ničeho, anebo je uveden důvod jiný, například zdravotní indispozice nebo vzdělání. Svědky, které k prokázání těchto skutečností žalobkyně dále označila, soud oslovil, když tyto předvolával k jednání, přičemž tito reagovali omluvou z jednání a tvrzeními v tom směru, že žalobkyni neznají a že se žalobkyní nikdy nejednali. Na výslechu těchto svědků pak žalobkyně v posledku netrvala, tedy ani jejich prostřednictvím nebylo toto tvrzení prokázáno.

41. Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že žalobkyně neunesla povinnost důkazní k prokázání svého tvrzení, že jí vznikl ušlý zisk ve výši 349 159 Kč v důsledku toho, že ztratila důvěru svých klientů právě pro probíhající trestní stíhání, a že proto musela přerušit své podnikání, a dále proto, že pro probíhající trestní stíhání nebyla úspěšná ve výběrových řízeních na pracovní pozice. Žalobkyně přitom k prokázání svých tvrzení na doložení nároku na náhradu ušlého zisku již v podané žalobě označila důkazy a tyto soud provedl ještě před prvým rozhodnutím ve věci. Následně pak byla žalobkyně o tom, že neunáší důkazní břemeno, odvolacím soudem poučena na jednání konaném dne 18.3.2014, a jak se podává z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu z 8.4.2014, odvolací soud uzavřel, že žalobkyně doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy k ušlému zisku, a že je na soudu I. instance, aby provedl jinak rozsáhlejší dokazování, které před odvolacím soudem provést nelze. Soud I. instance toto dokazování provedl a jak uvedeno výše nadále nemá nárok na ušlý zisk za prokázaný, pokud jde o tvrzenou příčinnou souvislost mezi tvrzeným ušlým ziskem a odpovědnostním titulem. Jelikož žalobkyni se již na jednání odvolacího soudu dostalo fakticky poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., a jelikož žalobkyně nebyla v situaci, kdy by v rámci podané žaloby neoznačila žádný z důkazů k těmto svým tvrzením, pak tedy soud na jednání konaném dne 26.4.2022 již k dalšímu poučení žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. nepřistoupil a uzavřel, že žalobkyně nárok na ušlý zisk neprokázala. Soud pouze na jednání konaném dne 26.4.2022 dotázal stranu žalující, zda eviduje nějaký z důkazů, který by měl k tomuto nároku být ještě proveden, a strana žalující potvrdila, že tomu tak není, že bylo provedeno vše, co k důkazu žalobkyně navrhovala a na čemž nadále trvala.

42. Pro neunesení důkazního břemene k tvrzené příčinné souvislosti mezi ušlým ziskem a odpovědnostními tituly pak soud tedy celý nárok na ušlý zisk ve výši 394 150 Kč zamítl.

43. Žalobkyně se dále domáhá náhrady škody na zdraví sestávající z náhrady bolestného ve výši 42 000 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 180 000 Kč, tedy celkem nároků z titulu škody na zdraví ve výši 222 000 Kč.

44. S odkazem na § 26 OdpŠk a § 3079 o. z. odst. 1 vyšel soud z § 444 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., neboť se jedná o požadavek na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti o. z., tedy tento se posuzuje podle dosavadních právních předpisů, tj. zák. č. 40/1964 Sb. Podle této právní úpravy se při škodě na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění; s tím, že podle odst. 2 pak Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech. Ministerstvo zdravotnictví tyto podmínky upravilo vyhláškou č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

45. I zde se primárně jedná o nárok spadající pod zák. č. 82/1998 Sb., zůstávají tak zachovány základní předpoklady odpovědnosti státu za škodu, jimiž je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů vylučuje odpovědnost státu. Ust. § 2 OdpŠk zakotvuje objektivní odpovědnost na straně státu, tedy odpadá subjektivní podmínka odpovědnosti ve formě zavinění, jinak obecně zakotvená v § 420 zák. č. 40/1964 Sb.

46. Žalobkyně nárok na náhradu škody na zdraví vyčíslila jakožto nárok na bolestné ve výši 42 000 Kč a nárok za ztížení společenského uplatnění ve výši 180 000 Kč. Prvým rozsudkem soudu I. instance z 9.10.2013 byl tento nárok zamítnut s tím, že žalobkyně škodu na zdraví dovozuje z realizace domovních prohlídek z 1.8.2007, avšak tyto předcházejí usnesení o zahájení trestního stíhání z 20.12.2007, tedy není dána příčinná souvislost. Městský soud v Praze poté rozsudkem z 8.4.2014 rozhodnutí soudu I. instance zrušil s odůvodněním, že domovní prohlídky sice předcházely usnesení o zahájení trestního stíhání, ale obě prohlídky, ať už domovní či jiných prostor se podílely na shromažďování podkladů, které vedly poté k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, které již je odpovědnostním titulem. Je tedy na soudu I. instance, aby se takto uplatněným nárokem v plném rozsahu zabýval.

