14 C 107/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 174 718 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši částka, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve adresa pod sp. zn. Anonymizováno (dále jen jako „posuzované řízení“). Žalobce v žalobě uvedl, že předmětem sporu bylo vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Žalobce popsal průběh posuzovaného řízení, které bylo pravomocně skončeno dne datum, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby, neboť účastnící posuzovaného řízení uzavřeli mimosoudní dohodu. Žalobce uzavřel, že předmětem řízení nebyla banální věc, avšak její složitost neodpovídá délce posuzovaného řízení, která činí 10 let a 10 měsíců. S ohledem na nepřiměřenou délku posuzovaného řízení žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši částka za rok trvání řízení, za první dva roky v poloviční výši, celkem tedy za 10 let a 10 měsíců řízení částka. Žalobce se svým nárokem předběžně obrátil na žalovanou dne datum. Žalovaná po předběžném projednání nároku přiznala žalobci částku částka, pročež se podanou žalobou domáhá zbývající části nároku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby, tj. od datum.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve adresa pod sp. zn. Anonymizováno, uplatnil dne datum. Žalovaná na základě projednání jeho žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši částka. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a dospěla k závěru, že předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci 10 let a 9 měsíců. Žalovaná neshledala v činnosti soudu výrazné prodlevy, avšak průběh hodnotila jako nekoncentrovaný. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění žalovaná vycházel z částky částka za rok trvání řízení, za první dva roky z částky poloviční a dospěla tak k základní částce částka. Následně přistoupila ke snížení základní částky o 25 % s ohledem na složitost řízení, jehož předmětem bylo vypořádaní společného jmění manželů. Dále žalovaná přistoupila ke snížení o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení, neboť řízení bylo opakovaně prodlužováno odročováním jednání pro mimosoudní jednání účastníků. Žalovaná považuje poskytnuté zadostiučinění za přiměřené a dostačující, pročež navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Žalobce se vyjádřil ke stanovisku žalované v tom směru, že je mezi účastníky nesporné, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalobce nesouhlasí s částkou částka za rok trvání řízení, ze které žalovaná vycházela při výpočtu zadostiučinění. Žalobce je přesvědčen, že je namístě přistoupit k částce částka za rok trvání řízení. Žalobce rovněž nesouhlasil s ponížením základní částky zadostiučinění o 25 % z důvodu složitosti věci a o 5 % z důvodu zavinění žalobce. Má za to, že žalovaná důvody pro ponížení základní částky dostatečně neodůvodnila. právnická osoba dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání.

5. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu ve adresa vedeného pod sp. zn. Anonymizováno. Z tohoto spisu se podává, že dne datum byla u Okresního soudu ve adresa podána žaloba na vypořádání společného jmění manželů, žalovaným byl zdejší žalobce (v tomto odstavci označován jako „žalovaný“). Součástí společného jmění manželů byly rovněž nemovité věci a závazky z úvěrových smluv. Dne datum byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku, který byl uhrazen dne datum. Dne datum soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě, výzva byla žalovanému doručena dne datum. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne datum, následující den bylo vyjádření zasláno soudem žalobkyni. Dne datum se žalobkyně dotazovala, kdy bude ve věci nařízeno jednání, dne datum jí soudkyně sdělila, že z důvodu velkého množství věci nelze termín jednání předjímat. Dne datum bylo ve věci nařízeno jednání na den datum, zároveň soud žádal o součinnost bankovní instituce. Při jednání dne datum byly proveden listinné důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vyhotovení znaleckého posudku. Dne datum byl ve věci ustanoven znalec, kterému bylo uloženo vyhotovit posudek ve lhůtě 40 dnů. Soud urgoval u znalce zaslání posudku dne datum a dne datum, znalec zaslal znalecký posudek soudu dne datum, posudek byl účastníkům doručován dne datum. Dne datum bylo znalci přiznáno znalečné. Dne datum bylo ve věci nařízeno jednání na den datum, jednání bylo k žádosti zástupce žalobkyně odročeno na den datum a následně na den datum a poté na den datum k žádosti zástupců účastníků. Dne datum požádala žalobkyně o přerušení řízení z důvodu, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na řízení. Za účelem rozhodnutí o návrhu soud připojil přílohový spis KS v Brně. Při jednání dne datum byl proveden k důkazu znalecký posudek a jednání bylo odročeno na den datum. Dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku za rozšíření rozsahu vypořádání SJM, dne datum žalobce požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků a k výzvě soudu dne datum doložil potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, soud k žádosti o osvobození žádal o součinnost další instituce, žádost byla zamítnuta dne datum. Při jednání datum soud zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku na stanovení obvyklé ceny nemovitostí a obchodních podílů účastníků ve dvou společnostech. Dne datum žalobkyně vznesla námitku podjatosti proti věc vyřizující soudkyni, dne datum se k námitce vyjádřil žalovaný, věc byla dne datum předložena KS v Brně k rozhodnutí o námitce podjatosti, který usnesením ze dne datum rozhodl tak, že soudkyně není vyloučena z projednání věci. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne datum. Dne datum byli ve věci ustanoveni znalci k vyhotovení znaleckých posudků ve lhůtě 90 dnů. Dne datum znalec požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení posudku. Posudky byly soudu doručeny dne datum a dne datum. Usnesením ze dne datum bylo znalci uloženo vyhotovit dodatek ke znaleckému posudku do 30 dnů od právní moci usnesení, dodatek byl zaslán soudu dne datum. Dále bylo rozhodováno o znalečném za vyhotovené posudky. Usnesení o přiznání znalečného napadla žalobkyně dne datum odvoláním, dne datum se k odvolání vyjádřil znalec, spis byl dne datum zaslán odvolacímu soudu, který dne datum změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a spis byl vrácen soudu prvního stupně dne datum. Následně soud zajišťoval zapůjčení přílohových spisů. Dne datum bylo ve věci nařízeno jednání na den datum, k žádosti zástupce žalovaného bylo jednání odročeno na den datum, kdy jednání proběhlo, k důkazu byly provedeny znalecké posudky a k návrhu účastníků bylo jednání odročeno za účelem doplnění znaleckého posudku dle návrhu žalobkyně. Usnesením ze dne datum bylo uloženo znalci, aby ve lhůtě 45 dnů doplnil znalecký posudek o likvidační hodnotu posuzované společnosti., dodatek posudku byl soudu zaslán dne datum a účastníci byli vyzváni k vyjádření k posudku. Dne datum žalovaný požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne datum bylo ve věci nařízeno jednání na den datum, při jednání byl vyslechnut znalec a jednání bylo odročeno za účelem mimosoudních jednání účastníků. V mezidobí soud rozhodoval o znalečném a připojoval listinné důkazy. Dne datum žalovaný sdělil, že dohoda není možná. Dne datum bylo ve věci nařízeno jednání na den datum, jednání bylo po provedení dokazování odročeno na neurčito za účelem vyhotovení nových znaleckých posudků s ohledem na změnu oceňovacího předpisu. V mezidobí soud žádal o součinnost, do spisu byly zakládány listinné důkazy. Dne datum ve věci bylo nařízeno jednání na den datum, k žádosti zástupce žalobce bylo jednání odročeno na den datum, při jednání byla vyslechnuta žalobkyně a účastníci požádali o odročení jednání za účelem mimosoudního jednání. Dne datum žalovaný sdělil, že účastníci se nedohodli, dne datum bylo nařízeno jednání na den datum, k žádosti zástupce žalobkyně bylo jednání odročeno na den datum, při jednání byl vyslechnut žalovaný a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem dalšího dokazování. V mezidobí účastníci zakládali listinné důkazy, soud činil žádosti o součinnost. Dne datum bylo nařízeno jednání na den datum, při jednání byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vyhotovení dodatku ke znaleckému posudku. Usnesením ze dne datum soud uložil znalci vyhotovit dodatek, lhůta k vyhotovení byla k žádosti znalce prodloužena a znalec předložil dodatek soudu dne datum. Dne datum bylo ve věci nařízeno jednání na den datum. V mezidobí byly do spisu založeny listinné důkazy. Jednání dne datum bylo odročeno na neurčito za účelem mimosoudních jednání účastníků. Účastníci se v mezidobí dohodli na společném prodeji nemovitostí patřících do SJM. Dne datum podal žalovaný návrh na vydání předběžného opatření, kterým byl usnesením ze dne datum zamítnut. Žalovaný podal proti rozhodnutí odvolání dne datum a věc byla dne datum předložena odvolacímu soudu, který napadené rozhodnutí dne datum potvrdil a dne datum vrátil spis zpět soudu prvního stupně. Soud následně rozhodoval o vrácení složené jistoty žalovanému. Dne datum bylo ve věci nařízeno jednání na den datum, při jednání byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem mimosoudní dohody na den datum. Při jednání účastníci sdělili, že k dohodě nedošlo a byl vyhlášen rozsudek. Oba účastníci napadli rozsudek odvoláním dne právnická osoba. 12. 2021 a věc byla dne datum předložena odvolacímu soudu. Dne datum činil odvolací soud dotaz na stav souvisejícího řízení. Dne datum bylo nařízení jednání před odvolacím soudem na den datum, které bylo odročeno na neurčito za účelem mimosoudního jednání účastníků. V mezidobí se soud dotazoval na sta mimosoudních jednání účastníků. Podáním ze dne datum žalobkyně vzala svou žalobu zpět, žalovaný se zpětvzetím souhlasil a usnesením ze dne datum byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a řízení bylo zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne datum.

6. Ze stanoviska žalované ze dne datum se podává, že žalovaná vyhověla žádosti žalobce na přiměřené zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu ve adresa pod sp. zn. Anonymizováno, a přiznala žalobci odškodnění ve výši částka.

