14 C 108/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 270 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 69 120 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ode dne 14. 5. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 200 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ode dne 14. 5. 2019, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 43 180 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky a jejího příslušenství jako nemajetkové újmy, která mu vznikla v řízení u Krajského soudu v Brně č.j. 20 Cm 15/2007. Uvedl k tomu, že žalobou ze dne 3. 11. 2005 se domáhal po žalovaném [jméno] [jméno] zaplacení směnečné sumy 299 958 Kč s postižnými právy. Sedm měsíců od podání návrhu byl vyzván k úhradě soudního poplatku, dne 17. 1. 2007 Krajský soud v Brně vydal směnečný platební rozkaz č.j. 20 Sm 334/2005. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný v zákonné lhůtě námitky, rozsudkem ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007 ponechal Krajský soud směnečný platební rozkaz v platnosti. Žalovaný využil opravného prostředku, jeho odvolání bylo odmítnuto pro opožděnost, proti usnesení ohledně odmítnutí odvolání podal žalovaný opět odvolání, které následně vzal zpět. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 9. 2010 č.j. 4 Cm o 199/2010 odvolací řízení zastavil. Krajský soud v Brně dne 27. 1. 2010 vyznačil na rozsudku ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007 a na směnečném platebním rozkazu ze dne 17. 1. 2007 č.j. 20 Sm 334/2005 doložku právní moci ke dni 10. 3. 2010. Na základě této skutečnosti žalobce podal návrh na nařízení exekuce proti žalovanému [jméno] [jméno] pro zaplacení částky 299 958 Kč s příslušenstvím. [exekutorský úřad]. [jméno] [příjmení] sdělil, že povinný zemřel. S ohledem na tuto skutečnost podal návrh u Okresního soudu v Hodoníně na neúčinnost právního úkonu ohledně darovací smlouvy ze dne 15. 6. 2008 č.j. V 1724/2009, kterou daroval [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] bytovou jednotku [číslo]. Řízení bylo vedeno před Okresním soudem v Hodoníně pod č.j. 5 C 88/2011. V průběhu výše uvedeného řízení bylo zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007 a směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2007 č.j. 20 Sm 334/2005 nenabyly právní moci, přičemž bylo zjištěno, že nedisponují vůči dlužníku [jméno] [jméno] vykonatelnou pohledávkou nezbytnou pro řízení ve věci neúčinnosti právního úkonu. Z těchto důvodů byl jeho návrh ohledně neúčinnosti právního úkonu zamítnut, rozsudek soudu I. stupně potvrdil Krajský soud v Brně rozsudkem č.j. 38 Co 74/2016 ze dne 16. 3. 2017. Pravomocným rozhodnutím ve věci č.j. 5 C 88/2011 před Okresním soudem v Hodoníně bylo z určitostí zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 20 C m 15/2017 a směnečný platební rozkaz č.j. 20 Sm 334/2005 nenabyly právní moci. Obrátil se na Krajský soud v Brně, který svým usnesením ze dne 27. 9. 2018 č.j. 20 Cm 15/2007 řízení zastavil. Pokud vychází ze skutečnosti, že 3. 11. 2005 podal návrh u Krajského osudu v Brně, řízení bylo zastaveno pravomocně 17. 10. 2018, je zřejmé, že celková doba soudního řízení trvala 13 let. Obrátil na žalovanou s žádostí o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. a násl. v celkové výši 270 000 Kč. Nárok odůvodnil celkovou délkou řízení, za první 2 roky požaduje částku 7 500 Kč, za další dobu řízení v délce 11 let požaduje 165 000 Kč. Základní částku za celkovou dobu řízení navýšil o 50 % z důvodu, že se jedná o případ v rámci České republiky jako výjimečný, takže celková částka, kterou požaduje na nemajetkové újmě je 270 000 Kč. Žalovaná stanoviskem ze dne 25. 4. 2019, které mu bylo doručeno dne 29. 4. 