14 C 110/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o zaplacení 165 062 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 165 062 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky uvedeným podle předpisu práva občanského jdoucím od 15. 3. 2022.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 2 100 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení nemajetkové újmy ve výši 165 062 Kč za nepřiměřenou délku řízení, které bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 28/2018. Uvedla k tomu, že byla účastníkem řízení vedeným u vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 20 C 28/2018. Řízení bylo kompenzačním řízení za nepřiměřenou délku jiného kompenzačního řízení. Délka řízení byla zjevně nepřiměřenou délkou. Základní skutečností mající vliv na celkovou délku kompenzačního řízení je neschopnost žalované odškodnit žalobkyni v přiměřené době a zmatečnost postupu/rozhodování soudů za současného porušování základních práv žalobkyně. Využití opravných prostředků nelze klást k tíži žalobkyně, neboť žalobkyně byla 100% úspěšným uplatňovatelem práva, ale naopak se jedná o projev neschopnosti rozhodujících orgánů projednat jednoduchou věc nezávisle a spravedlivě. Žalobkyně byla po celou dobu řízení ve věku přesahujícím 80 let. Žalobkyně uplatnila dne 14. 1. 2022 nárok na náhradu škody u žalované. Žalovaná dne 17. 5. 2022 doručila žalobkyni stanovisko. Žalovaná dne 19. 5. 2022 vyplatila žalobkyni částku Kč 34 938 Kč, což je zjevně částka nedosahující úrovně přiměřeného zadostiučinění. Žalobkyně též uvádí, že považuje prodlení žalovaného již po uplynutí 2 měsíců, a to z důvodu, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6ti měsíců neodpovídá úrovni společnosti/techniky atd. Lhůta 6ti měsíců je zde již více jak 50 let (stejné zákonné ustanovení bylo součástí původního odškodňovacího zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. Je nutno poukázat na skutečnost, že mezi rokem 1969 a 2022 je značný podstatný rozdíl v komunikačních technologiích, jakož i organizaci státní moci. Je na soudu, zda podá návrh k Ústavnímu soudu na zrušení části zákona.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Nesporovala, že u ní žalobkyně dne 14. 1. 2022 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 250 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 17. 5. 2022. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 34 938 Kč. Odkázala na průběh posuzovaného řízení, v němž konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. V řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně, nebyly v něm shledány průtahy. Hodnotit jeho délku jako nepřiměřenou je však nutno především s ohledem na první rozhodnutí soudu, které bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost a odvolacím soudem bylo dále přikázáno, aby věc projednal jiný soudce. Žalobkyni proto žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 34 938 Kč. Na svém stanovisku žalovaná setrvává, je přesvědčena, že poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě trvalo 4 roky a 7 měsíců. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 40%, a to o 15% z důvodu složitosti řízení, o 20% z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 5% z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zaplacení částky ve výši 150.629 Kč s přísl. za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, v průběhu řízení došlo k částečnému zpětvzetí žaloby žalobkyní, a tedy k částečnému zastavení řízení. Kromě toho bylo opakovaně rozhodováno o opravných prostředcích do rozhodnutí procesní povahy, když žalobkyně podávala námitky do usnesení, kterým nebylo vyhověno a dále brojila proti usnesení, kterým jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků za dovolací řízení. V průběhu řízení byla dále připuštěna změna a rozšíření žaloby. Řízení bylo také zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku žalobkyní, po podaném odvolání bylo usnesení o zastavení změněno tak, že se řízení nezastavuje. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy i Ústavním soudem, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, soud II. stupně také třikrát, Nejvyšší soud jednou a Ústavní soud také jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Žalobkyně se na délce řízení částečně podílela, a to tím, že byla opakovaně vyzývána k doplnění žaloby a svých jiných podání. Význam řízení pro žalobkyni shledala žalovaná jako zvýšený, a to s ohledem na její pokročilý věk. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012 jsou osobami v pokročilejším věku míněny osoby starší 75 let, s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména zdravotní stav. Z tohoto důvodu bylo výsledné zadostiučinění zvýšeno o 5%. Žalovaná se domnívá, že poskytnutá výše zadostiučinění plně koresponduje s požadavky Nejvyššího soudu ČR (zejména se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, č.j. Cpjn 206/2010) a není důvod pro jeho navýšení. Pokud jde o žalobkyní tvrzené prodlení žalované, k tomu žalovaná uvádí, že žalobkyně u ní uplatnila nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 14. 1. 2022. K projednání žádosti žalobkyně ze strany žalované došlo dne 17. 5. 2022. V § 35 zákona č. 82/1998 Sb. je uvedeno, že promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Z toho vyplývá, že žalovaná v souladu s platnou právní úpravou tuto 6měsíční lhůtu pro předběžné projednání nároku dodržela a nemůže tedy být v prodlení. Tvrzení žalobkyně, která považuje žalovanou v prodlení„ již po uplynutí 2 měsíců“, a to s odkazem na úroveň společnosti/techniky atd. či internetový článek ze serveru [webová adresa] nemá tedy žádnou oporu v zákoně. [Obsah přílohového spisu]

