14 C 108/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 se sídlem Francouzská 808/19, Praha 2, rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 270 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 270 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ode dne 14. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky a jejího příslušenství jako nemajetkové újmy, která mu vznikla v řízení u Krajského soudu v Brně č.j. 20 Cm 15/2007. Uvedl k tomu, že žalobou ze dne 3. 11. 2005 se domáhal po žalovaném [jméno] [jméno] zaplacení směnečné sumy 299 958 Kč s postižnými právy. Sedm měsíců od podání návrhu byl vyzván k úhradě soudního poplatku, dne 17. 1. 2007 Krajský soud v Brně vydal směnečný platební rozkaz č.j. 20 Sm 334/2005. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný v zákonné lhůtě námitky, rozsudkem ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007 ponechal Krajský soud směnečný platební rozkaz v platnosti. Žalovaný využil opravného prostředku, jeho odvolání bylo odmítnuto pro opožděnost, proti usnesení ohledně odmítnutí odvolání podal žalovaný opět odvolání, které následně vzal zpět. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 9. 2010 č.j. 4 Cm o 199/2010 odvolací řízení zastavil. Krajský soud v Brně dne 27. 1. 2010 vyznačil na rozsudku ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007 a na směnečném platebním rozkazu ze dne 17. 1. 2007 č.j. 20 Sm 334/2005 doložku právní moci ke dni 10. 3. 2010. Na základě této skutečnosti žalobce podal návrh na nařízení exekuce proti žalovanému [jméno] [jméno] pro zaplacení částky 299 958 Kč s příslušenstvím. Exekutorský úřad Mgr. [jméno] [příjmení] sdělil, že povinný zemřel. S ohledem na tuto skutečnost podal návrh u Okresního soudu v Hodoníně na neúčinnost právního úkonu ohledně darovací smlouvy ze dne 15. 6. 2008 č.j. V 1724/2009, kterou daroval [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] bytovou jednotku [číslo]. Řízení bylo vedeno před Okresním soudem v Hodoníně pod č.j. 5 C 88/2011. V průběhu výše uvedeného řízení bylo zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007 a směnečný platební rozkaz Krajského soudu v [obec] ze dne 17. 1. 2007 č.j. 20 Sm 334/2005 nenabyly právní moci, přičemž bylo zjištěno, že nedisponují vůči dlužníku [jméno] [jméno] vykonatelnou pohledávkou nezbytnou pro řízení ve věci neúčinnosti právního úkonu. Z těchto důvodů byl jeho návrh ohledně neúčinnosti právního úkonu zamítnut, rozsudek soudu I. stupně potvrdil Krajský soud v Brně rozsudkem č.j. 38 Co 74/2016 ze dne 16. 3. 2017. Pravomocným rozhodnutím ve věci č.j. 5 C 88/2011 před Okresním soudem v Hodoníně bylo z určitostí zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 20 C m 15/2017 a směnečný platební rozkaz č.j. 20 Sm 334/2005 nenabyly právní moci. Obrátil se na Krajský soud v Brně, který svým usnesením ze dne 27. 9. 2018 č.j. 20 Cm 15/2007 řízení zastavil. Pokud vychází ze skutečnosti, že 3. 11. 2005 podal návrh u Krajského osudu v Brně, řízení bylo zastaveno pravomocně 17. 10. 2018, je zřejmé, že celková doba soudního řízení trvala 13 let. Obrátil na žalovanou s žádostí o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. a násl. v celkové výši 270 000 Kč. Nárok odůvodnil celkovou délkou řízení, za první 2 roky požaduje částku 7 500 Kč, za další dobu řízení v délce 11 let požaduje 165 000 Kč. Základní částku za celkovou dobu řízení navýšil o 50 % z důvodu, že se jedná o případ v rámci České republiky jako výjimečný, takže celková částka, kterou požaduje na nemajetkové újmě je 270 000 Kč. Žalovaná stanoviskem ze dne 25. 4. 2019, které mu bylo doručeno dne 29. 4. 2019 dospěla k závěru, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy, ale s ohledem na ustanovení § 31 a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. nejsou podmínky pro přiznání peněžitého zadostiučinění. Je tedy zcela zřejmé, že celková doba řízení trvala 13 let, jako žalobce se žádným způsobem na délce řízení nepodílel, naopak z důvodu nesprávného postupu soudu došlo k vyznačení doložky právní moci na předmětném rozsudku a vzhledem k tomu, že tato skutečnost vyšla najevo až v průběhu řízení před Okresním soudem v Hodoníně č.j. 5 C 88/2011, došlo k promlčení žalobcova nároku, proto považuje svůj nárok na přiznání peněžitého zadostiučinění za zcela oprávněný. Žalovaná tak odpovídá za to, že soud I. stupně, tj. Krajský soud v Brně nesprávně vyznačil doložku právní moci a na základě této skutečnosti došlo k promlčení nároku žalobce v rámci řízení ohledně neúčinnosti právního úkonu. V případě, že by soud nepochybil při vyznačení doložky právní moci, neskončilo by řízení až v roce 2018, tj. 13 let od jeho zahájení.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že žalobce dne 12. 11. 2018 (žádostí ze dne 8. 11. 2018) uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžitá náhrada přiznána nebyla. V předmětném řízení lze konstatovat průtahy v celkové délce 2 let. Žalobcem nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§ 174a zák. č. 6/2002 Sb.). Řízení ve věci trvalo od listopadu 2005 do října 2018. Celková doba řízení činila 12 let a 11 měsíců. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. Odkázala na platnou judikaturu, článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73, též rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37, rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40, rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28, rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. července 2002, rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Krča proti České republice ze dne 18. března 2003, rozsudek ESLP ve věci Dostál proti České republice ze dne 25. května 2004, § 240). Délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité. Žalobce se na žalovaném domáhal vydání směnečného platebního rozkazu na zaplacení částky 299 958 Kč, tzn. na zaplacení směnečné sumy s postižními právy. Soud provedl listinné důkazy. Soud dále nechal vypracovat Kriminalistickým ústavem Praha znalecký posudek, který určil, že podpis na směnce je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem žalovaného. Odškodnění má být poskytováno za pocit nejistoty spojený s výsledkem řízení v objektivním smyslu. Odškodnění neslouží k reparaci neúspěchu účastníka řízení v řízení. Na rozsudku Krajského soudu v Brně č.l. 118 a na směnečném platebním rozkazu na č.l. 50 byla vyznačena doložka právní moci ke dni 10. 3. 2010. Podáním ze dne 6. 4. 2017 žalobce soudu sdělil, že předmětné řízení doposud nebylo pravomocně skončeno z důvodu, že žalovaný [jméno] [jméno] dne 8. 4. 2010 zemřel a nezanechal žádného právní nástupce. Proto navrhl, aby bylo vydáno usnesení o zastavení řízení. V mezidobí je tak zcela zřejmé, že žalobce svůj nárok nikterak nevymáhal. V opačném případě by se totiž o úmrtí žalovaného musel dozvědět podstatně dříve. S ohledem na výše uvedené tak žalobce vůbec nebyl v nejistotě ohledně výsledku řízení. Věděl, že na jeho směnku mu nebude ničeho hrazeno. Žádost o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení tak spíše obchází její samotný účel a žalobce se snaží zhojit tzv. jinak. Ostatně požadovaná částka na nemajetkové újmě je velmi blízká žalované směnečné sumě.

