14 C 108/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 345 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 345 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z této částky od 14. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit žalované částku 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání její osoby. Uvedla k tomu, že usnesením Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor daní, č.j. NC0Z-4297-38/TČ-2018-412302-C ze dne 19. 6. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání [anonymizováno] obviněných včetně žalobkyně, a to pro zločin [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, ve prospěch [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu]. Popisovaným jednáním se měla žalobkyně vědomě podílet na zkrácení daňové povinnosti u [právnická osoba] [anonymizováno], a.s. minimálně ve výši [částka] na DPH. Dne 28. 6. 2018 podala žalobkyně proti usnesení o zahájení trestního stíhání prostřednictvím svého obhájce stížnost, která byla podáním ze dne 11. 7. 2018 písemně odůvodněna. Stížnost žalobkyně proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla usnesením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství č.j. 2 NZT 30/2018-130 ze dne 16. 1. 2019 jako nedůvodná zamítnuta. Trestní stíhání žalobkyně bylo usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze č.j. VZV 33/2018-1454 ze dne 25. 5. 2020, které nabylo právní moci dne 30. 5. 2020, zastaveno podle ust. § 172 odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchala žalobkyně. Trestní stíhání žalobkyně tedy trvalo od 28. 6. 2018 do 30. 5. 2020. Po dobu téměř dvou let tak byla žalobkyně nezákonně trestně stíhána. V důsledku vzneseného obvinění byla žalobkyně po celou dobu trestního stíhání vystavena hrozbě velmi citelného trestu odnětí svobody ve výměře až 13 let a 4 měsíců (§ 240 odst. 1, 3, § 107 odst. 1, § 108 odst. 1 trestního zákoníku) Vedle toho hrozilo žalobkyni uložení povinnosti k náhradě škody ve výši téměř 16 milionů Kč. Z obecného hlediska není pochyb o tom, že vedením trestního stíhání je zasažena čest a dobrá pověst jednotlivce, jeho společenský a rodinný život, je s ním spojena značná psychická zátěž a nejistota. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn, se nestal, případně nebyl trestným činem nebo jej nespáchal obviněný. Pokud jde o jednotlivá kritéria, pak z hlediska povahy trestní věci, žalobkyně byla v důsledku vzneseného obvinění vystavena hrozbě velmi citelného trestu odnětí svobody ve výměře až 13 let a 4 měsíců (§ 240 odst. 1, 3, § 107 odst. 1, § 108 odst. 1 trestního zákoníku) Vedle toho hrozilo žalobkyni uložení povinnosti k náhradě škody ve výši téměř [anonymizována dvě slova] Kč. Co do délky trestního řízení, stíhání žalobkyně trvalo od 28. 6. 2018 do 30. 5. 2020 a po tuto dobu byla žalobkyně vystavena nejistotě ohledně výsledku trestního stíhání a tím i hrozbě velmi citelného trestu odnětí svobody. Co do následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře, v důsledku nezákonného trestního stíhání a s tím spojené hrozby velmi citelného trestu odnětí svobody a související povinnosti k náhradě způsobené škody v řádu milionů korun trvající téměř 2 roky, byla zcela demotivována k zásadnějším životním změnám (zplození potomka, zahájení podnikatelské činnosti atd.), došlo k narušení jejího osobního života a ztratila řadu přátel. Negativní důsledky pro pověst žalobkyně navíc přetrvávají i poté, co bylo její trestní stíhání zastaveno. Nárok na náhradu dle zákona č. 82/1998 Sb. uplatnila žalobkyně u žalované žádostí ze dne 13. 11. 2020. Na základě přípisu žalované ze dne 4. 12. 2020 žalobkyně svoji žádost doplnila podáním ze dne 18. 1. 2021. Žalovaná však žádosti žalobkyně ve lhůtě šesti měsíců ode dne podání žádosti ve smyslu dle ust. § 15 odst. 2 cit. zákona nevyhověla a nárok žalobkyně tak nebyl dosud uspokojen. Uvedená šestiměsíční lhůta uplynula dne 13. 5. 2021.

2. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 13. 11. 2020 uplatnila z důvodů v žalobě popsaných nárok na přiměřené zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 345 000 Kč spočívající v nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 21. 9. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadované přiměřené zadostiučinění však nebylo žalobkyni poskytnuto v požadované peněžité výši. Pokud jde o samotný vznik nemajetkové újmy, je na žalobkyni, aby vznik újmy, jakož i konkrétní zásahy do některé z částí své osobnostní sféry tvrdila a prokázala. Žalobkyně byla přípisem žalované ze dne 4. 12. 2020 vyzvána k doplnění své žádosti o tvrzení a dále o doklady, na jejichž základě by bylo možno posoudit vznik, rozsah (výši) nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a tvrzenou újmou. Žalobkyně ničeho dalšího nedoplnila. Pokud jde o kritéria, pak povaha trestné činnosti byla sice závažná, avšak je nutné brát v úvahu, že nebyla stíhána v hlavní větvi obviněných. Žalobkyně má rejstřík trestů vedený bez záznamu. Řízení bylo zastaveno ve fázi přípravného řízení u policejního orgánu. Co se týče délky trestního stíhání, toto bylo zahájeno dne 19. 6. 2018 a pravomocně skončeno vůči žalobkyni dne 30. 5. 2020, tedy po 1 roce a 11 měsících od zahájení trestního stíhání. Délka řízení byla shledána přiměřená povaze a složitosti trestní věci, kdy bylo zahájeno trestní stíhání proti [anonymizováno] osobám, kdy se trestná činnost týká několika desítek právnických osob s celkově stanoveným rozsahem zkrácení daně na DPH nejméně ve výši [částka].

3. Žalovanou bylo dále zjištěno, že trestní stíhání nemohlo být vůči žalobkyni skončeno dříve, neboť trestní stíhání bylo zastaveno vůči žalobkyni až na základě vypracování znaleckého posudku z oboru kriminalistika, specializace expertiza ručního písma, dále na základě výslechu spoluobviněného a na základě záznamů z telekomunikačního provozu a především na základě přiznání [anonymizováno] [role v řízení], kterážto [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], v níž byla žalobkyně jediným jednatelem. Právě podepsání předmětných faktur zapříčinilo zahájení trestního stíhání vůči žalobkyni. Žalovaná tak konstatovala, že vůči žalobkyni došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za což se omluvila. Avšak tvrdí-li žalobkyně, že jí vznikla nemajetková újma v peněžité formě, nechť se náhrady domáhá na osobě [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], která konkrétně zapříčinila její trestní stíhání, neboť falšovala její podpis, na základě něhož bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně, které bylo na základě učiněných zjištění následně zastaveno. Tvrzení žalobkyně ohledně zplození potomka a o nemožnosti zahájit podnikatelskou činnost má žalovaná za nepodložená. Žalobkyně v souvislosti se svými výslechy uvedla, že již má tři děti, zájem na zahájení podnikatelské činnosti žalobkyně z výslechů rovněž nevyplývá (v rámci usnesení o zahájení trestního stíhání je uváděno, že žalobkyně není zaměstnaná, z výslechů žalobkyně vyplývá, že má být zaměstnána jednou jako prodavačka, podruhé jako servírka). Jiné následky nebyly žalobkyní nikterak tvrzeny. Žalovaná poukazovala na úkony v přípravném řízení, které bylo zpočátku vedeno důvodně a s ohledem na to postačí konstatování porušení práva, což učinila ve vztahu k žalobkyni v podání o vyřízení její žádosti o odškodnění.

4. Nesporným mezi stranami bylo, že došlo k nezákonnému trestnímu stíhání, sporným je toliko posouzení, zda je na místě poskytnout přiměřené zadostiučinění v relutární formě, a pokud ano, v jaké výši.

5. Provedeným dokazováním bylo zjištěno:

6. Usnesením Policie ČR, NCOZ [číslo] z 19. 6. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání osob, mimo jiných, pod bodem 28. Též [celé jméno žalobkyně], pro zločin z [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu]. Proti uvedenému usnesení podala žalobkyně jako obviněná stížnost, dne 11. 7. 2018. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v [obec], odbor závažné hospodářské a finanční kriminality, VZV [číslo], ze dne 25. 5. 2020, bylo rozhodnuto, že se podle § 172 odst. 1 písmene c) trestního řádu, trestní stíhání obviněné [jméno] [celé jméno žalobkyně] pro skutek v němž je spatřován zločin [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písmene c) trestního zákoníku, [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], ve znění účinném do 30. 6. 2016 zastavuje, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchala obviněná.