47. Soud tak předně shrnuje, v čem žalobce (i žalovaný v rámci obrany) spatřují možné příčiny poškození zdraví na straně žalobkyně. Žalobkyně k výzvě soudu podáním ze 4.3.2020 výslovně uvedla, že pochybení na straně státu, tj. odpovědnostní titul, je třeba spatřovat v tom, že byla vůbec realizována domovní prohlídka v bydlišti žalobkyně 1.8.2007, dále prohlídka jiný prostor - poradny žalobkyně téhož dne 1.8.2007, dále že bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání z 20.12.2007, a dále označila jakožto pochybení na straně státu výslechy žalobkyně z 30.9.2008, dále vynucování ponižujících identifikačních procedur na žalobkyni dne 28.1.2008, a dále nařízení znaleckého posudku z oboru psychiatrie, a dále opakované vynucování znaleckého vyšetření za situace, kdy policie již měla k dispozici jiné znalecké zkoumání z oblasti psychiatrie.

48. Žalovaná v tomto směru namítala, že tvrzené poškození zdraví mohlo být zapříčiněno i tím, že žalobkyně předtím vykonávala dlouhodobě psychicky náročnou poradenskou činnost, která byla plná konfliktů s klienty, anonymizováno role v řízení anonymizováno, konkrétně je zmiňován konflikt s anonymizováno příjmení, který stál na počátku předmětného trestního stíhání.

49. Ve věci byly k tomuto nároku provedeny důkazy zejména znaleckým posudkem anonymizováno ulice a jejím výslechem jakožto znalkyně dne 30.7.2018, a dále znaleckým posudkem anonymizováno příjmení. Jak uvedeno výše, zejména s ohledem na okruh skutkových tvrzení, které se týkají možných odpovědnostních titulů na straně státu, pak soud dospěl k závěru, že ani na základě znaleckého posudku anonymizováno jméno příjmení z 20.9.2008 nelze pro toto řízení relevantním způsobem uzavřít, že žalobkyně skutečně trpí posttraumatickou stresovou poruchou a že tato vznikla v příčinné souvislosti s tvrzenými odpovědnostními tituly. Soud k tomuto závěru dospěl zejména s ohledem na to, že tato znalkyně neměla k dispozici úplnou zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, zahrnující i její zdravotní stav před 1.8.2007, tedy vycházela pouze z tvrzení žalobkyně a jejího osobního vyšetření. Dále se závěry této znalkyně vztahují k 20.9.2008, kdy ještě běželo trestní stíhání, které končí až cca rok poté 29.9.2009. Znalkyně tedy neměla možnost žalobkyni vyšetřit po ukončení trestního stíhání a vyjádřit se tak k vlivu celého trestního stíhání na žalobkyni. Znalkyně pak rovněž nijak neuzavřela, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně a vzhledem k tomu, že znalecký posudek byl vypracován před více jak 13 lety, pak na jeho základě nebylo možno učinit ani závěr o tom, jaký je aktuální stav žalobkyně k okamžiku, kdy soud rozhoduje. Tato znalkyně se rovněž nevyjádřila nijak k rozdílu diagnózy oproti anonymizována dvě slova, ošetřujícímu psychiatrovi žalobkyně, který na rozdíl od znalkyně uzavřel, že žalobkyně trpí psychickou poruchou s označením MKN F číslo, tj. porucha přizpůsobení, nikoliv MKN F43.1 – posttraumatická stresová porucha. Pro tyto pochybnosti tak soud nezjistil z tohoto znaleckého posudku, že žalobkyně skutečně trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Soud dále z tohoto znaleckého posudku nemá ani za prokázanou tvrzenou příčinnou souvislost mezi tvrzenou posttraumatickou stresovou poruchou a tvrzenými odpovědnostními tituly. Znalkyně příjmení příjmení se vyjadřovala pouze v tom směru, že za příčinu jí shledané posttraumatické stresové poruchy lze považovat události, které nastaly v srpnu 2007, tj. domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor. Znalkyně se však nijak nevyjádřila - a částečně ani nemohla pro časovou následnost vyjádřit - k jiným možným příčinám vzniku posttraumatické stresové poruchy, které nelze zahrnout pod odpovědnostní titul ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání, do kterého je nutno dle závěru odvolacího soudu zahrnout i obě prohlídky domovních a jiných prostor. Konkrétně tak ze závěrů této znalkyně nebylo možno učinit závěr o tom, zda příčinou posttraumatické stresové poruchy nemohou být i další úkony trestního řízení, zejména výslech žalobkyně 28.1.2008 a 30.9.2008 a/nebo vynucování ponižujících identifikačních procedur 28.1.2008 a/nebo nařízení znaleckého posudku z oboru psychiatrie, a donucování žalobkyně k podrobení se tomuto zkoumání dne 25.6.2008 a/nebo opakované vynucování znaleckého vyšetření za situace, kdy žalobkyně již byla jiným psychiatrem vyšetřena. Dále nebylo možno učinit závěr, zda příčinou nemohly být i skutečnosti jiné, jakožto psychicky náročná a vyčerpávající poradenská činnost před 1.8.2007, či konflikty žalobkyně s anonymizováno příjmení či jinými klienty žalobkyně a/nebo skutečnosti, které žalobkyně sama zmiňovala, jako například to, že se obává, že jí byly vyzrazeny důvěrné informace o anonymizováno nemocnici, což ji ohrožuje. Rovněž se znalkyně nemohla vyjádřit k tomu, zda na psychickém stavu žalobkyně se nepodepsala skutečnost, že se žalobkyně i přes opakované kolapsy nenechala hospitalizovat a na revers opouštěla nemocnici, nebo to, že nebrala předepsané léky. Soud z tohoto důvodu nemohl tedy ani na základě tohoto znaleckého posudku uzavřít, že by tvrzené poškození zdraví bylo v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem, neboť teoretických příčin mohlo být vícero, a pro účely zdejšího řízení bylo třeba najisto postavit, jaká příčina je hlavní či dominantní, tak, aby bylo možno vyloučit to, že se na tvrzeném poškození zdraví podílely příčiny, za které stát neodpovídá (např. předchozí náročná činnost poradkyně, konflikty s jinými osobami, odmítnutí hospitalizace, nerespektování medikace) nebo například jiné úkony trestního řízení, které samy o sobě nelze jakožto nesprávné presumovat ze skutečnosti, že trestní stíhání bylo zastaveno (např. průběh výslechu 28.1.2008 či 30.9.2008, nebo požadavek na další znalecké zkoumání dne 25.6.2008 apod.). Ze znaleckého posudku anonymizováno jméno příjmení pak soud rovněž nezjistil relevantní informace o tom, jaký nárok za bolestné a ztížení společenského uplatnění by měl žalobkyni svědčit, když ve stručnosti shrnuto tento znalecký posudek vychází z posudku anonymizováno ulice, z něhož však soud relevantní závěry neučinil, a když ve zbytku tento znalecký posudek není odůvodněn tak, aby z něho mohl soud bez dalšího vyjít, přičemž doplnění znaleckým výslechem není možné za situace, kdy tento znalec již znaleckou činnost nevykonává.