3. Žalovaná dále uvedla, že stát nenese žádnou odpovědnost a není mu přičitatelné, že se o úmrtí žalovaného soud dozvěděl dne 4. 3. 2013 od Okresního soudu v Hodoníně v souvislosti s dotazem, ve vztahu u něj probíhajícího řízení. Stát nenese žádnou odpovědnost za jednání advokáta žalovaného, který za něj činil právní úkony i po jeho úmrtí. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy lze celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii ze dne 29. března 2006, § 93). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je rovněž třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Výše částky by měla mimo jiné korespondovat s životní úrovní v dané zemi.

4. Mezi stranami bylo nesporné, že nárok u žalované byl žalobcem uplatněn dne 12.11.2018.

5. Provedeným dokazováním soud zjistil:

6. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 20 Cm 15/2017 (předtím 20 Sn 334/2005) se podává žaloba [celé jméno žalobce] proti [jméno] [jméno] o směnečný platební rozkaz ve výši 299 958 Kč s příslušenstvím, žaloba podána dne 8. 11. 2005. Usnesení Krajského soudu v Brně č.l. 6 ze dne 19. 5. 2006, výzva žalobci, aby zaplatil soudní poplatek 12 000 Kč. Reakce žalobce ze dne 23. 5. 2006 adresovaná soudu, že mu usnesení o zaplacení soudního poplatku bylo doručeno, přestože ve svém návrhu z 3. 11. 2005 požádal o osvobození od soudních poplatků, neboť je invalidním důchodcem. Referát soudce ze dne 26. 5. 2006, že se žalobci zasílá tiskopis k prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k plnění a vrácení zpět soudu. Dne 26. 5. 2006 zjišťováno, zda je evidován jako vlastník vozidla. Vyhledávaná služba v katastru nemovitostí. Zaslání podkladů soudu ze strany žalobce 8. 6. 2006 k osvobození od soudního poplatku. Usnesení soudu ze dne 11. 10. 2006, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků ve výši 12 000 Kč, vyznačena právní moc 20. 12. 2006. Odvolání žalobce proti předmětnému usnesení došlé soudu 27. 10. 2006. Předložení věci nadřízenému Vrchnímu soudu v Olomouci 10. 11. 2006. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 30. 11. 2006, že se usnesení soudu prvního stupně č.l. 34 potvrzuje. Spis vrácen Krajskému soudu v Brně 13. 12. 2006. Zaplacen soudní poplatek 15. 1. 2007. Směnečný platební rozkaz na č.l. 50 ze dne 17. 1. 2007. Doložka právní moci 10. 3. 2010, která je škrtnutá se záznamem zrušeno 2. 11. 2018. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu ze strany žalovaného, došlé soudu 29. 1. 2007, č.l.