7. Soud učinil závěr o skutkovém stavu shodný s průběhem posuzovaného řízení. Předmět posuzovaného řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, součástí kterého byly nemovité věci a podíly účastníků ve společnostech. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení v pozici žalovaného, žaloba mu byla doručena dne datum. V řízení bylo vyhotovováno mnoho znaleckých posudků včetně několika dodatků, znalec byl rovněž vyslechnut při jednání soudu. Ve věci proběhlo více než deset jednání, na kterých byly prováděny listinné důkazy a rovněž byli vyslechnuti účastníci řízení. Ve věci rozhodoval soud prvního stupně a odvolací soud. Řízení bylo pravomocně skončeno dne datum a ve vztahu k žalobci trvalo 10 let a 9 měsíců.

8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Podle § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne datum). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne datum, Krča proti České republice ze dne datum). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne datum). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne datum).

13. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne datum, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

14. Soud při svém rozhodování vyšel z toho, že předmětné posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od datum, tedy od doručení žaloby žalovanému, do dne datum, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení.

15. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, soud k tomuto uvádí, že soud prvního stupně zejména v počáteční fázi řízení postupoval nekoncentrovaně a s neodůvodněnými obdobími nečinnosti například v období od datum do datum, či od datum do datum. V řízení dále došlo k průtahu u dovolacího soudu v období od předložení věci s odvoláním proti rozsudku do nařízení jednání ve věci. Naopak v případě žádosti o odročení jednání soud nařizoval nové jednání v krátkých lhůtách a žádal o součinnost tak, aby bylo možné ve věci rozhodnout.

16. Co se týká jednání žalobce, lze shrnout, že délka řízení byla částečně zapříčiněna procesní aktivitou účastníků. V průběhu řízení byla vznesena námitka podjatosti soudkyně, žalobce žádal o přiznání osvobození od soudních poplatků, dále soud rozhodoval o návrhu na přerušení řízení a opakovaně odročoval jednání k žádosti účastníků. Jednání bylo rovněž opakovaně odročováno na neurčito k žádosti účastníků za účelem mimosoudních jednání, která však nevedla k dohodě a účastníci uzavřeli mimosoudní dohodu až v řízení před odvolacím soudem. Soud proto uzavírá, že jednání účastníků mělo vliv na celkovou délku řízení.

17. Co se týká složitosti věci, soud uvádí, že shledal v posuzované věci určitou skutkovou složitost. V řízení bylo prováděno široké dokazování nejen listinnými důkazy, ale také byly vypracovány tři znalecké posudky a několik dodatků, byl proveden výslech znalce, jakož i účastníků řízení. Soud opakovaně ustanovoval znalce k vyhotovení znaleckých posudků a následně rovněž k vyhotovení dodatků k posudkům. V tomto směru lze odkázat na názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 2139/2010, dle kterého různorodost užitých důkazních prostředků, jako je množství různých svědků, listiny, či výslech znalce, svědčí o skutkové složitosti věci, která má vliv na délku řízení. Dokazování bylo soudem prvního stupně provedeno pečlivě a koncentrovaně. Složitost řízení je ovlivněna i počtem instancí, které byly do řízení zapojeny, a které se zabývaly právním posouzením věci, přičemž v posuzovaném případě byla věc řešena na dvou stupních soudní soustavy. Odvolací soud rovněž rozhodoval o dovolání proti rozhodnutí o přiznání znalečného a námitce podjatosti vznesené proti věc vyřizující soudkyni.

18. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, pak tento je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Soud význam řízení vidí jako nižší. Předmětem posuzovaného řízení byl majetkový nárok, který ani obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne datum, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne datum, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne datum, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne datum, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci jméno FO proti Portugalsku ze dne datum, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Význam posuzovaného řízení pro žalobce tak soud hodnotí jako standardní.

19. Celkově shrnuto soud shodně s účastníky řízení uzavřel, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka uvedeného řízení s odkazem na výše popsané okolnosti, byla nepřiměřená a v důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě žalobci vznikla nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá). Soud proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy ve finanční podobě. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částku za rok trvání řízení stanovil soud na částka, za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu (neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat). Soud zvolil základní částku za rok řízení při spodní hranici, neboť délka řízení vůči žalobci sice již překročila 10 let, avšak nebyla extrémně dlouhá a v řízení nedošlo ani k jiným excesům, které by zvýšení základní částky odůvodňovaly, přičemž za extrémně dlouhé řízení lze obecně považovat řízení dosahující délky 20 let. Celkem tedy základní částka za 10 let a 9 měsíců řízení činí částka. Soud pak uvedenou částku ponížil o 10 % z důvodu složitosti věci (viz odst. 17) a dále přistoupil ke snížení základní částky o 5 % z důvodu jednání žalobce (viz odst. 16). Soud tak základní částku snížil o 15 % a uzavřel, že žalobci na přiměřeném zadostiučinění náleží částka ve výši částka. S ohledem na již poskytnuté zadostiučinění ze strany žalované ve výši částka pak soud přiznal žalobci částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum, tedy ode dne podání žaloby, do zaplacení (výrok I). Výše úroků z prodlení byla stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud rozhodl o lhůtě k plnění v délce 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Ve zbývající části, tedy co do částky částka s příslušenstvím, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Soud tak žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka a náklady za právní zastoupení ve výši částka. Odměna advokát byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á částka, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a vyjádření ze dne datum. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů částka dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud rozhodl o lhůtě k plnění v délce 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.