7. Z usnesení Vrchního státního zastupitelství shora, z bodu 6. odůvodnění se podává, že kriminalistický znalecký posudek na expertízu ručního písma z 3.9.2019 konstatoval, že sporné podpisy nejsou pravými podpisy [celé jméno žalobkyně] a je pravděpodobnější, že pisatelkou sporných podpisů je [jméno] [příjmení]. V bodě 9. Odůvodnění je pak konstatováno vyjádření [jméno] [příjmení], že listiny podepisovala za [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobkyně]. Z bodu 38. [příjmení] dokumentu se podává závěr státního zástupce o tom, že důkazy umožňují učinit závěr, že předmětné faktury nepodepsala obviněná [celé jméno žalobkyně], ale [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení].

8. Z protokolu o výslechu obviněné [celé jméno žalobkyně] z 21. 6. 2018 se podává, že po poradě se svým obhájcem se rozhodla, že nebude k věci vypovídat. Z pokračování v protokolu o výslechu obviněné [celé jméno žalobkyně] z 13. 7. 2018 vyplývá, že popřela pravost svých podpisů na sporných dokumentech. Z pokračování protokolu o výslechu obviněné z 5. 3. 2020 [celé jméno žalobkyně] se též podává její informace ke své profesi a počtu dětí, kdy v protokolu ze dne 21. 6. 2018 uvedla, že je zaměstnána jako prodavačka [příjmení] [jméno] a že má 3 děti. Z protokolu o výslechu 13. 7. 2018 se podává, že je prodavačkou v [příjmení] [jméno]. Dále z pokračování protokolu o výslechu obviněné z 5. 3. 2020 se podává, že je servírkou v [anonymizována tři slova] [obec].

9. Skutkovým zjištěním soudu je, že usnesením Policie České republiky bylo dne 19. 6. 2018 zahájeno trestní stíhání žalobkyně (v skupinové věci [anonymizováno] obžalovaných) pro zločin [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu]. Dne 28. 6. 2018 podala žalobkyně proti usnesení o zahájení trestního stíhání prostřednictvím svého obhájce stížnost, která byla státním zástupcem dne 16. 1. 2019 jako nedůvodná zamítnuta. Trestní stíhání žalobkyně bylo státním zástupcem dne 25. 5. 2020, zastaveno podle ust. § 172 odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchala žalobkyně. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 5. 2020 Trestní stíhání žalobkyně tedy trvalo od 28. 6. 2018 do 30. 5. 2020, po dobu bezmála dvou let. Byla ohrožena trestní sazbou trestu odnětí svobody ve výměře 13 let a 4 měsíců (§ 240 odst. 1, 3, § 107 odst. 1, § 108 odst. 1 trestního zákoníku) a též postihem, uložení povinnosti k náhradě škody ve výši téměř [anonymizováno] milionů Kč.

10. Podle § 1 zákona číslo 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 zákona číslo 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním a nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

13. Podle ust. § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 31a zákona, o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nich k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobkyně uplatnila u žalované žádost o odškodnění dne 13. 11. 2020. Na základě přípisu žalované ze dne 4. 12. 2020 žalobkyně svoji žádost doplnila podáním ze dne 18. 1. 2021. Žalovaná žádosti žalobkyně ve lhůtě šesti měsíců ode dne podání žádosti ve smyslu dle ust. § 15 odst. 2 cit. zákona, nevyhověla. Uvedená šestiměsíční lhůta uplynula dne 13. 5. 2021.

16. Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. je jednou z forem objektivní odpovědnosti státu, jíž se nelze zprostit a která je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je tedy jedním z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu, tedy je-li nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 23.2.2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9.11.2011). Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi výše uvedenými atributy, když tato odpovědnost je založena na principu objektivním, neboť vzniká bez zřetele na zavinění.

17. Není pochyb o tom, že vedením trestního stíhání je zasažena čest a dobrá pověst jednotlivce, jeho společenský a rodinný život, je s ním spojena značná psychická zátěž a nejistota. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn, se nestal, případně nebyl trestným činem nebo jej nespáchal obviněný. Pokud jde o jednotlivá kritéria, pak z hlediska povahy trestní věci, žalobkyně byla v důsledku vzneseného obvinění vystavena hrozbě výrazného trestu odnětí svobody ve výměře až 13 let a 4 měsíců (§ 240 odst. 1, 3, § 107 odst. 1, § 108 odst. 1 trestního zákoníku). Přitom hrozilo žalobkyni též uložení povinnosti k náhradě škody ve výši téměř 16 milionů Kč. Stíhání žalobkyně trvalo od 28. 6. 2018 do 30. 5. 2020 a po tuto dobu byla žalobkyně zcela nepochybně vystavena nejistotě ohledně výsledku trestního stíhání a tím i hrozbě přísného trestu odnětí svobody. Pokud žalobkyně argumentuje, že co do následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře, v důsledku nezákonného trestního stíhání a s tím spojené hrozby velmi citelného trestu odnětí svobody a související povinnosti k náhradě způsobené škody v řádu milionů korun trvající téměř 2 roky byla zcela demotivována k zásadnějším životním změnám (zplození potomka, zahájení podnikatelské činnosti atd.), čímž došlo k narušení jejího osobního života a ztratila řadu přátel, pak uvedené tvrzení je třeba vyhodnotit jako nepřesvědčivé, neboť jak plyne ze zjištění (bod 8 shora), žalobkyně sama uvedla v protokolu u výslechu na policii, že má 3 děti, tudíž demotivace při snaze o zplození potomka, je poněkud zavádějící.