51. Předvolání datované 31. 7. 2008 k nařízení jednání na dne 24. 9. 2008, č.l.

55. Protokol o jednání 24. 9. 2008 s vyhlášeným usnesením, že se odročuje na neurčito za účelem ustanovení znalce z oboru písmoznalectví. Výzva žalovanému, aby předložil soudu 10 až 15 svých pravých podpisů napsaných na jednom listu papíru, usnesení datováno 25. 9. 2008. Reakce žalobce došlá soudu 7. 10. 2008 k předložení podpisů. Usnesení soudu z 15. 10. 2008 č.l. 64 k ustanovení znalcem z oboru písmoznalectví č.l.

64. Spis zaslán znalci 10. 11. 2008. Reakce znaleckého ústavu, že není možné ve lhůtě vypracovat znalecký posudek vzhledem k počtům nevyřízených požadavků datováno 16. 1. 2009. Usnesení soudu z 29. 1. 2009, že soud prodlužuje policii lhůtu k vypracování znaleckého posudku do 30. 4. 2009. Vyjádření policie kriminalistického ústavu ze dne 22. 4. 2009 adresované soudu, že posouzení předloženého materiálu bylo zjištěno, že srovnávací podpisy druhově neodpovídají spornému podpisu na směnce a byl proto vyzván právní zástupce žalovaného, aby znalci předložil další srovnávací materiál a téže skutečnost, že sporný podpis od srovnávacích podpisů takto významně se odlišuje, může také nasvědčovat tomu, že byl sporný podpis vyhotoven s úmyslem následného popřední jeho pravosti. K tomu připojena výzva k předložení materiálu potřebných k vypracování znaleckého posudku adresovaná zástupci žalovaného. Vyžádání ze strany soudu podkladů k srovnávacímu materiálu adresované Městskému úřadu v Kyjově odbor správních a dopravních agend datováno 18. 5. 2009. Usnesení soudu z 27. 5. 2009, že prodlužuji polici lhůtu k vyhotovení znaleckého posudku do 31. 7. 2009. Znalecký posudek doručen soudu s vyúčtováním 24. 6. 2009. Usnesení soudu z 29. 6. 2009 žalobci a žalovanému uloženo, aby do 15 dnů předložili písemné vyjádření ke znaleckému posudku č.l.

89. Sdělení žalobce doručené soudu 13. 7. 2009, že vůči znaleckému posudku nemá námitky. Námitky žalovaného došlé soudu 28. 7. 2009 ke znaleckému posudku. Odměna znalci usnesením přiznána 29. 7. 2009 č.l. 94, právní moci 29. 8. 2009. Referát předvolání z 1. 12. 2009 k nařízení jednání na 27. 1. 2010, č.l.

102. Omluva zástupce žalovaného z jednání se souhlasem s jednáním bez jeho přítomnosti, č.l.

106. Protokol o jednání na č.l. 110 ze dne 27. 1. 2010 s vyhlášeným rozsudkem, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Brně pod č.j. 20 Sm 334/2005-50 ze dne 17. 1. 2007 se vůči žalovanému ponechává v platnosti rozsudek v písemném vyhotovení na č.l. 108 s původně vyznačenou doložkou právní moci 10. 3. 2010, poté záznam o zrušení dne 2. 11. 2018. Odvolání proti rozsudku ze dne 27. 1. 2010 ze strany žalovaného došlé soudu 11. 3. 2010. Usnesení soudu o zaplacení soudního poplatku z odvolání datované 16. 3. 2010 soudní poplatek zaplacen 31. 3. 2010. Usnesení soudu ze dne 6. 4. 2010, že dovolání žalovaného ze dne 8. 3. 2010 se odmítá pro opožděnost, vyznačena právní moc 18. 10. 2010. Odvolání žalovaného došlé soudu 28. 4. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně č.l. 134 ze dne 6. 4. 2010 s tím, že lhůta pro podání odvolání byla dodržena. Přípis asistenta soudce adresovaný České poště ohledně převzetí dokumentu ze strany žalovaného, datováno 3. 5. 2010, č.l.