4. Z listiny předložené stranou žalovanou z výpisu z katastru nemovitosti se podává vlastnické právo [celé jméno žalobkyně], list vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí], okres [okres], detail 8. 4. 2019, když je zde uvedena jednotka [adresa], byt. Dále z listu vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí], okres [okres], jednotka [adresa], byt, a dále společné části domu, tedy podíl na nich, aktualizace k datu 8. 4. 2019, prokazující vlastnické právo žalobkyně k této nemovitosti. Dále list vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí] osvědčuje vlastnické právo pro žalobkyni, číslo jednotky [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], když jedná o jiný nebytový prostor, byt a garáž, opět aktualizace k datu 8. 4. 2019. Dále list vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí], okres [územní celek], družstvo [ulice a číslo], objekt k bydlení [adresa] – osvědčuje vlastnické právo žalobkyně k tomuto objektu. Pozvánka na členskou schůzi [ulice a číslo], na den 22. 3. 2016, datovaná 7. 3. 2016, s prezentační listinou z 22. 3. 2016, když pod bodem 5 je uvedena [celé jméno žalobkyně]. Dále list vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], Bytové družstvo [ulice a číslo], družstvo, [ulice a číslo], [část obce], jako část obce a číslo budovy [adresa], objekt k bydlení, aktualizace k datu 8. 4. 2019. Zápis ze schůze [číslo] bytového družstva [ulice a číslo] ze dne 2. 8. 2018 v domě, kde pod bodem 14 je uvedena [jméno] [příjmení]. Další vlastnické právo žalobkyně je prokazováno z listu vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí], okres [okres], spoluvlastnictví [celé jméno žalobkyně], v podílu 1/3, ke zde uvedeným nemovitostem, ostatní plochy, orné půdy, travního porostu, lesního pozemku a ostatní plochy, ostatní komunikace. Aktualizace stavu k 8. 4. 2019.

5. Z informací ohledně probíhajících nebo v minulosti probíhajících soudních řízení iniciovaných žalobkyní u jiných soudů a rovněž i u zdejšího soudu se podává vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 3 (číslo listu 77), že za poslední 4 roky žalobkyně iniciovala občanskoprávní řízení u tohoto soudu jednou, a to je vedeno pod sp. zn. 21 C 823/2019. Dále Obvodní soud pro Prahu 6 sdělil (číslo listu 79), že u tohoto soudu probíhá řízení z iniciace žalobkyně sp. zn. 10 C 276/2022, věc je již odškrtnuta a šlo o zaplacení částky 6 486,96 Kč. Dále Obvodní soud pro Prahu 4 (číslo listu 86) potvrdil, že žalobkyně prochází u tohoto soudu, jako žalobkyně ve věci 39 C 125/2022 o zaplacení částky 81 000 Kč.

6. U zdejšího soudu pak žalobkyně prochází, rovněž v posici žalující strany ve věcech: č.j. 48 C 8/2023, žalovaná je Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti. Dále ve věci spisové značky 12 C 5/2020 o zaplacení 250 000 Kč je žalovanou Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti. Dále 12 C 167/2019 o zaplacení 158 716 Kč, opět žalovanou je stát. Dále 18 C 76/2019, jde o částku 250 000 Kč, žalovanou je opět stát. Dále 26 C 249/2018 o zaplacení 250 000 Kč, opět žalovanou je stát. Dále 14 C 213/2018 o zaplacení 551 000 Kč opět žalovanou je stát. Též 28 C 125/2018 o zaplacení 200 000 Kč, opět žalovanou je stát. Dále 20 C 28/2018 o zaplacení 70 455 Kč, opět žalovanou je stát. Též 27 C 24/2015, o zaplacení 92 500 Kč, opět žalovanou je stát. Dále 12 C 119/2018, o zaplacení 73 750 Kč, žalovanou je stát.