2019 dospěla k závěru, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy, ale s ohledem na ustanovení § 31 a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. nejsou podmínky pro přiznání peněžitého zadostiučinění. Je tedy zcela zřejmé, že celková doba řízení trvala 13 let, jako žalobce se žádným způsobem na délce řízení nepodílel, naopak z důvodu nesprávného postupu soudu došlo k vyznačení doložky právní moci na předmětném rozsudku a vzhledem k tomu, že tato skutečnost vyšla najevo až v průběhu řízení před Okresním soudem v Hodoníně č.j. 5 C 88/2011, došlo k promlčení žalobcova nároku, proto považuje svůj nárok na přiznání peněžitého zadostiučinění za zcela oprávněný. Žalovaná tak odpovídá za to, že soud I. stupně, tj. Krajský soud v Brně nesprávně vyznačil doložku právní moci a na základě této skutečnosti došlo k promlčení nároku žalobce v rámci řízení ohledně neúčinnosti právního úkonu. V případě, že by soud nepochybil při vyznačení doložky právní moci, neskončilo by řízení až v roce 2018, tj. 13 let od jeho zahájení.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že žalobce dne 12. 11. 2018 (žádostí ze dne 8. 11. 2018) uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžitá náhrada přiznána nebyla. V předmětném řízení lze konstatovat průtahy v celkové délce 2 let. Žalobcem nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§ 174a zák. č. 6/2002 Sb.). Řízení ve věci trvalo od listopadu 2005 do října 2018. Celková doba řízení činila 12 let a 11 měsíců. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. Odkázala na platnou judikaturu, článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73, též rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37, rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40, rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28, rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. července 2002, rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Krča proti České republice ze dne 18. března 2003, rozsudek ESLP ve věci Dostál proti České republice ze dne 25. května 2004, § 240). Délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité. Žalobce se na žalovaném domáhal vydání směnečného platebního rozkazu na zaplacení částky 299 958 Kč, tzn. na zaplacení směnečné sumy s postižními právy. Soud provedl listinné důkazy. Soud dále nechal vypracovat [anonymizována dvě slova] [obec] znalecký posudek, který určil, že podpis na směnce je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem žalovaného. Odškodnění má být poskytováno za pocit nejistoty spojený s výsledkem řízení v objektivním smyslu. Odškodnění neslouží k reparaci neúspěchu účastníka řízení v řízení. Na rozsudku Krajského soudu v Brně č.l. 118 a na směnečném platebním rozkazu na č.l. 50 byla vyznačena doložka právní moci ke dni 10. 3. 2010. Podáním ze dne 6. 4. 2017 žalobce soudu sdělil, že předmětné řízení doposud nebylo pravomocně skončeno z důvodu, že žalovaný [jméno] [jméno] dne 8. 4. 2010 zemřel a nezanechal žádného právní nástupce. Proto navrhl, aby bylo vydáno usnesení o zastavení řízení. V mezidobí je tak zcela zřejmé, že žalobce svůj nárok nikterak nevymáhal. V opačném případě by se totiž o úmrtí žalovaného musel dozvědět podstatně dříve. S ohledem na výše uvedené tak žalobce vůbec nebyl v nejistotě ohledně výsledku řízení. Věděl, že na jeho směnku mu nebude ničeho hrazeno. Žádost o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení tak spíše obchází její samotný účel a žalobce se snaží zhojit tzv. jinak. Ostatně požadovaná částka na nemajetkové újmě je velmi blízká žalované směnečné sumě. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je rovněž třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Výše částky by měla mimo jiné korespondovat s životní úrovní v dané zemi.