142. Zpětvzetí odvolání ze strany žalovaného ze dne 10. 5. 2010. Odesláno protistraně přípisem soudu ze dne 18. 5. 2010. Předkládací zpráva z předložením věci Vrchnímu soudu v Olomouci 9. 7. 2010. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.l. 154 ze dne 9. 9. 2010, že se odvolací řízení zastavuje vyznačena právní moc 18. 10. 2010. Další usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.l. 156, když se týká prozkoumávané listiny z č.l. 134, že se odvolací řízení zastavuje vyznačena právní moc 18. 10. 2010. Referát soudce z 29. 9. 2010 k rozeslání těchto dokumentů stranám. Usnesení z 22. 10. 2010, že žalovanému [jméno] [jméno] se vrací soudní poplatek z odvolání právní moc 23. 11. 2010. Výzva žalobci ze dne 31. 1. 2011, aby zajistil vyzvednutí prvopisu žalované směnky osobně případně prostřednictvím zmocněnce. Záznam Krajského soudu v Brně z 18. 3. 2011, že z důvodu nevyzvednutí prvopisu směnky se zasílá zástupci žalobce v příloze dopisu prvopis směnky. Dopis Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 3. 2013 č.l. 179 adresované Krajskému soudu v Brně, když spis, resp. věc vedená u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 88/2011, kdy se žádá sdělení stanoviska k otázce správnosti vyznačení právní moci na rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007-118, když se podává, že žalovaný [jméno] [jméno] dne 8. 4. 2010 zemřel. Dotaz asistenta soudce Krajského sudu v Brně k Okresnímu soudu v Hodoníně k 31 D 720/2010 a žádá se o sdělení, zda již bylo řízení 31 D 720/2010 pravomocně ukončeno. Dopis asistenta soudce Krajského soudu v Brně adresovaný notářce v Hodoníně k dědickému řízení 31 D 720/2010, když se žádá zaslání konečného rozhodnutí v této dědické věci s vyznačenou doložkou právní moci. Zaslání pravomocného rozhodnutí v dědické věci ze strany notářky dne 4. 4. 2013. Sdělení Krajského soudu v Brně adresované dne 8. 4. 2013 Okresnímu soudu v Hodoníně ke spisové značce 5 C 88/2011 s tím, že Krajskému soudu v Brně nebylo známo, že žalovaný [příjmení] [jméno] zemřel, žalovaný byl ve věci 20 Cm 15/2007 zastoupen advokátem, veškeré písemnosti byly proto doručováno tomuto právnímu zástupci, který o úmrtí žalovaného soud neinformoval, tuto skutečnost se soud dozvěděl až z předmětného podání Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 3. 2013. Na rozsudku ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007-118 a na směnečném platebním rozkazu ze dne 17. 1. 2007 (č.l. 50), tedy skutečně bylo vyznačeno nabytí právní moci ke dni 10. 3. 2010, avšak vzhledem k tomu, že žalovaný dne 8. 4. 2010 zemřel a v odvolacím řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 27. 1. 2010 tak bylo chybně postupováno, nebyla tato právní moc vyznačena správně, v dané věci proto budou ze strany Krajského soudu v Brně činěny další úkony o kterých bude podána informace. Dopis soudce Krajského soudu v Brně adresovaný Okresnímu soudu v Hodoníně 5 C 88/2011, resp. k této spisové značce, že se upřesňuje odpověď na žádost o sdělení stanoviska k otázce správnosti vyznačení právní moci na rozsudku Krajského soudu v Brně a že po podrobnějším studiu předmětného spisu je sdělováno, že právní moc na rozsudku ze dne 27. 1. 2010 č.l. 118 a na směnečném platebním rozkazu č.l. 50 byla vyznačena správně ke dni 10. 3. 2010, rozsudek ze dne 27. 1. 2010 č.l. 118 byl právnímu zástupci žalovaného doručen 22. 2. 2010, odvolání žalovaného proti předmětnému rozsudku bylo Krajskému soudu v Brně doručeno 11. 3. 2010 a usnesením ze dne 6. 4. 2010 č.l. 134 bylo odmítnuto pro opožděnost. Jestliže soud prvního stupně odvolání odmítne pro opožděnost, nabývá rozsudkem právní moci dem následujícím po uplynutí odvolací lhůty, tedy v daném případě dnem 10. 3. 2010. Žalovaný zemřel dne 8. 4. 2010, tzn. až poté, co výše uvedený rozsudek nabyl právní moci. Žalovaný navíc zemřel bez právního nástupce, když dědické řízení po zemřelém žalovaném bylo zastaveno a usnesení ze dne 6. 4. 2010 o odmítnutí odvolání pro opožděnost proto žádnému právnímu nástupci nelze doručit v dané věci, proto žádné další kroky ze strany Krajského soudu v Brně činěny nebudou, když zůstává vyznačena právní moc v platnosti. Dopis právního zástupce žalobce ze dne 6. 4. 2017 adresovaný Krajskému soudu v Brně č.l. 204, že řízení doposud nebylo pravomocně skončeno z důvodu, že žalovaný [jméno] [jméno] nezanechal žádného právního zástupce z toho důvodu je navrhováno, aby bylo vydáno usnesení o zastavení řízení o jeho pravomocném skončení. Dopis soudu z 3. 1. 2018 adresovaný právnímu zástupci žalobce, aby uvedl, z čeho dovozuje, že řízení nebylo v dané věci pravomocně ukončeno a zda jeho podání ze dne 6. 4. 2017 je zpětvzetím žaloby či podnětem k zastavení řízení. Dopis zástupce žalobce adresovaný Krajskému soudu v Brně dne 9. 1. 2018 obsahově v znění, že řízení nebylo doposud pravomocně skončeno a tato skutečnost vyplývá z rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně č.j. 5 C 88/2011, které bylo potvrzeno také rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 38 Co 74/2016 ze dne 16. 3. 2017, ze kterého je zřejmé, že žalovaný [jméno] [jméno] zemřel a nezanechal žádného právního nástupce, který by převzal povinnost o níž v řízení šlo a mělo tedy být řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř. zastaveno. Pokud byla vyznačena doložka právní moci a vykonatelnost ze strany Krajského soudu v Brně, byla vyznačena chybně, z výše uvedeného je zřejmé, že rozsudek doposud nenabyl právní moci, řízení by mělo být tedy zastaveno a tím způsobem i pravomocně skončeno. Opětovný dotaz zástupce žalobce ze dne 7. 8. 2018 v jakém stádiu se věc nachází a kdy lze očekávat rozhodnutí o zastavení řízení. Usnesení soudu na č.l. 228 ze dne 27. 9. 2018, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Brně pod číslem jednacím 20 Sm 334/2005-50 ze dne 17. 1. 2007 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007-118 se zrušují a řízení se zastavuje. Pod bodem II. je rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a pod bodem III., že žalobci se soudní poplatek ze žaloby nevrací vyznačena právní moc 17. 10. 2018.

7. Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně č.j. 5 C 88/2011 je zjišťováno, že byla podána žaloba [celé jméno žalobce] proti [jméno] [jméno], o odporovatelnosti právního úkonu, že darovací smlouva ze dne 15. 6. 2008 č.j. V-1724/2009, kterou daroval [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] žalovanému [jméno] [jméno] do jeho vlastnictví bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] a čp [číslo] na p.č. st. [anonymizováno] a pč. st. [anonymizováno], a spoluvlastnický podíl o velikosti ideální [číslo] na společných částech domu [adresa] a [adresa] a pozemcích pč. st. [anonymizováno] a pč. st. [anonymizováno] zapsané na příslušných LV vedených u [stát. instituce], se sídlem v [obec], [stát. instituce], pro obec a k.ú. [obec], je vůči žalobci [celé jméno žalobce] právně neúčinná. V textu žaloby pod bodem II. se podává, že proti otci žalovaného [jméno] [jméno] byl podán návrh na exekuci, exekuční řízení však bylo zastaveno, neboť [jméno] [jméno] dne 8. 4. 2010 zemřel. Soud zjišťuje stav souvisejícího dědického řízení, které stále probíhá, ve věci nařizuje jednání na den 24. 10. 2012, které odročuje na 12. 12. 2012 a uvedeného dne řízení přerušuje do pravomocného skončení věci vedené u Krajského soudu v Brně pod spisovou značkou 20 Cm 15/2007, vyznačena právní moc 4. 1. 2013. Následně činí dotaz soudkyně na Krajský soud v Brně ve věci 20 Cm 15/2007-18 ke sdělení správnosti vyznačení právní moci na rozsudku Krajského soudu v Brně z 27. 1. 2010. Následuje sdělení asistentky soudce z 8. 4. 2013, když odpovídá na žádost Okresního soudu v Hodoníně, že Krajskému soudu v Brně nebylo známo, že žalovaný [jméno] [jméno] dne 8. 4. 2010 zemřel, žalovaný byl ve věci 20 Cm 15/2007 zastoupen advokátem veškeré písemnosti byly proto doručovány tomuto právnímu zástupci, který o úmrtí žalovaného soud neinformoval. Tuto skutečnost se soud dozvěděl až z předmětného podání Okresního soudu v Hodoníně ze 4. 3. 2013, na rozsudku ze dne 27. 1. 2010 č.l. 118 a na směnečném platebním rozkazu ze dne 17. 1. 2007 č.l. 50, tedy skutečně bylo vyznačeno nabytí právní moci ke dni 10. 3. 2010, avšak vzhledem k tomu, že žalovaný dne 8. 4. 2010 zemřel a v odvolacím řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 27. 1. 2010, tak bylo chybně postupováno nebyla tato právní moc vyznačena správně, v dané věci proto budou ze strany Krajského soudu v Brně činěny další úkony o kterých bude soud v Hodoníně informován. Následovalo sdělení soudce KS v Brně, ze dne 9. 4. 2013 adresované Okresnímu soudu v Hodoníně ve věci 5 C 88/2011 (č.l. 71) z něhož se podává upřesňující odpověď na žádost Okresního soudu v Hodoníně ohledně sdělení stanoviska k otázce správnosti vyznačení právní moci na rozsudku Krajského soudu v Brně 20 Cm 15/2007-118 a uvádí se, že po podrobnějším studiu předmětného spisu vyplývá, že právní moc na rozsudku ze dne 27. 1. 2010 č.l. 118 a na směnečném platebním rozkazu č.l. 50 byla vyznačena správně ke dni 10. 3. 2010. Rozsudek ze dne 27. 1. 2010 č.l. 118 byl právnímu zástupci žalovaného doručen 22. 2. 2010. Odvolání žalovaného proti předmětnému rozsudku bylo Krajskému soud v Brně doručeno 11. 3. 2010 a usnesením z 6. 4. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007-134 bylo odmítnuto pro opožděnost. Jestliže soud prvního stupně odvolání odmítne pro opožděnost, nabývá rozsudek právní moci dnem následujícím po uplynutí odvolací lhůty, tedy v daném případě dnem 10. 3. 2010. Žalovaný zemřel 8. 4. 2010, tzn. až poté, co výše uvedený rozsudek nabyl právní moci, žalovaný navíc zemřel bez právního nástupce, když dědické řízení po zemřelém žalovaném bylo zastaveno a usnesení ze dne 6. 4. 2010 o odmítnutí odvolání pro opožděnost proto žádnému právnímu zástupci nelze doručit. V dané věci proto žádné další kroky ze strany Krajského soudu v Brně činěny nebudou, když na rozsudku ze dne 27. 1. 2010 č.l. 118 na směnečném platebním rozkazu č.l. 50 zůstává vyznačena právní moc ke dni 10. 3. 2010. Usnesení na č.l. 74 ze dne 10. 5. 2013, že v řízení, které bylo přerušeno usnesením podepsaného soudu z 12. 12. 2012 č.j. 5 C 88/2011-67 se pokračuje. Odvolání žalovaného proti rozhodnutí č.l.