18. U žalobkyně tedy došlo k zahájení trestního stíhání, které bylo zastaveno. Nárok dán je, avšak bez nutnosti žalobkyni přiznat též relutární satisfakci. Soud žalobkyni nepřiznal relutární satisfakci hlavně z důvodu, že věc žalobkyně se nedostala až k projednání před soud a byla zastavena v přípravném řízení. Trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno 19. 6. 2018 a skončilo 25. 5. 2020, kdy trvalo necelé dva roky. Pokud jde o vznik nemajetkové újmy, ten se vyjma určitého základního (obecného) rozsahu v jakém trestní stíhání dopadá na každou osobu (negativní dopady do cti a dobré pověsti, stres a nejistota stran výsledku trestního stíhání), nepresumuje, na rozdíl od újmy z nepřiměřené délky řízení. Tuto újmu, která se takto nepresumuje a též její konkrétní projevy, je nutno v řízení především tvrdit a následně prokázat. Tvrzení žalobkyně v tomto ohledu byla pouze obecná, takže byly prokázány jen obecné dopady trestního stíhání žalobkyně do její osobnostní sféry.

19. Pokud jde o srovnání s jinými případy, v té souvislosti soud odkazuje na u zdejšího soudu projednávaný případ vedený pod spisovou značkou 12 C 72/2017, kdy se dostalo žadateli odškodnění ve výši 50 000 Kč za tutéž trestnou činnost jako u žalobkyně (byť ne v zpřísněné sazbě jako [anonymizována dvě slova]), kdy toto trestní stíhání trvalo 2 roky a 9 měsíců. Žadatel byl na rozdíl od žalobkyně shledán 2x soudem vinným a až druhým rozhodnutím odvolacího soudu byl zproštěn obžaloby. Takže v tomto případě si žadatel prošel soudní martyrium projednání věci, což po dvojím uznání viny nepochybně vnímal více úkorně, než žalobkyně v tomto posuzovaném řízení, jejíž věc se k soudnímu projednání ani nedostala. I přesto, že byla ohrožována trestní sazbou pro organizovanou skupinu, kdy se zvyšuje trestní sazba o jednu třetinu, tudíž v jejím případě byla hrozba trestu odnětí svobody od 13 let a 4 měsíce, není dle názoru soudu na místě poskytnout relutární satisfakci též z důvodu nedlouho trvajícího trestního stíhání, které pobíhalo toliko ve fázi přípravného řízení.

20. Pokud jde o další srovnání s případem sp.zn. 11 C 15/2019 vedeném u zdejšího soudu pro stejný delikt, to trvalo 4 roky a 4 měsíce a v uvedeném odškodňovacím řízení se dostalo žadateli pouhého konstatování porušení práva. Předmětné řízení probíhalo též před soudem, kde žadatel absolvoval 26 hlavních líčení. Tedy i v tomto případě probíhalo na rozdíl od žalobkyně trestní stíhání v řízení před soudem a v uvedené věci se dostalo žadateli„ toliko“ konstatování.

21. Tudíž v posuzované věci má soud za to, že ze shora uvedených důvodů konstatování porušení práva žalobkyně postačí, což žalovaná učinila ve svém podání, kterým vyrozuměla žalobkyni o vyřízení její žádosti o odškodnění.

22. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu řízení žalovaná, neboť byla ve věci plně úspěšná. Žalované tak náleží částka náhrady hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč za 1 úkon, tedy za převzetí věci a podání vyjádření k žalobě, jednání dne 19.5.2022, závěrečné písemné shrnutí (celkem 4 úkony); tedy 1 200 Kč dle vyhl.č. 171/1996 Sb. a vyhl. č. 254/2015 Sb. v platném znění.