7. Skutkovým zjištěním soudu je, že dne 14. 8. 2017 byla žalobkyní na [stát. instituce] podána žádost o přiznání zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Soudní řízení vedené pod sp. zn. 20 C 28/2018 pak bylo zahájeno dne 26. 2. 2018, žalobkyně v něm vystupovala v procesním postavení žalobkyně, která se po žalované ([anonymizováno] - [stát. instituce]) domáhala zaplacení částky 150 629 Kč s přísl. za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Dne 10. 7. 2019 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě částečně vyhověno, částečně byla zamítnuta. Vyhovující výrok I. nabyl právní moci dne 28. 8. 2019, do ostatních výroků podala žalobkyně odvolání. Dne 10. 12. 2019 byl usnesením odvolacího soudu napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání zrušen a věc byla vrácena. Dne 22. 5. 2020 byl soudem I. stupně vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě částečně vyhověno, částečně byla zamítnuta. Proti rozsudku podali účastníci odvolání. Dne 13. 10. 2020 byl napadený rozsudek rozsudkem odvolacího soudu ve výroku o věci samé potvrzen. Následně podala žalobkyně dovolání. Dne 27. 4. 2021 bylo dovolání usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto. Následně podala žalobkyně ústavní stížnost. Dne 17. 8. 2021 byl Ústavním soudem vyhlášen nález, kterým byly všechna tři napadená rozhodnutí soudu zrušena. Dne 7. 10. 2021 byl soudem I. stupně vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě částečně vyhověno, částečně byla zamítnuta. Po podaném odvolání byl napadený rozsudek dne 22. 3. 2022 rozsudkem odvolacího soudu potvrzen. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 5. 4. 2022, čímž bylo řízení pravomocně skončeno. Řízení trvalo 4 roky a 2 měsíce.

8. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

9. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

10. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv. Délka posuzovaného řízení činí od zahájení do pravomocného skončení řízení 4 roky a 2 měsíce.

12. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Soudu. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

13. Žalobkyně požaduje navýšení odškodnění poskytnuté žalovanou (34 938 Kč) o 165 062 Kč za řízení (též odškodňovací) u zdejšího soudu vedené pod č.j. 20 C 28/2018. Žalovaná při vyřizování nároku žalobkyně vycházela při stanovení výše zadostiučinění z judikatury soudů ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které se poskytuje částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní částky o 15 % z důvodu složitosti věci, o 20 % v souvislosti s počtem stupňů soudní soustavy, které daný případ řešily, o 5 % pro podíl žalobkyně na délce řízení, a naopak pro navýšení základní částky o 5 % z důvodu vysokého věku žalobkyně. Po zohlednění uvedených faktorů bylo přiměřené finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu stanoveno ve výši 34 938 Kč a tuto částku žalovaná považuje za odpovídající všem okolnostem posuzovaného řízení.

14. Soud uzavřel, že v předmětném řízení z celého průběhu naříkaného řízení plyne, že by průtahy jinak nebyly shledány, neboť průběh řízení byl celkově plynulý, avšak došlo k tomu, že v odvolacím řízení byl zrušen první rozsudek prvoinstančního soudu s určením, že věc má rozhodnout jiný soudce, když byla zjištěna nepřezkoumatelnost rozsudku. Tato okolnost pak měla ten dopad, že řízení se o dobu projednání věci původním soudcem protáhlo (cca o 1 rok). Posuzované řízení bylo samo kompenzačním řízením a též řízení, které v něm bylo odškodňováno, bylo rovněž kompenzačním řízením. Nyní vedené řízení je tedy již třetím navazujícím kompenzačním řízením, kdy se ze strany žalobkyně jedná o řetězení nároků. V této souvislosti odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 30 Cdo 2475/2020, v němž bylo soudem konstatováno, že při odškodňování újmy z nepřiměřené délky řízení je třeba vzít v úvahu vedení většího množství soudních sporů ze strany jednoho a téhož žadatele a posoudit význam řízení pro takovéhoto žadatele jako v podstatě nulový. Žalobkyně vedla od roku 2015 do roku 2023, a to z její iniciace celkem 11 sporů, a to jen u zdejšího soudu.

15. Též Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. II. ÚS 2577/14 uvedl, že je třeba se stavět k nárokům uplatňovaným účastníky řízení opakovaně, zdrženlivě a vždy s ohledem na individuální rozměr každého případu právě kvůli možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení.“ 16. Již přiznaná částka je tak dle názoru soudu dostatečná i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně, jež není s ohledem na své majetkové poměry osobou nemajetnou, jak plyne z databáze katastru nemovitostí, pak v souvislosti s vedením posuzovaného řízení stěží mohla utrpět nějakou významnou újmu spojenou s nejistotou o výsledek řízení, když v posuzovaném řízení nemohla být neúspěšná z důvodu, že žalovaná vyřídila uplatněný nárok žalobkyně po uplynutí šestiměsíční lhůty a dostala se do prodlení, a žalobkyně tak mohla v posuzovaném řízení jedině získat (vyšší peněžité zadostiučinění). Požadované zadostiučinění poskytnuté žalovanou je tak dle názoru soudu dostatečné.

17. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, která měla úspěch ve věci. Žalované tak náleží 7 paušálů dle vyhl.č. 177/1996 Sb. a vyhl.č. 254/2015 Sb. (převzetí zastoupení, vyjádření k věci, 3x jednání u soudu a písemné závěrečné shrnutí) x 300 Kč; celkem 2 100 Kč.