74. Předložení věci Krajskému soudu v Brně 14. 8. 2003. Usnesení Krajského soudu v Brně 38 Co 376/2013-85 ze dne 6. 12. 2013, že se usnesení soudu prvního stupně č.l. 74, což je usnesení o tom, že se v řízení pokračuje, potvrzuje. Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně č.l.

85. Věc předložena dovolacímu soudu 10. 4. 2014. Vrácení spisu z dovolacího soudu, aby byl připojen spis Krajského soudu v Brně 20 Cm 15/2007, to datováno 23. 4. 2014. Usnesení dovolacího soudu z 5. 5. 2015 č.j. 21 Cdo 1937/2014-102, že se dovolání žalovaného zamítá. Protokol o jednání z 21. 8. 2015, že se odročuje na 23. 9. 2015 z důvodu předvolání svědka [příjmení] [příjmení]. Protokol o jednání z 23. 9. 2015 s vyhlášeným usnesením, že se odročuje na 21. 10. 2015 za účelem přednesení závěrečných návrhů. Protokol o jednání z 21. 10. 2015 s vyhlášeným rozsudkem, že žaloba, aby bylo určeno, že darovací smlouva ze dne 15. 6. 2018 č.j. V-1724/2009, kterou daroval [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], žalovanému [jméno] [jméno] do jeho vlastnictví bytovou jednotku ze specifikovanou, je vůči žalobci právně neúčinná, se zamítá. Rozsudek v písemném vyhotovení na č.l. 147, vyznačena právní moc dnem 3. 4. 2017. Odvolání žalobce [celé jméno žalobce] proti rozsudku. Odvolání žalovaného do výroku II. rozsudku. Spis předložen k odvolání Krajskému soudu v Brně dne 4. 3. 2016. Protokol o jednání před odvolacím soudem 16. 3. 2017 s vyhlášeným rozsudkem, že rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Rozsudek v písemném vyhotovení na č.l. 175 vyznačena právní moc 3. 4. 2017.