50. V průběhu řízení žalobkyně nebyla soudem relevantně poučována ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že neprokazuje existenci poškození na zdraví a příčinnou souvislost s tvrzeným odpovědnostním titulem (poučení na jednání konaném 30.7.2018 se vztahovalo pouze k vyčíslení výše těchto nároků). Na jednání konaném dne 26.4.2022 proto soud žalobkyni procesně řádně poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že neplní povinnost důkazní, pokud jde o prokázání existence poškození na zdraví a příčinné souvislosti i vyčíslené výše škody. Žalobkyně na toto reagovala tím, že odkázala na již vypracované znalecké posudky anonymizováno jméno příjmení a anonymizováno jméno příjmení s tím, že setrvala na tom, že tyto, jak existenci poškození na zdraví, tak příčinnou souvislost, tak výši uplatněných nároků plně odůvodňují.

51. Soud za této situace tak uzavírá, že zamítl nárok na náhradu této škody na zdraví ve formě bolestného ve výši 42 000 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 180 000 Kč, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno v tom směru, že skutečně trpí poškozením zdraví ve formě posttraumatické stresové poruchy, a že takto tvrzené poškození zdraví vzniklo v příčinné souvislosti s odpovědnostními tituly, jak tyto žalobkyně označila v tomto řízení. I v tomto případě soud nepřistoupil k opakovanému poučení žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně původně nabídla k těmto svým skutkovým tvrzením důkazy, které soud provedl, a až po jejich provedení byla poučena o tom, že neunáší důkazní břemeno, na což pak již novými důkazními návrhy nereagovala.