3. Soud v uvedené věci již jednou rozhodl a žalobu zamítl. K odvolání žalobce pak odvolací soud vrátil věc zdejšímu soudu k dalšímu řízení a uvedl, že celkovou délku řízení třeba poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) – e) OdpŠk. Z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení je třeba hodnotit všechna takto vyjmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce (složitost věci), nebo v jeho prospěch (postup orgánů veřejné moci). Platí přitom, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009).

4. Mezi stranami bylo nesporné, že nárok u žalované byl žalobcem uplatněn dne 12.11.2018.

5. Provedeným dokazováním soud zjistil: [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu]

8. Skutkovým zjištěním soudu je, že předmětné řízení u Krajského soudu v Brně sp. zn. 20 Cm 15/2017 bylo zahájeno 8. 11. 2005, žalobce byl v uvedeném řízení taktéž žalobcem. Soud za necelých 6 měsíců poté, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, následně řešil důvodnost jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, o čemž bylo rozhodnuto dne 1. 10. 2006 zamítnutím žádosti. Žalobce proti tomuto rozhodnutí soudu podal odvolání a spis byl předložen odvolacímu soudu dne 10. 11. 2006, který napadené rozhodnutí potvrdil dne 30. 11. 2006. Soud prvého stupně pak rozhodl v lednu 2007 směnečným platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný námitky. Proběhlo jednání dne 24. 9. 2008, následně ustanoven znalec z oboru písmoznalectví, vypracován znalecký posudek 24. 6. 2009, podány námitky žalovaného 28. 7. 2009 ke znaleckému posudku, předvolání z 1. 12. 2009 k jednání na 27. 1. 2010 s vyhlášeným rozsudkem, že směnečný platební rozkaz vydaný se ponechává v platnosti. Původně na něm byla vyznačena doložka právní moci 10. 3. 2010 (která byla zrušena dne 2. 11. 2018). Žalovaný dne 11. 3. 2010 podal odvolání proti rozsudku, poté odvolání vzal zpět dne 10. 5. 2010 a věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci 9. 7. 2010, který dne 9. 9. 2010 odvolací řízení zastavil. Z dopisu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 3. 2013 adresovaného Krajskému soudu v Brně se soud dověděl, že se vede u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 88/2011 řízení a žádá se o sdělení stanoviska k otázce správnosti vyznačení právní moci na rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007-118, když žalovaný [jméno] [jméno] dne 8. 4. 2010 zemřel. Krajský soud v Brně vyčkává skončení dědického řízení pod č.j. 31 D 720/2010 a zaslání pravomocného rozhodnutí v dědické věci ze strany notářky dne 4. 4. 2013. Následovalo sdělení Krajského soudu v Brně adresované dne 8. 4. 2013 Okresnímu soudu v Hodoníně ke spisové značce 5 C 88/2011 o obsahu, že Krajskému soudu v Brně nebylo známo, že žalovaný [příjmení] [jméno] zemřel, žalovaný byl ve věci č.j. 20 Cm 15/2007 zastoupen advokátem, veškeré písemnosti byly proto doručováno tomuto právnímu zástupci, který o úmrtí žalovaného soud neinformoval, tuto skutečnost se soud dozvěděl až z předmětného podání Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 3. 2013. Soudce Krajského soudu v Brně pak adresoval Okresnímu soudu v Hodoníně k č.j. 5 C 88/2011 sdělení, že po podrobnějším studiu předmětného spisu je zjišťováno, že právní moc na rozsudku ze dne 27. 1. 2010 a na směnečném platebním rozkazu byla vyznačena správně ke dni 10. 3. 2010, rozsudek ze dne 27. 1. 2010 byl právnímu zástupci žalovaného doručen 22. 2. 2010, odvolání žalovaného proti předmětnému rozsudku bylo Krajskému soudu v Brně doručeno 11. 3. 2010 a usnesením ze dne 6. 4. 2010 bylo odmítnuto pro opožděnost. Jestliže soud prvního stupně odvolání odmítne pro opožděnost, nabývá rozsudkem právní moci dnem následujícím po uplynutí odvolací lhůty, tedy v daném případě dnem 10. 3. 2010. Žalovaný zemřel dne 8. 4. 2010, tzn. až poté, co výše uvedený rozsudek nabyl právní moci. Žalovaný navíc zemřel bez právního nástupce, když dědické řízení po zemřelém žalovaném bylo zastaveno a usnesení ze dne 6. 4. 2010 o odmítnutí odvolání pro opožděnost proto žádnému právnímu nástupci nelze doručit v dané věci, proto žádné další kroky ze strany Krajského soudu v Brně činěny nebudou, když zůstává vyznačena právní moc v platnosti. Následovala reakce zástupce žalobce Krajskému soudu v Brně 9. 1. 2018, že řízení nebylo doposud pravomocně skončeno a tato skutečnost vyplývá z pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně č.j. 5 C 88/2011, kdy žalovaný [jméno] [jméno] zemřel a nezanechal žádného právního nástupce, který by převzal povinnost, o níž v řízení šlo, a řízení tak mělo být zastaveno. Pokud byla vyznačena doložka právní moci a vykonatelnost ze strany Krajského soudu v Brně byla vyznačena chybně, z výše uvedeného je zřejmé, že rozsudek doposud nenabyl právní moci, řízení by mělo být tedy zastaveno a tím způsobem i pravomocně skončeno. Následně usnesením soudu z 27. 9. 2018 byl směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Brně pod číslem jednacím 20 Sm 334/2005-50 ze dne 17. 1. 2007 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007-118 zrušen a řízení bylo zastaveno. Vyznačena právní moc 17. 10. 2018. Namítané řízení trvalo bezmála 13 let.

9. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odst. 3 stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

10. Podle § 5 cit. zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 citovaného zák., se nesprávným úředním postupem rozumí také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (např. čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle § 31a cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků, způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Žalobce požaduje nemajetkovou újmu v relutární formě z řízení vedeného u Krajského soudu v Brně č.j. 20 Cm 15/2007, které trvalo 12 let a 11 měsíců. Tvrdí nesprávný úřední postup soudu spočívající v nepřiměřené délce řízení vyvolané v tvrzené nesprávně vyznačené doložky právní moci. To, že šlo o nepřiměřenou délku, konstatovala i žalovaná, avšak relutární odškodnění nemajetkové újmy nepřiznala.

14. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů.

15. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012, uvedl, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. V rozsudku ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, pak Nejvyšší soud ČR konstatoval, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Ohledně stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (v případech, kdy nepostačuje zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva) Nejvyšší soud ČR uvádí:„ Má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován, a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného. Je -li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ho zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). V této souvislosti lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, č. j. 30 Cdo 679/2013-155, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že při hodnocení významu předmětu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk hraje roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti důležitou součástí života jednotlivce (viz Stanovisko část IV. písm. d). Spory o peněžité plnění nepředstavují typově řízení, která by měla pro jeho účastníky zvýšený význam.

16. V tvrzené nesprávně vyznačené doložce právní moci dne 10.3.2010 v řízeni č.j. 20 Cm 15/2007 nelze shledat zavinění žalované, neboť až do pravomocně skončené věci č.j. 5 C 88/2011 u Okresního soudu Hodonín nebylo možné tuto okolnost zjistit (tedy soud do uvedené doby správně uvažoval o tom, že doložka byla učiněna náležitě), a teprve až po skončení souvisejícího řízení č.j. 5 C 88/2011 mohl učinit závěr o přiléhavosti vyznačené doložky právní moci, což učinil usnesením č.j. 20Cm 15/2007-228 z 27.9.2018.

17. Nicméně, celkovou délku řízení trvající bezmála 13 let je nutno považovat za dobu nikoli přiměřenou, jak ostatně konstatovala i žalovaná, s čímž se soud ztotožňuje.

18. Pokud jde o kritéria, která má soud zvažovat z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení, pak dle § 31a) odst. 3 Odpšk, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Pokud jde o složitost řízení, posuzované řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů. Ve věci rozhodoval soud I. stupně třikrát a soud II. stupně dvakrát. Na dvou stupních byla řešena otázka osvobození žalobce od soudních poplatků. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité. Žalobce se na žalovaném domáhal vydání směnečného platebního rozkazu na zaplacení částky 299 958 Kč, tzn. na zaplacení směnečné sumy s postižními právy. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy. V řízení bylo třeba znaleckého zkoumání.

20. Pokud jde o jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, pak žalobce již v době podání žaloby o odporovatelnost právního úkonu č.j. 5 C 88/2011 u Okresního soudu v Hodoníně dne 16.5.2011 věděl o skutečnosti, že žalovaný [jméno] z řízení vedeného u Krajského soudu v Brně č.j. 20 Cm 15/2007, zemřel, jak plyne z textu žaloby č.j. 5 C 88/2011, přitom však v namítaném řízení, které dle jeho přesvědčení je řízením nepřiměřeně dlouhým (č.j. 20 Cm 15/2007) tuto skutečnost namítl až dne 6.4.2017. Sám se tak dle názoru soudu přičinil o nepřiměřenou délku namítaného řízení. Žalobce tak sám byl 6 let ve vztahu k řízení č.j. 20 Cm 15/2007 pasivním (v období od 16.5.2011 do 6.4.2017), a proto nelze z tvrzené délky řízení činit odpovědnou výhradně žalovanou. Soud v řízení pod č.j. 20 Cm 15/2007 se o úmrtí žalovaného dozvěděl dne 4.3.2013 od Okresního soudu Hodonín (5 C 88/2011), přičemž však z listin ve spise obsažených neměl za to, že by směnečný platební rozkaz měl být zrušen. Ke změně názoru uvedený krajský soud dospívá až poté, co mu sám žalobce dne 6.4.2017 sděluje k této skutečnosti podstatné okolnosti a o zrušení směnečného platebního rozkazu a zastavení řízení následně soud rozhoduje dne 27.9.2018. Tudíž v postupu orgánu veřejné moci během řízení nelze shledat pochybení, že soud v řízení pod č.j. 20 Cm 15/2007 se o úmrtí žalovaného dozvěděl dne 4.3.2013 od Okresního soudu Hodonín (5 C 88/2011), avšak z listin ve spise obsažených neměl za to, že by směnečný platební rozkaz měl být zrušen.

21. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, pak v posuzovaném řízení nemohl být žalobce jako strana sporu v nejistotě ohledně výsledku sporu, když mu bylo známo, což vyplynulo i z provedeného dokazování, že žalovaný [jméno] [jméno] dne 8.4.2010 zemřel a nezanechal žádného právní nástupce. Žalobce nebyl v nejistotě ohledně výsledku řízení, a tedy nemohla být na jeho straně zavdána žádná příčina k pociťování újmy, resp. k jejímu vzniku. Doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce. Měl vědomost, že na jeho směnku mu nebude ničeho hrazeno a tato okolnost výrazně žalobcovu újmu snižuje. Navíc spory o peněžité plnění nepředstavují typově řízení, která by měla pro jeho účastníky zvýšený význam.

22. Jak konstatoval odvolací soud v této věci, pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 4761/2009). To, že příslušný krajský soud v řízení pod č.j. 20 Cm 15/2007 se o úmrtí žalovaného v posuzovaném řízení dozvěděl dne 4.3.2013 (od Okresního soudu v Hodoníně v jím vedeném řízení pod. č.j. 5 C 88/2011), následně však se na základě dokumentů ve spise obsažených nedomníval, že by směnečný platební rozkaz měl být zrušen, pak nelze z tohoto dovodit jeho pochybení (tedy žalované), mající za příčinu nepřiměřenou délku řízení. Ke změně názoru (zrušení směnečného platebního rozkazu) uvedený krajský soud dospívá až po ingerenci a aktivitě samotného žalobce, který až dne 6.4.2017 sděluje k této skutečnosti podstatné okolnosti, které vedly k názorové změně v rozhodnutí soudu, které vedlo ke zrušení směnečného platebního rozkazu a zastavení řízení (dne 27.9.2018). Délka řízení v trvání 13 let byla nepřiměřená, jejíž délka byla podstatným dílem ovlivněna samotným žalobcem.

23. Výpočet: Dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 č.j. Cpjn 206/2010 soud stanovil základní odškodnění nemajetkové újmy částkou 15 000/ posuzovaného řízení, trvajícího bezmála 13 let. Za první dva roky je to polovina (každé řízení nějakou dobu trvá), tedy 15 000 Kč. Za dalších 11 let je to 11 x 15 000, tedy 165 000 Kč. Dohromady 180 000 Kč. Poté soud přistoupil ke korekci z hlediska kritérií a dospěl ke snížení o 40 % pro výrazný podíl žalobce (vis. odůvodnění bod 22) na délce řízení (1 800 x 40 = 72 000), tedy ke snížení o 72 000, ve výsledku 180 000 mínus 72 000 = 108 000 Kč. Další snížení o 20 % (vis odůvodnění bod 23) soud užil z hlediska významu předmětu řízení po žalobce tedy 108 000 mínus 21 600 = 86 400 Kč. Další snížení pak soud provedl pro složitost řízení (nutnost též znaleckého zkoumání) o 20 %. To znamená 86 400 mínus 17 280, kdy výsledkem je částka 69 120 Kč.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, kdy bylo na místě přiznat žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o.s.ř., neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění (resp. jeho výši). Za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího zadostiučinění nemůže být žalobce v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován. Podaří-li se žalobci prokázat příčinnou souvislost mezi nemajetkovou újmou mu způsobenou a nesprávným úředním postupem, je prokázán základ nároku a žalobce má v zásadě plný úspěch ve věci, i když mu je přiznáno zadostiučinění v jiné výši, než jakou v řízení uplatnil. Měl-li žalobce v základu úspěch, pak má právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Výše odměny advokáta je v těchto případech dána § 9 odst. 4 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, uveřejněný v databázi ASPI), takže náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za 8 úkonů po 3 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby a 3x jednání u soudu, 2x písemné závěrečné shrnutí a odvolání), tedy 24 800 Kč a 8 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., (2 400 Kč); dohromady 27 200 Kč + cestovné [obec] – [obec] a zpět v počtu 3 jízd vozidlem Audi A6 (jedna jízda zpáteční v počtu 520 km) tedy 520 x 3, palivo motorová nafta (průměrná cena 27 Kč 1litr), spotřeba 8 litrů na 100 km, když jedna jízda představuje 1 080 Kč, celkem tedy za 3 jízdy je to 3 240 Kč, dále ztráta času 12 půlhodin/1 cesta, tedy 36 půlhodin x 100 = 3 600 Kč Celkem 34 040 Kč + DPH 21% (7 140); celkem tedy 41 180 Kč. K tomu zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč Celkem 43 180 Kč.