8. Skutkovým zjištěním soudu je, že předmětné řízení u Krajského soudu v Brně sp. zn. 20 Cm 15/2017 bylo zahájeno 8. 11. 2005, žalobce byl v uvedeném řízení taktéž žalobcem. Soud za necelých 6 měsíců poté vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, následně řešil důvodnost jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, o čemž bylo rozhodnuto dne 1. 10. 2006, žalobce si proti rozhodnutí soudu (zamítavému) podal odvolání a spis byl předložen odvolací instanci 10. 11. 2006, která napadené rozhodnutí potvrdila dne 30. 11. 2006, soud prvého stupně pak rozhodl v lednu 2007 směnečným platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný námitky. Proběhlo jednání dne 24. 9. 2008, následně ustanoven znalec z oboru písmoznalectví, vypracován znalecký posudek 24. 6. 2009, podány námitky žalovaného 28. 7. 2009 ke znaleckému posudku, předvolání z 1. 12. 2009 k jednání na 27. 1. 2010 s vyhlášeným rozsudkem, že směnečný platební rozkaz vydaný se ponechává v platnosti. Původně na něm byla vyznačena doložka právní moci 10. 3. 2010 (která byla zrušena dne 2. 11. 2018). Žalovaný podal odvolání proti rozsudku 11. 3. 2010, poté zpětvzetí odvolání ze strany žalovaného ze dne 10. 5. 2010 a předložení věci Vrchnímu soudu v Olomouci 9. 7. 2010, který dne 9. 9. 2010 odvolací řízení zastavil. Z dopisu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 3. 2013 adresovaného Krajskému soudu v Brně, se soud dověděl, že se vede u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 88/2011 řízení a žádá se o sdělení stanoviska k otázce správnosti vyznačení právní moci na rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007-118, když se podává, že žalovaný [jméno] [jméno] dne 8. 4. 2010 zemřel. Krajský soud v Brně vyčkává skončení dědického řízení 31 D 720/2010, zaslání pravomocného rozhodnutí v dědické věci ze strany notářky dne 4. 4. 2013. Následovalo sdělení Krajského soudu v Brně adresované dne 8. 4. 2013 Okresnímu soudu v Hodoníně ke spisové značce 5 C 88/2011, že Krajskému soudu v Brně nebylo známo, že žalovaný [příjmení] [jméno] zemřel, žalovaný byl ve věci 20 Cm 15/2007 zastoupen advokátem, veškeré písemnosti byly proto doručováno tomuto právnímu zástupci, který o úmrtí žalovaného soud neinformoval, tuto skutečnost se soud dozvěděl až z předmětného podání Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 3. 2013. Soudce Krajského soudu v Brně pak adresoval Okresnímu soudu v Hodoníně k č.j. 5 C 88/2011 sdělení, že po podrobnějším studiu předmětného spisu je zjišťováno, že právní moc na rozsudku ze dne 27. 1. 2010 a na směnečném platebním rozkazu byla vyznačena správně ke dni 10. 3. 2010, rozsudek ze dne 27. 1. 2010 byl právnímu zástupci žalovaného doručen 22. 2. 2010, odvolání žalovaného proti předmětnému rozsudku bylo Krajskému soudu v Brně doručeno 11. 3. 2010 a usnesením ze dne 6. 4. 2010 bylo odmítnuto pro opožděnost. Jestliže soud prvního stupně odvolání odmítne pro opožděnost, nabývá rozsudkem právní moci dem následujícím po uplynutí odvolací lhůty, tedy v daném případě dnem 10. 3. 2010. Žalovaný zemřel dne 8. 4. 2010, tzn. až poté, co výše uvedený rozsudek nabyl právní moci. Žalovaný navíc zemřel bez právního nástupce, když dědické řízení po zemřelém žalovaném bylo zastaveno a usnesení ze dne 6. 4. 2010 o odmítnutí odvolání pro opožděnost proto žádnému právnímu nástupci nelze doručit v dané věci, proto žádné další kroky ze strany Krajského soudu v Brně činěny nebudou, když zůstává vyznačena právní moc v platnosti. Následovala reakce zástupce žalobce Krajskému soudu v Brně 9. 1. 2018 obsahově v tom znění, že řízení nebylo doposud pravomocně skončeno a tato skutečnost vyplývá z pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně č.j. 5 C 88/2011, že žalovaný [jméno] [jméno] zemřel a nezanechal žádného právního nástupce, který by převzal povinnost, o níž v řízení šlo, mělo tedy být řízení zastaveno. Pokud byla vyznačena doložka právní moci a vykonatelnost ze strany Krajského soudu v Brně byla vyznačena chybně, z výše uvedeného je zřejmé, že rozsudek doposud nenabyl právní moci, řízení by mělo být tedy zastaveno a tím způsobem i pravomocně skončeno. Následně usnesením soudu z 27. 9. 2018 byl směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Brně pod číslem jednacím 20 Sm 334/2005-50 ze dne 17. 1. 2007 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007-118 zrušen a řízení bylo zastaveno. Vyznačena právní moc 17. 10. 2018. Namítané řízení trvalo bezmála 13 let.

9. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odst. 3 stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

10. Podle § 5 cit. zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 citovaného zák., se nesprávným úředním postupem rozumí také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (např. čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle § 31a cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků, způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů.

14. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012, uvedl, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. V rozsudku ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, pak Nejvyšší soud ČR konstatoval, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Ohledně stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (v případech, kdy nepostačuje zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva) Nejvyšší soud ČR uvádí:„ Má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován, a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného. Je -li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ho zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). V této souvislosti lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, č. j. 30 Cdo 679/2013-155, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že při hodnocení významu předmětu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk hraje roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti důležitou součástí života jednotlivce (viz Stanovisko část IV. písm. d). Spory o peněžité plnění nepředstavují typově řízení, která by měla pro jeho účastníky zvýšený význam.

15. Žalobce požaduje nemajetkovou újmu v relutární formě z řízení vedeného u Krajského soudu v Brně č.j. 20 Cm 15/2007, které trvalo 12 let a 11 měsíců. Tvrdí nesprávný úřední postup soudu spočívající v nepřiměřené délce řízení vyvolané v tvrzené nesprávně vyznačené doložky právní moci. To, že šlo o nepřiměřenou délku, konstatovala i žalovaná, avšak relutární odškodnění nemajetkové újmy nepřiznala.

16. Pokud žalobce poukazuje na délku řízení, pak z této délky nelze vinit bezvýhradně žalovanou, neboť žalobce již v době podání žaloby o odporovatelnost právního úkonu č.j. 5 C 88/2011 u Okresního soudu v Hodoníně dne 16.5.2011 věděl o skutečnosti, že žalovaný [jméno] z řízení vedeného u Krajského soudu v Brně č.j. 20 Cm 15/2007 zemřel, jak plyne z textu žaloby 5 C 88/2011, přitom však v namítaném řízení, které dle jeho přesvědčení je řízením nepřiměřeně dlouhým (č.j. 20 Cm 15/2007) tuto skutečnost namítl až dne 6.4.2017. Sám se tak dle názoru soudu přičinil o nepřiměřenou délku namítaného řízení. Žalobce tak sám byl 6 let ve vztahu k řízení č.j. 20 Cm 15/2007 nečinný (v období od 16.5.2011 do 6.4.2017), a proto nelze z tohoto řízení činit odpovědnou žalovanou z tvrzené délky řízení. Soud v řízení pod č.j. 20 Cm 15/2007 se o úmrtí žalovaného dozvěděl dne 4.3.2013 od Okresního soudu Hodonín (5 C 88/2011), avšak z listin ve spise obsažených neměl za to, že by směnečný platební rozkaz měl být zrušen. K změně názoru uvedený krajský soud dospívá až poté, co mu sám žalobce dne 6.4.2017 sděluje k této skutečnosti podstatné okolnosti a o zrušení směnečného platebního rozkazu a zastavení řízení rozhoduje 27.9.2018. Délka řízení ve svém trvání je nepřiměřená, jak konstatovala i žalovaná, která však délku nezavinila.

17. V tvrzené nesprávně vyznačené doložce právní moci dne 10.3.2010 v řízeni č.j. 20 Cm 15/2007 pak rovněž nelze shledat zavinění žalované, neboť až do pravomocně skončené věci č.j. 5 C 88/2011 u Okresního soudu Hodonín nebylo možné tuto okolnost zjistit (tedy soud do uvedené doby správně uvažoval o tom, že doložka byla učiněna náležitě), a teprve až po skončení souvisejícího řízení č.j. 5 C 88/2011 mohl učinit závěr o přiléhavosti vyznačené doložky právní moci, což učinil usnesením č.j. 20Cm 15/2007-228 z 27.9.2018.

18. Žaloba na relutární satisfakci proto nemůže obstát a byla proto zamítnuta.

19. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, soud přiznal náhradu úspěšné žalované, kdy toto rozhodnutí má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalované byla tak přiznána paušální částka 300 Kč za 1 úkon ve věci dle vyhlč. 254/2015 Sb., když se jednalo o vyjádření k žalobě, účast u dvou soudních jednání a závěrečný návrh v písemném vyjádření, tedy 4 x 300 Kč, celkem 1 200 Kč.