52. Pro úplnost k tomuto soud uvádí, že v rámci přípravy jednání soud komunikoval s právním zástupcem žalobkyně právě ve snaze předběžně seznámit žalobkyni se závěry soudu ohledně toho, že neprokazuje poškození na zdraví a příčinnou souvislost ani výši tvrzené škody, a za tímto účelem soud ustanovil i celkem dva znalce - anonymizováno celé jméno znalce a anonymizováno celé jméno znalkyně. Komunikace obou těchto znalců a žalobkyně vedla v posledku k tomu, že ani jeden z těchto znalců nemohl provést osobní, kontaktní vyšetření žalobkyně, a z posledního vyjádření žalobkyně ze dne 20.12.2021 se podává, že žalobkyně se již žádnému znaleckému zkoumání podrobit nehodlá. Žádný z těchto soudem ustanovených znalců tak nemohl vypracovat znalecký posudek, který by se k otázce poškození psychického zdraví žalobkyně vyjádřil ve smyslu všech soudem shledaných nedostatků posudku původního (anonymizováno ulice).

53. Pro úplnost k tomuto nároku soud doplňuje, že pokud jde o existenci poslední z podmínek odpovědnosti na straně státu, tj. existenci odpovědnostního titulu, pak soud v obecné rovině uzavírá, že je dán odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí, jak toto soud popisuje výše, do nějž je dle závěru odvolacího soudu nutno zahrnout i prohlídku jiných prostor a prohlídku porady žalobkyně z 1.8.2007. Nad rámec těchto pochybení však žalobkyně označila ještě další úkony, konkrétně výslechy realizované 28.1.2008 a 30.9.2008, a dále nařízení znaleckého posudku z oboru psychiatrie a jeho vynucování a související eskortou z 25.6.2008, a dále vynucování ponižujících identifikačních procedur na žalobkyni ze strany policie. Tato další tvrzená pochybení pak soud však již nehodnotil co do závěru, zda se jedná o nesprávný úřední postup či nikoliv, pouze v obecné rovině soud uvádí, že existenci odpovědnostního titulu v těchto skutečnostech nelze shledat čistě pro samotnou skutečnost, že trestní stíhání žalobkyně neskončilo odsouzením, respektive skončilo zastavením trestního stíhání. U každého z těchto dalších dílčích pochybení by tak bylo třeba konkrétně zkoumat, jak tvrzené události skutečně proběhly a zda za daného kontextu mohlo jít o nesprávný úřední postup či nikoliv. Vzhledem k tomu, že však soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k samotnému vzniku škody, pokud jde o existenci škody na zdraví a její příčinné souvislosti s alespoň tvrzenými odpovědnostními tituly či možnými jinými příčinami, se pak soud do bližšího hodnocení těchto dalších možných odpovědnostních titulů nepouštěl.

54. Ze stejného důvodu se pak soud nezabýval ani žalovanou vznesenou námitkou promlčení k tomuto nároku na náhradu škody.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 508 286 Kč (škodní nároky: 43 259 Kč, 14 375 Kč, 1 500 Kč, 349 152 Kč; a dále 50 000 Kč za nárok na náhradu za škodu na zdraví (dle § 9 odst. 4 písm. a) AT; NS sp. zn. 25 Cdo 3771/2020) a 50 000 Kč za nemajetkovou újmu vyvolanou trestním stíháním (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do částky 53 794 Kč (dobrovolně zaplacené obhajné 21 167,50 Kč, přiznané obhajné 951,50 Kč a 15 800 Kč, dobrovolně uhrazené náklady na posudky a vyjádření 14 375 Kč a 1 500 Kč); zbytek nároků byl zamítnut. Žalobkyně tak byla úspěšná co do 10,58 %, žalovaný co do 89,42 %, převážně tak byl v řízení úspěšný žalovaný v rozsahu 78,84 %.

56. V souzeném případě tak soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 17 režijních paušálů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření ze dne 3. 4. 2012, 25. 9. 2013, 17. 12. 2018, 6. 1. 2020, 13. 4. 2020, a dále za přípravu na soudní jednání a účast na soudních jednání konaných dne 25. 3. 2013, 30. 9. 2013, 18. 3. 2014, 25. 3. 2014, 8. 4. 2014, 30. 7. 2018. Celková výše nákladů řízení tak činí 5 100 Kč, tj. 78,84 % činí 4 020,84 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

57. Podle § 148 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně byla od placení soudních poplatků osvobozena, proto soud rozhodl tak, že se České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se ve vztahu k žalobkyni právo na náhradu nákladů státu nepřiznává. U žalovaného tyto předpoklady splněny nejsou, žalovaný byl přitom v řízení neúspěšný v rozsahu 10,58 %, proto jej soud zavázal k placení nákladů státu v tomto rozsahu; výše nákladů státu je tvořena částkou 10 008,18 Kč, vyplacenou znalkyni příjmení jméno příjmení na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 8. 2018, č.j. 13C 54/2012-224; z této částky pak činí 10,58 % uložená platební povinnost 1 058,87 Kč Lhůtu k plnění určil soud dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., neboť toto odpovídá možnostem žalovaného pro čerpání prostředků ze státního rozpočtu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).